V originále
“Late Antiquity” has been historiographically constructed as a mere transitional phenomenon between the classical past and the medieval future. The rehabilitation of the period and its cultural production in the past decades resulted in the deconstruction of such a reductive perspective on the past and raised questions about its significance and impact in terms of continuity and change. This interdisciplinary conference therefore brought together scholars from different disciplines (archaeology, religious studies, liturgical studies, history, art history, and classical philology) whose combined insights challenged the established narratives on the period and offered new perspectives on its truly protean nature.
Česky
„Pozdní antika“ byla dlouho chápána jako pouhé přechodné období mezi klasickou minulostí a středověkou budoucností. Rehabilitace tohoto období a jeho kulturní produkce v posledních desetiletích vedla k dekonstrukci takovéhoto reduktivního pohledu na minulost a vyvolala řadu otázek ohledně jejího významu a dopadu ve smyslu kontinuity a změny. Cílem této interdisciplinární konference bylo proto optikou různých vědních disciplín (archeologie, religionistika, liturgická studia, historie, dějiny umění a klasická filologie) znovu a komplexně prověřit zavedené narativy a nabídnout nové pohledy na klíčové aspekty této transformační doby.