SLAVICA LITTERARIA 24/2021/2
https://doi.Org/10.5817/SL2021 -2-x
Odešla legenda české balkanistiky Ivan Dorovský
- vědec širokého záběru i básník stesku
Václav Štěpánek (Brno)
Na konci letošních prázdnin, 24. srpna, nás opustil prof. PhDr. Ivan Dorovský, DrSc^
prof. h. c. V rodáku z egejské Makedonie ztratily Ustav slavistiky Filozofické fakulty
Masarykovy univerzity, fakulta, univerzita i česká společnost významného vědce a oblíbeného
vysokoškolského pedagoga, který po několik desetiletí formoval podobu české
balkanistiky a slavistiky, odborníka mezinárodního významu, muže, jenž celý svůj aktivní
život zasvětil neúnavnému bádání na poli česko-balkánských styků a bourání mýtů a stereotypů
o Balkánu. V neposlední řadě v něm ztratily také básníka a plodného předkladatele
z balkánských literatur. Profesor Ivan Dorovský patřil k slavné Durišinově škole
literární komparatistiky, jejíž metody tvůrčím způsobem rozvíjel. Jako literární komparatista,
literární historik a historik byl autorem řady knižních publikací a odborných studií
uveřejněných u nás i v zahraničí, vyhledávaným diskutérem na mezinárodních konferencích
zejména na Balkáně a v neposlední řadě i neúnavný propagátor českojihoslovanských
styků, který se také nemálo zasloužil i o mladou makedonskou republiku a její
vědecké renomé, za což byl po právu jmenován akademikem Makedonské akademie věd
a umění.
Životní osudy Ivana Dorovského byly ještě mnohem košatější než jeho vědecké dílo.
Narodil se v již desetiletí neexistující vesnici Čuka, ležící poblíž města Kostur (řecky
Kastoria) v egejské Makedonii. Zde žil, do 25. 3. 1948, jako prosté dítě z chudé rolnické
rodiny, bez otce, který, jako mnozí z této nepříliš úrodné horské oblasti, vydělával peníze
až v daleké Austrálii. Otec odjel, když mu byl rok, takže si jej nepamatoval a poprvé jej
uviděl až při své návštěvě Austrálie v roce 1970, kde mu také mohl představit svoji manželku
Dagmar (jíž ale říkal Danka), rodačku z hanáckých Otaslavic, později významnou literární
historičku a pedagožku, docentku na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.
V ono osudové datum byl ze své rodné vsi, a netušil, že navždy, spolu s desítkami
dalších dětí evakuován, podobně jako tisíce jiných dětí žijících na území, které během
občanské války v Řecku kontrolovala komunistická tzv. Řecká demokratická armáda,
do Albánie a odtud pak dále do Jugoslávie a Československa. Tato dodnes kontroverzní
a historiky nejednoznačné hodnocená akce tedy přivedla Ivana Dorovského do země,
o níž před tím nikdy ani neslyšel a která se mu, ač si to tehdy nikdo z těch, kteří sem spolu
s ním přišli, nemyslel, měla stát novým domovem. Většina z narychlo evakuovaných
dětí s sebou neměla žádné dokumenty, o křestním listu nemluvě, a málokteré z nich také
1 3 9
Václav Štěpánek (Brno)
Odešla legenda české balkanistiky Ivan Dorovský - vědec širokého záběru i básník stesku
vědělo, kdy se vlastně narodilo. Ostatně, v prostředí, ve kterém do té doby žily, to ani
nebylo zapotřebí. Všichni se tam přece znali. Když se tedy, jak píše ve své vzpomínkové
knize S domovem v srdci (Brno, 2014, s. 124), dostal Ivan do dětského záchytného tábora
v brněnských Maloměřicích, uvedly do dokumentu pečovatelky jako datum jeho narození
den, kdy přišel do tábora, tedy 18. květen. Svým způsobem měly pravdu, tehdy se totiž
Ivan Dorovský narodil pro Československo, respektive pro Moravu. A protože malý Jani
tušil, že je mu třináct let, zapsali k tomu květnovému datu jako rok jeho narození letopočet
1935. Teprve koncem sedmdesátých let mu jeho starší bratr přinesl výpis z kosturské
matriky, v němž stálo, že se ve skutečnosti narodil 30. 7. 1934! Opustil nás tedy ve věku
dožitých 87 let.
