#517 OPERA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS MASARYKIANAE SPISY FILOZOFICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY INSTITUTE: OF BEPMttWENT SOCIETY FOR THE CEMETERY MtOLO-GlSWl^' OF PRESERVATION OF . E V E W b M OF ANTIQUATED FOA&OTTEW LANGOVĚ TERMINOLOGY , WORDS Dynamika šíření lexikálních inovací Identitami neologie a sociolektologie ve francouzském jazykovém kontextu A l e n a Polička M A S A R Y K O V A U N I V E R Z I T A B R N O 2 0 2 2 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Polička, Alena, 1977Dynamika šíření lexikálních inovací : identitami neologie a sociolektologie ve francouzském jazykovém kontextu / Alena Polička. - Vydání první. - Brno : Masarykova univerzita, 2022. - (Opera Facultatis philosophicae Universitatis Masarykianae = Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, ISSN 1211- 3034 ; 517) Anglické resumé Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstříky ISBN 978-80-280-0031-8 (brožováno) * 811.133.1 * 8F373 * 81'374 * 8F373.43 * 81'27 * 159.923.2 * 316.346.32-053.6 * 81'42 * (048.8) * (078.7) - francouzština - lexikológie - lexikografie - neologismy - sociolingvistika - identita - mládež -jazykový projev - monografie - případové studie 811.133.1 - Francouzština [11] Recenzovali: doc. PhDr. Jiří Nekvapil, CSc. (Univerzita Karlova, Praha) prof. PaedDr. Pavol Odaloš, CSc., dr. h. c. (Univerzita Matěje Bela, Banská Bystrica) Na obálce byla s laskavým svolením autora použita ilustrace Torna Gaulda. © 2022 Masarykova univerzita ISBN 978-80-280-0031-8 ISBN 978-80-280-0032-5 (online ; pdf) ISSN 1211-3034 (print) ISSN 2787-9291 (online) https://doi.org/10.58l7/CZ.MUNI.M280-0032-2022 Obsah 1 Ú V O D 9 2 S O C I O L E X I K O L O G I E A S O C I O L I N G V I S T I K A INOVACÍ 12 2.1 Temporalita v p r o m ě n á c h jazyka a metody uchopování synchronic 17 2.1.1 Možnosti synchronního zkoumání jazyka 18 2.1.2 Limity synchronního zkoumání jazyka 23 2.1.3 Algoritmus pro popis synchronní dynamiky jazyka 27 2.2 K paradigmatům jazykové změny 31 2.2.1 Jazykové inovace v pojetí raných sémantiků 39 2.2.2 Pionýři sociolingvistiky a sociolektologie ve Francii 50 2.2.3 Sociosémantika a kontinuita Meilletova odkazu 55 3 H I S T O R I E LEXIKÁLNÍCH INOVACÍ V E F R A N C I I 62 3.1 Debaty o nových slovech před vznikem termínu neologismus 65 3.2 Neologické období neologismu 68 3.3 Neologie za Revoluce a revoluce v neologii 74 3.4 Neologie a anglicismy 80 3.5 Vztah neografie a sociolektografie 84 4 K A P I T O L Y Z E S O C I O L E X I K O L O G I E 101 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii 102 4.1.1 Vymezování příznakovosti ve francouzské lexikografické praxi . . . 104 4.1.2 Uživatelský pohled na funkčnost příznaků u substandardního lexika 108 4.1.3 Lexikální expresivita a paradoxy jejího zpracování 110 4.1.4 Vývoj značkování ve vybraných referenčních slovnících 114 4.1.5 Záporná expresivita pejorativ a vulgarismů ve slovnících včera a dnes 123 4.1.6 Depopularizace oblíbené lidové zkratky pop 129 4.1.7 Resémantizace hovorové zkratky fam. a revitalizace arg. v kombinované variantě arg. fam 132 4.2 O d metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii: neologie ve slovnících a v korpusu rapových textů 136 4.2.1 Nová hesla ve všeobecných referenčních slovnících: lexikální inovace, nebo renovace? 136 4.2.2 „ S / d příznaky" v komparaci korpusů všeobecných slovníků . . . . 139 © 4.2.3 Přidělování zkratky arg. ve všeobecných slovnících 142 4.2.4 Argotismy mezi vyřazenými hesly 146 4.2.5 Komparace se specializovanými slovníky sociolektů 147 4.2.6 Lexikometrické srovnání s korpusem rapových textů RapCor . . . 152 4.2.7 Několik statistických údajů závěrem 156 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu 157 4.3.1 Hypotéza šíření lexikálních prostředků skrze rap: korpus RapCor a testovací lexém bol(l)os(s/se) 160 4.3.2 Identitami neologismy a jejich evaluace dotazníkovou metodou . 164 4.3.3 «Si si la famille...» aneb fatém si si v identitárním kontextu . . . . 168 4.3.4 «La bicrave est dans ma téte...» aneb resémantizovaný romismus 172 4.3.5 «Dans ma werss, laissez-moi réver...» aneb difúze rezolektálnflio slova 178 4.3.6 Hypotézy šíření neologismů v d l o u h o d o b é perspektivě 182 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu: případ teritoriální apropriace v departementu Val-de-Marne 183 4.4.1 „9.4 reprezentuje": rap a projevy teritoriální apropriace 184 4.4.2 Makrotoponymické (p)reference a jejich šíření v prostoru a čase 187 4.4.3 Evaluace lexikální kreativity rapových textů v médiích a u posluchačů 193 4.4.4 « E n mode 9.4, gros » aneb difúze skrze rap z Val-de-Marne . . . . 196 4.4.5 Lexém werss v časosběrné perspektivě 200 4.4.6 Symboly a stigmata předměstské mládeže 203 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismů bol(l)os(s/se) 205 4.5.1 Dotazník papírový či elektronický? S W O T analýza použitých kvantitativních metod sběru dat 207 4.5.2 Etapizace výzkumu difúzni dynamiky neologismů bol(l)os(s/se) od mikrosond k makrovýzkumu 212 4.5.3 Vzorkování p o m o c í kvantitativního sběru 216 4.5.4 Časosběrné sledování vývojových tendencí 225 4.5.5 Osud jednoho neologismů od hapaxu po slovníkové heslo 228 5 ZÁVĚR 232 S U M M A R Y 237 B I B L I O G R A F I E 240 0 S E Z N A M GRAFŮ, DIAGRAMŮ, M A P , O B R Á Z K Ů A S C H É M A T 269 S E Z N A M T A B U L E K 271 REJSTŘÍK J M E N N Ý 273 REJSTŘÍK T E R M I N O L O G I C K O - V Ě C N Ý 281 0 INSTITUTE OF DEPIGMENT SOCIETY FOR TME CEtAETEM NEOLOGISMS. OF PRESERVATION OF CVÉftVbftN OF ftNTTQUMED FORGOTTEN U N G U T E . TERMINOLOGY. WORDS. © Tom Gauld © Larbi 04 1 Ú V O D Ut silvae foliis pronos mutantur in annos, Prima cadunt: ita verborum vetus interit aetas, Et iuvenum ritu florent modo nata vigentque. Quintus Horatius Flaccus: De arte poetka. Epištola ad Pisones Stejně jak barevný šat rok za rokem střídají lesy, jak první snáší se list, tak hynou i uvadlá slova a čerstvě vylíhlé pokolení se čile má k světu. Překlad Dany Svobodové: O umění básnickém (2012: 16-19) Nová slova obecně a lexikální inovace u mladé generace především fascinovaly lidstvo odedávna. Punc novosti a s ní spojené i jisté tajuplnosti si tyto složky lexikonu nesly po určitou dobu a v určitých vrstvách společnosti stejně jistě, jako s sebou nesly p o h r d á n í a výsměch ty nejkřiklavější z výtvorů kreativity jednotlivců či konivence skupin. Jelikož jsou ale tyto projevy, často efemérni, zároveň i silným motorem jazykového vývoje, nezůstaly v pozadí vědeckého zájmu. Zatímco tzv. droit ďétre („právo na existenci") neologismů různých typů intelektuální elita ve společnosti zpochybňovala většinou vždy jen z hlediska esteticko-puristických obav, zato ale téměř kontinuálně, o tzv. droit de cite („právo na přijetí") inovací mezi centrální, resp. prioritní osy výzkumu začali lingvisté „bojovat" až relativně nedávno. Metodologické problémy s přímým přístupem k jazykové kreativitě mladé generace a k prvním fázím konstituování nových tvarů a významů slov ostatně dnešní sociolingvistika řeší stále. Předkládaná monografie vychází z habilitačního spisu obhájeného v listopadu 2019 a navazuje na závěry naší dizertační práce obhájené v roce 2007 (knižně Podhorná-Polická 2009). Tyto závěry prohlubuje a nově rozpracovává s ohledem na individuální výzkum i dílčí týmové projekty řešené v postgraduálním období, především v letech 2008-2015. V této práci si klademe za cíl nastínit současné trendy výzkumu substandardní úrovně francouzštiny, která bude zkoumána z hlediska lexikonu jednak ve spontánní komunikaci mládeže a jednak v mediálním prostoru. Prostředkem šíření lexikálních inovací vznikajících v prostředí mládeže je především h u d e b n í žánr rap. Ten je pro sociolingvisty důležitým zdrojem informací pro pozorování společenských postojů dnešní multietnické francouzské mládeže a pro lexikology pak skýtá bohatý neologický materiál. © 1 Úvod Téma nastoluje obecné strukturalisticko-funkcionalistické jazykovedné otázky, především ale otázky sociolingvistické, lexikologické a metalexikografické. Současně si vynucuje i přesahy interdisciplinární, a to zejména do sociologie, psychologie a geografie. Pod neologickým označením sociolexikologie propojujeme metody zkoumání a terminologii francouzské urbánní sociolingvistiky s poznatky lexikologickými, zejména co se týče p o d m í n e k vzniku a šíření generačně příznakových neologismů u mládeže. Vzhledem k tomu, že naše práce je představena v českém prostředí, ale zabývá se francouzským materiálem, pokládáme přitom za potřebné naznačit i rozdíly chápání v obou lingvistikách. Monografie je rozdělena na tři části. V obecně jazykovědném teoretickém úvodu s názvem Sociolexikologie a sociolingvistika inovací bude pozornost věnována synchronní dynamice jazyka, p r o b l é m ů m definice jazykové změny a časového vymezení synchronních jazykových jevů, bez nichž nelze koncept neologie vědecky uchopit. Detailněji bude prezentována především difúzni teorie, kterou lze aplikovat na sociolingvistiku lexikálních inovací u mládeže. V historických souvislostech budou představeny klíčové teze raných sémantiků, kteří ve Francii konstituovali terminologii pro popis neologismů, především neosémantismů, a také přínosy prvních sociolingvistických a sociolektologických studií, které byly popisem jazykové změny motivované. Ve d r u h é části, nazvané Historie lexikálních inovací ve Francii, se historickým průřezem od nejstarších doložených výskytů metalingvistických termínů neologismus, neologie, neolog a adjektiva neologickj ve francouzské literatuře a posléze ve slovnících pokusíme doložit vlnu emocí, které vzbuzovala a často ještě vzbuzuje otázka spontánního, nekontrolovaného transformování lexikonu. Zároveň bude pozornost věnována styčným b o d ů m slovníkového zaznamenávání neologismů, tzv. neografie, se zaznamenáváním sociolektů, tzv. sociolektografie. Kapitoly ze sociolexikologie je název třetí části práce, která prezentuje pět případových studií, které umožní verifikovat výše uvedené teoretické koncepty. V převážné většině případů jsou studie exemplifikovány na francouzském jazykovém materiálu, místy s doplňujícími českými příklady. Kromě terminologického aparátu lexikografického bude pozornost věnována především sociolingvistice mládeže a jejímu ukotvení ve frankofonní lingvistice. Obsahově tato nejobsáhlejší kapitola práce vychází zejména z problematiky řešené již v p r ů b ě h u doktorského studia (univerzália mluvy mládeže na materiálu participačního pozorování, rozhovorů a dotazníkových šetření ze dvou francouzských a jednoho českého o d b o r n é h o učiliště). Zejména problematika identitárních neologismů, které jsou pro generačně příznakové lexikum klíčové, byla rozvíjena v postdoktorském grantu (studie expresivity na materiálu získaném především dotazníkovým šetřením časosběrnou metodou a z korpusových dat, včetně vlastního korpusu rapových písní). Nejprve bude pozornost věnována chápání příznakovosti ve francouzské lexikografické praxi v komparaci s terminologickým aparátem české jazykovědy 1 Úvod a jejím konceptem lexikální expresivity. N a minikorpusu substandardních slov bude poukázáno na způsoby zachycování příznakovosti ve vybraných slovnících v šedesátých letech 20. století a na vývoj přidělování příznaků o generaci později (90. léta) a v současnosti. Ve d r u h é studii bude provedena komparace různých typů francouzských slovníků s ohledem na jejich zaznamenávání a h o d n o c e n í substandardního lexika, zejména slov se zkratkou označující sociolektální původ slov - příznak arg. Komparace slovníků všeobecných a slovníků specializovaných na sociolekty bude doplněna frekvenční studií námi vytvářeného korpusu textů frankofonních rapových písní RapCor. Ve dvou dalších studiích bude pozornost zacílena také na francouzský rap, konkrétně na vybrané neologismy, které přebírá a totemizuje mládež, která se s tímto h u d e b n í m žánrem identifikuje. Lze předpokládat, že rapova hudba je vektorem difúze velkého množství identitárních neologismů i konsolidátorem projevů teritoriální apropriace mezi mládeží. V poslední studii budou prezentovány výsledky d l o u h o d o b é h o výzkumu šíření francouzského sociolektického slova „bol(l)os(s/se)u , a to zejména s akcentací na metodologické aspekty sběru dat. Cílem je představit kombinaci metody kvantitativní s metodou časosběrnou jakožto inovativní přístup k dynamicky pojímané neologii. Prezentovaná originální data pocházejí z výzkumu substandardní francouzštiny a vytváření korpusu mluvené francouzštiny na Ústavu románských jazyků a literatur FF M U . Materiály pro dílčí studie ve třetí části spisu byly získány individuálním výzkumem nebo v týmu spolupracovníků, především ve spolupráci s Anne-Caroline Fiévetovou z EHESS Paris a s Camillem Martinezem z Albert-Ludwigs Universitát ve Freiburgu. Za u m o ž n ě n í výzkumných cest do Francie a podporu dílčích projektů, které vyústily v habilitační spis a následně v tuto monografii, děkuji Grantové agentuře České republiky (grant číslo 405/09/P307 Expresivita ve slangu mládeže na pozadí hledání vlastní a skupinové identity) a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (granty číslo 21 0316-IRP a M U N I / 2 1 / P O L / 2 0 1 5 ) , především pak ediční radě Spisů FF M U . Za cenné připomínky děkuji všem recenzentům. Speciální poděkování za neúnavnou lidskou podporu a za cenné o d b o r n é rady adresuji paní profesorce Marii Krčmové. 2 SOCIOLEXIKOLOGIE A SOCIOLINGVISTIKA INOVAC La langue ne retient qu'une minime partie des creations de la parole ; mais celles qui durent sont assez nombreuses pour que d'une epoque a l'autre on voie la somme des formes nouvelles donner au vocabulaire et a la grammaire une tout autre physionomie. Cours de linguistique generate selon les notes du cours de F. de Saussure ([1916] 1996a: 232) Jazyk si podržuje z výtvorů mluvy jen minimum. Ale těch, které přetrvají, je přesto dost na to, abychom mohli konstatovat, že úhrn těchto nových forem dává slovníku a gramatice z jednoho období do druhého zcela novou tvářnost. Překlad Františka Čermáka: Kurz obecné lingvistiky (1996b: 197) Francouzština jako jakýkoli živý jazyk proměňovala a stále proměňuje svou podobu. Vývoj jazykového systému označovaného jako francouzština dokumentují krom ě autentických psaných projevů (a pro nejnovější dobu v menší míře i nahrávek) také oficiální formy prezentace daného systému (gramatiky, slovníky, ortografické a ortoepické příručky aj.). Ať už mají preskriptivní nebo deskriptívni charakter, nevyhnou se selekci jevů ze sumy promluvových aktů mluvčích tohoto světového jazyka a valorizaci určitých jeho variant (geografických, sociálních). Varianty v tomto procesu záměrně či nezáměrně ignorované mohou (ale nemusí) být p ř e d m ě t e m lingvistického zájmu v budoucnu, kdy společenské transfigurace uvedou do centra jev dříve periferní, který unikal oficiálnímu popisu. Objevení „nového" rysu jazyka tak často nebývá důsledkem rychlého rozšíření kreativního prvku, ale legitimizací dříve opomíjeného. N a rozdíl od přírodních věd, kde např. v meteorologii fungují klimatické modely předpovědi počasí, je prediktabilita vývoje jazyka velmi malá. Přesto se lingvisté o včasné zachycení hlavních tendencí jeho p r o m ě n snaží, a to analýzou spontánní mluvy, a zejména pak studiem vyjadřování mládeže, jež je ve své podstatě předobrazem budoucího úzu. Z „výtvorů mluvy" se na jazykovém trhu prosadí jen zlomek. Nejen kvůli tomu, ale i z důvodu obtížného metodologického uchopení problematiky a ze samotné ® 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací povahy studovaného materiálu byla studia mluvy mládeže (a částečně stále jsou, a to nejen ve frankofonním prostoru) dlouhou dobu považována za okrajovou a v důsledku toho m é n ě prestižní oblast lingvistiky, zejména pak zabývají-li se pouze lexikem. Je-li ale ve výše uvedené citaci legitimní označit „úhrn nových forem" mezi časovými obdobími jako důsledek jazykové změny, pak mají také její jednotlivé prvky, které již Ferdinand de Saussure nazýval jako inovace, striktně vědecky stejnou váhu, ať už jde o příznakové slovo nově zařazené do slovníku, nový produktivní sufix, novou syntaktickou konstrukci či třeba o intonační konturu. V „bibli" (nejen) frankofonní lingvistiky, Kurzu obecné lingvistiky (1916, česky 1996 v překladu F. Čermáka), nalezneme rychlým dotazem do tzv. j á d r a (core) francouzsko-české části paralelního korpusu InterCorp, verze 13 (Nádvorníková a Vavřín 2020), že lemma innovation je v knize použito celkem 32krát v různých kolokacích. Slovo samo však v kurzu, sestaveném C h . Ballym a A . Sechehayem ze zápisků Saussurových žáků, není definováno jako termín. V m o d e r n í francouzské lexikológii jsou označení innovation lexicale („lexikální inovace") a néologisme („neologismus") brána jako synonyma (viz Walter 1991, Sablayrolles, ed. 2003 aj.), z čehož je patrné, že inovace je hyperonymním označením neologismu. Lingvistickou definici termínu inovace nalezneme v českých, obecně jazykovedných textech spíše zřídka a shodou okolností opět u F. Čermáka. Ten inovaci v závěrečném „Slovníku lingvistických termínů" souborné monografie Jazyk a jazykověda. Přehled a slovníky (Čermák 2011: 282) definuje jako: „nový jev v jazyce včetně neologismu: proces vstupování nových jevů do jazyka". Námi podtrženou částí Čermákovy definice chceme poukázat na fakt, že inovace je nutno chápat i v českém prostředí jako hyperonymum (jazyková inovace může být nejen lexikální, ale i hlásková či skladebná). Toto hyperonymum se navíc zdá být m é n ě pojmově zatížené oproti všudypřítomnému, ale neostře vyhraněnému hyponymnímu termínu neologismus, který asociuje většinou jen izolované slovo. Do českého bohemistického prostředí zavedla Olga Martincová dichotomii neologismus (pro konkrétní jevy) versus inovace (projevy systémové; Martincová 1983: 11, 28 a 160; Martincová a kol. 2005: 8 aj.). Konstatování totožného znění v Encyklopedickém slovníku češtiny (Martincová 2002: 285) i v CzechEncy: Novém encyklopedickém slovníku češtiny online z roku 2017, od téže autorky v rámci hesla neologismus, je ale p o m ě r n ě vágní: „vymezení neologismu se rovněž řeší na základě zjišťování p o m ě r u neologismu a inovací" (Martincová 2017). Praktičtější se jeví řešení, které navrhuje Božana Niševa (2014), když tyto termíny neklade do přímé opozice, ale systematicky hovoří o inovačních procesech nebo tendencích (na seb r a n é m neologickém materiálu jazyka médií). V primárně nelingvistickém Novém akademickém slovníku cizích slov je lingvistický termín inovace definován po boku právnického, ekonomického a biologického 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací subvýznamu následovně: „a) obnovování, obnovení [...], b) zavádění, zavedení něčeho nového [...] ling. nový jazykový j ev, nová forma v jazyce (fonetická, fenologická, morfologická a syntaktická)." (Kraus a kol. 2005: 352). Vynechání lexikální roviny jazyka z předchozího výčtu je zřejmě jen p o u h á náhoda, která však podporuje výše nastíněnou inferiorizační hypotézu, tj. že lexikální změny jsou pro svou (zdánlivě) jednoduchou pozorovatelnost a rychlost šíření vnímány společností odlišně od změn ostatních jazykových rovin. Běžní uživatelé se na rozdíl od kognitivně obtížněji uchopitelných formantů jazyka většinou cítí jistí v epilingvistických evaluacích izolovaných slov. Jazykové inovace, zejména u mladé generace, berou jako zábavné a neškodné rozptýlení, případně jako zdroj znepokojení nad směrem pravděpodobného vývoje jazykového úzu v blízké bu­ doucnosti. Mluvíme-li o jisté marginalitě subdisciplíny lexikológie, tedy zavedeného jazykovedného okruhu bádání, pak je namístě obrátit pozornost i na okruh, který je stále ještě často inferiorizován pro svou relativní „mladost", ale i metodologicko-teoretický rámec, který jej definuje. Tímto okruhem m á m e na mysli sociolingvistiku. Díky svému socioprostorovému chápání variací a frekvencí struktur u jednotlivců i skupinovému chápání funkcí jazyka v interakcích mezi mluvčími jde o vědní odvětví zastřešující unikátní interdisciplinární přístupy na pomezí lingvistiky, psychologicko-sociálních věd, geografie a statistiky. Jak podotýká Čermák, až sociolingvistika dokázala rozpoznat řešení tzv. saussurovského paradoxu, který je tímto autorem definován jako „rozpor mezi nezpochybnitelnou existencí pevného systému (langue) a probíhající variabilitou jazyka, která pevnost systému jakoby oslabuje" (Čermák 2011: 316). Sociolingvistika tímto ukázala, že „dosud zdánlivě nedůležitý a marginalizovaný problém jazykové variability je ve skutečnosti zcela zásadní" {idem: 47). Je vhodné zmínit, že nadužívaní prefixu socio- je v jazykovědě opakovaně přip o m í n á n o jako redundantní, a to především sociolingvisty samými (Gadet 2004, Mortureux 2000 aj.). Sociolingvistika zůstává lingvistikou za všech okolností, bez člověka a jeho sociální interakce lze vědecky bádat těžko, snad jen je-li jazyk generován strojově. Generativismus a jeho ambice v 60. letech 20. století ale způsobily, že v reakci na vzrůstající formalizaci lingvistiky bylo označení sociolinguistics téměř programově přijato na osmitýdenním semináři Summer Linguistic Institute v roce 1964, jak připomíná Fishman (1991). Cílem této monografie je představit soubor přístupů, které se věnují dynamickým jevům v lexikonu s ohledem na sociolingvistické aspekty sběru a popisu (nejen generačně) příznakových slov. Navrhujeme označit tuto „sociolingvistiku v lexikológii" termínem sociolexikologie. Označení sociolexikologie preferujeme pro jeho ekonomičnost a budeme se jej snažit prosadit po vzoru frankokanadských terminologů. T i cítili nutnost zavést v rámci této vědy o o d b o r n é m názvo- 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací šloví subdisciplínu socio(-)terminologie, která se zaměřuje na ohlasy úsilí terminologických komisí ve společnosti - tzv. implantabilitu neologismů vytvořených in vitro (terminology a terminologickými komisemi) mezi běžné uživatele jazyka (Gambier 1987; pro chronologický vývoj a bibliografický přehled viz Gaudin 2003). Sociolexikologický přístup by se naopak měl zaměřovat na inovace vznikající in vivo (mezi uživateli jazyka), s důrazem na metodiku analýzy jejich difundování ve společnosti. Neologismem sociolexikologie (a to jak v českém, tak i ve frankofonním prostředí) se snažíme zdůraznit variační, sociologický až obecně antropologický přístup k procesu šíření lexika. Potencialitu vzniku a užitečnost tohoto neologismů ostatně předesílá Marie-Francoise Mortureuxová: «... on ne parle pas, jusqu'á présent, de *sociolexicologie» (= „dosud se o *sociolexikologii nemluvilo"; Mortureux 2000: 33). Hvězdička před výrazem pro vyjádření izolovaného hapaxu figuruje v jejím dalším výkladu i záhy poté v názvu podkapitoly, po boku dalšího novotvaru, který se ale již prosadil, socioterminologie. Sociolexikologii definuje Mortureuxová široce, jako „sociální užívání lexikálních jednotek" (usage sociál des unités lexicales; idem), přičemž zdůrazňuje, že studie tohoto typu existují v lexikológii a částečně i v lexikografii, kde je tento „hluboce sociolingvistický přístup" nutný pro klasifikaci tzv. domaines/registr es de langue (= „jazykové úrovně/registry"). Utopická vize standardu a určitá uzurpace idealizovaného a o d o s o b n ě n é h o lexikonu generativisty pak vedou podle Mortureuxové k tomu, že šíření kompozit s prefixem sociop o m á h á legitimizovat osamostatňování oboru, kterému by stačilo označení bez prefixu; ostatně úspěch sociolingvistiky jde bok po boku s úspěchem Chomského lingvistiky (Mortureux 2000: 34). Jak již bylo řečeno výše, periferní lexikální materiál není nutně „nový", proto m á v sobě zjevný paradox i sám pojem inovace, zejména má-li být považován za produkt (nový jev) a ne za proces (zavádění, vstupování do systému). O tom ostatně svědčí i rozpor mezi levou a pravou částí významu b) ve výše uvedené definici hesla inovace v Novem akademickém slovníku cizích slov a ostatně i v Čermákově definici. Proces zavádění novotvarů je p ř e d m ě t e m spíše sociolingvistického studia (hledání příčin a aktérů procesu), zatímco výsledek, tedy ustálený nový prvek, je naopak p ř e d m ě t e m lingvistického (lexikologického) studia. V praxi hrají marginální, leč významnou roli jak ojedinělé výskyty slov v textovém korpusu - tzv. hapaxy (z lat. hapax legomenon), tak i v řeči nahodile zaznam e n a n é okazionální kreace. Většinou ale musí být daný novotvar frekvenčně dostatečně atestovaný, aby mohl být na základě opakovaných kontextových zapojení lingvisticky popsatelný. Spadá-li navíc do některé ze slovotvorných kategorií, které načrtávají inovační tendence, počet hapaxů v dané kategorii je pak důležitým kritériem rentability d a n é h o slovotvorného vzorce. M n o h é identitami neologismy jsou ovšem charakteristické právě svou n á p a d n o u nesystémovostí. Výše jsme naznačili dvojí marginalizaci disciplín, které budou p ř e d m ě t e m této monografie: lexikológie (substandardu) a sociolingvistiky (jazyka mládeže). 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací Tato relativní marginalizace v rámci jazykovědy m á ale tu výhodu, že při jejich studiu není lingvista přesycen teoretickými paradigmaty. Ta jsou typická pro jiné jazykovedné disciplíny a značně komplikují vědeckou kooperaci mezi různými „školami" a potažmo i internacionalizaci výzkumu. Čermák jako jeden z otevřených problémů lingvistiky vidí právě potřebu usmíření a integrace lingvistických teorií, protože „v žádné jiné vědě neexistuje vedle sebe takové množství syntaktických, popř. fonologických teorií" (Čermák 2011: 244). Pro studium tématu, které sdružuje subdisciplíny lexikológie a sociolingvistiky, se pro svou interdisciplinaritu otevírá možnost nahlížet na „nové" v jazyce optikou ostatních hraničních věd, např. v rámci difuzionismu. Ten je j e d n í m z hlavních teoretických konceptů nejen v ekonomii (viz Rogers [1962] 2003) a geografii (viz Hágerstrand 1967), ale uplatňuje se i v sociolingvistice blízké sociologii, konkrétně ve světově etablované pomezní disciplíně, tzv. sociologii inovací (viz Gaglio 2010). Dovolíme si tedy toto průnikové téma označit kalkovaným termínem sociolingvistika inovací (SI), která je z principu subdisciplínou výše nastíněné sociolexikologie, v Nekvapilově terminologii pak typickým příkladem intersubdisciplinarity (tj. interdisciplinarity nižšího řádu) (cf. Nekvapil 2017). P ř e d m ě t e m takto inovativně označeného intersubdisciplinárního okruhu SI bude především revize konceptu neologie p o m o c í moderních kvantitativních a kvalitativních metod. V rámci SI bude na časový aspekt - tedy relativní „novost" jevů - nahlíženo p r i m á r n ě sociolingvisticky. Zajímat nás tedy bude zejména informace, kdo je nej aktivnějším šiřitelem inovace a za jakým účelem lexikální novinku šíří, a také jak se neologické výrazivo šíří či nikoli různými sociálními sítěmi (ve smyslu sociologickém). Zároveň ale budeme brát zvláštní ohled na lexikologické a lexikografické aspekty studovaných jevů. Z lexikologického úhlu pohledu půjde především o otázku, jaký podtyp (sociolektálních) neologismů m á největší difúzni potenciál. Z úhlu lexikografického pak půjde především o hledání interpretace pro různé formy selekce, adopce či adaptace neologismů a hledání důvodů ovlivňujících různou rychlost začleňování sociolektismů (především generačně příznakového lexika) do referenčních slovníků. 2.1 Temporalita v proměnách jazyka a metody. 2.1 Temporalita v proměnách jazyka a metody uchopování synchronie Les langues changent sans cesse et ne peuvent fonctionner qu'en ne changeant pas. A chaque moment de leur existence, elles sont le produit d'un equilibre transitoire. Charles Bally: La linguistique generale et linguistiquefrancaise ([1932] 1944: 18) Ballyho „přechodná rovnováha", Mathesiova „pružná stabilita", Martinetova „synchronní dynamika"... to je jen zlomek označení, která jazykovědci hledali a stále hledají pro zachycení relativity „aktuálního" stavu jazykového systému plynoucího časem (a samozřejmě i prostorem). Na jazyk je totiž možné nahlížet jako na mentální koncept h r o m a d n ě sdílený jazykovým společenstvím, který je tímto společenstvím idealizován, a tak systematicky odpoutáván od časoprostoru. Jazyk je pro Čermáka „jakožto soubor kolektivních zvyků produkt minulosti" (Čermák 2011: 87, jeho kurziva). Zkoumáním konkrétních promluvových aktů pak v synchronní projekci badatel dochází k poznání, že se v jazyce určité prvky m ě n í ve vztahu k předchozím etap á m vývoje, časově více či m é n ě vzdáleným. O n a hojně diskutovaná jazyková změna je vlastně komparace diachronie a synchronie, výzkumníkova reálného „tady a teď" s virtuálním „tehdy a tam". Reálně se jevící „tady a teď" je povětšinou dobře podložené frekvenčně a zasazené do ekologického prostředí. V tzv. haugenovské metafoře (Haugen 1972) termín écologie do frankofonní sociolingvistiky zavádí L.-J. Calvet (1999a). Důraz je kladen na okolnosti sběru jazykových dat a na úzké provázání teorie s terénním výzkumem. Naopak nutně virtuální „tehdy a tam" nelze zkoumat ekologicky. I když „tam" může odkazovat k témuž geografickému prostoru jako reálné „tady", je nutné brát v potaz, že se tento prostor v mezičase sociálně proměnil. 1 Překlad autorky. Nebude-li výslovně uvedeno jinak, budou v textu všechny další cizojazyčné citace přeloženy autorkou této práce. Jazyky se neustále mění a mohou fungovat pouze tehdy, nemění-li se. V každém momentu své existence jsou výsledkem přechodné rovnováhy.1 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací Ze sociolingvistického hlediska je diachrónni přístup problematický nejen z hlediska okolností sběru dat v terénu. Komparační sondou do minulosti totiž není až na výjimky možné získat informace o nuancích tehdejšího jazykového povědomí, nedostává se stejné kvantity textů nebo nahrávek atd. Dochází tedy nutně k tzv. interpretačnímu driftu (Eco 2005: 18). Přesto se (socio)lingvisté snaží alespoň o přibližnou rekonstrukci předchozích stavů jazyka, bez nichž by nebylo možné ozřejmovat a usouvztažňovat tendence v započatých inovačních procesech. V následujících podkapitolách nastíníme možnosti i limity synchronního zkoumání jazyka tak, jak se jeví ve d r u h é dekádě 21. století, ovšem s vědomím jisté efemérnosti, která p r a m e n í z neustálého vývoje teoretických konceptů a především technických nástrojů aplikovatelných na sběr a analýzu lingvistických dat. Závěrečné hledání algoritmu a schematických vyjádření synchronního konceptu si tedy klade za cíl vytvořit text trvalejšího charakteru. 2.1.1 Možnosti synchronního zkoumání jazyka Pro zkoumání inovačních procesů v jazyce dlouho chyběl obecně akceptovatelný metodologický rámec. Sociolingvistická obec proto s nadšením přijala inovativní metodu Williama Labova, která spočívala ve zkoumání jazykové změny synchronně, konkrétně p o m o c í generačního srovnávání vybraných proměnných, které vykazovaly známky variability (Labov 1972; jeho výzkum hláskových změn na ostrově Martha's Vineyard podrobněji v češtině prezentuje Chromý 2014: 35-37). Labovem prosazovaný termín „zdánlivý čas" (apparent time) je jakýmsi metodologickým prototypem stroje času, který ovšem předpokládá přijetí hypotézy dobového zakotvení. Jde o premisu stability řečových projevů v p r ů b ě h u lidského života, kdy by lidé určitého věku měli vždy ideálně reprezentovat jazyk své generace. Jak ale sám Labov (1981) později připustil, danou inovaci mohou v určité fázi přijmout všechny generace bez výjimky. Je také nutno vzít v potaz, že mládež, zejména adolescenti, m n o h é inovativní substandardní jevy ve svém vyjadřování s přibývajícím věkem opouští (Thibault 1997: 67) a přenos těchto jevů na mladší vrstevníky může, ale nemusí mít konti­ nuitu. Generační změny bývají nejčastěji pozorované na lexikálním materiálu - hovoří se o aetalektech neboli „generačních lektech" (z latinského aetas = „věk"), a to převážně v anglosaské literatuře. Jako evidentní je i mezi nelingvisty přijímán fakt, že lexikální složka je nejrychleji se měnící jazyková rovina a v rámci ní pak nej větší dynamiku vykazuje lexikum mládeže (např. Wintersová a Dirven u vybraných generačně příznakových slov pro tři generace Francouzů přehledně ukazují posuny mezi centrem a periferií lexikální zásoby v jednotlivých generacích; Winters a Dirven 2002: 251-252). 2.1 Temporalita v proměnách jazyka a metody. Vědeckých pokusů o zachycení transformujících se jazykových znaků pomocí časosběrné metody, kterou považujeme v lexikálních studiích za průkaznější než výše uvedený Labovův přístup, je však dosud relativně málo (viz Chambers 2009: 206-219). Vycházejí především z generačně nediferencovaných psaných textů, vytěžovaných z internetu pomocí postupně stále více automatizovaných vyhledávačů neologismů. Ty využívají tzv. neologické observatoře, jakou je např. ve Francii koncipovaný projekt Néoveille, sdružující mezinárodní tým vědců v oblasti neologické slovní zásoby sedmi různých jazyků2 , nebo v České republice např. Oddělení současné lexikológie a lexikografie ÚJČ AV, které vytváří, doposud pouze manuální excerpcí, elektronický neologický archiv, veřejnosti známý jako databáze Neomaŕ (podrobně viz Goláňová 2011, nejnověji Filiačová 2016). Automatizované excerpce pomocí exkluze z předdefinovaných slovníků sice pomáhají nalézt potenciální neologismy, téměř výhradně se však tento způsob třídění elektronických dat dotýká změn onomaziologických a j e n výjimečně lze zaznamenat také neosémantismy nebo neologické víceslovné výrazy (viz Cartier 2017; starší projekty shrnuje přehledně Radimský 2003, pro bilanci aktuálního stavu v českém prostředí viz Sláma 2017). Příkladem snahy o uplatnění časosběrné metody v sociolektech mládeže, bez počítačové podpory, klasickou dotazníkovou metodou, může být výzkum M . Sourdota mapující neologismy u pařížského studentstva mezi lety 1987 a 1994 (Sourdot 1997), na který metodologicky navazuje náš výzkum v téže lokalitě v letech 2010 a 2017, viz Fiévet a Podhorná-Polická (2018). Na o p a č n é m pólu spektra užití časosběrné metody v sociolexikologii stojí projekt ročního d e n n o d e n n í h o sledování neologismů v americkém experimentu z přelomu let 2013-2014, kde obrovskou materiálovou základnu tvořily zprávy na Twitteru geolokalizované do jednotlivých okresů (county) v U S A (Grieve, Nini a Guo 2016). Takovýto monitorovací, též dynamický korpus (Kennedy 2004: 61; Sulc 1999: 13) je skvělou ukázkou synergie kartograficko-statistických metod a lingvistických dat. Závěrečné tvrzení autorů, že korpus „stále není dostatečně velký, aby umožnil komplexnější analýzu lexikální variace a změny" (Grieve, Nini a Guo 2016: 40)4 , nicméně stojí za povšimnutí. Vede nás totiž k úvahám nad absencí reflexe mno- 2 Podrobnější prezentace viz Cartier (dir.) (2015-2021) na adrese: https://tal.lipn.univ-parisl3.fr/ neoveille/html//login.php?action=login#. Jedním ze sedmi excerpovaných jazyků je i čeština, a to v rámci projektu EmpNeo, zaměřujícího se prioritně na neologické výpůjčky (viz Hildenbrand a Polička 2014). 3 Podrobnější prezentace viz Databáze excerpčního materiálu Neomat (2015) na adrese: http://www. neologismy.cz/o_projektu.php. 4 V originále: "It is still not large enough to allow for a comprehensive analysis of lexical variation and change." 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací hých exaktních vědců nad tzv. hermeneutickým kruhem (Gadamer 2010: 236-263, resp. pro exemplifikaci Gadamer 2011: 235-236). Příchod korpusů typu big data (= „veledata", tj. e n o r m í objemy dat), které jsou m i m o ř á d n ě vhodné pro analýzy dynamicky se měnícího lexikonu (viz např. Pala a Rychlý 2011), tak vytváří zdání, že lze časosběrnou metodu aplikovat na heterogenní lingvistický materiál stále jednodušším způsobem, že tedy bude vědecky stále snadnější zachytit prchavé okamžiky výše zmiňovaného „tady a teď". Sociolingvisticky řečeno: korpusové nástroje dnes zajisté umožňují popsat statisticky významněji a s doplňkovými metadaty i p o m ě r n ě detailněji variantnost jazyka, jež často bývá vnímána (přinejmenším ve frankofonní lingvistice) jako synonymum termínu jazyková změna5 . Veřejně dostupné zdroje (a pro neformální komunikaci to platí především) jsou ale pouhým zlomkem z množství produkované interpersonální textové komunikace. Průběžné získávání vzorků soukromých zpráv vyžaduje velkou časovou investici a promyšlené psychologicko-marketingové strategie s p ř e d e m nejistým výsledkem co do kvantity, kvality i reprezentativnosti. O tom svědčí i výsledky mezinárodního projektu tvorby korpusů esemesek od dobrovolných dárců Sms4science, který m á v podtitulu motto „Darujte své smsky vědě" (Faites don de vos SMS á la science)6 . Sběr proběhl pro jednotlivé regiony v Evropě (Belgie, část jižní Francie, Švýcarsko), Severní Americe (anglofonní i frankofonní Kanada) a ve francouzském zámořském departementu (kreolofonním ostrově L a Réunion v Indickém oceánu) formou mediálních kampaní na univerzitách, v rádiích atd. (viz Fairon, Klein a Paumier 2006 pro první výsledky z belgického sběru, dále Cougnon a Ledegen 2010 nebo Cougnon 2015 pro diatopická srovnání). Výsledky tohoto d l o u h o d o b é h o projektu (od roku 2004 proběhl první sběr v Belgii, poslední v jižní Francii roku 2011) prokazují, jak důležitou roli hraje osobní persvaze, mediální zkušenosti vědeckých týmů a v neposlední řadě i motivace účastníků projektu formou dárků (Panckhurst 2013: 97). Za osm let trvání projektu se také změnily ekonomické návyky uživatelů telekomunikace typu short-text-messaging: dřívější omezení 150 z n a k ů / s m s vedoucí k ekonomizaci počtu grafémů ve zprávě pro ekonomizaci ceny zprávy (stav typický pro belgický sběr v roce 2004) nahradily ilimitované smsky většiny dnešních uživatelů, nemluvě o technologických transformacích (integrovaný slovník, dotyková klávesnice místo tlačítek), konkurenci mobilních aplikací typu Viber, WhatsApp, Facebook Messenger, Telegram aj. Původně synchronně koncipovaný projekt se 5 Viz např. heslo changement (=„změna") v Grand dictionnaire Larousse Linguistique & Sciences du langage (Dubois a kol. [1997] 2007: 82): «Changement, appelé aussi variation...» (= „Změna, nazývaná také variace..."). 6 Detailní popis projektu viz Un corpus international pour ľe'tude du langage SMS (2004-2016) na adrese: http://sms4science.org/. 2.1 Temporalita v proměnách jazyka a metody... tedy v relativně krátké době, kterou Fairon označuje jako dobu tzv. digitální konvergence (convergence numérique), stal projektem diachronním (Fairon 2011). N e m ě n í se ale jen návyky a nástroje, mění se společenské klima a efektivní sběr dat z osobní komunikace se v informačně zahlcené době stává stále obtížnějším problémem. Proto se v novějším sběru dat pro psychologicko-lingvistické analýzy v rámci projektu Thumbs4science (ve fr. originále Vos pouces pour la science = „Vaše palce pro vědu" ) snažil belgický tým, tvůrce a koordinátor předchozího projektu Sms4science, opět oslovit uživatele sociálních sítí skrze sociolingvistice dobře známé autority (authorities, Milroy a Milroy [1985] 1991). Zájem jednotlivců věnovat vědě svou nejnovější soukromou textovou komunikaci byl posilován metodou „něco za něco": klíčové autority, tj. učitele, by měla např. oslovit nabídka didaktických materiálů vytvořených na základě projektu Sms4science a autority z ř a d podnikových lídrů pak nabídka výher pro zaměstnance. P ř i p o m e ň m e o b d o b n á metodologická úskalí spojená s intruzí do intimních komunikačních sfér p ř i sběru soukromé korespondence v českém prostředí (viz Hladká 2005), kdy se jednalo o získání materiálu pro přepisy ručně psaných dopisů z let 1990-2004. Tento transkribovaný materiál je dnes součástí Českého národního korpusu (dále ČNK) jako subkorpus KSK-dopisy (Hladká 2006), skrze rozhraní KonText (Machálek 2014) na webu ČNK8 . Multiplikací obdobných projektů tak získáváme stále variabilnější obraz 0 tzv. parlécrit (= „psané mluvenosti", Jeay 1991), která m á své specifické a dynamicky se proměňující rysy. Typickým příkladem může být vývoj ideogramů, které jsou přidávány do textu pro vyjádření afektivních stavů - emotikony. Interpunkčním emotikonům neboli smajlíkům dnes konkurují graficky propracovanější, často 1 oživené tzv. emodži (z jap. [e] „obrázek" +^C^f [modži] „písmo", často zapisováno neadaptovaně s anglickou transkripcí jako emoji). V časosběrném šestiměsíčním experimentu na anonymízovaném materiálu více než 158 tisíc sms zpráv, sebraných o d 21 studentů z U S A , Tossell a kol. (2012) zjistili, že p o u h á čtyři procenta esemesek obsahovala alespoň jeden emotikon. Zároveň poukazují na proporčně vyšší užívání emotikonů u žen, ale naopak jejich vyšší typovou diverzitu u mužů. S o u h r n n ě lze konstatovat, že digitální komunikace, pro niž se v anglosaské literatuře zažila zkratka C M O (computer mediated communication = „počítačem zprostředkovaná komunikace"), umožňuje kromě dnes už klasické asynchronní komunikace (typicky e-mailová) také synchronní komunikaci (typicky chatování). Ať už probíhá v různých chatovacích fórech nebo na sociálních sítích, pro jejich blízkost reálné mluvené spontánní komunikaci a relativně dobrou materiálovou dostupnost 7 Kde ikona palce označuje „lajkování". Podrobněji v popisu projektu viz Vos pouces pour la Science (2016-2017) na adrese: https://uclouvain.be/fr/instituts-recherche/ilc/cental/actualites/vos-pouces- -pour-la-science.html. 8 Více informací o složení korpusu KSK-dopisy tamtéž v záložce Wiki (viz Cvrček a Richterová (eds.) 2015). © 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací sejí dostává trvalé pozornosti lingvistů (mj. Jandová 2006 pro češtinu, resp. Chovancová 2008 nebo Lazar 2017 pro francouzštinu). Studium mluvené komunikace je naproti tomu kvantitativně značně handicapované pro náročnost manuální transkripce, i když vývoj nástrojů na zpracování různých typů mluvených projevů rozhodně nezaostává za technologickým pokrokem v nelingvistických oborech věnujících se digitálnímu zpracování řečových signálů.9 Přechod k plně automatizované transkripci mluveného slova, včetně rozpoznání mluvčího - tzv. A S R (automatic speech recognition), pomocí integrovaných výslovnostních slovníků a jazykově-akustických modelů postupně přestává být díky interdisciplinární spolupráci utopií (cf. Hajič a kol. 2006: 18). Stále ale ještě platí, že A S R je usnadněním při tvorbě mluvených korpusů jen na kvalitních řečových signálech. Z vlastní zkušenosti s tvorbou korpusu textů rapových písní RapCor od roku 2009 na Masarykově univerzitě1 0 m ů ž e m e konstatovat, že lingvisté tvořící mluvené korpusy jsou vděční za jakékoli možnosti desubjektivizace audiosignálu a zejména urychlení převodu nahrávky na text. Proto výhody synchronizace audionahrávky s přepisem v transkripčním programu Transcriber11 využívají m n o h é mluvené korpusy, např. francouzský korpus ESLO12 nebo synchronní mluvený korpus neformální češtiny ORAL2013 (Benešová, Křen a Waclawičová 2013), který tento přepisovací program využívá od roku 2008 (Benešová 2012). Naopak belgický projekt VALIBEL1 ^ využívá pro alignování (tedy segmentované zarovnání) transkriptu a zvukové stopy programu Praat.14 Výčet lingvistických projektů i informatických nástrojů pro analýzu mluvené řeči přesahuje možnosti této práce. Konstatujme pouze, že jde o jedno z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví synchronní lingvistiky a v posledních letech roste exponenciálně jak v České republice, tak i ve Francii. U nás jsou v rámci Č N K od roku 2006 postupně zveřejňovány korpusy mluvené češtiny řady O R A L , naposledy 2. 6. 2017 sjednocený korpus ORAL_vl o velikosti 6 M (Kopřivová a kol. 2017). Jiná situace je ve Francii, kde vznikaly mluvené korpu- 9 Vývoj problematiky i aktuální výzkumný stav automatického zpracování řeči u nás dokumentují specialisté z VUT, mj. na stránkách BUT Speech@FIT. [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https:// speech.fit.vutbr.cz/. 10 Viz Podhorná-Polická (2009-2021) na adrese: http://is.muni.cz/do/phil/Pracoviste/URJL/rap- cor/index.html. 11 Viz TranscriberAG: A tool for segmenting, labeling and transcribing speech, [online]. 2011-2014 [cit. 2021-11-21]. Dostupné z: http://transag.sourceforge.net/. 12 Viz ESLO. Enquétes SocioLinguistiques á Orleans [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://eslo. huma-num.fr/. 13 Zkratka pro VArie'te's LInguistiques dufrancais de BELgique; jedná se o korpus belgické francouzštiny realizovaný Katolickou univerzitou v Lovani, viz Corpus VALIBEL [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://uclouvain.be/fr/instituts-recherche/ilc/valibel/corpora.html. 14 Viz Praat: doingphonetics by computer [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.fon.hum. uva.nl/praat/. 2.1 Temporalita v proměnách jazyka a metody... sy separátně na různých univerzitách, nicméně paralelně s rozvojem nahrávacích možností již o d 60. let 20. století.1 5 Teprve o d roku 2011 se meziuniverzitní „Konsorcium mluvených a multimodálních korpusů" IRCOM16 začalo snažit o výměnu informací mezi vědeckými týmy a interoperabilitu korpusů samotných. Nutno dodat, že propojení jednotlivých mluvených korpusů francouzského jazyka po vzoru ORAL_vl (viz Kopřivová, Lukeš, Komrsková a Poukarová 2017) bylo dlouho utopií, a to zejména z množstevnich a finančních důvodů (grantová podpora I R C O M u skončila v roce 2015). N a dlouho avizovaný příslib změny (viz Benzitoun, Debaisieux a Deulofeu 2016) v pod o b ě propojení čtrnácti mluvených korpusů o velikosti 4 M (včetně výše zmiňovaných korpusů ESLO a VALIBEL) s šesti multimodálně psanými korpusy o velikosti 6 M v projektu O R F É O (10M korpus CECF) se ovšem čekat vyplatilo.1 8 2.1.2 Limity synchronního zkoumání jazyka Zamyslíme-li se nad časovými aspekty jazykového povědomí, je nutné klást si otázku, co přináší synchronní časosběrná metoda nového, kromě výše uvedeného rychlejšího a stále pohodlnějšího zachycování datového toku lidské komunikace. Vyvstávají minimálně dva základní okruhy (axiomy) pro štrukturalistickou reflexi temporality v jazyce: 1) Ze synchronie nelze vyloučit diachronii a všechny synchronní analýzy jsou de facto diachronního rázu. Toto tvrzení demonstrujme na korpusovém sledování dynamiky lexikonu: ani sebelepší automatizace se neobejde bez lingvistického kapitálu p ř i desambiguaci, anotaci a testování, resp. trénování korpusových dat. Tyto fáze nutně předchází automatické filtraci přes integrované lexikografické filtry vytvořené v bližší 15 Viz 50 ans de linguistique sur corpus oraux. Apports á ľe'tude de la variation. [online]. Universitě ďOrléans, 17-19 Novembre 2018 [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://anniveslo-50ans.sciencesconf.org. 16 Viz IRCOM, Consortium „Corpus oraux & multimodaux" de VIR-CORPUS [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://ircom.huma-num.fr/site/accueil.php. 17 Pro přehled cca padesáti mluvených korpusů s francouzštinou jako primárním jazykem, viz Liste des projets en cours menés par les unites de recherche ou organismes contactes dans le cadre du recensement IRCOM [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://ircom.huma-num.fr/site/corpus.phpPlangu- e=Fran%C3%A7ais. 18 Zkratka pro meziuniverzitní projekt Outils et Ressources sur le Francois Ecrit et Oral [Nástroje a zdroje pro psanou a mluvenou francouzštinu], a zkratka CECF pro jeho praktický výstup, Korpus pro studium současné francouzštiny, viz Orfe'o: Corpus ďEtude pour le Francois Contemporain (CEFC) [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://repository.ortolang.fr/api/content/cefc-orfeo/10/documentation/ site-orfeo/home/index.html. © 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací Schéma č. 1: Strukturalisticko-kognitivní rámec komputační lexikografie či vzdálenější minulosti. Stejně tak nejde urychlit ani analýzu sebraných dat, kde opět vstupuje do hry lingvistická kompetence toho kterého výzkumníka. I tato analýza je nutně v čase retrográdní a relativizuje tak i výše zmiňovanou „realitu" výzkumníkova „tady a teď". Z předchozího by se mohlo zdát, že frekvenční filtry nahradí jemnou manuální analýzu dat např. pro slovníková zpracování. Částečně je to jistě pravda a úspěchy týmů korpusových lingvistů (viz např. pro české prostředí publikace Ústavu Českého národního korpusu1 9 ) prokazují, jak nezastupitelnou roli hrají pro nenahodilou, a tudíž komplexnější deskripci jazyka statistické metody a různé korpusové nástroje (o tvorbě a vytěžování korpusů s o u h r n n ě např. Pořízka 2014). Zdaleka ale neplatí vize sociolingvistické variantnosti, jak j i definuje Čermák: „mluvčí se neustále při svém užívání systému (v čase) v detailech postupně přeorientovávají podle měnící se frekvence na další varianty" (Čermák 2011: 47). Variantnost, chápána sociolexikologicky, nespočívá jen v reakci na frekvenční změnu celospolečenskou, důvody pro „změnu" jsou komplexního geo-psycho-sociálního rázu. Změny v užívání systémových možností, tedy ve výběru z možných variant, je nutno hledat především v kreativitě idiolektu, symbolické síle sociolektu, nemluvě o normativních vzorech a migračních tocích. 2) „Nové" na úrovni realizace {parole) analyzujeme p o m o c í nutně „staršího" předvytvořeného systému (langue). 19 Viz Publikace: Ústav Českého národního korpusu [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https:// ucnk.ff.cuni.cz/cs/veda-a-vyzkum/publikace. © 2.1 Temporalita v proměnách jazyka a metody... Tato interakce umožňuje vynášet soudy o ukotvení na časové ose, kdy některé lexikální varianty vnímáme jako neologismy. Zároveň také tato cyklická interakce přispívá k p e r m a n e n t n í m u vnímání určité diskordance mezi tím, co říkáme (tzv. pratiques), a tím, co deklarujeme, že říkáme + co si o tom všem myslíme (tzv. representations). Možnému českému překladu po vzoru C h r o m é h o (2014: 51) jako „postoje" se vědomě vyhýbáme, neboť jazykové „reprezentace" jsou ve francouzské sociolingvistice chápány siřeji jako metalingvistické i epilingvistické diskurzy, které jsou mj. také důsledkem jazykových ideologií (viz např. Guenier 1997). Dichotomie pratiques-représentations je ostatně pro frankofonní sociolingvistiku klíčová, nejen ve vztahu k důsledkům diskriminační jazykové politiky, tedy k otázkám variantnosti ve vztahu k normativitě a k diglosii, ale i ve vztahu k plurilingvismu. Louis-Jean Calvet definuje jazyk daného společenství právě jako „soubor pratiques a representations'" (Calvet 1999a: 165), které vnímá jako „systém" neoddělitelný a samoregulující, kdy pratiques přispívají ke změně representations, přičemž tyto jsou ale determinující pro pratiques. Ve slovenské (socio)lingvistice nacházíme o b d o b n é chápání v pracích Dolníka (Dolník 2010 a 2013, zde zejména část VII) a Ondrejoviče (Ondrejovič 2008), v české lingvistice pak např. v mnoha příspěvcích ze série diskuzí v souvislosti s „konceptem minimální intervence" (rozvíjených zejména ve Slově a slovesnosti od roku 2008, s o u h r n n ě viz Cvrček 2012). Chápání representations se často omezuje pouze na koncept jazykového plánování a glotopolitiku, ale operativnější je pro něj širší pojetí normy v modelu tzv. imaginaire linguistique (= „jazykové představivosti, názorovosti, mentální konceptualizace"), který navrhla a rozvíjela Anne-Marie Houdebinová(-Gravaudová) (Houdebine 1982 a Houdebine-Gravaud 2002). Tento psycho-sociolingvistický a zároveň štrukturalistický model dělí jazykové normy na objektivní (systémové vs statistické) a subjektivní (evaluativní, fiktivní, preskriptivní, komunikační a identitami). Posledně zmiňované identitami normy jsou pak v centru našeho zájmu především, neboť mají klíčovou roli ve fungování sociolektů a utvářejí tzv. imaginaire argotique jejich uživatelů, což vnímáme jako specifický sub typ předchozího obecného modelu, který lze dobře pozorovat např. u reprezentací spojených s označením „hantec" v brněnském i m i m o b r n ě n s k é m prostředí nebo u (také silně konotovaného) francouzského označení „jazyk mladých" (viz Fiévet a Podhorná-Polická 2006). Při analýze individuálních i skupinových norem by nemělo být zapomínáno na fakt, že vhodnou sociolingvistickou intervencí lze u mluvčích z marginalizovaných prostředí potlačovat tzv. jazykovou nejistotu (linguistic insecurity, Labov 1966). Pro frankofonní jazykový prostor, zde konkrétně belgický, definuje tento sociolingvistický koncept M . Francard následovně: „Jazyková nejistota [je] uvědomování si rozdílu mezi idiolektem (nebo sociolektem) daných mluvčích a jazykem, který uznávají jako legitimní, neboť je jazykem dominující 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací třídy nebo jiných komunit, kde se mluví ,čistou' francouzštinou, nezdegenerovanou interferencemi s jiným jazykem, případně jazykem fiktivních mluvčích, kteří jsou v jejich očích nositelé [preskriptivní] Normy, kterou šíří školské instituce." (Francard 1993: 13)20 Tato definice implikuje termíny idiolekt a sociolekt zejména lexikální variantnost jazyka, zásadní roli ale v jazykové nejistotě hrají i výslovnostní odchylky od idealizovaného ortoepického modelu. Výše naznačený sociolingvistický koncept reprezentací byl proto aplikován na fonologii francouzštiny v evropském i mimoevropském prostoru, a to v rámci velkého mezinárodního projektu Phonologie du francais contemporain [Fonologie současné francouzštiny], rozvíjeného o d roku 19992 1 . Umožnil tak revizi lokálních ortoepicpratiques representations identitami normy big data ostatní subjektivní normy frekvenční slovníky objektivní normy Schéma č. 2: Hledání kompromisu mezi kvantitativním přístupem empirické lingvistiky a kvalitativním přístupem psycho-sociolingvistickým 20 V originate: « L'insecurite linguistique [est] la prise de conscience, par les locuteurs, d'une distance entre leur idiolecte (ou leur sociolecte) et une langue qu'ils reconnaissent comme legitime parce qu'elle est celle de la classe dominante, ou ou celle d'autres communautes oil Ton parle un francais «pur», non abatardi par les interferences avec un autre idiome, ou encore celle de locuteurs fictifs detenteurs de LA norme vehiculee par l'institution scolaire.» 21 Viz FLORAL-PFC - Base de donne'es sur lefrancais oral contemporain dans I'espacefrancophone [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupne z: https://www.projet-pfc.net. ® 2.1 Temporalita v proměnách jazyka a metody... kých norem pro didaktické a intervenční účely (viz Detey a kol. 2010; pro anglický přehled fonologie frankofonních zemí viz Gess, Lyche a Meisenburg, eds. 2012). Právě aplikovaná jazykověda propojená s tzv. recherche-action (= doslovně „výzkum-akce", akční výzkum, tj. využití vědeckých poznatků v konkrétních akcích v terénu, zejména u jazykově marginalizovaných skupin mluvčích) m á potenciál pozitivně transformovat vnímání regionálně-sociálních variet mluvčími na mnohých místech evropské a africké frankofonie, v kanadských frankofonních provinciích i v mnohých kreolofonních oblastech (viz Lebon-Eyquem, Bulot a Ledegen, dirs. 2012, nejnověji Ledegen, dir. 2017). Vzhledem k lokálním odlišnostem a k centralizačním tendencím je v současnosti ve frankofonním světě j e d n í m z nejdynamičtějších odvětví aplikované jazykovědy právě tzv. intervenční, též prioritní sociolingvistika (podrobněji viz např. odkazy v b o d ě 2.4 videokurzu o fr. sociolingvistice2 2 - pro knižní verzi téhož viz Bulot a Blanchet 2013). Obstarávání konzistentních dat na úrovni epilingvistické (tedy zahrnujících representations) je ale i v dnešní době empirizace lingvistiky pomocí veledat (big data) stále podstatně obtížnější než přístup k většině pratiques. Výjimkou potvrzující pravidlo jsou například sondy do obtížně přístupných sociolektů, především vězňů (viz Radkova 2012) nebo producentů a konzumentů drog (viz Radkova a Rausová 2015), které se opírají především o metalingvistické kompetence mluvčích i pozorovatelů zainteresovaných sociálních skupin. Pro sběry sociolexikologických dat obecně platí, že kombinují terénní sběr pratiques v ekologickém prostředí a deklarací o domnělých praktikách (tzv. representations sur les pratiques), často formou (polo)řízených rozhovorů nebo dotazníkových šetření. Z metodologického hlediska pak lze za určitý pokrok považovat nástup elektronických dotazníků, jejichž využitelnost i úskalí budeme traktovat níže. 2.1.3 Algoritmus pro popis synchronní dynamiky jazyka Chceme-li zaujmout při zkoumání lexikálních inovací psycho-sociolingvistické hledisko, je n u t n é oddělit čas fyzikální od času filozofického. Filozofické nahlížení na čas přitom zahrnuje aspekty psychologického prožívání času, zejména pak otázku neukotvitelnosti přítomnosti do konkrétního bodu. W. James hovoří o tzv. zdánlivé přítomnosti (specious present), jejíž „zadní a přední okraj se neurčitě vytrácejí" (vaguely vanishing backward and forward fringe; James 1890: 613). Předchozí úvahy o diachronii v synchronu a o možných modelech uchopování dynamické jazykové reality nás vedou stále blíže k bergsonovskému chápání času. Je-li n á m vštěpována představa linearizovaného času v p o d o b ě úsečky, jde 22 Bulot a Blanchet (2011). Dostupné z: http://www.sociolinguistique.fr/cours-3-2.html. 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací o prostorovou projekci času, která dle H . Bergsona neodpovídá skutečnému prožitku časovosti, který se projevuje trváním (durée). Čas je dle něj „koncept bastardní, vzniklý z vpádu ideje prostoru do domény čistého vědomí" (Bergson [1947] 1994: 60)2 3 . Pro Bergsona je trvání, na rozdíl od zprostorovělého času, „vnitřní spojitostí vnímaných a zažívaných změn" (Sokol 1996: 150). Přejdeme-li od filozofie zpět do jazykovědy, je zajímavé pozorovat, že se v anglosaské literatuře u jazykové změny často vyskytuje adjektivum ongoing, v sousloví ongoing change (= „probíhající změna"). Tento fakt lze formálně interpretovat tak, že jev A postupně zaniká ve prospěch jevu B nebo se sám transformuje (A > A ) v rámci synchronního pozorování daného jevu. Zkoumaný jev tedy prochází nějakým funkčním procesem, graficky v čase zaznamenatelným: označme jej f(t). Adjektivum funkční zde poukazuje na fakt, že tento proces není z pohledu výzkumníka k d a n é m u datu dokonán. Toto datum nechť je na časové (fyzikální) ose t(f) označeno jako počáteční bod t(f)0, vůči kterému výzkumník provedl (nebo měl již k dispozici) sérii šetření z předchozích období: označme je t(f) t . Výzkumník individuálně nebo na základě skupinového rozhodnutí či konvencí rozhodne, kam až bude sahat jeho synchronní vhled. Tento počáteční bod hledejme na ose filozofického (funkčního) času jako f(t)0 a nikoli na ose t(f). Nelze totiž dost dobře říct, kterého data končí „minulé" a začíná „přítomné", byť k rozh o d n u t í m je výzkumník nucen (zejména pracuje-li s „netolerantním" počítačem, který vyžaduje stanovení této hranice explicitně). O d tohoto bodu pak výzkumník interpretuje probíhající změnu p o m o c í série b o d ů f(t)j , které vztahuje vůči dílčím etapám výzkumu (četnosti výskytu jevu), až k počátečnímu bodu t(f)0. Je-li dnes nutností hledat pro vědeckou činnost algoritmy, pak předchozí postup shrňme do jakéhosi orientovaného grafu zobrazujícího zprostorovělý čas (viz schéma č. 3). Vrcholy d a n é h o grafu budou mezní hodnoty popisovaného časového úseku zkoumání, tj. pravou hranicí bude přítomný okamžik. Tvar grafu a návrh jeho názvu - synchronní dvorec - je pak pouhou variací na individuální představu Husserlova „časového dvora" (též „dvorce", německy Zeithof, Husserl 1996: 40). Orientace šipek není pro výzkumníka příliš závazná: „příběh" zkoumaného jevu lze popisovat chronologicky i anachronicky a šipky ve vertikálním směru jsou zobrazením neustálého va-et-vient (tj. dynamické výměny, interakce) mezi interpretací a interpretačním rámcem. V předchozím schématu p o m o c í bílých šipek proto graf symetrizujeme, tj. přidáváme šipky i v opačných směrech, kterými se také může ubírat výzkumníkova 23 Překlad Borise Jakovenka z francouzského originálu: «un concept bátard, dů á Fintrusion de Fidée d'espace dans le domaine de la conscience pure » (Bergson 1889: 47). ® 2.1 Temporalita v proměnách jazyka a metody. f(t)o o .n P. ext. Langage de convention dont se servaient tes gueux, les bohérniens, etc., et, par la suite, tout langage special aux malfaiteure. || Fig. Locutions parties ličres i une profession, á une categoric de person nes. L"— des coulisses. L*— ouvrler. L'— parisleu. 2. ARGOT (ar-góJ s. m. [éTYM. Pour ergot, § 344. (V. ergot.) || 1690. FURET.) (J (Jardin.) Portion de branchc morle laissée en taillant un arbre. A R G O T E R [ar-gó-lé] V. tr. Obrázek č. 1: Homonymie a polysémie hesla argot v DGLF (Hatzfeld, Darmesteter a Thomas 1890: 132) Zdroj: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bptók206409p/ © 2.2 K paradigmatům jazykové změny 3) typografickou důslednost a přehlednost, 4) transkripty výslovnosti. Nutno podotknout, že body 3) a zejména 4) sice nejsou zcela inovativní, nicméně je také uvádíme, neboť se zde j e d n á o vzor pro ostatní lexikografy a tento vzor dnes považujeme při práci se slovníkem za samozřejmý. Se zajímavým zjištěním, které vypovídá o úloze neologa Darmestetera pro koncepci celého slovníku, přišel ve své komparační analýze slovníkových hesel od E do E m ve třech slovnících Michel Glatigny. Na rozdíl od dalších dvou nej důležitějších lexikografických počinů d r u h é půle 19. století, spíše historizujícího Dictionnaire de la langue francaise [Slovník francouzského jazyka] od Emila Littrého (Littré 1863-1872, dále DLF) a encyklopedického slovníku Pierra Larousse Grand Dictionnaire universel du XIXe siěcle [Velký univerzální slovník 19. století] (Larousse 1866-1876, dále G D U ) je u Hatzfelda, Darmestetera (a Thomase) nejsystematičtěji používána značka dobového příznaku Néolog. Zatímco příznaků archaizace napočítal Glatigny u hesel E - E m v D L F pouze 35, v D G L F 126 a v G D U dokonce 193, situace se zřetelně odlišovala pro příznaky neologicity v temže vzorku E-Em, kdy Littré v D L F označil jako neologismus jen 21 hesel, Larousse v G D U jen 23 hesel, ale n e p o m ě r n ě více jich nalezneme v DGLF, celkem 163 hesel (Glatigny 1998: 108). Tuto inflaci lze osvětlit z předmluvy slovníku, kde jeho autoři předesílají, že takto označují všechna slova vzniklá v 19. století (Hatzfeld, Darmesteter a Thomas: XIII). Valentina Biscontiová při srovnání stejných tří slovníků také poukazuje na fakt, že v D G L F je poprvé neologismus definován objektivně, bez negativních konotací, tedy v čistě lingvistickém smyslu, jak ho známe dnes (Bisconti 2013: 10). Naopak u Littrého a Larousse je z obsahu slovníkových hesel neologismus a neologie patrné převzetí staré dichotomie art/abus („umění/nešvar"), vyhrazující negativní konotaci slovu néologisme (vnímaný jakožto nešvar, odsouzeníhodná zbytečnost, doslova zneužití, viz také v této kap. výše Bréal). Naopak neologie měla vždy konotaci pozitivní, jakožto respektované estetické u m ě n í vyhrazené intelektuální elitě (podrobněji viz níže v kapitolách 3.1-3.3). Darmesteterova pokrokovost a objektivita v deskripci reálného úzu jsou tedy patrné i z prací kolektivního rázu. Stejně jako u Bréala ale i v jeho textech nalezneme výroky poplatné své době a jejím puristicko-elitářským vizím jazyka. V úvodních pasážích La Vie des mots je jazyková změna popisovaná ještě bez jakékoli evaluace: „Každý jazyk podléhá neustálému vývoji. V každém momentu své existence je v rovnovážném stavu více či méně dlouho trvajícím a působí na něj dvě opačné síly: jedna, síla 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací konzervační, jej drží ve svém současném stavu; druhá, síla revoluční, jej posouvá do nových směrů." (Darmesteter 1887: 6)36 Ve 4. kapitole o filologických podmínkách změny významu už ale Darmesteter svou lítost nad (poc)hybnou silou neologismů vyjadřuje zřetelně, s odkazem na úvodní fyzikální metaforu: „V dnešní době, v našem jazyce končícího 19. století, je důvod k obavám, že z těchto dvou sil právě síla tradice ustupuje revoluční síle, která francouzštinu vychyluje do neznámých směrů. Jsme svědky bezuzdného triumfu neologismů, který se nespokojí s tím, aby silou zaujmul své místo v jazyce, naopak násilně odhání mnohá kvalitní slova, která si zachování zaslouží. [...] Ale to je marná lítost [...] Jazyk se ubírá svou cestou, netečný k výtkám gramatiků i ke stížnostem puristů." (idem: 119-120)37 Přes rostoucí vědeckou objektivitu v popisu jazykových změn u raných sémantiků ve 2. polovině 19. století je tzv. „dvojí diskurz" (double discours; ve významu „projev pro i proti", zde pro i proti neologismům) charakteristickým rysem subjektivity ve vědeckém diskurzu, který nalezneme nejen u Bréala a Darmestetera, ale i u jazykovědců v pozdějším období, přinejmenším v první polovině 20. století. N a příkladu dvou protichůdných pasáží z rozmezí šesti let od téhož autora, znám é h o specialisty na onomastiku a sociolekty Alberta Dauzata, lze ale dobře demonstrovat, že záleží především na kontextu doby a objektu argumentace. Je možná až příliš přísné nazývat tento střet objektivní deskripce se subjektivními emotivními pasážemi v autorských textech „diskurzivní schizofrenií", jak např. double discours v s o u h r n n é Bréalově monografii hodnotí Biscontiová (Bisconti 2013: 17). U předválečného Dauzata se v kapitole « L a crise de la culture francaise » [Krize francouzské kultury] v knize La Defense de la langue francaise [Obrana francouzského jazyka] lze dočíst, že mládež „často mezi sebou hovoří nepojmenovatelným jazykem" (parlent souvent un langage innommable entre eux, Dauzat 1912: 67), přičemž nostalgicky a idealizované vychvaluje velmi konzervativní puristické tradice, které panovaly v rodinách ještě před čtvrt stoletím, kdy: 36 V originále: «Toute langue est dans une perpétuelle evolution. A quelque moment que ce soit de son existence, elle est dans un état ďéquilibre plus ou moins durable, entre deux forces opposées qui tendent: l'une, la force conservatrice, ä la maintenir dans son état actuel ; l'autre, la force révolutionnaire, ä la pousser dans de nouvelles directions.» 37 V originále: «De nos jours, dans notre langue du XIXe siěclefinissant,il est ä craindre que, de ces deux forces, la force de tradition cede ä la force révolutionnaire qui entraine le francais dans des directions inconnues. Nous assistons ä un triomphe effréné du néologisme, qui ne se contente pas de prendre de force sa place dans la langue, mais chasse violemment nombre de mots de bonne marque qui méritent d'etre conserves. [...] Mais c'est la un vain regret [...] La langue suit son cours, indifférente aux plaintes des grammairiens et aux doléances des puristes.» 2.2 K paradigmatům jazykové změny „sebemenší jazyková odchylka - nevhodný termín, syntaktická chyba, příliš odvážný neologismus, odbytá výslovnost - byly nelítostně vytknuty dětem, a dokonce i mladým lidem; rodiče ostatně šli příkladem. Byla to spásná brzda zpomalující vývoj, který je inherentní všem jazykům, brzda pomalu působící na lid, který má vždy sklony k imitaci." (Dauzat 1912: 67)38 Dauzat považuje právě tento rodinný tradicionalismus za důvod, proč lze bez obtíží číst autory staré tři sta let. Současní rodiče se ale podle Dauzatova názoru bojí děti opravovat a sami podléhají snobismu, když se snaží používat „módní výrazy a mluvu bulvárů" ilangue ä la mode, la langue du boulevard; idem: 68). Vývoj jde pak ale příliš rychle a mládež používá „nepěknou hatmatilku" (charabia informe), kterou Dauzat popisuje následovně: „barbarský jazyk vytvořený z výrazů slangu nižších vrstev a sportovního slangu, ve kterém je syntax deformována různými násilnými elipsami, zatímco ty nejroztodivnější neologismy se lepí k nejrůznějším zkráceninám." (ibidemý9 O šest let později, na sklonku prožité první světové války, už ale tentýž Dauzat v knize Ľ argot de la guerre, ďaprés une enquéte auprěs des officiers et soldats [Válečný slang, podle výzkumu u velitelů a vojáků] (Dauzat 1918) rozmýšlí nad neologismy vyprodukovanými na frontě, nad jejich difúzí mimo a r m á d u a obecně nad konceptem neologie jednak obšírněji (celá 3. kapitola je nazvaná «Les mots nouveaux» [Nová slova]; idem: 67-99), ale zejména objektivněji a bez puristické axiologie. „Copak by neologismy neměly vznikat, když je kolem tolik nových objektů a jevů, pro které se běžná pojmenování zdají být nedostatečná nebo neexpresivní?" (Dauzat Celkově je dosti ošidné po více než sto letech tento double discours jakkoli interpretovat. Nelze totiž bezpečně určit, zda došlo ke změně názorů jednotlivých lingvistů p o d vlivem osobního vývoje či profesního tlaku. Nevíme také, zda myšlenky 38 V originate: «le moindre ecart de langage - terme deplace, faute de syntaxe, neologisme trop hardi, prononciation vicieuse - etaient impitoyablement releves chez les enfants et meme chez lesjeunes gens ; les parents d'ailleurs donnaient l'exemple. C'etait la un frein salutaire qui ralentissait les evolutions inherentes a tout idiome, et qui agissait a la longue sur le peuple, toujours enclin a Fimitation.» 39 V originale: «idiome barbare tisse de termes d'argot populaire et sportif, dans lequel la syntaxe est bousculee par les ellipses les plus violentes, tandis que les neologismes les plus hirsutes sont accoles aux abreviations de tout genre.» 40 V originale: « Comment les neologismes n'auraient-ils pas surgi en presence de tant d'objets et de faits nouveaux, pour lesquels les designations courantes se montraient insuffisantes ou inexpressives ? » 1918: 69),40 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací obsažené v téže knize nebyly původně samostatné studie spojené do jednoho celku, který si kladl protichůdné cíle, což dává tušit právě Dauzatova studie o argotu zločinců v jinak konzervativní La Defense. Argot (ve francouzském širokém slova smyslu, česky tedy spíše slang nebo obecně sociolekty) a lexikální inovace v n ě m byly ostatně pro Dauzata nevyčerpatelným zdrojem vědeckého materiálu po zbytek jeho kariéry (viz 2.2.2). Naopak Bréal a Darmesteter, o generaci starší kolegové Dauzata, věnovali argotu minimum pozornosti. V Bréalově Essai de sémantique se termín argot vyskytuje okrajově pouze dvakrát, jargon jednou (Bréal 1897: 147, 328 a 329), v Darmesteterově dizertační práci se argot sice zmiňuje na vícero místech, a dokonce jej Darmesteter vymezuje detailněji vůči lidové mluvě a s odkazy na soudobé sociolektografy (Darmesteter 1877: 47-48), ale víceméně j e n proto, aby j í m mohl osvětlit původ některých v lidové mluvě zobecněných slov, které v práci dále rozebírá. O deset let později v La vie des mots už není u Darmestetera o argotu ani žargonu žádná zmínka. Za tento zjevný posun zájmů mezi touto generací lingvistů a jejich mladšími kolegy typu Dauzata, kteří centralizovali v rámci lingvistiky problematiku sociolektů, vděčí francouzská lingvistika mimo jiné i osobnosti Antoina Meilleta, kterého lze řadit jak do výše uvedené trojice tzv. raných sémantiků, tak i mezi předchůdce dnešních sociolingvistů. 2.2.2 Pionýři sociolingvistiky a sociolektologie ve Francii V předchozí kapitole bylo na příkladech argumentace jazykové změny nastíněno, nakolik Darmestetera a Bréala ovlivňovaly rozvíjející se příbuzné disciplíny - psychologie a sociologie. Byl to ale až Antoine Meillet, kdo poznatky svých předchůdců kriticky zhodnotil a na počátku 20. století na jejich základě formuloval nutnost provázanosti sociologie s jazykovědou. O to více pak s touto jeho pionýrskou sociolingvistickou snahou kontrastuje nahlížení na jazyk jako na produkt značně odosobněného, a u t o n o m n í h o systému v pozdějším strukturalistickém období. Ve své práci Comment les mots changent de sens [Jak slova m ě n í význam], publikované v letech 1905-1906 v sociologickém časopise založeném Durkheimem Année Sociologique a knižně vydané roku 1921 jako součást souboru studií Linguistique historique et linguistique generale [Historická lingvistika a lingvistika obecná] (Meillet 1921: 230-273), Meillet předesílá, že se jeho pojetí jazyka přesně shoduje s durkheimovskou definicí tzv. sociálního jevu (fait social, v české sociologii v překladu ustálené jako „sociální fakt"), který Dürkheim prezentoval ve své slavné monografii Les rěgles de la méthode sociologique (Dürkheim 1895), v českém překladu pak jako Pravidla sociologické metody (1926; přehledně viz Strouhal 2010: 52). 2.2 K paradigmatům jazykové změny Durkheimova definice sociálního jevu zahrnuje: a) p o d m í n k u exteriority neboli situovanosti mimo jedince, b) p o d m í n k u tlaku či donucení (coercition), kterým sociální jev působí na jedince. Meillet tedy argumentuje následovně: „...jazyk existuje nezávisle na každém z jedinců, kteří jím mluví, a přestože nemá žádnou realitu mimo sumu těchto jedinců, ve své obecnosti existuje vně každého z nich; prokazuje to fakt, že na žádném z těchto jedinců nezávisí jazyková změna a že každá individuální odchylka od úzu vyvolá reakci; tato reakce bývá nejčastěji sankcionována pouhým výsměchem, kterému se vystavuje člověk, který nemluví jako ostatní; v moderních civilizovaných státech může ale, různými zkouškami, vést až k vyloučení z veřejných pozic pro ty, kteří se neumí přizpůsobit spisovné normě přijaté danou sociální skupinou." (Meillet 1921: 230)41 Byť tyto podmínky jazyk beze zbytku splňuje, Meillet upozorňuje na fakt, že jazykověda zůstávala paradoxně mimo sociologická studia, a zkoumání sociálního prostředí, které utvářelo ten který jazyk, mu bylo vesměs cizí. V předchozí citaci se sice nemluví o třídní dominanci, ale stačí si jen do textu dosadit za přídavné j m é n o „danou (sociální skupinu)" v závěru citace adjektivum „dominantní" nebo „majoritní", abychom v tomto úryvku zahlédli plastický obraz toho, co Pierre Bourdieu o více než půlstoletí později definuje jako tzv. jazykový trh (marché linguistique, Bourdieu 1982, česky 2014). I pro tyto úvahy, které etablují jazykovědu mezi ostatní sciences sociales („sociální vědy", Meillet 1921: 231), je Meillet považován za jakéhosi praotce m o d e r n í sociolingvistiky. Ojediněle nacházíme v Meilletově práci označení linguistique sociále („sociální jazykověda"; idem: 255), na rozdíl od systematičtějšího označování obdobných cílů termínem sociologie linguistique („jazykovedná sociologie"), který používal i blíže demonstroval na příkladech ideologie v jazyce či sociálních vrstev a argotu hned v roce 1909 jeho m é n ě známý současník Raoul de la Grasserie. Ten uvádí na přebalu ke své knize Des parlers des différentes classes sociales [O mluvách různých sociálních tříd], že jde o součást edice Études de psychologie et sociologie linguistiques (de la Grasserie 1909; námi podtrženo). 