Znovu o Hrotsvitě z Gandersheimu

NECHUTOVÁ, Jana. Znovu o Hrotsvitě z Gandersheimu (Hrotswith of Gandersheim again (in memoriam Evae Stehlíková)). Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Opava: Slezská univerzita, 2021, vol. 14, No 1, p. 35-48. ISSN 1803-411X.

Basic information

• Original name: Znovu o Hrotsvitě z Gandersheimu
• Name in Czech: Znovu o Hrotsvitě z Gandersheimu
• Name (in English): Hrotswith of Gandersheim again (in memoriam Evae Stehlíková)
• Authors: NECHUTOVÁ, Jana (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
• Edition: Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, Opava, Slezská univerzita, 2021, 1803-411X.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Article in a journal
• Field of Study: 60206 Specific literatures
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• WWW: webová stránka časopisu
• RIV identification code: RIV/00216224:14210/21:00123565
• Organization unit: Faculty of Arts
• Keywords (in Czech): středolatinská literatura; středověká epika; kláštery; Hrotsvita z Gandersheimu; otonská dynastie; Eva Stehlíková
• Keywords in English: Medieval latin Literatur; medieval epics; monasticism; Hrotsvith of Gandersheim; Ottonian Dynasty; Eva Stehlíková
• Tags: rivok
• Tags: Reviewed

Abstract

Německá autorka a kanovnice saského kláštera Hrotsvita z Gandersheimu (932/935 – cca 975) není jen autorkou šesti velmi známých dramatických skladeb, ale napsala také osm veršovaných legend a dvou drobnějších historických epických skladeb Gesta Ottonis a Primordia coenobii Gandeshemensis. Studie nejprve shrnuje dosavadní poznatky o tvorbě Hrotsvity z Ganderhsheimu, informuje o novějším mezinárodním i českém bádání nejen o Hrosvitě, ale české středověké literatuře obecně. Eva Stehlíková, jíž je tento článek věnován, k výzkumu české medievistiky přispěla řadou odborných, populárních i překladatelských děl. České překlady Hrosvitiných dramatických skladeb vznikaly od r. 1970. Článek je připomíná a zvláštní pozornost věnuje - v návaznosti na výzkum prof. Stehlíkové - otázce, zda je nutné napodobovat v překladech jeden z Hrosvitiných specifických nástrojů: rýmovanou prózu. Studie také připomíná méně známou skutečnost, a sice to, že Hrosvitina dramatická skladba Dulcitius byla využita hudebním skladatelem Janem Novákem jako libreto pro jeho stejnojmennou operu. Druhá část studie obsahuje komentovaný soubor výňatků z obou historických epických skladeb v překladu autorky. Jsou to tzv. laudationes, oslavné pasáže, které chválí osobnosti z ottonské dynastie, včetně několika významných žen. Na zákaldě tohoto materiálu autorka přibližuje Hrosvitin styl a některé nástroje její poetiky, jako například tzv. loci communes (zvláště motiv autorovy skromnosti) nebo metaforická typologie (Otto Veliký jako král David apod.).

Abstract (in English)

A German author and a canoness of the Saxon monastery in Gandersheim Hrotsvitha (932/935 – cca 975) is not only the author of six well-known dramatic compositions: she also composed eight verse legends and two smaller historical epics, Gesta Ottonis and Primordia coenobii Gandeshemensis. The study first briefly acquaints with the current international research on Hrotsvitha’s literary activity, then it focuses on Czech literary medievalism. It is in this area that Eva Stehlíková (1941–2021) did a very meritorious academic, popularization, and translation work; this article is dedicated to her. Czech translations of Hrotsvitha’s dramatic compositions have been written since the 1970s; the study informs about them and comments on them more thoroughly: the attention is focused (following the work of prof. Stehlíková) on the question of whether it is necessary or appropriate to imitate in modern translations one of Hrotsvitha’s specific instrument – the rhyming prose. The study also recalls the lesser-known fact that Hrotsvitha’s dramatic composition Dulcitius was used by the composer Jan Novák as a libretto for his opera of the same name. The second part of the study brings, in its author’s Czech translation, a commented set of texts from both historical epics. These are laudatory passages, so-called laudationes, that celebrate personalities from the Ottonian dynasty, including several prominent female figures. Based on this material, the study tries to characterize Hrotsvitha’s style and recall some instruments of her poetics, such as the use of so-called loci communes (especially the motif of the author’s modesty) or metaphorical typology (Otto the Great as King David, etc.).