Uvědomíme-li si, čím vším Ivan Dorovský prošel, musíme před jeho úsilím etablovat
se v nové vlasti jen hluboce smeknout. O n sám sebe popisoval jako toho, kdo se z dětského
pastýře ovcí a koz stal univerzitním profesorem.1
To by ale samo o sobě nebylo tak neobvyklé.
Podobných případů bychom mohli najít více i mezi naší starší generací univerzitně
vzdělaných lidí, neboť sebevědomý rolnický stav, jenž dříve, než zanikl „zásluhou" komunistické
kolektivizace zemědělství, dal české vědě hodně učenců. Proto by bylo výstižnější
jeho charakteristiku doplnil ještě několika slovy, z nichž dvě by měla etnonymické charakteristiky:
z dětského makedonského pastýře ovcí a koz českým univerzitním profesorem, překladatelem
a básníkem. Adjektivum makedonský je v této charakteristice velmi důležité. Ivan
Dorovský totiž přišel do Československa bez znalosti jediného českého slova a hovořil
vlastně pouze místním slovanským makedonským dialektem (spisovná makedonština v té
době ještě ani neexistovala, a i kdyby existovala, v Řecku by sejí stejně nevyučovalo, jak
je tomu konec konců dodnes, takže sejí teprve mnohem později vlastně musel učit), a ze
školy uměl řecky. Svou vlastní pílí tedy ovládl jemu cizí český jazyk natolik dokonale, že
jako dlouholetý redaktor různých periodik - mj. časopisů Universitas a Slovanský jih - či
editor mnoha vědeckých sborníků a kolektivních monografií opravoval českým rodilým
mluvčím jejich chyby. Navíc se stal také brilantním překladatelem, jenž českého čtenáře
seznámil s díly celé plejády balkánských básníků, a to nejen makedonských nebo řeckých,
ale i srbských, charvátských, bulharských a slovinských. A konečně, čeština se mu stala
i jazykem jeho básnické tvorby. Ostatně, i v této vlastní zkušenosti lze nejspíš hledat kořeny
jeho vědeckého zájmu o literaturu exilu či diaspory, o autory bilingvní (dvojdomé), či
o meziliterární společenství.
Jakkoli jubilant působil začínal své působení na filozofické fakultě v Brně v rámci Kabinetu
balkanistiky a hungaristiky na Katedře historie a etnografie střední, jihovýchodní
a východní Evropy filozofické fakulty brněnské univerzity a tudíž by se dalo předpokládat,
že se bude ubírat ve stopách Josefa Macůrka a Josefa Kabrdy, jeho vzácných o generaci
starších spolupracovníků, převážilo v odborné činnosti I. Dorovského, i pod vlivem
Franka Wollmana, jehož byl také žákem, již od konce sedmdesátých let 20. století nad
výzkumem historickým bádání literárněvědné, jemuž se také v tomto literárně vědném
časopise budeme přednostně věnovat.2
Předmětem zájmu jubilanta byly v tomto jeho
1 DOROVSKÝ, Ivan: S domovem v srdci. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 7.
2 O jeho historickém opusu viz např. HLADKÝ, Ladislav: Tradice brněnské' balkanistiky a význam Ivana Doro-
Václav Štěpánek (Brno)
Odešla legenda české balkanistiky Ivan Dorovský - vědec širokého záběru i básník stesku
prioritním vědeckém zájmu zpočátku, vzhledem k jeho původu i pochopitelně, zejména
problémy makedonské literatury. Jeho práce byl^v tomto směru průkopnické.3
Velkou
láskou I. Dorovského byla zejména makedonská lidová poezie, a není divu, že celá^řada^
jeho^prací by4a-věnováft^právě zkoumání procesů a kanálů, jimiž makedonská lidová
slovesnost do českých zemí pronikala. Touto otázkou se zevrubně zabýval již v rozsáhlé
kapitole své první velké monografie České země a Balkán: kapitoly z dějin cesko-makedonskjch
a makedonsko-ěeskjch styků (Brno, 1973) nazvané Makedonská lidová slovesnost v Čechách
(s. 73-102). Tato jeho kniha je mj. i svědectvím toho, jak se jubilant ve vědeckém
diskurzu dokázal rozkročit mezi historií, literární historií a částečně i etnológií. Navíc
vztahová problematika, otázka kontaktů českých zemí, ale také Slovenska, Polska i Ruska
se zeměmi Balkánu od této doby patřila neodmyslitelně k jeho tématům.