41 V originále: «une langue existe indépendamment de chacun des individus qui la parlent, et, bien qu'elle n'ait aucune réalité en dehors de la somme de ces individus, eile est cependant, de par sa generalite, extérieure ä chacun ďeux ; ce qui le montre, c'est qu'il ne depend d'aucun d'entre eux de la changer et que toute deviation individuelle de l'usage provoque une reaction ; cette reaction n'a le plus souvent d'autre sanction que le ridicule auquel eile expose l'homme qui ne parle pas comme tout le monde ; mais, dans les Etats civilises modernes, eile vajusqu'ä exclure des emplois publics, par des examens, ceux qui ne savent pas se conformer au bon usage admis par un groupe social donne.». Sousloví bon usage, doslovně „dobrý úzus", viz výše v 1.1.2 citace Francarda, překládáme funkčně, leč anachronicky, jako „spisovná norma". 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací Nazveme-li však Meilleta praotcem sociolingvistiky, pak jejím otcem bezpochyby byl Meilletův žák a následovník Marcel Cohen. Ten prosazoval označení sociologie du langage („sociologie mluvy" - cf. Cohen 1956 a Cohen 1971) až do jeho vytlačení anglosaským termínem sociolinguistique v p r ů b ě h u 70. let 20. století (Calvet 1999b). Vraťme se ale nejprve zpět k Meilletově studii z počátku století. Klíčový byl jeho rozbor specifikací významu v argotech a slanzích (Meillet 1921: 244-249) a role migrace mluvčích i slov (rozbor výpůjček) na posuny významů, a tudíž na jazykovou změnu jako takovou (idem: kap. III). Tato Meilletova studie dokresluje, jak bylo pro tehdejší myslitele p o d n ě t n é a pro dnešní sociolektologii klíčové období třetí francouzské republiky. Meillet (idem: 247) cituje dvě takovéto studie: 1) «Étude sur 1'argot francais» [Studie o francouzském argotu], která byla publikovaná v časopise Mémoires de la Societě de linguistique, od Marcela Schwoba a Georgese Guieysse, kteří oba mimochodem navštěvovali Bréalův seminář (Schwob a Guieysse 1889). Jde patrně o první opravdu lingvistickou studii, pro Meilleta cennou zejména pro detailní analýzu procesu tvorby synonymických řad, v záplavě m ó d n í h o zájmu o bas langage („mluvu spodiny") u pařížských intelektuálů konce 19. století. Tento exponenciální nárůst zájmu je patrný z komentovaného bibliografického přehledu prací o francouzských sociolektech od R. Yve-Plessise, který uvádí 365 děl a dílek, včetně metalingvistických slovníkových výskytů, vydaných od 15. do přelomu 19.-20. století (Yve-Plessis 1901). Schwobova a Guieyssova studie jako první a jediná z tohoto soupisu obsahuje náznaky moderních lingvistických úvah, přičemž je ale nutné p ř i p o m e n o u t prvenství obecně filologické. To si zaslouží obsáhlé a metodologicky novátorské dílo Francisqua Michela Études de philologie comparée sur 1'argot et les idiomes analogues parlés en Europe et en Asie [Studie srovnávací filologie o argotu a podobných jazycích, kterými se hovoří v Evropě a Asii], kde autor pátrá zejména po archivních atestacích a etymologickém původu argotických slov (Michel 1856). 2) V knižní poválečné verzi z roku 1921 pak Meillet přidává také citaci knihy o vojenském slangu, Le Poilu tel qu'il se parle od Gastona Esnaulta (Esnault 1919), kdy důsledky míšení jazykových variet při nedobrovolné migraci na frontu Grande Guerre („Velké války", 1914-1918) vzbudily zájem lingvistů o mluvu tzv. poilus, vojáků na bojištích. Poilu, doslovně „chlupatý, zarostlý" bývá lidovou etymologií často chybně vykládáno metaforicky (omezená možnost holit a stříhat se na frontě). Jak upozornil Dauzat (1918: 48), toto slovo bylo známé ve vojenském slangu už před první světovou válkou jako synonymum mužnosti (odvozené ze sousloví avoir du poil aux yeux [mít chlup v očích]) pro někoho, kdo m á kuráž, ale rozšířilo se masivně teprve po roce 1914 (idem: 15). Jako 2.2 K paradigmatům jazykové změny jeden z mnoha sociolektografických počinů vyprovokovaných válkou na okraj uveďme Déchelettův slovník vojenského slangu, především letců a ženijních jednotek, s názvem Ľ argot des poilus, který všudypřítomnost nově difundovaného slova ostatně dobře dokládá (Déchelette 1918). Do období mezi vydáním těchto dvou Meilletem citovaných publikací lze situovat e n o r m n í publikační rozmach francouzských literárně-filologických i (socio) lingvistických prací o sociolektech. Nedlouho po Meilletově studii Comment les mots... tedy vycházejí další o d b o r n é studie, přičemž základní výčet lingvistických monografií lze z aktuální scientometrické perspektivy rozdělit do dvou skupin: 1) práce autorů dnes spíše pozapomenutých, kam lze zařadit především již citovaného Raoula de la Grasserie (ten mj. roku 1907 vydal Étude scientifique de Vargot et le parler populaire [Vědecká studie o argotu a lidové mluvě] - jeho opomíjené dílo syntetizovala např. Delesallová; Delesalle 1990: 677-687) a také italského filologa Alfreda Nicefora (jehož monografie z roku 1912 - Le génie de Vargot [Duch argotu] je hojně citovaná první generací českých sociolektologů, mj. Oberpfalcerem a Troštem, viz Oberpfalcer 1934: 314 a Trošt 1935: 241). 2) práce autorů dodnes velmi známých a citovaných, především Lazara Sainéana, lingvisty rumunského původu, jehož diachrónni studiejsou dodnes zdrojem cenných analýz: 1907 - LArgot ancien (1455-1850) [Starý argot (1455-1850)], 1912 Les sources de Vargot ancien [Zdroje starého argotu], což platí i pro synchronní analýzu válečných neologismů: 1915 - Ľargot des tranchées [Slang ze zákopů] a konečně pro šestisetstránkový rozbor pařížských specifik: 1920 - Le langage parisien au XIXe siěcle [Pařížská mluva v 19. století]. Po Sainéanův bok můžeme do této kategorie řadit i výše citovaného Alberta Dauzata, jehož zájem o sociolekty a dialekty byl trvalý: nejprve mu v již citované La defense de la langue francaise z roku 1912 vychází podkapitola « Ľargot des malfaiteurs» [Argot zločinců], následovaná roku 1917 monografií Les Argots de métiers francoftrovencaux [Slangy frankoprovensálských řemesel], dále již citovaný synchronní výzkum válečného slangu z roku 1918 - Ľargot de la guerre a z mnoha dalších poválečných prací zmiňme ještě soubornou monografii z roku 1929 - Les Argots: caractěres, évolution, influence [Slangy: charakteristiky, vývoj, vlivy]. Do tohoto sociolektologicky produktivního období také spadají první práce výše zmiňovaného Meilletova žáka Marcela Cohena, který mj. v roce 1908 publikoval studii o sociolektu studentů Polytechniky: « Le langage de 1'École Polytechnique » [Mluva Polytechnické školy] v časopise Mémoires de la Société de Linguistique de Paris. V poválečném období pak publikoval obecnější rozbor prací o argotu před- a poválečném: «Note sur ľargot» [Poznámka k argotu] v časopise Bulletin 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací de la Societě de Linguistique de Paris (Cohen 1919), kde předesílá moderní, sociologizovanou definici argotu jako produktu diastratické variace. Doba, která se z výše uvedeného, velmi neúplného výčtu může jevit jako relativně nakloněná studiu sociolektů a vhodná k etablování jejich metodologicko-terminologického rámce, nicméně nepostrádala náznaky elitistické marginalizace klíčícího oboru. Jako příklad může posloužit Sainéanovo svědectví o postoji profesora Gastona Parise vůči jeho projektu diachronního zkoumání Argotu4 2 , kdy mu prý Paris řekl, že: „ O b d o b n á studie není hodna pravého filologa" (Une pareille étude n'est pas digne dun vrai philologue, Sainéan 1930: 10). N a tuto citaci je možné nahlížet i optikou apriorního nesouhlasu Parise s rozborem etymologií. V této souvislosti totiž Bergounioux uvádí, že při výzvě ke sběru nářečí, kterou Paris proslovil v Alěs roku 1888, doporučoval svým potenciálním informátorům nezabývat se etymologií (Bergounioux 1992: 17). Faktem ale zůstává, že filologicky vzdělaní autoři typu Sainéana či Esnaulta studovali argot nejčastěji mimo univerzitní posty, bez možnosti využívat laboratorní zázemí, konferenční příležitosti ke zpětné vazbě atd. (asymetrii vztahů Meillet-Cohen-Esnault na vzájemné korespondenci ostatně dobře dokumentuje Bergounioux 2012: 703). Z předchozího výčtu monografií lze vypozorovat, že k tradičním rozborům psaných zdrojů (převážně literárních stylizací) s převažující diachrónni optikou se pod vlivem Gilliéronovy dialektologie nově přidává i analýza materiálu z terénních výzkumů synchronního rázu, pod hlavičkou tzv. sociální dialektologie, kterou propagoval Gilliéronův žák Dauzat. Již v této pionýrské době terénních studií se ale metodologické aspekty těchto přímých sociolingvistických sond staly předmětem kritiky, kdy se objevují pochybnosti nad autenticitou sebraného materiálu, zejména z válečných let (viz Prochasson 2006). Ať už byla jejich metodologie jakkoli rozporuplná, poznatky syntetizované z těchto průkopnických terénních studií nepochybně přispěly k prohloubení vědomostí o fungování lexikonu a potažmo legimitizovaly etablování unikátních subdisciplín lexikológie: nejprve neologie na počátku 70. let 20. století (o vzniku první neologické laboratoře Centre ďétudes de la néologie lexicale při Univerzitě Paříž 10 v Nanterre, viz Guilbert 1974) a následně sociolektologie v 80. letech (Centre ďargotologie vzniklo v roce 1986 na Sorbonně při Univerzitě Paříž 5, viz Sourdot 2011: 170-175). M n o h é z těchto výše uvedených pionýrských terénních studií z prvních desetiletí 20. století zároveň předznamenaly orientaci francouzské sociolingvistiky na kritiku jazykových projevů třídní dominance a na marginalizovanou multietnickou mládež především. V mnoha směrech sociolingvistického bádání je dodnes patrný vliv Cohenova marxistického pojetí role jazyka ve společnosti 42 Majuskuli ve slově Argot reprodukujeme záměrně, Sainéanjí odkazuje na historický původ tohoto slova jakožto metonymicky adaptovaného propria, detailněji níže viz kap. 3.5. 2.2 K paradigmatům jazykové změny (viz monotematické číslo 128 časopisu Langage & societě z roku 2009 s názvem Marcel Cohen: aux origines de la sociolinguistique, zde zejména Tabouret-Keller 2009)4 3 . Cohenův marxismus přijala za své i první sociolingvistická laboratoř, která vznikla při Univerzitě v Rouenu v roce 1971. Jeden z jejích zakladatelů, Jean-Baptiste Marcellesi, datuje začátky akademické autonomie sociolingvistiky ve Francii do roku 1968, kde byla jako disciplína poprvé vyučována na nově vzniklé fakultě Univerzity Paříž 10 v Nanterre na severním předměstí Paříže (Marcellesi 2003: 273). Dále tuto sociálně angažovanou orientaci rozvíjí zejména tzv. urbánní sociolingvistika (sociolinguistique urbaine), jejíž název prosadil Louis-Jean Calvet (1994), nicméně a u t o n o m n í rysy a mezinárodní r e n o m é jí vepsal především Thierry Bulot4 4 . 2.2.3 Sociosémantika a kontinuita Meilletova odkazu Vraťme se ale od Meilletova dopadu na dynamiku vývoje sociolingvistiky a sociolektologie v p r ů b ě h u 20. století zpět k Meilletovi a jeho vnímání změn významu. Bouřlivý ohlas v sémantice i obecné lingvistice měla Meilletova hypotéza o diskontinuitě sémantické transmise. Meillet tvrdí, že j e d n í m z nej radikálnějších faktorů změny může být mezigenerační n e p o c h o p e n í při přenosu významu slov: „...dítě, které se učí mluvit, nezíská hotový jazyk jen tak: musí si jej pro své užívání celý znovu utvořit podle toho, co slyší kolem sebe; a z běžných zkušeností lze potvrdit fakt, že malé děti slovům dávají nejprve velmi odlišné významy oproti těm, které tato slova mají u dospělých, kteří je jim naučili." (Meillet 1921: 235)45 Pokud tedy kvůli působení dalších faktorů sémantických změn začnou dospělí používat častěji nějaký pozměněný význam, upoutá to pozornost dítěte, a i když starý význam v myslích dospělých stále převažuje, u nové generace se smaže. Tento postulát opírá Meillet o příklad hovorového adjektiva saoul, které se posunulo z významu „sytý" (synonymum rassasie) na „opilý" (ivre). Meillet předpokládá „sytost napojením" (rassasie de boisson) a situaci, kdy se dospělí chtěli „se shovívavou 43 U nás Cohena reflektoval v SaSjiž v 50. letech souhrnně Sabršula (1958), později např. Stavinohová (1977-1978). 44 Viz Textes de Thierry Bulot [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://juliefreiremarques.wixsite.com/socioling-urbaine/textes-de-thierry-bulot-1 a výše citovaný interaktivní sociolingvistický videokurz, viz Bulot a Blanchet (2011) na adrese http://sociolinguistique.fr/. Širší historický rámec urbánní sociolingvistiky přibližuje nejnověji Ledegen (2017), konkrétní exemplifikace i zde níže v kap. 4.4. 45 V originále: «...ľenfant qui apprend ä parler ne recoit pas la langue toute faite: il doit la recréer tout entiěre ä son usage ďaprěs ce qu'il entend autour de lui, et c'est un fait ďexpérience courante que les petits enfants commencent par donner aux mots des sens trěs différents de ceux qu'ont ces mémes mots chez les adultes dont ils les ont appris.» 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací ironií vyhnout hrubosti vhodnějšího slova ivre" (avec une sorte ďindulgence ironique et évitaient la brutalite du nom propre ivre; idem: 236), ale děti, které jejich hovor poslouchaly, si spojily význam s opilostí a tento význam se pak v hovorovém jazyce mladé generace prosadil natolik, že získal expresivitu (Meillet hovoří o „syrovosti" = crudité) původního slova ivre. Nutno podotknout, že hypotézu o tvorbě neologism ů v důsledku ztráty expresivity formuloval před Meilletem už Bréal, když hovořil o „opotřebování" slov jejich dlouhým používáním. Proto pak na člověka „nedělají stejný dojem" (ne font plus la merne impression á ľesprit; Bréal 1897: 294). Stephen Ullmann ([1962] 1964: 193-194) tento slavný Meilletův příklad komentuje s upřesněním, že původní význam „sytý (jídlem)" pocházející z lidové latiny (satullus) se dochoval do 17. století a dodnesjej lze dovodit z ustáleného spojení manger tout son soúl („jíst dosyta", přičemž soúl je dnes běžnější grafická varianta). O d 16. století se ale objevuje význam „opilý", kterýje dnes primární. Ullmann hodnotí tento Meilletův příklad změny významu jako pravděpodobný, ale nepříliš přesvědčivý, neboť tento přenos nelze nijak zpětně dokázat, ostatně stejně jako obdobnýjespersenův příklad změny anglického slova bead („modlitba" > „kulička (růžence)"), taktéž argumentovaný diskontinuálním přenosem z dospělých na děti (Jespersen 1922: 175). Brigitte Nerlichová (Nerlich 1992: 181-183) naopak tentýž Meilletův příklad považuje za zeslabování eufemismu (fading of euphemism). Meilletovi vytýká zejména nepřijetí možnosti, že mezi významem soúl 1 a soúl 2 byly nějaké mezistavy (z výše uvedeného parafrázovaného textu těsně pod citací je ale zřejmé, že neprávem). Diskontinuitu přenosu významu z generace na generaci odmítá po vzoru Weinreicha, Labova a Herzoga (1986: 44), kteří upozornili na fakt, že v rámci rodiny jsou sice jednotlivé generace diskrétními množinami, ale na úrovni celospolečenské jde už o nepřerušitelné stupňovité kontinuum. V Meilletově koncepci významové změny je mimo faktory vnitřní (kontaminace mezi slovy navzájem) a faktory vnější (změna objektu či reality podmiňující změnu významu) zdůrazňován zejména faktor sociální, kdy význam slova determinují skupiny mluvčích, které jej užívají. O d Bréala přejímá příklad slova opération („operace"), které označuje odlišnou aktivitu v terminologii chirurga, vojáka, ekonoma či matematika (Bréal 1897: 313-315). Zatímco Bréal navrhuje pro množinu těchto různých významů téhož slova neologismus polysémie (idem: 314), Meillet rozvíjí na tomto jeho příkladě myšlenku, že v obecném jazyce mají slova širší význam a specifikují jej až v menších profesních kolektivech (Meillet 1921: 244-245). Nejde ale jen o specifičnost okolností, které význam v těchto skupinách rozrůzňují, ale také o míru izolovanosti skupiny a o míru její autonomie na zbytku společnosti. Meillet se domnívá, že: „variantnost slovníku se neomezuje pouze na to, co vyžaduje povaha dané skupiny; variantnost je zvyšována záměrně jakožto důsledek tendence, která se prosazuje u kaž- 2.2 K paradigmatům jazykové změny dé skupiny, a to tendence navenek označit svou nezávislost a originalitu skupiny; zatímco dění celé společnosti směřuje k uniformizacijazyka, děníjednotlivých uskupení směřují k jeho diferenciaci [...]. Působí zde dvě protichůdné tendence, které jsou výsledkem jak charakteru všeobecného jazyka, tak speciální role jazyků dílčích." (Meillet 1921: 246-247)46 Ve většině prací, které se pokouší rekonstruovat formování různých jazykovedných teorií ve Francii, se v případě začleňování sociálních aspektů do reflexe o jazykových změnách Meilletovo j m é n o objevuje pravidelně a často téměř výlučně. Převážně jej najdeme v příručkách o sociolingvistice, často v ostrém kontrastu Meillet vs de Saussure, viz např. Calvet ([1993] 2009: 5-8). Nelze však znovu n e p ř i p o m e n o u t a zasadit do širšího rámce, že na Meilleta měla značný vliv práce jeho starších kolegů, mj. Bréala a Darmestetera (viz výše kap. 2.2.2), a že kromě sociolingvistiky dal Meillet inspiraci i svým následníkům v sémantickém bádání. Nerlichová v tomto období hovoří o francouzské sociosémantice (Nerlich 1992: 173-191), kam řadí také Meilletovy přímé následovníky, K. Nyropa a j . Vendryese, u jejichž inovačních tezí se krátce zastavme. Francouzsky publikující dánský lingvista Kristoffer Nyrop rozvíjel sociosémantické aspekty lexikálních inovací ve 2. části 4. dílu («Sémantique») své monumentální šestidílné monografie Grammaire historique de la langue francaise [Historická gramatika fr. jazyka] (Nyrop 1913: 73-107). Nyrop sémantické změny a aspekty jejich šíření kategorizuje s teoretickými odkazy jak na německou, tak na francouzskou sémantiku, a především je důsledně exemplifikuje. K Darmesteterovým, Bréalovým a Meilletovým tezím přidává mezi možné motivace změn významu také ironii a žert, které řadí pod tzv. psychologické dispozice (disposition psychologique; Nyrop 1913: 94-95). Uvádí jednak příklad sémantického posunu slovesa blasonner, které z původního významu „blasonovat" neboli „(pochvalně) popsat heraldický znak" přes přenesené „vychvalovat, oslavovat" získalo antifrází význam „kritizovat, posmívat se". Dále uvádí také posun významu u sousloví cordon bleu z původního označení „rytíře řádu sv. Ducha", jelikož členové tohoto prestižního řádu nosili m o d r é stuhy (cordon bleu), což se metonymicky přeneslo na „distingovaného člověka" a žertovně pak i na „zručného k u c h a ř e / z r u č n o u kuchařku". N a těchto příkladech Nyrop poukazuje na to, že ironický nebo žertovný význam může získat frekvenční převahu nad původním významem, který je postupem času zapome- 46 V originate: «la variation du vocabulaire ne se limite pas a ce qu'exige la nature meme du groupe; elle est grossie intentionnellement par suite de la tendance qu'a chaque groupe a marquer exterieurement son independance et son originalite; tandis que Faction de la societe generate tend a uniformiser la langue, Faction des groupements particuliers tend a la differencier [...]. II y a la deux tendances antagonistes qui resultent immediatement et du caractere de la langue generate et du role special des langues particulieres.» 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací nut, a zároveň může vymizet i ironická či žertovná nuance, která posun významu motivovala. Podnětné úvahy sociosémantického rázu vypracoval před vypuknutím války i Meilletův žák Joseph Vendryes, který ale monografii Le langage mohl publikovat až roku 1921. Třetí část této monografie je věnovaná lexikonu, přičemž její d r u h á kapitola přebírá slavný název Comment les mots changent de sens47 , kde Vendryes nastiňuje koncepci idiolektu: „...slovník není nikdy fixní, protože závisí na okolnostech. Každý mluvčí si vytváří svůj slovník v průběhu celého života sérií výpůjček ze svého okolí. Slovník si rozšiřujeme, ale také ho zmenšujeme a transformujeme. Jde o neustálý pohyb slov, která do něj vstupují a která z něj vystupují." (Vendryes 1921: 225-226)48 Také Vendryes kritizuje Darmesteterovu organickou metaforu, tj. že slova mají „život" (idem: 226), neboť se podle něj o „zrození" slova dá hovořit jen výjimečně v případech, kdy lze určit moment, kdy dosud neznámé slovo vstoupilo do úzu. Jako příklad takto výjimečně dochovaného „zrození" udává Vendryes rok 1894 pro slovo chandail („svetr přes hlavu, dres"), které bylo utvořené aferézou z marchand ďail = „prodejce česneku" podle vlněného oděvu těchto prodejců na tržišti Les Halles v Paříži (ibidem). Spíše tedy než o naissance („zrození") navrhuje Vendryes mluvit o introduction, tedy o „uvedení" slova do obecné francouzštiny. Toto dokladuje na příkladu dvou dobových neologismů: adaptovaného anglicismu indésirable („nevítaný, nechtěný"), rozšířeného po blíže neurčené aféře s odmítnutím vstupu do U S A nejmenované celebritě, a také na příkladu slova rescapé („přeživší"). Podle Vendryese jde o velmi rychle difundovaný regionalismus původem ze severofrancouzského regionu Pas-de-Calais, který se rozšířil po obrovském důlním neštěstí v Courriěres roku 1906 zásluhou žurnalistů do obecného povědomí (idem: 227). V otázce lexikálních inovací je Vendryes zdrženlivý, vyslovuje dokonce tezi, že „schopnost tvořit nová slova je pravděpodobně jen iluze" (faculté de créer des mots nouveaux n'est probablement qu'une illusion; idem: 271), protože hlavní princip jazykového vývoje spočívá v transformování existujících prvků, a ne v kreacích zcela nových (ibidem). Nové kombinace fonémů jsou podle něj vzácné, protože jsou vlastně zbytečné, když „si m ů ž e m e skoro libovolně vypůjčit to, co chybí, třeba i jen pro jednorázové použití" (on peut presque á volonté emprunter ce qui manque, méme pour un usage momentané; idem: 269). Je tedy zřejmé, že Vendryesův postoj v otázce 47 Ten sice proslavil Meillet (viz výše), ale jak Vendryes podotýká, název použil už v roce 1888 lexikograf E. Littré pro stejnojmennou knihu, ke které úvod a poznámky sepsal Bréal (Vendryes 1921: 225). 48 V originále: «...le vocabulaire n'estjamais fixe parce qu'il depend des circonstances. Chaque sujet parlant se constitue son vocabulaire ďun bout ä ľautre de sa vie par une série d'emprunts ä son entourage. On augmente son vocabulaire, mais on le diminue aussi et on le transforme. C'est un va-et-vient perpétuel de mots qui entrent et qui sortent.» 2.2 K paradigmatům jazykové změny výpůjček byl m é n ě neutrální než Meilletův. Vendryes francouzštině vyčítá „spěch, se kterým adoptuje nová slova, když ta stará, ale stále dostatečně živá, postačovala k vyjadřování" (empressement qu 'il met á adopter des mots nouveaux, quand les vieux, parfaitement vivaces, suffisaient á ľexpression; ibidem). Tuto tezi rozvíjí na příkladu obtížnosti prosadit jakoukoli novou lexikální jednotku bez kontextu, který by jí poskytl vysvětlující komentář. Takové slovo ale zároveň musí být dostatečně zajímavé, expresivní a musí vyvolat u posluchače emocionální odezvu neboli impresi: „Imprese, kterou vytváří neznámé slovo, se může hodně lišit od jednoho posluchače k druhému, ale vždy větší či menší impresi vyvolá; rozdíl se poměřuje stupněm posluchačovy citlivosti, imaginace nebo i pouhé nervozity." (idem: 270)4 9 Vendryes stejně jako Meillet zdůrazňuje roli sociálních skupin a obsáhle se věnuje i argotu (2. kap. 3. části «Dialectes et langues spéciales» ; idem: 293-305). I když argotu přisuzuje spíše deformační než kreativní roli (ľargot déforme, il ne crée pas; idem: 269) a jeho zdroje vidí spíše ve výpůjčkách z regionálních variant francouzštiny než z cizích jazyků (idem: 298), ve shodě s ostatními tehdejšími lingvisty konstatuje extrémní vágnost termínu argot: „Slovo argot je dnes termín dosti vágní. V podstatě se nejedná o nic jiného než o jiné označení speciálního jazyka a existuje tolik argotů, kolik existuje specializovaných skupin. Co charakterizuje argot, je jeho nekonečná variantnost; neustále se mění, podle situací a míst." (idem: 295)5 0 O b d o b n ě jako Vendryes traktovali o argotu mnozí další lingvisté té doby, zdá se, že toto téma bylo v první polovině 20. století téměř kanonizováno. Detailněji se ale tezím Vendryese ani dalším z řady Meilletových žáků či pozdějších obdivovatelů, kteří do svých prací více či m é n ě začleňovali jeho sociální pojetí jazyka, není třeba věnovat - výčet by byl ostatně nejen dlouhý, ale hlavně neúplný. Z řady významných Meilletových žáků, kteří silně ovlivnili i českou jazykovědu, p ř i p o m e ň m e snad jen Luciena Tesniěra, zakladatele závislostní syntaxe (viz Macháčková 1991), nebo Emila Benvenista, zakladatele tzv. výpovědní lingvistiky (linguistique de ľénonciation), jehož úzký vztah k Meilletovi i k Pražské škole detailně popisuje Krasová (2017). 49 V originále: « L'impression produite par un mot inconnu peut varier beaucoup ďun sujet á 1'autre, mais il y a toujours plus ou moins l'impression ; la difference se mesure au degré de sensibilité, ďimagination ou seulement de nervositě du sujet.» 50 V originále: «Le mot argot est aujourd'hui un terme assez vague. Au fond, ce n'est qu'un autre nom de la langue speciále, et il y a autant d'argots que de groupes specialises. Ce qui caractérise Fargot, c'est son infinie varieté ; il se modifie sans cesse, suivant les circonstances et les lieux.» © 2 Sociolexikologie a sociolingvistika inovací Závěrem p ř i p o m e ň m e vliv Meilleta na lexikológii d r u h é poloviny 20. století skrze osobnost Georgese Matorého a jeho knihu La méthode en lexicologie [Metoda v lexikológii] (Matoré 1953), kde je věnována velká pozornost propojení lexikológie a sociologie, mj. skrze Meilletovo dělení důvodů pro významové změny (Matoré 1953: 14). Lexikostatistický Matorého koncept slov jako svědků doby, ve které vznikly, tzv. mots-témoins (doslovně „slova-svědci", svědecká slova), rozvíjí ideu provázanosti neologické aktivity s dějinnými událostmi. Matoré popisuje sociálně-jazykovou změnu, jejímž příznakem je typicky produkce neologismů, následovně: „...to, co charakterizuje svědecké slovo [to je,] že prokazuje dynamiku: svědecké slovo je symbolem změny. [...] Svědecké slovo je neologismus; náhlá mutace, která mu dala vzniknout, je příznakem nové situace, sociální, ekonomické, estetické atd...: označuje přelom.11 (Matoré 1953: 66; kurziva autora)51 V této své teorii přitom vychází ze vzoru propagovaného autorem monumentální j edenáctisvazkové Histoire de la langue francaise: des origines á 1900 [Historie francouzského jazyka: o d počátků do roku 1900] Ferdinandem Brunotem (Brunot 1905-1938). Ten studium odrazu sociálních zvratů v jazyce označoval jako „filologickou sociologii" (viz Brunotův text z roku 1924, citovaný Tournierem - Tournier 1998: 133-134). Matoré přidává k Brunotově historické manuální exerpci důležitý statistický aspekt. Ten se s rozvojem počítačů ukázal jako vizionářský a následně jej rozvíjela a rozvíjí lexikální statistika, ve Francii známá jako tzv. lexikometrie, též textometrie či logometrie (viz mj. Brunet 1981 nebo Mayaffre 2000 a také zde níže kap. 4.2.6). Matorého metoda také rezonuje s dnešní postupnou digitalizací korpusů historických slovníků i metalingvistických textů, jakými jsou např. korpus Grand Corpus des dictionnaires (IXe -XXe s.) [Velký korpus slovníků (9.-20. stol.)]5 2 nebo Grand Corpus des grammaires et des remarques sur la langue francaise (XIV- XVIP s.) [Velký korpus gramatik a poznámek o francouzském jazyce (14.-17. stol.)].5 3 Tyto korpusy, komercionalizované nakladatelstvím Classiques Garnier, jsou dobrým příkla- 51 V originále: «...ce qui caractérise le mot-témoin [c'est] qu'il manifeste un dynamisme: le mottémoin est le symbole ďun changement. [...] Le mot-témoin est un néologisme ; la mutation brusque qui lui donne naissance est le signe ďune nouvelle situation sociale économique, esthétique, etc.: il marque un tournant.» 52 Viz Grand Corpus des dictionnaires (IXe-XXe s.) [online]. Numérique - Classiques Garnier [cit. 2021- 01-21]. Dostupné z: https://classiques-garnier.com/grand-corpus-des-dictionnaires-ixe-xxe-s.html. Zde také lze stáhnout prezentaci tohoto placeného korpusu. 53 Viz Grand Corpus des grammaires et des remarques sur la languefrancaise (XlVe-XVIIe s.) - Dictionnaires, grammaires et encyclope'dies [online]. Numérique - Classiques Garnier [cit. 2021-01-21]. Dostupné z: https://classiques-garnier.com/grand-corpus-des-grammaires-et-des-remarques-sur-la-langue-francaise-xive-xviie-s.html. Prezentace obsahu korpusu stáhnutelná tamtéž. 2.2 K paradigmatům jazykové změny dem propojitelnosti komerčního sektoru s akademickými snahami o digitalizaci kulturního dědictví jazykového charakteru. Svědecká slova jsou „současníky věcí, které označují" (contemporains des choses qu'ils désignent; Matoré 1953: 67), proto je podle Matorého důležité zabývat se hledáním tzv. datací (datations), tj. prvních (zaznamenaných) použití slov. Tento jeho koncept bude v následujících kapitolách rozvíjen detailní analýzou původu metalingvistických termínů označujících dobovou a sociální příznakovost. V této kapitole jsme se pokusili krátkým historickým exkurzem k pionýrským pracím sociolexikologického rázu ukázat, že detailní kategorizace projevů a příčin lexikálních změn sahá přinejmenším do 2. poloviny 19. století. Vznik metalingvistických termínů néologie, néologisme apod. lze ve francouzštině ale datovat ještě o století dříve, přičemž systematické jazykové komentáře o nových slovech v jazyce společenských elit sahají až do století sedmnáctého, což bude dokladováno v následujících podkapitolách. 3 HISTORIE LEXIKÁLHÍCH IHOVACÍ VE FRAHCII Un classique est un ancien novateur littéraire, imité et admiré de ses petits-neveux aprěs 1'avoir été de ses contemporains, parce que sa langue n'a pas change. Vivant, il a dú sa celebrité incomparable ä la diffusion récente de sa langue; mort, il doit ä la fixation coutumiěre de sa langue son autorite durable. Gabriel Tarde: Les lois de limitation ([1890] 1895: 287) Klasik je bývalý literární novátor, který je napodobován a zbožňován svými prasynovci, poté, co totéž dělali jeho současníci, protože jeho jazyk se nezměnil. Za svého života vděčí za svou nesmírnou slávu rychlému rozšíření svého jazyka; po své smrti vděčí zvykové fixaci svého jazyka za trvalou autoritu svého jména. Jazyková kreativita literátů je jednou z mnoha typů neologizace, tj. tvorby nových slov. Tzv. autorské neologismy, které jsou z frekvenčního hlediska nejčastěji hapaxy, jsou zkoumány jazykovědci i literáty, a to jak z úhlu slovotvorby těchto slovních hříček (např. slovník Frédérica Darda alias San-Antonia viz Brňákova 2012), tak z úhlu esteticko-interpretačního (např. lexikon Rějana Ducharma viz V u r m 2014). Kromě excerpcí beletristických neologismů je v popředí zájmu neologů především publicistika produkující ironická efeméra k aktuálnímu politickému dění (viz Uvírová 2004), ale i řadu novotvarů s velkým difuzním potenciálem. N a rozdíl od beletrie jsou v publicistice neologismy často uvozené tzv. diskriminanty (Paryzek 2008). Nej markantnější jsou diskriminanty interpunkční, tedy uvozovky nebo kurzíva, velmi častejšou ale i diskriminanty lexikální, tedy různé reformulace a kotextové glosy, jak kataforické: takzvaný, tzv., tak anaforické: čili, neboli, ve významu... atd. Tyto explicitní znaky přítomnosti neologismů v textu podle Uvírové „zmírňují destabilizační sílu neologismů; a zároveň zvýrazňují a vyvinují jeho autora" (atténuent la farce destabilisatrice du néologisme; en méme temps, elles mettent en evidence et déculpabilisent son émetteur; Uvírová 2004: 84, její kurzíva). Jde o subjektivní vyvinění se z odpovědnosti za porušení stylové normy, ve Francii dokonce také za porušení jazykového zákona, zejména v případě anglicismů, viz níže kap. 3.4). © 3 Historie lexikálních inovací ve Francii Naopak neologismy, které vytváří a totemizuje mládež, námi označované jako identitami neologismy, se na rozdíl od autorských slov beletrie či publicistiky šíří převážně orální transmisí a určování autorstvíjednotlivých vyřazuje obtížné, ale také zbytečné. Pro svou silnou expresivitu a vysokou frekvenci užívání v různých kolektivech budí ale takto vzniklé novotvary pozornost. I proto se (parciálně) dostávají do dialogů literárních děl i do novinových článků, které téma často traktují. K odlišení okazionalismů a hapaxů od difundovaných, též vlastních neologism ů slouží uživatelům především konzultace slovníků neologismů, případně slovníků sociolektismů, které zaznamenávají především identitami neologismy mládeže a různých zájmových skupin. Toto slovníkové zaznamenávání nových slov v lexikonu (neografie) se sběrem sociolektů (sociolektografií) úzce souvisí, neboť sociolektografie je z velké části také neografií. O b ě tyto subdisciplíny lexikografie mají ve Francii dlouhou historii, ale zároveň také m n o h é paralely, jak bude ukázáno níže. Zabývat se jimi detailně se v této dlouhé a prestižní slovnikárske tradici může sice jevit jako marginalita, přesto se domníváme, že tímto způsobem lze spolehlivě rekonstruovat důvody, proč je tato tradice stále živá a dynamicky se rozvíjející, a jaké jsou kořeny mytizace francouzských slovníků, mocných „nástrojů jazyka a kultury" (outils ďune langue et ďune culture; Pruvost 2006, podtitul knihy). Do francouzské lexikológie se silně promítá dlouhá lexikografická tradice, jejímž výsledkem je současná bohatá produkce až nadprodukce slovníků. Tento prům ě t lexikografie do lexikológie je obecně pozorovatelným jevem. Už jen proto, že praktická lexikografie časově značně předchází teoretickou lexikológii, a nutně tedy předchází i metalexikografii neboli vědu o makro- i mikrostruktuře slovníků a obecně o aspektech jejich produkce. Je nutné ale p ř i p o m e n o u t i silný sociolingvistický podtext lexikografie, kdy se ve francouzské společnosti postupně utvářelo vnímání monolingvních slovníků jakožto skutečných symbolů jazykové autonomie (až hegemonie), nástrojů politické ideologie a indikátorů sociální stratifikace. Extrémně bohatou historií francouzského slovníkářství (přehledně Gaudin a Guespin 2000 nebo Pruvost 2006 aj.) se jako červená nit vine motiv více či m é n ě deklarované reakce na jazykové inovace. Jako destabilizační faktor byly neologismy puristy dlouho odmítány, zároveň ale jejich ustalování v úzu opakovaně vyvolávalo potřebu lexikografického zachycení daného stavu jazyka. V dnešních komerčních podmínkách je integrace neologické zásoby j e d n í m z hlavních prodejních argumentů několika konkurenčních vydavatelství, která každým rokem produkují nové verze všeobecných monolingvních slovníků i řadu dalších lexikografických produktů, ať už bilingvních, kapesních nebo specializovaných slovníků. Podle Pruvosta se v poválečné Francii slovníky demokratizovaly, neboť se staly silně konzumním zbožím a pragmatickými nástroji „symbolizujícími stálé sledování kulturních a jazykových aktualit" (symbolisant un constant suivi de Vactualitéculturelle et linguistique; Pruvost 2006: 82). 3 Historie lexikálních inovací ve Francii Lexikografická produkce může a nemusí být institucionalizovaná. Jako hlavní příklad institucionalizované produkce slovníků je nutné uvést především osm vydání „slovníků Francouzské akademie" (viz výše, DAF). Tyto slovníky byly publikované o d roku 1694 do roku 1935 (dále DAF1-8), přičemž deváté vydání Slovníku je zatím stále parciální, zahrnuje hesla A-Sér, která byla zpracovávána mezi lety 1986-2020. Další postup prací akademiků lze zjistit z vládních „Oficiálních novin" (Journal Officiel)54 , kde bylo naposledy v ú n o r u 2020 publikováno dalších 68 stran Slovníku s hesly Savoir-faire-Sérénissime, které by v tištěné verzi měly vyjít ve čtvrtém díle5 5 . I když je pomalý postup a elitistický přístup akademiků již po p ě t století p o d p e r m a n e n t n í palbou kritiky (recentně viz např. Morvan 2019 k užívání termínu usage („úzus") v předmluvě DAF9), je nutné ocenit recentní snahu o digititalizaci a propojení hesel ve všech devíti (resp. pro konec abecedy osmi) vydáních a jejich zpřístupnění široké veřejnosti, k čemuž došlo v p r ů b ě h u roku 20195 6 . Druhým důležitým příkladem institucionalizovaného lexikografického snažení je univerzitní projekt výkladového slovníku francouzštiny 19. a 20. století, který vedli Paul Imbs a Bernard Quemada mezi lety 1971-1994. Jeho výsledkem je šestnáctisvazkový Tresor de la langue francaise [Poklad francouzského jazyka] a jenž byl b ě h e m následujících deseti let plně informatizovaný a volně dostupný veřejnosti p o d názvem Tresor de la langue francaise informatisé (dále T L F i 5 7 ) . Slovníky vznikaly ale i mimo státní instituce, z přesvědčení kolektivů (slavná Encyklopedie vedená Diderotem a dAlembertem z let 1751-77) nebo z nadšení jednotlivců (slovníky Richeleta a Furetiěra na sklonku 17. století či Littrého a Larousse v půli 19. století atd.). Jak uvidíme níže v této kapitole, neografické a sociolektografické počiny pak vznikaly tímto neinstitucionalizováným způsobem do nedávné minulosti výhradně. Status nových tvarů a významů v jazyce se v p r ů b ě h u času zásadně p r o m ě ň o val, zejména ve vztahu k sociálnímu původu těchto slov. Klíčové postavení vždy hrál subjektivní náhled autority lexikografa (či kolektivu lexikografů), a to jak na běžný úzus v jeho či jejich okolí (mluveném i psaném), tak na diskurz společenských autorit a jimi prosazovaných jazykových módních trendů. Tato subjektivita 54 Viz Journal Officiel - Le'gifrance [online], [cit. 2021-12-21]. Dostupné z: https://www.legifrance. gouv.fr/jorf/jo. 55 První díl DAF9 (Tome 1, A - Enz) vyšel po šestiletém úsilí Akademiků v roce 1992, po dalších osmi letech (tj. roku 2000) vyšel druhý díl (Eoc - Map) a zatím poslední díl třetí (Maq - Quo) vyšel až o 11 let později v roce 2011. Na vývoj jazyka reaguje Akademie rubrikou Addenda, kde bylo dodatečně zveřejněno 189 hesel, převážně z oblasti celospolečensky rozšířených technologických novinek. 56 Viz Dictionnaire de ľAcade'mie francaise [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.dicdonnaire-academie.fr/. Obdobnou snahu o propojení se staršími slovníky českých akademiků lze pozorovat i v novém Akademickém slovníku současné češtiny (dále ASSC), který dosud zveřejnil písmena A-C (viz O slovníku [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://slovnikcestiny.cz/o_slovniku.php). 57 Detailněji k historii jeho tvorby v prvním rozbalovacím menu webu: TLFi. Tresor de la languefrancaise informatisé [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.atilf.fr/ressources/tlfi/. 3.1 Debaty o nových slovech před vznikem termínu neologismus se uplatňovala jak v selekci „zaznamenáníhodných" hesel, tak v evaluacích užívání jednotlivých hesel, zejména těch, která bychom dnešní terminologií označili jako dobově či sociálně příznaková. 3.1 Debaty o nových slovech před vznikem termínu neologismus Jakékoli lexikografické snažení nevyhnutelně doprovází reflexe o neologii, zejména je-li po čase daný slovník reeditován. V souvislosti s výběrem lexika h o d n é h o slovníkového zaznamenání je nutné předeslat, že ve Francii byla už v polovině 17. století koncipována Claudem Favrem de Vaugelasem (běžněji jen Vaugelasem) myšlenka tzv. dobrého úzu (bon usage), která následně ospravedlňovala m n o h é puristické tendence. Byla formulována konkrétně pro myšlenku vytvořit první slovník královské Akademie (DAF1) už roku 1647 v slavných Vaugelasových Remarques sur la langue francoise utiles á ceux qui veulent bien parler et bien escrire [Poznámky k francouzskému jazyku užitečné pro ty, kdo chtějí dobře mluviti a dobře psáti] (de Vaugelas 1647) a záhy se stala mocnou ideologií. Dobrým územ bylo myšleno vyjadřování u nejprestižnější části královského dvora a také u nejlepších spisovatelů té doby, přičemž zažité bylo sousloví la plus saine partie de la cour [nejzdravější část dvora]. Detailní analýzu sémantického ukotvení sousloví le bon usage u Vaugelase a jeho současníků a rozbor reference sousloví la plus saine partie ve Vaugelasových Remarques přináší mj. Marzys (2010). Jakožto specifický předchůdce jazykové normy byl bon usage kritický ke kreativní slovotvorbě jako takové, resp. mimo vybranou elitu. Tento postoj byl ale o století dříve u humanistických učenců Plejády přesně opačný, jak dokazuje např. 6. kapitola Defense et illustration de la langue francoyse [Obrana a oslava francouzského jazyka], kde Joachim du Bellay vyzývá básníky, aby se po vzoru Cicerona a Horatia nebáli tvořit nová slova (Du Bellay 1839 [1549]: 115-117). Vaugelas byl j e d n í m z tzv. Komentátorů (Remarqueurs) neboli jazykových glosátorů, kteří se vyjadřovali k dobovému úzu, především šlechty a královského dvora. Wendy Ayres-Bennettová srovnávala obsah různých metalingvistických kom e n t á ř ů ze 17. století s obsahem příspěvků novodobých Komentátorů, tzv. chroniqueurs (doslova „kronikářů", ve významu jazykových glosátorů v médiích vedoucích pomyslné kroniky jazykových kuriozit a poznámek). Konkrétně si vybrala korpus knižně vydaných příspěvků kronikáře Maurice Drouona, člena Francouzské akademie (Drouon 1999). Z komparace vyplývá, že v obou případech je až 55% glos vztaženo k lexikální n o r m ě , přibližně 30% v 17. století a 20% dnes k morfosyntaxi, přibližně 7 % příspěvků dříve a 3 % dnes je vztaženo k výslovnosti a konečně p o u h á 2% dříve a 5% dnes k pravopisu (Ayres-Bennett 2015: 52). Zejména diachrónni a diastratické aspekty lexikonu tedy budily a dosud dráždí emoce jazykozpytců. 3 Historie lexikálních inovací ve Francii Zažitost představy, že jen vybraná elita m á právo na inovaci lexika, dokládá i příklad Vaugelasova komentáře k novotvaru debrutaliser [sic] (viz obr. č. 2), „pro vyjádření zbaviti hrubosti nebo udělati, aby hrubý člověk jím už více nebyľ (pour dire oster [ôter] la brutalite, ou faire qu'vn [qu'un] homme brutal ne le soit plus5 8 ; de Vaugelas [1647] 1880: 229-230; jeho kurzíva). Podle Vaugelase jde o „šťastně vytvořený" novotvar, jehož autorkou je podle jednoho z dalších jazykových glosátorů z konce 17. století, Thomase Corneille (viz zkratka T. C . na obrázku č. 2), členka této úzce pojaté elity, markýza de Rambouillet. Jmenovitě j i sice Vaugelas nezmiňuje, ale označuje autora novotvaru za „osobu, která m á právo tvořiti a prosazován nová slova". Dle dalších poznámek (Akademiků - viz zkratka A . F. na obr. č. 2) je zřejmé, že se výraz siřeji neprosadil. Vaugelasův komentář, že slovo debrutaliser „komukoli jej řekl, každému se zalíbilo a nikdo jej doposud neodsoudil pro svou novotu, což se u ostatních slov běžně děje" (viz text na obr. č. 2), je ostatně pro Velké století a jeho pojetí lexikální normy příznačný. V době vydání Vaugelasových Remarques právě vrcholila m ó d a salonní neologizace, tzv. preciozita (preciositě), jejíž vrchol situuje Francis Bar On a fait vn mot en nostre langue depuis peu, qui est debrutaliser, pour dire oster la brutalite, ou faire qu'vn homme brutal ne le soit plies, qui est heureusement inuente, et ie ne seaurois croire qu'estant connu, il ne soit receu aucc applaudissement. Au moins tous ceux ä qui ie Tay dit, luy donncnt leur voix, et pas vn iusqu'icy ne l'a condamne pour sa nouueaute, eomme on fait d'ordinaire tous les autres. Aussi a-t-il este fait par vne personne, qui a droit de faire des mots, et d'imposer des noms, s'il est vray cc que les Philosophes enseignent, qu'il n'appartient qu'aux sages d'emineute sagesse d'auoir ce priuilege1 . T. I'.. — M; 1:1 in |)<-In i 11 liaito di'rnn/niľ do m o l faCtlCC f|iii n'n nul usagp. Cost Madame la Marquise do Rambouillet qui a ľuit debmtališeľ. A. ľ. —Veeonloii HÍÍ s'cslpoint.eslaltly dansnolre Languc, c'cst m i m o l ľ i u i i c c (|iľil ľaul i ' v i i c ľ . Debrntaliiter n'i.'si point non plus en nsii^r. Obrázek č. 2: Poznámky Vaugelase a dalších Komentátorů k okazionalismu debrutaliser Zdroj: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k6274587h/ 58 Dále v textu budeme zachovávat dobový pravopis bez dalšího upozorňování na současné tvary, nebude-li to bránit porozumění. 3.1 Debaty o nových slovech před vznikem termínu neologismus (citovaný Marzysem, viz Marzys 2010: 188) mezi roky 1643 a 1653. Tato salonní m ó d a byla charakteristická svou kreativní a vytříbenou, leč enigmatizující mluvou. Méně spektakulární, nicméně pro dynamiku lexikonu v tomto období rovněž zásadní, byly lexikální kreace pokrokově smýšlejících literátů a překladatelů, tzv. Moderních (Modernes), které vzbuzovaly nesouhlas u konzervativní části společenské elity, tzv. Starých (Anciens nebo také Classiques), hlasitě podporujících autory klasické a programově adorujících antiku. Tyto literárně-filozofické půtky, dnes označované jako tzv. spor Starých a Moderních (querelle des Anciens et des Modernes), se přenesly i do 18. století a lze říci, že rámcují jeho filologický diskurz až do revolučních let. Za této konjunktury zájmu o jazyk krystalizovala i satira vůči m ó d n í m slovům, která je zachycená lingvisty (přehledně Steuckardt 2015: 28-29) už v 16. století vůči italianismům. Masivněji se pak tato satira uplatňovala v 17. století vůči preciozitě (viz slavná Moliérova hra z roku 1659 Préciseuses ridicules [Směšné preciózky]). V 18. století pak krystalizovala právě vůči M o d e r n í m (viz obr. č. 3 níže). Sousloví „módní slova" (mots á la mode) se pravidelně vyskytovalo ve specializovaném diskurzu gramatiků a Komentátorů 17. století a na jeho konci se široce rozšířilo díky dvěma úspěšným satirickým počinům. Nejprve v roce 1692 publikuje Francois de Calliěres pojednání Des mots á la mode et des nouvellesfacons de parler [O módních slovech a o nových způsobech mluvy] (de Calliěres 1692a). Jde vlastně o mezigenerační dialog s cílem sladit úzus šlechty, kde velitel rytířstva (Commandeur) odrazuje mladší dvořanky a dvořany od neologizace. Pro velký úspěch u královského dvora měla kniha obratem dvě pokračování: ještě téhož roku vyšlo Des bons mots et des bons contes [O dobrých slovech a dobrých příbězích] (de Calliěres 1692b) a do roka Du bon et du mauvais usage dans les maniéres de s'exprimer [O d o b r é m a špatném úzu ve způsobech vyjadřování] (de Calliěres 1693), ve kterých byla diskuze rozšířena o nová slova. V pozdějších letech mělo pak nejslavnější dílo z této trilogie, Des mots á la mode, také mnoho reedic. Druhým z avizovaných satirických počinů je téměř stejnojmenná hra Edme Boursaulta Les mots á la mode (Boursault 1694), zjevně motivovaná de Calliěresovým úspěšným pojednáním. Také Boursault v této hře satirizuje snahy o zvýšení sociálního postavení m é n ě majetných šlechticů p o m o c í novotvarů. Agněs Steuckardtová poukazuje na konzervativní sociopolitickou ideologii, která se ukrývá v podtextu satiry obdobných uměleckých děl a dílek (Steuckardt 2015: 29). Kategorie módních slov je zde vždy prezentována jako hlavní faktor rozdělující jednotlivé sociální skupiny a ti, kdo m ó d n í slova odmítají, jsou pak vykreslováni jako obránci jednoty a stability dominantní sociální skupiny. ® 3 Historie lexikálních inovací ve Francii 3.2 Neologické období neologismu Satira vůči m ó d n í m slovům byla patrně hlavním motorem, který podnítil vytvoření praktické derivační řady jednoslovných metalingvistických termínů neologismus, neologie, neolog a adjektiva neologickj. Tyto ekonomické neologismy zase zpětně dodaly jazykové satiře v první polovině 18. století nový impulz a další rozkvět. Že se nejedná o přejímku, ale o autochtónni kompozitum z vypůjčených řeckých kvazimorfémů veoq a Xoyoq, dokazuje Sablayrolles (2000: 21-35). Donedávna bylo za nejstarší dochovaný výskyt slova z této řady považováno přídavné j m é n o „neologický" (néologique) z roku 1726, konkrétně v satirickém titulu Dictionnaire néologique á ľusage des beaux esprits du siěcle [Neologický slovník určený vzdělaným duším tohoto století], jehož autorem je opat Pierre-Francois Guyot Desfontaines (psáno též Des Fontaines). Přestože lze toto dílo chápat i jako první specializovaný slovník neologismu, adjektivum „neologický" je zde opakovaně použito v negativně konotovaném významu, posměšně poukazujícím na vybrané neologické tvary a postupy (např. na p ř e h n a n o u nominalizaci) u Desfontainesem satirizovaných spisovatelů (viz obr. č. 3). Pro představu obsahu slovníku poslouží text ze skenů tří n á h o d n ě vybraných hesel. Pro neromanisty překládáme alespoň začátek prvního hesla, které dobře reprezentuje tón celého Desfontainesova satirického počinu: „Aviser, pro vyjádření „zdálky uvidět", podle Vaugelase a slovníku z Trévoux, je slovo nízké a z lidské spodiny, ale asi bude muset být ušlechtilé, když jej ve 2. bajce 4. knihy používá náš moderní Bajkař". Dále následuje příklad verše s použitým slovesem aviser od „našeho A v 1 s E r , pour dire decouvrir de loin , felon Vaugelas & feton le D i Öionnaire de 1 revoux , eft un mot bas & de la lie du peuple ; maisilfaut Cju'ii loit noble, puiique notre FabuUfte moderne s'ea feir dans \x%?Fab, dn 4 . iiv. II 4v; fe un meurier toui Auffi fee encore Que dans le* fioidi les pliw cuilani. Btjcher mmttaire, C'eft ainfi qu'uii Moderne appclle le buchcr 011 TonbruloiHcs mom. [Hiß, Rom. I. 2. ff, IQ f.] SusPECTza , pour dire foupconner, eft un tenne du Palais, Nos modernes s*en fervent communemenc & ecrivcnt/«^#tfrt ne croyant pas que fmppnntr ligniiie la rneme chofe. Un Auteur s'en fert aufli dans une certains Apohgie de M. D. L . mais il femble qu'il 1'ale voulu employer ironiquemem, & pour s'en moquer : En cecasil a Lore Obrázek č. 3: Desfontainesův satirický komentář n a a d r e s u Moderních u hesel aviser, bucher (mortuaire) a suspecter aneb satirou k neografii ( D e s f o n t a i n e s 1726: 12, 16 a 93) Zdroj: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bptók82618t ® 3.2 Neologické období neologismu m o d e r n í h o Bajkaře (notre Fabuliste moderně). Takto byl satirizován Antoine Houdar de la Motte, jeden z nejznámějších aktérů Sporu. U dalších hesel, sousloví bucher (mortuaire) neboli „hranice (umrlčí)" a slovesa suspecter neboli „podezřívat", je také vždy satirizován některý z tzv. Moderních spisovatelů (un Modeme = „jistý Moderní", resp. nos Modernes = „naši Moderní"), kteří sice nejsou jmenováni, referencemi na díla se jejich totožnosti lze ale vcelku j e d n o d u š e dopátrat. Tento první neografický počin měl v tehdejší společnosti velký ohlas, o čemž svědčí tři rychlé reedice a rozšíření slovníku Desfontainesem samotným (1727, 1728 a 1731) a další čtyři reedice po jeho smrti do roku 1780 (viz Schweitzer 2016: 131). Doklad, že se neologismus néologique rychle uchytil (i v substantivizované podobě), lze nalézt v přepisu zpěvohry Amours déguisés [Lásky v přestrojení], hrané na sklonku léta roku 1726 na jarmarku sv. Vavřince v Paříži. V této hře Harlekýn ironicky hodnotí enigmatický styl preciozity, vychvalovaný slečnou Rafinovanou (Mile Raffinot), a to slovy: «Ah ! vous donnez dans le Néologique, Autrement dit l'Argot des Beaux-Esprits » (volně přeloženo: „Aha! Vy se oddáváte neologizaci, jinak řečeno slangu vzdělaných duší"; Lesage a ď O r n e v a l 1735: 343). Ekonomičtější popis prastarého jevu lexikálních inovací v jazyce a zejména pak jeho horlivých aktérů zjednodušil a snad i zpřesnil argumenty pro a proti v rámci normotvorných diskuzí zahájených Vaugelasem a Komentátory. Přesná data nelze samozřejmě spolehlivě určit, ale stalo se tak patrně začátkem 18. století, jak napovídá Desfontainesovo adjektivum. Nej starší výskyty lexémů z této derivační řady se díky digitalizaci podařilo antedatovat o několik let vůči T L F i (viz Steuckardt 2011). Označení néologue pro aktivního aktéra slovotvorby, tedy neologa-nelingvistu, použil v korespondenci z belgického exilu Jean-Baptiste Rousseau už v roce 1723, tj. o tři roky dříve než Desfontaines, použil pro svůj slovník adjektivum néologique. Rousseau píše v dopise opatu ďOlivetovi, jednomu z Komentátorů, že mu blahopřeje k jeho proslovu vůči Akademii v otázce lékařů a chirurgů, kteří „ztratili latinu" (ont perdu leur latin): „vy jste se tedy nemazlil s neology těla" (vous n'y allez pas de main morte contre les néologues du corps; Rousseau [1723] 1820: 400). Novotvar by v tomto sousloví patrně nemohl být příjemcem pochopen, pokud by už nebyl ustálený, lze tedy předpokládat, že toto slovo a patrně i další z této derivační řady budou podstatně staršího data. Nejstarší dohledatelný výskyt substantiva néologisme je v současné době z roku 1729. Figuruje v kritické anonymní recenzi na d o p l n ě n o u reedici Desfontainesovy knihy z roku 1728, a to ve d r u h é m čísle časopisu Bibliothéque raisonnée des ouvrages des savans de VEurope vydávaném jednou za tři měsíce v Amsterdamu. V této recenzi jsou neologismy obhaj ovány j ako běžná součást vývoje jazyka: „Také nevidím důvod říkat, že jde o Neologismus..." (Je ne vois pas non plus qu'ily ait du Néologisme á dire...; anonym 1729: 53). Slovo „neologismus" je uvozeno dělivým členem, což naznačuje, že je zde myšlen celý kreativní proces tvoření nových slov a nikoli 3 Historie lexikálních inovací ve Francii jedna jednotka novotvorby, jak jsme zvyklí dnes. Majuskule pro vyznačení abstraktních konceptů jsou u substantiv v tomto období p o m ě r n ě běžné, jak lze vidět také z dalších příkladů níže. Označení samotného procesu a zároveň i imaginární množiny výsledků (neologie) lze dostopovat nejdále v historii do roku 1737 u kritika poetiků Louise-Pierra De Longua. I u něj širší kontext daného výskytu odhaluje pejorativní konotace, které jsou pro počáteční vnímání tohoto lexému příznačné: „...preciózní termíny, které nelze vysloviti, aniž by neštípaly na rtech, monstrózní soubory groteskních výtvorů Neologie & barokní manýry, směšný netalent, děsivá oteklina módního žargonu."5 9 (De Longue 1737: 10, kurziva autora) Těžko přeložitelné dobové neologismy uvádíme především proto, že je z tohoto příkladu patrné sémantické ukotvení slova „žargon" (jargon) a že společně s předchozím příkladem souvýskytu neologizace plus „argot" z jarmareční hry Amours déguisés ukazují tyto první výskyty na paralely mezi vnímáním neologismů a sociolektismů. Rychlá difúze těchto čtyř novotvarů pro projevy neologie do úzu elit byla následována p o m ě r n ě rychlým zapracováním celé této derivační řady do většiny slovníků vydávaných ve 2. polovině 18. století. Jean-Robert Armogathe tento fakt dává do souvislosti s rozvojem filozofie jazyka u senzualistů a s nástupem Osvícenců, přičemž o 40. letech 18. století hovoří jako o neologické revoluci. Téma neologie totiž po roce 1742 vstupuje na akademickou p ů d u a je traktováno v mnoha esejích a dalších soudobých pracích Akademiků (Armogathe 1973: 22). Lexikalizaci nově vytvořené neologické řady dokladuje řada slovníků Francouzské královské Akademie (DAF), kdy v prvních třech vydáních slovníku (DAF1 - 1694, DAF2 - 1718 a DAF3 - 1740) hesla ještě nenajdeme. Naopak čtvrté vydání, které vyšlo o 22 let později (DAF4 - 1762), už uvádí všechny tyto neologické neologismy (viz obrázek č. 4). Za povšimnutí stojí, že stejně jako při prvním doloženém výskytu slova, odkazuje i zde definice pro neologismus ke zvyku (až zlozvyku) novotvoření a nikoli k výsledku slovotvorby a také, že definice pro neologa odkazuje k osobě nadužívající kreativní slovotvorbu, a ne k odborníkovi v této disciplíně, jak tato slova vnímáme a definujeme dnes. Z obsahů těchto hesel, ale i jejich dalších výskytů v ostatních tehdejších předrevolučních slovnících, příp. i z předmluv k nim, je i přes určitou snahu o definiční objektivizaci patrné, že přístupy autorů k těmto pojmenováním projevů jazykové 59 V originále: «...termes prétieux que 1'on ne prononce point sans pincer les lévres, Assortimens monstrueux des grotesques de la Neologie, & le comportement baroque, le métalent ridicule, la bouffissure efarée du jargon ä la mode.» 3.2 Neologické období neologismu ma sve nešvary je téměř vždy vykládán ve zlém a označuje zvrácenou afektován ost běžnou pro tento žánr NtOLOGIE- £ (. Mot xni du Grcc, qui fignifie pTopr cirrem Invention., vii^c,, emploj de tcmws nouvtaui. On i'sn Cert par e\ten(lon pour d^figncr Fejnpipi des mots ancicris Jans un (Vru nouvciu, ou different dc U fignifitation ordinaire, LM Niologit pa /'iirt , JTtmploytr da mots nouvtum , djfttprlmipa f • fts loit ,jis ahtift Ult tfniiiit Nfofogit titij/kit, Z:.'uif «rt Qkvragc txttUtnt , tit qui now mmtquc, OLOQQUE. a d)- de t, f. Mot tire du Grcc , comme le precedent, & qui prdfente tes mima idtcs. Laagagt Nlo&pqut, £x/r^on \'toNtOLOCISME. f. m. Moi tiri du Grec. On s'en fert pour fipnifier Fha bilude defc fervir dc tenqcs nouveaux, gu d'epiptoyer le* mots re^us din] des (ignifitHitions dwumees, Ce mot fe pr*nd preiqiw toujour? en mauvaife , part, St etefigne une a ffefta ron vicieufe i t freKvalitní pojednání o Neologii by bylo výborné dílo, které nám chybí. Téměř vždy je hodnocen ve zlém. Neologie je Umění, Neologismus je nešvar. Posedlost Neologismem. Ití precedens. I] deŕgrie iyi honíme tmi, toit en paíláriť , ňjit en ŕcrivantt fáz uti uťagjí fré• qup tódjours en m&ÝY4Í(e ^rt, &í Autiitrt/l Obrázek č. 4: Ambivalentní postoj k neologii v heslech neologie, neologický, neologismus a neolog ve 4. vydání slovníku Akademie (DAF4 1762, 2. díl: 205) Zdroj: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k50404g/f206.image změny oscilují mezi setrvačným odsuzováním nebezpečné anomie a vychvalováním kreativních možností jazyka, přičemž převažuje negativní hodnocení. A n i slavná Encyclopédie ou dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers [Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel] není výjimkou. Autorem hesel o neologii zde je gramatik Nicolas Beauzée (mimochodem ten je také, jak připomíná Steuckardtová (2007: 1), autorem první definice termínu lexikológie). U encyklopedického hesla néologique („neologický") Beauzée jmenovitě chválí Desfontainese a jeho slovník, neboť: „používá vynalézavé obraty pro [vybrané] výrazy, díky nimž lze lépe pocítit nedostatky a směšnost, která vzniká jejich akumulací, a tím nemalou měrou přispěl k tomu, že udržel na uzdě mnohé další spisovatele, kteří by jinak zjevně pokračovali a napodobovali ty, které tento [ironický slovník] označuje za trestuhodné"6 0 (Beauzée 1765, Tome XI: 94). 60 V originate: «le tour ingenieux qu'il donne a ses expressions, en fait mieux sentir le defaut, & le ridicule qu'il y attache en les accumulant, n'a pas peu contribue a tenir sur leurs gardes bien des ecrivains, qui apparemment auroient suivi & imite ceux que cette contre-verite a notes comme reprehensibles.» 3 Historie lexikálních inovací ve Francii Beauzée dále v temže hesle navrhuje vydat každých 50 let neologický slovník půlstoletí. Záměr je sice motivován purismem: „tato periodická cenzura by zastavila drzost neologů a zamezilo by se tím kažení jazyka, což je běžný důsledek nepostřehnutelně se šířícího neologismu" (cette censure périodique, en réprimant Vaudace des néologues, arréteroit d'autant la corruption du langage qui est ľeffet ordinaire ďun néologisme imperceptible dans ses progres; ibidem). Nicméně Beauzée hned poté argumentuje i pokrokovou vizí jakési neologické observatoře: „řada takovýchto slovníků by se stala památníkem jazykových p r o m ě n , protože by byl vidět čas, kdy výrazy vznikly, a také ty, které nahradily" (la suite de ces dictionnaires deviendroit comme le memoriál des revolutions de la langue, puisqu 'on y verroit le tems oú les locutions se seroient introduites, ôŕ celieš qu'elles auroient remplacées; ibidem). Beauzée popisuje v rámci dynamiky lexikonu i jev, který dnes bývá označován jako stírání neologicity: „výraz kdysi neologický je dnes v běžném úzu [...], a je nutné uznat, že mnohé z odvážných výrazů těchto autorů si získaly veřejnou autoritu a mohou být dnes používány i těmi nejsvědomitějšími puristy." (ibidem)61 O b d o b n ý komentář nalezneme i u opata Férauda v jeho „Kritickém slovníku francouzského jazyka" (Dictionnaire critique de la langue francaise, Féraud 1787). Ten v předmluvě (a nejen tam) hovoří o „běsnění kolem (tvorby) Neologismu" (fureur du Néologisme; idem, 1. díl: XII a 633). Féraud odhaduje, že za posledních dvacet let vzniklo kolem dvou tisíc nových slov, z nichž p o m ě r n ě velký počet už byl přijat do úzu a m n o h é další lze nalézt v hojně rozšířených knihách (idem: XII). I je Féraud do svého slovníku zahrnul, s cennými metalingvistickými komentáři, které dokladují jejich status v předvečer Velké francouzské revoluce i mimo pařížskou intelektuální elitu (sám byl z Marseille). Např. u slovesa éduquer („vzdělávat") poznamenává: „toto slovo se dlouho vyskytovalo v konverzaci provinčních Neologů. Není tomu dlouho, co se začalo i psát" (Ce mot était reste long-temps dans la conversation des Néologues provinciaux. Depuis quelque temps on a comencé á ľécrire; Féraud 1787, 2. díl: 30). Bežnejšou soudy typu „šťastný neologismus" či „neologismus, který se nepovedl/neudělal moc parády", kde se mísí subjektivní opatovy evaluace s objektivnějším pozorováním začleňování jednotlivých slov do úzu. Celkově lze ale Féraudův postoj k neologii dobře dokladovat na hesle „slovo" (mot), kde v podsekci „slovotvorba" (création des mots) nejprve cituje Voltairova kritika Frérona a následně oba syntetizuje (viz obrázek č. 5). 61 V originale: «... telle expression fut autrefois neologique, qui est aujourd'hui du bei usage [...] pour reconnoitre que plusieurs des expressions risquees par ces auteurs ont recu le sceau de l'autorite publique, & peuvent etre employees aujourd'hui par les puristes les plus scrupuleux.» 3.2 Neologické období neologismu Creation det mils. VOLTAIRE «dit: %\ VOUi lie pt-nsei past cr£« dt aitrvtaax mott. On pourrait dire peut-$ere encore mieux ^n.t renvcrsant It seus du vers : , St vous ptustz beaticoup ,cttcz.dt/Wltv wxdvtt Horace *n icroit le garant : Dixtrit t^re^iinouim. J'I csJiil* vtrhum , RtJJidrrii jjxttura novum. Matsil fa«r que ce suit, ilcsntis, tampti. ft* denrer. FnfrBow. • } Ace comprCj on pourrait dire qu'il y i pcu de pudeur paimi 1c plus grand nombre des Auicuts modcrnes. Jamais lei' licence! pociiqucs n onE 6tc ayssi loin que celle* que se doncm aujourd'hui 1 « prosaic urs, II n'csr si pent Aureur , qui ne se ctroie cn droit de cr.'cr iL's mots, et jamais le neologisme ti'a fail si grands rivals. Si de crier da noaycaux m j-argon > *argon-j, doplněná prefrxoidem a sufixoidem: iniciální l + (argonj) + samohláska, zde i > largonji). Largonji je obecnější než obdobný kód (s koncovkami na -eme, proto loucheběme či loucherběme), který používali pařížští řezníci na přelomu 19. a 20. století. Tj. věznice {La) Force > 1 + (orce + f) + é > Lorcefé. 3 Historie lexikálních inovací ve Francii Podle těchto autorů jsou po celé 17. a 18. století hlavním zdrojem informací o vývoji argotu právě reedice „Žargonu", a to až do vydání již zmiňovaných Vidocqových „Zlodějů" v roce 1836. Právě v d o p r o v o d n é m slovníku lze podle nich nalézt důkaz o neautentičnosti části zde obsaženého výraziva, které pravděp o d o b n ě reálný autor slovníku Saint-Edme přebral z některé z pozdějších reedic „Žargonu". Zde je totiž uvedené heslo bilou označující ženské pohlavní orgány, které Schwob s Guieyssem identifikují jako špatný přepis slova bijou („šperk") z Chereauova slovníčku. Překopírováno bylo navíc patrně autorem, který neměl na popisované sociální skupiny obyvatelstva zjevně jakékoli vazby. V temže přeneseném sexuálním významu bylo totiž slovo bijou a u t o r ů m známé, neboť se používalo „v současném argotu" (Schwob a Guieysse 1889: 9). Analyzujeme-li lexikum obsažené v Chereauově „Žargonu" na základě j e d n é z nejstarších dochovaných reedic o d vdovy d u Carroy z Paříže7 3 , pak lze konstatovat, že glosář s názvem Dictionnaire argotique (jde logicky také o první výskyt této adjektivální derivace referující k organizaci, nikoli k typu sociolektu) obsahuje celkem 216 hesel a 13 sousloví (Chereau [s.d.]: 10-19), včetně slov již výše komentovaných: artye („chléb"), piuois („víno"), la thune („almužna"), Coésre = le Maistre des Gueux („velmistr žebráků"). Obsahuje ale také výrazy objasňující citaci níže: marpaut = un homme („člověk"), mouchailler = regarder („dívat se, pozorovat"), enteruer = entendre („rozumět"), ve kterých lze rozpoznat dodnes známá slovesa moucher a entraver v temže významu. Za glosářem totiž následuje z hlediska neologie zajímavá pasáž o tom, jaká slova se užívala v žargonu dříve a jakými slovy byla nahrazena. O d ů v o d n ě n o je to faktem, že vzdělanci v korporaci žebráků Argotu, archi-suppôts (v knize zapisováni jako Archi-supost) naznali, že tato slova ztratila krypticitu: c'est que les Archi-supost qui sont des Escoliers débauchez, mouchaillans que trop de Marpaux enteruoiét, retrácherent les mots suivás = „protože arcilotři, což jsou zvlčilí studenti, zpozorovali, že j i m rozumí přespříliš lidí, odstranili následující slova"; Chereau [s. d.]: 19, viz červený rámeček na obrázku č. 6 níže). Mezi těmito „novými" slovy nacházíme i dodnes aktivně používaný sociolektismus tronche („hlava, řepa"), stejné tvrzení ale platí i pro některá „vyřazená" slova, konkrétně např. briffer = „dlabat, žrát" nebo iaffe/jaffe = „polívka" (písmena i a 7 se v pravopisu dlouho libovolně zaměňovala, stejně jako u a v nebo zápis nosovek - b u ď tildou, nebo jako dnes, tj. vokálem následovaným p o m o c n ý m n) - viz m o d r é rámečky na obrázku č. 6. 73 Tato verze je nedatovaná, vydaná patrně někdy mezi lety 1630 a 1639, kde je na titulní straně uvedeno „Druhé vydání, revidované a rozšířené autorem". Denis Delaplace ale za reálně nejstarší považuje spíše dochovanou reedici z Lyonu z roku 1630, kterou si vybral společně s dalšími lyonskými reedicemi z let 1632 a 1634 pro svou kritickou reedici „Žargonu" (viz Delaplace 2013: 18; Chereau a Delaplace 2008). ® 3.5 Vztah neografie a sociolektografie V následujícím popisu rolí jednotlivých členů žebrácké organizace, která si překvapivě demokraticky do svého čela volila šéfa, se právě u popisu kategorie Archi supost de VArgot objasňuje význam slova „reformovaný" z názvu knihy: iJ our öfter lc ícrupule que quelques •< vns pourroienc auoir, deccquoun'vfe plus debeaucoup dcxr.ots qui eíloienteu vfageen ľancien íargonjcVítque les Är•íchi-fupoft, q«i fonc dc< Efcoliers debauichez, mouchaillans que trop dc Marpaux cute, uoic^reuach stent lesmors fmuas Prcmieremcnt IaTcfCc>on lanomraioit callc> aptcfent, c'e>T la ironchc: vn ch? pcan, onler.ommoit.plan, a prefent on l'appclle vn c6ble, les pieds, on les nom~ inoic trotrins, a prefent font des p&tux6s: vn mantcaue'eftoir vn volant, a prefent e'eft vn tabar ou tabarin ,dn potagc s'appcllnir dc laiaffe, a prefent e'eftdc la me. ncftrc: vec Chabvicrefcnornmoit limogi'.rc, a prefent onrappcllevnc cambrotiicivnehemin on I'appeloic pclle, a prefent e'eft vntrimardimager e'eftoit briffcrougou(Tcraa prefent c'eflmorficrivre ecucllc fc nommoit croll c,?prefent e'eft vne faliucrnc: vne fcefiure lcnommoic ditrc.a prefent e'eft cnccnfoiicr rmonrjan e'eftoita dire rnoy.a prefene e'eft mezicrc oii mcriguand: ronnan e'eftoit a dire toy aprefentfaut dire teziercou teringuand. t é r e = calle > tronche du potage = de la iaffe > de la m en est re manger = briffer, gousser > morfier Obrázek č. 6: Reformovaný žargon A r g o t u v pařížské nedatované verzi „Žargonu" (Chereau [s. d.]: 19-20) Zdroj: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k122999h „jedním slovem to jsou nejvzdělanější a nejšikovnější týpci v celičkým Argotu [...], kteří vyučujou žargon, šprechtit hantýrkou, kteří odebírajou, odstraňujou a reformujou Argot, jak se jim zamane.'"4 (Chereau [s. d.]: 24) V období náboženských reformací mohlo být chápáno jistě jako ironická narážka také adjektivum „reformovaný", nicméně idea obměňování zastaralého, dekryptizovaného, spíše ale j e n neexpresivního lexika je z této citace zřejmá. Tato 74 V originále: «...en un mot sont les plus scavans, les plus habilles Marpaux de toutime 1'Argot [...] qui enseignent lejargon, ä rouscailler bigorne, qui ostent, retranchent & reforment ľArgot, ainsi qu'ils veulent.» 3 Historie lexikálních inovací ve Francii pasáž charakterizuje pouto mezi neologií a sociolektologií, které mu upevňují zejm é n a generační transformace mluvčích, kteří hledají v neotřelém výrazivu způsob sebeidentifikace. V první půli 17. století je ale výraz argot používán výhradně pro korporaci žebráků. U Chereaua m á ještě výhradně charakter vlastního j m é n a , následně patrně došlo k posunu jargon de VArgot > argot. To je podle Delaplaceho běžná synekdocha typu vin de Bordeaux > Bordeaux (Delaplace 2013: 245). Přijmeme-li tuto teorii, tento posun podpořily jistě i Chereauovy neologické deriváty argotier, argotique. Také sloveso argoter ve významu mendier, tj. „žebrat", je zde atestováno poprvé v historii. Ostatně první lexikografické zaznamenání slova argot vj i n é m významu než jako jeho homonymum ve významu „ostruha" (varianta dnešního zoologického termínu ergot, podle T L F i atestované už ve 12. století) je doloženo nedlouho po vydání Chereauova bestselleru, právě ve vztahu ke společenství Argotu (či hantýrky, jak navrhovali čeští překladatelé Huga, viz výše). Vročení 1640 pro dva obsáhlé slovníky Antoina Oudina je sice nápadné, nicm é n ě v obou tento osobní učitel italštiny krále Ludvíka X I V poprvé zmiňuje slovo argot v lexikografických publikacích referenčního významu. Dlouhý název slovníku Curiosités francoises, pour servir de complément aux dictionnaires, ou recueil de plusieurs belieš propriétes, avec une infinité de proverbes et de quolibets pour Vexplication de toutes sortes de livres [Francouzské kuriozity, které slouží jako doplněk ke slovníkům, neboli soubor vícero pěkných propriet, s množstvím přísloví a žertů, určený k vysvětlení všech d r u h ů knih] (Oudin 1640a) uvádíme proto, že implikuje sběr jazykových kuriozit z dobových knih, jistě tedy i z úspěšného Chereaua. Za heslem compagnon de Vargot („tovaryš argotu") je uvedeno gueux. vulg. („žebrák, lidově"; Oudin 1640a: Téhož roku lze heslo argot nalézt v Oudinově bilingvním francouzsko-italském slovníku Recherches italiennes etfrancoises [Italská a francouzská bádání], z nichž byl pravděpodobně výše uvedený slovník generován, nicméně zrcadlová francouzsko-italská část vyšla pod názvem Seconde partie des recherches italiennes et francoises až roku 1642 a teprve zde je poprvé heslo argot uvedeno samostatně. V italsko-francouzské části nalezneme tuto definici: Calca, en jargon, la gueuserie, la truche; compagnon di Calca, gueux, argottier, compagnon de Vargot („Calca, [fr.] v žargonu, žebráctví, žádání milodarů; compagnon [sic] di Calca, [fr.] žebrák, hantýrník, tovaryš argotu"; O u d i n 1640b: 160). Zajímavý je zde souvýskyt metalingvistického označení jargon s nelingvistickým významem slova argot. Ve francouzsko-italské části pak po boku hesla argot v zoologickém významu figurují také hesla: - VArgot, la gueuserie, la calca („Argot, žebráctví, [it.] la calcaíl ) a - Argottier, compagnon de Vargot, gueux, coureur, compagno di calca („Argottier, tovaryš argotu, žebrák, kurýr, [it.] compagno di calcaíl ), 112). 3.5 Vztah neografie a sociolektografie ale také sloveso argoter, přeložené do italštiny jako contendere, disputare („přít se, dohadovat se") a také argoteur, [it.] contenditore, contentioso („hádavec, hádavý"; Oudin 1642: 31). Mezi vydáním Oudinových slovníků, kde figuruje pouze „korporátní" význam slova, a první atestací lingvistického významu slova argot z roku 1694 (v německé reedici Richeletova slovníku; viz Delaplace 2013: 31) muselo dojít k difundaci tohoto metalingvistického neosémantismu. Lze si živě představit, byť jde jen o hypotézu, že k difúzi této lexikální inovace došlo na základě prvotních impulzů několika nadšených „inovátorů", řečeno Rogersovou difúzni terminologií. Pod vlivem četby Chereauova „Žargonu" či z doslechu o tomto zajímavém čtení, kdy si nepřečetli možná víc než krkolomný název a slovo argot považovali za synonymum k „žargonu" (patrně také pod vlivem podobnosti se slovesem argoter/ergoter = „vést disputace, přít se"), tito inovátoři slovo argot adoptovali (viz výše v kap. 2.2 adopce + adaptace) a začali kolem sebe dále šířit jako expresivní neologismus. Bylo-li slovo šířeno souběžně v jednom i druh é m významu, což je u úspěšných neologismů možné (viz kap. 4.5), pak právě sémantická neukotvenost a etymologická neprůhlednost vedla k zájmu dalších lidí, „časných osvojitelů", o tento novotvar (homonymní k zažitějšímu tvaru „ostruha"). Posunutý lingvistický význam pak preferovala i „brzká většina" atd. Chybějící atestace slova argot v lingvistickém významu v tomto mezidobí nechávají imaginaci volnou ruku. Míru přijetí inovace do konce 17. století lze hodnotit obtížně mezi běžnou populací, kde nutně muselo dojít k jevu, který označujeme jako neologický třesk (boom néologique - viz Fiévet a Podhorná-Polická 2010), tedy k m o h u t n é m u rozšíření nového tvaru či významu slova. Je také nutné dodat, že navržený proces difundování inovace do společnosti je vždy komplikován diatopickými i diastratickými bariérami, včetně bariéry diachronické - slovo zaslechneme poprvé v jednom významu, který odvodíme matně z kontextu, ale až při snaze o jeho implementaci do vlastního diskurzu volíme jeden, často přibližný význam. Pokud jej ale v mezičase pozapomeneme nebo si nejsme jistí, právě slovníky jsou často pomocníkem a stabilizátorem úzu v této neomezené semióze (cf. Piercova unlimited semiosis, debatovaná Ecem - viz Eco 2005: 17). Brzy po Oudinových slovnících začíná období extrémní lexikografické nadprodukce, kdy jsou publikovány první velké referenční slovníky francouzštiny (Richelet 1680, Furetiěre 1690 a DAF1 1694) a všechny tyto slovníky přitom zařazují lingvistický význam slova argot až do svých reedic (Richelet 1694, Furetiěre 1701 a DAF2 1718). Spolu s výskytem hesla argot v lingvistickém významu v již zmiňovaném slovníku amsterdamského exulanta Le Rouxe z roku 1718 (Le Roux 1718, 1. díl: ® 3 Historie lexikálních inovací ve Francii 27-28), který ale dílo vytvořil už koncem 17. století na královském dvoře v Paříži, je možné situovat lexikografickou verzi toho, co označujeme jako mediální třesk (boom médiatique - viz Fiévet a Podhorná-Polická 2010), právě na konec 17. století, tedy nedlouho p ř e d difúzi neologických derivátů slova neologismus (viz kap. 3.2). Mediálním třeskem budeme v následující praktické kapitole označovat období rychlého rozšíření slova do celospolečensky referenčních médií (především novin a rádia, potažmo do všeobecných slovníků). Jde o komplement neologického třesku, který definuje období rychlého rozšíření slova mezi určitými skupinami uživatelů mezi sebou (typicky mezi mládeží). Mediální třesk většinou následuje po neologickém třesku s různou dobou zpoždění podle typu slov a typu kanálů jejich šíření. Může mu ale také předcházet v případě mediálního rozšíření autorského neologismu (idiolektálního slova) nebo rezolektálního slova (skupinově omezeného slova vytvořeného na základě „hlášky" a chápané pouze v této síti (réseau) vztahů - podrobněji česky viz Podhorná-Polická 2008). Neologismus ale nemusí mít u uživatelů ani v médiích větší ohlas, a přesto se může šířit latentní formou a pro vědce m é n ě nápadně. Tuto „teorii třesků" nelze většinou aplikovat tam, kde chybí emoce, imprese z nového, konivenční (tj. komplicitou mezi kamarády vyvolaná) expresivita nebo identitami totemizace - což ale není případ drtivé většiny sociolektismů. 