V originále
Téma participativního umění není v oblasti teorie umění tématem novým. Už v pravěku se „dělání umění“ účastnilo zpravidla více osob, které sdílely společně materiál, nástroje, prostor i emoce při tvorbě umění, jež zahrnovalo nejenom projevy vizuální, ale i audiální, pohybové a dramatické. Tvoření tedy odpradávna může být chápáno spíše jako proces než jako produkt. Výtvarné umění – ať už jde o dílo jednoho autora, nebo o dílo kolektivní – je v určitých aspektech nutno chápat jako výzvu k aktivaci psychických potencialit autora, diváka, který může být v roli pozorovatele anebo v roli samotného „vykonavatele“ myšlenky konceptuálního umělce, jak je tomu v umění participativním. Tvorba jako taková není zaměřovaná pouze na produkci hmotných děl, ale je ji nutno vnímat taktéž jako formu intervence do modelů lidského chování, do navazování vztahů mezi lidmi a navazování kontaktů člověka s prostředím, v němž žije. Hodnota výtvarného umění pak není poměřována cenami objektů, které je možné kupovat, hromadit a hodnotit či klasifikovat, ale je dána mírou změn v sociálních vztazích a mírou působení na samotnou psychiku člověka.
In English
The theme of participatory art has been established in the field of art theory for a long time. As early as in the prehistoric era, 'making art' usually involved several people sharing material, tools, space and emotions while creating an artwork, which included visual, audial, physical and dramatic manifestations. Therefore, creation can be understood as a process rather than a product since ancient times. Visual arts - whether it is an artwork by one author or a collective artwork - should be understood in certain respects as an invitation to activate the psychical potentials of the author and the viewer. The viewer may take on the role of an observer or the role of an "executor" of the artistic concept as is the case of participatory art. Creation as such is not only focused on the production of tangible objects, but it should also be perceived as a form of intervention in the models of human behavior, in establishing relationships among people and in establishing human contacts with the environment they live in. The value of visual arts is not measured by the price of objects that can be purchased, collected and reviewed or classified, but is given by the degree of social change entailed and the degree of affecting the human psyche.