Četné práce I. Dorovského, zabývající se primárně makedonskou problematikou, ale
měly i širší srovnávací aspekt slavistický a balkanologický, což je koncept, který je pro vědecké
dílo Ivana Dorovského zásadním poznávacím znamením. K takovým pracím patří
např. monografie Rajko Zinzifov. Vozdejstvije russkoj i ukrainskoj literatury najego tvorčestvo
(Brno,1988; také makedonskyjako Vozdejstvoto na ruskata i ukrainskata knizevnost vrz tvorěestvoto
na Rajko Zinzifov, Skopje, 2003) aj.
Vzhledem ke znalosti řečtiny i k tomu, že jeho původní širší, byť macešskou vlastí bylo
Řecko, věnoval se I. Dorovský také problematice novější řecké literatury.4
Řecký literární
faktor pak j^samozřejmě přítomen i ve všech jeho pracích širšího balkánského komparativního
zaměření, zabývajících se 19. stoletím i novější dobou.
Ivan Dorovský je^také bedlivým pozorovatelem i^glosátorem i dalších balkánských,
zejména ovšem jihoslovanských literatur. Časopisecky nebo ve sbornících zveřejňoval studie
a statě o bulharské literatuře a dramatické tvorbě, o bulharských literárních tvůrcích
a o česko-slovensko-bulharských kulturních stycích. Nevyhýbal se ani srbskému literárnímu
prostoru, jejž vždy využíval pro své komparace, nicméně publikoval i několik příspěvků
o žánrových a typologických otázkách samostatné srbské literatury, zejména poezie, ať
již avantgardy, o níž ve slovanském prostředí Balkánu hovoříme po první světové válce,5
vského pro rozvoj této tradice. In: ŠTĚPÁNEK, Václav (ed.): Ivanu Dorovskému ad honorem. Brno: Muni
Press, 2020, s. 43-50.
3 Např. jeho práce O některých vývojových tendencích v poválečné makedonské próze. In: Sborník prací Filozofické
fakulty brněnské univerzity. D, Rada literárněvědná 15, 1968, č. 17, s. 193-198; K charakteristice poválečné
makedonské poezie. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. D, Rada literárněvědná 16,
1969, č. 18, s. 152-162. Tyto a další práce mnohem později shrnul ve svazku Studii za balkanskiot literaturen
proces vo XIX i XX vek. Skopje: Makedonská akademija na naukite i umetnostite, 1992. 217 s.
4 DOROVSKÝ, Ivan: Odysseus Kazantzakis. UniversitaSi 1973, č. 2, s 25-32; Tradice a současnost v díle Giorgiose
Seferise. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. D, Rada literárněvědná, 21, 1974, č. 23,
s. 123-130 (jedná se o sumarizující studii o tomto řeckém nositeli Nobelovy ceny za literaturu, kterou
jubilan^publikoval nedlouho po jeho smrti v roce 1971); Próza Gerasimose Grigorise. Světová literatura 18,
1973, č. 6, s. 201-220.
5 DOROVSKÝ, Ivan: Balkánská avantgarda a některé její zvláštnosti. In: DOROVSKÝ, Ivan (ed.): Studie
z literárněvědné slavistiky. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 86-93. Metodologickými problémy ak-^
eumání meziválečného literárního procesu se Dorovský věnuj^ve studii K metodologii studia meziválečného
slovanského literárního procesu. Slávia 62, 1993, s. 351-356, v němž pozornost upíná^mj. k otázce proletárske
a sociální literatury v Srbsku a siřeji i v Jugoslávii a zabývá^ se i problematikou kruhu bělehradských
surrealistů.