4 KAPITOLY ZE SOCIOLEXIKOLOGIE Argot est un produit sauvage qu'on met difficilement en cage. Denise Francois-Geiger: «Introduction » au Dictionnaire de ľargot ([1990] 1992: XVII) Slang se projevuje divoce, těžko ho dávat do klece. Ve francouzské jazykovedné tradici je termín argot chápán mnohem siřeji než v českém prostředí, protože absence anglosaského termínu slang a specializace, resp. archaizace termínu jargon umožnily rozšíření denotátu slova argot na široké spektrum lexikálních projevů. Zároveň si ale argot zachovává pestré konotace, které označujeme s o u h r n n ě termínem imaginaire argotique (tj. mentální obrazy sociolektů - viz kap. 2.1.2). Zahrnují jak funkční, většinou m o d e r n í názory, tak i negativní a diskriminující h o d n o c e n í vycházející z historických souvislostí, které byly osvětlovány v předchozí kapitole. Budeme-li chtít přeložit termín „slang" z češtiny do francouzštiny, nelze jej přeložit jinak než m o d e r n ě chápaným významem francouzského slova argot. Moderního významu slova docílíme doplněním upřesňujícího přívlastku, který odkáže na prostředí, ve kterém se daný sociolekt realizuje - např. argot scolaire = „studentský, též žákovský slang", argot commun = „obecný slang, interslang" atd. V obou lingvistikách se lze nicméně čím dál častěji setkat s neutrálnejším internacionálním termínem sociolecte « sociolekt (viz Paveau 2008 pro francouzštinu, Hubáček 2008 pro češtinu), který může být použit jako praktické hyperonymum pro slang, profesní mluvu i argot (Radkova 2012: 9). P ř e d m ě t e m této nej obsáhlejší teoreticko-praktické kapitoly celé práce bude stručně nastínit hlavní teoretické aspekty výzkumu generačně příznakového lexika. Bude mít také za cíl upozornit na společné a rozdílné rysy v terminologii tohoto odvětví sociolektologie ve francouzské a české tradici, kde hlavní úskalí spočívá především v různé pojmové náplni takřka shodně znějících termínů (zej m é n a pak termínu argot). V rámci lexikológie budeme v pěti praktických případových studiích věnovat zvýšenou pozornost sub standardním úrovním francouzštiny, a to převážně z úhlu 4 Kapitoly ze sociolexikologie neologie, sociolektologie a metalexikografie. Připomeňme stručně volbu terminologie: neologické označení „sociolexikologie" pro sociolingvistický přístup k lexikológii bylo spolu s termínem „sociolingvistika inovací" předesláno v úvodní kapitole této práce. Identitárně konotované lexikum různých zájmových, profesních a generačních skupin, které je a priori substandardní, označujeme systematicky a v souladu s aktuálními tendencemi v bohemistické terminologii souhrnným označením „sociolekty", přičemž nás budou zajímat především sociolekty generační, v rámci kterých vymezujeme obecný slang mládeže a lokální makro- až mikroúrovně slangů jednotlivých skupin (cf. Popovičová Sedláčková 2013 pro slovenské prostředí). Nejmenší skupinovou jednotku větší než idiolekt a menší než sociolekt označujeme v souladu s termínem résolecte Thierry Pagniera (Pagnier 2004) jako „rezolekt" (typicky rezolekt j e d n é třídy nebo j e d n é skupiny přátel). Tvorbu specializovaných slovníků, které tyto různé typy sociolektů selektivně či extenzivně zaznamenávají, pak v souladu s obsahem d r u h é kapitoly této práce označujeme jako „sociolektografie". Ta zároveň s neografií, což je termín označující systematické zaznamenávání lexika s dobovým příznakem, bude p ř e d m ě t e m našeho dalšího zájmu, tentokrát v dynamicky synchronním pohledu a na materiálu námi sebraném, jak excerpcí ze slovníků, z hudebních a jiných mediálních výskytů, tak dotazníkovými šetřeními mezi francouzskou mládeží. V této kapitole postupně představíme pět praktických studií na témata, která byla teoreticky traktována v předchozích kapitolách. Nejprve půjde o problematiku lexikografického označování sociolektů a dynamiku jejich zařazování do všeobecných i specializovaných slovníků. Zajímat nás dále budou metody jejich terénního sběru a formy evaluace výsledků výzkumu v souvislosti s dalšími dostupnými zdroji v mediálním prostoru, které mohou kompletovat poznatky o kontextech používání jednotlivých sociolektismů a o míře jejich rozšíření ve společnosti. Studium konkrétních lexikálních inovací z hlediska subjektivních pocitů neologicity mezi uživateli a také z hlediska identitárních konotací, které se utváří či konsoliduje především skrze rapové texty, pak sérii případových studií uzavře popisem p r ů b ě h u j e d n é časosběrné studie. 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii Potřeba analyzovat systém označování příznakového lexika ve francouzských slovnících a komparovat jej s českou lexikografickou tradicí vyvstala z metodologických otázek provázejících problematiku sociostylistické kategorizace výrazových prostředků mluvy mládeže. Hledání společných rysů adolescentní mluvy v sociálně a etnicky značně h o m o g e n n í m českém prostředí a v heterogenním prostředí francouzském bylo tématem naší dizertační práce (Podhorná-Polická 2007, knižně 2009). Pro aplikaci komparativní metody z hlediska diachronního, diatopického a diafazické- 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii ho na vzorek promluvových aktů, které produkovala a se kterými se identifikovala zkoumaná mládež, bylo zapotřebí porovnat terminologický aparát, který obě jazykovedné tradice používají při přidělování příznaků slovům či slovním obratům, které adolescenti aktivně užívají a považují za expresivní. Východiskem pro tuto studii se stal lexikální materiál sebraný formou dotazníků u cca sto padesáti adolescentů, převážně mužů, na dvou francouzských a jednom českém učilišti. Ve Francii se jednalo o o d b o r n é učiliště v Paříži a v Yzeure, na předměstí středofrancouzského města Moulins v departementu Allier (03), v České republice pak na učilišti v Brně-Líšni. Korpus byl pořízen kombinací sociolingvistických metod, konkrétně metody participačního pozorování spontánní skupinové mluvy a metody polořízených rozhovorů, které cílily na metalingvistické popisy a epilingvistické představy, jež si daná mládež vytváří o své mluvě (tzv. reprezentace - viz výše kap. 2.1.2). Závěrečný dotazník pak obsahoval šedesát témat, která předpokládala bohaté synonymické řady slangového lexika (tzv. slangotvorná témata). Lexikální materiál byl uspořádán podle lokalit, v rámci lokalit pak podle tříd a v rámci tříd pak podle frekvence, se zachováním pravopisných variant (Podhorná-Polická 2009: 417-538, v souhrnných komparačních přehledech následně na stranách 539-563). Při třídění bohatého lexikálního materiálu vyvstaly m n o h é odlišnosti terminologického i koncepčního rázu v otázce náhledu na nespisovné lexikum v obou výše zmiňovaných jazykovedných tradicích (česky podrobněji viz Podhorná 2005), zej m é n a pak v otázce lexikografického zpracování nespisovných lexikálních jednotek do různých typů slovníků. Zájem o tuto problematiku přetrval i po skončení doktorského výzkumu. V pedagogické praxi je potřeba českým (a slovenským) student ů m systematicky utřídit substandardně-lexikologickou terminologii tak, aby byli schopni pochopit nejen odlišnou pojmovou náplň termínů, ale zejména konvergentní a divergentní místa českého a francouzského terminologického aparátu. V této případové studii budou detailně analyzovány příznaky, které lexikografové v obou jazycích přidělují sebraným nespisovným lexémům. Cílem bude poukázat jak na společné rysy, tak i na odlišnosti, které vycházejí z rozdílného vývoje společnosti i jazykovědy v minulých dekádách. Lze předpokládat, že vzhledem k výše zmiňovaným terminologickým odlišnostem bude zvláště zajímavá zkratka arg., včetně dynamiky jejího vývoje. Tuto zkratku lze očekávat ve francouzských slovnících v různých souvislostech, pro označení substandardního lexika různého původu: jak slov z obecného slangu, tak slov původem z klasického argotu, ze zobecněných profesních mluv nebo z mládežnických novotvarů. Nejprve tedy bude popsán systém příznakovosti ve francouzské lexikografii a jeho odlišnosti oproti českému systému, zejména s přihlédnutím k českému používání expresivního příznaku skrze značku expr. Dále bude vzorek padesáti francouzských sociolektismů podroben diachrónni analýze (srovnání dvou vydání téhož 4 Kapitoly ze sociolexikologie slovníku v rozmezí tří dekád) a analýze komparativní (dva konkurenční slovníky z téhož období). Tento minikorpus bude následně sloužit k zamyslení nad hranicemi mezi příznaky vulgaire, argotique, populaire a familier ve francouzštině a nad jejich funkčností v m o d e r n í m nazírání na nespisovné lexikum. 4.1.1 Vymezování příznakovosti ve francouzské lexikografické praxi Dynamika změn na periferii lexikální zásoby, různé náhledy na stratifikaci nespisovných vrstev jazyka a snad i nedokonalý transfer poznatků mezi lexikologickou teorií a lexikografickou praxí - tyto tři faktory se zdají být hlavními příčinami chaotického stavu, v j a k é m se nachází způsob označování u příznakového lexika v různých všeobecných výkladových slovnících francouzštiny. N a rozdíl o d české lexikografie je francouzské slovníkářství extrémně produktivní, což je dáno jak délkou tradice slovníkářství, tak i důležitostí francouzštiny. Jde o jazyk mezinárodního styku s 66 miliony mluvčích v samotné Francii a s dalšími 274 miliony frankofonních mluvčích na pěti kontinentech, jak ukazují statistiky Mezinárodní organizace Frankofonie (OIF) pro rok 20147 5 . V komerčním boji o zákazníka si už půlstoletí konkurují nakladatelství Larousse a L e Robert, o d 80. let j i m sekunduje nakladatelství Hachette. Všechna tato tři vydavatelství v posledních dvou dekádách každým rokem vydávají aktualizované verze svých nejprodávanějších produktů, všeobecných slovníků francouzštiny. Toto každoroční vydání se uskutečňuje nicméně čím dál dříve, dnes už s přibližně půlročním předstihem před letopočtem, který je uveden v názvu d a n é h o slovníku. V metalexikografii se metaforicky hovoří o tzv. millésime („letopočtu", „ročníku" d a n é h o slovníku). Například jako le millésime 2018 du Petit Robert neboli Le Petit Robert 2018 (dále PR2018) se označuje slovník, který reálně vyšel 17. srpna 2017. Konkurenční Le Petit Larousse 2018 (dále PL2018) i Dictionnaire Hachette 2018 (dále DH2018) ale vyšly shodně už 21. června 2017 a získaly tak jistý náskok v h o n b ě za novinekchtivými klienty. Pro millésimes 2021 už ale rozpětí ve vydáních mezi hlavními rivaly bylo pouze minimální: PR2021 vyšel 4. června 2020 a PL2021 o den dříve 3. června 2020. V reklamě na nové ročníky slovníků jsou propagovány zejména lexikální novinky či rozšíření o termíny různých specializovaných odvětví tak, aby se celek jevil jako reakce na inovace ve slovní zásobě kopírující m o d e r n í technologie a reflektující dominantní trendy společnosti. V reálu se ale často j e d n á spíše o dodatečné záchyty dosud ignorovaných, nicméně široce rozšířených slov a opravdu důkladné revize jsou na programu jen jednou za několik let (viz Martinez 2009). 75 Viz La langue francaise dans le monde - Rapport OIF 2014 [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=H bsP8od7s. 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii Detailní informace o přidaných a vyřazených slovech ze slovníků P R a P L , slučování hesel, úpravách pravopisu a skrytých lexikálních jednotkách v rámci hesel za poslední dvě dekády, kdy obě nakladatelství produkovala tyto millésimes (a okrajově také informace o D H a posledních slovnících Akademie - DAF8 a DAF9), lze nalézt v korpusu DiCo neboli Dictionnaires comparés [Komparované slovníky], který koncipoval a manuální excerpcí každoročně dotváří Camille Martinez7 6 . Je nasnadě, že se toto detailní odkrývání zákulisí vydavatelské politiky nejbohatším francouzským nakladatelstvím nelíbí, v hrozícím soudním sporu ale naštěstí převážily demokratické argumenty o nutnosti sdílení seriozních vědeckých poznatků nad d o m n ě l o u hrozbou komerčních ztrát soukromých firem, jejichž produkty z důvodu absence pokrokových akademických slovníků ale n e o d b o r n á veřejnost považuje za hlavní a často jediné normativní indikátory. K začleňování neologické slovní zásoby, zejména pak generačně příznakových sociolektismů, se většina slovníků staví obezřetně, s vidinou hrozby strmého pádu mnohých dočasně módních slov do zapomnění. Výjimkou je již zmiňovaný Dictionnaire Hachette (DH), který na začátku slovníku každoročně zařazuje velkou podsekci « Les mots nouveaux du francais vivant» [Nová slova živé francouzštiny]. Například DH2010 j i m věnuje pozornost na 36 stranách (s. 13-48), kde jsou představeni neologičtí kandidáti k zařazení do dalšího ročníku, včetně neosémantismů (ty označuje hvězdička před heslem, jehož jiné významy už ve slovníku jsou). Jde tedy o jakýsi testovací předpokoj (antichambre) pro zachycené a relativně rozšířené neologismy před jejich definitivní lexikografickou legitimizací, kterou poskytuje pravopisná i sémantická fixace hesla ve slovníku. Některá slova se ale v této sekci mohou usadit na delší dobu - např. slovo antispécisme („rovnoprávnost živočišných druhů") je v této sekci už ve vydání DH2010, ale do nomenklatury slovníku se podle Martinezova korpusu DiCo dostalo toto slovo až ve vydání DH2018 z 21. června 2017. Výše zmiňované všeobecné slovníky považuje většina francouzské n e o d b o r n é veřejnosti jako spolehlivou autoritu pro verifikaci pravopisu, významu, ale i sam o t n é „existence slov". Slovníkům přidělují jejich uživatelé roli cenzora a tvůrce správného jazykového úzu, pokud tedy slovo ve slovníku chybí, jeho používání může být odsuzováno a (např. ve školním prostředí) penalizováno. Jean-Francois Sablayrolles proto v souvislosti s těmito nezachycenými slovy s problematickým statusem hovoří o „slovníkovém bezdomovectví". Zkratku SDF, běžně používanou pro označení bezdomovce, tj. abreviaci sousloví sans domicile fixe („bez stálého domova") vtipně resémantizuje na sans dictionnaire fixe („bez stálého slovníku"; Sablayrolles 2006: 142-143), aby touto křiklavou parafrází poukázal na paradoxní status velkého množství ignorovaných slov (a zdaleka se přitom nejedná pouze o neologismy) ve slovnikárske praxi, kdy tamní vydavatelství každoročními aktualizacemi předstí- 76 Pro popis každoročních změn a pro vyhledávací rozhraní, viz Martinez (2006-2021). 4 Kapitoly ze sociolexikologie raji rychlou reakci na lexikální dynamiku jazyka, v reálu ale začleňuje totéž heslo každý ze slovníků libovolně v různých letech, s různými pravopisnými variantami a většinou také až v době, kdy už jej jako neologické nepociťuje většina společnosti. Je také třeba předeslat, že otázka spisovnosti lexikonu není ve francouzštině nijak koncepčně chápána, na rozdíl od české jazykovedné tradice. Za tradiční ekvivalent spisovné češtiny se běžně uvádí tzv. francais soutenu („vysoká, elegantní francouzština"), která zahrnuje knižní formy i pozůstatky aristokratické mluvy (kjejí paradoxní nepříznakovosti - viz Paveau 2008). Z funkční perspektivy by jako ekvivalent spisovné češtiny více vyhovoval termín francais de reference („referenční francouzština"). Ten je jednak m é n ě konotovaný sociálně, ale především je obsahově širší, neboť zahrnuje nepříznakovou francouzštinu s ohledem na diatopickou variantnost v celosvětové frankofonii. M i m o Francii by měly být za referenční francouzštinu totiž pokládány lokální lexikální, syntaktické a ortoepické normy (viz Manessy 1994). Pro nespisovné vrstvy jazyka se ve francouzštině užívá pestré škály označení, z nichž se n á m jako jedno z nejméně diskutabilních jeví označení „nekonvenční francouzština" (francais non-conventionnel), které mj. v názvech svých slovníků prosazovali sociolektografové Rey a Cellard (1980, viz níže). Ve výuce národního jazyka francouzští pedagogové nicméně toto označení používají minimálně. Důvodem je patrně i fakt, že většina učebnic totiž nadále reprodukuje problematické dělení jazyka na „úrovně/vrstvy" (niveaux de langue). Termín niveau je v tomto konkrétním spojení (tedy ne ve významu „úroveň jazykové kompetence") silně konotován představou korelace mezi výběrem výrazových prostředků a sociálním původem mluvčích. Tedy, že mluva jednotlivce je determinována jeho sociálním původem (ve variační sociolingvistice „úrovním" odpovídá variace diastratická). Sociolingvisté se proto v didaktice národního jazyka snaží apelovat na preferenci termínu „jazykové registry" (registres de langue), které jazyk kategorizují podle komunikačních situací a z funkční perspektivy, tedy diafazicky (viz Gadet 2003; pro analýzu didaktických přístupů viz Fiévet a Podhorná-Polická 2011). Nejvíce generalizující se ale pro nespisovnou slovní zásobu francouzštiny jeví označení francais substandard („substandardní francouzština"). Toto nesklonné adjektivum je výhodné i proto, že je běžně používané i v české jazykovědě (viz Jelínek 2001: 726 nebo Krčmová a Chloupek 2017). O b ě m a jazykovědám je rovněž společné dělení slovní zásoby na příznakovou (lexique marque) a bezpříznakovou, neutrální. Ve slovnících je veškeré příznakové lexikum opatřeno tzv. metalingvistickou značkou, též zkratkou, tedy stylovým (též stylistickým) příznakem7 7 . Ve francouzské metalexikografii je totéž označeno jako 77 Nověji se v bohemistických pracích lze setkat s označením „stylistický kvalifikátor", především v návaznosti na návrh originálního systému stylistického hodnocení lexikálních jazykových prostředků pro připravovaný ASSC, který ve Slově a slovesnosti představili Homoláč a Mrázková (2014) a jež z hlediska neologického i pohledem zpracovatelů ASSC komentuje Lišková (2018: 44). 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii tzv. marque ďusage/ďemploi („příznak užívání/použití") či marque lexicographique. Podotkněme, že ve francouzské lingvistice se termín style používá téměř výhradně v literární teorii (výjimkou je zde níže Corbinovo pojetí, resp. Ducháčkem ovlivněná terminologie Catherine Kerbratové-Orrecchioniové, která hovoří o „stylistické konotaci" (connotation stylistique), viz Kerbrat-Orrecchioni 1997: 95). Ostatně i pod termínem stylistique se většinou myslí pouze literární věda. Ekvivalentem české funkční stylistiky je spíše lingvistická disciplína nesoucí název analyse de discours (pro detailnější komparaci viz Podhorná-Polická 2009: 25-30). Příznak je lexikografická indicie poukazující na konotativní aspekty významu, které upřesňují komunikační situace či kontexty, ve kterých bývá daný lexém používán. Tato upřesnění lze rozdělit do dvou kategorií: první z nich je relativně objektivní a je společná české i francouzské jazykovědě. Sem se řadí příznaky upřesňující užívání slovní zásoby v aspektech prostorových (regionalismy) a časových (archaismy a neologismy), dále sem patří také například příznaky upřesňující oblast vědění, ve které se slovo používá (odborné výrazivo, profesionalismy z různých technolektů). D r u h á kategorie zahrnuje příznakovost sociálního a situačně-kontextového charakteru, pro kterou je typické, že m á místy subjektivní charakter. O tom svědčí nejednotnost v přidělování příznaků stejným slovům v různých slovnících a také různé definice jednotlivých zkratek označujících příznaky na předsázkách mnohých francouzských slovníků, jak uvidíme níže. Do této d r u h é kategorie, které se budeme věnovat detailněji, se řadí příznaky dvojího typu: 1) příznaky upřesňující sociální původ slov: příznaky argotique („slangový, argotický") - arg. a populaire („lidový") - pop., které nemají v českých slovnících j e d n o z n a č n o u obdobu. 2) příznaky situačně-kontextové, stylové - např. littéraire, soutenu, familier, vulgaire, péjoratif/injurieux atd. Obsah celé této subjektivnější kategorie odpovídá termínu, který prosazuje Pierre Corbin pod zkratkou „ s / d příznaky" (marques s/d), čími rozumí „příznaky stylistické/diastratické" (marques stylistiques/diastraúques; Corbin 1989). K tomuto dělení je ve srovnání s českou lexikografií nutno podotknout, že zkratka odpovídající francouzskému pop. dnes v české lexikografii neexistuje. Za dočasný ekvivalent se může považovat pokus použitý v Příručním slovníku jazyka českého (dále PSJČ), kdy sociálně-regionální původ slov byl označen značkou lid. Tato zkratka měla podle její definice označovat slova „z řeči obecného lidu rozšířená po větších jazykových územích, hlavně ve vrstvách lidu venkovského" (PSJČ 1935-1957: IX). Komplexnější je situace pro příznakovou zkratku arg, která bude proto detailněji analyzována níže (viz kap. 4.1.4 a 4.2). Ekvivalent ke slovům označeným příznakem familier (zkráceně ve slovnících fam.) nacházíme z funkčně stylového hlediska povětšinou u lexika 4 Kapitoly ze sociolexikologie označovaného v českých slovnících příznakem „hovorové", případně také „obecně české", „běžné" nebo naopak „expresivní". Je tedy zřejmá šíře aplikovatelnosti, a tudíž vágnost daného označení. Ve francouzštině chybí adjektivum ke slovu colloque („rozmluva") po vzoru anglického colloquial („hovorový"), které by mohlo být sémanticky průhlednější. Čeští studenti francouzštiny si také často dosazují jako překlad slova familier úžeji pojímané české adjektivum „familiární", které ale v češtině odkazuje k rodině (famille), tedy spíše k příznaku „domácké". Důsledkem socialistického směřování naší země během čtyř dekád komunistického režimu byl v české lexikografii plošně uplatňován přístup diafazický, neboť debata 0 existenci sociálních vrstev a jejich odrazu na mluvní akty nebyla na p o ř a d u dne. Diastratické příznaky tedy v české lexikografické praxi chybí, nicméně odborné statě bohemistu pojednávající o obsahové náplni termínu argot poukazují na nutnost nalezení shody i pro toto téma (viz např. Jaklová 1999, nověji Radkova 2012: 9-19). 4.1.2 Uživatelský pohled na funkčnost příznaků u substandardního lexika Je všeobecně známé, že francouzští lexikografové používají značně nejednotné celou škálu zkratek pro označení příznaků u substandardní slovní zásoby. Tento fakt odráží skutečnost, že se často j e d n á o subjektivní evaluace d a n é h o výraziva jednotlivými autory lexikografických týmů, kdy u některých převládá náhled diastratický a u jiných diafazický. Francoise Gadetová si klade otázku, zda tomu vůbec může být jinak, vezme-li se v potaz diverzita sociálních zkušeností mluvčích, kterými jsou 1 autoři slovníků (Gadet 2003: 102). Dle našeho názoru lze na tuto otázku teoreticky odpovědět ano, za předpokladu systematické týmové práce, praktický problém je ale většinou se zastoupením různých sociálních skupin uvnitř těchto týmů. Mezi „ s / d příznaky" dnes frekvenčně dominuje všeobjímající diafazický příznak familier. Odkazuje především na povahu diskurzu, ve kterém je toto výrazivo užíváno nejčastěji, tedy spontánní běžná mluva v kruhu přátel či rodiny. Naopak diastratické příznaky poukazují pouze na sociální původ daných slov, jak již bylo řečeno. To platí pro příznak populaire, ale pro argotique jen částečně, pro samostatně stojící zkratku arg., ale nikoli pro její kombinace a upřesňující přívlastky. Z funkčního hlediska se tedy tyto dva typy příznaků jeví jako jakési lexikografické fosilie, které sice z části slovníků postupně mizí nebojsou transformovány (např. P L a PR, viz níže), tradičnější slovníky je však stále aktivně přidělují nově začleňovaným slovům (např. slovníky vydávané Akademií - DAF, viz Martinez a Podhorná-Polická 2014 a zde níže kap. 4.2). Prosadí-li se však díky intervencím lexikologů do lexikografické praxe plošněji diafazické hledisko (tedy příznaky „s" na úkor „d" v Corbinově terminologii), bude do budoucna převládat právě příznak familier. Slibná, byť prozatím nesystémově 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii přidělovaná, je i nová kombinovaná zkratka arg.fam., která propojuje sociolektální původ slov sjejich situačně-kontextovou platností. Užívanáje ale zatím bohužel jen lexikografy z vydavatelství Le Robert. Zpracování příznaků s/d do slovníků nicméně naráží podle Corbina na pluralitu hledisek, které si v lexikografické praxi konkurují. J e d n á se o míšení sociolingvistických přístupů s přístupy stylistickými a pragmatickými. V prvních dvou případech jde především o poukázání na omezení sociálního rázu, tedy na okruhy mluvčích užívajících a generujících různé sociolekty, které se mísí s přístupy stylistickými, tj. poukazováním na diskurzivní podmínky, ve kterých se daná slova nejčastěji vyskytují (Corbin 1989: 673). K tomu se navíc připojuje nutnost začlenit i pragmatickou složku významu, tj. emocionální a evaluativní aspekty lexika (viz také Baider, Lamprou a Monville-Burston, eds. 2011), kterou hledá zejména nerodilý mluvčí pro zmírnění své jazykové nejistoty v užívání dosud neznámých nebo pasivně známých slov. Pro nerodilého mluvčího je kvalita a úplnost v označování příznakového lexika klíčová pro adekvátní výběr výrazových prostředků v d a n é m cizím jazyce. Postrádá totiž rodilému mluvčímu vrozený cit ve výběru výrazových prostředků pro uspokojení očekávání, tzv. expektaci u partnera v komunikaci (viz Nebeská 2017). S postupující pokročilostí své znalosti cizího jazyka se ale setkává se stále m é n ě neutrálními jevy a klade si vyšší výzvy na adekvátnost výběru svých výrazových prostředků. Tuto anticipaci expektace tedy řeší (pomocí slovníků) více než základní porozumění, kterého už bez větších obtíží dosahuje. Jak ale upozorňuje Čechová, „neměli bychom ztotožňovat centrálnost jevu s jeho frekvencí" (Čechová 2005: 9). Platí tedy, že s některými frekventovanými příznakovými výrazy se při studiu cizího jazyka setkáváme záhy a lze si tak z často slýchaných promluvových situací či psaných kontextů p o m ě r n ě solidně odvodit konotativní rámec d a n é h o slova i bez nahlížení do slovníků. S rostoucí pokročilostí ale roste schopnost odvodit si denotát a spoléhat na to, že promluvová situace nebo psaný kontext bude determinovat vnímání stylového příznaku a pragmatických charakteristik d a n é h o slova. Často se tak vytváří špatné návyky, kdy si nerodilý mluvčí při některém z prvních zaslechnutí, resp. přečtení, neověří, jaké jsou příznakové rysy pro něj nového výrazu, a aplikuje svou představu o adekvátnosti užití i v nevhodných situacích, které pak mohou vyznít přinejlepším komicky. Porušení expektace však mají na vině často slovníky samotné, kdy se důsledný uživatel sice informuje u daného hesla o jeho nespisovnosti, ovšem už zde chybí zmínka o ilokuční síle d a n é h o výrazu, jinak řečeno o jeho expresivite jakožto stálé stylové hodnotě. Jde o hodnotu, kterou lze identifikovat i mimo kontext na základě opakovaného užívání výrazového prostředku v určitém typu komunikačních situací. Jozef Mistrík (1985: 401-402) toto trvalé stylistické zabarvení nazývá „konštantnou, stálou štylistickou hodnotou jazykového prostriedku". 4 Kapitoly ze sociolexikologie Česká stylistika hovoří o stálosti příznaků s odkazem na práce Bohuslava Havránka v dichotomii aktualizace - automatizace (Havránek 1932). Tyto termíny představují vzájemně provázané p r o m ě n n é , které se v řeči či textu uplatňují různou m ě r o u v závislosti na funkčně-stylových sférách. Ke ztrátě příznakovosti dochází pomocí automatizace stálým opakováním aktualizovaného, a naopak působí aktualizovaně automatizované v j i n é m než v očekávaném kontextu (viz Krčmová 2017). Tyto dvě spojené nádoby nesystémové příznakovosti lze ale jen obtížně přenést do slovnikárske praxe, kdy uživatel ve slovníku očekává právě významovou fixaci. Jde tedy o to popsat příznakovost systémovou, tvořící relativně stálou součást významu. Na nutnost odrazu pragmatické složky v slovníkových definicích významu zej m é n a pro překladatelské účely upozorňuje v českém prostředí Renata Blatná (1995: 84-86). Na rozdíl od české lexikografické praxe sice ve francouzských slovnících zkratku expr. nenajdeme, neznamená to ovšem úplnou rezignaci na popis pragmatické složky významu, jen značnou nepraktičnost této situace pro nerodilého mluvčího. 4.1.3 Lexikální expresivita a paradoxy jejího zpracování Expresivita v jazyce postihuje všechny jazykové roviny, přičemž na expresivitu lexikální upozorňuje zejména monografie Jaroslava Zimy Expresivita slova v současné češtině (1961). Ve francouzské jazykovědě dle našich poznatků obdobný termín není v lexikológii zdaleka tak vžitý a traktován je vcelku nekoncepčně. Paradoxně se ale termín expresivita do české jazykovědy dostal z frankofonního prostředí, a to především díky pracím Charlese Ballyho, především jeho Traité de stylistique francaise [Pojednání o francouzské stylistice] (Bally [1909] 1921) a skrze Pražský lingvistický kroužek. Je také nutné p ř i p o m e n o u t všestrannou osobnost Václava Machka, který v Paříži studoval u Meilleta a Vendryese, zejména pak jeho Studii o tvoření výrazů expresivních (Machek 1930). Hovoří-li se ve francouzské jazykovědě o expressivité, myslí se tím zejména segmentální a suprasegmentální rovina, což p ř í m o navazuje na Trubeckého fonostylistiku a expresivní funkci jazyka. Pro frankofonní (a ostatní západní) jazykovědce bylo ale slovo expresivita v poválečném vývoji jazykovědy dlouhou dobu zapovězené, jak dokladuje Pierre Leon: „Pražská fonologie ajejí pokračovatelé funkcionalisti, R.Jakobson, L. Hjelmslev, A. Martinet a později N. Chomsky a generativisti následně úplně vytěsnili studia expresivity zjazykovědy." (Leon 1993: 15)78 78 V originále: « En effet, la phonologie pragoise et ses continuateurs fonctionnalistes, R. Jakobson, 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii P ř e d m ě t e m našeho zkoumání ale bude primárně expresivita lexikální a její lexikografické zachycení. Z komparačního terminologického pohledu je zajímavé, že Zimová typologie lexikální expresivity na inherentní, adherentní a kontextovou (Zima 1961) rezonuje s principy francouzské interpretativní sémantiky. Francois Rastier (1987) dělí totiž sémy na inherentní, aferentní a aktualizované (sémes inhérents, afférents a actualisés). Ať už jde o n á h o d n o u terminologickou shodu nebo nepřiznanou odezvu, z lexikografického úhlu pohledu nemají dílčí kategorie z této tripartitní klasifikace stejnou váhu. První dvě položky z obou výše zmiňovaných sérií ve slovnících pro uživatelský komfort být nutně musí. Inherentní expresivitu se nerodilý mluvčí do určité míry naučí poznávat na základě znalostí z morfofonologie (viz např. Fónagy 1983). Adherentní či aferentní složku ale již nepozná automaticky a zejména u polysémních slov tento stav působí problémy. Naopak třetí položka Zimový klasifikace, kontextová expresivita, je stylově nestálá, na což v Rastierově typologii upozorňuje adjektivum „aktualizovaný". Je tedy zřejmé, že pro slovníkáře bude m é n ě podstatná, jelikož je nelexikalizovaná (či spíše nelexikalizovatelná). Terminologicky se zde pohybujeme mezi lexikológií/lexikografií a stylistikou, o této otázce lze hovořit ale také v rámci pragmaticko-sémantického výkladu, jak to tabulkovou formou navrhuje Josef Filipec v Manuálu lexikografie (Filipec 1995: 36-37). Pragmatické příznaky zde dělí na kladné (meliorativa, deminutiva, hypokoristika, eufemismy, familiární a žertovná slova atd.), neutrální (nocionální) a záporné (pejorativa, augmentativa, vulgarismy, dysfemismy, ironická slova atd.), přičemž připomíná, že „pragmatické sémy se uplatňují hlavně u sekundárních významů, ve spojení s metaforou, a u frazému" (idem: 36). Jak již bylo zmíněno, často je ale metaforický význam ten nejfrekventovanější, se kterým se může nerodilý mluvčí setkávat v mluvených projevech, zejména v těch se spontánní a ničím nekorigovanou afektivitou. Expresivita jakožto pragmatická složka významu se v českých slovnících odráží formou série zkratek signalizujících příznakové lexikum. Například ve Slovníku spisovného jazyka českého (1989, dále SSJČ) se vedle axiologicky neutrálního expr. setkáváme rovněž s pozitivními afektivními značkami (fam., dom., dét. atd.) i zápornými (haní, zhrub., vulg, iron. atd.), přičemž v mnoha případech není expresivita p o d m í n ě n a nespisovností. P ř i p o m e ň m e , že toto kolísání stylových hodnot příznaků avizuje v české lexikografické praxi slůvko často, které předchází zkratky označující příznaky s větší pravděpodobností pragmatické fluktuace - např. SSJČ u hesla borec ve třetím významu: „kdo v něčem vyniká, něčím se vyznamenává" uvádí hovor., často iron. (SSJČ 1. díl: 152) nebo u hesla kriminál „vězení" uvádí ob., často expr. (SSJČ 2. díl: L. Hjelmslev, A. Martinet, puis plus tard N. Chomsky et les generativistes, vont ecarter totalement les etudes expressives du cadre de la linguistique.» 4 Kapitoly ze sociolexikologie 442). Ve všeobecných výkladových slovnících francouzštiny se o b d o b n é frekvenční adverbium (souvent) dle našich poznatků vyskytuje spíše výjimečně (např. u hesla pédév PR, viz tabulka č. 1 níže). Jak již bylo řečeno, příznaková zkratka expr. se ve francouzské lexikografii neužívá, a proto se inherentně a adherentně citově zabarvená substandardní slova ve všeobecných výkladových slovnících typu P R či P L označují některým z příznaků vulg., péj./injur., ale i výše zmiňovaným diafazickým fam., resp. diastratickým pop. nebo arg. I když o lexikální expresivite slov nejsou ve frankofonním prostředí mezi jazykovědci vedeny systematické debaty, neznamená to, že by lexikografové nepociťovali potřebu o slovní expresivite hovořit. Upozorňují na ni zejména sociolektografové, z nichž mnozí jsou uznávanými lingvisty, jako třeba Jean-Paul Colin nebo Alain Rey. Jako příklad jejich zájmu o expresivitu uveďme několik glos, které doprovázejí hesla hlavních sociolektografických počinů těchto dvou známých autorů, kdy krom ě denotátu upřesňují různými a dosti nejednotnými způsoby i konotativní aspekty týkající se jejich běžného užití. Jean-Paul Colin je spoluautorem nejobsáhlejšího, a nejen pro sociolektology referenčního slovníku, který obsahuje řadu etymologických hypotéz a prvních lexikografických atestací slov sociolektálního původu. Dictionnaire de Vargot [Slovník slangu] poprvé vyšel roku 1990 u nakladatelství Larousse (Colin a Mével 1990, dále DA). Patrně z komerčních důvodů pak od d o p l n ě n é h o vydání z roku 1999 tentýž slovník nesl pozměněný název Dictionnaire de Vargot francais et de ses origines (dále DAFO). O d další doplněné reedice v roce 2006 se pak nazývá Grand dictionnaire Argot 6f francais populaire (dále AFP). A konečně o d vydání roku 2010 je označen jako Le Dictionnaire de Vargot et du francais populaire (Colin, Mével a Leclěre 2010, dále DAFP). Tato poslední n á m známá reedice DAFP2010 obsahuje 15 tisíc slov a slovních výrazů, mezi nimiž lze nalézt řadu zmínek o expresivite. Například u hesla bide („bruch, bachor, vana") je uveden pragmatický dovětek, že jde v tomto významu o „expresivní slovo, které zůstává v běžném úzu" (mot expressif reste trěs usuel; DAFP2010: 67, naše podtržení). Jinak formulované vyjádření expresivity slova nalézáme u hesla dingue („praštěný, švihlý, cákly"), kde se dozvídáme, že „s touto emfatickou hodnotou bylo dané adjektivum v m ó d ě v 80. letech" (avec cette valeur emphatique, ľadj. est á la mode dans les années 1980; idem: 278, naše podtržení). Dalším neopomenutelným sociolektografemje mediálně známý lexikológ Alain Rey. Ten spolu s Jacquesem Cellardem vypracoval pro Dictionnaire du francais non-conventionnel [Slovník nekonvenční francouzštiny] unikátní systém označování míry nekonvenčnosti a tendencí vývoje nespisovnosti p o m o c í stupně a pořadí zabarvenosti čtverečků, které doplňují nomenklaturu slovníkových hesel (Cellard a Rey 1980, dále D F N C - 1. vyd. 1980, zde čerpáno z d r u h é h o vydání z roku 1991). Odkazy na pragmatickou složku významu nalézáme v D F N C u výkladů (často velmi dlouhých), které doprovází některá slova obecného slangu. Uveďme několik 112 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii konkrétních příkladů z tohoto ojedinělého počinu vydavatelství Hachette, který o deset let předběhl nejstarší verzi D A F P (tedy DA1990), ale patrně právě kvůli této konkurenci už nebyl po roce 1991 reeditován: • bagnole MJ „Starý nebo špatný automobil; kára; bourák [literární atestace a etymologie] Rozšířeně a s přídechem pobavené sympatie: jakýkoli automobil." (DFNC1991: 39, naše podtržení)7 9 Posun čtverečků z černého do bílého pole symbolizuje v této typologii tendenci slova ztrácet nekonvenčnost (viz níže v kap. 4.1.4 termín désargotisation). • engueuler MJ „Vypeskovat, vyčinit hrubým, urážlivým, výbušným aj. způsobem. Vynadat někomu [literárníatestace, zvratný význam a etymologie]. Velmi rozšířené slovo, které lze dnes j e n taktak označit jako familier, vděčí za své rozšíření faktu, že pro vyjádření tohoto významu existuje v konvenční francouzštině pouze několik slabých [attraper] nebo nepříliš rozšířených a archaicky působících sloves [tancer, réprimander, morigéner] nebo nepříliš expresivních perifrází."8 0 (DFNC1991: 329) Alexandr Stich poukázal na o b d o b n é „stylové díry", tedy chybějící stylově neutrální prostředky v češtině už v 80. letech (Stich citovaný Sgallem a Hronkem 2014: 24). • gueule \JJ „Pusa, zobák, a rozšířením významu hlava, čumák [zvířat]. „Tvář, obličej, fyziognomie (člověka), [literární atestace a šest různých významů, etymologie]. Velmi běžné slovo, je pociťováno jako „rázné", ale nikoli jako slangové."8 1 (DFNC1991: 441-442) Konvenční význam symbolizují dva bílé čtverečky. Posun čtverečků z bílého do černého pole m á poukázat na získávání na nekonvenčnosti v přenesených významech slova (viz termín argotisation níže v kap. 4.1.4). O b d o b n ě také například v češtině heslo kriminál - ve 30. letech 20. století je uváděno jako bezpříznakové (PSJČ, 2. díl: 368), v SSJČ z roku 1989 už příznakové je (viz výše). • pinard MJ „Podřadné víno s vysokým stupněm alkoholu, nejčastěji červené, [literární atestace, první datace a etymologie] už v 18. století se vytvořilo na venkově a teprve poté difundovalo do Paříže. Běžné, ale bez „zabarvení"."8 2 (DFNC1991: 639-640) 79 V originale: «Vieillie ou mauvaise automobile ; tacot ; guimbarde [...]. Par extension, et avec une nuance de Sympathie amusee: toute automobile.» 80 V originale: «Tancer, reprimander avec violence, insultes, eclats de voix, etc. Invectiver contre (quelqu'un) [...]. La tres large diffusion du mot, aujourd'hui ä peine familier, tient ä ce que le francais conventionnel ne dispose, pour exprimer cette notion, que de verbes faibles (attraper) ou isoles, d'allure archaique (tancer, reprimander, morige'ner), ou de periphrases peu expressives.» 81 V originale: «Bouche, gosier, et par extension tete, mufle [d'animaux]. Tete, visage, physionomie (d'un etre humain). Tres usuel; est senti comme «vigoureux», mais non argotique.» 82 V originale: « Vin grossier ä fort degre d'alcool, le plus souvent rouge. [...] s'est forme en province des le XVIIP siecle avant de se diffuser ä Paris. Usuel, mais sans « coloration».» 113 4 Kapitoly ze sociolexikologie Všechna tato podtržená slova z vybraného vzorku lexémů z DFNC1991, stejně jako podtržená slova z DAFP2010, oscilují kolem pojmu expresivita. Ten očividně francouzským lexikografiám, přinejmenším mnoha sociolektografům, mezi ekonomičtěji použitelnými metajazykovými nástroji chybí. Závěrem p o d o t k n ě m e , že na rozdíl od specializovaných slovníků sociolektů si všeobecné výkladové slovníky potrpí u pragmatické roviny na stručnost v podobě zkratek pro příznakové lexikum. Co se komentářů ohledně frekvence výskytu slov týče, praxe velkých nakladatelství je dnes m é n ě viditelná v mikrostruktuře hesel, ale více v makro struktuře celého slovníku. Podle informací z brněnského nakladatelství Lingea se frekvence slov v úzu řeší v digitalizované lexikografii (značně subjektivním) přiřazováním interních značek. Ty určují, zda slovo patří do běžnějšího úzu a dostane se tedy do „menších" verzí slovníků (viz zde P R a PL) nebo jestli je spíše z perifernější oblasti lexikonu a dostane se tudíž pouze do „velkých" slovníků (typu Grand Robert de la langue francaise nebo Grand Larousse encyclopédique).^ 4 . 1 . 4 Vývoj značkování ve vybraných referenčních slovnících V následujících odstavcích budeme analyzovat vzorek padesáti hesel ve všeobecných referenčních slovnících P L a P R s cílem zjistit dynamiku a funkčnost zkratek označujících „ s / d příznaky", tedy zkratek, které jsou v těchto slovnících přidělovány substandardnímu lexiku v p r ů b ě h u několika posledních dekád. V dotaznících analyzovaných v naší doktorské práci se vybraná hesla, resp. jejich nejfrekventovanější významy, povětšinou vyskytovala na významných pozicích, budeme-li přihlížet k frekvenčnímu hledisku. S určitostí je tedy m ů ž e m e zařadit do obecného slangu mládeže. Zároveň se j e d n á o lexémy, které se bez výjimky nachází ve výše prezentovaném referenčním slovníku slangu a argotu - DAFP2010. Jde tedy o slova původem z různých typů sociolektů, dnes ale široce rozšířená, která bychom v české terminologii označili za expresiva obecně slangová až hovorová. Minikorpus také zahrnuje nejběžnější skatologické výrazivo, které m á inherentní expresivitu a celospolečenské rozšíření. N a tomto minikorpusu bude ověřován vývoj přidělování sociálně a stylisticky příznakových zkratek ve slovnících P R a P L ve třech časových obdobích. Nejprve projdou zkratky srovnáním vydání těchto slovníků z konce šedesátých let (PL1969 a PR1967) s vydáními o generaci později (tedy cca po 25 letech, z devadesátých let - PL1993 a PR1994). Následně budou pozorovány aktuální vývojové tendence na nejnovějších edicích těchto slovníků, konkrétně PL2021 a PR2021 (vydané 3. a 4. června 2020), tedy opět o další generaci později. 83 Tímto děkuji francouzské sekci nakladatelství Lingea za poskytnutí informací. 114 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii S přihlédnutím k výše uvedeným uživatelským potřebám by čistě teoreticky a pragmaticky měly být u všech slov, která budeme sledovat, uvedeny dvě informace. Jednak by mělo být uvedeno, že pochází z některého typu sociolektů (viz výše o zkratce arg. a o DAFP). Za d r u h é by měl také být označen stylový příznak, tedy zdaje dané slovo hovorové a expresivita neutrální - fam., v případě záporné expresivity pak vulg. nebo péj./injur. Z tabulky č. 1 je však patrná pestrá mozaika příznaků, která dává tušit, jakým úskalím kdysi musel a stále musí čelit nerodilý mluvčí v m o m e n t ě , kdy si chce v referenčních slovnících ověřit sociolektální, stylové a pragmatické rysy jakéhokoli substandardního slova. Tabulka č. 1: Vývoj značkování příznakových slov v PR a PL od 60. let 20. století Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Larousse ve vydání z roku Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Robert ve vydání z roku Lexém 1969 1993 2021 Lexém 1967 1994 2021 bagnole pop. fam. fam. bagnole pop. fam. fam. se barrer pop. fam. fam. se barrer pop. fam. fam. becter/ becqueter pop. pop. FAM. becter/ becqueter pop. fam. fam. bide pop. fam. fam. bide pop. fam. fam. bite 0 vulg. vulg. bite 0 vulg. vulg. bol 0 fam. fam. bol pop. fam. fam. bosser pop. fam. fam. bosser pop. fam. fam. bouffer pop. fam. fam. bouffer pop. fam. fam. se branler 0 0 VULG. se branler 0 vulg. vulg. brique arg. fam. fam. ET VIEILLI brique arg. arg. fam. arg. fam. card pop. fam. fam. card pop. fam. fam. casse arg. arg. arg. cosse arg. fam. fam. se casser 0 arg. FAM. se casser arg. fam. fam. chásses 0 arg. arg. chásses arg. arg. arg. chier 0 vulg. vulg. chier trěs vulg. fam. et vulg. fam. et vulg. cinglé pop. fam. fam. cinglé pop. fam. fam. dingue O8 4 fam. fam. dingue pop. fam. fam. engueuler pop. fam. fam. engueuler pop. fam. fam. 84 V tomto slovníku chybí heslo dingue, ale vyskytuje se tam resufixovaná varianta téhož, dingo („praštenej, strelenej, prdlej, cáknutej"), označená zkratkou arg. 115 4 Kapitoly ze sociolexikologie Lexem Príznak ve slovníku Le Petit Larousse ve vydání z roku Lexém Príznak ve slovníku Le Petit Robert ve vydání z roku Lexem 1969 1993 2021 Lexém 1967 1994 2021 esgourde arg. arg. org. esgourde org. arg. arg. flic pop. fam. fam. flic pop. fam. fam. frangin, -e pop. fam. fam. frangin, -e pop. fam. fam. fric arg. fam. fam. fric pop. fam. fam. fringues arg. fam. fam. fringues pop. fam. fam. froc pop. pop. FAM. froc pop. fam. fam. godasse pop. pop. FAM. godasse pop. fam. fam. gonzesse 0 arg. FAM. gonzesse vulg. fam. fam. grolle pop. pop. FAM. grolle pop. fam. fam. gueule pop. pop. FAM. gueule pop. fam. fam. mec 0 fam. fam. mec POP- fam. fam. oseille pop. fam. ARC oseille pop. fam. fam. pede 0 vulg. et injur. TRES FAM. et injur. pédé pop. fam. (souvent injurieux) fam. (souvent injurieux) pif pop. fam. fam. pif POP- fam. fam. pinard pop. pop. FAM. pinard pop. fam. fam. pisser fam. trěs fam. tres fam. pisser vulg. fam. fam. pognon pop. pop. FAM. pognon pop- fam. fam. pompe(s) 0 fam. fam. pompe(s) pop. pop. pop. portugaise 0 pop. FAM. portugaise pop. arg. fam. arg. fam. putain pop. vulg. et injur. vulg. et injur. putain fam. et vulg. péj. et vulg. péj. et vulg. pute 0 vulg. et injur. vulg. et injur. pute pop. et vulg. péj. et vulg. péj. et vulg. robert(s) 0 pop. FAM. robert(s) pop- fam. fam. se saper pop. pop. FAM. se saper pop- fam. fam. se tailler pop. pop. FAM. se tailler pop. pop. pop. tapette 0 vulg. vulg. tapette pop. et vulg. fam. et vulg. fam. et vulg. tarin pop. pop. FAM. tarin pop- fam. fam. to/e85 pop. pop. ARC taule org. arg. ARC FAM. 85 Tôle je uvedeno jako hlavní, taule jako vedlejší grafická varianta v PL, v PRje pořadí grafických variant obrácené. 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Larousse ve vydání z roku Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Robert ve vydání z roku Lexém 1969 1993 2021 Lexém 1967 1994 2021 tif(s) 0 pop. FAM. tif(s) pop. fam. fam. tire arg. arg. FAM. tire arg. arg. arg. se tirer 0 pop. FAM. se tirer pop. fam. fam. tronche pop. pop. FAM. tronche pop. fam. fam. turbin pop. pop. FAM. turbin pop. pop. et vieilli pop. et vieilli Legenda: tučně - lexémům jsou v PL a v PR přiděleny odlišné zkratky ve srovnání stejných období; kurziva - lexémy prodělaly jiný vývoj než nejběžnější posun pop. >fam. >fam.; kapitálky - recentní vývoj, tj. změna zkratky mezi posledními dvěma sledovanými obdobími. Z tabulky č. 1 vyplývá několik zajímavých poznatků. Především ponaučení pro nerodilého mluvčího o nutnosti komparovat zdroje a používat pokud možno co nejaktuálnější verze monolingvních referenčních slovníků. Více než půlstoletí nedotčené totiž zůstaly zkratky jen u dvou lexémů v P L (casse, esgourde) a u pěti v P R (chásses, esgourde, pompe(s), se tailler, tire). Ponecháme-li prozatím stranou překlad těchto substandardních slov, pak až na dvě výjimky (pompe(s) a se tailler) s označením pop. zůstaly zkratky konstantní pouze u slov označených zkratkou arg., tedy u argotismů. Vše ostatní podlehlo vývoji, a to jak v důsledku jazykové změny, tak v důsledku změny editorské politiky, přičemž je patrná jejich vzájemná provázanost. Míra shody mezi slovníky P L a P R ve stejných obdobích se značně liší v jednotlivých etapách. Považujeme-li zkratku injur. (pro injurieux = „urážlivý"), která je používaná v P L , za funkční ekvivalent zkratky péj. (pro péjoratif= „pejorativní") používanou v PR, pak oba slovníky přidělovaly naprosto stejné zkratky relativně nejčastěji v 60. letech, konkrétně ve 28 případech z 33 společně zaznamenávaných lexémů (tj. 85% míra shody). Naopak nejméně často se shodují v 90. letech, konkrétně ve 24 případech ze 49 společně zaznamenávaných lexémů (tj. 49% míra shody). Absolutně nejčastěji se ale slovníky shodují v edicích 2021, konkrétně v 37 z 50 případů, relativní míra shody je tedy 74%. Vzorek padesáti vybraných slov není příliš reprezentativní, nicméně opatrně snad lze z výše uvedeného konstatovat, že po období p o m ě r n ě divergentních tendencí pozorovatelných v 90. letech vzrůstá v posledních letech mezi lexikografy v konkurenčních nakladatelstvích shoda a přidělování zkratek označujících „ s / d příznaky" u jednotlivých lexémů m á dnes konvergentní tendenci. Mezietapová míra shody slovníků v přidělování zkratek je ovšem podstatně nižší. Pouze u 13 lexémů (tj. ve 26%) byly zkratky ve všech třech studovaných obdobích v P L i P R vždy shodné (ať už shodně proměnlivé nebo shodně beze změn). Pro tuto relativní „nezajímavost" tedy tato hesla neoznačujeme v tabulce č. 1 tuč- 117 4 Kapitoly ze sociolexikologie ným písmem. Naprostá většina z nich byla shodně proměnlivá - bagnole, se barrer, bide, bosser, bouffer, caid, cinglé, engueuler, flic, frangin a pif jen esgourde bylo shodně konstantní, bite pak až po pozdějším zařazení. V prvních dvou obdobích přitom oba slovníky shodně přiřadily zkratky ještě u tří dalších výrazů (oseille, se tailler a tire), pak ale P L na rozdíl od P R zkratky revidoval. Celkově lze tedy konstatovat, že v našem vzorku vývoj probíhal ve 2. pol. 20. století shodně celkem u 16 lexémů. Naopak ve dvou pozdějších obdobích je pozorovatelná větší mezislovníkově-mezietapová shoda, jelikož o b d o b n é informace o „s/d" příznacích lze najít i u osmi dalších výrazů (všechny jsou shodně konstantní - bol, chässes, dingue, fric, fringues, mec, pute, putain), tj. celkem u 21 lexémů z 50 (tj. ve 42% sledovaných případů) obdrží uživatel stejné informace v obou slovnících, ať už drží v ruce starší nebo novější vydání. Zajímavější než strohá čísla a seznamy slov budou ale konkrétní případy stejných či rozdílných postupů v přidělování zkratek označujících příznaky. Do slovníků p r o u d í jak pravé neologismy, tedy novotvary, které se ve společnosti rychle celospolečensky rozšířily, tak i nepravé neologismy, tedy slova, na která se záměrně nebo nevědomky zapomínalo a dodatečně se tímto aktem „legitimizovala". Opačný jev, tedy vyřazení slov, je obecně m é n ě častý, nicméně taktéž pozorovatelný (viz výše zmiňovaný korpus DiCo Camille Martineze). Ze vzorku námi sledovaných lexémů nevypadl žádný z P L ani z PR, příznak vieilli („zastaralé"), který tomuto vyřazení obvykle předchází, ale získal v PR v 90. letech výraz turbin a někdy mezi edicemi 2004 a 2010 pak v P L výraz brique. Jejich další vývoj v obou slovnících bude v budoucnu zajímavé sledovat o b d o b n ě , jako se sledují neologičtí kandidáti na zařazení do slovníků (viz výše 4.1.1). Samotný proces zařazování výrazů do referenčních slovníků ale stojí za bližší pozornost, zejména srovnáme-li 60. a 90. léta. Odráží totiž přístup lexikografů k vulgaritě a skatologii. De facto ale odráží i stav celé společnosti v 60. letech. Tento přístup lze charakterizovat snad jako (předstíranou) prudérnost, přičemž je zřejmé, že PL1969 byl purističtější než PR1967. Zatímco v P R z 60. let nenalézáme ze sady studovaných lexémů pouze dva, které se týkají mužského přirození a aktivit s ním spojených: bite („péro, pták, klacek"8 6 ) a se branler („dělat si to, honit si (ho), onanovat"), v P L chybí hned 17 různých lexémů (tj. 34% našeho minikorpusu). Vulgarismy tehdy P L nezaznamenával žádné, chybělo i běžně užívané sloveso chier („srát, *kadiť'8 7 ), pro které si tou dobou vyhrazoval P R speciální intenzifikovanou zkratku třes vulg. (tj. velmi vulgární). Výraz se branler chyběl dokonce ještě v PL1993, což lze ale přičítat spíše o p o m e n u t í než z á m ě r n é m u ignorování výrazu. 86 Překlady do češtiny uvádíme bez ohledu na míru vulgarity daného lexémů. Překladové varianty uvádíme pokud možno v sériích, přičemž je vybíráme ze slovníku Pas de bléme! slovník slangu a hovorové francouzštiny od Lingey (2. vyd. 2012), najehož rozšíření oproti 1. vydáníjsme spolu se studenty FF MU spolupracovali za využití rapového korpusu RapCor, který vzniká pod naším vedením na URJL FF MU od roku 2009. 87 Naše návrhy překladů, které ve slovníku Pas de bléme! chybí, budeme označovat hvězdičkou. 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii Padesátka slov, která jsou p ů v o d e m z některého ze sociolektů a nalézáme je proto v DAFP2GT0 (což bylo spolu s frekventovaným územ v mládežnických kolektivech p o d m í n k o u pro jejich zařazení do tohoto výběru), by teoreticky měla být ve vztahu s odpovídající zkratkou arg. V edicích z roku 2021 je takto ale označeno jen pět lexémů v PL2021 (tj. 10%) a v PR2021 šest (12 %), ale z toho ve třech případech nesamostatně, v kombinaci s fam. Tato situace byla o b d o b n á už před půlstoletím, kdy bylo zkratkou arg. označeno také pouze 10-15% z nich (6krát v P L a 7krát v PR). Částečně se ale proměnily lexémy, které byly takto označovány. Nej stabilnějšími argotismy se jeví být lexémy označující části těla, chásses (pl. „kukadla, bulvy") a esgourde („ucho, *radar, *lopuch"), označené o b ě m a slovníky shodně jako arg. ve všech třech obdobích (resp. dvou pro P L , který chásses zařadil později). Nej zajímavějším vývojem prošla zkratka pop., která byla hojně používána v 60. letech (26krát v P L a 37krát v PR) pro dnes už n e m o d e r n í označení mluvy „lidové" (populaire). V předmluvě PL2021 již definice pop. není, což je důkaz, že všechna takto označená slova byla přeznačkována (stalo se tak mezi lety 1999 a 2009, neboť v PL1999ještě pop. definováno je, ale v PL2010 již v seznamu zkratek chybí). Naopak v předmluvě PRje zkratka pop. definována již přinejmenším deset let následovně: „lidový: označuje slovo nebo běžný význam v jazyce mluveném lidovými vrstvami (často starý argot, který se rozšířil), jež by se nepoužilo ve vyšším sociálním prostředí. (Odlišovat od fam., který označuje komunikační situaci)." (PR2021: XXXII)88 Úbytek lexémů označený zkratkou pop. je extrémní mezi 60. a 90. lety v příp a d ě P R (z 37 lexémů na p o u h é 3). Pozvolněji, ale razantněji pak pop. mizí z P L (z 26 na 17 do 90. let, kdy ještě 4 nově přidané lexémy získaly tuto zkratku, ale poté pokles až na nulu v PL2021). O stabilitě či shodě mezi slovníky tedy v tomto případě nemůže být řeč. Přesně opačnou situaci konstatujeme pro zkratku fam. Ta nebyla v 60. letech ještě téměř používána, a pokud byla užita, pak konotovala spíše negativní expresivitu, a ne velkou míru zobecnění a rozšíření do hovorové mluvy, jak je její obsah interpretován dnes. Svědčí o tom fakt, že j i nacházíme jen u slovesa pisser („čůrat, chcát") v PL1969 a v kombinované verzi společně se zkratkou vulg. u j e d i n é h o lexémů z minikorpusu v PR1967, substantiva putain („děvka, kurva"). V současnosti je naopak fam. nejrozšířenější zkratkou, kdy j i v PL2021 nacházíme u 36 a v PR2021 u 35 lexémů (plus v obou slovnících u několika dalších hesel v různých kombinacích, které budeme komentovat níže). Zdá se také být nej stabilnější zkratkou. Pokud j i totiž jednou slovnikári lexémům v poslední době přidělili, až na d r o b n é výjimky (viz oseille v PL) j i m už zůstala. 88 V originále: «populaire: qualifie un mot ou un sens courant dans la langue parlée des milieux populaires (souvent argot ancien répandu), qui ne s'emploierait pas dans un milieu sociál élevé. (A distinguer de fam., qui concerne une situation de communication)». 4 Kapitoly ze sociolexikologie Přihlédneme-li k transformacím zkratek u jednotlivých lexémů, pak je patrné, že v 90. letech nacházíme naprosto jinou konfiguraci zkratek než v 60. letech. Jejich přidělování se značně proměnilo pod vlivem vývoje společnosti, a především důkladnými interními revizemi (jistě i pod vlivem množství kritiky, která proudila ze strany metalexikografů od konce 80. let - přehledně viz Devolder 2011). Z tabulky č. 1 je na první pohled patrné, že kdysi hojně používanou zkratku pop. vytlačila z dominantní pozice zkratka fam., kterou byla v 90. letech přeznačena velká část sledovaného vzorku sub standardních slov (všechny tyto lexémy jsou v tabulce bez kurzívy). Výše uvedené tvrzení platí zejména pro PR, kde k přeznačení pop. > fam. došlo 29krát. Méně často se totéž událo v P L , a sice 12krát, vždy u totožných slov. Konkrétně šlo o široce rozšířené expresivní lexémy: bagnole („kára, bourák, rachotina"), se barrer („zmizet, klidit se, vypařit se"), bide („panděro, pupek, vana"), bosser („makat, dělat, fachat"), bouffer („žrát, cpát se, futrovat se"), caid („vůdce bandy, boss, kápo"), cinglé („strelenej, praštenej, cáknutej"), engueuler („seřvat, zpucovat, otevřít si Ymhu"), flic („polda, policajt, fízl"), frangin,-e („brácha, ségra"), oseille („prachy, love, krupice", zde byla ovšem později situace znovu přehodnocena) a konečně pif („frňák, okurka, nos"). O více než pětadvacet let později, ve slovnících s označením 2021 (tj. vydané v půli roku 2020), se u P R situace nijak zásadně nevyvinula, na rozdíl od vývoje v P L (v tabulce č. 1 jsou změněné zkratky vyznačeny KAPITÁLKAMI). V PR2021 došlo v komparaci s PR1994 pouze k j e d n é změně. Konkrétně jednou, v případě lexému taule („basa, lapák, loch"), se značka arg. zkombinovala nově s fam., tj. došlo k transformaci arg. > arg. fam. Naopak stále ještě dynamicky se situace vyvíjela u P L mezi edicemi PL1993 a PL2021. V tomto období se zkratky v P L změnily u 46% slov (tj. u 23 ze 49 vybraných lexémů, plus jeden byl nově přidán - viz se branler). Přehledný souhrn počtu změn v rámci slovníků mezi jednotlivými obdobími podává tabulka č. 2, ze které vyplývá velká aktivita P R v otázce transformování zkratek označujících „ s / d příznaky" v prvním mezidobí a naopak pomalejší, ale dynamičtější změny v PL. Tabulka č. 2: Sumární přehled změn zkratek označujících „s/d příznaky" mezi třemi zkoumanými obdobími v PL a PR Zkratky pro „s/d příznaky" Počet změn v Le Petit Larousse mezi vydáními roku Počet změn v Le Petit Robert mezi vydáními roku Zkratky pro „s/d příznaky" 1969 >1993 1993 > 2021 1967>1994 1994 > 2021 nově přidané 16 1 2 0 beze změny 16 26 6 49 změněné 17 23 42 1 celkem 49 50 50 50 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii Lze říci, že ve třinácti případech dohnal P L manko vůči P R u série slov, kterým PR nahradil zkratku pop. za zkratku fam. už v 90. letech a u tří dalších jej dokonce předehnal. „Dohánějící" skupinu pop. > fam. tvoří lexémy: becter/becqueter („zobat, baštit, žrát"), froc („gatě, kaťata"), godasse („křáp, škrpál, bota"), grolle („bota, *křuska"), gueule („tlama, držka, ksicht"), pinard („vínko, *čůčo"), pognon („prachy, love, krupice"), robert(s) („prso, -a, cecek, -ky"), se saper („vohodit se, vymódit se, voháknout se"), tarin („frňák, rypák, *sosák"), tif(s) („vlas, -y, *háro, *páčo"), se tirer („zdejchnout se, vypadnout, padat (odněkud)") a tronche („kebule, palice, ksicht"). Rozhodně ale z této kategorie nelze usuzovat, že by PL2021 kopíroval situaci v PR. Ve zbývajících deseti případech ze všech sledovaných 23 transformací v PL2021 se totiž autoři rozhodli většinou pro jiný příznak, než jaký uvádí PR2021 (8krát). Z tohoto počtu pak lexikografové P L zkratku změnili od 90. let čtyřikrát opět proto, aby zlikvidovali poslední relikty kontroverzní zkratky pop. S výjimkou lexému tôle/taule, o kterém bude řeč níže, tedy v těchto dalších třech případech PL2021 dokonce svého konkurenta PR2021 v oblíbené transformaci pop. > fam. „předběhl", konkrétně u přeznačení příznakovosti lexémů se tailler („zdrhnout, vzít roha, klidit se") a turbin („dřina, makačka, *facha"), kterým PR2021 ponechal jejich označení pop. z 90. let, v případě turbin ještě kombinované s archaizujícím h o d n o c e n í m (vieilli). U lexému portugaise („ucho, *radar, *lopuch) je v PL2021 také změna pop. > fam., ale v P R je tento lexém už od 90. let hodnocen novou, perspektivní a autory P L dosud n e p ř e b r a n o u zkratkou arg. fam. Zkratka pop. přetrvává dnes tedy už jen v P R a pouze u dvou lexémů. Kromě výše zmiňovaného turbin j i lze nalézt ještě u lexému pompe(s) („bota/y, *křuska/y"). Zde je n u t n é podotknout, že jde o polysémní sociolektální slovo, které nás pro tuto chvíli zajímá pouze v tomto významu. Jiný široce známý substandardní význam tohoto lexému, tj. „buchna, injekční stříkačka", m á v PL2021 i v PR2021 příznak arg. de la drogue (tedy sociolekt uživatelů a distributorů drog, k ekvivalentní české terminologii viz Radkova a Rausová 2015). Poslední z lexémů, u kterého je v PL2021 zrušeno původní pop., ale nově přidáno arg, je lexém tôle (zapisovaný také jako taule; mimochodem jde o polysémní lexém, který se hojně vyskytuje v rapových textech, výhradně ve významu „basa, krim, lapák"). Tento proces, který označujeme jako tzv. argotisation (argotizace), je ale spíše patrný u transformace/am. > arg. (viditelné např. u výše zmiňovaného lexému oseille), jelikož zde dochází k p ř e h o d n o c e n í z diafazického na diastratický příznak. Naopak v případě tôle u P L jde o okazionální posun v rámci diastratie pop. > arg. V obou případech ale lexikografové chtějí upozornit, že použití slova nevyvolává pouze konotace hovorovosti, ale také odkazuje na sociolektální původ a určitou perifernost. Opačným směrem se na pomyslné evaluační ose spisovnost - nespisovnost naopak v PL2021 přesouvají tři jiné lexémy: se casser („ztratit se, vyfičet, padat"), 121 4 Kapitoly ze sociolexikologie gonzesse („holka, kočka, marka") a tire („kára, auto, *fáro"). Tzv. désargotisation (dezargotizace) je tedy reprezentována transformací arg. > fam. Už mezi 60. a 90. lety ostatně v P L proběhla dezargotizace u označení slov brique („meloun, melcek; milion starých franků"), fric („prachy, love, zrní") a fringues („hadry, ohoz"). Teoreticky lze do této kategorie řadit také dlouho ignorovaná slova, která v PL1993 získávají rovnou zkratku fam. jako např. bol („štěstí, klika, štígro"), dingue („praštenej, strelenej, prdlej") a mec („chlápek, týpek, borec"). Širší dezargotizaci provedl již dříve PR, a to dvěma různými způsoby. Ve slovníku PR1994 je oproti PR1967 patrná jak úplná, tak částečná dezargotizace. Úplná dezargotizace, tedy transformace arg. > fam., tehdy proběhla v prvním mezidobí konkrétně u slov casse („vloupačka, vykrádačka") a se casser, zatímco obě tato slova P L teprve integroval do své nomenklatury, opatřené v PL1993 zkratkou arg. Novinkou v korpusu P R z 90. let byla tzv. částečná dezargotizace, čímž označujeme transformaci arg. > arg. fam., tedy ponechání diastratické informace o argotickém původu slova a přidání diafazického příznaku. Tímto procesem prošlo v P R v posledních dvou etapách již zmiňované slovo taule, ale ještě předtím, nejpozději počátkem 90. let (kdy slovníkyještě nevycházely každoročně), také obdobně jako v P L slovo brique. Pod tuto kategorii lze také řadit v o b m ě n ě n é p o d o b ě transformaci pop. > arg. fam. v P R u výše prezentovaného slova portugaise. Z předchozího je tedy patrné, že jednotlivé typy „ s / d příznaků" nemají v tomto minikorpusu, natož v celém slovníku stejné zastoupení. Také jejich vzájemný pom ě r se za studované půlstoletí značně proměnil, což je patrné především na trojici fam., pop. a arg., které Lola-Laurence Devolderová neváhá po o b d o b n é komparační analýze na substandardním lexiku začínajícím na písmena J a K označit jako „tři vajíčka ze stejné ošatky" (trois ceufs du méme panier; Devolder 2011: 197, viz frazém mettre tous ses ceufs dans un panier = „dát všechna svá vajíčka do j e d n é ošatky" ve významu „vsadit všechno na jednu kartu"). Frapantní je zejména její celkové h o d n o c e n í z pozice rodilého mluvčího: ať už lexikologové přidělí slovu jakoukoli zkratku, u běžného uživatele je efekt totožný při použití kterékoli z nich, a tudíž „jediné opravdu funkční rozdělení spočívá v tom, že se tím odliší příznaková hesla od nepříznakových, spisovné lexikum od nespisovného" (la seule distinction réellement fonctionnelle est celie qui oppose les entrées marquées aux non marquées, le lexique standard au non standard; idem: 206). Proces argotizace a dezargotizace je tedy zajímavý z hlediska diachronně-metalexikografického, ovšem z čistě pragmatického hlediska jsou současné i minulé stavy přidělených zkratek nepřehledné a zmatečné jak pro rodilé frankofony, tak i pro naše studenty francouzštiny jako cizího jazyka (FLE). 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii 4.1.5 Záporná expresivita pejorativ a vulgarismů ve slovnících včera a dnes Nejprve bude p ř e d m ě t e m našeho detailnějšího zájmu záporná expresivita u zkratek injur./péj. Tyto dvě rozdílné, ale funkčně ekvivalentní zkratky označují dysfemická, tedy urážlivá a hanlivá slova, s o u h r n n ě označovaná latinismem pejorativa. Slova s vyznačenou zápornou expresitivou, z našeho seznamu konkrétně slova pédé („buzna, h o m o u š , teplouš") a dvojice kvazisynonym putain (viz výše) a pute („kurva, děvka, štětka") označuje každý ze studovaných slovníků jinou zkratkou. Jak již bylo řečeno, P L vyjadřuje zápornou expresivitu pejorativ pomocí zkratky injur. < injurieux („hanlivý", denominalizované z injure = „nadávka"), která je v předmluvě i s příkladem definována j ako: „slovo používané tak, aby ublížilo nebo poničilo něčí pověst: potvora89 '' (mot employépour blesser ou pour nuire á la réputation de qqn: charognard; PL2021: 30). Naopak P R používá pro cizince intuitivnější zkratku péj. < péjoratif („pejorativní"). Taje v předmluvě definována jako zkratka pro slova, která jsou: „používaná s pohrdáním, se zlým úmyslem, aniž by to význam sám o sobě indikoval" (employée avec mépris, en mauvaise part, sans que le sens ľindique expressément; PR2021: X X X I ) . Tato paradoxní definice ale de facto popírá inherentní zápornou expresivitu takto označovaných slov. Přestože Catherine Kerbrat-Orecchioniová uvádí na téma vztahu pejorativ ke slovníkům slangu a argotu následující tvrzení: „Není náhoda, že argot dobrovolně přebírá pejorativní výrazy ze standardního jazyka: vyjadřuje tím totiž zásadně devalorizační vizi světa." (ce n 'est pas par hasard si Vargot récupěre volontiers les termes péjoratifs de la langue standard: il exprime une vision fonciěrement dévalorisante du monde; Kerbrat-Orecchioni 1999: 84), implikace je v této definici podle našeho názoru obrácena. Původ většiny pejorativ je opravdu ve starém argotu nebo v některém z modernějších slangů, kde se utvořily slovotvornými procesy typickými pro nespisovný jazyk (např. pédé p o m o c í apokopy z grecismu pédéraste). Slovníky typu D A F P tedy pejorativa zahrnují legitimně a nemůže být tedy řeč o přejímání slov ze standardního jazyka. Naopak běžná je intruze původních sociolektismů do běžné hovorové mluvy, zejména stírání záporné expresivity ve zvoláních (např. zvolání putain! je v mnoha situacích přeložitelné spíše jako „sakra!" než dysfemičtější „do prdele!"). Pohled na zkratky slov pédé, putain a pute v tabulce č. 1, jejíž výtah zde níže pro daná tři slova pro větší přehlednost reprodukujeme a zjednodušujeme do tabulky č. 3, nutí také k zamyšlení nad opačným pořadím při kombinování zkratek v obou slovnících, přičemž u péj. v P R došlo patrně při revizi k j e d n o d u c h é záměně fam./ 89 Doslovně „mrchožrout", mezi nimiž lze najít i „hyenu", což je pragmaticky asi nej vhodnější, leč příliš zužující překlad tohoto hanlivého označení. @ 4 Kapitoly ze sociolexikologie pop. za péj. Až na označení slova jfreW v PRjsou u ostatních slov kombinovány tyto zkratky vždy se zkratkou vulg. P ř i p o m e ň m e také, že závorka s textem souvent injurieux („často hanlivé"), která doprovází zkratku fam. u úawdLpédé v P R už od 90. let, zajímavým způsobem upozorňuje na kontextovou variantu. Tento způsob zápisu pragmatických rysůje ale bohužel ojedinělý. Tabulka č. 3: Lexémy z minikorpusu se zkratkou injur/péj. Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Larousse ve vydání z roku Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Robert ve vydání z roku Lexém 1969 1993 2021 Lexém 1967 1994 2021 pédé 0 trěs fam. et injur. pédé pop. fam. (souvent injurieux) putain pop. vulg. et injur. putain fam. et vulg. péj. et vulg. pute 0 vulg. et injur. pute pop. et vulg. péj. et vulg. Zkratky injur./péj. se objevují v souvýskytu s vulg. často, ne však výhradně. Stejně jako pédé mají i m n o h á jiná hanlivá slova mimo tento minikorpus jen jednu samostatnou zkratku nebo kombinovanou (nejčastěji s fam.). První případ nastává například u rasistické nadávky négro („negr, černá huba"), která je označena v PR2021 samostatně stojícím péj. (injure raciste) (= „pej. (rasistická nadávka)"). Většina rasistických nadávek je ale v P R označována zkratkami fam. et péj. - např. pro hanlivé označení Arabů uvádí PR2021 u hesla bougnoule zkratky fam., péj. (injure raciste) a u bicot zkratky vieilli fam.et péj. (příznak archaizace přitom relativně nově, ještě PR1994 jej neuváděl, PR2009 už ale ano). Ve srovnání s P R je P L je konzervativnější, všechny tyto rasistické nadávky ignoruje ještě i ve vydání PL2021. Uvádí ale odvozeninu z pédé, slovo pédale („teplouš, buzna") s příznaky trěs fam., injur. (v P R m á příznaky péj. et fam.). Ať už ale stojí osamoceně nebo v kombinaci s vulg., p ř í p a d n ě i fam., tato „útočná" pejorativa (parole offensante, Guiraud 1975: 31) si ve své významové složce nesou rys agresivity, který v závislosti na kontextu může, ale nemusí být aktualizován. V rámci skupinové mluvy obecně platí, že při velké frekvenci užití se expresivita slova stírá a dochází tak k banalizaci i velmi silných nadávek. N a úrovni celonárodní, kterou slovníky mají za cíl popisovat, lze také pozorovat postupné odkrývání dříve tabuizováných ontotypů, tj. nadávek, v nichž se útočí na intimitu adresáta či sociotypů a etnotypů, kdy se útočí na jeho sociálně-etnickou příslušnost (viz Ernotte a Rosier 2003). Svědčí o tom právě kombinace fam. + péj./injur. u slov v sérii rasistických nadávek bougnoule, bicot či v sérii hanlivého označení homosexuálů pédé, pédale v PR. Tentýž slovník ovšem synonymní, a tudíž potenciálně stejně útočné slovo tapette („buzna, buzíček"), poslední dosud 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii nezmiňované z našeho minikorpusu, řadí kombinovanou zkratkou fam. et vulg. mezi vulgarismy. I takto malý vzorek příkladů tedy dokladuje nesourodost v označování příznaků u kategorie záporně expresivních slov - pejorativ. Zároveň nastoluje otázku vztahu této kategorie k d r u h é podskupině se záporně expresivní příznakovostí, tedy k vulgarismům. Termín „lidová latina" se překládá b u ď jako latin vulgaire nebo jako latin populaire. Tato dvě synonymní sousloví odkazují sice obě k „lidu", dnes však mají ve francouzské lexikografii dva různé významy a dvě různé zkratky pro příznakové lexikum. Pod zkratkou vulg. se dnes nachází výrazivo obscénního charakteru, tedy slova odkazující na sexualitu (tzv. pornolalika) či na skatologii (vyměšování, tzv. koprolalika), která uživatelé vnímají jako sprostá. Z předchozí věty zdůrazňujeme slovo „dnes", neboť se touto zkratkou označují slova vyjadřující společenská tabu až v několika posledních dekádách, v dřívějších dobách byla tato tematika v lingvistice traktována sporadicky. V běžném vnímání vulgarity pak Catherine Kerbrat-Orecchioniová upozorňuje na skutečnost, že: „...i termíny stylisticky ,normální, které popisují sexuální nebo skatologické jevy, mají tendenci být vnímányjako ,nízké' tak, že se obsahová devalorizace přenese na označované." (Kerbrat-Orecchioni 1999: 84)90 Na příkladech devíti lexémů z našeho minikorpusu, které byly někdy v průběhu posledních padesáti let označeny zkratkou vulg. samostatně nebo v kombinaci s jinou alespoň v jednom ze studovaných slovníků (pro větší přehlednost je z tabulky č. 1 reprodukujeme do zjednodušené tabulky č. 4), je dobře patrná změna ve frekvenci jejich výskytu ve slovnících P L a PR. Tabulka č. 4: Lexémy z minikorpusu se zkratkou vulg. Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Larousse ve vydání z roku Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Robert ve vydání z roku Lexém 1969 1993 2021 Lexém 1967 1994 2021 bite 0 vulg. bite 0 vulg. se branler 0 vulg. se branler 0 vulg. chier 0 vulg. chier trěs vulg. fam. et vulg. gonzesse 0 arg. fam. gonzesse vulg. fam. 90 V originale: «les termes stylistiquement « normaux » qui designent des realites sexuelles ou scatologiques ont tendance ä etre percus comme «bas » dans la mesure oü la devalorisation qui s'attache au contenu finit par deteindre sur le signifiant.» e 4 Kapitoly ze sociolexikologie Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Larousse ve vydání z roku Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Robert ve vydání z roku Lexém 1969 1993 2021 Lexém 1967 1994 2021 pédé 0 vulg. et injur. trěs fam. et injur. pédé pop. fam. (souvent inju- rieux) pisser fam. trěs fam. pisser vulg. fam. putain pop. vulg. et injur. putain fam. et vulg. péj. et vulg. pute 0 vulg. et injur. pute pop. et vulg. péj. et vulg. tapette 0 vulg. tapette pop. et vulg. fam. et vulg. Nahlédneme-li do metalingvistických komentářů v seznamech zkratek v různých verzích těchto slovníků, bude patrná i změna definiční. V předmluvě PR1967 se lze v přehledu zkratek dočíst, že zkratka vulg. pro vulgaire označuje: „šokující slovo, význam nebo užití (častofamilier (fam.) nebo populaire {pop.), které nelze použít mezi slušně vychovanými lidmi, ať už je jejich sociální třída jakákoli." (PR1967: XXX, naše kurziva)91 Na rozdíl o d roku 1967 uvádí sice definice v PR1994 upravené znění významu zkratky vulg. zaměňující slušnost lidí za společenská tabu ve vyšších diskurzních stylech, stále ale zachovává myšlenku sociálního původu mluvčích (byť kostrbatěji): „šokující slovo, význam nebo užití, nejčastěji vázané na sexualitu a násilí, které nelze použít v promluvě usilující o zdvořilost, aťje sociální původ [mluvčího]jakýkoli." (PR1994: XXIX)92 Totéž znění se objevuje i v PR2021. Dodejme pro srovnání, že druhý ze srovnávaných slovníků, PL2021, definuje vulg. obdobně, ale upřesňuje kromě pornolalik na rozdíl o d P R také koprolalika, čímž respektuje tradiční dvojici tabuizovaných slov lépe než PR, který na jejich místo dává slovo „násilí", spadající spíše do kategorie dysfemismů prezentovaných výše. Konkrétně tedy v PL2021 čteme u zkratky vulg. nejen odkaz na adjektivum vulgaire, ale i na adverbium vulgairement s touto definicí a příkladem v závorce: „označuje slovo odkazující na tabuizovanou realitu, nejčastěji z oblasti sexuality nebo vyměšování: sračka" (signále un mot renvoyant á une réalité frappée de tabou, le plus souvent ďordre sexuel ou excrémentiel: chiasse; PL2021: 31). 91 V originále: «mot, sens ou emploi choquant (souventfamilier (fam.) ou populaire (pop.) qu'on ne peut employer entre personnes bien élevées, quelle que soit leur classe sociále).» 92 V originále: «mot, sens ou emploi choquant, le plus souvent lié ä la sexualite et ä la violence, qu'on ne peut employer dans un discours soucieux de courtoisie, quelle que soit 1'origine sociále.» 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii Za povšimnutí stojí ztráta vulgárního příznaku ve prospěch fam. v prvním mezidobí ve slovníku P R a ve d r u h é m mezidobí v P L , kterou budeme po vzoru dezargotizace nazývat devulgarizací. Dochází k ní pouze u tří frekventovaných slov: u pédé v P L a v P R u gonzesse a pisser, nikoli např. u o b d o b n ě frekventovaného chier. Tam lze ale o určité devulgarizací hovořit také, protože lexikografové mezi PR1967 a PR1994 zmírnili sílu vulgarity alespoň z trěs vulg. na (fam. +) vulg. Intenzifikující adverbium trěs („hodně") u obou koprolalik, pisser 2L chier v kombinaci s vulg., a u pejorativa pédé v kombinaci s fam., m á vypovídat o silné expresivite těchto slov. Nicméně přiřazování tohoto intenzifikátoru je stejně jako u výše zmiňovaného frekvenčního adverbia „často" (souvenť) příliš řídké a nestabilní. U pisser se v 90. letech přičlenilo kfam. v P L , naopak PR jej u chier v temže období opustilo ve prospěch fam.). V seznamu zkratek u P R pak navíc trěs vulg. není dosud explicitně definováno. Zkraktu trěs fam. sice přidal P L někdy mezi roky 1980 a 1991 do seznamu zkratek ve znění „velmi hovorové; velmi hovorově (trěs familier; trěs familiěrement; PL1992: 24), ale na definování si uživatelé museli ještě počkat. V PL1999 pak už lze číst v závorce za výše uvedeným: „hrubé slovo, často urážlivé: debil" (mot grossier, parfois injurieux: conneau; PL1999: 22)». Zajímavé je, že stejně jako u zkratky vulg. byla někdy mezi vydáními PL2010 a PL2015 z důvodu snížení frekvence, a tudíž i celospolečenská znalost užitých příkladových slov změněna u trěs fam. nadávka conneau („debil, blbec") na frekventovanější sloveso chlinguer („smrdět")9 3 a u definice vulg. byl příklad chaude-pisse („tripl (kapavka)") změněn na již zmiňované chiasse („sračka, běhavka")9 4 . Tematicky obscénní, tudíž řazený mezi pornolalika, by z pragmatického hlediska měl být i výraz robert(s) pro označení ženského poprsí. Tento lexém však dnes oba slovníky řadí mezi fam. Zajímavá nesourodost také panuje u označování mužského a ženského přirození: zatímco bite m á v P R příznak vulg., o b d o b n ě frekventované označení ženského přirození, lexém chatte,je označen jako fam. et vulg. Výše bylo již zmíněno a také to potvrzuje tabulka č. 4, že lexikografové dlouhou dobu praktikovali selektivní purismus (tabuizaci obscénnosti), kdy byla většina vulgarismů záměrně opomíjených. Nerodilému mluvčímu tak nezbývalo, než tato povětšinou velmi stará francouzská slova hledat ve slovnících slangu a argotu. PR byl v 60. letech otevřen vulgarismům více než P L , p o m ě r e m 2: 6 v našem minikorpusu. V 90. letech už je sice p o m ě r vyrovnaný 6: 6, ovšem shoda v přidělování zkratek panuje pouze u tří slov: bite, putain a pute (vulg. + označení pejorativa). Zbývající dvě slova označuje každý slovník jinak: tapette a chier označuje PR1994 pro jejich širokou kontextualitu a rozšíření jako fam. et vulg., PL1993 volí pouze zkratku vulg. 93 To je citováno i v definici trěsfam. v PL2021, přičemž conneau získalo navíc příznak vieilli. 94 Zajímávaje opět velká míra odlišnosti s PR2021, který všechna tato slova řadí pod fam., kromě chiasse, které je označeno shodně jako vulg. 4 Kapitoly ze sociolexikologie V posledním sledovaném období je p o m ě r náklonnosti k vulgarismům opět vyrovnaný 6: 6, ovšem u PL2021 s částečně jiným souborem lexémů. Dochází k záměně vulg. za trěs fam. u lexémů pédé a skóre vyrovnává opožděné zařazení polysémního a velmi rozšířeného slovesa se branler. Tím P L se zpožděním, ale přece detabuizuje mužskou onanii, patrně i proto, aby mohl reflektovat další významy slova (s'en branler de qqch = „srát, kašlat na něco"). Míru shody a rozložení jednotlivých zkratek v 60., v 90. letech a v současnosti u slov z minikorpusu s o u h r n n ě prezentujeme v diagramu č. 1, kde kapitálkami označujeme shodné zkratky v obou slovnících. Koprolalikum pisser m á příznak vulgarismu pouze v prvním ze sledovaných období. Byť se od 60. let situace Diagram č. 1: Pejorativa a vulgarismy ve slovnících PR a PL ve třech sledovaných obdobích 4.1 Příznakovost a e x p r e s i v i t a v e francouzské lexikografii zjednodušila co do počtu množin, zkomplexifikovaly se jejich průniky. O d 90. let pak došlo uz spise jen ke zvysem míry shody. V obou posledně zkoumaných období je průnik všech tří množin vždy prázdný, neboť tři zkratky za sebou nejsou přidělovány ani v jednom slovníku, patrně převážně z prostorových důvodů. Lze diskutovat, zda by v některých případech nezjednodušily orientaci v nepřehledném množství částečných variant, které se nabízí nerodilým mluvčím k praktickému otestování. 4.1.6 Depopularizace oblíbené lidové zkratky pop. Srovnáním vývoje zkratek u různých monolingvních slovníků francouzštiny v čase a mezi sebou navzájem na minikorpusu slov poodhalujeme, jak se teoretické vazby mezi jednotlivými registry sub standardního lexika dříve reálně zobrazovaly a jak se zobrazují dnes jejich uživatelům. Zejména cizojazyční uživatelé studující mimo Francii a jiné frankofonní země si cit pro j e m n é pragmatické nuance jednotlivých slov vytvářejí m é n ě přirozenými cestami, často právě se slovníkem v ruce či v mobilu. Proto si otázky vztahů mezi zkratkami u příznakového lexika n u t n ě pokládají. Pro nás jakožto sociolektology (francouzsky argotologues) je zajímavý především vztah jednotlivých příznaků k francouzskému termínu argot, který se nachází v titulu slovníku argotu, jenž všechna tato slova zařazuje (DAFP). Tento vztah budeme po příznacích záporné expresivity (vulgaire apéjoratif, resp. injurieux) z předchozí kapitoly řešit detailněji i pro zbývající dva příznaky familier a populaire. Ty se do češtiny běžně překládají adjektivy „hovorový" a „lidový". Idea jazykové nepropustnosti mezi jednotlivými sociálními třídami je v dnešní d o b ě ve francouzské sociolingvistice sice překonaná, mezi širší odbornou a zej m é n a neodbornou veřejností ale tento přístup není samozřejmý. Termín francais populaire („lidová francouzština") označuje podle Francoise Gadetové: „zejména nestandardní a stigmatizovaný úzus, kterému společnost nalepuje štítek lidovosti: a vše, co je hovorové, může být bez okolků zaškatulkováno jako lidové, pokud k tomu mluvčí svolí." (Gadet 1992: 27)9 5 Gadetová také upřesňuje charakteristiky mluvčích, kteří svou mluvu nechají takto označovat: „dělnická nebo o b d o b n á profese, nižší úroveň vzdělání, městské prostředí, nižší plat, bez zodpovědné pozice v práci..." (profession ouvriére ou assimilée, niveau ďétudes réduit, habitat urbain, salaire peu élevé, niveau de responsabilités dominé...; Gadet 1992: 26). 95 V originále: «pour ľessentiel un usage non standard stigmatisé, que le regard sociál affuble de 1'étiquette de populaire: tout ce qui est familier est susceptible ďétre taxe de populaire si le locuteur s'y préte.» 4 Kapitoly ze sociolexikologie Tímto automatizovaným „škatulkováním" mluvčích podle socioprofesních kategorií, tzv. CSP (catégories socioprofessionnelles), dochází k jejich p e r m a n e n t n í stigmatizaci, která upevňuje sociální stereotypy dominantních vrstev společnosti. Ve Francii se nevedou debaty o obecné francouzštině ve vztahu ke spisovnosti, jako je tomu s obecnou češtinou ve vztahu ke spisovné češtině u nás, spisovnost je totiž v mnoha ohledech vnímána jinak než u nás. Určuje j i především míra pečlivosti výslovnosti včetně vázání (liaison) a volba specifických syntaktických konstrukcí, ale samozřejmě i míra adekvátnosti lexikálních prostředků, což je rysem nejméně odlišným (cf. Sgall a Hronek 2014: 17-18). Širší veřejnost často a s pokryteckým, nerealistickým nadhledem řeší v návaznosti na didaktické tradice výuky národního jazyka otázku, zda je užívána „dobrá mluva" (bien parler), tedy francouzština kultivovaná (francais cultivé, soutenu, soigné) či „špatná mluva" (mal parler), k níž se v diskuzích často připojují adjektiva vulgaire i populaire. Snaha lexikografů definovat obsah pojmu „lidová francouzština" pomocí zkratky pop. naráží na lexikální úrovni na praktické problémy výběru, jaké lexikum lze do této kategorie jednoznačně zahrnout, zejména vzhledem k sociologické kritice dominantního diskurzu vůči dominovaným (cf. Abecassis 2003). Naopak na úrovni segmentální a suprasegmentální je používání adjektiva populaire schůdnější, mj. také proto, že je argumentačně lépe ukotveno (i díky práci Gadetové). Řadí se sem zejména změna kvality samohlásek, omezené vázání, časté asimilace či změna intonační křivky. I zde si ale spíše představíme Pařížana dělnické profese z meziválečné a poválečné doby než jeho m o d e r n í multietnickou variantu z předměstského sídliště, kterou evokuje výše uvedená definice CSP. Transmise stigmatu z faubourgs do cités (tedy z chudších dělnických částí měst do předměstských sídlišť) je evokována mnohými dnešními sociolingvisty. Gadetová a Conein jako jedni z prvních upozornili na paralely mezi starším vnímáním lidové francouzštiny a dnešním vnímání mluvy předměstské mládeže, kde se ze strany reprezentantů dominantního diskurzu projektuje tatáž socioekonomická stigmatizace, jen posunutá v čase a prostoru (Gadet a Conein 1998: 107). Zvrácení tohoto patového stavu v pojmové náplni sousloví „lidová francouzština" je tedy j e d n í m z hlavních úkolů m o d e r n í francouzské sociolingvistiky. O toto zvrácení lze usilovat aktivní kritikou a osvětou (viz metoda recherche-action v kap. 2.1.2). Představy zakonzervování národního jazyka v sociálně podmíněných úrovních (niveaux) byly natolik kritizovány, že v posledních dekádách našly odezvu i ve změnách lexikografického označování příznakovosti, což dokladuje postupné vytěsňování zkratky pop. z výkladových slovníků P R a P L ve prospěch fam., jak bylo demonstrováno výše v 4.1.4. Lexikografická praxe sleduje vývoj diskuzí sociolingvistů samozřejmě se značným zpožděním a k prepracovávaní zkratek dochází nárazově a s mnohými opomenutími. N a vzorku padesáti lexémů z našeho minikorpusu v tabulce č. 1 je patrné nahrazování příznaku pop. progresivnějším fam., kdy byl nejprve více aktivní Le Petit 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii Robert v 90. letech (změnu provedl 30krát), více dynamický a důsledný pak Le Petit Larousse (v 90. letech llkrát, do roku 2021 všechny zbývající). Tento proces po vzoru zavedených termínů dezargotizace a devulgarizace budeme označovat jako „depopularizace", což souběžně znamená ztrátu příznaku lidovosti a ztrátu popularity zkratky pop. Do tabulky č. 5 reprodukujeme zjednodušený výňatek z detailní tabulky č. 1, tak aby bylo zřejmé, v č e m se oba slovníky ve třech studovaných dekádách při přidělování těchto zkratek shodují (totální shodu vyjadřuje 3. sloupec první série, shodu zkratek mezi P L a P R v 90. letech pak kapitálky u lexémů). Do tabulky znovu nezahrnujeme lexémy pédé, putain, pute a tapette, které byly komentovány v předchozích tabulkách, aby jejich kombinované značky textově nezahltily obsah tabulky. Tabulka č. 5: Depopularizace zkratky pop. Kategorie změn (60. léta > 90. léta > 2021) pop. > fam. > fam. v PR POZDĚJI v PL SOUBĚŽNĚ v PL pop. > fam. > fam. ČÁSTEČNĚ SOUBĚŽNĚ vPL 0 > fam. > fam. ODLIŠNÁ 1. ETAPA v PL arg. > fam. > fam. ODLIŠNÁ 3. ETAPA vPL pop. > fam. > arg. 0 > pop. > fam. pop. > pop. > fam. SOUBĚŽNĚ v PL pop. > fam. > fam. ČÁSTEČNĚ SOUBĚŽNĚ vPL 0 > fam. > fam. ODLIŠNÁ 1. ETAPA v PL arg. > fam. > fam. ODLIŠNÁ 3. ETAPA vPL pop. > fam. > arg. 3 10 11 3 2 1 robert(s) tif(s) se ti re r becter/becque- ter froc godasse grolle gueule pinard pognon se saper tarin tronche BAGNOLE SE BARRER BIDE BOSSER BOUFFER CAÍD CINGLÉ ENGUEULER FLIC FRANGIN PIF BOL DINGUE MEC FRIC FRINGUES OSEILLE pop. > pop. > pop. v PR pop. > pop. > pop. v PR 0 > fam. > fam. v PL pop. > pop. > fam. v PL 1 1 pompe(s) SE TAILLER pop. > arg. fam. > arg. fam. v PR pop. > pop. et vieilli > pop. et vieillivPR arg. > arg. > arg. fam. v PR 0 > pop. > fam. v PL pop. > pop. > fam. v PL pop. > pop. > arg. v PL 1 1 1 portugaise turbin tôle/taule 131 4 Kapitoly ze sociolexikologie Komplikovanost této podtabulky koresponduje s bouřlivým vývojem, jímž zkratka pop. v posledním půlstoletí ve slovnících PR a P L prošla. Množství lexémů, které obsahuje - celkem 35 - poukazuje na to, jak byla dříve populární. Vezmeme-li v potaz také vynechaná slova s kombinovanými zkratkami, bylo zkratkou pop. označeno 39 lexémů z 50 studovaných, tj. 78% celého minikorpusu. Slova s vysokou frekvencí výskytu v mediálně známých dílech z období starého, tedy předválečného argotu, například v detektivkách Georgese Simenona, filmy s Jeanem Gabinem atd., mohly ještě na začátku 90. let evokovat „lidovou francouzštinu", a tudíž i motivovat lexikografy k označování nově (dodatečně) zařazovaných substandardních slov zkratkou pop. (viz 1. sloupec první série a níže portugaise), případně takto označeným slovům ponechávat pop. i nadále (v roce 2021 už pouze v P R u lexémů pompe(s), turbin, se tailler). Prohlédneme-li si příznaky v našem minikorpusu v 60. letech, bylo označeno zkratkou pop. 26 slov ze 33 (tj. 79 %) v P L a v P R pak 37 slov ze 48 (tj. 77 %). V devadesátých letech jsou tytéž p o m ě r y 35% (17 lexémů) v P L a pouhých 6% v PR (3 lexémy), nemluvě o 0% pro P L ve vydáních s vročením 2021 (6% pro PR2021 vykazuje stagnaci). Tento celkově strmý pokles frekvence zkratky pop. odráží ztrátu její konkurenceschopnosti v obou studovaných slovnících a dominanci progresivní zkratky fam., která je z hlediska sociolingvistického m é n ě kontroverzní. Depopularizací zkratky pop. tedy od 60. let do roku 2021 prošlo 100 % z nich v P L a situace není o moc lepší v PR, kde jsou z minikorpusu označeny jako pop. už jen tři poslední relikty (z toho jeden - turbin - navíc jako archaismus). Zdá se tedy, že tato zkratka dnes už ve slovnících jen dožívá. Podle metalexikografického srovnávacího korpusu DiCo, zahrnujícího všechna nově zařazená slova v obou studovaných slovnících, byla zkratkou pop. označena p o u h á čtyři nově zařazená hesla v P R a žádné v P L mezi lety 1997-2012 (viz 4.2 zde níže). Vydavatelství Larousse tedy dohnalo a později i předehnalo vydavatelství Le Robert v systematickém vytěsňování zkratky pop., která bude patrně nadále přežívat už jen jako lexikografická fosilie. 4.1.7 Resémantizace hovorové zkratky fam. a revitalizace arg. v kombinované variantě org. fom. Převzetí role populární značky pro příznakové lexikum (pop. > fam.) provázela nejen změna v chápání diastratických úrovní (niveaux) ve prospěch diafazických registrů (registres, viz výše 4.1.1), ale současně s tím i resémantizace zkratky fam. Zatímco v 60. letech tuto zkratku neslo pouze koprolalikum pisser v P L a pornolalikum putain v P R v kombinaci s vulg., dnes se zdá, že tento stylový příznak lze přiřadit všem substandardním slovům, která splňují kritérium vysoké frekvence užívání mezi mluvčími a kritérium revizní (tj. aby jim byla při revizích vůbec věno- @ 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii vána pozornost, což lze pouze odhadovat - viz půlstoletí stejné zkratky u pompe(s) a se tailler v PR). Za pozornost však stojí i výše zmiňovaná dezargotizace: zatímco v P L přechází z arg. do neutrálního fam. slova brique, fric afringues v prvním mezidobí a se casser, gonzesse a Ure ve d r u h é m , v P R tentýž přechod prodělávají hned v prvním mezidobí pouze slova casse a se casser, ponecháme-li prozatím stranou částečnou dezargotizací (tj. přechod z arg. do kombinované značky arg.fam.). Přechod ve směru arg. > pop. v našem korpusu není patrný, byť byl v historii francouzské lexikografie velmi běžný (viz Červenková 2002). Zde si znovu p ř i p o m e ň m e definici z P R u zkratky pop., kde se tvrdí, že jde o slova „často ze starého argotu, který se rozšířil". Totéž je splněno ale i v případě zkratky fam. Aby ale P R odůvodnil existenci pop. a její odlišnost vůči fam., přidává na konec definice u pop. závorku: „(odlišovat od fam., která se týká komunikační situace)" (viz výše v 4.1.4). O b d o b n ý dovětek lze najít v P R i na konci definice fam., která je jako zkratka pro adjektivum familier v PR2021 definována následovně: „použití v mluvené řeči i v psaném projevu každodenního jazyka: konverzace atd., ale nepoužilo by se při formálních příležitostech; týká se diskurzní situace, nikoli sociální příslušnosti, na rozdíl od POPULAIRE -» POP." (PR2021: XXX)9 6 Dezargotizaci i depopularizaci ale svérázně a vcelku elegantně vyřešilo nakladatelství Le Robert, a to zavedením nové kombinované značky arg. fam. Definována je jako zkratka pro označení: „slova ze sociolektu rozšířeného do hovorové mluvy" (mot ď argot passé dans le langage familier, PR2021: XXVIII), což odpovídá definici obecného slangu. V našem minikorpusu tuto novou a progresivní kombinovanou zkratku pro příznakové lexikum získala v P R v prvním mezidobí slova brique a portugaise, ve d r u h é m ještě lexém taule. Zajímavý je nejen fakt, že se tak nestalo pro casse a se cassser, která mají také svůj původ ve starém argotu, a tedy prošla stejnou částečnou dezargotizaci (revize tedy není důsledná), ale zejména to, že u slova portugaise byl nahrazen touto zkratkou příznak pop., což bude patrně řešení i pro jiná slova, u kterých lexikografové z tohoto vydavatelství nebudou chtít rezignovat na označení sociolektálního původu. Vrátíme-li se ale k metodě získání našeho minikorpusu, k p o d m í n c e existence hesla v DAFP2010, je namístě debata o tom, zda by arg. fam. nemělo získat všech 37 slov, která jsou dnes v P R označena příznakem fam. Samozřejmě je utopická p o u h á představa zpětné revize, aby získala doplňující informaci o tom, že kdysi patřila do sociolektu. 96 V originále: «usage parlé et méme écrit de la langue quotidienne: conversadon etc, mais ne s'emploierait pas dans les circonstances solennelles; concerne la situation de discours et non ľappartenance sociále, ä la différence de POPULAIRE —> POP » 4 Kapitoly ze sociolexikologie V úvodní prezentaci minikorpusu bylo uvedeno, že vybrané lexémy měly u zkoumané francouzské mládeže na učilištích v Paříži a v Yzeure povětšinou vysokou frekvenci. Slůvko „povětšinou" bylo použito záměrně. Do korpusu byla totiž zařazena navíc i slova s malým (Ure, turbin) a nulovým (chässe a esgourde) výskytem v dotaznících (která se ale objevila v polořízených rozhovorech). Zařazena byla z důvodu ověření hypotézy, že přidělováním „ s / d příznaků" se upozadí otázka dobové příznakovosti. Tato čtyři slova v našem výzkumu vykazovala známky archaičnosti. Jedině slovo turbin je ale v P R označeno už v 90. letech jako zastaralé (přičemž v obou slovnících tehdy ještě shodně jako pop.). Opomineme-li dezargotizaci slova tire v P L v d r u h é m mezidobí, mají tyto argotické archaismy z našeho výzkumu ve slovnících příznak arg. v 90. letech i v roce 2021. Toto zjištění ale řadí arg. po bok lexikografické fosilie pop., tedy spíše do kategorie dobových příznaků. Tabulka č. 6: Proměny zkratky arg. Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Larousse ve vydání z roku Lexém Příznak ve slovníku Le Petit Robert ve vydání z rokuLexém 1969 1993 2021 Lexém 1967 1994 2021 brique arg. fam. fam. et vieilli brique arg. org. fam. CASSE arg. casse arg. fam. se casser 0 arg. fam. se casser arg. fam. CHÁSSES 0 arg. CHÁSSES arg. ESGOURDE arg. ESGOURDE arg. fric arg. fam. fric pop. fam. fringues arg. fam. fringues pop. fam. gonzesse 0 arg. fam. gonzesse vulg. fam. OSEILLE pop. fam. arg. oseille pop. fam. portugaise 0 pop. fam. portugaise pop. org. fam. TAULE pop. arg. taule arg. org. fam. tire arg. fam. TIRE arg. Tabulka č. 6 zobrazuje jednak dezagotizovaná slova z minikorpusu, tak i argotizovaná slova a konstatní argotismy (lexémy obou posledně jmenovaných kategorií vyznačujeme kapitálkami). Vzorek pěti slov s novodobým příznakem arg. v P L a tří slov v P R (resp. šesti, počítaje arg. fam., tedy částečně dezargotizovaná slova, která označujeme kurzívou) je jistě značně nereprezentativní, přesto lze i zde 4.1 Příznakovost a expresivita ve francouzské lexikografii pozorovat tutéž nesourodost v označování příznaků jako u ostatních analyzovaných zkratek substandardního lexika, z čehož plyne tentýž chaos pro nerodilého mluvčího. Fam., pop. a arg. jsou opravdu „tři vajíčka ze stejné ošatky", jak proklamovala Devolderová (viz výše v kap. 4.1.4), vezmeme-li v potaz rozdíly v přidělování zkratek mezi slovníky u stejných lexémů v totožných časových údobích. Francouzská nespisovná slovní zásoba stála ještě v 60. letech 20. století, kdy začínáme sledovat přidělování zkratek „ s / d příznaků" v P L a P R na periferii zájmu lingvistů. M n o h é výrazy byly dlouhou dobu společensky tabuizované a tato situace se promítala do lexikografické praxe. N a vzorku 50 lexémů ve třech generacích slovníků těchto dvou kontinuálně reeditovaných řad bylo možné pozorovat, jak se vyvíjel přístup k zaznamenávání negativní expresivity u pejorativ a vulgarismů a jak se posunuly hranice mezi chápáním příznaků argotique, populaire 2L familier. Dominující funkční aspekty při přidělování zkratek příznakovému lexiku v P L a P R schematizuje diagram č. 2, ve kterém nebereme v potaz vývoj od 90. let do roku 2021 (zde by pop. z diagramu vymizelo a fam. se posunulo frekvenčně více vpravo). sociolektální původ \ m í r a rozšíření i 60. léta arg. i pop. 90. léta arg. fam Diagram č. 2: Proměny forem a frekvencí zkratek mezi 60. a 90. lety 20. století Závěrem lze tedy konstatovat, že lexikografické týmy obou slovníků mají snahu substandardní lexikum revidovat a přihlížet především ke stylově-frekvenčnímu hledisku. Za pomoci nově přidělované kombinované značky arg. fam. přitom PR dává signál, že nehodlá rezignovat na označování sociolektálního původu (bohužel zatím jen několika málo) slov. Ve francouzské lexikografii se tak odráží nejen synchronní dynamika jazyka, ale i změna náhledu na stratifikaci národního jazyka, která se udála v souladu s rozvojem sociolingvistiky. @ 4 Kapitoly ze sociolexikologie 4.2 O d metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii: neologie ve slovnících a v korpusu rapových textů Práce s výkladovými slovníky francouzštiny je činnost téměř každodenní pro učitele, překladatele či vědce, zejména pokud francouzština není jejich rodným jazykem. Tato práce vyžaduje důvěru v kvalitu užívaného slovníku a v aktuálnost v n ě m obsažených hesel a jejich výkladu. C o se spisovné slovní zásoby týče, slovníky těmto kritériím povětšinou dostojí. Naopak substandardní lexikum je ve všeobecných, nespecializovaných slovnících zachycováno jen nedůsledně. Může za to dynamika lexikálních inovací i teritoriální a sociálně-generační variabilita lexika, které je v české i francouzské lexikografické tradici označováno shodně jako příznakové (marqué). Pro nakladatelské záměry je periferní slovní zásoba až druhořadá, a proto autoři do jednodílných slovníků zařazují sociálně příznaková slova jen sporadicky, spíše podle volného místa v d a n é m svazku než podle frekvenčního hlediska, jak dokládají detailní Martinezovy studie (Martinez 2009). Marginální slovní zásobuje tedy nutné hledat v koncentrované p o d o b ě jinde, ve specializovaných slovnících sociolektů, přičemž tato sociolektografická díla vzbuzují u uživatelů obvykle menší důvěru než klasické referenční slovníky a častěji si uživatelé také dovolí kritiku jejich obsahové stránky. Děje se to pravděpodobně proto, že toto specifické odvětví lexikografie postrádá pokročilejší metodický aparát, jak bude demonstrováno níže v této studii, která byla provedena ve spolupráci s Camillem Martinezem (tiskem Martinez a Podhorná-Polická 2014). Tato d r u h á praktická studie ze sociolexikologie si klade za cíl ověřování postupů, jakými se do francouzských referenčních slovníků zařazují nové substandardní výrazy. Dále si pokládáme otázku, zda lze skrze korpusy a frekvenční hledisko ověřit „úplnost" slovníku, tedy zda mezi substandardními hesly toho kterého slovníku nejsou opomenuta obzvlášť široce rozšířená slova. Zároveň se zaměříme na výtky adresované z řad vědců tvůrcům slovníků, především pak na podobnosti mezi kritikou metalexikografickou a metasociolektografickou. 4.2.1 Nová hesla ve všeobecných referenčních slovnících: lexikální inovace, nebo renovace? Hapaxy neboli ojedinělé výskyty výrazů v textových či mluvených korpusech (z latinského hapax legomena) bývají často považovány za p o u h é stylizační prostředky vycházející z idiolektů jazykově kreativních jedinců. Z některých takovýchto hapaxů se ale mohou stát tzv. rezolektální slova (viz výše 3.5), která najdou uplatnění v neotřelém výrazivu skupin. Mají-li potenciál se šířit k dalším uživatelům, tedy difundovat do společnosti a lexikalizovat se, tedy ustalovat svou formu i význam, vznikají po různě dlouhém čase tzv. neologičtí kandidáti na slovníkové zaznamenání. 4.2 Od metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii Jejich difúze může být sice rychlá, přesto nemusí být slovo lexikografy zachyceno vůbec nebo mu nepřikládají váhu (jeví se j i m jako hapax), a tedy jeho slovníkové zařazení se odehraje se zpožděním, obvykle až dávno poté, co ztratí příznak novosti u většiny uživatelů. Právě na absenci vazby mezi neologismem a zařazením do všeobecných monolingvních slovníků upozorňuje Jean-Francois Sablayrolles: „Slova neztrácí svou neologicitu tím, že byla zařazena do slovníku, ale také toto tvrzení můžeme obrátit: slova vstupují do slovníku, protože už nejsou neologismy." (Sablayrolles 2000: 181 f7 Je-li tedy vztah neologie a slovníkové fixace arbitrárni a obezřetnost lexikografa v otázce módních trendů, ze zkušenosti spíše pomíjivých, natolik velká, že pro většinu neologismů v době jejich mediálního třesku (viz výše kap. 3.5) není ve všeobecných výkladových slovnících místo, bylo by patrně záhodno se ptát, jaké předpoklady pro zařazení do slovníku m á slovo, které je neologickým kandidátem. Na příkladu difuzních trajektorií několika sociolektismů se Marc Sourdot snažil postihnout faktory ovlivňující „neologické cesty" těchto slov. Ve svém článku uveřejněném v časopise La linguistique (Sourdot 1998) definoval kritéria, která favorizují přechod sociolektismů ze stadia hapaxu do širšího úzu a zejména pak do všeobecných slovníků. Sourdot nazývá tento svazek kritérií jako „4B", kdy tato čtyři „béčka" odpovídají iniciálám ve slovech besoin („potřebnost"), briěveté („stručnost"), beauté („krása, líbivost") a bienséance („slušnost"; Sourdot 1998: 66). Sourdot dává na první místo besoin, tedy reálnou potřebu nově pojmenovávat v sociálních interakcích, zejména ale čtvrtá p o d m í n k a slušnosti, tedy absence obscénních rysů, se jeví jako velmi frekventovaná bariéra pro vstup do slovníku. Konkrétně uvádí příklad adjektiva couillu („odvážný, drzý", odvozené z couilles = „koule, varlata"), které v té době referenční slovníky i přes široké rozšíření ignorovaly. Dodejme, že Larousse zařadil toto slovo do PL2000 s označením trěs fam. a Le Robert až o osm let později do PR2008 s toutéž zkratkou. Přihlédneme-li k dynamičnosti a neostrosti hranic mezi jednotlivými kategoriemi nespisovného jazyka a vezmeme-li v potaz subjektivitu lexikografů při přidělování příznaků nově zařazovaným slovům a celkovou proměnlivost „stylistických/ diastratických příznaků" („s/d příznaky", viz výše Corbin 1989) v čase a v závislosti na interních přístupech jednotlivých vydavatelství (viz výše kap. 4.1), je pokus o kvantitativní potvrzení Sourdotovy poetizující hypotézy reálnou výzvou. Aby mohlo být dosaženo cílů, které si navíc v úvodu této kapitoly klademe, bude 97 V originate: «Les mots ne sont pas non-neologiques parce qu'ils sont dans le dictionnaire, mais on peut renverser la proposition: les mots entrent dans le dictionnaire parce qu'ils ne sont plus neo- logiques.» 4 Kapitoly ze sociolexikologie nutné zkřížit metodologické postupy a provést komparativní analýzu tří francouzských korpusů: 1) korpusu lexikálních jednotek nově přidaných do všeobecných referenčních slovníků francouzštiny, tj. výkladových slovníků s nej větší základnou uživatelů (korpus DiCo), 2) korpusu slangismů a argotismů sestaveného ze slovníků sociolektů, 3) korpusu zaměřujícího se na neologismy, se kterými se identifikuje předměstská mládež (korpus RapCor). První zkoumaný korpus p o d názvem DiCo dal k dispozici pro společné analýzy kolega Camille Martinez ve formě rozsáhlé databáze v programu Microsoft Access.9 8 Reálný stav slovníků z hlediska typu a rychlosti zařazování nových hesel tak m ů ž e m e porovnat se Sourdotovými kritérii a s výše uváděným „neologickým paradoxem", který popisuje Sablayrolles. Východiskem pro tvorbu korpusu v m o m e n t ě provádění této studie, tj. v červnu 2012, se stalo 34 slovníků nej větších francouzských slovníkových nakladatelství. Konkrétně se jednalo o 16 ročníků slovníku Le Petit Larousse (dále PL) vydávaných každoročně v období o d roku 1997 do 2012 (data vročení, reálná vydání 1996- 2011, viz výše v kap. 4.1 tzv. millésimes) a také 16 ročníků slovníku Le Petit Robert (dále PR) z téhož období. Dále pak databáze obsahovala komparaci dvou posledních ročníků slovníku Francouzské akademie (Dictionnaire de ľ Academie frangaise, předposlední vydání z let 1932-1935, dále DAF8, komparované s excerpcí z DAF9 1992-2000 o d A po písmeno F). Jak již bylo řečeno výše, Martinez o d roku 2006 každoročně prochází stránku po stránce a manuálně excerpuje všechny změny mezi předchozím a následujícím vydáním daných slovníkových řad. Takto zaznamenal přibližně 14 000 nově zařazených hesel a kolem 6000 vyřazených hesel, navíc mnoho dalších informací, které se týkají zejména pravopisných změn (podrobněji Martinez 2009). Vraťme se ale ke zmíněnému neologickému paradoxu ze Sablayrollesovy citace na konkrétním případě slov nově zařazených do slovníků PR. Analýzou svého korpusu došel spolupracovník Martinez k závěru, že reaktivita P R vůči zařazování plošně rozšířených neologismůje vcelku malá. Značně je totiž snížena tzv. rattrapages („dodatečnými záchyty"), tedy zařazováním slov, která ve slovníku ve starších vydáních z různých důvodů chyběla. 98 Databáze je od roku 2019 zveřejněna na webu laboratoře Cognition, Langues, Langage, Ergonomie (CLLE) při Univerzitě Jeana Jaurěse - Toulouse 2, viz Martinez (2006-2021). 4.2 Od metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii Pomocí rozdílu mezi datem zařazení slova do slovníku a datem prvního zaznam e n á n í užití slova dochází Martinez k závěru, že p r ů m ě r n é „stáří" nově zařazovaných slov do PR je kolem 70 let. Podotkněme, že informace o datu prvního zaznam e n á n í lexikografy naopak chybí ve slovnících P L , proto jej z hlediska rattrapages nelze zkoumat. Toto p r ů m ě r n é „stáří" nově zařazených slov z řady slovníků PR vydaných mezi lety 1997 a 2012 je ale třeba ještě usouvztažnit. Jemnější segmentací zkoumaného období do tří časově ohraničených subkategorií, které odpovídají třem dílčím charakteristikám interního lexikografického programu v nakladatelství Le Robert, lze rozpoznat, že se PR v letech 1998 až 2006 nejprve otevírá neologismům a p r ů m ě r n é stáří takovýchto nových hesel se v této první etapě pohybuje mezi 40 a 60 lety. Do edic 2007 a 2008 bylo naopak nově zařazeno velké množství slov užívaných ve frankofonním světě i v různých regionech Francie, z nichž některá byla velice stará - p r ů m ě r n é stáří nových hesel v tomto období je tedy 110 až 120 let. A konečně v období 2009-2012 bylo zařazeno technické výrazivo z různých specializovaných technolektů, přičemž p r ů m ě r n ý věk takových „novinek" se pohybuje mezi 80 a 90 lety. Jak je tedy patrné z této etapizace, p r ů m ě r n é stáří nových hesel zůstává relativně vysoké, a to i přesto, že některá slova vstupují do slovníků pouze několik let po zachycení prvního výskytu slovnikári. Jako příklad uveďme slovo malbouffe (kompozitum z formantů „špatný + žrádlo", označuje „neekologické a potenciálně nebezpečné potraviny"), jehož první zachycení datuje P R do roku 1999. Do téhož slovníku vstoupilo jako samostatné heslo už v ročníku 2001 (který ale vyšel už v roce 2000), tedy defacto o pouhý rok později (pro širší a detailnější exemplifikaci rattrapages viz Sablayrolles 2011: 93). 4.2.2 „S/d příznaky" v komparaci korpusů všeobecných slovníků Tři výše uvedené fáze v nakladatelském plánování při vkládání nových hesel do slovníku P R mají paralelu i na úrovni substandardního lexika (viz níže graf č. 2). Slova nespisovná, zejména pak ta s příznakem fam. (český ekvivalent by byl nejspíše hovor., ale také expr), vstupují do tohoto slovníku nejmasivněji v ročnících 2007 a 2008. Nesouvisí to ani tak se z m ě n o u přístupu k lexikálním inovacím jako spíše s obecně vyšším počtem nově zařazených hesel v těchto dvou ročnících. Pro většinu jazykovědců zkoumajících sociolekty je Le Petit Robert považován za slovník s dlouhodobě nej citlivějším přístupem k sociolektům a k dynamice obecného slangu. O tom svědčí mj. zavedení kombinované zkratky arg. fam., častější integrace slov z obecného slangu mládeže s označením langage desjeunes - viz např. heslo cool atd. K tomuto pozitivnímu evaluování P R se často také připojuje autorita Alaina Reye, kterého sociolektologové znají jako spoluautora „Slovníku nekonveční 4 Kapitoly ze sociolexikologie Graf č. 2: Rozložení zkratek „s/d príznaku" u 218 nových hesel ve slovnících PR1997-PR2012 francouzštiny" (DFNC, Cellard a Rey 1980, viz výše 4.1.3). Srovnáme-li ale P R s obdobnou řadou patnácti ročníků P L vydaných v období 1997-2012 nebo s posledním slovníkem D A R zaslouží si P R opravdu tuto výsadní pozici? Ve všech těchto slovnících je substandardní lexikum označováno zkratkami vztahujícími se k diastratické variantnosti jazyka: arg. = argotique, tj. původem z argotu, myšleno především ze starého předválečného argotu, pop. = populaire, tj. původem z lidové mluvy. Může se vztahovat také k variantnosti diafázické:/aw. =familier, tj. hovorové, plais. = plaisant (v PR) nebo par plais. = par plaisanterie (v PL), tj. žertovné nebo žertem. Můžeme sem také částečně zařadit příznaky související se slušným vyjadřováním: vulg. = vulgaire, tj. vulgární, triv. = trivial (pouze v DAF), tj. obscénní, zpéj. = péjoratif, tj. obhroublé, a nakonec terme ďinjure (v PR), injur. = injurieux (v PL), tj. nadávka, urážlivé. Po nechrne stranou debatu o významovém obsahu těchto příznaků a o logičnosti v jejich přičleňování k jednotlivým slovům (o tom ostatně již byla řeč výše v kap. 4.1.4-7). Příznakovost zaznamenávaná zkratkou plais./par plais. je do tohoto výčtu zařazena s ohledem na Corbinův přístup, jelikož se j e d n á o příznak stylistický. Stej n ě tak by se teoreticky dalo zařadit pod „s" příznaky, např. iron. („ironicky"), což ale nelze považovat za nutně substandardní rovinu, proto se k této specifické zkratce vyjadřovat nebudeme. Do tabulky č. 7 shrnujeme počty nově přidaných hesel do PR, P L mezi ročníky 1997 a 2012 a mezi DAF8 a DAF9 po písmeno F včetně, které obsahují výše uved e n é příznakové značky, případně jejich subvarianty. Kombinované zkratky typu 4.2 O d metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii arg. fam. či arg. scol. budou prozatím započítány pod značku arg. (detailněji budou analyzovány v další kapitole, proto řádek podbarvujeme), stejně tak nebude vyčleňován intenzifikátor trěs (používaný před fam. a vulg.). Tabulka č. 7: Nová hesla s příznaky s/d (zařazená do PL nebo PR mezi lety 1997 a 2012 a nová hesla z 9. edice DAF po písmeno F včetně) Zkratka PL PR DAF9 -> po písmeno F fam. 309 8 4 , 4 % 186 85,3% 273 46,8% arg. 19 5,2% 14 6 , 4 % 47 8,1 % péj. 29 7 , 9 % 6 " 2,8% 68 11,7% vulg. 2 0,5% 4 1,8% 19 3,3% pop. 0 0% 4 1,8% 166 28,5% plais./par plais. 7 1,9% 3 1,4% 2 0,3% terme ďinjure/injur. 0 0 % 1 0,5% 0 0 % triv. 0 0 % 0 0 % 8 1,4% SUMA 366 100% 218 100% 583 100% I když se na první pohled celkový počet substandardních jednotek nově začleněných do nomenklatury toho kterého slovníku liší, v relativních číslech jsou p o m ě r y příznakových značek z výčtu u slovníků P R a P L srovnatelné. Zkratka/aw. mezi novými hesly s označeným s / d příznakem převládá ve všech slovnících, zatímco počet nových slov označených zkratkou arg. je u P L a P R vcelku nízký, v p r ů m ě r u je nově začleňován cca jeden lexém ročně. Dále z tabulky vyplývá, že od příznakové značky pop. bylo v P L od roku 1997 upuštěno zcela, neboť od tohoto data nebylo žádné nové heslo takto označkováno (což jen potvrzuje závěry kap. 4.1 výše), zatímco autoři P R j e použili u čtyř nově začleněných lexémů. Konkrétně bylo v roce 2007 nově začleněno sloveso User („chlastat, ožrat se"), v roce 2009 se jednalo o slova: 2. fion („řiť, anál")1 0 0 , a wesh („Máš se?; C o je?") a konečně v roce 2010 o coufle („chyba, průser"). V rozsáhlém slovníku DAF9, kde je počet nově zařazených hesel podstatně větší než u jednosvazkových slovníků P R a P L , jsou p o m ě r y mezi uváděním příznaků odlišné. Značka pop. je přidělována velmi často, čímž konkuruje značce fam., a používá se tu také specifické označení triv. pro trivialement („hrubě"). 99 Z toho tři slova obsahují kombinované značky: rebeu („Arab, Arabka, Arabáč") a blablater („žvanit, blábolit") jsou označena jakofam., péj. a kanadianismus guidoune („courá, šlapka") jako péj., vulg. 100 Čísla před některými lexémy odpovídají číslu významu, pod kterým je v případě homografických hesel uvedeno v daném slovníku. 4 Kapitoly ze sociolexikologie 4.2.3 Přidělování zkratky org. ve všeobecných slovnících Sociolektismy, jak interslangismy, slangismy různých zájmových skupin, tak slova původem ze starého argotu, jsou ve francouzské jazykovědě shodně označována termínem argot (pouze s přívlastkem upřesňujícím jeho rozsah, a to ještě nesystematicky). Jakožto objekty n e h o d n é spisovného projevu byly dlouhou dobu stavěny na okraj zájmu lexikografů, kteří je podle platné celospolečenské normy nezařazovali do slovníků. Začleňování argotismů a obecně všech slov s příznaky s/d do referenčních slovníků reflektuje zásadní sociokulturní změny ve francouzské společnosti i v širší frankofonii, což ostatně dokládají výsledky kapitoly 4.1 pro P L a PR. Z dlouhodobějšího diachronního hlediska je nejzajímavější vývoj této změny pro slovník DAF, neboť v n ě m dochází postupně k přesně o p a č n é m u trendu, než který při prvním vydání slovníku v roce 1694 deklamovali jeho autoři: „co se týče násilných slov nebo těch, která uráží cudnost, nezačlenili jsme je do slovníku, protože počestní lidé se jim ve svých promluvách vyhýbají" (DAF1 1694: IV)101 S uvolněním společenských norem (zejména na konci 60. let 20. století) se však situace začala rychle měnit, zmírnila se tabuizace slov obsahujících koprolalické či pornolalické formanty či sémy (viz výše případ adjektiva couillu,e) a sociolektismy byly do všeobecných slovníků postupně zařazovány. M o d e r n í argotologie (ve Francii jde o zavedený název disciplíny, česky spíše sociolektologie) definuje argot z funkční perspektivy mnohem siřeji, než bývá klasicky vnímán, tj. jakožto nesrozumitelný jazyk kriminálníků a společenské spodiny s prvořadou funkcí zatajit obsah promluvy před nezasvěcenými do skupinové normy. Nesoulad mezi chápáním termínu argot jazykovědci a nelingvisty ve frankofonním jazykovém prostoru (viz P o d h o r n á 2005) víří také polemika nad důvody vzniku a zejména přetrvávání příznakové značky arg. ve všeobecných referenčních slovnících. Samotná kryptická funkce snad kdysi argot z pozice dominantního diskurzu mohla definovat, v lexikografické praxi je však přinejmenším paradoxní j i uvádět. Zachycuje-li se totiž sociálně příznaková mluva do slovníků, jde o proces dekódování, ovšem do slovníků, zejména těch všeobecných, se začleňují pouze slova s velkou mírou rozšíření mezi uživateli, tedy slova, která svou krypticitu již dávno ztratila. Proto je tato debata o užívání a prožívání termínu argot ve francouzském prostředí orientována spíše diachronicky a ne funkčně (krypto-ludická a identitami funkce dnešního argotu), jak by si představovali stoupenci m o d e r n í argotologie, jejíž zakladatelé v 80. letech (laboratoř C A R G O 101 V originále: « Quant aux termes ďemportement ou qui blessent la Pudeur, on ne les a point admis dans le Dictionnaire, parce que les honestes gens évitent de les employer dans leurs discours.» 4.2 Od metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii Centre ďargotologie na pařížské Sorbonně od roku 1986) byli povětšinou žáky A n d r é h o Martineta. Otevření výkladových slovníků různým typům slov, jimž byl vstup dříve zapovězen (nejedná se jen o sociolektismy, ale také technické a dialektové výrazivo), je také známkou programové změny v lexikografickém plánování, tedy otevírání se uživatelským potřebám, a také výsledkem adaptací těchto slovníků na změny ve společnosti (tvorba elektronických databází slovníkových hesel bez omezení papírového formátu). V tomto směru mají konkurenční P R a P L náskok před DAF, jehož 9. vydání není stále dokončeno. Podíváme-li se detailněji na oněch přibližně 80 nových hesel se zkratkou arg., která byla začleněna do P R či do P L od roku 1997 nebo do devátého vydání D A F (viz tabulka č. 7 výše), je možné tato hesla dále dělit do tří podkategorií: 1) slova s jednoduchou značkou arg., 2) slova s kombinovanou značkou arg. fam. (ta se vyskytuje pouze v PR, kde je definována jako „slova p ů v o d e m z argotu, která se rozšířila do hovorové mluvy", česky slova z obecného slangu), 3) arg. + upřesnění prostředí, ve kterém je slangismus používán (např. argot scolaire - arg. scol. „žákovský slang, slang studentů"). V dalším textu budeme z ekonomických důvodů používat pojem argotismus pro všechna slova, která obsahují příznakovou značku arg. nebo její kombinace. Ve slovníku DAF9 bylo ze všech nových hesel označených některým ze „ s / d příznaků" (celkem 538) označeno zkratkou arg. 8,1 %, tedy necelá padesátka z nich. Tabulka č. 8 prezentuje konkrétní hesla, která byla takto do DAF9 přidána (pro písmena A do F včetně). Z tabulky vyplývá, že častěji než se samotným arg. se lze setkat s některou ze subkategorií, tedy se zkratkou arg. d o p l n ě n o u o informaci, ze kterého specifického prostředí slovo pochází. Nejčastěji se lze setkat s kategorií argot militaire („vojenský slang"). Skrze tento typ slangu pronikaly od koloniální doby do francouzštiny první arabismy, což dosvědčují i hesla barda („výzbroj, bagáž" - P R také uvádí arg. milit., ale v závorce také puis fam. = „poté hovorové" - v nevojenském významu totiž znamená „bágl, ranec, kufr"), baroud („bitka, mela") nebo bled („vesnice, venkov", původně v Maghrebu, dnes běžné i v rozšířeném významu „vidlákov, zapadákov" nebo také „vesnice (odkud emigrovali moji rodiče)" ve slangu předměstské mládeže). Přejímkou z koloniální doby (z Indočíny) je ostatně také slovo cagna („provizorní přístřešek, nekvalitní obydlí", konkrétně z anamitštiny). Co se týče hojně zastoupeného slangu studentů, argot scolaire („školní slang"), zařazuje DAF9 navíc několik specifikujících podkategorií. Nejméně restriktivní z nich je argot universitaire („vysokoškolský slang"), dále ale obsahuje také relativně úzce vymezený argot de 1'École normále supérieure („slang (prestižní) vysoké školy École normále supérieure"), argot de 1'École polytechnique („slang (prestižní) vysoké školy École polytechnique") a konečně argot des Écoles („slang všech Écoles, tedy 4 Kapitoly ze sociolexikologie Tabulka č. 8: Argotismy nově začleněné do DAF9 (1992-2000, písmena A až F) arg. arg. militaire arg. + (odkaz na školní nebo univerzitní prostředí) balěze 2. bancal archicube {arg. scolaire) 4. balle barda 2. bachot {arg. des Écoles) 2. berge baroud bizut {arg. scolaire) 2. brěme bidasse bizutage {arg. scolaire) 2. came biffe bizuter {arg. scolaire) camé, -ée biffin 4. botte {arg. de 1'École polytechnique) canasson bled cafardage {arg. scolaire) carrée bleusaille cafarder {arg. scolaire) 5. casse cabot canular {arg. de 1'École normále supérieure) 4. cave cagna canuler {arg. universitaire) claboter capiston cogne casse-pipe 2. dope 2. colon fayot 3. con, conne fayoter crapahutage crapahuter crapouillot cuistot (prestižních soukromých) vysokých škol"). Upřednostnění prestižních soukromých škol před jinými typy slangů, podstatně více rozšířenými (jakýmje např. obecný slang předměstské mládeže), odráží elitistickou selekci lexikografů, většinou akademiků, kteří těmito vysokými školami sami prošli. Lze se domnívat, že zde nad kritériem frekvenčním vítězí kritérium elitisticko-identitární, tj. upřednostnění slovníkového zachycení své vlastní slangové slovní zásoby, kterou šíří mediálně známé osobnosti z řad absolventů těchto škol. Nutno dodat, že m n o h é z těchto výrazů se používají jako interslangismy i na jiných různých typech škol (např. canular = „kachna, fake news, kanadský žertík"). Co se týče srovnání dvou zbývajících slovníků P L a P R ve sledovaném rozmezí 15 let (vročení 1997-2012), některá slova označená jako arg. se začlenila nově do obou slovníků, jiná jen do jednoho z nich. Tabulka č. 9 uvádí v abecedním pořadí devatenáct nových hesel z P L označených jako argotismus a čtrnáct argotismů z PR, vždy společně s rokem včlenění do slovníku a s upřesněním příznaku, jde-li o zkratku arg. d o p l n ě n o u o další informaci. Slova zařazená ve studovaném období do obou slovníků jsou v tabulce podbarvená. 4.2 O d metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii Tabulka č. 9: Nově začleněné argotismy do PL a do PR mezi lety 1997 a 2012 včetně roku začlenění a zkratky subkategorie (není-li samostatné arg.) PL PR bloque (2005, arg. scol.) bourre-pif (2012) branque (2012) bastonner (2007) cador (2000) Werne (2000, arg. fam.) cantiner (2000) cantiner (2008) cézigue nebo cézig (2000) chtarbe, -ee (2007) copion (1998, arg. scol.) copion (2008, arg. scol.) daron, -onne (2012) daron, -onne (2011) défourailler (2012) derche (2012) dézinguer(1999) dezinguer (2005, arg. fam.) flingueur, -euse (2012) gadjo (2000) flip (2012) incruste (2000) gnouf (2012) nibar nebo nibard (2000, arg. fam.) 2. rade (1998) pochetron, -onne (2008, arg. fam.) ratiche (2012) retoquer (2003, arg. scol.) Lschlass (1998) taf nebo taffe (2000) tricard, -e (1998) tournante (2003) zef (2000) Podbarvená společně zařazovaná slova jsou celkem čtyři. J e d n á se konkrétně o slova: cantiner („nakupovat zboží v kantýně (ve vězení)", PL2000 a PR2008), copion („tahák", PL1998 a PR2008), daron („fotr", PL2012 a PR2011) a dézinguer („odprásknout, oddělat", PL1999 a PR2005). Shody ve výběru nových hesel autory konkurenčních slovníků mohou být známkou toho, že se daná slova v běžně užívaném jazyce objevila při náhlém mediálním třesku krátce před jejich začleněním do slovníků. Je však třeba podotknout, že u slov cantiner a copion je zdůrazněn navíc i jejich sociálně-geografický rámec, jelikož původně patřila do specifických slangových prostředí, konkrétně cantiner do vězeňského slangu a copion do slangu školáků v Belgii. Některé lexikální jednotky se naopak vyskytly do roku 2012 pouze v jednom ze studovaných slovníků. Jde především o slova cézigue („on, von") a zef („vítr, větr"), která byla začleněna do P L v roce 2000, ale která se do P R nedostala (do roku 2012). Tvrzení je opačné, tedy absence v P L a zařazení do PR, pro slova blěme („problém, průser"), incruste („vtěrka"), nibard („cecek, koza"), které byly začleněny roku 2000 do PR, a slovo chtarbé („praštenej, na hlavu"), které P R začlenil v roce 2007 - všechna tato čtyři slova chybí ještě v ročníku PL2012. Jediné slovo 4 Kapitoly ze sociolexikologie incruste bylo do dnešního dne do P L doplněno, a to hned v ročníku 2013, tedy 13 let po jeho začlenění do PR. Tyto odlišné lexikografické výběry nových slov poukazují na skutečnost, že zkoumané slovníky nejsou diametrálně odlišné v otevřenosti vůči začleňování argotismů co do frekvence, nicméně o výběru konkrétních kandidátů rozhoduje každý z nich nezávisle a míra shody mezi nimi je p o m ě r n ě nízká. 4.2.4 Argotismy mezi vyřazenými hesly A n i jedno z vyřazených hesel v devátém vydání D A F není argotismus, což není překvapivé tvrzení vzhledem k tomu, že osmé vydání vyšlo v letech 1932 a 1935 (ve dvou svazcích), kdy tento typ lexika nebyl slovnikári b r á n v potaz. N a seznamu slov vyřazených z P R v období 1997 až 2012 je m é n ě než 100 položek a mezi nimi se nenachází žádný argotismus. Opačná situace je u konkurenčního PL, který vyřadil v d a n é m období 26 hesel s příznakem arg., z toho 17 v roce 1998, kdy proběhla velká revize hesel.Jedná se o následující slova: carva, chiadeur; flottard (všechna tři nesou příznak arg. scol. v roce 1997), barbette, biroute, capiston (vieilli), fistot, garde-mites, griveton (vx), 2. joyeux (vx), margis, marmitage (vx), marmiter (vx) (označené jako arg. militaire v roce 1997), babillarde (vx), blěche, bouif, 2. brěme, calbombe nebo calebombe (vieilli), cantiner,flingot (vx), moco, pagnot (vx), pagnoter (se), pante (vx), radeuse (vx) a riflette. Z těchto vyřazených 26 argotismů jich devět mělo zároveň i diachrónni příznak, značku vx (vieux = „archaický") a dva pak doprovázel příznak vieilli („zastaralý"), což je předurčovalo do pozice kandidátů na vyřazení. Třináct těchto hesel pak podle své kombinované zkratky patří do některého ze specifických slangů: deset do vojenského a tři do školského. Nejzajímavější z nich je heslo capiston („kápo, kapitán"), které P L vyřazuje, zatímco DAF9 naopak zařazuje. Zajímavý je rovněž výraz cantiner, který P L nejprve při „velkém úklidu" v ročníku 1998 vyřadil, aby jej pak při rozšíření kapacity v ročníku 2000 znovu zařadil (viz výše tabulka č. 9). Poměr mezi vyřazenými a nově zařazenými argotismy u P L v období 1997 až 2012 je tedy 26: 19. Tato čísla dokumentují způsob obnovování slovní zásoby, respektive její okrajové, přesto velmi dynamické složky. Je třeba zmínit také komerční aspekty tohoto obnovování, které k francouzské lexikografii neodmyslitelně patří. Už v roce 1960 na reklamní praktiky vydavatelství v poválečné lexikografii upozorňovali J. Dubois, L. Guilbert, H . Mitterand a J. Pignon. Hlasitě deklarovaná, ale do značné míry předstíraná byla v reklamách na slovníky pečlivost daných nakladatelství při sledování lexikálních inovací. Změny ve slovnících prezentovala jako p e r m a n e n t n í snahu o to, aby obsah odpovídal potřebám m o d e r n í společnosti, bohužel však tomu neodpovídala reálná reaktivita na rychlé společenské změny (Dubois a kol. 1960). 4.2 Od metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii Ovšem při bližším pozorování nově zařazovaných a vyřazovaných hesel u jednoho z komerčně nejúspěšnějších titulů, slovníku PL, se nelze ubránit pochybám, zda tato pečlivost není spíše zmatkem. Kolega Martinez totiž nalezl m n o h é případy, kdy bylo slovo v jednom ročníku vyřazeno, aby mohlo být o několik let později do slovníku opět nově začleněno (viz výše heslo cantinerv PL, detailněji Martinez 2009: 144-150). Srovnání P L s P R přináší další zajímavé postřehy. Mezi výše uvedenými 26 hesly, která byla vyřazena z P L , se jich 11 v roce 2012 v P R vůbec nevyskytuje (konkrétně jde o slova barbette, bréme102 , calbombe, carva, chiadeur, jistot, flingot, flottard, joyeux, pagnot a radeuse). To, že z P L byla vyřazena slova, která P R ani nezačleňoval, dokládá skutečnost, že obnovování slovní zásoby provázejí také četná o p o m e n u t í či ignorace některých perifernějších lexikálních jednotek. Pokud tato slova nezaznamenají nějakou zásadní obrodu své expresivity a frekvence užití, lze předpokládat, že s postupujícím časem ztrácí naději dostat se kdy z této periferie do legitimnější a centrálnější pozice, jakou je jistě zařazení do nomenklatury nejpoužívanějších příručních, jednosvazkových slovníků francouzštiny. 4.2.5 Komparace se specializovanými slovníky sociolektů Souběžně s tvorbou všeobecných slovníků pravidelně vznikají také specializované slangové slovníky, které jsou více či m é n ě o d b o r n ě zaštítěny. N a rozdíl od každoročních vydání P R a P L jsou ale tato díla zřídkakdy vydávána opakovaně. I přesto se ale m ů ž e m e pokusit o komparaci slovníků slangu a argotu, které jsou si příbuzné, o b d o b n ě jako to bylo provedeno výše u všeobecných slovníků. K analýze se nabízí dvě série slovníků obecného slangu: výše prezentovaná dvě vydání D F N C od Cellarda a Reye (1980 a 1991, vydané nakladatelstvím Hachette) a čtyři vydání slovníku slangu a argotu od Colina, Mévela (ve spolupráci s Leclěrem), vydávaného nakladatelstvím Larousse pod různými názvy (viz výše 4.1.3 DA1990, DAF01999, AFP2006 a DAFP20101 0 3 . V d a n é m výčtu by také neměla chybět série slovníků Comment tu tchatches! Dictionnaire du francais contemporain des cités [Jak ty šprechtíš! Slovník současné francouzštiny z předměstí] od Jeana-Pierra Goudailliera (čtyři vydání z let 1997, 1998, 2001 a 2019, dále CTT). N a rozdíl od ostatních uvedených slovníků jsou v tomto slovníku akcentovány modernější zdroje (především excerpce z rapových textů, filmů aj.) a historické zdroje jsou evokovány pouze při etymologických výkladech nebo pro překladové varianty vět 102 V přeneseném významu „karta", toto slovo PL1998 vyřazuje, zatímco DAF9 je začleňuje mezi nová slova. Totéž platí i pro další slovo z tohoto seznamu - flingot („zbraň, kvér"). 103 Podrobnější informace na této ediční sérii jsou na stránce: Languefrancaise.net, «Colin (J.-Paul), Mével (J.-Pierre), Leclére (Chr). Dictionnaire de ľargot» (re'vision n'10 du 2010-01-21 06:53) [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.languefrancaise.net/Argot/Colinl990. 4 Kapitoly ze sociolexikologie z m o d e r n í h o do starého argotu. Obsahové tento slovník zahrnuje především slang předměstské mládeže, jak je patrné z podtitulu. V této komparační analýze se zaměříme na 14 argotismů, které byly nově začleněny v ročnících 1997 až 2012 do PR (viz pravý sloupec tabulky č. 9). Tento slovník vybíráme proto, že jsou zde na rozdíl od P L nebo DAF9 uvedeny cenné údaje o prvních zaznamenaných výskytech toho kterého slova. Tento minikorpus využijeme k testování hypotézy, zda m ů ž e m e slovníky sociolektů považovat za jakýsi „předpokoj" pro vstup do všeobecných slovníků. Pro ověření této hypotézy využijeme komparaci výše uvedených sérií slovníků sociolektů, tedy D F N C , od D A po D A F P a C T T K této hypotéze nás přivádí zej m é n a úvaha o personálním propojení P R a D F N C . Spoluautorem všeobecného PR a zároveň i spoluautorem sociolektálního D F N C (vydávaného konkurenčním nakladatelstvím Hachette) je lexikograf a jazykovědec Alain Rey, tudíž si klademe otázku, zda nebude D F N C zdrojem pro nové kandidáty na zařazení do PR. Přehled výsledků komparace těchto dvou slovníků shrnujeme níže do tabulky č. 10. Vyplývají z ní především tři poznatky časového charakteru: 1) Téměř veškeré datace z D F N C byly překopírovány do PR, což je logický důsledek sdílené intelektuální práce (viz výše osoba Alaina Reye). 2) Je doloženo malé (resp. nulové) rozšíření slov blěme, chtarbé(e), incruste, pochetron(ne) a tournante až do roku 1990. Toto lze ale také interpretovat jako nezachycení vzestupu některých z těchto lexémů v p r ů b ě h u 80. let (viz níže tabulka č. 11 s jejich výskytem v D A z roku 1990). Studovaný minikorpus je každopádně příliš malý, aby bylo možné popsat obsah slovníkových revizí s objektivní jistotou, lze ale pozorovat značnou inertnost, a to jak na poli kvalitativním (pouze slovo taf(fe) bylo (byť neúplně) přepracováno mezi roky 1980 a 1991), tak i kvantitativním (žádný z excerpovaných lexémů nebyl nově začleněn). Hypotéza malého rozšíření chybějících slov tohoto výčtu v 80. letech může být p o d p o ř e n a výsledky ankety Marca Sourdota, který shromažďoval identitami neologismy svých mladých studentů se sedmiletým intervalem (Sourdot 1997). Zatímco v seznamu slov z roku 1987 nebylo ani jedno ze studovaných slov, v seznamu z roku 1994 se již objevují lexémy blěme, chtarb (apokopa ze slova chtarbé) a incruste. 3) Absence slov v D F N C , která ale byla poprvé zaznamenána dlouho před rokem 1980 (např. copion, dézinguer), může signalizovat jejich malou frekvenci nebo příliš velkou specifičnost v dobovém úzu ve Francii (copion je původně belgicismus, dézinguer se h o d n ě používá v detektivkách a v našich anketách mezi učni byl evokován minimálně). 4.2 O d metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii Tabulka č. 10: Vztah mezi argotismy nově začleněnými do PR a jejich výskyt a datace v D F N C (1980a1991) LEXÉM Datum zařazení do PR Příznak vPR Datace (první zaznamenaný výskyt) v PR Přítomnost a datace v DFNC LEXÉM Datum zařazení do PR Příznak vPR Datace (první zaznamenaný výskyt) v PR DFNC 1980 DFNC 1991 bastonner 2007 arg. 1926 1926, plošně rozšířené po roce 1970 idem blěme 2000 arg. fam. kol. 1990 0 0 cantiner 2008 arg. 1927 tranzit, sloveso, ve významu „zaplatit částí svých úspor při odchodu z galejí za ošacení a jídlo" 1927 idem chtarbé,e 2007 arg. 1984 0 0 copion 2008 arg. scol. 1945 0 0 daron, ne 2011 arg. 1725; „šéf"1680 1726 „pan mistr", „matka", 18. stol. „královna, král" idem dézinguer 2005 arg. fam. 1903 0 0 gadjo 2000 arg. konec 19. stol. konec 19. stol. (dle Esnaultova slovníku) idem incruste 2000 arg. 0 0 0 nibar nebo nibard 2000 arg. fam. kolem 1950 kolem roku 1950 ? idem pochetron, ne 2008 arg. fam. 1982, P. Perret 0 0 retoquer 2003 arg. scol. 1861; hapax 1807 v Lotrinsku 1861 idem taf nebo taffe 2000 arg. 16. stol. tafe [několik významů, přičemž význam „práce" chybí] [jediné přepracované heslo z tohoto seznamu (ovšem v dnešní době nejběžnější význam „práce" stále chybí)] tournante 2003 arg. kolem roku 1995, rozšířené po roce 2000 0 0 4 Kapitoly ze sociolexikologie Série slovníků slangu a argotu z vydavatelství Larousse,jejichž autoryjsou Jean-Paul Colin aJean-Pierre Mével (ve spolupráci s Christianem Leclěrem), je bohatší a delší (období 1990-2010), což nám umožní zajímavější pozorování začleňování nových hesel. Stejnou sadu slov našeho minikorpusu 14 argotismů nově začleněných do PR (1997-2012) tedy srovnáme s řadou DA1990-DAFP2010 a pro informaci také s Goudaillierovým slovníkem CTT2001 a s naším korpusem rapových textů RapCor, který bude detailněji prezentován níže, ve verzi z počátku roku 2013, která obsahovala 750 písní. Tabulka č. 11: Výskyt a datace 14 argotismů nově začleněných do PR 1997-2012 v sérii DA1990-DAFP2010, CTT2001 a v korpusu RapCor LEXÉM DA 1990 (1992) (první datace pouze pro význam, který zařazuje PR) DAFO 1999 (2002) AFP2006 DAFP 2010 CTT2001 Frekvence v RapCoru (2013, 750 písní) bastonner, tranz, sloveso 1926 u Esnaulta (se bastonner 1941) idem idem idem 0 [pouze substantivum baston] 2 bléme, subst. mask. 0 0 0 [aleje zmíněno v závěrečném glosáři na konci slovníku Lexique frangais- argot] idem ano 9 cantiner, netranz. i tranz, sloveso 1933 u Esnaulta (pro moderní význam slova „nakupovat ve vězeňské kantýně") idem 1931 u Esnaulta idem 0 3 chtarbé, e, adj. 1984 (v časopise Le Nouvel Obser- vateur) idem idem idem ano 0 copion, subst. mask. 0 0 0 0 0 0 daron, ne, n. zejména význam 2. „otec, matka" (1725 u de Grandvala); darons („rodiče"-1928 u Esnaulta), výjimečně význam 1. „mistr, šéf" (1725 u de Grandvala) idem idem idem [daron ano, daronne nějako samostatné heslo, ale vyskytuje se v textu pod synonym e m dareum] 27 4.2 Od metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii LEXÉM DA1990 (1992) (první datace pouze pro význam, který zařazuje PR) DAFO 1999 (2002) AFP 2006 DAFP 2010 CTT2001 Frekvence v RapCoru (2013, 750 písní) dézinguer, tranz, sloveso ve významu 2. „zabít" (1918 u Esnaulta) idem idem idem 0 0 gadjo, subst. mask. 1845 gorgio (u Vidocqa) idem 1856 gatgi (u Esnaulta) idem ano 10 incruste, subst. fem. 0 0 0 0 0 1 nibar nebo nibard, subst. mask. nibard, 1977 u Caradeca idem idem idem 0 1 pochetron, ne, subst. 1982 (u Perreta) idem idem idem 0 0 retoquer, tranz, sloveso 0 0 0 0 0 0 taf nebo taffe, subst. mask. ve významu 3. „práce" (1977 v Caradecově slovníku) idem idem idem ano 72 tournante, subst. fem. 0 0 ve významu 7. „hromadné znásilnění" (2002) idem ano 1 Z argotismů, která P R zařadil v období 1997-2012, chybí v sérii slovníků slangu a argotu od Larousse dvě slova ze školského slangu (copion a retoquer) a také slovo incruste (které mimochodem P R uvádí jako tzv. skryté slovo, tj. prezentované nesamostatně, kdy je včleněné pod sloveso (s')incruster, v ustáleném spojení taper Vincruste). Stejně tak skryté je i heslo blěme v AFP2006 a DAFP2010, kdy jej může pozorný čtenář nalézt pouze v glosáři na konci slovníku. Goudaillierův slovník slangu předměstské mládeže vůbec nezahrnuje polovinu minikorpusu (7 slov ze 14) a částečně pak další dvě slova (baston „bitka" namísto bastonner „rubat se" a daronne „máti" pouze skrytě). A n i v RapCoru se nevyskytuje copion a retoquerjako v C T T a sérii Larousse, shodně s C T T se RapCorještě navíc chová u slov dézinguer a pochetron, -onne („ožrala, ochmelka", v mužském i ženském tvaru). Co se týče zkvalitňování údajů v sérii slovníků Larousse, a u t o r ů m se podařilo upřesnit datace pro slova gadjo a cantiner, přičemž některé datace z DA1990 přebral dokonce i P R (např. chtarbé, -ée nebo pochetron, -onne atd.). Heslo tournante 151 4 Kapitoly ze sociolexikologie ve významu „hromadné znásilnění" bylo přidáno v důsledku mediálního ohlasu aktivit sdružení Ni putes, ni soumises („Ani děvky, ani otrokyne", cf. Mucchielli 2005) a filmu La Squale (režie Fabrice Genestal 2000), které tuto mediálně spektakularizovanou problematiku negativně konotující předměstská sídliště traktují. Z hlediska kvantitativního nemůžeme z daného minikorpusu vyvodit žádný větší soud, protože není příliš reprezentativní. Bylo by vhodné změřit tuto schopnost reakce na lexikální novinky v reedicích slovníků slangu a argotu na podstatně větším korpusu dat, který by poskytl materiál pro obecnější metasociolektografické závěry. Námi analyzovaný vzorek nicméně přinesl jednu z možných variant tohoto srovnání. 4.2.6 Lexikometrické srovnání s korpusem rapových textů RopCor Jako jistou kompenzaci malého rozsahu výše analyzovaného korpusu argotismů zapojujeme do této studie také korpus sestavený z frankofonních písní hudebního žánru rap, který je extrémně populární mezi dnešní francouzskou mládeží. Korpus frankofonních rapových písní RapCor vzniká při Ústavu románských jazyků a literatur FF M U pod naším vedením od roku 2009.1 0 4 Je koncipován jako korpus textů převážně získávaných ocerizací autorizovaných textů, které interpreti uvádí na přebalech alb a následně doplňovaných přeposlechem a porovnáváním textové a zpívané verze. J e d n á se o středně velký, žánrově h o m o g e n n í korpus, který se svým obsahem blíží spíše korpusům mluveným než psaným. Texty jsou segmentovány, morfosyntakticky anotovány a lematizovány pomocí nástroje Tree tagger (viz Stein a Schmid 1995). Následně jsou manuálně doplňovány specifické anotace a chybějící lemmata především substandardních slov. Každé slovo korpusu nese také sociolingvistické informace o interpretovi, uložené v metadatech (věk, pohlaví a geografický původ, tedy čtvrť nebo sídliště, se kterým se identifikuje, země původu jeho rodičů atd.). Statistické parametry korpusu lze po konverzi textových dat a metadat do html j e d n o d u š e ověřovat pomocí textometrického nástroje Textométrie (zkráceně T X M ) . 1 0 5 V době realizace této komparační analýzy byl korpus tvořen 750 rapovými písněmi vydanými v letech 1990 až 2011. Šlo tedy reálně o cca třetinu písní, ke kterým jsme v té době měli ocerizovány texty a které jsou postupně do RapCoru začleňovány. V grafu č. 3 jsou nedokončené písně označeny tmavě, světlé sloupce označují počet písní připravených pro T X M a v této studii analyzovaných. N a přelomu roku 2012 a 2013 tento korpus RapCor750 obsahoval cca 468 500 slov a 37 500 různých grafických forem. Podotkněme, že refrény písní se v korpusu uvádí pouze jeden- 104 Viz webové stránky projektu: Podhorná-Polická, Alena. Rapovy korpus RapCor - Úvod [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/phil/Pracoviste/URJL/rapcor/index.html. 105 Viz prezentace projektu na stránce: Textométrie / TXM. [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://txm.gitpages.huma-num.fr/textometrie/?lang=fr. 4.2 O d metalexikografie k metasociolektografii a lexikometrii Rozpracované písně Písně připravené proTXM Hja ,U,D,HP,U,I,U, o <— ( N m - ^ - L O N o r ^ c o o O >— čeština byl poprvé vydán v roce 2009, kdy obsahoval podle údajů poskytnutých společností Lingea 4299 hesel a 6790 významů s 2087 příklady zahrnujícími velké množství frazému. V druhém vydání, na kterém pod naším vedením aktivně participovali studenti francouzského jazyka a literatury z ÚRJL FF M U , vzrostl počet hesel na 5086 (s 8094 významy a 2653 příklady). Nárůst je nejvíce patrný u významů slov, což odpovídá spíše důkladné revizi databáze příkladů z prvního vydání, kdy byla m n o h á slova z příkladů překlasifikována na samostatné významy nebo dokonce na samostatná hesla.1 0 6 S tříletým rozestupem 106 Nepočítaje přílohy. Na tomto místě chceme poděkovat společnosti Lingea za poskytnutí statistických údajů. 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu tedy přibylo téměř 790 nových hesel, nepočítaje přílohy (kanadianismy, arabismy a romismy a slovníček zkratek), z části zásluhou vytěžování korpusových dat. Některá tato nová slova m ů ž e m e označit jako dodatečný záchyt, ale velkou většinu z nich tvoří neologické jednotky, které zažily velký mediální třesk v období mezi prvním a druhým vydáním slovníku (např. substantivum hass = „mizérie, bída" nebo výše zmiňované adjektivum hardcore). Metody excerpce zvolené v této studii umožnily jednak poodhalit způsoby, jakými všeobecné slovníky (PR, P L a DAF) inovují a renovují lexikum v posledních dekádách a také způsoby lexikální inovace a renovace v sériích specializovaných slovníků slangu a argotu (DFNC a série Larousse). Analýzou minikorpusu nově začleněných argotismů do P R a jejich datací docházíme k závěru, že většina opravdu nových slov se začala hojně objevovat v médiích v okamžiku prvního zaznamenání slova lexikografy (ve všeobecných slovnících se s přibližně dvacetiletou prodlevou objevují slova pochetron(ne), chtarbé(e), ve specializovaných s pětiletou prodlevou slovo tournante). Většinou jsou ale nově zařazována slova ze starších období, mládeží znovuobjevené argotismy (paleologismy - viz kap. 3.3), které se stávají generačně a sociálně příznakovými (taf, daron, gadjo, blěme), což potvrzuje frekvenční analýza na korpusu RapCor750. Systematické práce na téma lexikálních inovací ve slovnících, jako je práce Martinezova (2009), jsou ve francouzské lingvistice řídké, většině z nich navíc chybí pevnější metodologické ukotvení. Náš společný metalexikografický a metaslangografický komparační přístup snad přináší jakousi formu dictionary-based study (tj. studii založenou na excerpci slovníků, v parafrázi na termíny korpusové lingvistiky). Frekvenční seznam substandardního lexika z korpusu RapCor a jeho propojení se slovníkovými databázemi (viz zkušenost se společností Lingea) pak poukazuje na možnosti aktivního záchytu identitárních neologismů. Tímto se blížíme metodologicky ke corpus-based study (tj. studii založené na vytěžování korpusu). A právě na podkladu výsledků ze systematického kombinování těchto dvou přístupů by se měla odehrávat diskuze o selekci, sémantickém vymezení a grafickém zápisu neologických kandidátů na slovníkové zaznamenání. 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu O d poloviny 90. let 20. století se zájem vědců, zejména sociologů, muzikologů, ale i jazykovědců (sociolingvistů a sociolektologů), začíná ve větší míře upínat k francouzskému rapu. Tento dynamický h u d e b n í žánr je kalkovaný z amerického modelu, ale svébytně se ve Francii rozvíjející na podkladu funku a v úzké spolupráci s příbuznými žánry (reggae, r'n'b, soul) i s tradičním šansonem či mainstreamovým popem a pop rockem. Také ve francouzské mutaci rap tvoří součást 4 Kapitoly ze sociolexikologie hip hopu, což je hyperonymní označení pro urbánní kulturu, kam patří také beat boxing, graffiti writing a break dancing (např. v Kanadě je ale hip hopem označována rapová hudba). Rap je charakterizován spíše skandovaným než zpívaným textem s dlouhými slokami, ve kterých se obvykle vyskytuje velké množství homofonií (rýmů, asonancí a aliterací). Spíše než umělecký h u d e b n í a poetický projev poutá ale rap pozornost jako unikátní sociální jev, který mladé Francouze spojuje i rozděluje zároveň. Z hlediska generačního se s ním identifikuje velké procento francouzské mládeže, zejména jedná-li se o tzv. komerční rap, který mísí rapované sloky s melodickými refrény, často ve spojení raper a hostující zpěvačka (tzv. jeaturing). Sociálně, etnicky a geograficky se s tímto hudebním žánrem ale identifikuje především značná část obyvatelstva na předměstích, neboť rap sloužíjako mediálně nejvíce exponovaný představitel tzv. předměstské kultury (culture des banlieues). Často se místo tohoto sousloví lze také setkat s označením culture de la rue („kultura ulice"), nezřídka také s termínem subkultura (mládeže) či s ještě více diskriminujícím označením kontrakultura (contre-culture) - viz Melliani 2001 (k o b d o b n é m u českému dělení viz Smolík 2010). Rozmach tzv. études rapologiques (v angličtině hip hop studies) lze pozorovat zej m é n a v poslední dekádě, nicméně zájem o tento interdisciplinárně využitelný materiál rostl už od poloviny 90. let 20. století. C o se týče frankofonní sociolingvistiky, lze za pionýrské práce na téma rapových textů považovat práce Louise-Jeana Calveta (Calvet 1994) a Jacqueline Billiezové (Billiez 1996). O d té doby se rapu věnovala celá řada autorů, kdy se rap stal p ř e d m ě t e m komparačních interlingválních studií, jak evropských (např. Androutsopoulos a Scholz 2002), tak afrických (mj. Auzanneau 2001), ale také p ř e d m ě t e m prací orientovaných na konkrétní rapovou h u d e b n í scénu s užším geografickým vymezením (z počátku především h u d e b n í scéna města Marseille na jihu Francie - viz Trimaille 1999 nebo Gasquet-Cyrus, Kosmicki a Van den Avenne, eds. 1999). Tento výčet není ani zdaleka vyčerpávající a byl by ještě mnohem rozsáhlejší, kdybychom k n ě m u připojili práce etnologů a sociologů (např. Bachmann a Basier 1985, Lapassade a Rousselot 1990, Bažin 1995).1 0 7 Těchto několik stěžejních prací průkopnického charakteru inspirovalo řadu dalších vědců, mezi nimi i mnoho sociolingvistů (pro vyčerpávající bibliografii od 90. let po rok 2003 viz Billiez a kol. 2003). Zaměříme-li se na sociolingvistické práce na téma francouzského rapu detailněji, téměř všechny tyto studie zdůrazňují promyšlené stylizační strategie, kterými autoři rapových textů oslovují výše uvedené publikum. Chybí však analýza vlivu 107 Pro práce novějšího data viz Hammou, Karim. Rap francophone [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://surunsonrap.hypotheses.org/bibliographie/rap-francophone nebo viz Podhorná-Polická, Alena (dir.). Rapovy korpus RapCor - Vědecké publikace [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/phil/Pracoviste/URJL/rapcor/bibliografie.html. 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu těchto stylizačních počinů raperů na užívání neologismů v běžném úzu jejich posluchačů. Vztah raper-posluchač sice byl opakovaně zkoumán sociology (zejména Pecqueux 2007, Molinero 2009), pravděpodobně nikdy však nebyl systematicky zkoumán vliv, který m á užívání této inovativní slovní zásoby v médiích na příjemce, tedy fanouška d a n é h o žánru a jeho sociolekt. V této studii proto tedy budeme cíleně zkoumat hypotézu neologismů autorit, tj. předpoklad, že se vzrůstající prestiží mluvčího vzrůstá pravděpodobnost šíření j í m proslovených novotvarů. Z pohledu posluchačů rapu nás pak budou zajímat především konkrétní zdroje identitami neologie (tj. expresivní lexikum, které mládež totemizuje). Ve většině z výše uvedených prací jsou jazykové kompetence raperů popisovány s obdivem, zejména je vyzdvihováno jejich inovativní lexikum a integrace cizojazyčných vlivů. Nezřídka se setkáváme i s podrobnou morfosémantickou kategorizací v rámci lexikální (či obecněji stylistické) analýzy textu. Zájem vzbuzují výpůjčky a střídání kódů (viz Chodákova 2014) a rovněž verlanizovaná slova (tj. slova tvořená přesmyčkami), která jsou identitami zejména pro pařížskou rapovou scénu (unikátní frekvenční a typologické srovnání verlanu v rapu ze severu a jihu Francie provedla Sekaninová 2012). První lexikografické soupisy výskytů neologického lexika u raperů začal publikovat již na konci 90. letJean-Pierre Goudaillier (viz C T T 1997, 1998 a 2001). Jeho hojně medializovaný a komerčně úspěšný slovník obsahoval četné odkazy na výskyty slov v rapu. O b d o b n ý přístup dokumentace kontextu, ve kterém jsou používána sociolektální slova, využívá od roku 2005 pod pseudonymem Cobra le cynique také Abdelkarim Tengour, autor online slovníku Dictionnaire de la zone [Slovník (předměstské) zóny] (dále DZ), jehož knižní verze s 2600 hesly vyšla v roce 2013 pod názvem Tout Vargot des banlieues [Všechen slang z předměstí]. Úspěch této iniciativy informatika-nelingvisty, který pochází sám z pařížského předměstí a slovník původně koncipoval jako doplněk ke své literární tvorbě, jednoznačně dokazuje, jak je lexikografické zaznamenávání dynamiky lexikálních inovací v obecném slangu předměstské mládeže potřebné1 0 8 . Goudaillierova medializace identitárně citlivého materiálu byla nicméně v první dekádě 21. století ostře kritizována ze strany některých urbánních sociolingvistů (zejména Trimaille 2004, Gasquet-Cyrus 2004). T i upozorňovali na nebezpečnou spektakularizaci odlišností při dekontextualizaci některých identitárních neologism ů v médiích, která pak může vést k ještě větší stigmatizaci předměstské mládeže v již tak vypjatém vztahu dominantní a dominované společnosti. Je pravdou, že ve skečích humoristů i v (často nejapných) glosářích jednotlivců z řad majoritní 108 Úspěch DZ a následné získání autority skrze jeho „zhmotnění" do tištěné verze nelze pro české publikum nepřirovnat k úspěchu kolaborativního elektronického slovníku Čeština 2.0 (https://cestina20.cz/) novináře Martina Kavky. Ten je sice obsahově více otevřen slovním hříčkám včetně okazionalismů, nicméně i zde došlo k publikaci hesláře (výběrově) a k propojení s odbornými lexikografy v podobě tištěného slovníku Hacknutá čeština (Kavka, Škrabal a kol. 2018). 4 Kapitoly ze sociolexikologie společnosti (o vzestupu extrémní pravice ani nemluvě) bývají folklorizovány lexikální jednotky, které používají mladí lidé na předměstských sídlištích pro budování své křehké identity, většinou multietnické, tedy na pomezí dvou rozdílných kultur. Se vzrůstající mírou stereotypizace spojení „rap = inovace" prostřednictvím často netaktního mediálního diskurzu, který deformoval vědecky koherentní, z praktického hlediska potřebný a zejména pro nerodilé mluvčí nedocenitelný Goudaillierův výzkum identitami neologie předměstské mládeže, pak jakákoli koncentrace na studium vyseparovaných lexikálních jednotek z širšího kontextu rapu nebyla delší dobu v oblasti francouzské sociolingvistiky příliš doporučována (cf. Billiez a kol. 2003: 26-30). Tento diskurz ve své době pomohl dynamizovat vznikající urbánní sociolingvistiku, zabrzdil ale zároveň i dynamicky se rozvíjející sociolektální neografii1 0 9 . Problematické je v otázce identitami neologie nejen etické hledisko, ale také hledání metodologických možností, jak zkoumat vliv médií na šíření výrazových prostředků rapu od autorů textů k jejich mladým posluchačům. S vědomím všech těchto omezení se nicméně pokoušíme dále v této studii propojit neologická a sociolingvistická hlediska a navrhnout přístup, který označujeme jako sociolexikologický. Ten by neměl privilegovat ani přístup kvantitativní, kterého lze dosáhnout např. výše zmiňovanou tvorbou korpusu rapových textů, ale ani přístup kvalitativní, vyžadující jemnou analýzu identitárních reprezentací a také diskurzních kontextů, v jejichž rámci posluchači objevují první výskyty slov, která upoutávají jejich pozornost a podněcují je k dalšímu testování ve vlastních promluvách. Výzkum tedy bude veden jen na několika izolovaných lexémech, na kterých bude možné lépe sledovat konkrétní „neologické cesty" (cheminement de la neologie, Sourdot 1998, viz výše 4.2.1). 