14,
Václav Štěpánek (Brno)
Odešla legenda české balkanistiky Ivan Dorovský - vědec širokého záběru i básník stesku
tak o vývojových tendencích básnické tvorby po druhé světové válce.6
Pochopitelně ani
v srbském a černohorském případě se nemohl vyhnout pracím o recepci děl srbské
a černohorské prózy, poezie a dramatu do českého prostředí.7
Dlouhodobě se zabýval
také zkoumáním charvátské moderny, česko-charvátskými literárními kontakty a mapoval
recepci charvátské literatury v českých zemích. Důležitá je v tomto smyslu zejména
jeho menší monografie Dramatik Miroslav Krleža (Brno,1993), v níž se kromě analýzy
dramatu jako zásadního žánru Krležovy tvorby věnoval právě recepci umělcových dramat
v českém prostředí. Jihoslovanské drama vůbec bylo jeho srdeční záležitostí, jak o tom
svědčí nakonec i kniha Dramatické umění jižních. Slovanů I. (1918-1941) (Brno, 1995),
v níž vlastně vědomě navázal na bádání svého učitele Franka Wollmana. Obecně lze tedy
říci, že zkoumání recepce jihoslovanských literatur v českém prostředí patřilo ke stálicím
jeho vědecké tvorby. Své výsledky v tomto směru směru pak zobecnil v monografii Recepce
literatury jižních Slovanů u nás (Boskovice, 2003).
Nedílnou součástí vědecké práce Ivana Dorovského ovšem byla také literárněvědná
lexikografická činnost. Jako první v řadě dalších je v tomto případě nutno zmínit jeho
spoluautorství na slovníku řeckých spisovatelů (Slovník spisovatelů. Řecko. Praha, 1975;
2. vydání Praha, 2006). Již pod jeho vedením pak vznikl slovník bulharských spisovatelů
(Slovník spisovatelů. Bulharsko. Praha,1978), v jehož rámci publikoval zásadní a u nás
dodnes nepřekonanou studii o vývoji bulharské literatury od jejích počátků do doby
vydání této publikace. Jeho úsilí, aby ve slovníku byli uvedeni někteří literární tvůrci
zejména 19. století jako tzv. dvojdomí či mnohodomí (což jsou jeho vlastní termíny pro
autory patřící do dějin více národních literatur), neboť podle něj přináležejí jak do dějin
bulharské, tak i makedonské literatury, se tehdy setkalo se zásadním odporem bulharských
historiků a literárních historiků. O slovníku, jeho koncepci i jeho editorovi se
jednalo dokonce i na nejvyšších vládních úrovních československo-bulharských a československojugoslávských.
8
Práce nicméně nakonec po mnoha protivenstvích vyšla.
Na svou lexikografickou činnost ze sedmdesátých let 20. století navázal Ivan Dorovský
i později. V roce 1984 vedl autorský tým při práci na skriptech nazvaných Slovník slovanských
spisovatelů (Praha, 1984), asi nejvýznamnějším počinem v tomto směru pak bylo
6 DOROVSKÝ, Ivan: K některým vývojovým tendencím poválečné básnické tvorby jugoslávských národů. In:
Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. D, Rada literárněvědná 41, 1995, č. 43, s. 133-142;
týž: O nekim sličnostima i razlikama u posleratnoj lirici balkanskih slovenskih národa. In: Naučni sastanak slavista
u Vukove dane, 24, Beograd 1995, s. 5-12.
7 Zdůraznil bych zde např. jeho práci Recepce díla Mihaila Laliée v Československu. In: Sborník prací
Filozofické fakulty brněnské univerzity. D, Rada literárněvědná 33, 1986, č. 35, s. 99-105, či Sima
Milutinovié Sarajlija u Cechů a Slováků. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. D, Rada
literárněvědná 40, 1993, č. 42, s. 33-44. Zajímavé a komplexní zhodnocení přínosu Josefa Holečka pro
rozvoj česko-černohorských vztahů přičinil I. Dorovský v předmluvě k Holečkově práci o Marku Miljanovovi
Popovičovi, která vyšla v černohorském překladu v edici, jež přibližuje černohorskému čtenáři díla
zahraničních osobností, které se tak či onak zabývaly Černou Horu. Viz Prijatelj i istoriograf Crne GoreJosef
Holeček. In: HOLEČEK, Josef: Marko Miljanov u svom vrmenu. Podgorica: Kulturno-prosvjetna zajednica,
1995.