4.3.1 Hypotéza šíření lexikálních prostředků skrze rap: korpus RapCor a testovací lexém bol(l)os(s/se) Mezi různými způsoby, jakými by bylo možné popisovat cirkulaci neologismů v mediálním prostoru, se excerpce rapových textů zdála zaujímat naprosto jedinečnou pozici. Z výsledků našich předchozích výzkumů na francouzských učilištích (Podhorná-Polická 2007, knižně 2009) totiž jasně vyplývala specifická role francouzského rapu u studované mládeže v Paříži i v Yzeure. Když měli respondenti z řad učňů uvést zdroje, odkud čerpají inspiraci pro inovaci slovní zásoby 109 Její roli s demokratizací přístupu k internetu převzaly kolaborativní online projekty uživatelů-nelingvistů typu DZ, Dico 2 Rue [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://www.dico2rue.com/ nebo např. Bob: dictionnaire ďargot [online], [cit. 2021-12-21]. Dostupné z: https://www.languefrancaise. net/Bob/Introduction. Goudaillier nicméně kritiku přestál a svůj sběr vydal v rozšířené podobě pod stejným názvem znovu v roce 2019, pouze u jiného nakladatele. 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu v rámci své skupiny přátel, nebo když byli dotazováni na tmelicí prvek obecného slangu mládeže, nejčastěji uváděli právě rapové texty. Na tyto terénní studie bylo v rámci našeho postdoktorského studia navázáno sociolexikálním výzkumem rapu. V roce 2007 byl na ÚRJL FF M U poprvé realizován seminář překladu rapových písní z francouzštiny do češtiny s detailní kulturologicko-lexikální analýzou, a to v rámci výběrového p ř e d m ě t u Jazyk mladých (Problémy francouzské sociolingvistiky). Takto bylo jednotnou metodologií za deset semestrů trvání kurzu do roku 2016 přeloženo na šedesát rapových písní. Přibývající množství důsledně transkribovaných a morfosémanticky a lexikograficky anotovaných textů pak bylo j e d n í m z impulzů1 1 0 pro vytvoření korpusu textů frankofonních rapových písní, od roku 2009 prezentovaných pod názvem RapCor. Obrázek č. 7: „Multietnické" logo rapového korpusu RapCor Na podkladě dat z tohoto korpusu následně vznikaly různé kvalifikační práce1 1 1 , byla realizována spolupráce s nakladatelstvím Lingea na d r u h é m vydání slovníku francouzského slangu (viz výše 4.2.7) aj. Pomocí propojení metody terénního pozorování a dotazníkových šetření u francouzské mládeže a metody frekvenční analýzy na stále rostoucím vzorku písňových textů z korpusu RapCor jsme se stále větší určitostí mohli pozorovat vznik zóny konvergence mezi vyjadřováním raperů a jejich posluchačů. Tento vzájemný vztah předpokládá přebírání generačně příznakových slov rapery ajejich následné šíření mezi (převážně mladé) posluchače, kteří je zařazují do své mluvy a dále šíří 110 Nemenším impulzem však také byla aktivní spolupráce studenta bakalářského studia Jiřího Marka, který vlastnil rozsáhlou mediatéku francouzského rapu a pravidelně o něm psal do žánrového časopisu Bbarák (pro online verzi, viz Bbarak.cz - Váš hip-hop magazín [online], [cit. 2021-12-21]. Dostupné z: https://www.bbarak.cz/). Bez dlouhodobé ochoty kolegy Marka Stehlíka z technické podpory ISu při CIT FI MU, který se ujal technických aspektů tvorby databáze, tj. importace textů nejprve do korpusového manažeru Bonito a posléze do TXM, webové prezentace korpusu aj., by však týmové nadšení mladých lingvistů nebylo uvedeno do lexikometrické praxe. 111 Viz Podhorná-Polická, Alena (dir.). Rapovy korpus RapCor - Vědecképublikace [online], [cit. 2021-02- 21]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/phil/Pracoviste/URJL/rapcor/bibliografie.html. 4 Kapitoly ze sociolexikologie mezi své kamarády. Podotkněme, že rapeři byli v 90. letech v naprosté většině mladí lidé, což dnes platí stále, ale v komerčně úspěšném rapu jen částečně, protože mnoho interpretů z tzv. old school (tj. nejstarší generace raperů) produkuje alba po dosažení třiceti let, občas i po čtyřicítce (např. interpreti Kery James, Mc Solaar, Soprano, skupiny N T M , Sniper aj.). Uveďme jeden konkrétní příklad tohoto propojení terénně-dotazníkových metod výzkumu s korpusovými nástroji pro pozorování „neologických cest" identitárních slov. Bilance chronologického a frekvenčního výskytu lexému bolos (zapisovaného v mnoha grafických variantách: boloss, bollosse aj. - dále tedy budeme používat syntetickou variantu bol(l)os(s/se)) v korpusu RapCor je prezentována v grafu č. 4 níže v období od prvního výskytu lexému v roce 2002 po rok 2009, kdy došlo k jeho extrémnímu rozšíření (nejen v tomto h u d e b n í m žánru, jak bude prezentováno v kap. 4.5). Tato bilance výskytu novotvaru v textech rapových písní prokazuje, že rap může sloužit jako indikátor cirkulace pro mládež identitárních neologismů a také jako ukazatel významových p o s u n ů slov, ke kterým dochází při šíření mezi skupinami mluvčích. Písňové texty tedy umožňují datovat tzv. neologický třesk (viz 3.5) u mládeže lépe než jakékoli jiné mediální výskyty. Je n u t n é předeslat, že bol(l)os(se) je extrémně polysémní slovo, jehož původní význam byl patrně „osoba, která se nechá napálit při prodeji drog". V tomto významu lexém cirkuloval patrně pouze na předměstích Paříže, minimálně však od půlky 90. let 20. století, protože první (a ojedinělý výskyt) lexému je zachycen ve slovníčku jednoho mikroslangu ze severního předměstí Paříže, vydaného roku 1994 (viz Seguin 1994). Význam slova se později rozšiřoval v souvislosti s neologickým třeskem mezi mládeží: „osoba (většinou rodilý, bílý Francouz), která se nechá napálit", dále „osoba, která se n e u m í bránit" a později se s mediálním třeskem zařadil do synonymické série abruti, bouffon, baltringue, tedy „otloukánek, blbeček". I přes naše snahy zjistit původ tohoto slova ověřováním různých hypotéz zůstává i nadále jeho etymologie částečně neprůhledná. Do objevení jeho záznamu v Seguinově slovníčku z roku 1994 byla ve hře hypotéza, že o b d o b n é slovo, snad zkomoleninu, vyslovila v písni Cest la méme histoire raperka Sté Strausz, když v refrénu opakovala dva verlanizované tvary za sebou: « c'est asmeuk, mon lauss » [molos] = „je to tak, ty můj ubožáčku/ hnusáčku" (askmeuk < comme ca, lauss < salaud). Dále se nabízela hypotéza přejímky z amerického slangu raperů, kteří užívají tutéž formu (difúze by tedy byla možná například přes slavné uskupení Public Enemy, kteří [bolos] vyslovují v písni Don 't believe the hype již v roce 1988: "if I swing bolos"), ale slovo je v americkém rapu vždy použito v různých jiných, neprůnikových významech (zde patrně „nůž"). Právě neprůhledná etymologie a bohatá polysémie se zdají být důvody, proč se toto slovo stalo atraktivním a proč se jeho expresivita stírá jen velmi pozvolna. Z těchto dvou důvodů je i ukázkovým příkladem tzv. identitárního slova, na kterém lze demonstrovat dynamiku, s jakou se může neologismus z mikroslangu dealerů 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu 60 50 40 30 20 10 T" T" T" - l i l i T avant 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2002 Graf č. 4: Rozložení výskytu identitárního slova bol(l)os(s/se) v různých rapových písních (celkem 113 textů) podle jejich roku vydání drog dostat do slangu předměstské mládeže, následně do obecného slangu mládeže a později také do obecného slangu. Tento lexém byl podroben důkladnému dlouhod o b é m u zkoumání, kdy s francouzskou spolupracovnicí Anne-Caroline Fiévetovou popisujeme již od roku 2008 časosběrnou metodou jeho pronikání do všeobecného jazykového povědomí (viz níže kap. 4.5). Tvar bol(l)os(s/se) se poprvé objevil zřetelně vyslovený raperem Dyruem ve třetí sloce písně La journée PLE, která vyšla roku 2002 na albu rapera Sinika Artisté triste. Sinik i Dyru jsou původem z jižního předměstí Paříže (departement Essonne, 91). Následující rok se lexém objevil také pouze u raperů z jižního předměstí Paříže (Val de Marné, 94) a nebýt Seguinova slovníčku, byla by tato lokalita jistě považována za místo geneze tohoto neologismu. Frekvence jeho výskytu v rapu a u zpěváků různého původu se začala zvyšovat znatelně až od roku 2005. Tyto výsledky korespondují s názory respondentů našich anket, kteří situují první setkání se studovaným slovem právě do této doby. Zejména se to týká těch respondentů, kteří bydlí na předměstských sídlištích, převážně v pařížské aglomeraci a/nebo těch, kteří uvádějí, že poslouchají pravidelně hudební žánr rap. Jedním z faktorů, který měl v roce 2005 pozitivní vliv na tento neologický třesk, byl nesporně zájem médií o slang předměstské mládeže po nepokojích v roce 2005. O d té doby se slovo bolos dynamicky šíří mimo pařížský region a mimo předměstská sídliště. Jak potvrzují výsledky z RapCoru zobrazené v grafu č. 4, stejně tak se lavinovitě šíří i v textech rapových písní, dokonce i u interpretů mimo Francii1 1 2 . 112 V roce 2009 můžeme jeho výskyt pozorovat například v textu quebecké rapové skupiny Fou Allies (album Monde infernal, píseň Frenesie). 4 Kapitoly ze sociolexikologie Rapový korpus může tedy být cenným zdrojem poznání současných variant substandardní francouzštiny a indikátorem nových tvarů a významů na detailnější testování „neologických cest" identitárních slov. 4.3.2 Identitami neologismy a jejich evaluace dotazníkovou m e t o d o u Rap, role masmédií a lexikální inovace... Trojice pojmů, které jsou ve francouzské lingvistice v souvislosti s využitím hudby a jejích textů pro sociolingvistický a lexikografický výzkum zmiňovány tak často, až toto spojení působí jako stereotyp. Již roku 1999 v prvním sociolingvistický zaměřeném sborníku o marseilleské rapové h u d b ě uvádí Louis-Jean Calvet sílu populární písně při difúzi či posunu významů slov, konkrétně na příkladech slov bidasse („vojcl, voják, záklaďák", apelatívni proprium odvozené z vlastního j m é n a v populární písni z počátku 20. století) a scoubidou („barevná bužírka", z refrénu j e d n é písně z konce 50. let), ale také na sousloví laisse beton („nech to plavat", s verlanizovaným slovem tomber > beton), které na konci 70. let proslavil zpěvák Renaud a podnítil tím rozmach m ó d y jazykových přesmyček do celé tehdejší společnosti (Calvet 1999b: 59-60). Své tvrzení, že „píseň vytváří a p o m á h á šířit neologismy" (la chanson est á la fois créatrice et véhicule de néologismes; idem: 60) převádí Calvet i do rapu. Na sklonku 20. století konstatuje, že „nikoho už nepřekvapí, že je studováno lexikum rapu" (le fait ďinterroger le lexique du rap [...] ne surprendra personne; idem: 59). I přes tuto deklaraci nicméně zůstává výzvou otázka metodologická, neboť n á m není známo, že by kdy ve francouzské (socio)lingvistice probíhaly debaty o metodách, jakými by bylo možné uchopit a popsat vztahy, které jednotlivé pojmy z výše uvedené trojice pojí. Nedostatek hlubšího zájmu o danou problematiku vychází dle našeho názoru z absence interdisciplinárního výzkumu. Bylo by tudíž vhodné realizovat sérii experimentálních studií, ve kterých by byly kombinovány kvantitativní a kvalitativní metody. Právě touto kombinací by bylo možné metricky uchopit klíčový prvek z dané trojice, roli médií. Ta se zdá být empiricky evidentní, ale bývá spíše popisována než měřena. V reálném čase je však vliv médií na lexikální změny pouze předpokládatelný a v praxi jej lze vypozorovat až retrospekcí. Aby nešlo o „dojmologii", ke které se patrně nevědomky uchylují mnozí lingvisté, kteří tento fenomén popisují okrajově, je třeba získat relevantní vzorek dat tak, aby dané argumenty byly statisticky podložené. Proto jsme s kolegyní Anne-Caroline Fiévetovou propojily informace z rapového korpusu RapCor s dotazníkovou metodou a participačním pozorováním vyjadřování francouzské mládeže. Naším neskromným cílem v této studii bude prokázat výše uvedené propojení tří klíčových termínů rap - role médií - lexikální inovace v rámci synchronní dynamiky jazyka a popsat pozorovatelné modely šíření pro jednotlivé typy neologismů. 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu V ideálním případě by se vědecký „záchyt" neologismů měl uskutečnit v době největší frekvence výskytu toho kterého slova v médiích, což bylo také podmínkou při výběru konkrétních neologických kandidátů. Dále se budeme snažit ověřit jeho tzv. neologicitu u mluvčích (tedy subjektivní pocit novosti), dále rychlost šíření mezi mládeží a schopnost zaujmout mluvčí a ukotvit se v jejich rezolektech, tzv. identitami potenciál každého ze zkoumaných kandidátů. V návaznosti na frekvenční studii o lexému bol(l)os(s/se) (viz výše kap. 4.3.1 a níže kap. 4.5) bude níže aplikována hypotéza, že rap je v korelaci s užíváním neologické slovní zásoby mezi mládeží. Tuto hypotézu představíme na pestřejším lexikálním vzorku tak, aby bylo možné pozorovat stadia mediálního rozšíření slova a variabilitu difuzních typů. Pro úspěšnou realizaci dotazníkové sondy jsme spolu s Anne-Caroline Fiévetovou musely uskutečnit přípravnou fázi, tedy nejprve dlouhodoběji tipovat a následně pozorovat cirkulaci lexémů, které mají pro mládež identitami charakter. Jednalo se o participační pozorování ve dvou výzkumných osách. N a j e d n é straně byla po dobu podzimního semestru roku 2010 v rámci kurzu « Communication», který vedla Fiévetová u studentů prvního ročníku oboru «Langues étrangěres appliquées» (zkráceně L E A ) , tj. aplikovaných cizích jazyků na Universitě Paris-Est Créteil na jižním předměstí Paříže, pozorována vysoká frekvence užití určitých slov, expresivních novotvarů, jež v kolegyni jakožto rodilé mluvčí subjektivně vzbuzovaly neologický pocit. N a d r u h é straně šlo o každodenní poslech rádia Skyrock, které poslouchá převážně francouzská mládež. Toto rádio je odborníky považováno za hlavní vektor šíření rapu mezi francouzskou mládeží. V polovině 90. let se vedení stanice Skyrock rozhodlo upřednostnit rap a r'n'b ve svém vysílání, kdy následně jako hlavní p o ř a d v tomto programovém scénáři vznikl v roce 1996 p o ř a d Pláněte Rap [Planeta Rap], kde byl každý večer mezi 20. a 21. hodinou představen jeden umělec z jednoho či d r u h é h o h u d e b n í h o žánru. Rádio se postupně stalo emblematickou vitrínou tohoto typu hudby. Úspěch p o ř a d u byl natolik velký, že je ve vysílání rádia s malými změnami zařazen dodnes.1 1 3 Podle specialisty na francouzská rádia pro mládež, sociologa Hervého Glevareca, vysílá rádio Skyrock v porovnání s jinými mládežnickými rádii nejvíce hudebních novinek - konkrétně se j e d n á o Europe 2 (dnes vysílající pod názvem Virgin Rádio), Fun Rádio a NRJ (Glevarec 2005: 46). Je tedy dosti pravděpodobné, že jeho pravidelný poslech umožní rychlejší zaznamenání lexémů, které jsou zároveň neologické i identitami. Tuto hypotézu ve své dizertační práci ostatně právě spolupracovnice Anne-Caroline Fiévetová průkazně ověřila (Fiévet 2008). 113 Viz Skyrock - Emissions - Planete Rap [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupne z: https://skyrock.fm/ emissions/planete-rap. 4 Kapitoly ze sociolexikologie V první fázi výzkumu tedy Fiévetová zaznamenávala neologické kandidáty, kteří se jevili dostatečně zajímaví po sémantické i etymologické stránce. Tak vznikla osnova společně vypracovaného dotazníku, který musel mít adekvátní délku pro udržení pozornosti mladých respondentů a zároveň i dostatečně heterogenní obsah, aby podnítil ochotu sdílet jejich postoje dotýkající se často citlivých témat skupinové i osobní identity. Celkově bylo osloveno 129 studentů výše zmiňovaného kurzu. Během posledního týdne prvního semestru v prosinci 2010 bylo možné anketu realizovat i proto, že byla navozena přátelská atmosféra mezi kolegyní a posluchači kurzu, kteří k ní měli důvěru a neměli pochybnosti o etice zpracování výsledků ankety. Dotazník byl následně pečlivě zodpovězen 123 studenty (38 chlapců, 85 dívek) ve věku mezi 17 až 24 lety, s věkovým p r ů m ě r e m 19 let. Většina z nich pocházela z pařížských předměstí, konkrétně 80 z nich pak z departementu Val de Marné, kde sídlí univerzita (tj. 65 %). Ze sociologické části dotazníku konkrétně vyplývá, že devět dotazovaných bydlí v centrální Paříži, zbytek bydlí v různých departementech regionu íle-de-France, tedy v širší aglomeraci Paříže. Tři dotazovaní přijeli na rok studovat do Francie (z Antil a z Afriky) a na začátku semestru tedy nesdíleli kulturní zázemí s ostatními spolužáky, natož aby znali lexémy generačně příznakové pro mladé Francouze. I přes tyto výjimky jsme získaly vcelku h o m o g e n n í vzorek mládeže z jižního předměstí Paříže v období na přechodu z adolescence do postadolescence. Pouze deset dotazovaných mluví v rodině pouze francouzsky, přibližně dvacítka pochází z kreolofonního prostředí a téměř 20 % dotazovaných je arabofonních (s různými, blíže nespecifikovanými stupni bilingvismu). Tyto informace se ukázaly jako zásadní pro naše další analýzy týkající se lexémů přejatých z arabštiny (viz Podhorná-Polická a Fiévet 2011a). V názoru mluvčích na h u d e b n í žánr rap je patrný velký rozdíl v odpovědích děvčat a chlapců, jak ukazuje tabulka č. 14. Tabulka č. 14: Postoj k rapu v závislosti na pohlaví dotazovaných ano, poslouchám rap hodně ano, poslouchám rap čas od času neposlouchám rap vůbec nezatržena žádná z mož­ ností Celkem Dívky 18,8 % m 38,8% 31,8% 10,6% 69,1 % (85) Chlapci 31,6% 18,4% 23,7% 26,3% 30,9% (38) Celkem 22,8% (28) 32,5% (40) 29,3% (36) 15,4% (19) 100% (123) Z tabulky č. 14 vyplývá (viz podbarvené buňky), že zatímco dvě třetiny dívek vykazují, že rap poslouchají čas od času nebo vůbec, u chlapců lze pozorovat výraz- 114 Z nichž 4 dívky z celkových 16 explicitně uvádějí, že poslouchají pouze americký rap. 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu nou převahu odpovědí z kategorie „poslouchám rap h o d n ě " nebo nezatržení žádné z možností. Do této kategorie se řadí jistě další fanoušci francouzského rapu, kteří byli ale na konci dotazníku unaveni vyplňováním a nezatrhli žádné políčko u závěrečných otázek sociologického rázu. Do dotazníku bylo začleněno celkem 18 slov a slovních obratů, z nichž každý měl reprezentovat jinou slovotvornou kategorii či odlišný (byť zatím jen předpokládaný) model šíření. Slova a slovní obraty byly prezentovány v tomto pořadí: frais, en mode, se taper des barres, bicrave, sisi, mektoub, quenelle, lossbo, dare, werss, bsahtek, canuche, hamdoullah, chagasse, hass, lovés, cassos, kiffer. Tento vzorek neologické slovní zásoby záměrně směšoval lexémy, které bylo možné cyklicky zaslechnout na výše prezentovaném rádiu Skyrock v rapových písních, s dalšími typy slov staršího data. Prvním z nich byly chytáky, tedy slova excerpovaná z našich minulých anket, která lze definovat jako hapaxy. To je případ slova canuche, které vzniklo slangovou resufixací ze slova canon („sklenička vína"), což si ale respondenti nespojovali a slovo h r o m a d n ě označovali jako neznámé. Tímto způsobem byla ke konci (vcelku dlouhého) dotazníku pomocí jakéhosi placebo efektu pozorována míra nadšení a pozornosti dotazovaných. Podotýkáme, že pouze 6 lidí z celkem 129 oslovených se rozhodlo dotazník nevyplňovat. Převážná většina ostatních studentů odpovídala důsledně tak, aby pomohla vyučující sebrat kvalitní vědecké výsledky, což bylo potěšující zjištění, neboť studenti obecně vykazují spíše ironii, letargii, skepsi či pobavení, jsou-li dotazováni na o b d o b n á témata bez navození důvěry a jisté konivence a je-li dotazník o b d o b n ě dlouhý (8 stran A4). Druhým typem doplňkových „placebo slov" byla slova z tzv. mikroslangů, jako např. slovo chagasse, které se do té doby neobjevilo v žádné rapové písni, nicméně se šířilo mezi některými skupinami mládeže, jak vyplynulo z našich předchozích anket z roku 2010. Volba této strategie vyplynula z nutnosti křížit metody výzkumu, konkrétně šlo o participační pozorování b ě h e m semestru, pozorování propagace neologismů ve vybraných médiích a o zpětnou vazbu vůči našim minulým anketám formou dotazníku mezi observovanými studenty. Do této studie byly z prostorových důvodů vybrány tři nej reprezentativnější lexémy, které zastupují tři úrovně rozšíření slov: sisi, bicrave a werss. Vesměs všechny odpovědi na 18 slov a slovních obratů zařazených do dotazníku jsou zajímavé, neboť poukazují na dynamiku šíření mezi mládeží a jsou zároveň důkazem, jak vnímá toto rozšiřování v úzu, modernitu a (často neukotvený) význam slov mládež samotná. Nebylo j e d n o d u c h é vybrat tři zástupce, kteří by reprezentovali dostatečně diferencovaně výše uvedené. Nakonec byla pro výběr aplikována konstanta etymologické neprůhlednosti a jako p r o m ě n n á deklarovaná frekvence užití. Všechna tři slova v našem výběru, sisi, bicrave a werss, tedy nejsou původem autochtónni (vytvořená běžnými morfologickými postupy z francouzských slov). Každé 4 Kapitoly ze sociolexikologie navíc zastupuje jinou kategorii aktivního či pasivního užívání. Uvádět je budeme v pořadí od nej užívanějšího po nejméně užívané. Výsledky dotazníkového šetření n á m budou sloužit pro potvrzení či vyvrácení hypotézy Jeana-Francoise Sablayrollese, která předpokládá, že „neologicita slova je n e p ř í m o ú m ě r n á jeho míře rozšíření" (la néologicité est inversement proportionnelle á la diffusion; Sablayrolles 2000: 171). Datace prvních výskytů vybraných slov se omezí v této studii na první výskyty v rapových písních. Pozorování šíření neologismů skrze rap nás přivádí k d r u h é hypotéze, která předpokládá, že rap slouží ke kontextualizaci slov s nejasným původem a přispívá tak k upřesňování významu (sémantizaci slova), případně jeho resémantizaci významem přibližným, z kontextu odvoditelným. Aby bylo možné tuto hypotézu testovat, dotazník obsahoval na konci každé série dotazů výzvu „Použijte toto slovo/slovní spojení v libovolné větě nebo ve větě z rapové písně, kterou znáte". Tímto způsobem bylo možné shromáždit frazeologické struktury, které se mezi mládeží ukotvily z rapových písní a mohly ovlivnit sémantickou interpretaci studovaných slov. 4.3.3 « Si si la famille... » aneb fatém si si v identitárním kontextu První z trojice detailněji studovaných lexémů je si si (včetně jeho grafické varianty sisi), který se chová jako určitý druh fatému (phatěme; kontaktové slovo). Používá se pro vyjádření souhlasu mluvčího s tím, co vidí či slyší, často také pro pozitivní evaluaci téhož. Vyslovován je se dvěma dlouhými vokály [si: si:], což svědčí o tom, že jde o přejímku ze španělštiny. Pro tuto hypotézu svědčí fakt, že vokály nemají ve francouzštině kvantitu jako pertinentní rys a h o m o n y m n í francouzské slovo si („ale ano") se vyslovuje krátce i pod přízvukem. Tento lexém nás upoutal v srpnu roku 2009, kdy jsme jej poprvé spolu s Fiévetovou shodně pocítily jako identitami neologismus při rozhovoru se skupinou mladíků p ů v o d e m ze sídliště Les Sorbiers na pařížském jižním předměstí Chevilly-Larue, kteří byli tou dobou na prázdninách v jihofrancouzském městě Nice. Tito mladíci n á m v polořízeném rozhovoru uvedli si si jako sociolektismus typický pro jejich skupinu známých z departementu 94 (Val-de-Marne), který celá parta přejala od rapera Booby. Jeden z dotazovaných slovo popsal a ostatní jeho nadšení ze silné expresivity slova souhlasně potvrdili: „Znáte Boobu? Tak ten nedávno vymyslel slovo, které dnes každej říká, st st ... předtím to nikdo neříkal ... no prostě vod té doby, co to řekl, tak to říkají všichni" (respondent, muž cca 18 let, p ů v o d e m z jižního předměstí Paříže, t. č. na dovolené na pláži v Nice se dvěma kamarády).1 1 5 115 V originálním znění: «Vous connaissez Booba ? Bah derniěrement, il vient ďinventer un mot, tout le monde dit si si» [...] personne le disait avant [...] bah voilä, depuis qu'il ľa dit, tout le monde le dit.» 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu Raper Booba pochází z j i n é h o departementu pařížské aglomerace než dotazovaní mladíci, konkrétně z blízkého předměstí Boulogne-Billancourt (departement Hauts-de-Seine, 92). Lexém si si se nachází v několika jeho písních, poprvé na albu Ouest side z roku 2006 (konkrétně v písních 92 Izi (Booba featuring Malekal Morte) a Ouais ouais (Booba featuring Mac Tyer)). Tentýž Mac Tyer jej použil o rok dřív, tedy v roce 2005, v hitu 93 Hardcore své skupiny Tandem. Tyto geografické souvislosti se zdají být indikátorem relativně širokého rozšíření lexému, což potvrzují i další výskyty tohoto fatému v rapových písních. V korpusu RapCor se mezi dalšími výskyty lexému v pozdějších obdobích nachází také další píseň z roku 2005, která obsahuje výraz si si. Tentokrát ovšem interpreti pocházejí z departementu Essonne (91) ve vzdálenější jižní aglomeraci Paříže. Konkrétně jde o píseň Le méme sang (interpreti Sinik featuring Diam's). Tuto geografickou diverzitu m ů ž e m e interpretovat jako příznak širokého rozšíření fatému ještě předtím, než se skrze Boobu dostal k našim respondentům. N a základě této prvotní analýzy tedy slovní obrat si si zasluhoval zvláštní pozornost a důkladné dotazníkové šetření. Zvláště pak byl zajímavý pro svůj fatémový charakter a z důvodu naprosté ignorace tohoto výrazu ve slovnících, paradoxně dokonce i ve specializovaných slovnících předměstského slangu mládeže, jakými jsou výše prezentované slovníky C T T nebo pravidelně aktualizovaný DZ (viz výše kapitola 4.3). V dotazníku byli mladí respondenti požádáni o zaškrtnutí j e d n é z následujících možností míry znalosti a užívání lexému: 1) „ano, užívám jej aktivně" (oui, je Vutilise activement, dále zkratka O U I A), s volbou podkategorie - užívám jej: a) „často" (souvent) nebo b) „občas" (parfois), 2) „ano, znám jej pasivně" (oui, je le connais passivement, dále zkratka O U I P), s volbou podkategorie - užívám jej c) „zřídka" (rarement) nebo d) „nikdy" (jamais), 3) „ne, neznám jej" (non, je ne le connais pas, dále zkratka N O N ) . Pouze ti, kteří lexém znali, doplňovali následně jeho význam a vyplňovali doplňkové dotazy, které směřovaly k h o d n o c e n í míry pociťované modernity lexému a míry jeho slangového rozšíření do obecného slangu (argot commun, zkratka AC), obecného slangu mládeže (argot commun des jeunes, ACJ) nebo obecného slangu předměstské mládeže (argot commun des jeunes des cités, ACJC). Tabulka č. 15 představuje detailní výsledky pro fatém si si v anketě z prosince 2011. Z ní vychází graf č. 5, který vizualizuje první číselný sloupec tabulky. 4 Kapitoly ze sociolexikologie Tabulka č. 15: Výsledky dotazníkového šetření pro fatém si si celkem moderní vcelku moderní stabilní zastaralý bez upřesnění u < ACJ ACJC bez upřesnění OUI A často 34 22 2 7 0 3 7 14 10 3 OUI A občas 26 4 10 9 0 3 1 13 10 2 OUI A bez upřesnění 3 0 1 1 0 1 0 3 0 0 OUI A Celkem 63 26 13 Í 7 0 7 8 30 20 5 OUI P zřídka 28 11 6 5 4 2 1 16 11 0 OUI P nikdy 21 11 3 1 3 3 1 5 12 3 OUI P bez upřesnění 0 OUI P Celkem 4 9 22 9 6 7 5 2 21 23 3 OUI sans specification (bez upřesnění) 6 1 0 0 0 5 0 0 2 4 NON 5 Celkem 123 4 9 22 23 7 17 10 51 45 12 SISI NON OUI A sans specification 2% Graf č. 5: Deklarované užívání lexému si si mezi dotazovanými (legenda viz str. 169) 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že lexém si si je mezi dotazovanými studenty hojně rozšířen. Ze 112 studentů, kteří deklarují jeho znalost, ať už jej aktivně používají či nikoli, jej 75 dává do kontextu p o m o c í libovolné věty nebo citace rapové písně, ve které je si si použito. Z těchto 75 návrhů použití slova je 15 výskytů diskutabilních, například „Sí sí, kámo, dokázals to"1 1 6 (Si si, mon gars, ťas réussi) nebo „Koupil jsem si auto, sí sí!" (j'ai acheté une voiture, si si!). Z takovýchto krátkých kontextualizací není totiž zcela zřejmé, zda dotazovaný zná či nezná nejrozšířenější význam, který cirkuluje mezi mládeží. Tedy zda jej používá jako expresivní vyjádření souhlasu nebo extrémně pozitivní ohodnocení určité věci, nebo naopak zda zná pouze standardní francouzský význam, tedy dvojité přitakání po negativně položené otázce („ale ano, ale ano"). Ze zbývajících 60 osob jich 27 uvedlo příklady, které si sami vymysleli, jako například „Sí sí, brácho, dnes seš skvěle voháklej" (si si, mon frěre, trěs bien sapé aujourďhui) nebo „Sísí nový adidasky" (si si, les nouvelles Adidas). Za povšimnutí tedy stojí časté příklady vztahující se k h o d n o c e n í ošacení. Zbývajících 33 osob citovalo ustálená spojení: 11 dotazovaných uvedlo výrazy typické pro slang mládeže (ACJ), případně slang předměstské mládeže (ACJC): si si gros („sí sí kámo"; uvedeno třikrát), si si tu gěres ! („sí sí, ty válíš", také 3x) a si si, (c'est) frais ! („sí sí, to je akční", taktéž 3X ). Podotkněme, že sloveso gérer a konkrétně spojení ca gěre ! nebo tu gěres ! jsou velmi frekventované u mládeže při h o d n o c e n í událostí. Jejich užívání bylo v době ankety možné považovat za relativně neologické (např. v online slovníku DZ se gerer nevyskytovalo v tomto významu, pouze ve významu „svádět" = séduire). Posledních 22 osob uvedlo slovní spojení „sí sí rodina" (si si la famille), z toho jeden dotazovaný v přibližném znění: „sí sí, m á se dobře rodina?" (si si, bien la famille?) a dvě osoby uvedly, že se j e d n á o přejímku z písní raperů, již zmiňovaného Booby a Soprana z jihofrancouzské Marseille. Pro upřesnění tyto dvě osoby uvádějí, že rap neposlouchají, proto jsou tyto jejich zmatečné odpovědi vysvětlitelné. Soprano je sice známý svou písní „Rodina" (La famille) z roku 2007, ta ale neobsahuje zkoumaný fatém. Booba přispěl k rozšíření výrazu si si tím, že jej použil v několika svých hitech (viz výše). Slovní spojení „sí sí rodina" nicméně nepochází od něj, ale od rapera Sefyua, který je rozšířil skrze píseň „Moje publikum" (Mon public).117 Nikdo z našich mladých dotazovaných ale Sefyuovo j m é n o neuvedl, přestože se j e d n á o velmi známého interpreta. Nikdo 116 Studované lexémy se budeme snažit přeložit či adaptovat pro plynulost čtení českého čtenáře (zde pouze vokalická adaptace odpovídající výslovnosti u francouzské předměstské mládeže). 117 Album z roku 2008 Suis-je le gardien de mon frěre ?. V refrénu této písně se střídají dva ustálené výrazy: «Si si la famille, wesh wesh la famille », což může nasvědčovat možné synonymické konkurenci alespoň v oblasti kolem AulnaynSous-Bois v departementu SeinenSaint-Denis (93), odkud Sefyu pochází a kde má pravděpodobně nejvěrnější publikum. Všechny tyto úvahy však zůstávají hypotetické, nebudou-li ověřeny terénním výzkumem u soudržných skupin kamarádů z dané oblasti. 4 Kapitoly ze sociolexikologie neuvedl dokonce ani skupinu Nysay, která je sice m é n ě známá, ale které v roce 2008 vyšlo album nesoucí příznačný název Si si la famille118 . Z našich výsledků není možné odvodit korelaci znalosti lexému mezi respondenty, kteří výraz uvádějí, a těmi, kdo pravidelně poslouchají rap. Konkrétně z 22 osob, které lexém zmínily v kontextu rapu, jich 7 uvádí, že poslouchá rap h o d n ě , 6 občas, 6 vůbec ne a 3 na otázku neodpověděli. Z těchto čísel se dá odvodit, že oněch šest dotazovaných, kteří rap neposlouchají, převzalo výraz od svých kamarádů. Aby ale mohly být naše výsledky metodologicky j e d n o t n é a měly výpovědní hodnotu, bylo by třeba v budoucnu důkladněji zkoumat náhled dotazovaných na rapovou scénu, nakolik se v ní vyznají, a porovnat tyto výsledky s kvantitativně větším vzorkem dat. Na tomto vzorku dotazníků už je ale možné konstatovat významný stupeň ustálení spojení si si la famille. To lze doplnit i excerpcí mediálních dat. Jako další důkaz rozšíření a pevnosti spojení lze například uvést situaci identitárního rázu, kdy v klipu skupiny Nysay ve 28. vteřině raper Morsay řekne „rodina" (la famille) a ostatní kamarádi, kteří stojí vedle něj, odpoví „sí sí" (si si).119 Komentáře, které se zobrazují pod videoklipy, jsou z metodologického hlediska zajímavým doplňkovým zdrojem pro ověření identitárního rázu některých výrazů. Konkrétně pro ověření ustálenosti frazému si si la famille, jeho identitami a expresivní role mezi dotazovanou mládeží, lze dobře využít komentářů na kanálu YouTube pod výše citovaným klipem skupiny Nysay, kde lze číst například: si si c'est la famille 93 !!! nebo siii siii, tu gěres ! Tyto komentáře n á m následně umožňují ověřit či korigovat kusé informace z terénního výzkumu a z dotazníků. Závěrem lze tedy shrnout, že fatém si šije zajímavý z několika důvodů: v první řadě z hlediska sémantického, kdy se jeho význam posunul od „souhlasu" k „hodnocení", a v d r u h é řadě z hlediska identitárního, neboť slouží k tmelení skupiny. A právě jako takový vznikl i frazém si si la famille. 4.3.4 « La bicrave est dans m a téte... » aneb resémantizovaný romismus Druhým sledovaným lexémem je výraz bicrave (také zapisován bicrav nebo bikrav), který se objevuje b u ď jako podstatné j m é n o ženského rodu ve významu „prodej (nejčastěji různého typu nelegálního zboží)", slangově „šmelina, kšeft", nebo jako n e o h e b n é sloveso ve významu „prodávat" (s frekventovanou konotací 118 Je vtipné, že rapeři Salif et Exs z této skupiny, původem z departementu Hauts-de-Seine (92), umístili písničku téhož jména hned za píseň nazvanou Bolos, tedy lexém, který také zkoumáme (viz kap. 4.3.1 a 4.5). 119 Viz Ben95 style. Truand 2 la galere au puces a clignancourt 5 [sic], [online] O'Gang prod, 2009 [cit. 2021-01-21]. Dostupné z: https://www.dailymotion.eom/video/x8ww3i#rel-page-15. „2 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu / p r o d á v a t drogy/ = „dealovat, dýlovat" nebo / p r o d á v a t kradené zboží/ = „šmelit, kšeftovat"). Tato výpůjčka z romštiny ve francouzštině doznala zajímavých významových posunů, z nichž některé vypovídaly o tom, že půjde o recentní sémantický neologismus. N a podzim roku 2010, kdy byl sestavován náš korpus s 18 lexémy pro dotazník, se toto slovo vyskytovalo v refrénu písně Lesp'tits de chez moi [Děcka od nás], kterou pravidelně hrálo rádio Skyrock, ve znění: «Les p'tits de chez moi, ils bicrave(nt) tous du tagga» (s překladem prozatím nespěcháme, viz níže). Tato píseň byla interpretovaná raperem s uměleckým j m é n e m Mister You maghrebského původu (You je apokopa z křestního j m é n a Younes), ale pocházejícím z 20. pařížského arrondissementu ze známé multietnické čtvrti Belleville. Jeho album MDR: Mec de rue z roku 2010 bylo komerčně velmi úspěšné (oceněné zlatou deskou), přičemž značnou popularitu zajistil tomuto raperovi ve zkoumaném období především jeho medializovaný útěk před vězením. I když lexém bicrav(e) nebyl pro nás konkrétně neologický, zasloužil si zařazení do našeho dotazníku z důvodu nového významového chápání slova v posledních letech (výše uvedený refrén na to poukazoval) a z důvodu své velké expresivity a frekvence užívání mezi mládeží. Toto tvrzení může být prokázáno faktem, že šlo dlouhou dobu o d r u h é nejhledanější slovo na serveru slovníku DZ hned po j i n é m romismu, michto = „super, skvělý". Tento zájem lze vysvětlit sémantickou neprůhledností, kdy z formy slova nelze jeho význam j e d n o d u š e odhadnout. Slovo bicrave bylo tou dobou velmi moderní, částečně také díky popularitě kolektivu „gangsta" raperů Ghetto Fabulous Gang, a zejména jejich leadera s přezdívkou Alpha 5.20, který je proslavil ve svých textech. N a albu 3025 avant Rakaille 4 z roku 2007 vydal Alpha spolu s dalšími členy „gangu" píseň La bicrave est dans ma téte [Šmelina je v mojí hlavě] (Alpha 5.20 feat Malik Bledoss a Shone), a ta se mezi posluchači gangsta rapu stala velkým hitem. Tato tvrzení se opírají o naše participační pozorování, kdy se kolem tohoto interpreta postupně utvořil určitý kult. Ten byl zřejmý nejen v Créteil v roce 2010, ale v náznacích už v roce 2003 na učilišti v centrální části Francie v době přípravy doktorátu (Yzeure, departement Allier, 03). Aby učni před kamarády ukázali, jak jsou „drsní" a jak sounáleží s kolektivem, často si společně nahlas pouštěli nahrávky na kazetách, tzv. mixtape, rapera Alphy 5.20. Podle informace, kterou n á m podal kolega-lingvista a zároveň vyučující na tomto učilišti Hervé Girault, tato m ó d a adorace kultovního rapera vrcholila prý v období mezi lety 2007 a 2009. J m é n o rapera bylo ale často zmiňováno i v našich dalších anketách z tohoto období. Dále tvrzení o zásadní roli uskupení Ghetto Fabulous Gang na šíření tohoto lexému opíráme o fakt, že dotazníky často obsahovaly odkaz na tento kolektiv raperů právě u slova bicrave. Věta La bicrave est dans ma téte slouží nejen našim respondentům jako citát - stejnou větu nacházíme u hesla bicrave ve slovníku DZ, jako potisk na tričkách atd. Větu «La bicrave est dans ma téte» nebo «tu bicraves 4 Kapitoly ze sociolexikologie pas, tu manges pas» („nešmelíš, nejíš") lze ostatně šlo donedávna běžně najít v internetových obchodech pro klientelu z řad obdivovatelů hiphopové kultury.1 2 0 Nutno dodat, že Ghetto Fabulous Textile je m ó d n í značka, vjejímž čele stojí členové zmiňovaného uskupení. Tito rapeři jsou skvělou ukázkou synergie h u d e b n í h o průmyslu s dalšími komerčními aktivitami (tzv. rap business). Mnozí úspěšní rapeři píší texty slavným pophvězdám, zakládají si vlastní vydavatelství - tzv. labels, hrají ve filmech atd., což potvrzuje stále dominantnější roli, kterou tento h u d e b n í žánr zasahuje do francouzské (majoritní) kultury. Tabulka č. 16: Výsledky dotazníkového šetření pro lexém bicravecelkem moderní vcelku moderní stabilní zastaralý bez upřesnění u < ACJ ACJC bez upřesnění často 6 1 2 1 0 2 0 2 3 1 OUI A občas 17 5 8 4 0 0 1 1 15 0 OUI A bez upřesnění 2 1 1 0 0 0 0 0 2 0 Celkem 25 7 11 5 0 2 1 3 20 1 zřídka 11 4 2 4 0 1 2 0 9 0 OUI P nikdy 33 13 8 3 2 7 0 4 25 4 OUI P bez upřesnění 1 1 0 0 0 0 0 1 0 0 Celkem 45 18 10 7 2 8 2 5 34 4 OUI bez upřesnění 0 NON 52 FAUX špatný význam 1 Celkem 123 25 21 12 2 10 3 8 54 5 Aby nedošlo k ovlivnění dalších výsledků, nepočítáme mylné interpretace (FAUX) mezi ostatní odpovědi těch, kteří lexém znají v běžně uváděných významech. Jedna osoba totiž uvedla, že lexém zná pasivně, ale významově se spletla. Uvedla jako význam se faire griller („nechat se načapat") a udala také syntakticky nelogický kontext «je me suis bicrave» („šmelil jsem se"). Toto zmatení může souviset ale s paronymií jiného romismu, který u mládeže cirkuloval, rodave („všimnout si, dívat se"). Z dotazníkového šetření dále vyplývá, že ze 70 osob, které uvedly, že lexém znají, jich sedm uvedlo odkaz na rapovou píseň: tři mladí respondenti uvedli doslovně kultovní větu, o níž byla řeč výše (přičemž jeden přidal i j m é n o Alpha 5.20). Mister You byl uveden jednou, stejně tak jako výše zmiňovaný refrén jeho písně. Dva další respondenti uvedli věty a j m é n a raperů Rohffa a L a Fouina1 2 1 . 120 Viz např. http://www.culture-hiphop.com. {Již nedostupné} 121 Rohff pochází z Vitry-sur^Seine v departementu Val-de-Marne (94) a La Fouine z města Trappes 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu Tato variabilita zdrojů je jistě indikátorem velké frekvence užití slova v rapových písních, což potvrzuje také lexikometrická sonda do rapového korpusu RapCor ve verzi RapCor542 z roku 2011. V korpusu byl tou dobou stále nereprezentativní počet písní z obrovské h u d e b n í produkce francouzského rapu, navíc vybraných vcelku n á h o d n ý m výběrem. I přesto ale náhled do korpusových dat umožnil alespoň přibližnou extrapolaci p r ů b ě h u rozšíření lexému. Mezi 542 písněmi, které byly v době vzniku této studie segmentovány a morfosyntakticky a slovotvorné označkovaný pro RapCor, n á m lexikometrický program T X M nabízel dvakrát více výskytů slova bicrave (v 10 různých písních) ve srovnání se si si prezentovaným v předchozí kapitole. text_id Left context Key word Right context BOO03 les patrons Sucez nous pendant qu'on bicrave Souvent la came est trop douce, trop DRY01 il comprend qu'il y a du bif dans la bicrave , prend son petit bout d'terrain, KND01 faire la queue ä l'a.n.p.e se vě-le pour bicrave des sachets de beuh je suis qu'un MAC02 son pote Omar avait du pilon ä bicrave Le filon n'etais pas bidon bien sur MCS54 la classe moyenne! on parle de bicrave , pillave, bedave, bouillave et j'passe NYS01 facon canon scié Actif dans la bicrave pas d'bitch dans I'habitacle Mais j'suis NYS03 Que j'a passe mon adolescence ä bicrave des hamselefs huit six avec la com ROH06 long Bicrave ta coke, rien a prouver, j ' bicrave mes J'ai coupe les ponts avec ROH13 que j'etais mon pire ennemi J'ai bicrave mon chien il chie trop pour etre mon SEF03 moi c'est zahef molo Page deux je viens bicrave , peter le gros lot, je veux entendre Obrázek č. 8: Konkordance slova bicrave v korpusu RapCor542 zobrazená v programu T X M Z obrázku č. 8 lze vyčíst, že mezi těmito deseti výskyty je sedm tvarů slovesných a dva tvary nominální, přičemž kategorizace u M c Solaara je nejednoznačná - viz řádek s kódem písně MCS54 (píseň Mollah Solaar Remix z roku 2007). První slovesný výskyt slova v rapu datujeme do roku 2004 (raper Booba v písni N° 10 - viz kód BOO03), nominální výskyt pak jednoznačně až do roku 2008 (píseň Bolos od skupiny Nysay). I když jsou tato čísla nereprezentativní, postačují pro intuitivní tvrzení, že byl lexém nejdříve přejat z romštiny jako sloveso a teprve později vznikla díky jeho expresivní síle jeho nominální varianta. Odpovědi z naší ankety pak jasně ukazují, že uvedeme-li slovo bicrave bez kontextu, respondenti téměř výlučně uvádějí slovesné synonymum. Výjimku tvoří dvě odpovědi, ve kterých byla uvedena nominální synonyma ve významu nelegální obchod či prodej kradeného zboží (le bisness illegal = „nelegální byznys" a la revente ; le recel = „přeprodej; uchovávání (kradených věcí)"). v departementu Yvelines (78). Jednalo se o jedny z nejčastěji hraných raperů na rádiu Skyrock ve sledovaném období. Podotkněme ještě, že šest ze sedmi těchto dotazovaných uvádí, že poslouchá rap velmi často. 4 Kapitoly ze sociolexikologie Lexikografické zaznamenaní slova je taktéž větší než v případě si si. N a rozdíl od nominalizovaného děje: la bicrave („prodej drog"), který je uváděn v online slovníku DZ (tudíž potenciálně stále aktualizovatelném), nominalizace činitele děje, tedy slovo bicraveur, se zdá být ještě starší. DZ uváděl tento lexém s odkazem na píseň Rabzouz skupiny Mafia K ' 1 fry již z roku 2003 (album La cerise sur le ghetto). Jeden z dotazovaných uvedl rapera známého jako L a Fouine a upřesnil, že odkazuje na jeho hit z roku 2008 Cherche la monnaie, kde se v refrénu zpívá: «Braqueur, arnaqueur, dealeur, rappeur, rebeu /cherche la monnaie/voleur, receleur, bicraveur, bagarreur...». [(Ozbrojený) lupič, šizuňk, dealer, raper, a r a b á č / hledej prachy/zloděj, překupník, dýloš, bitkár...] (album Capitale du crime vol. 1, naše podtržení ekvivalentů). Z tohoto kontextu m ů ž e m e se značnou opatrností konstatovat, že pro posluchače, kteří slovo znají jen pasivně, může být blízkost slov „zloděj, překupník" ve z n á m é m refrénu považována za synonymickou řadu a slovo bicraveur tedy k nim může být sémanticky připodobňováno bez znalosti dalších, specifikujících sémů /prodej drog/, resp. /prodej kradeného zboží/. Ve slovníku C T T jej nalezneme ve smyslu „dealer, prodejce drog" vedle slovesa bicrav(er), pro které autor slovníku ponechává širší význam: „prodávat nebo se podílet na nelegálních akcích: prodej drog atd." (vendre mais aussi participer á des actions illicites: vente de drogue, etc; Goudaillier 2001: 63). Podle romisty Georgese Calveta, kterého Goudaillier cituje, jde o výpůjčku z dialektální romštiny sinto z Piemontu, kde bixava znamená „já prodávám" (ibidem). Obecný slangový význam „prodávat" získalo toto sloveso patrně již před rokem 1957, kdy je poprvé lexikograficky zaznamenáno, konkrétně jde podle Colina, Mévela a Leclěra o reedici „Slovníku m o d e r n í h o slangu" (Dictionnaire de Vargot modeme) od Sandryho a Carrěra (viz DAFP2010: 67). K posunu slovesa „prodávat" k intenzivnějšímu „prodávat drogu, dýlovat" dochází v předměstském slangu v souvislosti s nelegálním charakterem obchodních praktik některých mluvčích romštiny, kteří do chudých sídlišť tradičně přijíždí obchodovat s různým zbožím pochybného původu, včetně drog. Naopak DZ uvádí nejprve zúžený význam „prodávat drogy, dýlovat" a následně obecný význam „prodávat" + nominalizovaný význam. Zajímavé je ale diachrónni srovnání. Ve starší verzi DZ z roku 2008, kterou pro svou analýzu společného identitárního j á d r a ve slovnících předměstského slangu používala Martina Brožová (2010), je uveden také posunutý význam slovesa: voler („krást"), který následně z novějších verzí slovníku zmizel. Zde patrně bicrave vstupovalo do konkurenčního vztahu s jiným romismem, který je široce rozšířen, slovem chourave (obdobná přejímka jako české čárovat = „krást"). Ovšem u aktivních uživatelů předměstského slangu, jimiž rapeři i dotazovaní studenti bezpochyby jsou, k o b d o b n é záměně dle našich poznatků nedocházelo. Jeden z dotazovaných uváděl jako příklad rapera Rohffa, přičemž citoval (a komentoval) výňatek z písně 94 z jeho alba z roku 2004 La fierté des nôtres: «á Montreuil, c'est la chourave / v o l / avant la bicrave » („v Mon- 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu OUI P sans specification NON 42% Graf č. 6: Užívání slova bicrave deklarované respondenty (legenda víz str. 169 a str. 174) treuil [čtvrť na východním předměstí Paříže známá vysokým počtem romského obyvatelstva] je to spíš čórka / k r á d e ž / než dýlování"), který prokazuje, že rozdíly mezi těmito dvěma významy uživatelé pociťují. V rámci této referenční dynamiky m ů ž e m e pozorovat, jaký z významů upřednostňují naši respondenti v roce 2010. Mezi 64 dotazovanými, kteří dodali alespoň jeden význam pro slovo bicrave, jich 33 (tedy více než polovina) uvedla význam „prodávat". Naopak význam „prodat kradenou věc" uvedlo jen 8 respondentů a „krást" pouze 2 osoby. Význam „prodávat drogu" udalo 15 dotazovaných, tedy čtvrtina těch, kteří u bicrave uvedli nějakou definici. Mister You hlásá v refrénu své slavné písně, že «les petits ďchez moi, i(ls) bicrave(nt) tous du tag(g)a», což bychom po výše uvedeném výkladu mohli přeložit jako „všechny děcka od nás dýlujou hášek [hašiš]". Lze předpokládat, že tímto textem a případně i klipem k této extrémně úspěšné písni, ve kterém Mister You naznačuje rukou kouření jointu, bylo ovlivněno vnímání významu slova bicrave u posluchačů, kteří lexém dříve neznali. V dotazníku totiž je i šest odpovědí, že bicrave znamená „kouřit drogu". Tento alternativní význam dotyční respondenti patrně odhadli, neboť pokud mládež j m e n o v a n á raperem «bicrave(nt) du ta(g)ga», šlo snadno z gest i z kontextu dovodit, že hašiš (resp. marihuanu nebo jakékoli lehké drogy - viz definice tága v DZ) šlukují, kouří, ale ne n u t n ě prodávají. 4 Kapitoly ze sociolexikologie I přes n e p r ů h l e d n o u sémantiku a mnoho přibližných významů studovaného slovesa prozrazuje etymologii slova jeho formální stránka, tedy sufixace na -av(e), rys typický pro slovesné přejímky z romštiny (viz výše sloveso marav v kap. 3.5). Toto dokladují i odpovědi našich respondentů. N a otázku: „Pociťujete nějaké omezení v jeho používání (geografické či jiné)?" dva respondenti odpověděli kladně. Zatímco jeden dotazovaný uvedl omezení o b d o b n ě jako raper Rohff, tedy používání na východním předměstí Paříže, v Montreuil, druhý uvedl, že se užívá „na předměstí s tikány" (banlieu avec gitan [sic]). Slangový původ slova a jeho etymologie odkazující na romský původ tedy hrají důležitou roli v reprezentacích, které si mladí mluvčí vytváří ohledně významu a rozšíření tohoto slova. Máme-li hodnotit status slova bicrave na slangové ose (obecný slang - obecný slang mládeže - obecný slang předměstské mládeže) zjišťujeme, že 54 z 65 respondentů, kteří toto h o d n o c e n í vyplnili (tj. 83 %),je h o d n o t í jako slovo z předměstského slangu mládeže (viz sloupec ACJC v tabulce č. 16 výše). Je zřejmé, že na výsledky dotazníku u mládeže, která se vůči dotazovateli nachází v institucionálním vztahu, je nezbytné nahlížet kriticky, pokud tento dotazovatel zkoumá n e p ř í m o u metodou j i m známé nelegální praktiky, drogové lexikum atd. U vysokoškolského publika je nicméně zřejmý určitý nadhled nad negativními jevy, se kterými se předměstská mládež z chudších sídlišť v rámci svého okolí setkává častěji než jejich vrstevníci z rezidenčnejších čtvrtí. 4.3.5 « Dans m a werss, laissez-moi réver... » aneb difúze rezolektálního slova Třetí lexém je svou etymologií naprosto odlišný od obou předcházejících, neboť se j e d n á o neologismus, jehož hlavním šiřitelem a j e d n í m z autorů je doložitelně raper Rohff. Tento spontánně vytvořený neologismus tedy m ů ž e m e označit jako slovo rezolektální (tj. utvořené v malé skupině přátel, viz kap. 3.5). N a rozdíl od výrazů si si a bicrave, které již určitou dobu v předměstském slangu mládeže fungovaly předtím, než byl započatý tento výzkum, bylo substantivum werss naprosto nové. Poprvé tento výraz raper Rohff vypustil do éteru v písni nazvané Dans ma werss (jedná se o první singl na jeho albu La cuenta, které vyšlo 13. prosince 2010). Píseň byla vysílána na rádiu Skyrock od října roku 2010, přičemž na specializovaném rapovém serveru Booska-P.com j i bylo možné si pustit již od září 2010. H n e d po vydání singlu vzbuzovalo toto slovo známého rapera velký metalingvistický zájem. Jakmile se éterem začalo slovo werss šířit, pokládali si posluchači rádia otázku, co tento novotvar znamená. Toto prokazuje případ jednoho učitele z departementu Essonne, který n á m sdělil, že v d o b ě začátku vysílání písně v rádiu volali jeho studenti příbuzným a kamarádům z departementu Val-de-Marne, odkud Rohff pochází, aby zjistili význam slova werss. Tehdy 321etý raper Rohff, vlastním j m é n e m Housni 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu Mkouboi, byl pozván do rádia Skyrock do vysílání p o ř a d u Planete Rap v úterý 8. prosince 2010, aby vysvětlil význam své lexikální inovace. N a dotaz moderátora Freda, co znamená slovo werss, Rohff odpovídá, že jde o určitý druh přezdívky: „Moje werss, to byla původně hláška mezi mnou a dvěma kamoškama... no prostě... taková sranda, když mně začaly říkat ,Housni - werss', to mělo jako znamenat ,Housni ... jedna velká šílenost', prostě... Housni má svůj svět" (Rohff v pořadu Pláněte Rap na rádiu Skyrock 8. 12. 2010, transkripce úseku vysílaného 20:08-20:09)122 . Z hlediska slovotvorby se tato lexikální inovace zdá být aferézou anglicismu universe „kosmos, vesmír" > verse. Tuto hypotézu upřednostňujeme zejména kvůli Rohffově všeobecně z n á m é m u obdivu k americkým r a p e r ů m a také faktu, že toto slovo existuje v angloamerickém slangu, kde jeho zúžený význam, my verse, může rovněž znamenat „v m é m vnitřním světě"1 2 3 . V rozhovoru totiž Rohff dále opět zdůrazňuje, že jde o délire, tj. „hlášku" (tedy úsměvné přeřeknutí nebo záměrně vytvořený idiolektální neologismus, většinou, ale ne nutně vtipný, který se ujal v rezolektu - viz Podhorná-Polická 2009: 225-226). Moderátorovi detailně vysvětluje, jaký význam si mají posluchači dosadit pro p o c h o p e n í a přijetí slova werss: „jó, tak to slovo se používá na... prostě k tomu, aby se dalo říct, že seš ve svým... ve svým vesmíru, ve svým vlastním světě, chápeš [...] prostě je to taková zvláštní hláška... například Muhammad Ali je ve svým werssu..." (pokračování rozhovoru s Rohffem)124 . Ze 123 vyplněných dotazníků v našem výzkumu je nějaký význam pro slovo werss, který by byl blízký významu Rohffovu, uveden celkem 26krát (tj. 21,1 %). Podstatné je zjištění, že 15 respondentů uvádí k výrazu dans ma werss synonymum dans ma bulle (doslova „v m é bublině", myšleno „u m ě doma, v m é intimní sféře"). Tento výraz se rozšířil díky j i n é m u interpretovi francouzského rapu, známé raperce Diam's, jejíž stejnojmenné album z roku 2006 bylo nejprodávanějším francouzským h u d e b n í m nosičem (diamantová deska). Ve výše zmíněném p o ř a d u Pláněte Rap nehovoří Rohff o bulle („bublině") ani jednou, naopak moderátor Fred j i vysloví v m o m e n t ě , kdy se snaží pochopit, co výraz werss znamená (dans notre monde, dans notre bulle = „v našem světě, v naší bublině"). Posluchači a potenciální příjemci neologismu tedy 122 V originate: «Ma werss, ca vient d'un delire avec deux copines, et euh ... voila ... Le delire, c'est qu'elles m'ont appele 'Housni la werss', ca veut dire 'Housni... le gros delire', quoi ...c'est tout un monde, Housni.» 123 Viz napf. Urban Dictionary: verse [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupne z: https://www.urbandictionary.com/define. php?term=verse. 124 V originate: «Ouais, c'est un mot qu'on emploie pour euh...dire que voila on est dans notre... dans notre univers, notre monde a nous, tu vois... [...] c'est un delire particulier en fait ... Mohamed Ali, il est dans sa werss, par exemple ...» 4 Kapitoly ze sociolexikologie měli syntakticko-sémantický model, na který mohli navazovat, a slovo bulle, které mělo tou dobou už značně setřenou expresivitu, bylo j e d n o d u c h é nahradit výrazem werss, který byl expresivnější, protože byl modernější a neobvyklejší. Mezi 123 dotazovanými bylo 26 studentů, kteří uměli vysvětlit slovo werss, což je ve srovnání s ostatními dvěma lexémy nejméně, vzhledem ke „stáří" medializace slova však relativně h o d n ě , vždyť Rohff v rádiu vystoupil pouze týden před zadáním dotazníku (15. prosince) a dva dny předtím vydal album (13. prosince). Úspěch singlu ale byl zřejmý, v rádiích a na internetu bylo možné poslouchat Dans ma werss necelé tři měsíce, b ě h e m kterých slovo stačilo difundovat mezi mládež (přičemž víme, že minimálně mezi tu z Créteilské univerzity a z jižního předměstí Paříže). Z těchto 26 pasivních či aktivních příjemců (inovátorů, řečeno Rogersovou terminologií) jich ale pouze 6 uvedlo, že se j e d n á o výraz z písně rapera Rohffa. I ostatní ale píseň znali, protože 18 jich uvedlo jako příklad právě slovní spojení « dans ma werss ». Z nich čtyři rozšířili formulaci na «je suis dans ma werss » („jsem ve svým werssu"), jeden respondent kontextualizoval výraz do konkrétní situace: «Hein? A h dsl j'étais dans ma werss lá!» [dsl = desole] („Cože? Jo, soráč, byl jsem ve svým werssul"). WERSS N O N 7 2 % Graf č. 7: Užívání slova werss deklarované respondenty (legenda viz str. 169) 4.3 Rap v sociolexikologickém výzkumu Jiní dva respondenti parafrázovali refrén písně: jeden m é n ě přesně «laissez-moi dans ma werss» („nechte m ě v m ý m werssu"), druhý přesněji: «Dans ma werss, laissez-moi réver» („V m ý m werssu nechte m ě snít"). Další z respondentů si lexém již prisvojili a adaptovalijej pravděpodobně v souladu s výrazem étre dans sa bulle („být ve své bublině"): o tom svědčí kontexty: « Laisse le dans sa Werss lui!» („Nech ho ve svým werssu"), «tu es dans ta werss » („seš ve svým werssu") nebo «T'es dans ta werss, toi !» („tak teda ty seš fakt ve svým werssu"). Tabulka č. 17: Výsledky dotazníkového šetření pro lexém werss celkem moderní vcelku moderní stabilní zastaralý bez upřesnění U < ACJ ACJC bez upřesnění často 1 1 0 0 0 0 0 0 1 0 občas 6 4 0 1 0 1 0 0 5 1 O U I A bez upřesnění 0 - - - - - - - - Celkem 7 5 0 1 0 1 0 0 6 1 zřídka 3 1 0 0 0 2 0 1 1 1 O U I P nikdy 19 12 0 1 0 6 1 3 11 4 O U I P bez upřesnění 0 - - - - - - - - Celkem 22 13 0 1 0 8 1 4 12 5 OUI bez upřesnění 3 0 0 0 2 1 2 2 NON 89 - - - - - - - - Celkem 123 21 0 2 0 11 1 5 20 8 Vývoj difúze neologismu je nepředvídatelný, a byť m á slovo z dané písně v d o b ě své největší slávy úspěch, není zaručeno, že přežije a ustálí se v jazyce. Několik měsíců po vydání písně Dans ma werss a jejím úspěchu u mladých mluvčích to vypadalo spíše na postupné zapomínání, spoluautorka této studie Fiévetová slovo přestala slýchat na chodbách fakulty. Tuto skutečnost bylo n u t n é ověřit, aby mohl být popsán vývoj difundace v prostoru a čase. Proto byl tento neologismus v roce 2011 zařazen do o b d o b n é ankety u téhož publika (o rok mladší studenti na Universitě Paris-Est Créteil) - výsledky časosběrného zkoumání prezentujeme níže, viz kap. 4.4.5. 4 Kapitoly ze sociolexikologie 4.3.6 Hypotézy šíření neologismů v dlouhodobé perspektivě Závěrem se vraťme k našim dvěma hypotézám vysloveným předtím, než byla blíže představena slova sisi, bicrave a werss. Jejich analýza potvrdila hypotézu, že rap může mít vliv na kontextualizaci slov s nejasným původem a také vliv na resémantizaci slov. Naopak naše první hypotéza, která předpokládala, že neologicita slova je nepřímo ú m ě r n á jeho míře rozšíření, nebyla pro formální neologii prokázána. Slovo sisi je bezpochyby novější než bicrave (jehož první výskyty se datují do 50. let 20. století), ale výstupy z našich dotazníků potvrzují, že sisije u našich respondentů více rozšířené. Tuto druhou hypotézu ale není možné považovat za neplatnou pro případ sémantické neologie, neboť nové významy slova bicrave jsou opravdu nepřímo ú m ě r n é jejich rozšíření. Díky raperům-šiřitelům (často také tvořitelům) málo známých slovních jednotek a díky potřebě mládeže (často v pozici posluchačů rapu) vyhledávat novotvary a některé z nich totemizovat jako příznakové pro svoji generaci či část generace, tj. přisvojovat sije jako tzv. identitami slova, je nastolena určitá symbióza mezi rapery a mládežnickým slangem (nejen z předměstí). Můžeme empiricky zaznamenat případy, kdy rapeři vkládají do svých písňových textů slova, která mají identitami charakter ve skupině kamarádů, ke které přináleží (jedním z řady takových byl výše prezentovaný lexém werss, pravděpodobně o b d o b n ě takto vznikl i fatém si si). Tato slova jsou pak posluchači rapu přejímána jakožto identitami slova a jejich následným častým užíváním v kolektivech dochází k lavinovitému šíření i mezi ostatní mladé lidi, kteří rap neposlouchají. Tyto identitami lexémy jsou často (ale ne nutně) vnímány jako neologické, proto preferujeme označení „identitami neo- logismy". Právě neologismy, které mají pro mládež silnou expresivní a kohezivní funkci, mívají také zajímavou sémantickou dynamiku. Tu lze dobře pozorovat, je-li zavčas lingvisticky zachyceno období jejich nejsilnější expresivity při meziskupinovém přenosu, kdy dochází k interpretačnímu driftu. Zde prezentované lexémy bicrav(e), werss a bol(l)os(s/se) svou polysémií prokazují, že jde o klíčovou vlastnost identitárních neologismů. Druhou takovou vlastností je vysoká frekvence užití v rezolektech, což z ankety zjišťujeme zprostředkovaně skrze deklarace respondentů. Dalšími dvěma vlastnostmi jsou opacita (etymologická neprůhlednost, která láká k objevování a debatování o původu a k vytváření sérií lidových etymologií) a grafická neukotvenost. Taje obzvláště problematická pro slovníkové zpracování, zejména v případě přejímání/aproximativního vyslovování hlásek v iniciální pozici - např. u arabismu „brácha, kámoš" kho, rho, ro, v případě verlanizovaných slov pak především variace e-eu, riche > cheri, cheuri aj. (detailněji česky viz Polička 2012). Výsledky jediné ankety n á m neumožní odhadnout, jaký bude osud slov a slovních spojení, která byla pro anketu vybrána, ale je možné j i zadávat každoročně 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu a zjišťovat tak, jak se daná slova vyvíjí a do jaké míry byl náš původní odhad správný (viz kap. 4.4.5 a 4.5). Šíření neologismů tedy je možné reálně zaznamenat v dynamické synchronu jazyka, metody popisu ale nutně musí kombinovat zdroje z dotazníkových šetření, z participačního pozorování, z dostupných mediálních ohlasů (jako např. komentářů fanoušků pod klipy atd.). Tyto výsledky je pak vhodné interpretovat spíše jako vzorkování než jako obecnou tendenci v imaginárním „jazyce mládeže". 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu: případ teritoriální apropriace v departementu Val-de-Marne V rámci výzkumu dynamiky lexikálních inovací a geografických, etnologických a sociálně-generačních aspektů identitami expresivity je od roku 2009 rozšiřován korpus textů frankofonních rapových písní RapCor, jak bylo zmiňováno v předchozích dvou studiích. Zároveň od roku 2008 v úzké spolupráci s Anne-Caroline Fiévetovou každoročně zkoumáme šíření identitárních neologismů u mládeže z různých regionů Francie, kdy jsou informace získávány převážně formou dotazníků, jak bylo ukázáno v předchozí kapitole na vzorku šetření z roku 2010. V tomto výzkumu spojujeme kvantitativní metody výzkumu s kvalitativními metodami přímými (participační pozorování a rozhovory) i nepřímými (doklady použití zkoumaných lexémů v médiích). Mezi studovanými terény, kde výzkum provádíme, hraje zvláštní roli jižní předměstí Paříže, konkrétně město Créteil ležící v departementu Val-de-Marne. Právě zde totiž m ů ž e m e díky možnosti pravidelného kontaktu s mládeží nejvíce uplatnit kvalitativní výzkumné metody. Je to ale zároveň i lokalita, kde jsou nejpatrnější projevy záměrného teritoriálního odkazování (tj. upozorňování na geografický původ mluvčích), a to jak v diskurzivní rovině, tak i bohatě v rovině metadiskurzivní. V této čtvrté studii ze sociolexikologie bude poukázáno na funkce, které plní topos, konkrétně departement Val-de-Marne, v běžném vyjadřovacím úzu i v názorech a postojích místní mládeže. Důraz bude kladen na roli prostorovou, tedy roli teritoria, které se pro předměstskou mládež stává symbolem i stigmatem zároveň. Ve shodě s C. Trimaillem na něj nazíráme jako na sociosymbolické teritorium (Trimaille 2003: 69). Především ale bude poukázáno na roli rapové hudby, která tyto sociosymbolické aspekty departementu p o m á h á šířit. Krátkým náhledem na tři identitami neologismy známých raperů a jejich posluchačů uzavřeme tuto studii. 4 Kapitoly ze sociolexikologie 4.4.1 „9.4 reprezentuje": rap a projevy teritoriální apropriace Na státních poznávacích značkách, na poštovním směrovacím čísle, zkrátka v rámci celého administrativního dělení francouzských d e p a r t e m e n t ů odkazuje číslo 94 jednoznačně na departement Val-de-Marne. Tento devadesátý čtvrtý departement Francie, které jsou až na výjimky předměstských d e p a r t e m e n t ů Paříže řazeny v abecedním pořadí, se nachází v tzv. Malé koruně Paříže, tedy v blízké aglomeraci hlavního města, směrem na jihovýchod. V roce 2015 zde podle sčítání obyvatelstva žilo více než 1,372 milionu obyvatel. Administrativním sídlem departementu je město Créteil s více než 90,7 tisíci obyvatel.1 2 5 Metodologicky je v této studii čerpáno z poznatků urbánní sociolingvistiky (např. Bulot 2011 či Bastian, Bulot a Burr, eds. 2009), kde je důraz kladen na tzv. identitami užíváníjazyka mládeží (ve francouzštině se hovoří o pratiques langagiěres idenňtaires des jeunes). Kód 94, tedy odkaz na teritoriálně ohraničený departement, pak k tomuto užíváníjazyka bývá často asociován, je v tomto typu diskurzu frekventovaný a nejedná se o chvilkovou módu. Formálně je kód používán v nominalizované podobě, což je výsledek elipsy s vynecháním slova departement, nutně m u tedy vždy předchází určitý člen le (le (departement) 94). Velmi často se s ním ale lze setkat v hovorovější podobě, kdy je ignorováno dvacítkové (neboli „vicesimální") čtení složeniny quatre-vingt-quatorze (doslova „čtyři-dvacítky-čtrnáct", [katiravekatOKz]), ale číslo se rozloží na cifry, které se pak vysloví neuf-quatre („devět-čtyři"; [ncefkat(K)]). V grafické p o d o b ě na toto čtení upozorňuje tečka nebo pomlčka při ciferném zápisu (le 9.4 nebo le 9-4). Tyto diskurzní praktiky se pak stávají prostředkem symbolického a solidárního odkazování na sociální a geografický původ, a to zejména u předměstské mládeže z tzv. „čtvrtí" (cités), což je eufemické označení pro sídliště s velkou mírou přistěhovalců a zejména jejich p o t o m k ů v první a druhé, okrajově i dalších generacích. Jejich snaha o identitami ukotvení skrze reference na oblast, kde žijí, je pochopitelná. Nacházejí se na půli cesty mezi kulturními hodnotami svých rodičů a hodnotami státu, který tyto rodiče přijal ajejich p o t o m k ů m poskytl občanství, ne nutně však také pocit sounáležitosti s majoritní společností. Ve francouzské sociolingvistice je běžně používáno metaforické pojmenování této kultury adjektivem interstitielle (volně přeloženo jako „příkopová"), často se také hovoří o „fraktuře" (fracture). Termín teritoriální přivlastňování (appropriation territoriale) je pak klíčový pro vědce z různých disciplín zabývající se periurbánními sídlišti (cf. Lepoutre 1997, Bulot 1999, Bordet 1998, Kokoreff 2003 aj.). V rámci pluridisciplinárního pojetí výzkumu h u d e b n í h o žánru rapu je toto teritoriální ukotvení často zdůrazňováno. Mezi sociolingvisty se první specializované práce o rapu soustředily na přelom tisíciletí a na korpusy rapových skupin 125 INSEE. Dossier Complet - Departement Val-de-Marne (94) [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.insee.fr/fr/statistiques/2011101?geo=DEP-94. (INSEE = Fr. statistický úřad). 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu či interpretů z jižní Francie (viz Gasquet-Cyrus, Kosmicki a Van den Avenne, eds. 1999, Trimaille 1999 aj.). Analyzovány byly zejména texty skupin z tzv. Marsu (Mars = expresivní apokopa z Marseille), především skupin I A M a Massilia Sound systém, které tento geolingvisticky ohraničený rap du Sud („jižanský rap", Cachin 1996: 79) proslavily po celé frankofonii. Texty raperů z Paříže, včetně jejich teritoriálních projevů, byly tou dobou rovněž p ř e d m ě t e m zájmu sociolingvistů a sociolektologů (viz např. tři edice slovníku CTT). V tomto slovníku jsou hned v první edici uvedeny slangové přezdívky pro Paříž, nejen stará hovorová přezdívka Paname, ale i modernější verlanizovaná Ripa (verlan, též metateze je tvořena přesmyčkou slabik: Paris [pain] > [iripa] Ripa). Pro další výklad bude podstatné, že teprve ve třetí edici lze nalézt obdobu výše uvedeného neuf-quatre, konkrétně heslo 9.3 (neuf-trois) pro předměstský departement Seine-Saint-Denis, který sousedí s Paříží na severu (Goudaillier 2001: 46). Rap je vnímán jako mediální vitrína, která sjednocuje posluchače vjejich náhledu na diskurzní praktiky. V písňových textech dávají rapeři s oblibou na odiv své sociogeografické zázemí, ať už region, departement, město nebo konkrétní sídliště. Podle sociologa Mathiase Vicherata je pouto, které pojí rapery k jejich „teritoriu" natolik silné, že žádná z j í m studovaných hudebních skupin neopomenula pyšně zmínit vlastní čtvrť ve svých písních (Vicherat 2001: 39). Náš korpus frankofonních rapových písní RapCor z velké části potvrzuje Vicheratova pozo­ rování. Rap je především fenomén velkých městských aglomerací. Několik vzácných případů raperů z venkovského prostředí ale taktéž v textech odkazuje na geografické referenty a staví na nich tematickou linku. Charakteristická je v tomto vzácném rurálním rapu slavná píseň Marly-Gomont od rapera Kaminiho z roku 2006, která se proslavila virálně, tedy pouze skrze sdílení na internetu, díky vtipnému textu s klipem popisujícím trable černocha, který chce rapovat na vesnici Marly-Gomont v Pikardii o místním rasismu a nudě. Michěle Auzanneau upřesňuje, že v rapu jakožto urbánním žánru je město místem, kde dochází k uniformizaci chování mluvčích, a zároveň je prostorem, kde se nejvíce projevují rozdíly sociálního charakteru (Auzanneau 2001: 711). N a ty rapeři upozorňují především, zejména jedná-li se o tzv. (společensky) uvědomělý rap (rap revendicatif). Vindikace (revendication, doslova „vymiňování si (něčeho)", v právním slovníku „žaloba na neprávem zadržované věci") je v sociolingvistickém kontextu definovatelnájako „upozorňování na sociální nespravedlnosti". Rapeři se sami často definují jako voix des sans voix („hlasy těch, kteří nemají slovo"; Barrio 2007: 70). Tato odkazování raperů na své teritorium ovšem nabývají různých podob. Může se jednat jak o konkrétní toponyma, tak i o spaciální (neboli prostorové) reference abstraktního charakteru, které jsou zmiňovány z různých důvodů. Často je rapeři 4 Kapitoly ze sociolexikologie zmiňují pouze ze stylistických nebo homofonních pohnutek. Většinou ale ve svých textech oscilují mezi morální povinností vzdát hold své čtvrti a nutností využít její „drsné" reputace u publika (viz rozhovory s rapery citované Barriem, Barrio 2007: 67-71). Závisí pak na jednotlivých typech rapových písní, zda se j e d n á o rap přezdívaný jako „(společensky) uvědomělý" = rap conscient, nebo naopak o rap „sebevychvalovací", tzv. egotrip, kdy raper nekriticky vychvaluje sebe a svou kreativitu, často i siřeji své kamarády a svou lokalitu. Volba tématu tedy ovlivňuje formu a rozhoduje o tom, zda budou rapeři hrát spíše roli mediátora mezi publikem z řad majoritní většiny a menšinovou společností, nebo zda budou hrát roli lídra, který reprezentuje „drsné" prostředí (tzv. rap hardcore, viz kap. 4.2.6, též gangsta rap) mezi spatiálními referenty sdílenými v kolektivních reprezentacích. V prvním případě jde podle Huguesa Bažina o boj: „proti stigmatizaci, kdy se [raper] snaží navrátit důstojnost těm, kteří jsou uvrháváni na okraj společnosti" (contre la Stigmatisation, U cherche á restituer une dignitě á ceux qu 'on enferme dans la marginalité; Bažin 1995: 235). V d r u h é m a zejména ve třetím případě (oba typy se ostatně často mísí), pak fanfarónské deklarování leadershipu bude mít za důsledek jakousi konkurenční hru v rámci „podivné hitparády nejdrsnějších předměstských sídlišť" (curieux hit-parade des grands ensembles de banlieues; Lepoutre 1997: 388). Druhým důsledkem, podstatně škodlivějším pro rapery i jejich posluchače z chudších předměstských čtvrtí, je pak přilití oleje do o h n ě tzv. spaciální segregace (ségrégation spatiale; viz např. Bulot 2001 a 2011), je-li na tuto hru nahlíženo optikou pozorovatele zvenčí. A jsou to právě takovéto markantní projevy teritoriálního ukotvení, kde se setkáváme s největší frekvencí označení departementu „devět-čtyři" (neuf-quatre), o kterém byla řeč výše. Statistickyje pak toto identitami označení departementu mnohem významnější než suma všech názvů jednotlivých sídlišť, o kterých mluvil Lepoutre. Ze statistik získaných z textů v korpusu RapCor rovněž vyplývá, že čím je rap „uvědomělejší", tím více je odkazováno na mikrotoponyma a tím více jsou odkazy konkrétní. Dále je také patrné, že v tomto sub žánru rapu dochází k určité dezargotizaci, jinými slovy k odklonu od stereotypních slangových slov. Typicky se rapeři odklánějí od slov tvořených verlanem (tj. od přesmyček typu tierkar, též tier-quar pro „čtvrť" = quartier), téci pro „sídliště" = cite), od lokalizátorů vytvořených reduplikací jako např. ter-ter (pro „teritorium") nebo zkracováním (quartier > tiekar > tiek' nebo cité > téci > téc). Touto cestou se vydávají mnozí rapeři proto, aby nepodporovali stereotypní vnímání krypticity v rapu (která na některé nezasvěcené posluchače působí jako agresivita), a aby svými texty bojovali proti politické nečinnosti a předávali pozitivní poselství ostatním. Výsledky klasifikace přesmyček z textových analýz rapu u Terezy Sekaninové průkazně ukazují, že verlanizovaná slova jsou zastoupena v produkci interpretů zejména z Paříže velmi hojně, ale při tomto „uvědomělém" typu rapování minimálně (Sekaninová 2012). 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu Z mnoha příkladů, které n á m k výše uvedenému tvrzení o velké frekvenci výskytu označení departementu jako „devět-čtyři" poskytuje korpus RapCor, citujme výňatek z první sloky písně Vener (= „naštvaný"; přesmyčka z énervé). Raper Manu Key a hostující (=featuring, feať) Daddy Morry v roce 2004 zpívali v této písni z alba Prolifique vol. 1 něco jiného (podtržený text v závorce), než co Manu Key autorizoval v textu na přebalu alba: «la salle (/ mafia) est remplie par „v sále (/mafii) je plno vojáků z devět les soldats du 9.4.4.4.4 čtyřky-čtyřky-čtyřky-čtyřky [ncefkat 'kat 'kat 'kat] tu peux pas tester les soldats nemůžeš testovat vojáky (/kvéry) z devět (/bananes) du 9.4.4.4.4 čtyřky-čtyřky-čtyřky-čtyřky jusqu 'á la mort, je représente le až do smrti budu reprezentovat 9.4.4.4.4 devět čtyřku-čtyřku-čtyřku-čtyřku partout oú je vais, je parle, je parle du všude, kam jdu, mluvím, mluvím 9.4.4.4.4» o devět čtyřce-čtyřce-čtyřce-čtyřce " Přebal daného alba tedy uvádí jiná, „drsnější" = expresivnější + slangovější substantiva, než jaká se objevují ve zpívané verzi (salle vs mafia a soldats vs bananes). Druhým zajímavým momentem při poslechu této písně je, že při prvním a třetím opakování série čtyř čtyřek je slyšet v pozadí údery imitující zvuk zbraně („bum bum bum bum"), což je ostatně velmi častý zvukový projev v tzv. gangsta rapu. Ten může být vnímán jako propagování násilí nebo naopak m ů ž e m e stát na d r u h é straně barikády a společně se sociologem Anthonym Pecqueuxem klást verbální násilí do objektivnějšího úhlu pohledu. Podle něj rapeři jednak částečně „dědí" tento projev spolu s žánrovým rámcem, ale zároveň jej ospravedlňují faktem, že primární násilí vychází ze sociální diskriminace majoritní společnosti a státu (znám á Gumperzova dichotomie „ m y / o n i " = nous/eux). „Být násilný proti N i m vnucuje introspekci vlastního svědomí" (étre violent contre Eux s'impose comme une nécessitéde for intérieur; Pecqueux 2007: 171). Ponechme stranou dvojsmyslný charakter tohoto projevu, který kritici rapu nazývají verbálním násilím (violence verbale) a rapeři naopak legitimním „vracením rány (obuškem)" (retour de baton; Barrio 2007: 70), a zaměřme v následující kapitole pozornost výhradně na makrotoponymický referent 94. 