8 O problémech, které měl I. Dorovský v tomto směru i o traktování jeho díla ve vysokých kruzích komunistických
funkcionářů viz např. PELIKÁN, Jan - VOJTECHOVSKY, Ondřej: Makedonská otázka ve vztazích
mezi Československem a Jugoslávií v 70. a 80. letech 20. století. In: ŠTĚPÁNEK, Václav (ed.): Ivanu Dorovskému
ad honorem. Brno: Muni Press, 2020, s. 149-170, zejména pak na s. 158-159.
Václav Štěpánek (Brno)
Odešla legenda české balkanistiky Ivan Dorovský - vědec širokého záběru i básník stesku
jeho editorství Slovníku balkánských spisovatelů (Praha, 2001), v němž připravil úvodní
přehledová hesla jednodivých balkánských literatur a spolu s autorem těchto řádků, tehdy
lektorem češtiny na Filologické fakultě Bělehradské univerzity, a s tehdy začínajícími
mladými pracovníky Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Pavlem
a Elenou Krejčove^sestavil většinu hesel.
To, co Ivan jako člen a propagátor slovenské komparatistické školy založené Dionýzem
Ďurišinem (1929-1997) tak těžce prosazoval během práce na slovníku bulharských
spisovatelů, tedy zkoumání oné dvoudomosti či mnohodomosti balkánských literárních
tvůrců zejména (ale nejen) 18. a 19. století, se stalo základem pro jeho široce komparativní
vědeckou práci, jíž v posledních třiceti letech zúročil svá dosavadní bádání. Vyznačovala
se snahou proniknout do problematiky meziliterárních společenství v balkánském
prostředí, komparací různých etap jihoslovanských literatur s přesahy do neslovanských
celobalkánských či dokonce mediteránních souvislostí, zkoumáním mikroliteratur,
diaspory, exilu i společných kořenů jihoslovanské (a siřeji i slovanské) vzdělanosti.9
Tyto
tendencejsou patrné jak vjeho klíčové balkanistické práci nazvané Balkán a Mediterán: literárně
historické a teoretické studie (Brno, 1997), tak v řadě dalších monografií sestavených
většinou z několika obsáhlých studií, počínaje prací Balkánské meziliterární společenství
(Brno, 1993), přes díla Slované a Evropa (Brno, 2000), Slovanské meziliterární shody a rozdíly
(Brno, 2004), až po svazky Slovanské literatury a dnešek (Brno, 2008) a Studia balkanica
et slavica I a II (Brno, 2001 a 2016) v nichž autor dává nahlédnout také do své neobyčejně
bohaté a fundované recenzní činnosti, jinak samozřejmě roztroušené v mnoha periodikách.
Recenze a zprávy o próze, poezii i dramatu balkánských národů, ale i o vědeckých
pracích zabývajících se touto tematikou či o nejrůznějších konferencích činí v bibliografii
I. Dorovského několik set položek!1 0
Kromě tohoto mnohovrstevnatého vědeckého díla Ivana Dorovského je ale zapotřebí
vyzdvihnout i jeho „praktickou" literární činnost. Obohatil totiž českou literaturu
o množství překladů prakticky ze všech jihoslovanských literatur a z literatury řecké.
Překládal především poezii a povídkovou tvorbu. Až do poloviny devadesátých let 20.
století je ale většina jeho překladů bohužel roztroušena po nejrůznějších periodikách.
Poté ovšem začal v rámci Společnosti přátel jižních Slovanů, již založil vzápětí po roce
1989, vydávat jednak antologie z překladů poezie a krátké prózy jihoslovanských literatur,
vedle^toho však i samostatné sbírky poezie jihoslovanských tvůrců. První kniha v této
řadě vyšla v roce 1995. A byla to antologie moderní slovinské poezie, nazvané Orfeus
v dešti, následovaná ještě v temže roce vlastní antologií (a překladem) makedonské poezie
Modré nebe nad Ochridem. V roce 1996 pak vydal doposud nejrozsáhlejší českou antologii
moderní srbské básnické tvorby (obsahuje 229 básní 76 srbských básníků) Nekonečný
9 Zevrubněji o Dorovského metodách práce a termínech dvojdomosti a meziliterárních společenství
v příspěvcích Ivo Pospíšila Ivan Dorovský jako slavistika a komparatista a Miroslava Kouby Interpretace
bulharsko-makedonske'ho obrození v kontextu teorie o meziliterárních společenstvích a literární dvojdomosti. In:
ŠTĚPÁNEK, Václav (ed.): Ivanu Dorovskému ad honorem. Brno: Muni Press, 2020, s. 31-42 a 83-100.
10 Bibliografii jeho děl nalezneme v několika publikacích: DOROVSKÝ, Ivan: Bibliografie. Brno: Společnost
přátel jižních Slovanů, 2000. DOROVSKÝ, Ivan: Bibliografie. In: Slavista s duší básníka. Sborník k sedmdesátinám
Ivana Dorovského. Brno - Boskovice: Společnost přátel jižních Slovanů v České republice František
Šalé - Albert, 2005.
Václav Štěpánek (Brno)
Odešla legenda české balkanistiky Ivan Dorovský - vědec širokého záběru i básník stesku
modravý kruh. Ve všech těchto prvních antologiích využil kromě svého překladatelského
umění také služeb etablovaných básníků a překladatelů. Později ale při sestavování
antologií dával příležitost prokázat překladatelský talent také studentům jednotlivých
jihoslovanských filologií, z nichž se mnozí poté stali i uznávanými a plodnými překladateli.
Tak vznikly např. antologie charvátské povídky 20. století V objetí reky (Boskovice,
2002), antologie moderní slovinské krátké prózy Vně hranic (Boskovice, 2002), antologie
moderní bulharské povídky Narodili jsme sejako draci (Boskovice, 2003) nebo Malá krabička:
100 nejkratších srbských povídek 20. století (Boskovice, 2002). Sám jubilant pak sestavil
a přeložil výbory z poezie makedonských básníků Košty Racina, Rista Lazarova, Cane
Andreevského a Gane Todorovského, buharského básníka Váta Rakovského, slovinského
básníka Edvarda Kocberka, charvátských poetů Vesny Parunové a Andělka Vuletice
a srbských básníků Desanky Maksimovicové a Stevana Tontice, k tomu přidal i několik
sbírek aforismů Slovince Žarka Petana.
To, že Ivan Dorovský překládal zejména poezii, není samozřejmě náhoda. Ivo Pospíšil
jej totiž již před lety nazval „vědcem s duší umělce".11
A umělecká duše Ivana Dorovského
se z přetlaku vědecké práce nedokázala vyrovnat jinak než básněmi. Jeho první drobná
sbírka, Stesk po jihu, vyšla již v roce 1985 k jeho padesátinám. Teprve za dvacet let,
v roce 2005 j i následovala druhá sbírka, Kořeny (Boskovice, 2005), a později se, opět
s odstupem, prezentoval sbírkami Hledám slova (Brno, 2013), Já se tam nevrátím (Brno,
2015) a konečně poslední, nazvanou příznačně Až jednou (Brno, 2019). Dalo by se říci,
že všechny jubilantovy sbírky mají jistá společná témata - lásku k manželce, k zemi, v níž
kdysi nalezl nový domov, k Hané, nicméně tím zásadním leitmotivem jeho poezie, tím,
čím jeho duše přetéká, je to, co tak pregnantně vyjádřil již v názvu své první sbírky: Stesk
po jihu.
Jakkoli totiž Ivan Dorovský nalezl na Moravě nový domov, z lásky k němuž se dokázal
ve svých básních tak pěkně vyznat, jakkoli si zde vybudoval i svou obdivuhodnou
vědeckou kariéru, a jakkoli v Prostejovskú, rodném kraji své manželky, nalezl i novou
krajinu svého srdce (vyznal se z ní v jeho zřejmě posledním článku, který m u za života
vyšel, v rubrice Krajina srdce v Časopise pro ochranu přírody a krajiny Veronica),1 2
své
makedonské kořeny nemohl zapřít. A nemohl také zapomenout. „Ve své druhé vlasti /
se celý život učím žít / s touhou po rodné vsi, / s bolestí v srdci, / také s nespavostí/ a s hlavou
často bolavou."1
* Nemohl zapomenout na svoji rodnou vesnici, na společenství, v němž
vyrůstal. Svůj ztracený ráj, svůj domov viděl stále i tam na jihu, kde žil prvních třináct
let svého života: „Domov je maminka / jež čeká na prahu s krajícem chleba / Domov - to jsou
hry mého dětství / domov je cinkání talířů / které maminka pokládá na stůl /je úkrytem nikdy
neodhalených tajemství / Domov je otcovský domek /jenž se již dávno změnil v ruiny / na nichž
rostou trávy a kefe / a vedle již zaházené studny / vyrostl obrovský ořešák / Na náš domek se lze
dívat / nelze však do něj vejít / ani z něho vyjít / právě proto / že nemá dveře / Dveřmi jsou
11 POSPÍŠIL, IVO: Balkanolog, slavista a komparatista s duší umělce. K šedesátinám prof. PhDr. Ivana Dorovského,
DrSc. In: DOROVSKÝ,Ivan: Bibliografie. Brno: Společnost přátel jižních Slovanů, 1995, s. 12.