4.4.2 Makrotoponymické (p)reference a jejich šíření v prostoru a čase Jak bývá často zvykem v rapových písních, teritoriální odkaz se objevuje hned na úplném začátku, ještě před první slokou, a to v mluvené části zvané intro. Konkrétně v písni Vener (Manu Key feat Daddy Morry, 2004 - viz výše), je začátek rapované písně uveden zvoláním: « 94 [ncefkat] reprezent 24 sur 24 » („devět-čtyřka 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e reprezentuje nonstop 24 hodin"). Sloveso représenter = „zastupovat, reprezentovat (nějakou lokalitu)" je značně expresivní a mezi rapery velice časté. Cítí se totiž být mluvčími své generace a jejích sociálních problémů, stejně jako mluvčími intergeneračními, reprezentujícími hlas svého bydliště v užším slova významu (tedy čtvrti) nebo ve významu širším (tedy předměstských sídlišť). V této písni rapeři z departementu 94 metonymicky zastupují předměstskou mládež/obyvatelstvo vůči majoritní společnosti a zároveň zastupují rapery z departementu Val-de-Marne vůči zbytku rapové scény. Dále lze pozorovat, že teritoriální referent 94 není v celé písni nikde nahrazen jiným konkrétnějším toponymem z „mikroúrovně" (tedy názvem města, čtvrti nebo ulice). Toto konstatování na základě j e d n é písně samozřejmě není pravidlem pro všechny rapery z departementu Val-de-Marne, kteří jsou známí na národní úrovni. Silnou symbolickou funkci plní město Vitry-sur-Seine, které je mnohými považováno za „kolébku francouzského rapu" (berceau du rap francais; viz Madani 2012). Odtud pocházejí mnozí členové slavného kolektivu Mafia K' 1 Fry (v překladu slangově „africká mafie", kde k'lfryje grafická hříčka se slovem cainfri, což je verlanizovaný tvar slova africain = „africký"). Mezi členy tohoto uměleckého uskupení stojí za bližší pozornost mj. skupina tří raperů proslavená pod označením 113. Ve svých hitech proslavila ulici Camilla Groulta (rue Camille Groult) ve Vitry, kde v paneláku s číslem 113 všichni tři členové skupiny vyrostli. Tato skupina zaslouží bližší pozornost i proto, že ve svých textech odkazuje na konkrétní mikrotoponymické referenty extrémně často v porovnání s jinými rapovými interprety (viz níže lexém gros). Silná konvergence k referencím makrotoponymického rázu a jejich preference v porovnání s mikrotoponymickými referenty se dá vysvětlit dvojím způsobem. Ve směru interním pro svou univerzalitu, která umožňuje začlenit mezi odkazované rapery i ty, kteří bydlí v městech či městských čtvrtích s m é n ě „drsnou" reputací, ale také různé kolektivy utvořené ze členů pocházejících z různých měst departementu Val-de-Marne. Takto je vybudován opěrný identitami bod pro širší spektrum posluchačů. Ve směru externím pak lze vysvětlit danou konvergenci jako souhru dvou souběžných, ale zároveň proti sobě působících logických polí: a) solidárním vztahem vůči ostatním sociálně znevýhodněným departementům, b) soutěživou hrdostí vůči r a p e r ů m z ostatních departementů, kterou m ů ž e m e po vzoru Vicheratově kvalifikovat jako „hrdost na své teritorium" (orgueil territorial; Vicherat 2001: 42). Tento široce sdílený solidární vztah (bod a)) se realizuje p o m o c í „jednociferné" výslovnosti všech d e p a r t e m e n t ů z pařížské aglomerace. Lze jej pozorovat na příkladu části refrénu písně La grenade („Granát") od výše prezentované skupiny 113 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu (z alba 113 degrés vydaného roku 2003), ního systému označujeme podtržením: «... toujours lá pour représenter les quartiers les plus déroutés, les mecs, les plus dégoutés ďla vie. On vient du neuf quať, j'ai des cousins dans le neuf trois, des poteaux dans le neuf deux, d'la famille dans le neuf cinq, des connaissances dans le neuf un, sept cinq, sept sept, sept huit, toutes les provinces, nord sud est ouest... ». kde zjednodušení komplexního vicesimál„... jsme pořád zde, abysme reprezentovali ty nejvykolenější sídliště a ty životem nej otrávenější borce. Pocházíme z devět-ětyřky, mám bratrance v devět-trojce, ňáký kámoše v devět-dvojce, rodinu v de- vět-pětce, známý v devět-jednicce, sedm-pětce, sedm-sedmicce, sedm-osmicce a všude jinde, na sever, jih, východ, západ..." Oslovení cousin (doslova „bratranec") je ve slangu používáno ve významu „blízký kamarád". Jde o velmi běžné oslovení, kdy si přátelé tímto oslovením vzájemně prokazují důvěru. Zároveň toto označení konotuje silné rodinné vazby v komunitách přistěhovalců ze stejných zemí původu nebo fakt, že zde žijí rodiny s velkým počtem dětí. Tato forma symbolické vindikace (revendication symbolique) p o m o c í pragmaticky výhodného zjednodušení číslovek se patrně rozšířila z označení departementu 93, tedy departementu Seine-Saint-Denis, jehož označení „devět-trojka" (neuf(-) trois namísto vicesimálního spisovného quatre-vingt-treize) bylo a stále je značně medializované (viz výše jeho lexikografické zachycení v CTT2001). První doložení tohoto „rozloženého" označení už asi nikdy nezjistíme, nicméně v rapovém korpusu RapCor lze najít první „devět-trojku" už z roku 1993 u skupiny N T M , která svou slávou patrně pomohla rozšířit toto rozkládání čísla departementu z vicesimálního na číslicové čtení. Z datací výskytů těchto toponymických referentů v rapových písních lze předpokládat, že teprve následně se analogií vytvořila celá další série pro ostatní „devadesátkové" departementy (91, 92, 94 a 95), které všechny leží v pařížské aglomeraci. Konkrétně pro „devět-čtyřku" lze nejstarší výskyt dohledat u rapového uskupení Different Teep v roce 1997. Následně (méně pravděpodobně paralelně) pak vzniklo označení „sedmičkové", tedy pro další departementy v regionu íle-de-France, které ale namísto devítky začínají číslicí sedm (tj. 77, 78 a částečně i pro departement s číslem 75, což je označení vnitřní Paříže). Petra Černá upozorňuje ve své analýze textů písní raperů z 18. pařížského obvodu na to, že tito Pařížané preferují označení un huit („jedna-osmička"), tedy odkazování na mikrotoponymickou úroveň, nikoli na makroúroveň sept-cinq („sedm-pětka"). Z korpusu Černé, který tvoří písně rapera Flynta a skupin Scred Connexion a T S R crew, je patrná právě naprostá absence označení „sedm-pětka" (Černá 2012). 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e Tuto absenci analogického označení pařížského departementu lze vysvětlit speciálním statusem raperů z centra Paříže, kteří zajisté cítí potřebu zajistit si, aby byli bráni vážně posluchači z předměstských sídlišť, ale také patrně pociťují nechuť pouštět se do jejich departementového dělení, neboť 75. francouzský departement (tedy vnitřní Paříž bez aglomerace) konotuje bohatství a je tedy v ostrém protipólu zejména vůči „devadesátkovým" předměstským departementům. J i m se v tomto ohledu p o d o b á právě nejchudší z pařížských obvodů, „osmnáctka". Malý počet výskytů označení „sedm-pětky" v korpusu RapCor podporuje výše uvedenou hypotézu: pokud se přeci jen toto označení v písních objeví, pak vždy za souvýskytu s ostatními „rozloženými čísly" departementů, zejména při různých featurinzích (hostováních) raperů z centra Paříže, nikdy však u samotných pařížských interpretů. Jako příklad uveďme „kolektivní" píseň Paname all starz z roku 2003, vydanou na albu Gravé dans la roche od skupiny Sniper, kde je každý departement zastupován j e d n í m umělcem či skupinou. Haroun, raper zastupující Paříž intra-muros („mezi (hradebními) zdmi"), se jako jediný představuje bez uvedení čísla departementu a říká, že reprezentuje « Paris Bessbar» („Paříž Barběs"). Referentem je zde tedy osmnáctý obvod, zejména čtvrť v okolí bulváru Barběs, kde je vysoká koncentrace obyvatelstva z bývalých francouzských kolonií. Pro majoritní společnost je tato část Paříže konotována zejména vyhlášenými chudinskými ulicemi s vysokou mírou sociálních problémů typu překupnictví drog, prostituce a pouliční kriminality (quartier de la Goutte d'Or, rue Myrha aj.), která není r a p e r ů m lhostejná a pro niž se snaží ve svých textech nalézat různá východiska z b l u d n é h o kruhu pauperizace. Rychlost prisvojení si této mluvní praktiky „rozloženého" vyslovování čísel dep a r t e m e n t ů mezi rapery a její dopad na m ó d n í lavinovité šíření mimo pařížskou aglomeraci jsou zřejmé. Difúze inovace spočívající v dělení složených čísel na jednotlivé číslice byla exponenciální, jak prokazují data z korpusu RapCor. Toto dělení se stalo následně pevnou součástí vykazování sociálněgeografické příslušnosti mladých ze všech d e p a r t e m e n t ů Francie. Pro toto tvrzení ostatně stačí pozorovat způsoby, jakými mladí zasílají věnování např. na internetových fórech nebo do rádia Skyrock (viz Fiévet a Podhorná-Polická 2015). Úsměvné je, že graficky je identitami projev teritoriální příslušnosti naznačen alespoň tečkou tam, kde číslo departementu nepřesahuje první desítku (např. 0.6 pro departement Alpes-Maritimes s centrem Nice). Podotkněme také, že b ě h e m našeho výzkumu toponym v roce 2010 na ostrově Réunion v Indickém oceánu (jemuž administrativně náleží departementální kód 974) byla ověřena hypotéza, že právě skrze rap se tato m ó d a rozšířila až do tohoto zámořského departementu. Zde se označení neuf set kat („devět-sedm-čtyřka") ujalo mezi ostrovní mládeží a stále tvoří expresivní prostředek, jak se identifikovat s místní mládeží a ostrovním životem vůbec. N a základě našich dalších výzkumů m ů ž e m e tvrdit, že v úzu mládeže je velmi rozšířené vkládání číselného kódu 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu departementu také do e-mailových adres nebo tvoří součást přezdívek ve virtuálních profilech na internetu. Děje se tak zejména v p r ů b ě h u adolescence i v počátcích postadolescence u mládeže, která se tímto způsobem identifikuje s urbánní kulturou celé Francie. Jak již bylo řečeno, výčty číslovek namísto dvoumístných čísel departementů tedy v textech rapových písní nejsou vzácné. Pro p o d p o ř e n í našich tvrzení citujme závěrečnou pasáž ze skladby Ghetto super classe o d známého rapera Keryho Jamese (2005, album Ma vérite), který rovněž pochází z departementu Val-de-Marne: «Les mecs du 91 veulent la ghetto super classe, les mecs du 92 veulent la ghetto super classe...» („kluci z devět-jedničky chcou supertřídu ghetta, kluci z devět-dvojky chcou supertřídu ghetta, ... ") a výčet pokračuje čísly ostatních departem e n t ů v pořadí 93, 94, 95, 75, 77 a 78. Nejsou vzácné ale ani ve výše zmiňovaném rap byznysu (viz kap. 4.3.4), který dokáže tuto m o h u t n ě se šířící identitami m ó d u patřičně prodat. To dokumentují obrázky č. 9 a 10, kde číselné označení departementu tvoří název kompilace písní od interpretů z uvedených částí Francie (včetně 13. departementu Bouches-du-Pvhóne, který m á jako hlavní město Marseille). Obrázek č. 9: Obálka kompilace rapových skladeb z „devět-čtyřky" v rámci projektu Departementy Zdroj: http://banlieueconnexion.com/wp-content/uploads/2012/03/dp94.jpg 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e DEP A R T E M E N T S s couimttois u t o n e š I C B I I S S I I T tt nr riiicus Obrázek č. 10: Reklama na rapova alba v sérii projektu Departementy (2008-2009) Zdroj: https://static.booska-p.com/images/albunns/departennents.jpg Sociolog Karim H a m m o u vidí v zájmu největších producentů hudby o rap (tzv. majors, např. B M G , E M I aj.) úspěšný marketingový tah, který nazývá příznačně „uměním prodat ulici" (art de vendre la rue; H a m m o u 2012: 201). Touto slovní hříčkou vycházející z frekventovaného frazému art de rue („umění ulice") pro označení rapu (viz např. stejnojmenný název alba marseilleské skupiny Fonky Family z roku 2001) poukazuje ve své interpretaci vývoje francouzského rapu v rámci hudebního průmyslu na fakt, že z původně klubové rap game se stal díky spolupráci majors s nezávislými vydavatelstvími (labels indépendents) prosperující rap business. Na o p a č n é m protipólu vůči výše uvedenému bodu a), tedy textově deklarované solidaritě, stojí b) rivalita. Ta se projevuje v provokativních a více či m é n ě útočných textech, které vychvalují vlastní skupinu přívrženců na úkor skupiny, se kterou nesympatizují. Tento model je v rapu velice rozšířený, zejména pak skrze fenomén tzv. clashs (v anglosaském světě označovaném také jako diss, česky snad „urážení, srážení"). Jde o nej vyhrocenější formu projevů rivality, která je navíc silně individualistická, přičemž dochází k výměně invektív mezi rapery v rámci jejich písní, které si vzájemně adresují v relativně krátkých časových sledech (viz např. Napieralski 2015). Častějším jevem bývá spíše špičkování v rámci egotripu, tj. sebepochvalné písně, kde se opěvují vlastní umělecké a jiné kvality. Často je odkazováno také ke svému „týmu". Tímto výrazem jsou myšleni ostatní kamarádi, rapeři z dané oblasti, občas i publikum rapera. V rámci této týmové sounáležitosti se odkazuje na departement nejčastěji. Následující ukázka z písně Intact (interpreti Rim'K feat Kery James, album ĽEnfant du pays z roku 2004) se formálně p o d o b á předchozí ukázce, nicméně nese poněkud 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu odlišné poselství, kterým chce Kery James upozornit na „nadvládu" raperů z departementu Val-de-Marne a na animozitu, kterou to způsobilo (text je podtržen): «Du neuf-quatre j'envoie ga pour tous les quartiers, banlieue sud, est, ouest et nord, tout le monde salt qui a detenu le hard core Banlieue sud, est, ouest et nord, leve ton bras en I'air que je remette tous les ghettos d'accord». „Z devět-čtyřky toto posílám všem čtvrtím na jižním, východním, západním a severním předměstí, všichni přece ví, kdo ovládl hardcore Jižní, východní, západní a severní předměstí, zvedni ruku do vzduchu, ať můžu mezi sebou usmířit všechny ghetta." Je pravděpodobné, že adresátem tohoto poselství je prioritně rapova scéna z departementu „devět-trojky", která je považována za druhou „kolébku rapu" a vůči níž se vymezují rapeři z jižních předměstí. Zároveň tato více proklamovaná než reálná rivalita přispívá k utužování praxe teritoriálního odkazování. To bývá námi dotazovanou mládeží z Val-de-Marne považováno za výraz prestiže. 4 . 4 . 3 Evaluace lexikální kreativity rapových textů v médiích a u posluchačů Předchozí kapitola je detailnějším úvodem k problematice role rapu při konstruování vlastní identity. O d prostorového ukotvení identity se nyní zaměříme na ukotvení lexikální, které může být chápáno jako jedno ze základních pilířů při výstavbě toho, co francouzská sociolingvistika nejčastěji označuje termínem parler(s) jeune(s), tj. mluva/y mládeže/mladých (Bulot, dir. 2004 aj.). Podle urbánního filozofa Alaina Milona je rap formou „glosolálie" (glossolalie), která r a p e r ů m umožňuje slovně vyjádřit své vyčlenění ze společnosti (Milon 1999: 104). Milon se nerozpakuje označit textovou produkci raperů jako logorhée verbale („verbální průjem"). Takováto vize rapu jakožto nepřetržitého toku slov „jehož význam je nesrozumitelný" (dont la signification est inconnue; Milon 1999: 104) je exemplárním příkladem dominantního diskurzu, který umocňuje stereotypní vním á n í rapové hudby. Sociolog Anthony Pecqueux (2007: 32) označuje tento přístup jako oscillation populo-misérabiliste, tedy jako „oscilaci mezi lidovostí (či spíše hraným soucitem s lidovými vrstvami) a miserabilismem". Milonův názor bohužel není ojedinělý: o b d o b n ě se v tisku vyjádřil i lingvista Alain Bentolila (arretons de nous ébahir devant ces groupes de rap et ďen faire un nouveaux Baudelaire ! = „přestaňme se rozplývat úžasem nad těmito rapovými skupinami a dělat z nich nové Baudelairy!"; rozhovor pro L'express ze 17. ú n o r a 2002, citovaný Bettinou Ghiovou, jejíž literární analýzy rapových textů poukazují na diskriminační charakter Bentolilova diskurzu, viz Ghio 2012). 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e Tyto pseudovedecké argumenty nahrávají extrémní pravici, která si bere jednotlivé rapery a dekontextualizované pasáže jejich textů stále častěji za oběť svého populismu. Terčem ostrých útoků či dokonce soudních žalob ze strany politiků (převážně z extrémní pravice) za domněle nebezpečné a republiku či jednotlivce hanící či ohrožující texty se staly skupiny N T M , L a Rumeur a Sniper (Hammou 2012: 250-258), ale také nověji Sexion d'Assaut nebo rapeři Orelsan, Youssoupha nebo Médine1 2 6 . Je vcelku jedno, zda se j e d n á o komentář k promluvovým aktům raperů nebo obecně k mluvě mládeže. O té předměstské se ostatně Bentolila také dříve vyjádřil, že používá jen „350 až 400 slov" (deník Le Monde, 2005). V obou případech jde o situaci, kdy jsou značně paradoxně ponižováni mluvčí juvenilních typů diskurzu. Paradoxně proto, že tyto mluvy mládeže jsou na j e d n é straně stigmatizovaný, ale zároveň i vyvolávají fascinaci u těch, kteří nespadají mezi mluvčí dané věkové kategorie (Bulot 2007: 14-15). Vraťme se ale k výše uvedené „glosolálické" vizi rapu, která je v ostrém kontrastu s tím, jak si rap cení ti, kteří ho praktikují či poslouchají. Mezi mladými posluchači rapu, kterých je nejen mezi defavorizovanou mládeží většina, je obecně rozšířen názor, že: „raper je starší bratr, je to autorita, je to osoba, se kterou se mladí budou chtít identifikovat" (le rappeur, c'est le grand frére, c'est la reference, c'est celui auprěs duquel les jeunes voní s'identifier, Barriova citace z rozhovoru s producentem rapových kompilací; Barrio 2007: 76). Samotný raper bude podle Barria mít: „silný vnitřní pocit, že pro některé své mladé posluchače může být jedinou autoritou mezi dospělými, se kterou se budou chtít identifikovat" (le sentiment intime que pour certains jeunes il reste le seul referent adulte auquel ils peuvent s'identifier, ibidem). V rámci této pozitivistické vize „starší autority" pak raperovy texty budou mít s velkou pravděpodobností silný vliv na promluvové akty jeho mladých posluchačů. V našich předchozích studiích, realizovaných částečně ve spolupráci s Anne-Caroline Fiévetovou, jsme se pokusili podat statistické důkazy tohoto předpokládaného vlivu na přijímání lexikálních inovací, a to nejprve pro neologismy ve vztahu k různým typům médií (Fiévet a Podhorná-Polická 2010) a posléze ve vztahu k rapu s a m o t n é m u (Podhorná-Polická a Fiévet 2013). Teoretické úvahy opíráme o vlastní pozorování cirkulace neologismů ve školních třídách (Podhorná-Polická 2009), o Rogersovu teorii šíření inovací (Rogers 1962, viz výše kap. 2.2) a o Sablayrollesova sociálně-hierarchická kritéria favorizu- 126 V červnu 2018 například vypukla mediální aféra ohledně zájmu rapera Médina o sál Bataclan, kultovní místo pařížského rapu z 90. let, který ale neblaze proslul teroristickým útokem z listopadu 2015. V médiích byly tomuto raperovi nepravdivě přisuzovány islamistické tendence a skandalizován jeho záměr udělat v tomto sále koncert. Na připravované demonstrace akční ultrapravice raper reagoval zrušením již naplánovaného koncertu a vydáním písně Bataclan, v níž výstižně reflektuje vzrůstající frakturu ve francouzské společnosti (klip mimochodem natočil ve slavném sále za přítomnosti dříve obdobně obviněných raperů). Reakce sociologů specializujících se na Médinovy texty na sebe nenechala dlouho čekat. Viz Carinos et al. (2018). 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu jící neologizaci (Sablayrolles 2000: 360-364), především pak o kritérium autoritativní pozice mluvčího. Lexikální inovace (rezolektální nebo idiolektální), které rapeři šířili v textech písní, byly mladými respondenty z našich dotazníkových šetření ve velké míře označovány jako mající svůj původ v rapu. Lze je tedy označit jako tzv. neologismy autorit. Toto označení navrhujeme z toho důvodu, že dotazovaní poukazovali na fakt, že testované lexikální jednotky pocházejí od toho či onoho rapera. V opačném směru pak lze předpokládat rychlé rozšíření do slangu mládeže, pokud budou skalní fanoušci daného rapera zároveň tzv. výřeční bossové (boss tchatcheurs). Z hierarchického hlediska a s ohledem na výřečnost a respektování vnitřní skupinové normy jsou to právě skupinoví lídři (boss), kteří si získali výjimečný status díky svým verbálním dovednostem a dokážou jej úspěšněji využít k prosazování lexikálních inovací než hierarchicky níže postavení tzv. nohsledové (suiveurs) či dokonce tzv. vyvrženci (exclus; k exemplifikaci této hierarchie ve školním prostředí viz Podhorná-Polická 2009: 261-265, česky Podhorná-Polická 2008). Jak již bylo p o z n a m e n á n o v kap. 4.3.2, ve spolupráci s Anne-Caroline Fiévetovou každoročně provádíme šetření mezi studenty prvního ročníku oboru aplikované cizí jazyky (LEA) na Universitě Paris-Est Créteil (věkový p r ů m ě r dotazovaných je 19 let; převážná většina z nich pochází z pařížské aglomerace, zejména pak z její jižní části, departementu Val-de-Marne). První fázi tzv. participačního pozorování obstarávala Fiévetová v rámci kurzu Komunikace, který vedla v prvním semestru s cílem zachytit b ě h e m přestávek identitami slova, která mládež užívá při neformální komunikaci tak, aby tento sběr probíhal v tzv. ekologickém prostředí (Calvet 1999a). To umožnila organizace kurzů v rámci tohoto oboru, která je o b d o b n á jako vyučování na střední škole (tj. skupinky cca 40 osob mají společný rozvrh a vznikají tak celistvé kolektivy, jejichž soudržnost umocňuje fakt, že většina studentů pochází ze stejného sociálního prostředí). Pro vyučující tedy není obtížné zachytit spontánní komunikační situace, např. „frajerské" předvádění před dívkami či sdělování horkých novinek mezi kamarádkami. Ve d r u h é fázi evaluujeme dotazníkovou formou náš subjektivní neologický pocit (sentiment néologique; kjeho extrémní subjektivitě viz Sablayrolles 2003). Připomeňme, že v pionýrské neologické studii, kde byl tento termín a zároveň klíč k obtížně uchopitelnému konceptu neologie poprvé definován, provedla skupina lingvistů testování pocitu, že je nějaký lexém nový, a to mezi skupinou stejně vzdělaných členů přibližně stejného věku (Gardin, Lefěvre, Marcellesi a Mortureux 1974). Tento experiment zjišťování neologicity slov poukázal na značné rozdíly v hodnocení, kdy se hlavním faktorem divergence názorů ukázala být hloubka znalostí v d a n é m oboru zkoumání, daná osobní sociokulturní historií hodnotitele. Tento princip samozřejmě ovlivňuje i naše výzkumy, jelikož m n o h é sociokulturní aluze (zejména neosémantismy) neupoutají naši pozornost dříve, než nás na ni upozorní nějaká frekvenční nebo kontextová anomálie. 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e Formou dotazníku na konci semestru tedy studentům předkládáme sérii neologických kandidátů a zajímá nás skupinové h o d n o c e n í míry expresivity daných lexémů. Výběr kandidátů je proveden tak, aby nedošlo k p ř e h n a n é m u zkreslení ze strany pozorovatele (cf. Trimaille 2003), kdy je v dotazníku promícháno nově sebrané lexikum s chytáky (tedy staršími slovy s již setřenou expresivitou a s hapaxy z minulých sběrů). Dalším cílem je pak zjištění míry vlivu sociogeografického původu lexémů na tvorbu názorů na jejich užívání a prožívání (pratiques et représen ta tions). Stejně jako bylo možné pozorovat vliv rapu na výše uvedené hledisko spaciální, je možné jej pozorovat i v dotazníkovém šetření mezi studenty z Univerzity Paris-Est Créteil na téma užívání a prožívání slangových slov, a to zejména co se rapu z „devět-čtyřky" týče. Pro konkrétní exemplifikaci tohoto tvrzení uveďme trojici lexémů (konkrétně en mode, gros a werss), které se vyskytují v písních slavných raperů z departementu Val-de-Marne, povětšinou členů kolektivu Mafia K T fry, konkrétně u skupiny 113 a rapera Rohffa, kteří byli již výše detailněji představeni (viz kap. 4.3.5 a 4.4.2). Právě o těchto vybraných lexémech (a ostatně i o mnohých dalších) se dotazovaní nebo i rapeři samotní opakovaně vyjadřovali jako o výrazech lavinovitě se šířících mezi mládeží. 4.4.4 « En m o d e 9.4, gros » aneb difúze skrze rap z Val-de-Marne Na úvod této krátké prezentace výsledků sledování difúze identitárních neologism ů se vztahem k teritoriálním aspektům, především k departementu Val-de-Marne, uveďme vazbu étre en mode + N (= „být v režimu + podst. jméno"). Ve videohrách mohou hráči přesouvat postavy ze hry do různých stavů neboli módů, kdy pak obrazovka ukazuje en mode + (podstatné j m é n o podle vybraného stavu). Nabízí se tedy hypotéza, že se z tohoto informatického žargonu, respektive žargonu fanoušků počítačových her tato vazba plošně rozšířila nejen mezi mládež, ale jako m ó d n í slovo pronikla i do slangu těch dospělých, kteří se snaží být „in". Méně pravděpodobná je přejímka téhož frazému z popisek funkcionalit různých elektrospotřebičů, které jsou v režimu vypnuto / zapnuto / v pohotovostním režimu / pauza (en mode pause) aj. Tato okolnost spíše sloužila jako p o d p ů r n ý jev, jelikož se s touto vazbou při běžném užívání C D přehrávačů nebo dalších zařízení v domácnosti již většina uživatelů setkala a inovátoři použití této vazby jen rozšířili na širší spektrum činností - ne už jen výhradně k funkcím elektrospotřebičů, ale také ke svým prožitkům či náladám. Detailní statistiky z dotazníkových šetření, která proběhla v prosinci 2010 a v prosinci 2011 v Créteil, u tohoto lexémů uvádět z prostorových důvodů nebudeme, protože drtivá většina z dotazovaných (123 v roce 2010 - viz 4.3.2, v roce 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu 2011 jich bylo 90) lexém znala a aktivně používala, navíc jej v obou případech shodně evaluovala jako slovo m o d e r n í a typické pro slang předměstské mládeže. Toto rozšíření vazby ale uvádíme, poněvadž opět dobře demonstruje hypotézu 0 důležitosti rapu jako vektoru difúze lexikálních inovací mezi mládeží. Naši respondenti často uváděli jako příklad použití «j'suis en mode examen» („sem v režimu zkouška") ve významu „nemám pomyšlení na nic jiného než na zkoušky". Vzhledem ke školnímu prostředí, ve kterém se odehrával výzkum, bylo také běžné vyjádření «en mode classe » („v režimu třída"). Vzhledem ke dvěma třetinám dívek mezi respondenty pak také vyjádření komentující vzhled spolužáků: «en mode beau gosse» („v režimu krasavec"). Frekventované bylo také adjektivální rozšíření konstrukce (en mode + Adj), například ve vazbě « en mode fatigué» („v režimu unavený"). Respondenti často uváděli konstrukce z hitu rapera Rohffa En mode z roku 2005 (album Au-delá de mes limites\ který končí dvakrát opakovaným refrénem: « Chuis en mode neuf quať, chuis en mode ťinquiěte, chuis en mode quať quať, chuis en mode mitraillette » („sem v režimu devět-čtyřka, sem v režimu bez obav, v režimu (pohon auta) čtyři na čtyři, v režimu samopal"). Mnozí z našich respondentů přepisovali část Rohffova refrénu: « en mode 94, en mode tkt» (tkt nebo TKT je konsonantická kostra zvolání ťinquiěte ! = „bez obav, nedělej si o m ě starosti, to neřeš!" používaná zejména v sms zprávách), ale 1 další části Rohffova textu («en mode victoire» = „v režimu vítězství" nebo «en mode je rape trop bien» = „v režimu rapuju fakt dobře"). Rohff na stejném albu vydal dokonce i jakési pokračování svých oblíbených vazeb s názvem En mode 2. Podle našich respondentů to byl právě on, kdo tuto vazbu pomohl široce rozšířit. D r u h é ze slov, které zde uvádíme z toho důvodu, že vykazovalo silnou teritoriální vazbu na departement Val-de-Marne je maskulinum gros, užívané často v oslovení (česky bychom tedy pro zachování autenticity zvolili vokativ „brácho, kámo, kemo", ale nerodilý mluvčí bude patrně překládat výraz doslova jako „tlusťochu", což je ale velice nepřesné, jak uvidíme níže). Tento lexém je zajímavou ukázkou sociolektální nominalizace jinak běžného a frekventovaného adjektiva gros, grosse v běžném významu „tlustý, tlustá". Etymologie tohoto substantiva je značně neprůhledná, tedy ve významu přátelského oslovení, které se běžně používá mezi mládeží z Val-de-Marne, ale i jinde ve Francii, zejména ale u předměstské mládeže. Jako nejpravděpodobnější se zdá být hypotéza, že jde o aferézu ze slova négro („negr, negřík"). V rámci soudržné skupiny se totiž používá výrazů gros i négro jako kamarádské oslovení mezi chlapci ne nutně černošského původu, nicméně odkazující k jejich snědší pleti či přistěhovaleckému původu rodičů či prarodičů (viz Podhorná-Polická 2009: 188). Na rozdíl od frazému en mode byl tento lexém zařazen do dotazníků až v roce 2011. V době, kdy probíhalo dotazníkové šetření, tj. v prosinci 2011, už nešlo 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e o čerstvý neologismus, převážná většina z 90 dotazovaných lexém znala (pouze čtyři dotazovaní neodpověděli na otázku). Polovina z nich pak lexém aktivně už delší dobu používala právě ve významu přátelského oslovení. Vyvolával také četné doplňující komentáře, které potvrdily jeho specifický status pro dotazovanou mládež. V komentářích z dotazníků nalézáme například upřesnění ohledně limitace jeho použití: „jen mezi kámošema" (que entre [sic] potes), „je to přátelské, jinak by šlo o urážlivý výraz" (c'est amicale autrement ca serait un terme péjoratif), „hodně urážlivé pro lidi, kteří neznají jeho význam" (assez insultant pour personnes ignorant le sens). Bez znalosti významu „kamarád" by samozřejmě výraz byl interpretován jako oslovení „tlusťochu", na což mnozí z dotazovaných upozorňovali. Négro i gros se často vyskytují v textech rapu, oba lexémy hojně používá např. raper Booba, kterého také citují dva z respondentů (jeden konkrétní pasáž z písně Killer: « Eh mon gros, tu vois quoi ? » = „A kemo, víš co?"). Variantu grosse pro „kámošku" (vytvořenou ale nominalizací adjektiválního tvaru grosse a ne aferézou négresse > *gresse, jak by se dalo odvozovat z výše uvedené etymologické hypotézy) proslavila naopak raperka Diam's. Nejčastěji se ale v dotaznících objevovalo sousloví ouais gros, které proslavila už na přelomu tisíciletí výše prezentovaná skupina 113 z Vitry-sur-Seine. Lexém gros j e v úzu této skupiny ukázkovým příkladem extrémního sociogeografického ukotvení, kdy rapeři nejprve šíří daný neologismus a později se snaží si jej zpět přisvojit, jelikož se rozšířil mimo oblast, kde m á identitami význam, přičemž se banalizovaly jeho socioetnické konotace. Toto přátelské oslovení ouais gros nebo wesh gros se z pragmatického pohledu zdálo být projevem silného identitárního pouta mezi členy kolektivu Mafia K ' 1 fry. Lze předpokládat, že se začalo plošně šířit díky přátelskému odkazování na kamarády z této umělecké party v písních slavných členů výše uvedeného h u d e b n í h o kolektivu, zahrnující mj. i Rohffa a skupinu 113 (pro komplexnější analýzu, viz Podhorná-Polická a Fiévet 2011b: 105-111). Siřeji pak lexém proslavila právě skupina 113, která toto slovo nadužívala již o d počátku své kariéry. Toto tvrzení je možné podpořit náhledem na frekvenci tohoto lexému v titulech písní dané skupiny (resp. sólových projektů jejích tří členů, z nichž zejména R i m ' K a Mokobé zaznamenali velký ohlas) a také na statistiky prodeje desek těchto interpretů1 2 7 . Z přepisu tzv. intra, tj. úvodu skladby Ouais gros z roku 2000 je patrné (snad hrané) rozhořčení nad situací, ve které si členové skupiny 113 uvědomují míru rozšíření svého oblíbeného oslovení: 127 113 - Ouais gros (2000, album Les princes de la ville, které bylo oceněno platinovou deskou), Rim'Kfeat Les Affranchis - Le gros (2007, album Famille nombreuse - zlatá deska), 113 - Cest qui le gros ? (2010, album Universel). 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu «Eh gros ! Eh gros ! Comment ca ils disent „Hej, kemo! Kemo!Jak to, že všichni tous gros, hein ? fíkajou kemo? Nan, c'est nous les gros, c'est nous les gros ! Né, to my sme kemosi, my sme kemosil Rim'K, AP quoi, Mokobé, c'est nous les gros. Rim'K, AP, Mokobé, to my sme kemosil Ouais gros. Tu dis quoi, gros ? Eh gros...». Jasně, kemo. Co říkáš, kemo? Hej, kemo..." O deset let později, tedy v roce 2010, tatáž skupina redefinuje význam slova gros v písni Cest qui le gros ? („Kdo je kemo?") následovně: « c'est un lascar...le gros est fanatique de un-un-trois» („je to predmestskej týpek... kemo je fanatický obdivovatel jedna-jedna-trojky") a opět š i j e přisvojuje: « o n est gros...» („my sme kemoši"). V této písni, stejně jako v mnoha jiných od skupiny 113, lze zaslechnout četné odkazy na teritoriální příslušnost, zde např.: «11 est Vitry moins quart» („je tři čtvrtě na Vitry"). Na první pohled okrajově může působit poznámka o videoklipu, který k písničce na kanálu YouTube vytvořil posluchač L I K M A 3 8 . Jak bylo uvedeno výše, číslo 38 z přezdívky odpovídá spíše kódu departementu než věku jeho nositele, jednalo by se tedy o jistého Malika (přesmyčka Malik > Likma je obdobný proces tvorby přezdívky, jaký zvolil člen 113 Karim > Rim'K), který tedy pochází z departementu Isěre (hl. město Grenoble). Tento kreativní fanoušek ale zjevně ignoruje identitární význam slova a prezentuje v klipu sérii obrázků obézních lidí1 2 8 . Po přečtení komentářů pod videem však jasně vyvstává síla identitárního potenciálu tohoto lexému, např. se dočítáme1 2 9 : «chier quel sonj'aime !!!!!!! puti de flow en + elle assure trop la groupe 113 une tuerie !!» („totálně tu hudbu milujú!!! !!!! májou drsnej flow a navíc je skupina 113 naprosto skvělá!!"). Někteří se ohledně slova gros pohoršují: «le gro , c language de cité , mesrine c'est 1 gro rien a voire avec les obése m d r r » („kemo, to je jazyk předměstí, Mesrine [slavný francouzský bandita] byl kemo, to n e m á nic společného s obézníma, lol"). Jiní zase přidávají k dobru další sémanticko-etymologické interpretace: « gro = grossiste Le pire sais qui le dit 'gro gro gro grossiste' rien compris le pélo qui a mis la music quoi» („gros vzniklo z grossiste [prodejce ve velkém] a nejhorší je, že to tam říká ,gro gro gro grossiste' ten maňas, co tam dal hudbu, prostě nic nepochopil"). Hypotéza o apokopě ze slova grossiste, případně ta, že jde o výpůjčku z j e d n é ze západoafrických variant francouzštiny, ve které se oslovují vážené osoby právě jako gros (na což nás upozornili kolegové z Kamerunu), samozřejmě stojí za uvážení, stejně jako novější teorie autora D Z o deformaci výpůjčky z arabštiny kho (viz 4.3.6) nebo, podle jiných, z angličtiny bro (obojí ve významu „brácha", potažmo „kámoš"). Nicméně hledání etymologií není naším primárním cílem. 128 http://www.youtube.com/watch?v=N4ja7HWQ01o {Již nedostupné} 129 Příklady těchto komentářů uvádíme v originálním jazyce s původním pravopisem a překládáme volně s využitím obecné češtiny a českých slangismů. 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e Podstatné pro tuto studii o teritoriálních apropriacích je zejména fakt, že stejně jako Rohff, 113 a ostatní členové kolektivu Mafia K ' l fry, tak i jejich mladí posluchači, které jsme oslovili dotazníkovou metodou a kteří povětšinou pocházejí také z departementu Val-de-Marne, často a ochotně zmiňují prostorovou dimenzi, aby tím upozornili na sociální jevy, které je obklopují. Jsou zkrátka často stejně jako Rohff en mode 9.4 („v režimu devět-čtyřka"). 4.4.5 Lexém werss v časosběrné perspektivě Pro exemplifikaci novějšího lexika s vazbou na departement Val-de-Marne poslouží i výše zmiňovaný lexém werss (viz kap. 4.3.5). Ten rozšířil raper Rohff, kterýje známý tím, že své umělecké výstupy koření neologismy přebíranými s velkou pravděpodobností z rezolektu skupiny svých kamarádů nebo šije sám vymýšlí. Lze jej tedy považovat za prototyp inovátora šířícího lexikální inovace skrze písňovou tvorbu. Právě j m é n o tohoto rapera nebo úryvky z jeho písní byly nejčastěji zmiňovány v otázce „Kdy jste zaslechli poprvé?". V našich dotaznících byly záměrně testovány lexémy werss a en mode, které se vyskytovaly v názvech Rohffových písní a zejména pak v hojné míře v jejich refrénech. Na obou těchto lexémech lze dobře demonstrovat teritoriální vindikaci dotazované mládeže z Val-de-Marne. Na rozdíl od plošně rozšířené konstrukce en mode + N v d o b ě prvního dotazování v Créteil, tj. v prosinci 2010, byl Rohffův neologismus čerstvě vypuštěný do éteru a zažívající tzv. mediální třesk (boom médiatique, viz výše kap. 3.5 a 4.5.5 pro metalingvistické komentáře Rohffa samotného při propagování písničky Dans ma werss na rádiu Skyrock). Dva měsíce po nasazení písničky do rádií a tři měsíce po vystavení klipu na internetu byly z odpovědí patrné náznaky počínajícího identitárního přisvojování lexému, kdy ze 123 studentů jich necelých 28% (34 osob) lexém znalo a z toho dvacet jej považovalo za součást slangu předměstské mládeže. Lexém byl tedy zařazen do o b d o b n é h o šetření i o rok pozděj i (v prosinci 2011) na temže místě, kdy odpovídalo dalších 90 studentů. Z meziročního srovnání vyplývá nárůst aktivních uživatelů. V roce 2010 dotazovaní deklarovali spíše pasivní znalost slova (OUI P) než jeho aktivní používání (OUI A - pouhých 7 osob, z toho 5 chlapců), zatímco v roce 2011 začal být lexém aktivněji používaný a jeho znalost u mládeže se ještě rozšířila, jak ukazuje graf č. 8. Pro jednodušší srovnání uvádíme nejprve zmenšeně výsledky z roku 2010 (tj. obsah grafu č. 7). V roce 2011 znala lexém už třetina (tj. 30 z 90) dotazovaných, z toho jedenáct jej podle svých vyjádření používalo aktivně. Lexém werss se tedyjevil být nadějným kandidátem na časosběrné šetření v Créteil, zajímala nás ale i jeho difundace mezi mládež mimo Val-de-Marne, proto byl zařazen i do dalších dotazníkových šetření časosběrnou metodou na různých místech Francie. 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu 2% OUI P rarement OUI Aparfois. 5% OUI OUIsans WERSS 2010 spécification (100 % = 123) 4 % OUI Asouvent. 1 % Graf č. 8: Deklarovaná znalost werss v meziročním pozorování (2010-2011) (legenda viz str. 169) Zadáváním totožných otázek více let po sobě byla získávána data od studentů pro lexém werss třikrát v Créteil - kromě prosince roku 2010 i v prosinci 2011 a v lednu 2014, tedy dva roky poté. Z této časové řady z totožného sociogeografického prostředí vyplývá fakt, že se výrazně zvýšila jak pasivní znalost lexému (OUI P), tak i jeho aktivní používání (OUI A) - viz sloupce CRE-2010-2014 v tabulce č. 18 a grafu č. 9 níže. 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e Na přelomu roku 2013 a 2014 proběhly sondy i na dalších dvou univerzitách, konkrétně v Nice v ú n o r u 2014 a na Univerzitě Paříž 5 ve dvou etapách - nejprve v prosinci 2013 bylo vyplněno 29 dotazníků a v lednu 2014 dalších 56 dotazníků (obě tyto části spojujeme v tabulce č. 18 a grafu č. 9 do jednoho sloupce P5-2013/14). Porovnáme-li tyto dvě lokality s výsledky z Créteil v téže době, je jasně patrné, že studenti na jihu Francie i studenti v centru Paříže sdílí nadšení pro daný neologismus jen částečně, převážná většina jej nezná. Na Univerzitě Paříž 5 pak výzkum cirkulace téhož slova probíhal i v prosinci 2015, tj. téměř dva roky poté. Výsledky se nijak dramaticky neodlišují od přechozích výzkumů, 85 % studentů jej vůbec nezná (na přelomu 2013-2014 to bylo 81 %). Budoucnost ukáže, nakolik je tento trend progresivní a zda znalost lexému „přežije" pěveckou kariéru jeho propagátora Rohffa či nikoli. Tabulka č. 18: Výsledky časosběrného výzkumu rozšíření lexému werss CRE-2010 CRE-2011 CRE-2014 NICE-2014 P5-2013/14 P5-2015 OUI A 7 11 16 7 3 2 OUI P 27 19 37 9 13 12 NON 89 60 28 56 68 78 bez odpovědi 0 0 3 0 1 1 Celkem 123 90 84 72 85 93 — HI I I I CRE-2010 CRE-2011 CRE-2014 NICE-2014 P5-2013/14 P5-2015 ouiA aouiP • non • bez odpovědi Graf č. 9: Prostorová a časová variabilita v deklaracích znalosti lexému werss u studentů na univerzitách v Créteil, Nice a Paříž 5 v letech 2010-2015 (202) 4.4 Cirkulace lexikálních inovací u příměstské mládeže a v rapu Mezi studenty v Créteil se za dva roky od posledního popsaného zkoumání v prosinci 2011 slovo znatelně rozšířilo. Zatímco v roce 2010 jej neznalo 72,4 % respondentů, o rok později už jen 66,7 % (tedy dvě třetiny) a o další dva roky později (leden 2014) už jen 33,3 % (tj. p o u h á jedna třetina). Z výsledků dotazníků ve třech lokalitách zkoumaných na přelomu let 2013 a 2014 lze opatrně konstatovat, že neznalost lexému (včetně těch, kteří otázku nevyplnili a pravděpodobně proto, že jej také neznají) je větší v lokalitách, kde je vyšší socioekonomická úroveň. U studentů z Paříže jich lexém neznalo 81 % a v Nice 77,8 %, zatímco v téže době v Créteil pouze 37 %. Nutno ale dodat, že v Nice i v Paříži vyplňoval dotazník větší počet studentů na krátkodobém pobytu ve Francii (Erasmus, Free mover aj.), kteří nemohli být z etických důvodů z p r ů z k u m u vyloučeni, nicméně jejich odpovědi nejsou pro výzkum většinou použitelné. Ze srovnání pařížského výzkumu v rozestupu téměř dvou let lze odvodit, že se lexém spíše vytrácí z povědomí mladších studentů, kteří ale deklarují obecně mnohem menší zájem o rap než v Créteil nebo v Nice. Tendence v p o s t u p n é m difundování lexému v Créteil je naopak z grafu č. 9 zřejmá. U ostatních lokalit jde spíše o náčrt trendu, který by bylo potřeba upřesnit rozsáhlejším vzorkem dat či opakovanými studiemi. Lexém jsme znovu zařadili do dotazníku v roce 2018, kdy z prvních výsledků z dubnové ankety v Nice mezi 79 studenty vyplývá, že pouze tři dotazovaní uvádí jeho pasivní znalost, navíc jeden z nich s poznámkou, že už se příliš nepoužívá. Je tedy spíše pravděpodobné, že mimo Val-de-Marne bude slovo za pár let pozapomenuto a oživí si je jen skalní fanoušci rapera Rohffa. V Créteil bohužel k dispozici novější data n e m á m e , ale je pravděpodobnější, že zde bude lexém více identitárně ukotven a bude mít tedy lepší perspektivu setrvat v úzu místní mládeže, pokud ovšem i tady nevyšel z módy. Na závěr této studie o lexému werss ještě p o d o t k n ě m e , že lexém dosud nebyl zařazen do elektronického slovníku DZ, který zpravidla identitami neologismy pro předměstskou mládež rychle zařazuje, je-li jejich rozšíření plošné. Jeho autor Cobra le cynique (vlastním j m é n e m Abdelkarim Tengour) n á m potvrdil, že slovo do slovníku nezařadil, protože nedostal od svých přispěvatelů žádný podnět. 4.4.6 Symboly a stigmata předměstské mládeže Na téma francouzského rapu vznikají v posledních letech desítky prací z oblasti sociálních a humanitních věd, ať už se j e d n á o studie politologické, sociologické, muzikologické, lingvistické, pedagogické aj. Přesto ale zatím jen velmi málo známe mentální vzorce příjemců, tj. způsoby, jakými nazírá na poselství rapových textů různorodá masa pravidelných i nepravidelných posluchačů tohoto h u d e b n í h o žánru. Podle sociologa Anthonyho Pecqueuxe nemůže být nahlíženo na politická témata obsažená v rapu jinak než tím, jakou vyvolávají odezvu, tedy skrze formy (203) 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e přisvojování si těchto témat posluchači (Pecqueux 2007: 5). Tato vize rezonuje s hlediskem prostorovým a sociolexikálním, která jsme se snažili propojovat v této čtvrté praktické studii s cílem poukázat na symbolickou hodnotu některých prostorových referentů (zejména označení neuf-quatre) a některých lexikálních jednotek (werss, gros a konstrukce en mode + N/Adj). „Životní cyklus" neologismů je obecně těžko předvídatelný (viz Sourdot 1998), nicméně pozorováním šíření identitárních lexémů mezi mládeží lze vytvářet modely různých difuzních typů. Lze tak nahlížet na způsoby přisvojování novotvarů a zkoumat případné důvody, proč si některé lexémy mládež přisvojovat nechce. Tento extrémní případ tzv. dezapropriace se děje zejména v důsledku zdiskreditování některých výrazů v médiích. Typickým příkladem je metonymické použití přesmyčky vas-y > zyva („pojď, jdeme"). Tou byla na přelomu tisíciletí často parodována předměstská mládež, která původně tuto pobídku, stejně jako jiné verlanizované výrazy používala s identitárním podtextem. V důsledku takovéto parodizace se z identitárního symbolu pomalu, ale jistě stala stigmatizující přítěž. To vedlo k p o s t u p n é m u upouštění od tvorby nových slov tímto procesem (současně s ústupem této m ó d y obecně), přičemž ale m n o h á lexikalizovaná slova vytvořená verlanizací používá dodnes celá společnost v obecném slangu (např. keuf= „polda", z flic téhož významu) a pro rapery slouží verlan dál jako prostředek k dotváření homofonií, a to i za cenu vytvoření idiolektálního novotvaru, který ale jejich posluchači budou schopni rozklíčovat podle obecně známých pravidel. Rap je j e d n í m ze symbolů předměstské kultury a je mu přikládána role mediální vitríny slangu předměstské mládeže. Dovolíme si tedy závěrem uvést hypotézu difuzního potenciálu výrazů šířených rapery. V dotazníkovém šetření naši respondenti nemusí zařadit ten který zkoumaný lexém do kategorie slov aktivně používaných mezi kamarády, přesto je ale možné předpokládat, že jej zachytí a projeví o něj zájem, zejména objevuje-li se daný lexém v refrénech rapových písní. Tento zájem narůstá, mají-li tyto výrazy n e p r ů h l e d n o u grafickou nebo výslovnostní formu (werss), význam (gros) nebo syntaktickou vazbu (en mode). Tato slova pak mají pro svou zajímavou strukturu velký difuzní potenciál, kterýje využit tehdy, rozhodne-li se jej vícero výřečných bossů z různých skupin přátel či kolektivů implantovat do skupinové mluvy, tj. do daných rezolektů. Příkladem slova bol(l)os(s/se), který budeme detailněji rozebírat v následující studii, lze nastínit jeden model šíření identitárních neologismů. K opravdovému vytvoření funkčního/funkčních m o d e l u / ů by však takových výzkumů byly potřeba desítky. V různých fázích opakovaných zkoumání na různých místech ve Francii jsou v současné d o b ě kromě výše uvedených slov také např. lexémy hass, swagg morray aj. Z anket j i m věnovaných vyplývá, že cesta od hapaxu legomena po slovníkové heslo je u generačně příznakových lexémů podstatně spletitější než u slov, která vypouštějí do éteru mediální autority (např. sousloví faire le buzz, které jsme zkoumaly souběžně s výše popisovaným slovem bol(l)os(s/se), viz Fiévet a Podhor- 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) ná-Polická 2009, kde dochází k třesku mediálnímu dříve, než se dá u respondentů zachytit třesk neologický - což byl ostatně do určité míry i případ lexému werss). Slovníkové zachycení je pak m é n ě často odrazem reálné frekvence v užívání slova mezi mládeží, ale spíše n á h o d n ý m produktem rešerší lingvistů, kteří se stávají autoritami pro lexikografy (nebo jimi p ř í m o jsou) a spoluvytvářejí tak mediální obraz slangu mládeže. 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) S rozvojem korpusové lingvistiky se lexikologům naskýtá relativně široké pole možností, jak sledovat nová slova. Zatímco mediálně exponovanými autoritami nově vytvořená slova a slovní obraty dokážou média (a zejména někteří žurnalisté a moderátoři) prosadit do širšího úzu, jsou-li splněny podmínky sociální potřebnosti či sémantické výstižnosti lexému, neologismy vznikající a šířící se mezi mládeží mají zcela odlišný „životní cyklus". Moment vzniku a první fáze šíření těchto neologismu lze vědecky zachycovat pouze obtížně, kombinací kvantitativní a časosběrné metody však lze nastínit modely jejich šíření a upozornit na některé sociolingvistické parametry, které běžně užívané metody sběru slangismů empriricky potvrdit nemohou. Zdrojem neologických kandidátů je od roku 2009 mj. i náš korpus textů rapových písní RapCor. Pro lexém bol(l)os(s/se) bylo v kapitole 4.3.1 rekonstruováno jeho pronikání do rapových textů, s prvním signifikantnějším nárůstem použití mezi lety 2004 a 2005 a velkým nárůstem použití mezi lety 2008 a 2009. Rapeři jsou často prvními mediálními autoritami, které daného kandidáta na identitami neologismus šíří. V této kapitole představíme difúzi tohoto lexému už bez opory rapu, na základě experimentálního časosběrného výzkumu vedeného převážně u mladých Francouzů, s cílem získat informace o užívání a prožívání tohoto slova. V rámci sběru generačně příznakového lexika hraje klíčovou roli imprese pozorovatele, kdy do popředí vstupuje jeho subjektivní neologický pocit. Jedná-li se o neologismus formální, je pro svou nápadnost rychle zaznamenán, popsán s využitím metod a terminologie daného oboru, resp. dané školy, nicméně jeho další sledování a snahy o kvantifikaci důkazů jeho užití či naopak absenci užití většinou zůstávají jen naznačeny. Takováto rezignace na kvantitativní lexikologické zkoumání konkrétních neologických kandidátů a na kvalitativní sociolingvistické zkoumání dynamiky časového a prostorového vývoje šíření tohoto kandidáta mezi uživateli daného jazyka je zároveň i výzvou metodologickou. V roce 2005 byl zachycen jeden zajímavý neologický kandidát s negativně evaluativní funkcí vyslovovaný [bolos] a zapisovaný mnoha grafickými variantami: bolos, bollos, bol(l)oss, bol(l)osse. V roce 2008 byl pak zahájen experiment, který měl za cíl dlouhodobější zkoumání „života" tohoto izolovaného slova. To se zdálo být 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e vhodným kandidátem pro svou relativní novost, pro pozorovanou silnou expresivitu mezi mládeží a pro zřejmou cizokrajnost s nejasným etymologickým pozadím. Zaujal nás s kolegyní Anne-Caroline Fiévetovou zejména kvůli vysoké frekvenci užívání mezi mládeží, navíc také kvůli neukotvenému významu, tj. kontextově variabilnímu používání. Poprvé jej Fiévetová zachytila koncem roku 2005 v rámci jiných svých terénních studií na severním předměstí Paříže, přičemž jako rodilá mluvčí mohla lépe uplatnit svůj subjektivní neologický pocit. Dalo se tedy předpokládat, že do doby, než se setře zjevná expresivita u j e d n é skupiny mluvčích, lexém se rozšíří k dalším skupinám a bude možné pozorovat jeho zajímavě proměnlivý sémantismus. Dalo se rovněž předpokládat, že vzhledem k pozorovaným tendencím, kdy lexém začala od předměstské mládeže masivněji přebírat i mládež z bohatších pařížských čtvrtí, bude jej brzy možné zaznamenat v médiích, která pravidelně přejímají generačně příznaková slova pro své novinové články, televizní pořady či texty reklam. Slovo tedy mělo vhodný identitárně-neologický potenciál. Zajímal nás tedy vývoj jednak z hlediska vlivu médií na šíření d a n é h o slova, ale náš zájem směřoval také k poznání postojů mluvčích, k popsání šíření slova v jeho fonických, grafických a sémantických variantách atd. Slibné výsledky prvních sond dávaly tušit jedinečnou příležitost pozorovat v reálném čase dynamiku šíření tohoto neologismu. Termín neologismus není ze sociolingvistického hlediska možné koncepčně generalizovat (neologický pocit je vlastnost jednotlivců, s malou mírou pravděpodobnosti shody mezi skupinami uživatelů jazyka). Zároveň není možné akceptovat ani hledisko striktně lexikografické, které je díky rozvoji korpusové lingvistiky a sociolektografie sice na ústupu, ale zůstává obecně rozšířené mezi nelingvisty. T i za neologické většinou považují to, co chybí v jejich oblíbeném referenčním slovníku. Náš výzkum reálně započal v roce 2006, kdy byly aplikovány dvě klasické sociolingvistické metody, konkrétně metoda participačního pozorování a metoda polořízeného rozhovoru (Calvet 1997: 211-212). První verifikace proběhly nutně na úrovni mikrosond formou rozhovorů se členy konkrétní soudržné skupiny, která tento lexém aktivně používala. Posléze byl pozorován výskyt zkoumaného slova u dalších skupinek mládeže v reálných, nicméně spíše náhodných situacích. Tato fáze výzkumu by se dala označit za fázi zasvěcení do skupinové normy či skupinových norem. Bylo by vhodnější použít plurál, neboť variabilita endogenních norem v mládežnických kolektivech je zřejmá a z ní vyplývá i nutnost objektivizace mikrosond tím, že budou o b d o b n á šetření multiplikována na různé skupinky přátel, ideálně i na různých místech. Přechod na úroveň makrovýzkumu se zdál být nevyhnutelný, neboť jedině makrosonda do různých rezolektů mohla poskytnout objektivní informace o časoprostorové variabilitě v užívání d a n é h o lexému. V dalších etapách tedy byly 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) metody kvantitativní a kvalitativní záměrně směšovány tak, aby se ozřejmila synchronní dynamika vývoje užití lexému i epilingvistických soudů o něm. Etapy výzkumu identitárního neologismu bolos by tedy mohly být shrnuty následovně: • fáze kvalitativního výzkumu - testovací „minianketa" po zachycení neologismu, zasvěcení do skupinové vyjadřovací normy (polořízené rozhovory a participační pozorování kontextu užití výrazu - v kolektivech, v médiích), • fáze testování kvalitativního přístupu - ověřování hypotézy dostatečného rozšíření (neologického potenciálu) a expresivní fluktuace významu (identitárního potenciálu) - první verze klasického dotazníku byla testována koncem roku 2008, • fáze kvantitativního sběru dat - makrovýzkum na průřezu všemi frankofonními teritorii a všemi generacemi (na přelomu 2008-2009 současně dotazník v papírové a elektronické podobě), • fáze kvalitativně-kvantitativního sběru dat casosběrnou metodou - popis vývojových tendencí od 2008 do dneška sledovaných v různých lokalitách (výzkum zaměřený na generační a geografické aspekty šíření výrazu, sledování názorů na jeho šíření, datace prvního výskytu a etymologická upřesnění). Zamyšlení nad epistemologickými otázkami, které vyplývají z námi zvolených metod při kvantitativně-kvalitativním sběru materiálu pro popis časoprostorové dynamiky šíření identitárního neologismu bol(l)os(s/se), bude obsahem této stati. Nejprve bude pozornost věnována dotazníkové metodě a její evaluaci pomocí S W O T analýzy, nástroje hojně využívaného v geografii a marketingu. Následně budou popsány metodologické aspekty jednotlivých etap výzkumu a představeny dílčí výsledky z prvních let výzkumu casosběrnou metodou. 4.5.1 Dotazník papírový či elektronický? S W O T analýza použitých kvantitativních metod sběru dat V každé z výše popsaných fází výzkumu se ozřejmily jiné aspekty zkoumaného lexému a vzešly nové metodologické otázky a výzvy, které ovlivnily další etapy výzkumu (detailněji viz Podhorná-Polická a Fiévet 2010). Metodologická koherence je nicméně nezbytnou mezietapovou podmínkou. Oscilace mezi používáním papírového a elektronického dotazníku ve fázi makrovýzkumu si tedy zaslouží detailnější komentář, neboť si plně uvědomujeme možné rozdíly v charakteru odpovědí a působení různých faktorů v p r ů b ě h u vyplňování dotazníku. 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e Nejprve ve stručnosti s h r ň m e výhody a nevýhody papírového dotazníku. Jeho obecné výhody i nevýhody jsou známé, nicméně pro výzkum identitami neologie vyvstala jistá specifika. Tato forma se totiž zdá být spolehlivější než dotazník elektronický při získávání odpovědí od adolescentů a postadolescentů. T i jsou v rámci seminářů n e p ř í m o nuceni odpovídat, a to ihned a spontánně, na rozdíl od verze elektronické, která nebyla vyplňována v rámci seminářů p ř í m o na místě, pouze byla studentům prezentována vyučujícími s prosbou o dodržení obdobných p o d m í n e k vyplnění, tedy individuálně a bez většího přemýšlení nebo dohledávání na internetu. V relativně krátkém čase a za jednotných p o d m í n e k lze p o m o c í dotazníkové metody v tradiční papírové p o d o b ě získat desítky odpovědí z geograficky, sociálně i genderově heterogenních vysokoškolských a středoškolských kolektivů. Pro náš výzkum je pak tato metoda důležitá zejména z důvodu získání cenných informací od mládeže z předměstí, které se čistě kvalitativními metodami sbírají obtížně. Toto konstatování se vztahuje zejména na chlapce, do jejichž kolektivů je obtížné v terénu proniknout (a pro pozorovatele ženského pohlaví to platí obzvlášť). Mladí respondenti takto genderově seskupení jsou často neochotní bez detailního ústního vysvětlení záměrů dotazníku a způsobů jeho zpracování a interpretace sdělovat elementy ze skupinového kódu neznámým tazatelům. Při prezentaci dotazníků bylo vždy nutné navázat téměř afektivní vztah zejména s chlapci, kteří byli respektovanými vůdci v kolektivu. Po získání právě jejich důvěry v seriózní zpracování výsledků se n á m často dostala zpět řada extrémně pečlivě vypracovaných dotazníků s mnoha dodatečnými komentáři a tipy na další identitami neologismy. Elektronický dotazník je pak metoda relativně nová, minimálně co se sociolexikologického výzkumu týče, a zaslouží si tudíž hlubší epistemologickou analýzu. Touto metodou bylo získáno více než 54 % výsledků z d r u h é fáze šetření (celkem 654 dotazníků). Elektronická adresa směřující k dotazníku byla záměrně spojena s Masarykovou univerzitou, a to nejen z důvodu akademické prestiže. V předchozích terénních studiích slangu mládeže (Szabó 1991, Podhorná-Polická 2009) totiž bylo opakovaně pozorováno, že výsledky jsou bohatší, důvěryhodnější a otevřenější, je-li dotazovatelem nerodilý mluvčí, tedy cizinec, který není součástí etnicko-sociální sítě ve zkoumané společnosti. Proto bylo j m é n o francouzské spolupracovnice A.-C. Fiévetové v prezentaci dotazníků záměrně vynecháno. To mělo za účel překonat běžně pozorovanou nedůvěru (zejména u předměstské mládeže) vůči sociálně a ekonomicky privilegovaným vědcům, mají-li navíc j m é n a typická pro tzv. Francais de souche (doslova „Francouze s kořeny"). N a úvodní straně dotazníku bylo zdůrazněno také komparativní zaměření projektu na francouzský versus český slang, neboť i v tomto ohledu byly popsány případy, kdy motivace dotazovaných odpovídat rostla v případech, kdy předpokládali, že jejich názor přispěje k interkulturnímu p o c h o p e n í či k překladatelským účelům. Tato strategie se projevila jako dvousečná, protože nejasný původ slova si někteří z dotazovaných (jak v elek- 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) tronické, tak papírové verzi) mylně interpretovali ve spojitosti s českým dotazovatelem a lexém pak automaticky považovali za přejímku z češtiny. V pozdějších verzích dotazníku byly od roku 2014 obě tyto strategie (tj. vynechání francouzsky znějícího j m é n a i důraz na komparativní charakter výzkumu) opuštěny a důkladnější úvodní prezentace cílů výzkumu se ukázala být dostatečnou kompenzací k těmto možným úskalím. Vrátíme-li se zpět k evaluaci elektronického dotazníku, kvality či nedostatky této metody výzkumu m ů ž e m e strukturovat p o m o c í tzv. S W O T analýzy, což je metoda rozboru reálných i potenciálních kladů (S), záporů (W), příležitostí (O) a hrozeb (T) d a n é h o jevu. Mezi silné stránky (strengths) elektronického dotazníku m ů ž e m e především řadit velkou časovou úsporu při zpracovávání dat do tabulkového formátu. Zatímco výsledky papírového dotazníku musí být ručně přepisovány do počítače, elektronický dotazník m á tuto fázi jako automatizovaný výstup. O d p a d á tedy složité rozmýšlení nad významem nečitelných slov či písmen, nemluvě o desítkách hodin přepisu, kdy je zrak unavován přesuny pohledu z papíru na obrazovku. Další nespornou výhodou je možnost rychlého šíření povědomí o experimentu do geograficky vzdálených oblastí. Skrze sociální vazby našich prvních informátorů a následně jejich informátorů atd. se informace o dotazníku šířila exponenciálně a ve velmi krátkém čase se podařilo získat odpovědi ze všech oblastí frankofonního světa i téměř všech francouzských departementů. Možnou výtkou a pochybností by jistě mohl být fakt, že dotazovatel není fyzicky p ř í t o m e n při vyplňování dotazníku, a respondent by si tedy mohl vymyslet virtuální profil nebo zkoušet odpovědět vícekrát pod různými identitami. S vědomím tohoto nebezpečí byly do dotazníku naprogramovány funkce limitující tyto možné negativní faktory. Jednak byl dotazovaný hned v první otázce vyzván, aby uvedl j m é n o člověka, od kterého se o anketě dozvěděl (což zároveň pomohlo rozkrýt síť interpersonálních vazeb), dále také mohl uvést svou e-mailovou adresu v případě zájmu o výsledky výzkumu. Zájem o tyto výsledky byl vcelku velký (38,8 % dotazovaných). Zároveň ale počet recesistických odpovědí byl v elektronickém dotazníku mizivý, na rozdíl od vysokoškolských sond, kde se téměř vždy objeví znuděný či vtipkující student. Dále byly automaticky sledovány síťové (IP) adresy serverů i p r ů b ě h vyplňování dotazníku, kdy z téže síťové adresy se již nebylo možné znovu do ankety dostat, pokud byl dotazník již jednou vyplněn. Naopak mezi slabé stránky (weaknesses) se jednoznačně řadí neekologické podmínky zkoumání. Dotazovatel se dostane sice rychle k výsledku, nicméně naprosto netuší, v jakých podmínkách byl elektronický dotazník vyplněn, zda si dotazovaný nevypomáhal názorem jiných osob atd. I přes výše uvedená opatření, která napomáhají snížit anonymitu respondentů, je však reálně možné vědom ě zkreslit věk či udat nepravdivě jiné sociologické údaje. Z těchto rizik se n á m jeví jako nejpodstatnější problém neomezený čas na vyplňování dotazníku, kdy 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e nemůže být zaručena spontánnost odpovědí. Definic zkoumaného neologismu bylo naštěstí tou dobou na internetu poskrovnu, proto bylo možné rychle identifikovat osoby, které neudávaly svůj vlastní názor na význam slova, ale vyhledaly jej pilně na internetu a zkopírovaly do dotazníku. Grafická variabilita slova však naštěstí tento úkol znesnadňovala těm, kteří jej opravdu neznali. Selekci těchto zvědavých a aktivních respondentů umožnily i doplňkové otázky na dobu a místo, kdy se s lexémem poprvé setkali. Automatické zpracování dat s sebou nese nejen výrazné výhody časové, ale i nevýhody s obtížnějším zachycením záměrně či nezáměrně nesmyslných tvrzení. Před započetím automatické filtrace jednotlivých kategorií znalosti/užívání lexému je třeba projít manuálně všechny odpovědi a oddělit z kategorií aktivního užití či pasivní znalosti takové případy, kdy se dotyčný mýlí ve významu či jej paronymicky asociuje s jiným známým slovem. Záměna byla častá se slovy bol (slangově „zadek"), ballot („imbecil, idiot") nebo s hovorovým výrazem bolos pro boloňské špagety (místo přídavného j m é n a bolognaises se běžně užívá zkráceně výraz les spaghettis bolos). Aby tato analýza nekončila pesimisticky výčtem možných rizikových faktorů, uvádíme je již zde. Hrozby (threats) této metody spočívají vjejím plošném zneužívání k dlouhým a únavným anketám v nej různějších (většinou marketingových) průzkumech, které mohou do budoucna snížit ochotu mnohých uživatelů internetu podílet se na této dobrovolné činnosti. Náš výzkum byl redukován na velice krátký dotazník, pro dotazované neznalé lexému navíc extrémně krátký (mnozí dokonce vyjadřovali svou lítost, že nemohou být více k užitku). Konkrétně toto téma navíc vzbuzovalo zvědavost a vzhledem k m ó d n í vlně i emoce. Výše popisovaná neochota tedy pozorována nebyla, snad jen u pubescentů, které často rodiče museli nutit k vyplnění dotazníku namísto sledování televize či her (tyto informace n á m pak rodiče, kteří přislíbili pomoc, zpětně poskytli poté, co u nás zjišťovali splnění příkazu a obdržení výsledků od svých potomků). Zároveň však byl důraz kladen na co možná nejmenší zahlcení textem, neboť dlouhé komentáře zvyšují únavnost a každé opuštění internetové stránky před uložením výsledků je zbytečnou ztrátou cenných informací. Za největší hrozbu této metody ostatně považujeme únavu dotazovaného z délky ankety. Zodpovídání nahodilým způsobem bez uvažování (stylem „rychle se tím proklikat do konce") výsledky nutně diskreditují, a tím i celou výzkumnou metodu. Problém s dostupností internetu a s počítačovou gramotností pro starší generaci či pro sociálně nejslabší skupiny obyvatel je zřejmou nevýhodou, se kterou jsme se v roce 2008 ještě setkaly. S různými programy zavádění internetu do škol jsou ale mladší generace již plně počítačově gramotné a přístup k internetu si v případě zájmu u m í obstarat a také u starších generací se situace spíše zlepšuje. Je n u t n é si také uvědomit, že zájemci o pomoc s šířením elektronické adresy našeho dotazníku jsou většinou lidé se zájmem o vědu či o jazyk, kteří však 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) při dlouhodobějším či příliš častém využívání svých osobních kontaktů mohou tuto ochotu ztratit. Při časosběrných metodách výzkumu je pak potřeba předvídat další možnou hrozbu, známý Labovův paradox pozorovatele (Labov 1970), zde konkrétně lepší výsledky v případě kontaktování téhož publika s dotazy na tentýž neologismus. Tento jev se projevil u dotazníků papírových, kde byl dotazník rozdáván každoročně studentům d r u h é h o ročníku a někteří neúspěšní studenti tak měli p o d r u h é vyplnit tentýž formulář. Proto byl pro tyto případy přidán do novější verze dotazníku ve třetí fázi ankety (od roku 2009) dotaz na první setkání s tímto typem ankety, a zejména pak otázky pro vyjádření názoru na meziroční změnu v mediálním i s o u k r o m é m užívání lexému. Rizika popisované distanční metody tedy nejsou nezanedbatelná, avšak možnosti, které tato metoda skýtá, jsou lákavé pro jejich relativní neotřelost, přinejmenším co se výzkumu identitami neologie týče. Možnosti (opportunities) této metody spočívají ve snadnějším ověřování kvantitativních teorií, zejména Rogersovy o šíření inovací (viz kap. 2.2), ale také sociometrické aplikace matematické teorie grafů, kde je na sociální sítě nahlíženo pomocí topografie sítí (Lazega 2014). Z hlediska zkoumání přenosu identitárního lexika mezi skupinami jsou pak kvantitativní metody jako jediné schopné potvrdit hypotézy, které se utváří empiricky. Inspirací pro náš výzkum pomocí elektronického dotazníku byl internetový výzkum žákovského slangu na středních a základních školách, provedený agenturou Factum Invenio ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český Akademie věd ČR na zakázku sýrárny Veselá kráva z roku 2005. Dotazník na téma oslovování rodičů, kamarádů a na roli nadávek v jejich mluvě pod dohledem učitele vyplnilo 27 000 žáků a téměř 22 000 jich bylo zpracováno. Čísla zde jsou násobně vyšší než v našem případě, ale z metodologického hlediska je zde zřejmý konflikt norem: z j e d n é strany školní spisovné a z d r u h é generační slangotvorné, kdy je žák n e p ř í m o nucen podávat informace neznámým osobám skrze zprostředkovatele výzkumu (tj. učitele), což nemusí nutně vést k p o d á n í relevantních informací, jak již bylo řečeno výše. Pozitivním faktorem je naopak motivace odměnami. Díky široké interpretovatelnosti výsledků (z hlediska lexikologického, sociologického atd.) se po oficiální prezentaci hlavních výsledků spustila mediální lavina, zejména k žurnalisticky vděčnému tématu slangu mládeže. To se v malém měřítku stalo i nám. Tato mediální bublina by však měla být řazena spíše pod metodologické hrozby, neboť přispívá k „mediálnímu paradoxu pozorovatele", tedy že šíření medializovaných slov bylo možná spuštěno výzkumem samotným a vědec tedy pozoruje důsledky svého výzkumu a ne reálný objekt (viz níže kap. 4.5.5). Pro přehlednější souhrn výše popisovaných faktorů jsou v tabulce č. 19 prostorově odlišeny stránky pozitivní a negativní ve vztahu k vnitřním a vnějším param e t r ů m zkoumané metody. 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e Tabulka č. 19: Souhrnné schéma SWOT analýzy metody elektronického dotazníku Pozitivní stránky naplnění cíle Negativní stránky naplnění cíle Interní původ (organizační faktory) STRONG - silné stránky + automatické získání dat: 1) garance čitelnosti dat 2) časová úspora + větší geografická variabilita + limitace recesistických či redundantních odpovědí: 1) kontrola IP adresy - umožnění pouze jednoho přístupu z dané adresy 2) poznačení jména osoby, která dotazovanému zaslala odkaz na elektronický dotazník WEAK - slabé stránky - nepřítomnost dotazovatele > neznalost podmínek při vyplňování dotazníku, spontánnosti reakcí - semi-automatické vyhodnocení dat - automatické vyhodnocení je nemožné z důvodu možné záměny s jinými paronymy (nutná kontrola hlavních kategorií - význam + deklarace znalosti a užití) Externí původ (dynamické okolní vlivy) OPPORTUNITIES - možnosti THREATS- hrozbvExterní původ (dynamické okolní vlivy) + technicky dostupný způsob kvantifikace meziskupinového šíření generačně příznakového lexika + využití principu sociálních sítí: atraktivní téma výzkumu umožňuje vytvoření skupiny informátorů a šiřitelů elektronického odkazu (motivující zpětné vazby a ochota kolegů a přátel pomoci v kvantitativním sběru) + metoda ověření teoretických modelů - obava z masivního používání tohoto typu anket vědci v budoucnu - možná ztráta ochoty odpovídat na množství rozličných anket - riziko projevení tzv. paradoxu pozorovatele při dlouhodobějším výzkumu téhož lexému - deontologické problémy dotazníkové metody - zejména je-li délka dotazníku nepřiměřená - únava, přeskakování otázek > ztráta důvěryhodnosti této metody Závěrem p o d o t k n ě m e , že pro sociolingvistiku je metoda elektronického dotazníku obzvláště diskutabilní. Zejména ve Francii je totiž zdůrazňován ekologický přístup k mluvčím a k jejich spontánním promluvám, ale deklarované názory v dotazníkových šetřeních jsou pak povahy metalingvistické a epilingvistické. Tato metoda by však neměla být odmítána, je-li doplněna jinými, komplementárními postupy, zejména participačním pozorováním. 4.5.2 Etapizace výzkumu difuzní dynamiky neologismu bol(l)os(s/se) od mikrosond k makrovýzkumu Identitami neologie jakožto relativně nová lingvistická disciplína na pomezí lexikológie a sociolingvistiky může čerpat z metodologického aparátu obou těchto disciplín. Zatímco sociolingvistické studie jsou ve Francii tradičně orientovány na kvalitativní sondy do užívání a prožívání jazyka (pratiques et representations, viz kap. 2.1.2) s cílem popsat fungování různých sociálně determinovaných vlivů, a to p r i m á r n ě u menších skupin mluvčích v tzv. ekologickém prostředí (Calvet 1999a), lexikologické studie naopak povětšinou využívají kvantitativní metody 212 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) zpracování sebraného materiálu. Zachycení identitárních neologismu v různých typech lexikologických sběrů nebo sociolingvistických sond není sice obtížné, ovšem další zkoumání toho, jak jsou tato slova vnímána a užívána těmi, kteří se s nimi identifikují a dále je šíří ve svém okolí, již tradici ani v j e d n é z disciplín nemá. Právě o tuto oblast zkoumání se tedy bude zajímat identitami neologie. Nej frekventovanější, plurikontextové, a tudíž polysémní slangismy, které má pozorovaná sociální skupina tendenci totemizovat, definujeme jako identitární slova (mots identitaires, viz Podhorná-Polická, 2009: 281-292), většinou jde ale o slova s příznakem novosti, proto je zde výše v kap. 4.3.1 definujeme jako identitami neologismy. Šíří-li se lavinovitě mezi skupinami, dochází k tzv. neologick é m u třesku (boom néologique), který většinou celoplošná, nespecializovaná média nezachytí. Většinou se zpožděním (pokud vůbec) dochází k tzv. mediálnímu třesku (boom médiatique), kdy se slovo dostane do širšího povědomí veřejnosti na základě vysoké frekvence jeho zařazování do scénářů filmů, do metalingvistických glos atd. Sledování tohoto procesu z hlediska sociolexikologického vyžaduje hlavní předpoklad: být „u toho" nejpozději v m o m e n t ě , kdy k neologickému třesku začíná docházet, a na měnící se situaci reagovat rychlou přípravou terénního výzkumu. Následně je nutné pozorovat chování lexému v b ě ž n é m úzu i jeho mediální odrazy a testovat v pravidelných intervalech proces šíření mezi vybranými skupinami mluvčích tak, aby byl zachycen „život neologismu" (organickou metaforu volíme záměrně po vzoru Darmestetera, viz kap. 2.2.1). Právě to se n á m společně s Fiévetovou podařilo v souvislosti s identitárním neologismem bol(l)os(s/se). Ideální by samozřejmě bylo sledovat větší množinu neologismu zároveň, bez předchozích zkušeností však bylo zacílení na vícero neologických kandidátů nereálné a samotný lexém bol(l)os(s/se) byl natolik pestrý sémanticky, variabilní sociogeograficky i neprůhledný etymologicky, že naprosto postačoval pro první sociolexikologické experimenty. Naše vědecká spolupráce započala právě v období neologického třesku slova bol(l)os(s/se) u mládeže v pařížské aglomeraci. Nicméně od momentu, kdy jsme s kolegyní začátkem roku 2006 poprvé debatovaly na téma nejednoznačného významu, n e p r ů h l e d n é etymologie a o možnostech graficky zaznamenat novotvar [bolos] (jakožto jeden z mnoha zachycených identitárních neologismu v mluvě mládeže z předměstí Paříže), až po realizaci prvních dotazníků zaměřených na znalost a užívání daného lexému, ale uběhly téměř dva roky. V p r ů b ě h u této doby se náš zájem o tento lexém s unikátním identitárním potenciálem díky jeho polysémii a etymologicko-grafické krypticitě neustále zintenzívňoval. Toto období od prvního záchytu, obeznámení se se skupinovou normou jeho užívání, a to formou participačního pozorování a polořízených rozhovorů, m ů ž e m e označit jako nultou fázi výzkumu, kde dominovaly klasické kvalitativní metody. Tehdy také vznikaly první hypotézy na základě záchytů lexému v reálném 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e i zprostředkovaném úzu. Nultou fází označujeme zachycení a popis identitárního neologismů záměrně, jelikož takovýchto kandidátů na další časosběrné šetření je celá řada a vybrat z nich jeden, který m á největší difúzni potenciál, je často sázkou do loterie. Francouzská spolupracovnice na přelomu let 2005-2006 v rámci jiného tehdy probíhajícího výzkumu poprvé zachytila širší užívání zajímavého polysémního novotvaru běžně vyslovovaného jako [bolos], a to ve spontánních rozhovorech mládeže v pařížské aglomeraci. Konkrétnější kontextualizaci slova jí pak umožnila pravidelná účast na setkáních jednoho zájmového sdružení pro středoškoláky ve městě Garges-lěs-Gonnesse na severním předměstí Paříže (departement Val d'Oise). V tomto kolektivu ale bylo dané slovo mezi sedmnáctiletými dívkami vyslovováno spíše jako [boros], s výrazným apikálním r (namísto běžně používaného uvulárního K). Důvodem užití apikálního r namísto laterály mohl být malijský původ mluvčích. Tyto dívky vyslovily také jednu z prvních etymologických hypotéz původu slova, že jde o přejímku z jazyka soninké, který se používá v Mali a okolních západoafrických zemích. Ve zkoumaném kolektivu převážně malijských dívek se všeobecně předpokládalo, že j i m i vyslovované [boros] vzniklo ze slova bore (v soninké = „holub"), kde tento význam lze p o h o d l n ě dosadit do francouzského spojení se faire pigeonner (doslova „nechat se holubovat" neboli „nechat se napálit, oklamat"), což bylo tehdy synonymum pro se faire bolosser. Následná konzultace s odborníkem na soninké n á m ale tuto d o m n ě n k u nepotvrdila, jelikož v soninké by nemohlo dojít k deformaci z -e na -os. Podotkněme, že ve francouzském slangu byla resufixace na -os m ó d n í už v 80. letech 20. století (dodnes jsou užívány některé z takto utvořených slov: matériel > matos, gratuit > gratos), tedy také hypotéza o resufixaci tohoto či jakéhokoli j i n é h o základu se jevila být anachronická. Vysoká frekvence užití tohoto nového slova nicméně svědčila o silné expresivite a lexém nás zaujal pro zřejmou iniciačně-integrační funkci, kterou plnil v tomto kolektivu. Obdobných identitárních neologismů lze však v předměstském slangu zachytit nemálo, a obzvlášť v napjatém období těsně po ukončení předměstských nepokojů (listopad 2005) byla před lingvisty krypticko-identitární funkce některých j i m neznámých slov záměrně mluvčími zdůrazňována. Mnoho z nich tedy z pohledu zvenčí vykazovalo známky neologického třesku. Náš zájem o toto slovo však značně vzrostl v polovině roku 2006, kdy bylo možné pozorovat (zejména při přepravě v pařížské M H D ) m ó d n í vlnu užití tohoto slova mezi pařížskou mládeží na téměř všech typech středních škol. Zároveň bylo patrné i jeho široké užití u mluvčích z různých sociálních vrstev. Zjevná významová neukotvenost tohoto lexémů i výše uvedený pocit, že dochází k dynamickému šíření, vedly k myšlence soustředit se na něj důkladněji. V červenci 2007 byl následně metodou polořízených rozhovorů proveden výzkum u stejné skupiny dívek z Garges-lěs-Gonnesse, který dal vznik prvním sémantickým a etymologickým hypotézám (viz výše bore). Zajímavá tehdy byla jeho výslovnostní 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) varianta (r-1) a etymologická neprůhlednost, ale dodatečně nás zaujala také grafická forma bolos (vyslovovat koncové -s není ve francouzštině až na výše uvedená resufixovaná slova gratos, matos aj. běžné). Právě v této grafické p o d o b ě bylo substantivum bolos původně zapsané jak v elektronickém slovníku slangu předměstské mládeže DZ (a současně s n í m i sloveso bolosser), tak i v několika dalších specializovaných slovníčcích předměstského slangu mládeže na internetu. Vyhledáním mediálních výskytů tohoto slova v databázi novinových článků Factiva i rešeršemi na různých internetových fórech se pak prokázala variabilita názorů jednotlivých mluvčích na význam, rozšíření, a zejména pak na původ lexému. Reprezentativní vzorek užívání slova však již nebylo m o ž n o získat časově náročnou metodou rozhovorů ani náhodnými záznamy z mluvy kolektivů a z médií, případně ani ze sociologických prací o předměstích (viz Kokoreff 2005). N a kvalitativním základě tedy byl následně vytvořen dvoustránkový dotazník, který umožnil přechod ke kvantitativním m e t o d á m výzkumu. První fáze výzkumu difúze spočívala ve zjišťování centra a periferie rozšíření lexému a v síle difuzního potenciálu. První pokus o kvantifikaci tedy proběhl formou klasického papírového dotazníku (verze 1.0) v první polovině roku 2008. Cílem bylo ověřit první hypotézy etymologické a sémantické, zejména ale postihnout míru rozšíření lexému mezi mládeží z hlediska geografického. Pokusný kvantitativní test byl proveden p o m o c í papírového dotazníku u vzorku známých a studentů, kteří byli osloveni p ř í m o nebo přes kolegy-lingvisty. O d března do srpna 2008 dotazník zodpovědělo celkem 233 osob, převážně studentů humanitních o b o r ů z univerzity Paris Descartes a ze dvou mimopařížských univerzit, konkrétně z univerzity Julese Věrna v Amiensu a univerzity Sophia Antipolis v Nice. Dotazník obsahoval k r o m ě nezbytných dotazů na sociologické údaje mluvčích směs zavřených a otevřených otázek týkajících se jejich znalosti a užívání zkoum a n é h o lexému (k typologii otázek viz Boukous 1999: 16 či De Singly 1992). Uvozovala jej výzva k výběru grafické varianty, kterou dotazovaný zná či používá. N a výběr byly dány varianty bolos, bollos, boros a neatestované a záměrně zavádějící baros, přičemž respondenti mohli připsat i vlastní grafické podoby slova (mnozí, kteří slovo neznali, si poslední grafickou formu asociovali s českým fotbalistou Milanem Barošem, ve francouzštině vyslovovaným jako [baKos]). Následovala možnost výběru ze tří variant znalosti/užívání: 1) A N O , výraz znám a aktivně jej používám pro označení: , 2) A N O , zaslechl jsem jej, ale nepoužívám jej aktivně. Myslím si, že znamená: , 3) N E , nikdy jsem jej neslyšel a nevím, co znamená. 