12 DOROVSKÝ, Ivan: Kraj, který miluji. Veronica, časopis pro ochranu přírody a krajiny 35, 2021, č. 2,
s. 32-33.
13 DOROVSKÝ, Ivan: Kořeny. Boskovice: František Šalé - Albert, 2005; báseň Rodná ves, s. 11.
144
Václav Štěpánek (Brno)
Odešla legenda české balkanistiky Ivan Dorovský - vědec širokého záběru i básník stesku
denní východy slunce / a okny noční obloha / Domov je totéž co vlast /je to bájná Arkádie /
Domov je největší slast / to je má ubohá Makedonie /[...]."1 4
Byl tedy, abychom použili jeho
vlastní vědecké terminologie, člověkem dvojdomým, v němž po tom druhém, ztraceném,
domově zůstával hluboce skrytý bol. „Ti moji lidé [... žijící v mnoha zemích Evropy a světa
a téměř na všech kontinentech ...] se již nikdy společně nesetkají. Někteří z nich v průběhu desetiletí
navštívili Čuku a svou vlast, v níž se narodili, většina z nich však už svou rodnou obec
nespatřila. Zůstala jim pouze touha a nostalgie. A také vzpomínky [...]."15
Zůstává^v n ě m Stesk
po jihu. Stesk a nostalgie, tak dobře patrné v názvu sbírkyJá se tam nevrátím (Brno, 2015)
a v ní zahrnuté básni Ozvěna:
Ležím v trávě a hledím k obloze.
Mohu o všem přemýšlet.
Bez obav, bez závazků
vůči komukoliv,
vůči čemukoliv.
V tom tichu mi v hlavě zní:
rodný krajt
A ozvěna odpovídá:
tam už se nikdy nevrátíš.
Zde je tvůj domov,
peklo i ráj.
Zde je nyní můj rodný kraj.
Zde je můj domov, mé bezpečí.
Až budu vychládat,
dejte mi do rukou kámen ze skály
vyhřátý balkánským sluncem.
Bude mne věčně zahřívat.
Odpusť, Františku Holasi,
do Cuky se už nikdy nevrátím,
zde dožiji svůj
leden i máj.
Poslední verše té básně jsem se odvážil také zveřejnit na Ivanovu parte. I proto, že
se ta teskná báseň naplnila a je smutně pravdivá. Ivan Dorovský tedy navždy spočinul
ve svém novém domově. V domově, v němž zanechal nesmazatelnou stopu a kde zůstane
zachován v paměti stovek studentek a studentů slavistických i jiných oborů a mnoha
svých kolegů.
14 Tamtéž, báseň Domov, s. 13.
15 DOROVSKÝ, Ivan: S domovem v srdci. Brno: Masarykova unverzita, 2014, s. 25.
us
Václav Štěpánek (Brno)
Odešla legenda české balkanistiky Ivan Dorovský - vědec širokého záběru i básník stesku
doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D.
Ústav slavistiky
Filozofická fakulta, Masarykova univerzita
Arne Nováka 1, 602 00 Brno, Česká republika
v.stepanek@int-cz.com
Toto dílo lze užít v souladu s licenčními podmínkami Creative Commons BY-SA 4.0 International (https://creativecommons.Org/licenses/by-sa/4.0/legalcode).
Uvedené se nevztahuje na díla či prvky (např. obrazovou
či fotografickou dokumentaci), které jsou v díle užity na základě smluvní licence nebo výjimky či omezení
příslušných práv.
146