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e V případě, že dotazovaný zatrhl některou z možností A N O , zodpovídal další doplňující otázky týkající se retrospektivního náhledu („kdy a kde jsi zaslechl/a výraz poprvé?"), otázky zjišťující názory na trendové konotace slova (výběr ze 4 možností na ose zastaralost-modernost) a najeho rozšíření (výběr ze 3 možností na ose dobře známý-téměř neznámý) a další doplňkové otázky. Tento test n á m umožnil vytvořit hypotézu, že slovo bol(l)os(s/se) je jen málo známé mimo svou tradiční baštu územní (region íle-de-France) a generační (mládež ve věkovém rozmezí 15-25 let). Poukázal také na komplexní sémantické interpretace jeho významu. Dotazník se také ukázal být možnou cestou pro získání tipů na poznání původu slova, a zejména pak způsobem, jak prokázat časové posloupnosti šíření lexému v minulosti. Z analýzy deklarovaných prvních výskytů a způsobu seznámení s lexémem se jako ohnisko šíření neologismu jevila být pařížská předměstí, odkud se slovo šířilo osobními kontakty jednak do blízké vnitřní Paříže a přes osobní kontakty a/nebo sociální sítě do předměstí ostatních francouzských měst. D r u h á fáze pak odpovídá kvantitativní anketě a d r u h é verzi dotazníku, kdy vznikla současně papírová varianta (verze 2.0) a její věrná elektronická kopie (verze 2.1). Tato makrosonda proběhla od září 2008 do ú n o r a 2009 a pomohla potvrdit hypotézu centra a periferie šíření neologismu z hlediska prostorového i věkového ve zkoumaném období. Zároveň ale byla impulzem k úvahám nad časoprostorovým vývojem šíření zkoumaného lexému. Ve třetí fázi, konkrétně od roku 2009, sledujeme další vývoj v jeho užívání, včetně mediálního třesku. Detailnější p r ů b ě h a výsledky d r u h é a počátku třetí fáze výzkumu budou prezentovány v následujících kapitolách. 4.5.3 Vzorkování pomocí kvantitativního sběru Kvantitativním sběrem dat p o m o c í dotazníkové metody byla mj. ověřena grafická i sémantická neukotvenost slova a tím i jeho zjevná krypticita pro nezasvěcené. Původně bylo slovo často uváděno jako silně polysémní, patrně i díky neprůhledné etymologii, s významy: 1) „ten, kdo se nechá okrást při nákupu drog" nebo obecněji „klient dýlera drog", 2) „buržoázni týpek", 3) „zbohatlík", 4) „ten, kdo se špatně obléká", 5) „šprt", 6) „blbeček" aj. Pestrá paleta možných významů, oscilujících mezi sociotypy, etnotypy i ontotypy (viz Ernotte a Rosier 2003), se s postupující mezigenerační znalostí slova začala pozvolna promíchávat, až se ustálil dezargotizovaný hovorový význam 6) „blbeček", „otloukánek" jako jedno z dalších slov dlouhé synonymické řady na toto téma (bouffon, baltringue, blaireau aj.). S tímto banalizovaným významem se ale mnozí z našich respondentů z předměstí nikdy neztotožnili, ale to už předbíháme. 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) Aby mohla být výše uvedená hypotéza o dynamickém šíření lexému ve frankofonním prostoru p o d p o ř e n a reprezentativními čísly, bylo n u t n é přikročit k hrom a d n é m u sběru dat. Cílem bylo získat odpovědi ze všech francouzských regionů i z ostatních frankofonních oblastí a také z širšího věkového a sociálního spektra. Z tohoto důvodu také vznikla verze 2.0 papírového dotazníku, která se od testovací verze 1.0 lišila pouze nepatrně. Otázky z testovací verze se jevily jako produktivní, d r o b n á změna však byla nutná v prezentaci otázek. Belgická kolegyně nás totiž upozornila na nutnost zaměnit pojem „Francouz" za „frankofon", abychom se vyhnuly zúžení tématu na metropolitní Francii. Tento detail je vědci ve Francii bohužel velice často opomíjen a v ostatních frankofonních zemích reflektován jako povýšený centralismus (metropolitismus). Přetrvávala ale otázka, jak tento sběr provést v plné šíři a zároveň v co možná nejkratším čase. Aby bylo beze zbytku využito četných nabídek pomoci ze strany kolegů z různých frankofonních zemí a regionů, kteří se v p r ů b ě h u j e d n é mezinárodní konference (v září 2008) aktivně zajímali o p r ů b ě h a výsledky našeho experimentálního výzkumu, byl dotazník přepracován do elektronické podoby. Verze 2.0 papírového dotazníku tedy za pomoci technického střediska FI M U získala svou elektronickou obdobu ve verzi 2.1 a perm a n e n t n í link1 3 0 . Kolegové, známí i studenti sami pak šířili informaci o dotazníkovém výzkumu dále. Díky tomu se za období od září 2008 do ú n o r a 2009 podařilo získat odpovědi od celkem 654 dotazovaných. Papírová verze dotazníku n á m pak i nadále sloužila k výzkumům názorů studentů v dostupných lokalitách. Souhrn výsledků první a d r u h é fáze výzkumu shrnuje následující tabulka č. 20. Tabulka č. 20: Průběh a souhrnné výsledky kvantitativního výzkumu METODA VÝZKUMU OBDOBÍ CELKOVÝ POČET DOTAZO­ VANÝCH PRŮMĚRNÝ VĚK DOTAZO­ VANÝCH DEKLAROVANÁ ZNALOST A UŽITÍMETODA VÝZKUMU OBDOBÍ CELKOVÝ POČET DOTAZO­ VANÝCH PRŮMĚRNÝ VĚK DOTAZOVANÝCH Aktivně Pasivně Nezná VERZE 1.0 PAPÍROVÁ březen - srpen 2008 233 (19,4%) 22,1 4 4 (23 %) 48 (16,6%) 141 (19,5%) VERZE 2.0 PAPÍROVÁ září - prosinec 2008 317(26,3%) 20,8 91 (47,7 %) 106 (36,6 %) 120 (16,6%) VERZE 2.1 ELEKTRO­ NICKÁ září 2008 únor 2009 654 (54,3 %) 27,6 56 (29,3 %) 136 (46,8 %) 462 (63,9 %) CELKEM březen 2008- únor2009 1204 24,7 191 (15,9%) 290 (24,1 %) 723 (60 %) 130 Viz https://is.muni.cz/www/12093/argot.html. 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e Číslo 27,6 ve sloupci „Průměrný věk dotazovaných" je v reálu patrně vyšší, jelikož šest osob nechtělo udat přesný věk (jednalo se zejména o učitele, pět z nich bylo mužského pohlaví). Neudání věku si pak vysvětlujeme tím, že dobrovolným uvedením své e-mailové adresy vystoupili tito lidé z anonymity. Případným zájemcům totiž byla nabídnuta možnost obdržet výsledky výzkumu jako výraz poděkování za jejich účast na výzkumu. Překvapil nás velký zájem o tuto zpětnou vazbu (38,8 %), který byl patrně způsoben nejasným významem a původem lexému, který byl tou dobou ve třídách velmi populární. Elektronická verze umožnila zejména lépe poznat geografické oblasti a věkové kategorie, ve kterých bylo slovo bol(l)os(s/se) neznámé. Upřesnila však i věkovou hranici aktivních uživatelů a umožnila vytvořit nové hypotézy o šíření identitárních neologismů v pubescenci a rané adolescenci, která se zdá být indikátorem dalšího šíření či zániku neologismů a jeho sémantické i grafické stabilizace. Celkově se v této d r u h é fázi podařilo získat 971 odpovědí za necelých pět měsíců a po sečtení dotazníků z první fáze byl za jedenáct měsíců dotazníkového šetření získán reprezentativní vzorek 1204 odpovědí. Z dotazníků vyplynulo následující rozložení odpovědí: celkem bylo 481 odpovědí pozitivních (aktivní užití nebo pasivní znalost), z nichž 60 % bylo získáno formou papírového dotazníku záměrně cílícího na mluvčí, u kterých se znalost předpokládala. Ze 723 negativních odpovědí (mluvčí lexém nezná) pak bylo naopak téměř 64 % získáno prostřednictvím elektronického dotazníku, který umožnil získat názory ze všech věkových skupin (od 10 do 64 let s věkovým p r ů m ě r e m 24,7 let) a z mnoha různých lokalit. Téměř 52 % respondentů odpovídalo z region ů mimo Íle-de-France, tedy mimo centrum šíření neologismů. Získané výsledky shrnuje tabulka odpovědí podle jednotlivých regionů (podle starého dělení platného do roku 2015) a států s frankofonním obyvatelstvem, přičemž rozhodující pro klasifikaci bylo místo bydliště v době vyplnění dotazníku. V tabulce č. 21 tak pod oddílem Ostatní nefrankofonní země odpovídali rodilí frankofoni žijící tou dobou v dané zemi, nikoli studenti učící se francouzštinu či učitelé francouzštiny (země s nulovou znalostí z prostorových důvodů sdružujeme do jednoho řádku). Tabulka č. 21: Výsledky dotazníku podle bydliště respondentů Region Aktivně Pasivně Nezná Celkem Ze sumy Alsace 0 4 6 10 0,8 % Aquitaine 0 2 8 10 0,8 % Auvergne 10 15 39 64 5,3 % Bourgogne 0 1 8 9 0,7 % Bretagne 1 11 46 58 4,8 % Centre 0 1 4 5 0,4 % 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) Region Aktivně Pasivně Nezná Celkem Ze sumy Champagne-Ardenne 1 2 19 22 1,8% Corse 0 1 1 2 0,2 % Franche-Comté 0 1 3 4 0,3 % íle-de-France 162 211 207 580 48,2 % Languedoc-Roussillon 0 3 13 16 1,3% Limousin 0 1 3 4 0,3 % Lorraine 2 0 10 12 1,0% Midi-Pyrénées 2 3 16 21 1,7% Nord-Pas-de-Calais 1 4 6 11 0,9 % Basse-Normandie 1 2 3 6 0,5 % Haute-Normandie 0 2 2 4 0,3 % Pays de la Loiře 0 5 9 14 1,2% Picardie 5 3 54 62 5,1 % Poitou-Charentes 0 2 21 23 1,9% Provence-Alpes-Côtes dAzur 2 8 59 69 5,7 % Rhône-Alpes 2 3 53 58 4,8 % Martinique (zámořský departe­ ment) 0 0 1 1 0,1 % Réunion (zámořský departe­ ment) 0 0 15 15 1,2% Francie celkem 189 285 606 1 080 89,7 % Belgie 0 1 26 27 2,2 % Kanada (Québec) 0 0 16 16 1,3% Lucembursko 0 0 1 1 0,1 % Mauricius 0 0 1 1 0,1 % Švýcarsko 0 0 12 12 1,0% Ostatní frankofonní země celkem 0 1 56 57 4,7% Česká republika 0 2 22 24 2,0 % Ostatní země (Mexiko, Německo, Norsko, Rumunsko, Rusko, Španělsko, Velká Británie) 0 0 14 14 1,2% Polsko 0 1 5 6 0,5 % Řecko 2 0 18 20 1,7% USA 0 1 2 3 0,2 % Ostatní nefrankofonní země 2 4 61 67 5,6% Celkem 191 290 723 1 204 100% 4 K a p i t o l y z e s o c i o l e x i k o l o g i e Výsledky potvrdily hypotézu územního rozšíření lexému: z 580 respondentů z regionu íle-de-France jich lexém neznalo pouhých 35,7 % (207 osob). Z nich pak navíc 56,8 % (117 dotazovaných) bylo z „bohatšího" departementu číslo 75, tedy z „vnitřní" Paříže. Zbývajících 90 osob z předměstských departementů, kteří lexém neznali, pak byli většinou dospělí nebo postadolescenti (pouze 46 mělo m é n ě než 25 let a z nich bylo ještě 15 osob cizí národnosti, šlo povětšinou o studenty, kteří přijeli do Francie krátkodobě na studia). Naopak mezi 624 respondenty žijícími mimo tento region jich s lexémem nepřišlo doposud do styku celých 516 (tedy 82,7 %). Podařilo se n á m tedy zachytit velmi cennou ranou fázi difúze. Geografické rozšíření aktivního užívání, resp. pasivní znalosti či neznalosti lexému bol(l)os(s/se) zjištěné dotazníkovou metodou mezi více než dvanácti sty respondenty s ohledem na regionální původ respondentů shrnuje mapa č. 1. Z relativních četností v rámci každého regionu vyplývá, že na přelomu let 2008-2009 bylo slovo rozšířeno masivněji jen v pařížské aglomeraci (region íle-de-France). Tento region m ů ž e m e považovat za centrum, odkud se daná inovace začala šířit do periferií. 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) 133 • Aktivně Pasivně Nezná Mapa č. 2: Rozšíření lexému v pařížské aglomeraci 75 - Paris 92 - Hauts-de-Seine 93 - Seine-Saint-Denis 94 - Val-de-Marne 91 -Essonne 78 - Yvelines 95-Val-d'Oise 77 - Seine-et-Marne Zaměříme-li se však na samotný region íle-de-France (IDF), je patrný rozdíl v rozšíření výrazu mezi předměstími a departementem 75 (viz tabulka č. 22 a mapa č. 2). Tabulka č. 22: Výsledky dotazníku podle bydliště respondentů z Ile-de-France Departement Celkem Aktivně % Pasivně % Nezná % 75 (Paris) 187 27 1 4 , 4 % 43 23,0 % 117 62,6 % 77 (Seine-et-Marne) 25 9 36,0 % 11 44,0 % 5 20,0 % 78 (Yvelines) 24 7 29,2% 9 37,5 % 8 33,3 % 91 (Essonne) 36 10 27,8 % 17 47,2 % 9 25,0 % 92 (Hauts-de-Seine) 50 12 24,0% 17 34,0 % 21 42,0 % 93 (Seine-Saint-Denis) 44 17 38,6 % 16 36,4 % 11 25,0 % 94 (Val-de-Marne) 134 53 39,6 % 59 44,0 % 22 1 6 , 4 % 95 (Val-ďOise) 80 27 33,8 % 39 48,8 % 14 17,5% Celkem region IDF 580 162 27,9 % 211 36,4 % 207 35,7 % Pařížská mládež, socioekonomicky obecně v lepším postavení než mládež z chudších předměstských sídlišť (ve francouzštině lze říci „buržoázni mládež"), lexém 221 4 K a p i t o l y ze s o c i o l e x i k o l o g i e znala spíše pasivně nebo neznala vůbec. Naopak mládež z předměstí tou dobou většinově deklarovala dlouhodobou znalost lexému ajeho velkou expresivitu. V tomto momentu je možné hovořit o neologickém třesku v regionu íle-de-France, kdy sama mládež poukazuje na obrovskou frekvenci užití slova mezi svými vrstevníky. Z hlediska generačního užití tedy kvantitativní šetření prokázalo, že je lexém aktivně užíván mládeží od 12 do 30 let. Graf č. 10 znázorňuje zajímavou kulminaci údajů o užívání a znalosti v rozmezí 15-19 let, kde aktivní užívání lexému uvádí 29,1 % dotazovaných, zatímco ve skupině 20-24 let již deklarace aktivního užívání klesá na 16,5 %. Adolescentní období Cecile Bauvoisová nazývá z hlediska registrů jako pic informel („vrchol neformality"; Bauvois 1998: 6), v našem pojetí by pak bylo možné mluvit o „vrcholu neformálních a identitárních verbálních demonstrací" skrze slangismy. N a tomto konstatování se ostatně shodne většina odborníků na sociolingvistické sledování mládeže, viz např. Trimaille (2003: 52). Z hlediska psychosociálních důvodů transgrese normy, která je typickým projevem pro období adolescence, jsme již dříve navrhli pojem „slangový věk" (Podhorná-Polická 2009: 269-272), který je charakterizován tendencí ke stádnosti a k p ř e h n a n é m u demonstrování generační (či sociálně-generační) sounáležitosti. V oblasti mediální se pak obecný slang mládeže konstituuje skrze různé komunikační kanály. Tento jev demonstruje na příkladu francouzských rádií Fiévetová, kdy je pozorován zvýšený podíl generačně příznakového lexika b ě h e m specifických večerních vysílání pro mladé (tzv. libre anténně = doslovně „volné vysílání"; Fiévet 2008: 271). 240 225 210 195 180 165 150 135 120 105 90 75 60 45 30 15 0 • Aktivně | | Pasivně Q Nezná 10-14'15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 bez udání věku Graf č. 10: Deklarace znalosti lexému bol(l)os(s/se) podle věku dotazovaných (222) 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) Tabulka č. 23: Výsledky kvantitativního výzkumu dle věku dotazovanýchVĚKOVÁ KATEGORIE CELKEM DOTAZO­ VANÝCH POHLAVÍ DEKLAROVANÁ ZNALOST A UŽITÍ VĚKOVÁ KATEGORIE CELKEM DOTAZO­ VANÝCH Ženy Muži Aktivně Pasivně Nezná VĚKOVÁ KATEGORIE CELKEM DOTAZO­ VANÝCH Ženy Muži Ž M Ž M Ž M 10-19 395 241 154 29,6% (117) 36,5% (144) 33,9% (134) 10-19 395 241 154 29,9% (72) 29,2% (45) 41,9% (101) 27,9% (43) 2 8 , 2 % (68) 42,9% (66) 20-24 405 261 144 76,5% (67) 25,2% (102) 58,3% (236) 20-24 405 261 144 13,4% (35) 22,2% (32) 2 3 % (60) 29,2% (42) 6 3 , 6 % (166) 48,6% (70) 25-64 + bez udání věku 398 + 6 229 + 1 169 + 5 17% (7) 70,9% ( 4 4 + 4) 87,4% (353+ 2)25-64 + bez udání věku 398 + 6 229 + 1 169 + 5 0,9% (2) 2,9% (5) 11,2% (26) 10,3% (14 + 4) 87,8% (201 + 1) 8 6 , 8 % (150 + 1) CELKEM 100% (1 204) 60,8% (732) 39,2% (472) 15,9% (191) 24,1 % (290) 60% (723) Za povšimnutí stojí zejména nejmladší kategorie, a to jak v tabulce č. 23, tak především v grafu č. 10 výše. Kategorie 10-14 let odpovídá období pubescence nebo preadolescence. Děti v této vývojové etapě označuje psycholog Francois De Singly slovní hříčkou adonaissants, tedy doslovně jako „rodící se adolescenty" (naissant = „rodící se"; De Singly 2006: 18). Dotazovaní v tomto přechodovém věku z pubescence do adolescence deklarovali v našem šetření i v relativně malých počtech z celku nejvyšší procento znalosti lexému: ze 14 dotazovaných v této věkové skupině neznala zkoumaný lexém pouze jedna Belgičanka, naopak nadpoloviční většina jej aktivně používala. Zřejmý je zde tedy vliv skupinové normy adolescentů, kterou přes starší sourozence tato věková skupina evidentně h r o m a d n ě přebírala. Podotkněme, že na o p a č n é m konci věkového spektra se k pasivní znalosti zkoum a n é h o lexému hlásí zejména rodiče adolescentů a pedagogičtí pracovníci, kteří jsou s mládeží v kontaktu. Po doplňkových šetřeních na větším vzorku respondentů by bylo vhodné prokázat hypotézu, že právě tato kategorie ve svém hledání osobní i skupinové identity záměrně pátrá po všem novém, co se v o b e c n é m slangu adolescentů šíří, a posléze aktivně začleňuje tyto neologismy do své teprve vznikající skupinové vyjadřovací normy. Osoby, které neudaly věk, přiřazujeme k nejstarší věkové skupině, z odpovědí je totiž patrno, že jde o dospělé (lexém znají od svých dětí, studentů atd.). Rozdělíme-li všechny věkové kategorie na třetiny, poskytne n á m tabulka č. 23 a následující grafy č. 11 a 12 podklady pro několik komentářů. Tabulka a grafy poukazují nejen na postupné zvětšování rozdílů mezi deklarovanými kategoriemi užití a znalosti se vzrůstajícím věkem u obou pohlaví, ale zejména pak na rozdíly mezi pohlavími (223) 4 K a p i t o l y ze s o c i o l e x i k o l o g i e v rovině pasivní znalosti u žen a aktivní znalosti u mužů. Ty reflektují psychicky p o d m í n ě n é odlišnosti v chovaní obou pohlaví vůči identitárním slovům. Zatímco u žen sloupce klesají (aktivní užívání i pasivní znalost) či rostou (neznalost) ve vyrovnaných poměrech, u mužů jsou p o m ě r y mnohem m é n ě pravidelné. V relativních číslech lze konstatovat podstatně větší pasivní znalost u nej mladší kategorie žen (téměř 42 %), zatímco stejně staří chlapci nejeví o nová slova až takový zájem (zde je p o m ě r pasivní znalosti a neznalosti přesně opačný než u žen). Pozdější nástup zájmu však muži vyrovnávají delším aktivním užíváním lexému, a to až do rané postadolescence (20-24 let). Poměr mezi relativním vyjádřením neznalosti lexému u skupiny 10-191etých vůči 20-241etým je u mužů konstantnější než u žen. 160 140 120 100 80 60 40 20 0 I I Aktivně muži I | Pasivně muži Nezná muži 10-19 20-24 25-64 bez udání věku Graf č. 11: Deklarace znalosti lexému bol(l)os(s/se) podle pohlavia věku - muži 250 200 150 100 50 T I I I 10-19 20-24 25-64 bez udání věku I I Aktivně ženy I I Pasivně ženy I I Nezná ženy Graf č. 12: Deklarace znalosti lexému bol(l)os(s/se) podle pohlaví a věku - ženy 224 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) Z těchto statistik lze tedy odvozovat větší závislost věku žen na pasivní detekci i aktivní užívání identitárních neologismu než u mužů. Tato hypotéza genderového a věkového p o d m í n ě n í adopce lexikálních inovací identitárního rázu byla sice vybudována na j e d i n é m lexému bol(l)os(s/se) jakožto reprezentantu kategorie neologismu šířících se ze slangu předměstské mládeže, nicméně na relativně velkém a kvantitativně snad dostatečném vzorku respondentů. Přínosný se n á m zdá být zejména fakt, že jde o první číselné potvrzení jevu, který byl/je empiricky pozorovatelný b ě h e m našich předchozích i následných výzkumů. 4.5.4 Casosběrné sledování vývojových tendencí Po časově náročné fázi popisu získaných výsledků kvantitativního sběru pomocí kombinace papírového a elektronického dotazníku se rýsovaly další možné hypotézy o generačním a geografickém šíření lexému v souvislosti s mediálním zájmem o daný novotvar bol(l)os(s/se). Ty bylo vhodné ověřit a dále prohlubovat. Sběr dat tedy pokračoval (a stále pokračuje) v pravidelných intervalech tak, aby se doložil další vývoj šíření studovaného lexému či jeho případné upadání do zapomnění. Tato třetí fáze výzkumu tedy kombinuje metody kvalitativní i kvantitativní. Z kvalitativního hlediska byla prováděna nová pozorování vývoje postojů ke studovanému lexému, a to v reálném i virtuálním prostředí. Byla nahrána další série rozhovorů pro p o c h o p e n í zákonitostí sémantických p o s u n ů a ztráty expresivity výrazu pod vlivem konkurečních parasynonym a důsledněji byly sledovány výskyty lexému v diskuzích na sociálních sítích, ve spontánních projevech přenášených rádii či televizí. Z hlediska kvantitativního se pak každoročně opakují dotazníková šetření (v tradiční papírové formě) na vysokých školách v dostupných lokalitách (dlouhodoběji především na univerzitách Paříž 5, Paris-Est Créteil a Nice-Sophia Antipolis), s cílem zjistit vývojové tendence v centru i na periferii rozšíření lexému. Časosběrná metoda je v tomto ohledu výhodná, při interpretaci výsledků je však nutno vzít v potaz relativitu odpovědí na otázku ohledně délky doby, od kdy respondenti znají dané slovo (lexém stárne), a na otázku ohledně věku dotazovaných (snažíme se oslovovat studenty vždy nejnižších ročníků, tedy věk je konstantou). O b ě tyto p r o m ě n n é je pak potřeba při interpretaci výsledků ukotvit do reálného času. Pozorovat změnu v centru i na periferii šlo ale už pouhým srovnáním výsledků dotazníkových šetření (téže papírové verze 2.0) mezi studenty z první a d r u h é etapy (rok 2008) s prvními výsledky etapy třetí (2009). Výsledky obsažené v tabulce č. 24 svědčí o vývoji rozšíření lexému u mládeže ve věku 16 až 22 let. Získané výsledkyje nutno interpretovat se zřetelem na sociolingvistické proměnné, zejména věk a typ školské instituce, kterou respondenti navštěvují, ale také na 4 K a p i t o l y ze s o c i o l e x i k o l o g i e geografickou vzdálenost od centra. Zejména terénní sonda ve středofrancouzském městě Yzeure je z tohoto pohledu m é n ě kompatibilní s ostatními, neboť se j e d n á 0 mladší respondenty ze sociálně m é n ě prestižní školy (studenti středoškolského učiliště vs první a d r u h é ročníky vysokých škol). Také výsledky z ostrovního Réunionu v Indickém oceánu je třeba interpretovat s ohledem na geografickou polohu. Byť se j e d n á o region Francie (konkrétně zámořský departement), jeho extrémní vzdálenost od pevninské Francie způsobuje tradičně značné zpoždění v přejímání generačně příznakového lexika. Tento přenos se nicméně velmi aktivně děje, a to jak přes televizní programy pro mládež, tak 1 přes nově příchozí z metropolitní Francie, kteří se na ostrově usídlují a šíří inovace osobním kontaktem. To potvrzují i výsledky obdobných studií Gudrun Ledegenové (např. Ledegen 2001). Náš výzkum v tomto terénu probíhal v letech 2009 a 2010 (série „papírových" dotazníkových šetření), nicméně v roce 2009 lexém ještě nikdo z ostrovní mládeže neznal. Toto tvrzení potvrdily až výsledky téhož výzkumu z roku 2010, kdy byl mezi dotazovanými jediný aktivní uživatel lexému, konkrétně dívka, která se na Réunion nově přistěhovala z pařížské aglomerace. Tabulka č. 24: Meziroční srovnání vývoje difúze lexému bol(l)os(s/se) v dotazníkových šetřeních na univerzitách pro roky 2008 a 2009 CELKEM (100 %) Aktivní užívání Pasivní znalost Neznalost Místo zkoumání/období 2008 listopad - prosinec 2009 2008 2009 2008 2009 2008 2009 difuzní centrum (tj. předměstí Paříže) 183 90 4 1 , 5 % (76) 56,7 % (51) 46,4 % (85) 36,7 % (33) 12,0% (22) 6,7 % (6) Créteil 183 90 4 1 , 5 % (76) 56,7 % (51) 46,4 % (85) 36,7 % (33) 12,0% (22) 6,7 % (6) blízká periferie 57 55 35,3 % (18) 32,7 % (18) 47,1 % (24) 60,0 % (33) 17,6% (9) 7,3 % (4)Paříž 57 55 35,3 % (18) 32,7 % (18) 47,1 % (24) 60,0 % (33) 17,6% (9) 7,3 % (4) severní periferie 40 48 10,0% (4) 22,9 % (11) 12,5% (5) 62,5 % (30) 77,5 % (31) 1 4 , 6 % (7)Amiens Compiěgne 40 48 10,0% (4) 22,9 % (11) 12,5% (5) 62,5 % (30) 77,5 % (31) 1 4 , 6 % (7) jižní periferie 48 46 4,2 % (2) 6,5 % (3) 8,3 % (4) 17,4% (8) 87,5 % (42) 76,1 % (35)Nice Toulon 48 46 4,2 % (2) 6,5 % (3) 8,3 % (4) 17,4% (8) 87,5 % (42) 76,1 % (35) ostatní terény 73 47 13,7% (10) 2,1 % (1) 21,9% (16) 8,5 % (4) 64,4 % (47) 89,4 % (42) Yzeure (de­ partement Allier) Saint Denis de la Réu­ nion 73 47 13,7% (10) 2,1 % (1) 21,9% (16) 8,5 % (4) 64,4 % (47) 89,4 % (42) CELKEM 395 286 27,8 % (110) 29,4 % (84) 33,9 % (134) 37,8 % (108) 38,2 % (151) 32,9 % (94) Z hlediska časového jsou však v ostatních, lépe srovnatelných oblastech patrné změny mezi výsledky z let 2008 a 2009, které zasluhují komentář (v tabulce č. 24 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) jsou tato čísla vytučněna), a to i přesto, že jde v roce 2009 o čísla o téměř čtvrtinu menší než ve d r u h é fázi výzkumu, ze které byla excerpována relevantní data pro rok 2008. Nárůst pasivní znalosti mezi roky 2008 a 2009 lze pozorovat v oblastech blízkých centru šíření - ve „vnitřní" Paříži i ve městě Compiěgne, které se nachází vně pařížských předměstí cca 80 km směrem na severoseverovýchod, zatímco Amiens se nachází cca 140 k m na sever od Paříže. Tento nárůst je možno z části přičítat mediálnímu vlivu (ve vzdálenějších oblastech na samém jihu Francieje nárůst patrný také), z větší části byjej však vysvědoval nárůst aktivních uživatelů v centru samotném - tedy na pařížských předměstích. Vedle výše uvedeného neologického třesku mezi mládeží samotnou lze ovšem na difúzi tohoto lexému dobře demonstrovat i mediální třesk. Zejména díky systematické observaci periferních lokalit, v našem případě především jihovýchodní Francie, lze pozorovat růst pasivní znalosti lexému a poukazování najeho znalost díky novinám, televizním p o ř a d ů m , rádiu či h u d b ě (konkrétně zejména textům rapu). V pařížské aglomeraci, tj. v mediálním centru, postadolescenti (20-24 let) většinově lexém znají, také ho aktivně používají, jak je zřejmé z tabulky č. 24 i mapy č. 2 výše. Naopak mediální i difúzni periferie (zde post-adolescenti převážně z univerzity v Nice, okrajově z Toulonu1 3 1 ) většinově lexém neznají, případně vykazují pouze pasivní znalost. Časosběrnou metodou lze zaznamenat období, kdy k tomuto mediálnímu třesku dochází, jak dokládá graf č. 13. Graf je vytvořen na základě relativních četností, protože v absolutních hodnotách se opírá o nestejný počet respondentů. Pro upřesnění je nutno dodat, že v roce 2008 a 2009 bylo dotazováno 48 studentů, ale od roku 2010 počty mírně klesaly: 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Nezná Pasivně Aktivně 2008 2009 2010 2011 2012 Graf č. 13: Odraz mediálního třesku v nárůstu pasivní znalosti lexému na jižní periferii mezi šetřeními 2009 a 2010 v procentuálním vyjádření 131 V roce 2009 byla anketa výjimečně, kvůli malým počtům studentů v Nice, realizována také na univerzitě v blízkém Toulonu. 227 4 K a p i t o l y ze s o c i o l e x i k o l o g i e 37 v roce 2010, 29 v roce 2011 a 23 v roce 2012. Výzkum v této lokalitě dále probíhal. V letech 2013-2018 ale už lexém vykazoval známky plošné difundace mezi mládež z této „jižní periferie" a výsledky jsou obdobné jako pro roky 2011 a 2012. 4.5.5 O s u d j e d n o h o neologismu od hapaxu po slovníkové heslo Popsat celou třetí fázi výzkumu lexému bol(l)os(s/se), která probíhá od roku 2009 bez přestávky dosud, by vydalo na další knihu. Shrňme tedy pouze stručně vývoj časosběrného získávání dat a některé přelomové události, které se v mezičase odehrály. Mezi lety 2009 a 2010 došlo k razantnímu posunu ve znalosti sledovaného slova, což dokumentují nejen mluvčí samotní, kteří v dotazníku uplatňují svůj neologický pocit, ale dokladuje to i náš soustavný sběr mediálních výstupů. Tento doplňkový korpus získáváme za pomoci vlastní rešerše, obvykle z korpusů textů typu Europress či Factiva (obdoba českého Anopressu) či textů z webu (např. TenTen korpusy pro francouzštinu1 3 2 ) a v neposlední řadě zaznamenáváním odkazů od přátel a kolegů, kteří n á m zasílají své n á h o d n é „úlovky". Soustavné sledování názorů mluvčích i mediálního obrazu studovaného lexému se jeví jako zásadní pro p o c h o p e n í difúze jakékoli lexikální inovace. Vyvolává ale také otázky epistemologického rázu, důležité pro p o c h o p e n í důsledků jak mediálního zájmu o daný neologismus, tak i zájmu vědeckého, který naším výzkumem vyvoláváme. Tato otázka souvisí s Labovovým slavným „paradoxem pozorovatele" (Labov 1970), j e m u ž se ale nelze při dlouhodobějším sledování jednoho lexému zcela vyhnout. Naším výzkumem jsme ale k jakési mediální variantě paradoxu pozorovatele přispěly i my samy dvě s Fiévetovou tím, že jsme si zavčas neuvědomily, že zájem novinářů o naše vědecké výstupy může být dvojsečný. O našem výzkumu referoval koncem roku 2009 novinář Luc Bronner, specialista na problematiku předměstské mládeže, pro deník Le Monde a spustil tím lavinu mediálního zájmu o nás (ale především o neologismus bol(l)os(s/se) jako takový), a kolegyně poskytla několik rozhovorů pro další média. Brzy poté z této novinářské hry vycouvala, ještě před skončením okurkové sezony, kdy zájem o jazykové kuriozity obecně stoupá. Jednak proto, že v mezičase vyšly i bez naší autorizace různé dezinterpretace našich dosavadních závěrů a některé výroky byly dekontextualizovány tak, že mohl být ohrožen náš vědecký kredit. Dále ale i proto, že výše zmiňované ohlasy 132 Tyto „big data" korpusy, obsahující více než 1010 tokenů, jsou získávány z webových článků z internetové džungle ve francouzštině. V současnosti jsou dostupné na platformě Sketch Engine (viz https:// ske.fi.muni.cz) dvě verze „TenTenů": frTenTenl2 (korpus kompilovaný v roce 2012 o velikosti téměř 9,9 miliard slov) obsahuje 1338 výskytů slova bol(l)os(s/se), s nejčastější grafickou podobou boloss (téměř polovina výskytů). Novější, ale o polovinu menší korpusfrTenTenl7 (5,7 miliard slov) obsahuje 1013 výskytů (což v relativních číslech svědčí o dalším šíření slova), opět s nejčastější variantou boloss (540krát, což je nadpoloviční většina výskytů). Dotazováno pomocí regulárního výrazu [lemma="boll?oss?e?"]. 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) od kolegů dávaly tušit, že tato mediální stopa vedla k okamžitému rozšíření pasivní znalosti lexému mezi starší generací, které bylo takto dešifrováno krypto-identitární slovo. To pak zkoušeli „testovat" ve svých projevech, zejména ve vztahu k reakcím adolescentů. Je samozřejmě p ř e h n a n é a neskromné uvažovat o možnosti, že by naše výzkumy až tak moc ovlivňovaly mediální obraz neologismu, nicméně na d r u h é straně by bylo pokrytecké nezmínit, že jistý podíl na relativně rychlém zařazení studovaného lexému do referenčních slovníků m á m e . Lexém bol(l)os(s/ se) byl zařazen do slovníku Le Grand Robert de la langue francaise (dále GR) jakožto heslo bolos(s) v jeho edici 2014 (reálně v říjnu roku 2013) a do PR, tj. příruční varianty téhož, o rok později (PR2015 vyšel 24. května 2014), vše na p o d n ě t známé jednoho našeho kolegy, která v nakladatelství pracuje a náš výzkum dlouhodobě sledovala, což se odráží i na struktuře hesla. b o l o S ou b o l o S S [bobs] n. e t a d j . ÉTYM. 2003 dans les banlieues du Val-de-Marne, répandu en 2006-2007 ; orig. inconnue, lhypothěse dune préfixation de lauss, ver lan de salaud, ne convient pas pour le sens. • 1. Argot des dealers. Péj. Client, par rapport au dealer (equivalent de miché pour les prostituées). -*• pigeon. « Prends ton shit et casse-toi, Boloss »(le rappeur Booba,«Je me souviens », 2006). • 2. Lang. des jeunes. Imbecile, na'íf. blaireau, bouffon. Une bplos, une bolosse. « - Maman, je te jure, jaurai 1'air dun blaireau, sinon ! (Correction : «blaireau » date un peu),jaurai lairďun bolos, et ga va pas lefaire! » D. Pennac, Chagrin d ecole, VI, 10. • Adj. Tes trop bolos, mec ! - REM. On rencontre le dér. bolosser v. tr. « traiter en bolos, maltraiter ». Obrázek č. 11: Heslo bolos(s) v prvním všeobecném slovníku GR2014 Jde o první zaznamenání tohoto sociolektismu ve všeobecných slovnících, v rychlém sledu se pak dostává i do dalších, podstatně více rozšířených nejen ve Francii, ale i v mnoha dalších zemích frankofonie. Mezi nimi m á m e na mysli zejména slovníky vydavatelství Larousse. Do P L byl lexém zařazen o rok později než do PR. Konkrétně ale PL2016 zařadil nové heslo pouze s jednou pravopisnou variantou bolos, což následně rozpoutalo mediální odezvu a četné stížnosti ohledně tohoto domněle „nefrancouzského" zápisu. V online verzi slovníku, která je zdarma, je heslo zachováno v původním znění dosud. (229) 4 K a p i t o l y ze s o c i o l e x i k o l o g i e bolos nom (origine incertaine) Synonymes • Familier. Personne naíve ou peu courageuse. au comportement ridicule. voire stupide ; bouffon : Tu nous as Išchés au demier moment ťes qu'un bolos! Obrázek č. 12: Slovníkové heslo bolos na portálu vydavatelství Larousse Zdroj: http://larousse.fr/dictionnaires/francais Jak bylo výše uvedeno, v době našeho prvního zájmu o tento lexém v roce 2006 byl lexém již přítomen ve specializovaných slovníčcích předměstského slangu, z nichž jako nej reprezentativnější příklad uvádíme Dictionnaire de la zone (DZ). Dlouho jsme za nejstarší lexikografický záchyt slova považovali heslo bolos, bolosse ve slovníku Bien ou quoi? la langue des jeunes á Ivry et á Vitry-sur-Seine z roku 2004 [Dobrý, jde to? jazyk mládeže z Ivry a z Vitry-sur-Seine] (Laffitte a Younsi 2004). Až dodatečně jsme ale zjistili, že zdaleka není nejstarší, protože již o deset let dříve heslo bolosse zachycuje slovníček Crame pas les blases [Nepráskni přezdívky] z roku 1994, který vytvořili pod vedením Borise Seguina žáci na severním pařížském předměstí Pantin (cité des Courtilliěres) jako doplněk k souboru svých básní a textů. Heslo zachycuje grafickou variantu bolosse a pouze význam „ten, kdo si kupuje drogy" (Seguin a kol. 1994: 101). Tento výskyt je ovšem ojedinělý, tentýž autor totiž o dva roky později vydal rozsáhlejší slovník Les Céfrans parlent aux Francais [Couzi-fran mluví k Fran-couzům] (Seguin a Teillard 1996), vytvořený obdobnou spoluprací s žáky z téhož předměstského sídliště v Pantin, ale lexém bolosse v n ě m již chybí. Srovnáme-li p r ů m ě r n é „stáří slov" (viz výše kap. 4.2.1, tzv. rattrapages) nově zařazovaných do prestižních referenčních slovníků, které se pohybuje kolem 70 let, je zřejmé, že se zařazení lexému bol(l)os(s/se) odehrálo překvapivě rychle vzhledem k faktu, že slovo nesplňuje kritéria 4B (viz kap. 4.2.1). N a rozdíl od původní domněnky vyvozené z excerpcí rapových textů, kterou od nás převzalo nakladatelství Le Robert, tedy že se tento lexém začal šířit na přelomu tisíciletí z jižního předměstí Paříže (Vitry-sur-Seine a okolí, viz kap. 4.3), jsme tedy tento lexém dodatečně našly figurovat v Seguinově slovníčku již z roku 1994, který popisuje slang mládeže na severním předměstí Paříže. Byť se zde nacházel ve formě hapaxu, ukázalo se tímto, že je lexém podstatně staršího data, než byl původní předpoklad. Naši hypotézu jsme tedy musely přehodnotit, nicméně fakt, že se argotismus původně 4.5 Časosběrný výzkum difúze neologismu bol(l)os(s/se) drogových dealerů za dvacet let po prvním zaznamenání dostane do referenčních slovníků francouzštiny, je vcelku nevídaný jev (cf. kap. 4.2.5). Závěrem této poslední praktické podkapitoly celé práce si dovolíme krátkou bilanci. N a sedmé konferenci o slangu a argotu v Plzni roku 2003 vytyčil Pavol Odaloš ve třech bodech perspektivy slangu a argotu ve 21. století. Jako první bod v této perspektivě vidí prohloubení lingvistické stránky výzkumu slangu a argotu (terminologie, metody, aktivity) zkoumáním nových d r u h ů sociolektů v komunikaci. Námi navržená terminologie identitami (tedy n u t n ě sociolektální) neologie na příkladech zkoumání rapových textů a lexémů, které se v nich objevují, mezi mládeží, snad přináší i nové metodologické a praktické výsledky. Druhým bodem je podle Odaloše nutnost zaobírat se také nelingvistickými aspekty (výzkumně-institucionálními, historiografickými, bibliografickými), které umožní komplexnější vidění slangu a argotu. I o to jsme se v této práci pokusili přiblížením okolností vzniku sociolektologie a jejího postavení vůči neologii i sociolingvistice, včetně historiografického exkurzu k p r a m e n ů m difúze neologismu argot na úkor dříve rozšířenějšího termínu jargon. A nakonec vidí Odaloš jako třetí perspektivu právě probíhajícího století nutnost zvýraznění synchronně-diachronního přístupu a komparativní aspekt výzkumů. Naprosto souhlasíme s jeho názorem, že je potřebné vidět slang a argot „ako fenomény existujúce v priestore a čase" (Odaloš 2005: 9-10). A právě na difúzi j e d n é lexikální inovace, identitárního neologismu bol(l)os(s/se), od stadia hapaxu přes neologický a mediální třesk až po zařazení do referenčních slovníků jsou tyto časoprostorové fenomény dobře patrné. 5 ZÁVĚR Výzkum lexikálních inovací, které produkuje, šíří a totemizuje francouzská mládež za účelem posilování obecně generační či specificky skupinové soudržnosti, je interdisciplinárním počinem s p o m ě r n ě krátkou tradicí, vezmeme-li v úvahu hlavní směry ve vývoji francouzské a do jisté míry i světové jazykovědy. Legitimizace dříve opomíjené „jazykové periferie", do níž se převážně substandardní a dobově i generačně příznakové lexikum s nejistou mírou „trvanlivosti" na jazykovém trhu zcela jistě řadí, roste se vzrůstající rolí sociolingvistiky i s etablováním metodologických postupů kvantitativního a kvalitativního sběru jazykových dat. Terminologické zamyšlení nad problematikou koncepčního uchopování termínů jako neologismus, sociolekt, skupinová identita a jazykové reprezentace nás vede k novému pojmenování sociolexikologie a sociolexikografie pro hraniční disciplíny na pomezí lexikológie/lexikografie a sociolingvistiky, které berou ohled jak na základní poznatky sociolingvistických metod výzkumu i vymezených sociálních skupin, v našem případě skupin adolescentů a postadolescentů (psychická specifika jednotlivců a sociální normy reálných i virtuálních kolektivů), tak i na úskalí sběru neologismů a obecněji specifických prostředků sociolektů (jako jsou hapaxy, efeméra vs lavinovitě se šířící trendové výrazivo) a na specifika jejich slovníkového zaznamenávání. V této práci bylo pojednáno o dynamických jevech v lexikonu s ohledem na sociolingvistické aspekty sběru a popisu generačně příznakových slov. Českému publiku se zde snažíme představit hlavní směry bádání ve frankofonní jazykovedné tradici i její současnosti, a to v oblasti neologie, sociolektologie, metalexikografie a urbánní sociolingvistiky, místy s přihlédnutím ke společným rysům s analogickými českými výzkumnými poznatky. 5 Závěr První kapitola nastínila hlavní teoretické koncepty a náplň jednotlivých obecně jazykovedných pojmů vztahujících se k otázkám jazykové změny, synchronní dynamiky a uchopování temporality, s nimiž v dalších výkladech pracujeme. Z různých vědeckých paradigmat, která se k jazykové změně váží, detailněji rozebíráme difuzionistické teorie mimojazykové (Tarde, Rogers) i jazykové (Coseriu) a především pak tzv. ranou francouzskou sociosémantickou školu, která se jazykové kreativitě a jejímu sociálnímu šíření jako první soustavněji věnovala (konkrétně především Bréal, Darmesteter, Meillet a někteří jeho žáci). Ve d r u h é části práce naznačený historický pohled na studium lexikálních inovací prohlubujeme směrem do starší minulosti, ke kořenům termínů neologismus, neologie a dalších derivátů tohoto metalingvistického označení novosti slov. Jde o téma hojně traktované vzdělanou společností ještě dávno před prvními atestacemi těchto ekonomických termínů. Zároveň s jejich rozšířením mezi francouzskou kulturní elitou získaly novou dynamiku i spory mezi m o d e r n ě smýšlejícími intelektuály propagujícími u m ě n í „neologie" a tradicionalisty odsuzujícími zneužívání „neologismu". Tuto dynamiku dokladujeme na dobových materiálech, především příkladech z dobových lexikografických počinů. Až Velká francouzská revoluce přispěla k významovému posunu a neutralizaci pejorativních konotací slova neologismus, který se svého historického „cejchu" definitivně zbavil v lexikografických pracích ale až téměř o století později. Neografie je ale úzce spojena i se sociolektografií, jejíž tradici, mýty a metalingvistický aparát nastiňujeme v závěru d r u h é kapitoly. Ztráta centrality termínu jargon ve prospěch označení argot a jeho novodobé významové proměny tuto druhou a poslední kapitolu teoretické části práce uzavírají. Třetí část této monografie tvoří pět případových studií, které mají za cíl představit českému publiku náš výzkum aplikující teoretické poznatky na konkrétním lexikálním materiálu. Zde se již věnujeme disciplínám ukotvujícím sociolexikologické nazírání na problematiku identitárních neologismu z praktického úhlu pohledu, p o m o c í exemplifikací na francouzském a místy i na srovnatelném českém jazykovém materiálu. Tradice výzkumu sociolektů ve Francii je dána do souvislosti s vývojem chápání termínu argot, který, upřesněn různými epitety, zahrnuje to, co česká sociolektologie označuje jako slangy a argoty. První studie této třetí kapitoly se věnuje řešení příznakovosti ve francouzských slovnících jednak z pohledu diachronního (proměny ve frekvenci značek označujících substandardní lexikum), jednak z komparativního pohledu českého romanisty, který hledá paralely k o b d o b n ý m českým kategoriím (především k významu značky expr.). Konstatujeme značnou dynamiku vývoje přidělování značek v období mezi koncem 60. let a současností, kdy jsou některé značky postupně opouštěny (zejménapop.), jiné nově kombinovány (arg. fam.). Ve srovnání s plastičtější českou situací je pozorována tendence ke stále více generalizujícímu označování substandardu pomocí všeobjímající značky fam. 5 Závěr Tento úvodní metalexikografický přehled n á m slouží jako opora pro druhou studii této části práce, ve které porovnáváme tři korpusy lexikálních prostředků současné substandardní francouzštiny. První korpus byl vytvořen na základě excerpce z všeobecných výkladových slovníků, druhý ze slovníků sociolektů uznávaných francouzskou odbornou veřejností a třetím studovaným korpusem je náš vlastní jazykový korpus rapových textů, ve kterém je nespisovná francouzština hojně zastoupena. Cílem bylo zjistit, zda se do různých typů slovníků začleňuje totéž lexikum, a potvrdit hypotézu tzv. neologické cesty substandardních lexikálních jednotek od jejich prvních výskytů přes šíření mezi uživateli a v médiích až po slovníkové ukotvení. Komparační analýza materiálu pak ověřovala, zdaje substandardní lexikum, které slovníky nově začleňují do svých heslářů, popisováno s ohledem na definice ve slovnících sociolektů a v opačném směru pak zjišťovala, jakým způsobem se do slovníků začleňují substandardní jednotky, které jsou nejfrekventovanější v textech rapu. Těmito lexikografickými studiemi se snažíme poukázat na paralely mezi vývojem studia sociolektů a studia neologismů z hlediska funkčního a metodologického. Neologie je lexikology i lexikografy zkoumána p r i m á r n ě v žurnalistických textech, případně s terminologickými intencemi, jen okrajově a nedůsledně zahrnuje i neologii substandardu. Ta se většinou debatuje zvlášť jakožto součást pozorování dynamiky sociolektů. Snaha o systematickou extrakci lexikálních inovací roste s nástupem automatizace lexikografické filtrace a s rozvojem korpusových možností, které rychle doplňují mezery v materiálové základně popisu lexikonu (tzv. rattrapages). Základním p r o b l é m e m nejen pro slovníkáře ale zůstává definování toho, co je kdy a pro koho dobově příznakové. Byť je v lingvistice tento aspekt hojně debatován, jeho uchopování naráží na obtíže psychosociálního rázu, kdy neologický pocit jednotlivce, byť o d b o r n ě poučeného, nemusí nutně odrážet názor skupinový. H u d e b n í žánr rap je pak východiskem pro výklady i v následujících dvou částech práce, kde je pojat jakožto zdroj inovačních tendencí v lexikonu francouzské mládeže. Třetí studie nahlíží na rapové texty optikou urbánní sociolingvistiky, kde je demonstrována symbolická role teritoria skrze substandardní modifikace vyslovování čísla departementu. Na příkladu raperů z Val-de-Marne (departement 94) je zřejmé, že teritoriální apropriace je j e d n í m z hlavních prostředků jinak problematického ukotvování identity u mládeže žijící na předměstských sídlištích všech větších francouzských měst. T i jsou často potomky imigrantů a kulturně se ztotožňují spíše s tzv. kulturou ulice sdílenou napříč socioekonomicky defavorizovanými aglomeracemi největších francouzských měst, pro kterou je h u d e b n í žánr rap charakteristický. Předměstská mládež je ve francouzské sociologické literatuře často definována jako svébytná kulturní entita, která je lexikálně inovativní díky plurilingvnímu zázemí většiny svých mluvčích. Vytváří si vlastní normy vyjadřování, které 5 Závěr se dynamicky šíří přes obecný slang mládeže do nespisovné francouzštiny, a to nejen skrze média, ale i přirozenou generační o b m ě n o u . Poukázání na variantnost současné francouzštiny a na pestrost difuzních modelů identitárních neologismů je j e d n í m z hlavních cílů této práce. V otázkách difúze inovací se pak zřetelně projevuje tzv. neologismus autorit, tedy sociální hierarchií p o d m í n ě n á rychlost šíření novotvarů v rámci daných sociálních vazeb. Ve čtvrté případové studii ověřujeme Sablayrollesovu hypotézu, že neologicita slova je n e p ř í m o ú m ě r n á jeho rozšíření, a to na výsledcích dotazníkového šetření u francouzské mládeže, která se zde vyjadřuje ohledně užívání a prožívání vybraných identitárních neologismů šířených prostřednictvím textů rapových písní známých interpretů. Byť námi vybraný vzorek lexémů (sisi, bicrave a werss) hypotézu nepotvrdil, poukázal na významnou roli raperů jakožto šiřitelů inovací a případně i iniciátorů významových posunů, které vedou k polysémizaci slov. V závěrečné páté studii tohoto oddílu, která zároveň celou monografii uzavírá, jsou prezentovány hlavní výsledky dlouholetého výzkumu difúze slova bolos(s/ se). Tento neologismus, který se n á m podařilo zachytit v rané fázi tzv. neologického třesku mezi pařížskou mládeží, se b ě h e m několika let rozšířil natolik, že je dnes zařazen do většiny hlavních referenčních monolingvních slovníků francouzštiny, publikovaných ve Francii. Difundoval z původně úzkého sociolektu na pařížských předměstích (zachycen je nejprve jako tzv. ontotyp v sociolektu dealerů drog pro označení klienta, který se nechá j e d n o d u š e napálit) skrze předměstskou multietnickou mládež (jako dysfemický ontotyp, sociotyp i etnotyp) do obecného slangu mládeže (už ale pouze jako ontotyp se zápornou expresivitou, označující nečleny kolektivů a různě diskriminovatelné jedince - šikanovatelné, neúspěšné, n e m o d e r n ě oblečené, hloupé atd.) a následně pak tento lexém pronikl do povědom í mezigeneračního. Časosběrná studie názorů francouzské mládeže v p r ů b ě h u této difundace mezi lety 2008-2018 poukazuje na jeho změny významové, pravopisné a zejména pak identitami. Lexém je zajímavý pro svoji etymologickou neprůhlednost a grafickou neukotvenost i pro rychlý tzv. mediální třesk, díky němuž se nedávno dostal i do nejprestižnějších referenčních slovníků, a lze jej považovat za prototyp identitárního neologismů francouzské mládeže. Reflexe nad mediálním zájmem o náš výzkum zároveň přináší otázky o neutralitě sociální vědy, neboť případ rychlého zařazení lexému do referenčních slovníků pod vlivem „mediálního třesku" upozorňuje na existenci velmi křehké hranice mezi vědeckou deskripcí a intervencí do jazykové reality, kterou referenční slovníky svou preskriptivní rolí zajišťují. Představené kapitoly ze sociolexikologie měly za hlavní cíl poukázat na to, jak se lexikální inovace zobrazují uživatelům slovníků, jak je lze excerpovat z generačně příznakových sociolektu a testovat p o m o c í časosběrné dotazníkové metody. Námi navržené označení sociolingvistika inovací (SI) m á i přes nové označení ve zkoum á n í jazyka dlouhou tradici s uplatněním různých m é n ě či více vědeckých metod. 5 Závěr To jsme se v teoretické části práce snažili ukázat na časové ose jdoucí od raně novověkých jazykových Komentátorů (Remarqueurs, viz kap. 3.1, přes tzv. rané sémantiky (viz kap. 2.2.1) a pionýry sociolektologie a sociolektografie (viz kap. 2.2.2) k novodobým sociolingvistům a neologům. Také při práci spojené s neografií či sociolektografií, ať už při tvorbě slovníků nebo při jejich metalingvistickém komentování, jsou nutně brány v potaz jak sociolingvistické aspekty studovaných lexikálních jednotek, tak problematika difúze, expresivity a identity. Všechny tyto mezioborové subdisciplíny lexikológie spojuje jedinečný zájem o formy jazyka, které mohou, ale nemusejí mít v jazyce široké rozšíření. Lze-li tedy hovořit o ještě o j i n é m názvu, který by je zastřešoval v rámci celé jazykovědy, m ů ž e m e uvažovat o termínu lingvistika efemér. Toto označení konotuje důvody „efemérnosti" zájmu, ba často až záměrné marginalizace daného odvětví ve vztahu k pracím vědců zabývajících se tradičnějšími jazykovednými disciplínami, kde je stabilita p ř e d m ě t u zkoumání podstatně vyšší. Konkrétně u zkoumání neologického lexika generovaného mládeží pak tento marginální či spíše nesouvislý zájem většiny jazykovědců může souviset také s faktem, že od určitého věku je přístup vědce k respondentům, potažmo terénním sondám ztížen generačním rozdílem v chování i mluvě. Lze pak pozorovat větší obezřetnost respondentů při participačním pozorování či dalších metodách výzkumu a ve větší míře se tu tedy může projevovat tzv. paradox pozorovatele. Často lze tedy pozorovat spolupráci vědecdiplomant, neboť studenty nejenže téma oslovuje a vedoucí prací informuje, ale tito mladší vědci mají také jednodušší přístup k vrstevníkům. Toto konstatování vychází především z vlastní zkušenosti (cf. Podhorná-Polická 2007 vs Fiévet a Podhorná-Polická 2016). Lingvistika efemér m á ale i přes svou okrajovost a metodologické obtíže svou váhu, protože obecně platí, že tato „mravenčí" práce na materiálu obsahujícím množství okazionalismů a hapaxů nese své ovoce až s odstupem času. Efeméra, která v jazyce „přežijí" jsou motorem jazykové změny a jejich včasné lexikografické zachycení může přinést cenné poznatky například o raných fázích formování významu. Právě neologismy, které mají pro mládež silnou identitami a kohezivní funkci, zde označované jako identitami neologismy, mají zajímavou sémantickou dynamiku v období své nejsilnější expresivity při r a n é m meziskupinovém přenosu, kterou lze zachytit pouze a jenom synchronním vzorkováním. Jak plyne čas, expresivita slov, která pro nás kdysi byla identitami, se stírá stejně jako jejich příznak novosti, adolescentní skupinové vazby slábnou a pozorujeme, jak nové generace adolescentů přebírají a formují či transformují své vlastní neologismy/ sociolektismy: Ita verborum vetus interit aetas, et iuvenum ritu florent modo nata vigentque... Stejně jako naši předchůdci, včetně Horatia, jsme užaslými pozorovateli variet lexikální kreativity plynoucí časem a prostorem, jejíž útržky se pokoušíme zachytit. S U M M A R Y T h e dynamics of the diffusion of lexical innovations Identity, neologisms and sociolects in the French language context The present monography aims to outline current research trends of the French language substandard level. The work combines a sociolinguistic perspective with a lexicological one in order to observe not only in what way and how fast lexical innovations are spreading, but also what attitude to lexical innovation the speakers themselves usually take, or what attitude the linguists and the creators of reference dictionaries should take towards neologisms. Neologisms are observed here as a result of the individual or societal creation that give rise the feeling of newness, strictly subjective but often shared by members of similar age or similar sociocultural background. The promoted new term "identitary neologisms" is define as substandard items in lexicon which can provide the feeling of modernity, of expressivity and, mainly, the sense of group belonging. Their over usage in communication between peers is a feature that allow the researcher not only to capture them quickly it also to notice a frequent polysemic use and semantic instability (or graphic one, in written mode). The work contains two chapters of the theoretical frame, called Sociolexicology and Sociolinguistics of Innovation and History of lexical innovation in France, followed by five case studies. The introductory part of the first chapter (pp. 13-38) is conceived interdisc i p l i n a r y in order to discuss the concept of temporality in language in terms of philosophy, sociology, classical structuralist linguistics and economics. In the second part of the this chapter (p. 39-80), the so called "sociolinguistics of innovation" is outlined, focusing on Gabriel Tarde's sociological theory of imitation and S u m m a r y especially on Everett Rogers's economic theory of diffusion of innovation that allows to name the various stages in the dissemination of neologisms and the various types of speakers' behaviour towards them. The debate about the causes of linguistic change, which was very much alive in French linguistics from the mid-nineteenth century to about the mid-twentieth century, is presented in details in this chapter, putting the ideas of classical authors (Darmesteter, Breal, Meillet, Vendryes, etc.) in the context of relevant period ideas about language (e.g. language as a natural organism), the spread of linguistic changes (wave theory) and the role of society in formation of new lexical items. A second theoretical chapter entitled History of lexical innovation in France (pp. 81-133) documents the attitudes of French scholars to newly created words from the period of classicism to the 1990s, when important laws were passed to „defend" the French language. Efforts to regulate the French language and its vocabulary are most pronounced during the period of classicism, fading into the background during the French Revolution, but after an industrial revolution marked by France's retreat from the world stage and a by a distinct fascination with the Anglophone environment, French linguistic protectionism is back on the scene. The French dictionaries of those periods follow those attitudes and lexicographic treatment of the neology give a significant proof of those attitudes' changes in description of the most visible part of linguistic change - the lexicon. In five case studies, the attention is first driven to the unsystematic conception of expressivity in French dictionaries and its theoretical roots that are analysed in a case study entitled Labelling and Expressiveness in French Lexicography (p. 137-179). O n the sample of 50 social symptomatic words, the evolution of expressiveness labelling in Le Petit Robert and he Petit Larousse dictionaries is observed over the past 40 years. The label pop. (populaire, „folk") is gradually disappearing in favour of a combination of Jam. and arg. labels that describe the appropriate context of use and sociolectal origins. The transformation into the labelling of expressiveness seems to be linked to a change in sociolinguistic conceptualisation; the lexicographers used to see substandard words as symptomatic of a particular social group, whereas today they see them more as symptomatic of a particular discourse. A second case study, entitled From Meta-lexicography to Meta-sociolectography and Lexicometry: neology in dictionaries and in the corpus of rap lyrics RapCor (pp. 180-209), discuss the question of what criteria French lexicographers use to include a new word in the general vocabulary. The main goal is to show that French dictionaries are still very resistant to the inclusion of neologisms, mainly those coming from stigmatized parts of population. The third case study, Rap in Sociolexicological Research (pp. 210-243), aims to validate hypotheses on the emergence and diffusion of identitary neologisms through sociolinguistic analysis of four items largely used by young French, bolos, S u m m a r y sisi, bicrave and werss. The hypothesis of so called "neologism of authority" assumes that with the increase of speaker's prestige, the probability of the difussion of his verbal creation increases and this assumption is verified on the texts of rap singers who has big media coverage and on the questionnaires between French students. In a fourth case study called Circulation of lexical innovation i n suburban youth and i n rap: a case of territorial appropriation in the Val-de-Marne department (pp. 244-275), it is analysed how youth identity is constructed thanks to the sense of belonging to their territory. O n some examples from rap song' texts, it is shown how such identification occurs i n discourse. The official numerical designation of the rapper's home department often appears, read i n numerical order (i.e. 94 as "neuf-quatre", nine-four). The last case study, Longitudinal research on the diffusion of neologism bol(l)os(se) (pp. 276-311), summarizes a decade of sociolinguistic research, based on series of questionnaires that tested the word's diffusion and its semantic change among French youth at different times and places. This word could be consider, i n the beginning of this research, as an ideal exemple of the category of identitary neologisms. BIBLIOGRAFIE Autocitace FIÉVET, Anne-Caroline a Alena PODHORNÁ-POLICKÁ. Les médias, ľargot et ľimaginaire argotique - une comparaison franco-tchěque. Revue ďétudes francaises. Budapest: ELTE, 2006, roč. 11, č. 1, s. 27-52. FIÉVET, Anne-Caroline a Alena PODHORNÁ-POLICKÁ. Etude contrastive de la circulation des néologismes identitaires pour les jeunes dans ľespace médiatique. Neologica, 4, 2010, s. 13-39. FIÉVET, Anne-Caroline a Alena PODHORNÁ-POLICKÁ. La notion ď« argot commun des jeunes »: approches lexicographique et socio-didactique dans les cours de FLE. In: BASTIAN, Sabine a Jean-Pierre GOUDAILLIER, eds. Registres de langue et argot(s): lieux d 'emergence, vecteurs de diffusion. München: Martin Meidenbauer, 2011. s. 371-389. Sprache-Kultur-Gesellschaft 9. FIÉVET, Anne-Caroline a Alena PODHORNÁ-POLICKÁ. Ľ appropriation territoriale par les jeunes ä travers ľétude ďun corpus de messages envoyés ä la radio Skyrock. In: ABECASSIS, Michael a Gudrun LEDEGEN, dirs. De la genese de la langue á Internet. Oxford-BernBerlin-Bruxelles-Frankfurt: Peter Lang, 2015. s. 51-70. Modern French Identities 118. FIÉVET, Anne-Caroline a Alena PODHORNÁ-POLICKÁ. Ľobservation longitudinale comme méthode en socio-lexicologie: bilan et perspectives. In: CUSIMANO, Christophe, Alena PODHORNÁ-POLICKÁ a Zuzana RAKOVÁ. Actes du XXXVe colloque international de linguistiquefonctionnelle. Brno: Masarykova univerzita, 2016. s. 127-131. FIÉVET Anne-Caroline a Alena PODHORNÁ-POLICKÁ. La dynamique du francais des jeunes : deux périodes ä sept ans ďintervalle (1987-1994 et 2010-2017). ELAD-SILDA [online]. n°l, 2018 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://revues.univ-lyon3.fr/elad-silda/index.php?id=298. https://doi.org/10.35562/elad-silda.298 HILDENBRAND, Zuzana a Alena POLIČKA. Nové výpůjčky a jejich ekvivalenty v češtině, francouzštině, řečtině a polštině. Časopis pro moderní filologii. Praha: AV ČR, Ustav pro jazyk český, 2014, roč. 96, č. 1, s. 100-110. ® Bibliografie MARTINEZ, Camille a Alena PODHORNÁ-POLICKÁ. Des chansons de rap aux dictionnaires: regards croisés entre la métaargotographie et la métalexicographie. In: GOUDAILLIER,Jean-Pierre a Eva LAVRIC, dirs. Argot(s) et variations. Frankfurt, Bruxelles, New York, Oxford: Peter Lang, 2014. s. 283-301. InnTrans. Innsbrucker Beiträge zu Sprache, Kultur und Translation - Volume 6. PODHORNA, Alena. Terminologické srovnání,slangu' a ,argotu' v pojetí české a francouzské lingvistiky. In: CHÝLOVÁ, Helena, ed. Sborník přednášek z VII konference o slangu a argotu v Plzni 24. - 25. září 2003. Plzeň: Pedagogická fakulta ZČU v Plzni, 2005. s. 12-16. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena. Peut-on parter ďun argot commun des j'eunes? Analyse lexicale des universaux argotiques du parter desjeunes en lyce'es professionnels en France (Yzeure, Paris) et en République tchěque. These sous la direction de Jean-Pierre Goudaillier, Marie Krčmová et Ladislava Miličková. Paris - Brno: Université Paris V - René Descartes - Masarykova univerzita, 2007. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena. Univerzália ve slangu mládeže. In: CHÝLOVÁ, Helena, ed. Slang a argot. Sborník přednášek z 8. konference o slangu a argotu konané v Plzni ve dnech 26.-27. února 2008. Plzeň: Pedagogická fakulta ZČU v Plzni, 2008, s. 67-71. PODHORNA-POLICKA, Alena. Universaux argotiques desjeunes: analyse linguistique dans les lycées professionnels francais et tchěques. Brno: Munipress, 2009. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena, ed. Aux marges de la langue: argots, style et dynamique lexicale. Hommage á Marc Sourdot pour son 65ime anniversaire. Brno: Munipress, 2011. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena. RapCor, Francophone Rap Songs Text Corpus. In: HORÁK, Aleš et al., eds. Proceedings of the Fourteenth Workshop on Recent Advances in Slavonic Natural Languages Processing, RASLAN 2020. Brno: Tribun EU, 2020, s. 95-102. PODHORNA-POLICKA Alena. RapCor. Rapovy korpus [online prezentace]. Brno: Masarykova univerzita, 2009-2021. [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/phil/ Pracoviste/URJL/rapcor/index.html. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena a Anne-Caroline FIÉVET. Le questionnaire comme moyen de circonscrire ľemploi d'un „mot identitaire" pour les jeunes. In: BOYER, Henri, dir. Pour une epistemologie de la sociolinguistique. Limoges: Lambert Lucas, 2010, s. 301-308. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena a Anne-Caroline FIÉVET. Approximations perceptives des locuteurs et éclaircissements stylistiques des auteurs: les arabismes ä la lumiére de ľargot des jeunes (des cités). In: VITALI, Ilaria, dir. Intrangers (II). Post-migration et nouvellesfrontiěres de la littérature beur. Bruxelles: Academia Bruylant, 2011a, s. 77-122. Collection Sefar 3. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena a Anne-Caroline FIÉVET. Argot commun des jeunes et fran^ais contemporain des cités dans le cinéma francais depuis 1995: pratiques des jeunes, reprises cinématographiques et enjeux pour la francophonie. In: ABECASSIS, Michael, Gudrun LEDEGEN a Karen ZOUAOUI, eds. La francophonie ou ľéloge de la diversité. Newcastle upon Tyne: Cambridge Scholars Publishing, 2011b, s. 77-125. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena a Anne-Caroline FIÉVET. Le rap en tant que vecteur des innovations lexicales: circulation médiatique et comportement des locuteurs. In: ABECASSIS, Michael a Gudrun LEDEGEN, dirs. Écarts et apports des médias francophones. Lexique et grammaire. Oxford, Bern, Berlin, Bruxelles, Frankfurt: Peter Lang, 2013. s. 113-139. Modern French Identities. Vol. 108. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena a Petra VAŠKOVÁ. Prolégoménes ä ľétude des anglicismes néologiques: facteur diatopique et précarité langagiére chez les jeunes Québécois Bibliografie ďaujourďhui. In: BULOT, Thierry, Isabelle BOYER a Marie-Madeleine BERTUCCI, dirs. Diasporisations sociolinguistiques & précarités. Discrimination(s) et mobilité(s). Paris: ĽHarmattan, 2014. s. 75-96. Espaces discursifs. POLIČKA, Alena. O současném francouzském slangu a slangové lexikografii. Cizíjazyky. Brno: Tribun EU, 2012, 56, 2, s. 13-16. Poznámka: Všechny zde uvedené studie i ostatní autorčiny práce (kromě monografií) jsou dostupné na: https://is.muni.cz/www/12093/articles/. Odkazy na korpus a webové prezentace korpusu viz níže sekce Online zdroje. Použitá literatura AARSLEFF, Hans. Bréal, la sémantique et Saussure. Histoire - Epistemologie - Langage, tome 3, fascicule 2, 1981, s. 115-133. https://doi.org/10.3406/hel.1981.1077 ABECASSIS, Michael. Le francais populaire: a valid concept? Marges Unguistiques, n°6, 2003, s. 116-132. AITCHISON, Jean. Language change. Progress or Decay"? 4th edition. Cambridge: Cambridge University Press, 2013. 1. vyd. 1981 Fontana Press. Akademický slovník současné češtiny [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR, 2012-2021. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.slovnikcestiny.cz/. ALLETZ, Pons-Augustin. Dictionnaire des richesses de la langue frangoise, et du néologisme qui s'y est introduit [online]. Paris: Saugrin, 1770. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://galli- ca.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k50413f. ANDROUTSOPOULOS, Jannis a Arno SCHOLZ. On the recontextualization of hiphop in European speech communities. PhiN - Philologie im Netz [online]. n° 19, 2002, s. 1-42. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://web.fu-berlin.de/phin/phinl9/pl9tl. htm. ARMOGATHE, Jean-Robert. Néologie et ideologie dans la langue francaise au 18e siěcle, Dix-huitiěme Siede, n°5, 1973, s. 17-28. https://doi.org/10.3406/dhs.1973.1025 AUER, Peter a Franz HINSKENS. The role of interpersonal accomodation in a theory of language change. In: AUER, Peter, Franz HINSKENS a Paul KERSWILL, eds. Dialect change. Convergence and Divergence in European Languages. Cambridge: Cambridge University Press, 2005, s. 335-357. https://doi.org/10.10l7/CBO9780511486623.015 AUZANNEAU, Michelle. Identités africaines, le rap comme lieu ď expression. Cahiers d'Etudes Africaines. Paris: EHESS, n° 163-164, 2001, s. 711-734. https://doi.org/10.4000/ etudesafricaines.117 AYRES-BENNETT, Wendy. La persistance de 1'idéologie linguistique des remarqueurs dans les chroniques de langage de 1925 ä nos jours. Circula [online]. n°l, 2015, s. 44-68. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://circula.recherche.usherbrooke.ca/wp-content/ uploads/2015/10/2015_01_Circula.pdf. https://doi.org/10.l7ll8/11143/7992 BACHMANN, Christian a Luc BASIER. Junior s'entraine trěs fort: ou le smurf comme mobilisation symbolique. Langage et societě, n° 34, 1985, s. 57-68. https://doi.org/10.3406/ lsoc.1985.2038 BAIDER, Fabienne, Efi LAMPROU a Monique MONVILLE-BURSTON, eds. La marque lexicographique. Etats presents, voies d'avenir. Limoges: Lambert-Lucas, 2011. @ Bibliografie BALLY, Charles. Tratte de stylistique francaise. Volume 1. Deuxiěme edition. Heidelberg: Carl Winter's Universitätsbuchhandlung, 1921. 1. vyd. 1909. BALLY, Charles. La linguistique generale et linguistique francaise. Deuxiěme edition entiěrement refondue. Berne: A. Francké, 1944. 1. vyd. 1932. BARRIO, Sébastien. Sociologie du rapfrancais: etat des lieux (2000/2006). These sous la direction de Remy Ponton. Saint Denis: Universite Paris 8, 2007. BASTIAN, Sabine, Thierry BULOT a Elisabeth BURR, eds. Sociolinguistique urbaine et développement durable urbain (Enjeux et pratiques dans les socie'te's francophones et non francophones). München: Martin Meidenbauer Verlag, 2009. BAUMAN, Zygmunt. Tekutá modernita. Z angličtiny přeložil S. Blumfeld. Praha: Mladá fronta, 2002. BAUVOIS, Cecile. L'äge de la parole : la variable age en sociolinguistique. DiversCité Langues [online]. Vol. III, 1998 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.teluq.uquebec. ca/ diverscite/entree.htm. BAŽIN, Hugues. La culture hip-hop. Paris: Desclée de Brouwer, 1995. Collection Habiter. BEAUZÉE, Nicolas. Néologique. In: ENCCRE: Edition numérique collaborative et critique de VEncyclopédie (1751-1772) [online]. Tome XI, 1765, s. 94. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://enccre.academie-sciences.fr/encyclopedie/article/vll-378-0/. BENEŠOVÁ, Lucie. Mluvené' korpusy: přednosti a limity [online prezentace], 2012 [cit. 2021- 02-27]. Dostupné z: http://slideplayer.cz/slide/3283264/. BENZITOUN, Christophe, Jeanne-Marie DEBAISIEUX a Henri-José DEULOFEU. Le projet ORFÉO : un corpus ďétude pour le francais contemporain. Corpus [online]. n°15, 2016 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://journals.openedition.org/corpus/2936. https://doi.org/10.4000/corpus.2936 BERGOUNIOUX, Gabriel. Arsene Darmesteter (1846-1888). Histoire Epistemologie Langage, tome 8, fasc. 1, 1986, s. 107-123. https://doi.org/10.3406/hel.1986.1232 BERGOUNIOUX, Gabriel. Les enquétes de terrain en France. Langue francaise, n°93 Enquete, corpus et te'moin, 1992, s. 3-22. https://doi.org/10.3406/lfr.1992.5808 BERGOUNIOUX, Gabriel. Marcel Cohen: de l'arabe parle ä la sociologie du langage. La question de l'argot. In: NEVEU, Franck a kol., eds. 3' Congrěs Mondial de Linguistique Francaise [online]. Lyon: EDP Sciences, 2012, s. 695-706 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.shs-conferences.org/articles/shsconf/pdf/2012/01/shsconf_ cmlfl2_000110.pdf. https://doi.org/10.1051/shsconf/20120100110 BERGSON, Henri. Essai sur les donne'es imme'diates de la conscience [online]. Paris: F. Alcan, 1889 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://classiques.uqac.ca/classiques/bergson_ henri/essai_conscience_immediate/ essai_conscience.pdf. BERGSON, Henri. Čas a svoboda. O bezprostředních datech vědomí. Z francouzského originálu Essai sur les donne'es imme'diates de la conscience pro první české vydání roku 1947 přeložil Boris Jakovenko. Praha: Filosofia, 1994. BERRUTO, Gaetano. Identifying dimensions of linguistic variation in a language space. In: AUER, Peter a Jürgen Erich SCHMIDT, eds. Language and Space. An International Handbook ofLinguistic Variation. Theories and Methods. Berlin - New York: De Gruyter Mouton, 2010, s. 226-240. https://doi.org/10.1515/9783110220278.226 BIARD, Michel. Louis Sébastien Mercier, Néologie. Texte établi, annoté et présenté par Jean-Claude Bonnet, Paris, Belin, 2009, 598 p. Annales historiques de la Revolution francaise, vol. 360, n°2, 2010, s. 263-264. https://doi.org/10.4000/ahrf.11831 ® Bibliografie Bibliographie raisonne'e des ouvrages des savans de l'Europe. Tome second. Premiere partie. Amsterdam: Chez les Weststeins & Smith. Janvier, février, mars 1729, s. 47-55. BILLIEZ, Jacqueline. Poesie musicale urbaine: langues et identités entrelacées. In: JUILLARD, Caroline a Louisjean CALVET, eds. Les politiques linguistiques, mythes et re'alite's. Actes des premieres Journe'es scientifiques du re'seau "Sociolinguistique et dynamique des langues" de AUPELF - UREF á Dakar (16-18 decembre 1995). Paris: Aupelf - Uref, 1996, s. 61-66. BILLIEZ, Jacqueline, Karin KRIEF, Patricia LAMBERT, Antonio ROMANO a Cyril TRIMAILLE. Pratiques et representations langagiěres de groupes de pairs en milieu urbain. Rapport de recherche établi dans le cadre d'un appel d'offre de la Delegation Generale ä la Langue Francaise. Grenoble: Universitě Stendhal - Grenoble III, 2003. BISCONTI, Valentina. Neologie et néologisme au XIXe siěcle: une recomposition progressive de la dichotomie. In: MOUSSA, Sarga, ed. Le XLXe siede et ses langues. Actes du Ve Congrěs international des eludes romantiques et dix-neuvie'mistes, Paris, 24-26 janvier 2012 [online]. 2013, s. 1-22. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://etudes-romantiques.ish-lyon.cnrs. fr/wa_files/Langues-Bisconti.pdf. BLATNÁ, Renata. Metajazyk v lexikografii. In: ČERMÁK, František a Renata BLATNÁ, eds. Manuál lexikografie, Praha: H&H, 1995, s. 72-89. BLOOMFIELD, Leonard. Language. New York: Henri Holt, Reinehart and Winston, 1933. BLYTHE, Richard A. a William CROFT. S-curves and the mechanism of propagation in language change. Language, Vol. 88, No. 2, June 2012, s. 269-304. https://doi.org/10.1353/ lan.2012.0027 BOAS, Franz. Race, Language and Culture. New York: The Macmillan Company, 1949. 1. vyd. 1940 tamtéž. BOISTE, Pierre-Victor-Claude. Dictionnaire universel de la langue francoise, avec le latin, et Manuel d'orthographe et de neologie [online]. 2e edition. Paris: Desray, 1803. 1. vyd. 1800. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k5849452x. BORDET, Joělle. Les «jeunes de la cite'». Paris: PUF, 1999. Collection Le Sociologue. 1. vyd. 1998. https://doi.org/10.39l7/puf.borde.1998.01 BOUCHET, Guillaume 1874, Les Serees de Guillaume Bouchet Sieur de Brocourt; avec notice et index par CE. Roybet. Second livre Des Serees. Tome trosiěme. Paris: Alphonse Lemerre. 1. vyd. 1608. https://doi.org/10.5962/bhl.title.119039 BOUKOUS, Ahmed. Le questionnaire. In: CALVET, Louis-Jean a Pierre DUMONT, eds. L'enquete sociolinguistique, Paris: L'Harmattan, 1999, s. 15-24. BOURDIEU, Pierre. Co se chce fíct mluvením. Ekonomie jazykové směny. Z francouzského originálu Ce que parter veut dire, Ľéconomie des échanges linguistiques z roku 1982 přeložil Martin Pokorný. Praha: Karolinum, 2014. BOURSAULT, Edme. Les mots á la mode: petite comédie augmentée de quantitéde vers qui n'ont pas été dits sur le theatre [online]. Paris: Jean Guinard, 1694. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k74079n. BREAL, Michel. Les lois intellectuelles du langage. Fragment de sémantique. Annuaire de ľ Association pour ľ encouragement des etudes grecques en France, 17, 1883, s. 132-142. BRÉAL, Michel. Essai de sémantique (science des significations). Paris: Librairie Hachette et Ci e , 1897. BRŇÁKOVA, Jana. Phénoměne San-Antonio. Studia romanica, Vol. 12, 1/2012, s. 45-54. BROŽOVÁ, Martina. Analyse lexicographique de la production dictionnairique non officielle du ® Bibliografie frangais contemporain des cités. Mémoire de master sous la direction d'Alena Polička. Brno: Masarykova univerzita, 2010. BRUNET, Étienne. Le Vocabulaire frangais de 1789 á nos jours. Geněve - Paris: Slatkine Champion, 1981. Tome 1-3. BRUNOT, Ferdinand. Histoire de la languefrangaise des origines á 1900. Paris: Armand Colin, 1905-1938. Tome 1-11. BUEE, Adrien-Quentin. Nouveau dictionnaire pour servir á Vintelligence des termes mis en vogue par la Revolution [online]. Paris: Crapart, 1792. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https:// archive.org/details/nouveaudictionna00buee. BULOT, Thierry. La production de l'espace urbain á Rouen: mise en mots de la ville urbanisée. In: BULOT, Thierry, dir. Langue urbaine et identitě (Langue et urbanisation linguistique á Rouen, Venise, Berlin, Athěnes et Mons). Paris: LHarmattan, 1999, s. 39-70. BULOT, Thierry. Segregation et urbanisation linguistique. Laltérité urbaine définie ou Tétranger est une personne'. DiversCite' Langues [online]. Vol. VI, Quebec: Télé universitě du Quebec, 2001. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.teluq.uquebec.ca/ diverscite/SecArtic/Arts/2001/bulot/txt.htm. BULOT, Thierry, dir. Les parlers jeunes (Pratiques urbaines et sociales), Cahiers de Sociolinguistique, n°9. Rennes: Presses Universitaires de Rennes, 2004. https://doi.org/10.39l7/ csl.0401.0133 BULOT, Thierry. Les parlers jeunes comme objet de recherche. Pour une approche de la surmodernité en sociolinguistique, In: LEDEGEN, Gudrun, ed. Pratiques Unguistiques des jeunes en terrains plurilingues: actes de la 8e Table rondě du Moufia, [4-5] avril 2005, Universitě de la Reunion. Paris: LHarmattan, 2007, s. 11-23. BULOT, Thierry. Sociolinguistique urbaine, Linguistic Landscape Studies et scripturalité: entre convergence(s) et divergence(s). Cahiers de Linguistique, 37, 1, Cortil-Wodon: EME, 2011, s. 5-15. BULOT, Thierry a Philippe BLANCHET. Une introduction á la sociolinguistique: pour Tétude des dynamiques de la langue frangaise dans le monde. Paris: Editions des archives contemporaines, 2013. CACHIN, Olivier. Uoffensive rap. Paris: Gallimard, 1996. Collection Découvertes. CALVET, Louis-Jean. Les voix de la ville, introduction á la sociolinguistique urbaine. Paris: Payot, 1994. CALVET, Louis-Jean. Méthodes. In: MOREAU, Marie-Louise, ed. Sociolinguistique. Concepts de base. Sprimont: Mardaga, 1997, s. 211-212. CALVET, Louis-Jean. Pour une écologie des langues du monde. Paris: Plon, 1999a. CALVET, Louis-Jean. Aux origines de la sociolinguistique la conference de sociolinguistique de 1'UCLA (1964). Langage & societě, n°88, 1999b, s. 25-57. https://doi.org/10.3406/ lsoc.1999.2867 CALVET, Louis-Jean. Lendogěne, 1'exogěne et la néologie : le lexique marseillais. In: GASQUET-CYRUS, Médéric, Guillaume KOSMICKI a Cecile VAN DEN AVENNE, eds. Paroles et Musiques á Marseille. Paris: LHarmattan, 1999c, s. 57-71. CALVET, Louis-Jean. La sociolinguistique. 6e edition mise á jour. Paris: Presses universitaires de France, 2009. Que sais-je ?, n°2731. 1. vyd. 1993. https://doi.org/10.39l7/puf. calve.2009.01 CARADEC, Francois. Dictionnaire du frangais argotique et populaire. Paris: Larousse, 1977. CARTIER, Emmanuel. Neoveille, a Web Platform for Neologism Tracking. Proceedings ofthe Bibliografie EACL 2017 Software Demonstrations, Valencia, Spain [online]. 2017, s. 95-98. [cit. 2021-02- 27]. Dostupné z: http://www.aclweb.org/anthology/El7-3024. CELLARD, Jacques a Alain REY. Dictionnaire dufrancais non conventionnel. Paris: Hachette, 1991. 1. vyd. 1980. CERQUIGLINI, Bernard. La revoltě des clercs. Estienne, Gourmont, Etiemble contre 1'« invasion » lexicale. Revue beige de philologie et d'histoire. Tome 84, fasc. 3, 2006, s. 589- 606. https://doi.org/10.3406/rbph.2006.5030 CHAMBERS, J. K. Sociolinguistic Theory. Linguistic Variation and its Social Significance. Revised Edition. Chicester: Wiley - Blackwell, 2009. CHANTREAU, Pierre-Nicolas. Dictionnaire national et anecdotique pour servir á Vintelligence des mots dont notre langue s'est enrichie depuis la Revolution, et ä la nouvelle signification qu'ont recue quelques anciens mots [online]. Politicopolis: Chez les marchands de nouveautés, 1790. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark/12148/bpt6k48832j. CHEREAU, Ollivier. Le Jargon ou Langage de l'Argot reforme'. Edition critique annotée et commentée ä partir des editions lyonnaises completes (1630, 1632, 1634) avec des documents complémentaires et un dictionnaire-glossaire du jargon du livret par Denis DELAPLACE. Paris: Honoré Champion, 2008. Collection Textes de la Renaissance. CIUREANU, Petre. Saggi e ricerche su scrittorifrancesi. Genova: Italica, 1955. COBRA LE CYNIQUE [pseud. Abdelkarima TENGOURa]. Le Dictionnaire de la Zone [online]. 2000-2021 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.dictionnairedelazone.fr. COHEN, Marcel. Le langage de 1'École Polytechnique. Me'moires de la Socie'te' de Linguistique de Paris, XV, 1908, s. 170-192. COHEN, Marcel. Note sur l'argot. Bulletin de la Socie'te'de Linguistique, n°66, 1919, s. 132-147. COHEN, Marcel. Pour une sociologie du langage. Paris: Albin Michel, 1956. COHEN, Marcel. Mate'riaux pour une sociologie du langage, Tome I et II. Paris: Maspéro, 1971. Přepracované vydání knihy Pour une sociologie du langage z roku 1956. COLIN, Jean-Paul, Jean-Pierre MÉVEL a Christian LECLĚRE. Dictionnaire de l'argot. Paris: Larousse, 1992. 1. vyd. 1990. COLIN, Jean-Paul, Jean-Pierre MÉVEL a Christian LECLĚRE. Dictionnaire de l'argotfrancais et de ses origines. Paris: Larousse, 2002. 1. vyd. pod tímto názvem 1999. COLIN, Jean-Paul, Jean-Pierre MÉVEL a Christian LECLĚRE. Grand dictionnaire Argot & francais populaire. Nouvelle edition enrichie et mise ájour par Jean-Paul Colin. Paris: Larousse, 2006. COLIN, Jean-Paul, Jean-Pierre MÉVEL a Christian LECLĚRE. Le dictionnaire de l'argot et du francais populaire. Nouvelle edition enrichie et mise a jour par Jean-Paul Colin. Paris: Larousse, 2010. CONEIN, Bernard a Francoise GADET. Le « francais populaire » de jeunes de la banlieue parisienne entre permanence et innovation. In: ANDROUTSOPOULOS Jannis K. a Arno SCHOLZ, eds.Jugendsprache - langue desjeunes - youth language. Frankfurt am Main: Peter Lang, 1998, s. 105-124.VarioLingua 7. CORBIN, Pierre. Les marques stylistiques/diastratiques dans le dictionnaire monolingue. In: HAUSMANN, Franz Josef a kol., eds. Wörterbücher / Dictionaries / Dictionnaires. 1. Teilband / First Volume / Tome premier. Berlin - New York: Walter de Gruyter, 1989, s. 673-680. COSERIU, Eugenio. Sincronía, diacronia e historia. El problema del cambio lingůístico. Montevideo: Universidad de la Republica, 1958. ® Bibliografie COSERIU, Eugenio. Le changement linguistique n'existe pas. Z anglického originálu z roku 1983 ve spolupráci s autorem do fr. přeložila Annie Stas. In: BAUWENS, Henrica, ed. Diatopie, diachronie, diastratie. Approches des variations linguistiques. Studies in Language [online]. Gent: Communication & Cognition, 1992, s. 9-23 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.romling.uni-tuebingen.de/coseriu/publi/coseriu266.pdf. COUGNON, Louise-Amélie a Gudrun LEDEGEN. « Cest écrire comme je parle ». Une etude comparatiste de variétés de francais dans ľ« écrit sms ». In: ABECASSIS, Michael a Gudrun LEDEGEN, eds. Les voix des Francais - Volume 2. En parlant, en e'crivant. Oxford: Peter Lang, 2010, s. 39-57. Modern French Identities 94. COUGNON, Louise-Amélie. Langage et sms. Une etude internationale des pratiques actuelles. Louvain-la-Neuve: Presses universitaires de Louvain, 2015. CROFT, William. Explaining Language Change: An Evolutionary Approach. London: Longman Linguistics Library, 2000. CVRČEK, Václav. Conditio sine qua non: východiska a možnosti při hledání konsenzu o jazykové regulaci. Slovo a slovesnost, 73, 2, 2012, s. 103-135. CECHOVÁ, Marie. Příznakovost systémová a situačně-kontextová, Naše řeč, 88, 1, 2005, s. 9-17. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Přehled a slovníky. Praha: Karolinum, 2011. ČERNÁ, Petra. Dimension spatiale dans les discours identitaires : revendications territoriales dans le rap du 18" arrondissement de Paris. Memoire de master sous la direction dAlena Polička. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ČERVENKOVÁ, Marie. Uenrichissement dufrancais standard des sources argotiques. These sous la direction de Růžena Ostrá. Brno: Masarykova univerzita, 2002. D'HAUTEL, Charles-Louis. Dictionnaire du bas-langage, ou des maniěres de parier usitées pármi le peuple [online]. Tome premier. Paris: F. Schoell, 1808. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k506688. DANES, František. Kanadský soubor prací o jazykové normě, Slovo a slovesnost, 47, 4, 1986, s. 340-341. DANES, František. Kultura a struktura českého jazyka. Praha: Karolinum, 2009. DARMESTETER, Arsene. De la creation actuelle de mots nouveaux dans la langue francaise et des lois qui la régissent. These de doctorat présentée ä la Faculté des lettres de Paris. Paris: F. Vieweg, 1877. DARMESTETER, Arsene. La vie des mots étudiée dans leurs significations. Paris: Delagrave, 1887. DARMESTETER, James. Arsene Darmesteter. In: Arsene Darmesteter. Reliques scientifiques, recueillies par son frěre. Paris: Leopold Cerf, 1890, s. V-XLII. DAUZAT, Albert. La defense de la langue francaise. Paris: Armand Colin, 1912. DAUZAT, Albert. Les Argots de metiers franco-provencaux. Paris: Librairie ancienne Honoré Champion, 1917. DAUZAT, Albert. Ľ argot de la guerre ďaprěs une enquěte auprěs des officiers et soldats. Paris: Armand Colin, 1918. DAUZAT, Albert. Les argots: caractěres - evolution - influences. Paris: Delagrave, 1929. DE CALLIĚRES, Francois. Des mots á la mode et des nouvellesfacons de parier: avec des observations sur diverses maniěres ďagir & de s'exprimer [online]. Paris: Claude Barbin, 1692a [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k7667p. DE CALLIĚRES, Francois. Des bons mots et des bons contes [online]. Paris: Claude Barbin, 1692b [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark/12148/bpt6k76652. Bibliografie DE CALLIĚRES, Francois. Du bon et du mauvais usage dans les maniěres de s'exprimer [online]. Paris: Claude Barbin, 1693 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ ark:/12148/bpt6k7667p. DE GRANDVAL, Nicolas Ragot. Le vice puni, ou Cartouche, poéme he'roique, comique et tragique en 13 chants. Anvers: Nicolas Granveau, 1725. DE LA GRASSERIE, Raoul. Etude scientifique de Vargot et le parier populaire. L'argot francais et e'tranger dans ses vocabulaires: ses origines: ses elements et son interpretation. Paris: H. Daragon, 1907. DE LA GRASSERIE, Raoul. Des parlers des diffe'rentes classes sociales. Paris: Paul Geuthner, 1909. DE LONGUE, Louis-Pierre. Raisonnemens hazardez sur la poesie francoise [online]. Paris: Didot, 1737 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k50769w. DE SAUSSURE, Ferdinand. Cours de linguistique generale. Publié par Charles Bally et Albert Sechehaye avec la collaboration de Albert Riedlinger. Paris: Editions Payot & Rivages, 1996a. 1. vyd. 1916. DE SAUSSURE, Ferdinand. Kurz obecné lingvistiky. Z kritické edice Tullia de Maura přeložil František Čermák. Praha: Academia, 1996b. DE SINGLY, Francois. L'enquete et ses méthodes. Le questionnaire. Paris: Armand Colin, 1992. DE SINGLY, Francois. Les Adonaissants. Paris: Armand Colin, 2006. DE VAUGELAS, Claude Favre. Remarques sur la langue francoise [online]. Nouvelle edition comprenant le texte de 1'édition originale, des remarques inédites, une clef inédite de Conrart, tous les commentaires du XVIIe siěcle, des notes nouvelles, une introduction et une table analytique des matiěres par A. Chassang. Tome second. Versailles: Cerf et fils - Paris: J. Baudry, 1880. 1. vydání 1647. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http:// gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k6274587h. DECHELETTE, Francois. Largot des poilus. Dictionnaire humoristique et philologique du langage des soldats de la Grande Guerre de 1914. Paris: Jouve & Ci e , 1918. DELAPLACE, Denis. Le Jargon des Coquillars á Dijon au milieu du XV siěcle selon Marcel Schwöb (1892). Paris: Classiques Garnier, 2011. Classiques de l'argot et du jargon n°5. DELAPLACE, Denis. L'article « Argot » au fit des dictionniares depuis le XVIP siěcle. Paris: Classiques Garnier, 2013. Classiques de l'argot et du jargon n°7. DELESALLE, Simone. Raoul Guérin de la Grasserie. Son statut et son röle dans la linguistique du tournant du siěcle. In: NIEDEREHE, Hans-Josef a E.F.K. KOERNER, eds. History and Historiography ofLinguistics. Proceedings of thefourth International Conference on the History of the Language Sciences (ICHoLS TV), Trier, 24-28 August 1987. Amsterdam: John Benjamins, 1990, s. 677-687. https://doi.org/10.1075/sihols.5L2.24del DESFONTAINES, Pierre-Francois-Guyot. Dictionnaire néologique á l'usage des beaux esprits du siécle avec l'Lloge historique de Pantalon-Phoebus par un avocat de province [online]. Paris: Lottin, 1726. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bp- t6k82618t. DESMET Pieter, Johan ROORYCK a Pierre SWIGGERS. What are word worth? Language and ideology in French dictionaries of the revolutionary period. In: JOSEPH John E. a TalbotJ. TAYLOR, eds. Ideologies ofLanguage. London - New York: Routledge, 1990, s. 162-188. DETEY Sylvain, Jacques DURAND, Bernard LAKS a Chantal LYCHE, eds. Les variétés du francais parle dans Vespace francophone. Ressources pour Venseignement. Paris: Ophrys, 2010. ® Bibliografie DEVOLDER, Lola-Laurence. Arg., Pop., Farn.: Trois oeufs du méme panier? In: BAIDER, Fabienne, Efi LAMPROU a Monique MONVILLE-BURSTON, eds. La marque lexicographique. Etats presents, voies d'avenir. Limoges: Lambert-Lucas, 2011, s. 197-208. Dico 2 Rue : Le dictionnaire collaboratif de ľargot frangais [online]. 2010-2018. [cit. 2021-02- 27]. Dostupné z: http://www.dico2rue.com/. Dictionnaire Hachette. Edition 2010. Paris: Hachette Livre, 2009. DOLNÍK,Juraj. Teória spisovnéhojazyka: so zreteľom na spisovnú slovenčinu. Bratislava: Veda, 2010. DOLNÍK, Juraj. Všeobecná jazykověda. Opis a vysvetľovanie jazyka. Bratislava: Veda, 2013. DOP-MILLER, Catherine. Clement Marot et ľédition humanisté des oeuvres de Francois Villon. Romania, 112, 1991, s. 217-242. https://doi.org/10.3406/roma.1991.1668 DOUGNAC, Francoise. La néologie. Histoire - Epistemologie - Langage, tome 4, fascicule 1, 1982, s. 67-72. https://doi.org/10.3406/hel.1982.1086 DROUON, Maurice. Le « Bon Frangais ». Monaco: Editions du Rocher, 1999. DU BELLAY, Joachim. La Deffence et illustration de la langue frangoyse. Paris: Crozet, 1839. 1. vyd. 1549. DU MARSAIS, César Chesnau. Des Tropes ou Des diferens sens dans lesquels on peut prendre un merne mot dans une merne langue: ouvrage utile pour Vintelligence des Auteurs & qui peut servir ď introduction ä la Rhétorique & á la Logique [online]. Paris: Chez la veuve de Jean-Batiste Brocas, 1730. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k- 50576m?rk=64378;0. DUBOIS, Jean, Louis GUILBERT, Henri MITTERAND a Jacques PIGNON. Le mouvement general du vocabulaire francais de 1949 ä 1960 ďaprěs un dictionnaire d'usage. Le Frangais modeme, 1960, 27/2, s. 86-106, pokračování v 27/3, s. 196-210. DUBOIS, Jean, Mathée GIACOMO, Louis GUESPIN, Christiane MARCELLESI, Jean-Baptiste MARCELLESI a Jean-Pierre MEVEL. Grand dictionnaire Larousse Linguistique äf Sciences du langage. Paris: Larousse, 2007. 1. vyd. 1994. DUBUC, Robert. Manuel pratique de terminologie. 4e edition entiěrement revue. Montreal: Linguatech, 2002. 1. vyd. 1978. DUPRE, William. Lexicographia-neologica Gallica. The Neological French Dictionary containing words of new creation, not to befound in any French and English vocabulary higherto published [online]. London: Thomas Bailis, 1801. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://archive. org/details/lexicographianeOOduprgoog. DÜRKHEIM, Emile. Pravidla sociologické metody. Podle 7. vydání přeložil Ferdinand Kratina, s předmluvou Edvarda Beneše. Praha: Orbis, 1926. ECO, Umberto. Meze interpretace, Praha: Karolinum, 2005. ERNOTTE, Philippe a Laurence ROSIER. L'ontotype: une sous-catégorie pertinente pour classer les insultes ? Languefrangaise, 144, 2003, s. 35-48. https://doi.org/10.39l7/lf.144.0035 ESNAULT, Gaston. Le poilu tel qu 'il se parle. Dictionnaire des termes populaires récents et neuf employe's aux armées en 1914-1918, étudiés dans leur etymologie, leur développement et leur usage. Paris: Editions Bossard, 1919. ESNAULT, Gaston. Dictionnaire historique des argots frangais. Paris: Larousse, 1965. ÉTIEMBLE, René. Parlez-vousfranglais? Nouvelle edition. Paris: Gallimard, 1991. Collection Folio actuel. FAIRON, Cédric, Jean René KLEIN a Sébastien PAUMIER. Le langage sms. Étude ďun corpus informatisé á partir de ľenquéte « Faites don de vos sms á la science ». Louvain-la-Neuve: Presses universitaires de Louvain, 2006. Bibliografie FAIRON, Cédric. Apports du corpus SMS4Science: de la normalisation ä la compression du texte [online prezentace]. In: Séminaire du projet international sms4science: Mutation des pratiques scripturales en communication e'lectronique me'die'e. Montpellier, 15/11/2011, 2011 [cit. 2018-06-20]. Dostupné z: http://www.msh-m.fr/IMG/pdf/Fairon_Cedrick. pdf. (Již nedostupný zdroj} FERAUD, Jean-Francois. Dictionnaire critique de la langue francaise. Tome premier (A-D) [online]. Marseille: Jean Mossy Pere et fils, 1787 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http:// gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k506010. FERAUD, Jean-Francois. Dictionnaire critique de la langue francaise. Tome second (E-N) [online]. Marseille: Jean Mossy Pere et fils, 1787 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https:// gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k50602b. FIEVET, Anne-Caroline. Peut-on parier d'un argot des jeunes ? Analyse du lexique argotique employe' lors ď emissions de libre anténně sur Skyrock, Fun Radio et NRJ. These de doctorat sous la direction de Jean-Pierre Goudaillier. Paris: Université Paris Descartes, 2008. FILIACOVÁ, Sylva. Blendy v elektronickém neologickém archivu Neomat. Jazykovedné aktuality, 53, č. 3-4, 2016, s. 100-105. FILIPEC, Josef. Teorie a praxe jednojazyčného slovníku výkladového. In: ČERMÁK František a Renata BLATNÁ, eds. Manuál lexikografie, Praha: H&H, 1995, s. 14-49. FISHMAN, Joshua. Putting the 'socio' back into the sociolinguistic entreprise. International Journal of the Sociology ofLanguage [online]. Vol. 92, 1, 1991, s. 127-138 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://doi.org/10.1515/ijsl.1991.92.127. FONAGY, Ivan. La vive voix. Essai de psychophonétique. Paris: Payot, 1983. FOUGERET de MONBRON, Jean-Louis. Préservatif contre ľanglomanie [online]. Paris: A. Minorque, 1757 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/ bpt6kl329088. FRANCARD, Michel. Introduction. In: FRANCARD, Michel, Genevieve GERON a Regine WILMET, eds. Actes du colloque Ľinsécurité linguistique dans les communautés francophones périphériques. Volume 1. Louvain: Cahiers de ľlnstitut de Linguistique de Louvain, 1993. FRANCOIS, Denise. Sur la varieté des usages linguistiques chez les adultes. Relations entre langage et classes sociales. La Pensée, n°190, 1976, s. 63-73. FRANCOIS-GEIGER Denise. Introduction. In: COLIN, Jean-Paul, Jean-Pierre MÉVEL a Christian LECLERE. Dictionnaire de ľargot. Paris: Larousse, 1992, s. XI-XVII. 1. vyd. 1990. FURETIERE, Antoine. Dictionnaire universel, contenant généralement tous les mots Jrancois tant vieux que modernes & les termes des sciences et des arts [online]. Tome 1. Second Edition revue, corrigée & augmentée par Monsieur Basnage de Bauval. La Haye - Rotterdam: A. et R. Leers, 1701. 1. vyd. 1690 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica. bnf.fr/ark:/12148/bpt6k5841680f. GADAMER, Hans-Georg. Pravda a metoda L nárys filosofické hermeneutiky. Z němčiny přeložil David Mik. Praha: Triáda, 2010. GADAMER, Hans-Georg. Pravda a metoda II. Dodatky / rejstříky. Z němčiny přeložil David Mik. Praha: Triáda, 2011. GADET, Francoise. Le francais populaire. Paris: PUF, 1992. https://doi.org/10.3406/ linx.1991.1227 GADET, Francoise. La variation sociale en francais. Paris: Ophrys, 2003. GADET, Francoise. Derriěre les problěmes méthodologiques du recueil des données. Fexto! ® Bibliografie Textes & Cultures [online]. 2003. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.revue-texto. net/Inedits/Gadet_Principes.html. GADET, Francoise. Mais que font les sociolinguistes? Langage et socie'te', 107, 2004, s. 85-94. https://doi.org/10.39l7/ls.107.0085 GAGLIO, Gérard. Sociologie de Vinnovation. Paris: Presses universitaires de France, 2011. Que sais-je ?, n°3921. https://doi.org/10.39l7/puf.gagli.2011.01 GALLAIS,JeanPierre. Extrait d'un dictionnaire inutile, composepar une societě'en commandite, & re'dige' parun komme seul, á 500 Heues de l'Assemble'e nationale [online]. Paris: [s.n.], 1790. [cit. 2021- 02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k40274w. GAMBIER, Yves. Problěmes terminologiques des pluies acides: pour une socio-terminologie. Meta: journal des traducteurs, 32, 3, 1987, s. 314-320. https://doi.org/10.7202/002791ar GARDIN, Bernard, G. LEFĚVRE, Christiane MARCELLESI a Marie-Francoise MORTUREUX. Ä propos du « sentiment néologique ». Langages, 36, 1974, s. 45-52. https://doi. org/10.3406/lgge.l974.2273 GARNIER, Joseph. Les Compagnons de la Coquille, chronique dijonnaise du XV siěcle. Dijon: Typographie Duvollet-Brugnot, 1842. GAUDIN, Francois. Socioterminologie, Bruxelles: De Boeck, 2003. https://doi.org/10.39l7/ dbu.gaudi.2003.01 GAUDIN, Francois a Louis GUESPIN. Initiation á la lexicologie francaise. De la ne'ologie aux dictionnaires. Bruxelles: Editions Duculot, 2000. GASQUET-CYRUS, Médéric. Sociolinguistique urbaine ou urbanisation de la sociolinguistique. In: BULOT, Thierry, dir. Lieux de ville et identitě'. Perspectives en sociolinguistique urbaine. Volume 1. Paris: L'Harmattan, 2004, s. 31-70. GASQUET-CYRUS, Médéric, Guillaume KOSMICKI a Cecile VAN DEN AVENNE, eds. Paroles et musiques á Marseille. Les voix d'une ville, Paris: L'Harmattan, 1999. GASQUET-CYRUS, Médéric a Guillaume KOSMICKI. Introduction. In: GASQUET-CYRUS, Médéric, Guillaume KOSMICKI a Cecile VAN DEN AVENNE, eds. Paroles et musiques á Marseille. Les voix d'une ville, Paris: L'Harmattan, 1999, s. 11-23. GEFFROY, Annie. Les dictionnaires socio-politiques, 1770-1820). In: Autour de Fe'raud, la lexicographie en France, de 1762 á 1835. Actes du colloque international organise á l'Fcole Normale Supe'rieure de Jeunes Filles les 7, 8, 9 de'cembre 1984. Paris: École Normale Supérieure de Jeunes Filles 1986, s. 193-210. GEREMEK, Bronislaw. Les fils de Cain. Pauvres et vagabonds dans la litte'rature europe'enne du XV au XVIT siěcle. Paris: Flammarion, 1991. GESS, Randall, Chantal LYCHE a Trudel MEISENBURG, eds. Phonological Variation in French. Illustrationsfrom three continents. Amsterdam - Philadelphia: John Benjamins, 2012. https:// doi.org/10.1075/silv.ll GHIO, Bettina. Le rapfrancais: de'sirs et effets d'inscription litte'raire. These sous la direction de Bruno Blanckeman. Paris: Universitě Sorbonne Nouvelle - Paris 3, 2012. GLATIGNY, Michel. Les marques d'usage dans les dictionnaires francais monolingues du XIX siěcle. Tübingen: Max Niemeyer Verlag, 1998. https://doi.org/10.1515/9783110920079 GLEVAREC, Hervé. Libre anténně, La reception de la radio par les adolescents. Paris: Armand Colin, 2005. Collection Médiacultures. GOHIN, Ferdinand. Les transformations de la langue francaise pendant la deuxiěme moitié du XV!!!" siěcle (1740-1789). Geněve: Slatkine Reprints, 1970. Reprint pařížské edice z roku 1903. ® Bibliografie GOLÁŇOVÁ, Hana. Novočeský lexikální archiv a excerpce v průběhu let 1911-2011. Slovo a slovesnost, 2011, 72, s. 287-300. GOUDAILLIER, Jean-Pierre. Comment tu tchatches! Dictionnaire du frangais contemporain des cites. 3e edition. Paris: Maisonneuve & Larose, 2001. l.vyd. 1997. 4. rozšířené vyd. 2019, Paris: Hemispheres. GRIEVE, Jack, Andrea NINI a Diansheng GUO. Analyzing lexical emergence in Modern American English online. English Language and Linguistics [online]. Cambridge: Cambridge University Press, 2016 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.cambridge.org/ core/services/aop-cambridge-core/content/view/73E2D9l7856BE39ACD9EE3789E- 2BE597/S1360674316000113a.pdf/ div-class-title-analyzing-lexical-emergence-in-modern- american-english-online-a-href-afnl-ref-type-fn-span-class-sup-l-span-a-div.pdf. GUENIER, Nicole. Representations linguistiques. In: MOREAU, Marie-Louise, ed. Sociolinguistique. Concepts de base. Sprimont: Mardaga, 1997, s. 246-252. GUILBERT, Louis. Presentation. In: GUILBERT, Louis, ed. La ne'ologie lexicale, Langages, 36, 1974, s. 3-5. GUIRAUD, Pierre. Les gros mots. Paris: PUF, 1975. GUIRAUD, Pierre. Le jargon de Villon ou Le gai savoir de la Coquille. Paris: Gallimard, 1968. HAGĚGE, Claude. Le frangais et les siěcles, Paris: Odile Jacob, 1987. HAGERSTRAND, Torsten. Innovation diffusion as a spatial process. Chicago - London: The University of Chicago Press, 1967. HAJIČ, Jan, Marie MIKULOVA, Martina OTRADOVCOVÁ, Petr PAJAS, Petr PODVESKÝ a Zdeňka URESOVA. Pražský závislostní korpus mluvené češtiny. Rekonstrukce standardizovaného textu z mluvené řeči [online]. Praha: Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, 2006. Technical report ÚFAL TR-2006-33. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https:// ufal.mff.cuni.cz/~uresova/web.pdf/2006-mluvena-rec.pdf. HAMMOU, Karim. Une histoire du rap en France. Paris: La Découverte, 2012. Hantýrka: literárně-vědecká revue pro studium argotu, slangu a řeči lidové vůbec. Brno: Otakar Nováček, 1935-1936. HATZFELD, Adolphe, Arsene DARMESTETER a Antoine THOMAS. Dictionnaire general de la languefrangaise du commencement du XVII" sieclejusquá nosjours: precede d'un traité de la formation de la langue. Paris: Ch. Delagrave, 1890 (Tome 1) a 1900 (Tome 2). HAUGEN, Einar. The ecology of language: essays, Stanford: Stanford University Press, 1972. HAVRÁNEK, Bohuslav. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In: HAVRÁNEK, Bohuslav a Miloš WEINGART, eds. Spisovná čeština ajazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932, s. 32-84. HERMANS, Adrien. Diffusion et propagation. Terminologies nouvelles, n°12, 1994, s. 40-44. HLADKÁ, Zdeňka. Zkušenosti s tvorbou korpusů češtiny v ÚJC FF MU v Brně. Linguistica brunensia, A53, 2005, s. 115-124. HOCKETT, Charles F. A course in modern linguistics [online]. New York: Macmillan, 1958. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://ia801605.us.archive.Org/4/items/in.ernet. dli.2015.1357l3/2015.1357l3.A-Course-In-Modern-Linguistics.pdf. HOLES, Jan. Francouzská sémantika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. HOMOLÁC, Jiří a Kamila MRÁZKOVÁ. K stylistickému hodnocení jazykových prostředků, zvláště lexikálních. Slovo a slovesnost, 75, 1, 2014, s. 3-38. HORÁLEK, Karel. Jazyk jako systém a norma. Naše řeč, 55, 2-3, 1972, s. 65-68. HORATIUS FLACCUS, Quintus. De arte poetka. O umění básnickém. Přeložila Dana Svobodová. Praha: Academia, 2002. Bibliografie HOUDEBINE, Anne-Marie. Norme, imaginaire linguistique et phonologie du francais contemporain. Le Francais moderně, 1982, s. 42-51. HOUDEBINE-GRAVAUD, Anne-Marie. Ľimaginaire linguistique et son analyse. Travaux de linguistique, 7, 2002, s. 11-27/163-179. HUBÁČEK, Jaroslav. K současnému stavu zkoumání sociolektů. In: CHYLOVÁ, Helena, ed. Slang a argot. Sborník přednášek z 8. konference o slangu a argotu konané v Plzni ve dnech 26. - 27. února 2008. Plzeň: Pedagogická fakulta ZČU v Plzni, 2008, s. 4-7. HUGO, Victor. Notre-Dame de Paris 1482 [online]. Strasbourg: Édition du groupe « Ebooks libres etgratuits, 2006. 1. vyd. 1831 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.crdp-stras- bourg.fr/je_lis_libre/livres/Hugo_NotreDameDeParis.pdf. HUGO, Victor. Chrám matky Boží v Paříži [online]. Z francouzštiny přeložil Vincenc Vávra-Haštalský. Praha: Tiskem a nákladem Dr. Ed. Grégra, 1864 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://archive.org/details/chram_matky_bozi-victor_hugo. HUGO, Victor. Chrám matky Boží v Paříži. Z francouzštiny přeložil Jaromír Fiala. Praha: Bohumil Janda, 1928. HUGO, Victor. Chrám matky Boží v Paříži. Z francouzštiny přeložila Milena Tomášková. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955. HUSSERL, Edmund. Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí. Z německého originálu Edmund Husserl: Vorlesungen zur Phänomenologie des inneren Zeitbewufitseins, Halle 1928, přeložili Vladimír Špalek a Walter Hansel. Praha: Ježek, 1996. Filosofické texty, Velká řada, svazek 4. CHODÁKOVA, Polina. Reggae francophone: alternance codique et emprunts. Linguistica Pragensia, 1, 2014, s. 19-33. CHOVANCOVÁ, Katarína. Les discussions en direct sur Internet: énonciation et graphie. Volume 1. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2008. CHROMÝ, Jan. Základy sociolingvistiky. Učební materiál pro studenty oboru Českýjazyk a literatura [online]. Praha: Karolinum 2014. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://dspace.cuni. cz/bitstream/handle/20.500.11956/111487/Z%C3%Alklady%20sociolingvistiky.pdf?se- quence=1&isAllowed=y&fbclid=IwAR2KCbclKiI9eT4La7EFP-YKiUDFWhG7Vc5WcxuOL- gVNlG5tZtyvPqOA3BI. JAKLOVÁ, Alena. Budeme argot nově definovat. Slovo a slovesnost, 60, 1999, s. 293-300. JAMES, William. The Principles of Psychology. Vol. 1. London: Macmillan and co, 1890. https://doi.org/10.1037/10538-000 JANDOVÁ, Eva. Konverzace na www chatu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2006. JEAY, Anne-Marie. Les messageries télématiques. Une communication paradoxale. Paris: Eyrolles, 1991. JELÍNEK, Milan. Stylistika. In: KARLÍK Petr, Marek NEKULA a RUSÍNOVÁ Zdenka, eds. Příruční mluvnice češtiny. Vydání druhé, opravené. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 1. vyd. 1995. JESPERSEN, Otto. Language: its nature, development and origin. New York: Henry Holt & Company, 1922. Journal de la languefrancoise. 1784-1795. Par Francois-Urbain DOMERGUE avec collaboration de Pierre MOREL (1784-juillet 1786). Bimensuel lyonnais (1784-1788) puis hebdomadaire parisien (1791-1792). Interruption de juin 1788 ä janvier 1791 et de mars 1792 ájanvier 1795. @ Bibliografie KARLÍKOVA, Helena. Vlnová teorie. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVA, eds. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2017. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/VLNOVÁ TEORIE. KAVKA, Martin, Michal ŠKRABAL a kol. Hacknutá čeština. Neortodoxní slovník dnešní mateřštiny. Brno: Jan Melvil Publishing, 2018. KELLER, Rudi. On language change. The invisible hand in language. London: Routledge, 1994. KENNEDY, Graeme. An Introduction to Corpus Linguistics. London - New York: Routledge, 2014. l.vyd. 1998. https://doi.org/10.4324/9781315843674 KERBRAT-ORECCHIONI, Catherine. Les interactions verbales. Paris: Armand Colin, 1997. KERBRAT-ORECCHIONI, Catherine. Ľénonciation. Paris: Armand Colin, 1999. KOKOREFF, Michel. La force des quartiers : de la délinquance á ľ engagement politique. Paris: Payot, 2003. KOKOREFF, Michel. La banalisation raciale. A propos du racisme « anti-blancs ». Mouvements, 41, 2005, s. 127-135. https://doi.org/10.39l7/mouv.041.0127 KOLAŘÍKOVÁ, Dagmar. O věčném boji Francouzů za čistotu francouzštiny. Akta Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni [online], č. 1, 2014, s. 86-104. [cit. 2021-02- 27]. Dostupné z: https://dspace5.zcu.ez/bitstream/11025/11652/l/Kolarikova.pdf. KOPŘIVOVÁ, Marie, David LUKEŠ, Zuzana KOMRSKOVÁ a Petra POUKAROVÁ. Korpus ORAL: sestavení, lemmatizace a morfologické značkování. Korpus - gramatika - axiologie, 15, 2017, s. 47-67. KRASOVÁ, Eva. Emile Benveniste a úloha smyslu [online]. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ustav české literatury a komparatistiky. 2017. Disertační práce. [cit. 2021- 02-27]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/103913/. KRAUS, Jiří a kol. Nový akademický slovník cizích slov, Praha: Academia, 2005. KRČMOVÁ, Marie. Aktualizace. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVA, eds. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2017. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/AKTUALIZACE. KRČMOVÁ, Marie a Jan CHLOUPEK. Národní jazyk. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVA, eds. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2017. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.czechency. org/slovnik/NÁRODNÍ JAZYK. KŘEN, Michal. Odraz jazykových změn v synchronních korpusech. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013. KYLOUŠEK, Petr. Déjiny francouzsko-kanadské a quebecké literatury. Brno: Host, 2005. LABOV, William. The Social Stratification ofEnglish in New York City. Washington: Center for Applied Linguistics, 1966. LABOV, William. The study of language in its social context. Studium Generate, 23, 1970, s. 30-87. LABOV, William. Language in the Inner City: Studies in the Black English Vernacular. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1972. LABOV, William. What can be learned about change in progress from synchronic descriptions? In: SANKOFF, David a Henrietta CEDERGREN, eds. Variation omnibus. Edmonton: Linguistic research Inc., 1981, s. 177-199. LABOV, William. Principles ofLinguistic Change. Volume 2: Social Factors. Oxford: Blackwell, 2001. e Bibliografie LAFFITTE, Roland a Karima YOUNSI. Bien ou quoi? La langue des jeunes á Ivry et Vitry-surSeine. Paris: SELEFA, 2004. Languefrancaise.net, « Dictionnaire ď argot avec Bob, ľautre trésor de la langue » dans Bob, dictionnaire defrancais argotique, populaire etfamilier [online]. Revision 132 du 12 décembre 2020 ä 02hl6. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.languefrancaise.net/Bob/Introduction. LAPASSADE, Georges a Philippe ROUSSELOT. Le rap ou la fureur de dire. Paris: L. Talmart, 1996. LARCHEY, Lorédan. Les excentricités du langage francais [online]. Deuxiěme edition. Paris: Bureaux de la Revue anecdotique, 1861. 1. vyd. 1858 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k507l69. LARCHEY, Lorédan. Dictionnaire historique, e'tymologique et anecdotique de ľ argot parisien. Paris: Silene, 2013. Poprvé vydán pod tímto názvem 1872 jako 6. vydání Les excentricités du langage francais. LAROUSSE, Pierre. Grand Dictionnaire universel du XIX" siěcle: francais, historique, ge'ographique, mythologique, bibliographique, littéraire, artistique, scientifique, etc., etc. Paris: Administration du Grand dictionnaire universel. 1866-1877. LAZAR, Jan. A propos des pratiques scripturales dans ľespqce virtuel: entre Facebook et Twitter. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2017. LAZEGA, Emmanuel. Re'seaux sociaux et structures relationnelles. Paris: PUF, 2014. https:// doi.org/10.39l7/puf.lazeg.2014.01 Le Dictionnaire de ľAcademie francoise, de'die' au Roy [online]. Tome premier (A-L). Paris: Chez la veuve J. B. Coignard et J. B. Coignard, 1694. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k50397l. (Le) Dictionnaire de ľAcade'mie francoise. Quatrieme edition [online]. Tome second (L-Z). Paris: Chez la veuve Bernard Brunet, 1762. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica. bnf.fr/ark:/12148/bpt6k50404g. (Le) Dictionnaire de ľAcademie francoise, revu, corrige' et augmente par ľAcademie elle-měme. Cinquiěme edition [online]. Tome second (L-Z). Paris: J. J. Smits, 1798. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k504065. Le Dictionnaire de ľAcade'mie francaise. Paris: Hachette, 1932-1935. 8. vydání ve 2 svazcích. Le Dictionnaire de ľAcade'mie francaise. Paris: Imprimerie nationale. 1992-2000. 9. vydání. Svazek 1 (A-Enz), svazek 2 (Eoc-Map). Le Petit Larousse. Paris: Larousse, 1969, 1993, 1997-2012. Le Petit Robert. Paris: Dictionnaires Le Robert, 1967, 1994, 1997-2012. LE ROUX, Philibert-Joseph. Dictionnaire comique, satyrique, critique, burlesque, libre et proverbial [online]. Nouvelle edition. Amsterdam: Z. Chastelain, 1750. 1. vyd. 1718 [cit. 2021- 02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6kll3396j. LEBON-EYQUEM, Mylěne, Thierry BULOT a Gudrun LEDEGEN, dirs. Segregation, Normes et discriminations) (Sociolinguistique urbaine et migrance). Fernelmont: Editions Modulaires Européennes & Intercommunications, 2012. Collection Proximités. LECLAIR, Pierre. Histoire des brigands, chauffeurs et assassins d'Orgeres. Paris: La Bibliothěque, 2006. 1. vydání 1800. LEDEGEN, Gudrun. Les « parlers jeunes » en zone rurale ä La Reunion: une pré-enquéte sur le rapport ä la ville de la part de jeunes en insertion professionnelle. In: LEDEGEN, Gudrun, dir. Les « parlersjeunes » á la Reunion. Travaux et document. Saint-Denis: Faculté des Lettres et des Sciences Humaines-Université de La Reunion, n°15, juillet 2001, s. 89-111. Bibliografie LEDEGEN, Gudrun, dir. Sociolinguistique urbaine, sociolinguistique d'intervention: apports et innovations. Hommage scientifique á Thierry Bulot. Paris: LHarmattan, 2017. Espaces discursifs. LEHMANN, Alise a Francoise MARTIN-BERTHET. Introduction á la lexicologie. Semantique et morphologie. 3e edition. Paris: Armand Colin, 2012. 1. vyd. 1998 Dunod. LEON, Pierre. Precis de phonostylistique. Paris: Nathan, 1993. LEPOUTRE, David. Coeur de banlieue: codes, rites et langage. Paris: Odile Jacob, 2001. 1. vyd. 1997. LEROUX, Robert. Gabriel Tarde, sociologue individualiste. Le Queuecois libre [online]. n°297,Janvier 2012. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.quebecoislibre.org/12/120215-6.html. LESAGE, Alain-René a Jacques-Phillipe D'ORNEVAL. Le theatre de la foire, ou Lopera comique. Conentant les meilleures pieces qui ont été representees aux Toires de S. Germain & de S. Laurent. Tome 6. Amsterdam: Zacharie Chatelain 1735. LIOTARD, Charles. Etude phüologique sur «Les Sere'es» de Guillaume Bouchet [online]. Nimes: Clavel-Balivet, 1875. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ ark:/12148/bpt6k65165483. LIŠKOVÁ, Michaela. Neologismus v lingvistickém, mediálním a běžném obrazu světa. Dizertační práce. Vedoucí práce Irena Vaňková, [online]. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ustav jazyků a komunikace neslyšících, 2018. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https:// dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/104358/140070062.pdf?sequence=l&i- sAllowed=y. LITTRÉ, Emile. Dictionnaire de la languefrancaise. Paris: L. Hachette, 1863-1872. 4 volumes. LOCKE, John. Esej o lidském chápání. Z anglického originálu An Essay Concerning Human Understanding přeložil Miloš Dokulil. Praha: OIKOYMENH, 2012. Knihovna novověké tradice a současnosti. 1. vyd. 1700. MADANI, Karim. Berceau du rap. Vitry - Le mensuel, n°83, février 2012, s. 21. MACHÁČKOVA, Eva. K 30. výročí vydání Tesniěrovy syntaxe. Slovo a slovesnost, 52, 1, 1991, s. 28-31. MACHEK, Václav. Studie o výrazech expresivních, Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1930. MANESSY, Gabriel. Normes endogenes et francais de reference. In: MANESSY, Gabriel, ed. Lefrancais en Afrique noire: mythes, strategies, pratiques. Paris: ĽHarmattan, 1994, s. 215-227. MARCELLESI, Jean-Baptiste. Sociolinguistique francaise, combien d'années? Cahiers de sociolinguistique, 8, 2003, s. 273-278. https://doi.org/10.39l7/csl.0301.0273 MARTIN, André. Theorie de la diffusion sociale des innovations et changement linguistique planifié. In: MARTIN, André et Christiane LOUBIER, eds. Ľimplantation du francais : actualisation d'un changement linguistique planifié. Montreal: Office de la langue francaise, 1993, s. 9-55. Collection Langues et sociétés. MARTINCOVÁ, Olga. Problematika neologismů v současné spisovné češtině. Praha: Univerzita Karlova, 1983. MARTINCOVÁ, Olga. Neologismus. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVA, eds. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 284-285. MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologismy v dnešní češtině. Praha: Ustav pro jazyk český, 2005. MARTINCOVÁ, Olga. Neologismus. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVA, eds. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. 2017 [cit. 2021-02- 27]. Dostupné z: http://www.czechency.org/slovnik/NEOLOGISMUS. Bibliografie MARTINET, André. Evolution des langues et reconstruction. Paris: PUF, 1975. MARTINEZ, Camille. Ľ evolution de ľorthographe dans les Petit Larousse et les Petit Robert 1997-2008: une approche ge'ne'alogique du texte lexicographique. These sous la direction de Jean Pruvost. Cergy-Pontoise: Université de Cergy-Pontoise, 2009. MARZYS, Zygmunt. « Le bon usage » et « la plus saine partie » dans les Remarques de Vaugelas. Vox Romanica, 69, 2010, s. 188-205. MATHESIUS, Vilém. O požadavku stability ve spisovném jazyce. In: HAVRÁNEK, Bohuslav a Miloš WEINGART, eds. Spisovná čeština ajazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932, s. 14-31. MATORE, Georges. La méthode en lexicologie. Domainefrangais. Paris: Didier, 1953. MAYAFFRE, Damon. Le poids des mots. Le discours de gauche et de droite dans ľentre-deuxguerres. Maurice Thorez, Léon Blum, Pierre-Étienne Flandin et André Tardieu (1928-1939). Paris: Honoré Champion, 2000. MEILLET, Antoine. Comment les mots changent de sens. Année sociologique, 10, 1905- 1906, s. 1-38. Přetisknuto v Linguistique historique et linguistique generale, 1921, s. 230-271. MEILLET, Antoine. Linguistique historique et linguistique generate. Paris: Librairie ancienne Honoré Champion, 1921. MELLIANI, Fabienne. Subculture et territorialité urbaines en banlieue rouennaise. Cahiers de sociolinguistique, n°6, 2001/1, s. 65-75. https://doi.org/10.39l7/csl.0101.0065 MERCIER, Louis-Sébastien. Néologie ou Vocabulaire de mots nouveaux, á renouveler, ou pris dans des acceptions nouvelles [online]. Paris: Moussard - Maradan, 1801 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k50792d. MICHEL, Francisque. Etudes de philologie comparée sur Vargot et les idiomes analogues partes en Europe et en Asie. Paris: Didot, 1856. MILON, Alain L'etranger dans la ville: du rap au graff mural. Paris: PUF, 1999. Collection Sociologie d'Aujourd'hui. https://doi.org/10.39l7/puf.milon.1999.01 MILROY, James a Leslie MILROY. Authority in language. Investigating Language Prescription and Standardisation. London: Routledge, 1991. 1. vyd. 1985 tamtéž. MILROY, Leslie. Language and Social Networks. Oxford: Blackwell, 1987. MILROY, Lesley a Matthew J. GORDON. Sociolingvistika: metody a interpretace. Přeložil Jan Chromý. Praha: Karolinum, 2012. MISTRÍK, Jozef. Stylistika. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1985. MOLIĚRE. Les Précieuses ridicules. Comédie representee au Petit Bourbon [online]. Paris: Claude Barbin, 1660 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/ bpt6k8548839. MOLINERO, Stephanie. Les publics du rap. Enquete sociologique. Paris: LHarmattan, 2009. Collection Musiques et Champ Social. MORTUREUX, Marie-Francoise. Terme, (socio)terminologie et lexicologie. In: DELAVIGNE, Valérie a Francois GAUDIN, eds. Louis Guespin, terminologue. Rouen: Publications de 1'Université de Rouen, 2000, s. 27-39. MORVAN, Malo. LAcadémie, greffier du bon usage ? In. DISTER, Anne, a Sophie PIRON (dirs.) Les discours de reference sur la langue frangaise. Bruxelles: Presses de 1'Université Saint-Louis, 2019, s. 283-309. https://doi.org/10.4000/books.pusl.26482 MUCCHIELLI, Laurent. Scandale des « tournantes ». Derives médiatiques, contre-enquěte sociologique. Paris : La Découverte, 2005. https://doi.org/10.39l7/dec.mucch.2005.01 e Bibliografie MUDROCHOVA, Radka. Ä propos des mots en -ing ďorigine anglaise issus du dictionnaire le Petit Robert. Linguistica Pragensia, 2017/ 1, s. 7-19. NÁDVORNÍKOVÁ Olga a Martin VAVŘÍN. Korpus InterCorp - francouzština [online]. Verze 13 z 1. 11. 2020. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK, 2020 [cit. 2021- 02-28]. Dostupné z: http://www.korpus.cz. NAPIERALSKI, Andrzej. La diss - instrument de lutte entre rappeurs, etude du cas des rappeurs polonais. Acta Universitatis Lodziensis. Fotia litteraria romanica, 10, 2015, s. 109- 127. https://doi.org/10.18778/1505-9065.10.12 NEBESKÁ, Iva. Porozumění řeči. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVA, eds. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2017. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/PORO- ZUM%C4%9AN%C3%8D%20%C5%98E%C4%8CI. NEKVAPIL, Jiří. O interních a externích kontextech variační sociolingvistiky (Doslov k českému vydání). In: MILROY, Lesley a Matthew J. GORDON. Sociolingvistika: metody a interpretace. Praha: Karolinum, 2012, s. 225-236. NEKVAPIL, Jiří. Interdisciplinarita jazykovědy. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVA, eds. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2017. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.czechency.org/ slovnik/INTERDISCIPLINARITA%20JAZYKOV%C4%9ADY. NERLICH, Brigitte. Change in Language. Whitney, Bréal and Wegener. London - New York: Routledge, 1990. NERLICH, Brigitte. Semantic theories in Europe, 1830-1930. Philadelphia: John Benjamins, 1992. https://doi.org/10.1075/sihols.59 NERLICH, Brigitte a David D. CLARKE. The linguistic repudiation of Wundt. History ofPsychology, Vol. 1, No. 3, 1998, s. 179-204. https://doi.org/10.1037/1093-4510.L3.l79 NICEFORO, Alfredo. Le Génie de ľArgot: essai sur les langages spéciaux, les argots et les parlers magiques. Paris: Mercure de France, 1912. NISEVA, Božana. Inovační procesy v české a bulharské jazykové situaci (na materiálu jazyka médií). Praha: Karolinum, 2014. Nouveau dictionnaire francois, á ľusage de toutes les municipalités, les milices nationales et de tous les patriotes, composé par un aristocrate [online]. Paris: [s.n. ], 1790 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k40270h. NYROP, Kristoffer. Grammaire historique de la langue francaise. Tome quatriěme. Copenhague: Gyldendalske Boghandel Nordisk Forlag, 1913. OBERPFALCER, František. Argot a slangy. In: Československá vlastivěda, sv. 3 - Jazyk, Praha: Sfinx Bohumil Janda, 1934, s. 311-375. OBRÁTIL, Karel Jaroslav. Velký slovník sprostých slov. Kryptadia. 2. vyd. Praha: Lege artis, 2015. 1. vydání 1999. Reprint slovníkové části z roku 1932 Kryptadia. Příspěvky ke studiu pohlavního života našeho lidu. ODALOS, Pavol. Slang a argot v 20. a 21. storočí. In: CHÝLOVÁ, Helena, ed. Sborník přednášek z VII konference o slangu a argotu v Plzni 24. - 25. září 2003. Plzeň: Pedagogická fakulta ZČU v Plzni, 2005, s. 6-11. ONDREJOVIC, Slavomír. Jazyk, veda o jazyku, societa: sociolingvistické etudy. Bratislava: Veda, 2008. Bibliografie OUDIN, Antoine. Curiositezfrangoises, pour supplement aux dictionnaires ou Recueil de plusieurs belles propriétez [online]. Paris: A. de Sommaville, 1640 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k508l7x. OUDIN, Antoine. Dictionnaire Italien et frangois [online]. Paris: [s.n.], 1642 [cit. 2021-02- 27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6kl23763v. PAGNIEPv, Thierry. Etude microstructurale du parier d'un groupe de jeunes lycéens: outils et analyses. In: CAUBET, Dominique a kol., eds. Parlers jeunes, ici et lä-bas. Pratiques et representations. Paris: L'Harmattan, 2004, s. 185-198. Collection Espaces discursifs. PALA, Karel a Pavel RYCHLÝ. Do we need very large corpora? In: ČERMÁK, František, ed. Korpusová lingvistika Praha 2011 - 1 InterCorp. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2011, s. 33-39. PANCKHURST, Rachel. A Large SMS Corpus in French: from Design and Collation to Anonymisation, Transcoding and Analysis. Procedia - Social and Behavioral Sciences [online], 95, 2013, s. 96-104. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://doi.Org/10.1016/j. sbspro.2013.10.627. PARYZEK, Piotr. Comparison of selected methods for the retrieval of neologisms. Investigations linguisticae, Vol. XVI, 2008, s. 163-181. https://doi.org/10.14746/il.2008.16.14 Pas de blěme ! Slovník slangu a hovorovéfrancouzštiny. 2. rozšířené vydání. Brno: Lingea, 2012. 1. vyd. 2009. PASQUIER, Etienne. Les Recherches de la France dFstienne Pasquier [online]. Paris: L. Sonnius, 1621. 1. vyd. 1581. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/ bpt6k6109l74w. PAVEAU, Marie-Anne. Le parier des classes dominantes, objet linguistiquement incorrect ? Dialectologie perceptive et linguistique populaire. Ela. Études de linguistique appliquée [online]. n°150, 2008/2, s. 137-156. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://www.caim. info/revue-ela-2008-2-page-137.htm. https://doi.org/10.39l7/ela.150.0137 PECHON DE RUBY. La Vie genereuse des Mercelots, Gueuz, et Boesmiens, contenans leurfagon de vivre, subtüitez & Gergon. Edition critique annotée et commentée de ľédition lyonnaise de 1596 avec des documents complémentaires et un dictionnaire-glossaire du jargon du livret par Denis DELAPLACE. Paris: Honore Champion, 2007. PECQUEUX, Anthony. Voix du rap: essai de sociologie de ľaction musicale. Paris: L'Harmattan, 2007. PERRET, Pierre. Le Petit Perret illustre par Vexemple. Paris: Jean-Claude Lattěs, 1982. PHILIPPOT, Emmanuel. Contribution ä la lexicografie de ľargot ancien. Revue de Philologie frangaise et de littérature, 27, 1913, s. 296-311. POPOVICOVA SEDLÁČKOVÁ, Zuzana. Slang v mládežníckom diskurze. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2013. POŘÍZKA, Petr. Tvorba korpusu a vytěžování jazykových dat: metody, modely, nástroje. Olomouc: Vydavaelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, 2014. PROCHASSON, Christophe. La langue du feu : science et experience linguistiques pendant la Premiere Guerre mondiale. Revue d'histoire moderne et contemporaine, n°53, 3, 2006, s. 122-141. https://doi.org/10.39l7/rhmc.533.0122 PRUVOST, Jean. Les dictionnaires frangais: outils d'une langue et d'une culture. Paris: Ophrys, 2006. ® Bibliografie QUEMADA, Bernard. Les dictionnaires duJrancais moderne 1539-1863. Etude sur leur histoire, leurs types et leurs me'thodes. Paris: Didier, 1968. QUIRION, Jean. La localisation, palimpseste de ľaménagement terminologique? Strategies ďimplantation terminologique et marketing. Meta: journal des traducteurs [online]. n°51, 4, 2006, s. 824-837. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.erudit.org/revue/ META/2006/v51/n4/014345ar.html. https://doi.org/10.7202/014345ar RADIMSKY, Jan. Italské' a vybrané'francouzské' neologismy z oblasti informatiky a nových médií (1990-1996). České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2003. RADKOVA, Lucie. Jak se mluví za zdmi českých věznic. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2012. RADKOVA, Lucie a Jana RAUSOVÁ. Mluva uživatelů a výrobců drog. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2015. RASTIER, Francois. Sémantique interpretative. Paris: PUF, 1987. REINHARD, Karl-Friedrich. Le néologisteJrancais ou Vocabulaire portatijdes mots les plus nouveaux de la langue Jrancaise. Nürnberg: Grattenaver, 1796. REY, Alain. Néologisme: un pseudo-concept?. Cahiers de lexicologie, 28, 1976, s. 48-68. RHEINHEIMER, Martin. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003. RICHELET, Pierre. Dictionnaire Jrancois: contenant les mots et les choses, plusieurs nouvelles remarques sur la langueJrancoise, ses expressions propres,figuréeset burlesques, la pronunciation des mots les plus dijficiles, le genre des noms, le regime des verbes [online]. Geněve: J.-H. Widerhold, 1680 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k509323. RICKEN, Ulrich. Reflexions du XVIIP siěcle sur « abus des mots ». Mots, n°4, 1982, s. 29-45. https://doi.org/10.3406/mots.1982.1049 ROGERS, Everett M. Diffusion ojinnovations. 5th edition. New York: Free Press, 2003. 1. vyd. 1962. ROLLAND-LOZACHMEUR, Ghislaine. Le Nouveau dictionnaire d'A.Q Bue'e: 1792. Etude ďun discours polémique contre-révolutionnaire. These sous la direction de Sonia Branca-Rosoff. Montpellier: Universitě de Provence, 1995. ROUSSEAU, Jean-Baptiste. « Lettre ä ľabbé d'Olivet » du 6 novembre 1723, Bruxelles. In: CEuvres deJ.B. Rousseau [online]. Nouvelle edition, Tome 4. Paris: Lefěvre, 1820, s. 399- 400 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k2094003. ROUSSEAU,Jean-Jacques. Discours sur ľorigine et lesJondements de ľinégalitépármi les hommes. Paris: Bordas, 1985. 1. vydání 1754. SABLAYROLLES,Jean-Francois. La néologie enJrancais contemporain: examen du concept et analyse des productions néologiques récentes, Paris: Honoré Champion, 2000. Collection Lexica. SABLAYROLLES, Jean-Francois, ed. Linnovation lexicale. Actes du colloque organise enJévrier 2001 á Limoges. Paris: Honoré Champion, 2003. SABLAYROLLES, Jean-Francois. La néologie aujourďhui. In: CRUAZ, Claude, dir. A la recherche du mot: de la langue au discours. Limoges: Lambert Lucas, 2006, s. 141-157. SABLAYROLLES, Jean-Francois. Alain Rey, le linguiste et les mots nouveaux. In: GAUDIN, Francois, ed. Alain Rey, vocabuliste Jrancais. Limoges: Lambert Lucas, 2011, s. 87-98. Collection La Lexicothěque. SAINÉAN, Lazare. LArgot ancien (1455-1850), ses elements constitutijs, ses rapports avec les langues secretes de VEurope méridionale et ľ argot modeme, avec un appendice sur ľ argot jugé par Victor Hugo et Balzac. Paris: Honoré Champion, 1907. ® Bibliografie SAINÉAN, Lazare. Les Sources de ľArgot ancien. Paris: Librairie ancienne Honore et Édouard Champion, 1912. Tome 1 et 2. SAINÉAN, Lazare. Ľ argot des tranchées: d'aprés les lettres de poilus et les journaux du front. Paris: E. de Boccard, 1915. SAINÉAN, Lazare. Le langage parisien au XIXe siěcle. Facteurs sociaux, contingents linguistiques, faits sémantiques, influences litte'raires. Paris: E. de Boccard, 1920. SAINÉAN, Lazare. Histoire de mes ouvrages. Fragment de biographie intellectuelle (1901-1930), publié á ľoccasion du soixante-dixiěme anniversaire de ľauteur. Paris: E. de Boccard, 1930. SANDRY, Géo a Marcel CARRĚRE. Dictionnaire de Vargot modeme. Paris: Editions du Dauphin, 1957. 1. vyd. 1953. SAPIR, Edward. Language: An Introduction to the Study of Speech. New York: Harcourt, Brace and Company, 1949. 1. vyd. 1921. https://doi.org/10.1037/13026-000 SAURIN, Bernard-Joseph. Ľorpheline le'gue'e, come'die en trois actes, en vers libres [online]. Paris: Chez la veuve Duchesne, 1765 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ ark:/12148/bpt6k58l76540. SAURIN, Bernard-Joseph. LAnglomane, ou ľOrpheline le'gue'e, come'die en 1 acte et en vers libres [online]. Paris: Chez la veuve Duchesne, 1773 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k5853624q. SCHMIDT, Johannes. Die Verwandtschaftsverhältnisse der indogermanischen Sprachen. Weimar: H. Böhlau, 1873. SCHWEITZER, Claudia. Justesse ď expression et questions de synonymie dans le Dictionnaire néologique (1726) de l'Abbé Desfontaines. Travaux de linguistique, 2016/2, n° 73, 2016, s. 127-151. https://doi.org/10.39l7/tl.073.0127 SCHWÖB, Marcel a Georges GUIEYSSE. Etude sur ľargot francais. Paris: Émile Bouillon, 1889. SCHWÖB, Marcel. Le Jargon des Coquillars en 1455. Me'moires de la Societě de Linguistique de Paris, fasc. 2 a 3, 1892, s. 168-183 a 296-320. SCHWÖB, Marcel. Francois Villon: redactions et notes. Paris: J. Dumoulin, 1912. SCHWÖB, Marcel. Francois Villon. Život básníka. Z francouzského originálu Marcel Schwöb: Spicilěge, vydaného r. 1920 v Paříži, přeložil Martin Řízek. Verše přeložili J. Loukotková, V. Businský a O. Fischer. Praha: Kra, 1995. SEGUIN, Boris et les élěves du college Jean-Jaurěs de Pantin. Crame pas les biases. Paris: Calmann-Lévy, 1994. SEGUIN, Boris a Frederic TEILLARD. Les Céfrans parlent aux Francais. Paris: Calmann-Lévy, 1996. SEKANINOVÁ, Tereza. Stereotypes lie's au verlan: variation diatopique dans le rapfrancais. Memoire de master sous la direction d'Alena Podhorná-Polická. Brno: Universitě Masaryk de Brno, 2012. SGALL, Petr a Jiří HRONEK. Čeština bez příkras. Praha: Karolinum, 2014. SIOUFFI, Gilles, Agněs STEUCKARDT a Chantal WIONET. Comment enquéter sur les diachronies courtes et contemporaines? In: NEVEU, Franck et al. (eds.). 3" Congrěs Mondial de Linguistique Francaise [online]. Lyon: EDP Sciences, 2012, s. 215-226 [cit. 2021-02- 27]. Dostupné z: https://hal.archives-ouvertes.fr/hal-00725798/document. https://doi. org/10.1051/shsconf/20120100214 SLÁMA, Jakub. K (polo)automatické excerpci neologismů, Jazykovedné' aktuality, LIV, 3-4, 2017, s. 34-46. Bibliografie SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže. Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. SNETLAGE, Leonard. Nouveau dictionnairefrangais contenant les expressions de nouvelle creation du peuple frangais: ouvrage additionel au dictionnaire de ľAcademie frangaise et á tout autre vocabulaire [online]. Gottíngen: J. C. Dieterich, 1795. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k57l406. SOKOL, Jan. Čas a rytmus. Praha: OIKOYMENH, 1996. SOURDOT, Marc. La dynamique du francais des jeunes : sept ans de mouvement ä travers deux enquétes (1987-1994). Langue frangaise, 114, 1, 1997, s. 56-81. https://doi. org/10.3406/lfr.l997.5385 SOURDOT, Marc. De 1'hapax au Robert: les cheminements de la néologie. La linguistique, vol. 34, 1998, s. 111-118. SOURDOT, Marc. Elements biographiques [interview]. In: PODHORNÁ-POLICKÄ, Alena, ed. Aux marges de la langue: argots, style et dynamique lexicale. Hommage á Marc Sourdot pour son 65ime anniversaire. Brno: Munipress, 2011, s. 169-175. STAVINOHOVA, Zdeňka. Marcel Cohen. Sborník prací Filozofickéfakulty brněnské univerzity, A 25/26, 1977/78, s. 149-151. STEIN, Achim a Helmut SCHMID. Etiquetage morphologique de textes francais avec un arbre de decisions. Traitement automatique des langues, 36, 1/2, 1995, s. 23-35. STEUCKARDT, Agněs. Beauzée et la rationalisation de la terminologie grammaticale [online]. Congrěs international des Lumiěres, Sciences, Techniques et Cultures, Montpellier, France, July 2007. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://hal.archives-ouvertes.fr/hal- 00353728/document. STEUCKARDT, Agněs. Le Dictionnaire néologique de ľabbé Desfontaines, ou la resistance ä ľinnovation linguistique. In: GENAND Stephanie a Claudine POULOUIN, eds. Parcours dissidents au XVIII" siecle. La marge et ľécart. Paris: Desjonquěres, 2011, s. 36-48. STEUCKARDT, Agněs. La satire des mots ä la mode dans la presse francaise: ideologie linguistique et ideologie politique. Circula, n°l, 2015, s. 26-43. https://doi. org/10.17118/11143/8000 STROUHAL, Martin. Emile Dürkheim - sociolog a pedagog. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2010. SUE, Eugene. Les mystěres de Paris [online]. Paris: C. Gosselin, 1842-1843 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/essentiels/sue/mysteres-paris. SVOBODOVA, Diana. Aspekty hodnocení cizojazyčných přejímek: mezi módností a standardem. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2009. SVOBODOVÁ, Diana. Internacionalizace současné české slovní zásoby. Ostrava: Spisy Ostravské univerzity, 2007. SZABÓ, Dávid. Ľargot commun des jeunes Parisiens. Memoire de DEA sous la direction de Denise Francois-Geiger. Paris: Universitě Paris 5 - René Descartes, 1991. SABRSULA, Jan. Půl století badatelské činnosti francouzského marxistického lingvisty Marcela Cohena. Slovo a slovesnost, 19, 4, 1958, s. 282-289. SIMANDL, Josef. Mechanické krácení a mechanické skládání; blending. In: BLAGOEVA, Diana, Sija KOLKOVSKA a Michaela LIŠKOVÁ, eds. Problemi na neologijata v slavjanskite ezici [online]. Sofija: Prof. Marin Drinov Academie Publishing House, 2013, s. 109- 113 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://lexiko.ujc.cas.cz/studie/Problemi%20na%20 neologiiata%20v%20slavianskite%20ezici_109.pdf. © Bibliografie ŠTICHAUER, Jaroslav. La néologie du citoyen Mercier. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, L26, 2005, s. 49-60. SULC, Michal. Korpusová lingvistika: první vstup. Praha: Karolinum, 1999. TABOURET-KELLER, Andrée. Une lecture en 2008 de Pour une sociologie du langage (1956). Langage et societě, n°128 Marcel Cohen: aux origines de la sociolinguistique, juin 2009, s. 55-75. https://doi.org/10.39l7/ls.128.0055 TARDE, Gabriel. Les his de limitation. Étude sociologique. 2. upravené a rozšířené vyd. Paris: Felix Alcan, 1895. 1. vyd. 1890 tamtéž, https://doi.org/10.2307/1411168 TENGOUR, Abdelkarim. Tout Vargot des banlieues. Le dictionnaire de la zone en 2 600 definitions. Paris: Les editions de 1'Opportun, 2013. THIBAULT, Pierrette. Changement linguistique. In: MOREAU, Marie-Louise, dir. Sociolinguistique. Les concepts de base. Sprimont: Mardaga, 1997, s. 65-71. TLFi: Tresor de la langue Frangaise informatisé [online]. ATILF - CNRS & Université de Lorraine, 2004-2018 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.atilf.fr/tlfi. TOMEK, Gustav a Věra VÁVROVÁ. Marketing od myšlenky k realizaci. 2. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008. TOSSELL, Chad C , Philip KORTUM, Clayton SHEPARD, Laura H. BARG-WALKOW, Ahmad RAHMATI a Lin ZHONG. A longitudinal study of emoticon use in text messaging from smartphones. Computers in Human Behavior [online]. 2012, 28, s. 659-663 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://doi.Org/10.1016/j.chb.2011.ll.012. TOUREILLE, Valérie. Une contribution ä la mythologie des monarchies du crime : le proces des Coquillards ä Dijon en 1455. Revue du Nord, n°371, 3, 2007, s. 495-506. https:// doi.org/10.39l7/rdn.37l.0495 TOURNIER, Maurice. Des mots en histoire. In: BEAUVOIS, Yves et Cécile BLONDEL, eds.: Qu'est-ce qu'on ne saitpas en histoire ? Villeneuve d'Ascq (Nord): Presses universitaires du Septentrion, 1998, s. 131-138. TRIMAILLE, Cyril. Le rap francais ou la difference mise en langues. LIDIL. Grenoble : Lidilem, n°19, 1999, s. 80-98. TRIMAILLE, Cyril. Approche sociolinguistique de la socialisation langagiěre ď adolescents. These sous la direction de Jacqueline Billiez. Grenoble: Université Stendhal - Grenoble III, 2003. TRIMAIILLE, Cyril. Etudes de parlers de jeunes urbains en France. Cahiers de sociolinguistique, 9, 2004, s. 99-132. https://doi.org/10.39l7/csl.0401.0099 TRNKA, Bohumil. Obecné otázky strukturálního jazykozpytu. Slovo a slovesnost, 9, 2-3, 1943, s. 57-68. TROST, Pavel. Argot a slang, Slovo a slovesnost, 1, 1935, s. 240-242. ULLMANN, Stephen. Semantics. An Introduction to the Science ofMeaning. Reprinted. Oxford: Basil Blackwell, 1964. 1. vyd. 1962. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR a FACTUM INVENIO. Žákovský slang. Výsledky internetového výzkumu na základních a středních školách. Praha 2006. Původně na adrese: http:// www.zakovskyslang.dbm.cz/tisk02.asp [dnes nefunkční link]. UVÍROVÁ, Jitka. Le néologisme - une notion difficile ä cerner? In: PEŠEK, Ondřej, ed. Langue et societě. Dynamique des usages. XXVIľ colloque international de linguistique fonctionnelle. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, 2004, s. 79-85. VADÉ, Jean-Joseph. CEuvres poissardes de J.-J. Vadě [online]. Paris: Defer de Maisonneuve, 1796 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6kl03335v. ® Bibliografie VANACKER, Beatrijs. Altérité et identitě dans les « histoires anglaises » au XVIIIs siěcle. LeidenBoston: Brill, 2016. https://doi.org/10.1163/9789004324770 VENDRYES, Joseph. Le langage. Introduction linguistique á 1'histoire. Paris: La Renaissance du livre, 1921. VICHERAT, Mathias. Pour une analyse textuelle du rap francais. Paris: LHarmattan, 2001. Collection Univers musical. VIDOCQ, Eugěne-Francois. L'argot des voleurs. Houilles: Editions Manucius, 2007. VILLON, Francois. Le grant testament Villon et le petit. Son Codicille. Le Jargon et ses Balades [online]. Paris: Imprimerie de P. Levet, 1489 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https:// gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k7l046z. VILLON, Francois. Les oeuvres de Francoys Villon, de Paris, reveues et remises en leur entier, par Clement MAROT, válet de chambre du roy [online]. Paris: On les vend a Paris en la grant salle du Palais, en la bouticque de Galiot du Pre, 1533 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k7l466p. VITU, Auguste. Le jargon du XV siěcle: étude philologique. Paris: G. Charpentier & cie., 1884. VITU, Auguste. Le jargon et jobelin avec un dictionnaire analytique du jargon. Paris: P. Ollendorf, 1889. VURM, Petr. La creation et la créativité de Réjean Duchařme. Une redefinition du roman québécois. Frankfurt am Main: Peter Lang, 2014. https://doi.org/10.3726/978-3-653-04655-7 WALTER, Henriette. La nasále vélaire/rj/, un phoneme du francais ? Languefrancaise, n°60, Phonologie des usages du francais, 1983, s. 14-29. https://doi.org/10.3406/lfr.1983.5l72 WALTER, Henriette. Oú commencent les innovations lexicales? Langue francaise, n°90, Parlures argotiques, 1991, s. 53-64. https://doi.org/10.3406/lfr.1991.6195 WALTER, Henriette. Le francais, langue ďaccueil: chronologie - typologie et dynamique ; French - An Accomodating Language : The Chronology, Typology and Dynamics of Borrowing. In: WRIGHT, Sue, ed: French - an accomodating language ? Le francais - langue ďaccueil ? Clevedon - Buffalo - Toronto - Sydney: Multilingual Matters, 2000, s. 6-56. https://doi.org/10.21832/9781853596780-003 WEINREICH Uriel, William LABOV a Marvin I. HERZOG. Empirical Foundations for a Theory of Language Change. In: LEHMANN, Winfred P. a Yakov MALKIEL, eds. Directions for Historical Linguistics. Austin: University of Texas Press, 1968, s. 95-195. WINTERS, Margaret a René DIRVEN. La langue au fil du temps: la linguistique historique. In: DELBECQUE, Nicole, ed. Linguistique cognitive. Bruxelles: De Boeck, 2002, s. 249-281. YVE-PLESSIS, Robert. Bibliographie raisonne'e de l'argot et de la langue verte en France du XV au XX Siěcle. Paris: H. Daragon & P. Sacquet, 1901. ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině. Studie lexikologická a stylistická. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. Online zdroje 50 ans de linguistique sur corpus oraux. Apports á ľétude de la variation, [online]. Universitě ďOrléans, 17-19 Novembre 2018 [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://anniveslo-50ans. sciencesconf.org. Bbarak.cz - Váš hip-hop magazín [online], [cit. 2021-12-21]. Dostupné z: https://www.bbarak.cz/. © Bibliografie Ben95 style. Truand 2 la galere au puces a clignancourt 5 [sic], [online] O'Gang prod, 2009 [cit. 2021-01-21]. Dostupné z: https://vťww.dailymotion.com/video/x8ww3i#rel-page-15. BENEŠOVÁ, Lucie, Michal KŘEN a Martina WACLAWIČOVÁ. ORAL2013: reprezentativní korpus neformální mluvené češtiny [online]. Praha: Ustav Českého národního korpusu FF UK, 2013. [cit. 2021-02-27] Dostupné z: http://www.korpus.cz. Bob: dictionnaire ďargot [online], [cit. 2021-12-21]. Dostupné z: https://www.languefran- caise.net/Bob/Introduction. Booska-P [online], [cit. 2021-12-21]. Dostupné z: https://www.booska-p.com/. BULOT, Thierry a Philippe BLANCHET. Dynamiques de la languefrancais au 21ěme siěcle. Une introduction á la sociolinguistique: 2 Táches, méthodes et intervention sociolinguistique [online]. 2011 [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://www.sociolinguistique.fr/cours-3-2.html. BUT Speech@FIT. [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://speech.fit.vutbr.cz. CARINOS, Emmanuelle, GUILLARD, Severin, HAMMOU, Karim a Marie SONNETTE. Médine au Bataclan: ľordre public contre la démocratie ? [online], [cit. 2021-02-21]. 21 juin 2018. Dostupné z: https://blogs.mediapart.fr/edition/les-invites-de-mediapart/ar- ticle/200618/medine-au-bataclan-l-ordre-public-contre-la-democratie. CARTIER, Emmanuel (dir.). Néoveille, plateforme de repérage, analyse et suivi des néologismes (2015-2021) [online]. Paris: Université Paris 13. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https:// tal.lipn.univ-parisl3.fr/neoveille/html//login.php?action=login#. Corpus VALIBEL [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://uclouvain.be/fr/insti- tuts-recherche/ilc/valibel/corpora.html. CVRČEK, Václav a Olga RICHTEROVÁ (eds.). cnk:ksk-dopisy [online]. Praha: Příručka ČNK, 2015. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://wiki.korpus.cz/doku.php?id=cnk:ksk- dopisy&rev=1428917751. Čeština 2.0. Slovník, který tvoříte vy. [online]. 2008-2021. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://cestina20.cz/. Databáze excerpčního materiálu Neomat (2015) [online]. Verze 3.0. Praha: Oddělení současné lexikológie a lexikografie Ústavu pro jazyk český AV ČR. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.neologismy.cz/ o_projektu.php. Dico 2 Rue [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://www.dico2rue.com/. Dictionnaire de VAcadémie francaise [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www. dictionnaire-academie.fr/ ESLO. Enquetes SocioLinguistiques á Orleans [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http:// eslo.huma-num.fr. FLORAL-PFC - Base de données sur lefrancais oral contemporain dans ľespacefrancophone [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.projet-pfc.net. Grand Corpus des dictionnaires (LXe-XXe s.) [online]. Numérique - Classiques Garnier [cit. 2021-01-21]. Dostupné z: https://classiques-garnier.com/grand-corpus-des-dictionnaires- ixe-xxe-s.html. Grand Corpus des grammaires et des remarques sur la langue francaise (XFVe-XVIIe s.) - Dictionnaires, grammaires et encyclopédies [online]. Numérique - Classiques Garnier [cit. 2021-01- 21]. Dostupné z: https://classiques-garnier.com/grand-corpus-des-grammaires-et-des-re- marques-sur-la-langue-francaise-xive-xviie-s.html. HAMMOU, Karim. Rap francophone [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://surun- sonrap.hypotheses.org/bibliographie/rap-francophone. HLADKÁ, Zdeňka. KSK-dopisy (Korpus soukromé korespondence): přepisy ručně psaných dopisů S Bibliografie z let 1990-2004 [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK, 2006. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.korpus.cz. INSEE. Dossier Complet - Departement Val-de-Marne (94) [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.insee.fr/fr/statistiques/2011101?geo=DEP-94. (INSEE = Fr. statistický úřad). IRCOM, Consortium «Corpus oraux & multimodaux» de ľlR-CORPUS [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://ircom.huma-num.fr/site/accueil.php. Journal Officiel - Le'gifrance [online], [cit. 2021-12-21]. Dostupné z: https://www.legifrance. gouv.fr/j orf/jo. KOPŘIVOVÁ, Marie, David LUKEŠ, Zuzana KOMRSKOVÁ, Petra POUKAROVÁ, Martina WACLAWIČOVÁ, Lucie BENEŠOVÁ a Michal KŘEN. ORAL: korpus neformální mluvené češtiny [online]. Verze 1 z 2. 6. 2017. Praha: Ustav Českého národního korpusu FF UK, 2017 [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://www.korpus.cz. La languefrangaise dans le monde - Rapport OIF 2014 [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=H bsP8od7s. Languefrancaise.net, « Colin Q.-Paul), Mével (J.-Pierre), Leclěre (Chr.). Dictionnaire de ľargot» (revision n 10 du 2010-01-21 06:53) [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.langue- francaise.net/Argot/Colinl990. LanguefranQaise.net. Dictionnaire ďargot avec Bob [online], [cit. 2021-12-21]. Dostupné z: https://www. languefrancaise.net/Bob/Introduction. Liste des projets en cours menés par les unites de recherche ou organismes contactés dans le cadre du recensement IRCOM [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://ircom.huma-num.fr/ site/corpus.php?langue=Fran%C3%A7ais. MACHÁLEK, Tomáš. KonText - aplikace pro práci s jazykovými korpusy (2014-2021) [online]. Praha: FF UK. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://kontext.korpus.cz. MARTINEZ, Camille. Corpus DiCo (DIctionnaires COmparés) [online]. 2006-2021. [cit. 2021- 02-27]. Dostupné z: https://orthogrenoble.net/mots-nouveaux-dictionnaires [obecný popis] a z http://redac.univ-tlse2.fr/lexiques/dico/interface/DiCoBrowser.html [vyhledávací rozhraní]. O slovníku [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://slovnikcestiny.cz/o_slovniku.php. Orféo: Corpus ďÉtude pour le Frangais Contemporain (CEFC) [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://repository.ortolang.fr/api/content/cefc-orfeo/10/documentation/ site-orfeo/home/ index.html. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena. Rapovy korpus RapCor - Úvod [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/phil/Pracoviste/URJL/rapcor/index.html. PODHORNÁ-POLICKÁ, Alena (dir.). Rapovy korpus RapCor - Vědecké publikace [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/phil/Pracoviste/URJL/rapcor/bi- bliografie.html. Praat: doing phonetics by computer [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.fon. hum.uva.nl/praat/. Publikace: Ústav Českého národního korpusu [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https:// ucnk.ff.cuni.cz/cs/veda-a-vyzkum/publikace. RapCor: French corpus of rap songs [online], 2021. Brno: Lexical Computing [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.sketchengine.eu/rapcor-french-rap-corpus. Skyrock - Emissions - Planete Rap [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://skyrock. fm/ emissions/planete-rap. Bibliografie Textes de Thierry Bulot [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://juliefreiremarques. wixsite.com/ socioling-urbaine/ textes-de-thierry-bulot-1 Textométrie/ TXM. [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://txm.gitpages.huma-num. fr/ textometrie/?lang=fr. TLFi. Tresor de la languefrangaise informatise' [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https:// www.atilf.fr/ressources/tlfi/. TranscriberAG: A toolfor segmenting labeling and transcribing speech, [online]. 2011-2014 [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: http://transag.sourceforge.net. Vos pouces pour la Science (2016-2017) [online]. Louvain-la-Neuve: Centre de traitement automatique des langues. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: https://uclouvain.be/fr/insti- tuts-recherche/ilc/cental/actualites/vos-pouces-pour-la-science.html. Un corpus international pour Vétude du langage SMS (2004-2016) [online]. Louvain-la-Neuve: Centre de traitement automatique des langues (CENTAL), UCLouvain. [cit. 2021-02-27]. Dostupné z: http://sms4science.org/. Urban Dictionary [online], [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://www.urbandictionary.com/. Použitá hudební alba 113. 113 degrés. Sony Musice Entertainment, 2003. 113. Les princes de la ville, Small, 1999. 113. Universel. Sony Music, 2010. ALPHA 5.20. 3025 avant rakaille 4. Ghetto Fabulous, 2007. ARTISTES VARIES. Departements: Val de Marne - 94. Negative Music, 2008. BOOBA. Ouest side. Tallac Records, 2006. BOOBA. Pantheon. Tallac Records, 2004. DIAM'S. Dans ma bulle. EMI Music France, 2006. FONKY FAMILY. Art de rue. Small, 2001. FOU ALLIES. Monde infernal. Essentiel Productions, 2009. KERY JAMES. Ma ve'rite. Up Music, 2005. LA FOUINE. Capitate du crime vol. 1. Banlieue Sale, 2008. MAFIA KT FRY. La cerise sur le ghetto. Hostile Records, 2003. MANU KEY. Prolifique vol. 1. Alariana, 2004. MC SOLAAR. Chapitre 7. Sentinel Ouest, 2007. MÉDINE. Storyteller. Din Records, 2018. MISTER YOU. MDR: Mec de rue. Mercury Records, 2010. NYSAY. Si si la famille. Néochrome, 2008. RIM'K. Famille nombreuse. Frenesik Industry, 2007. RIM'K. LFnfant du pays. Small, 2004. ROHFF. La fierté des nótres. Delabel, 2004. ROHFF. Au-delá de mes limites. Hostile Records, 2005. ROHFF. La cuenta. Hostile Records, 2010. SEFYU. Suis-je le gardien de monfrěre ? Because Music, 2008. SINIK. Artiste triste. Six-O-Nice Productions, 2002. SINIK. La main sur le cceur. Warner Music France, 2005. SNIPER. Grave' dans la roche. Desh Music, 2003. Bibliografie SOPRANO. Puisquil faut vivre. Hostile Records, 2007. TANDEM. Cest toujours pour ceux qui savent. Because Music, 2005. Seznam použitých zkratek AC obecný slang (argot commun) ACJ obecný slang mládeže (argot commun desjeunes) ACJC obecný slang předměstské mládeže (argot commun desjeunes des cites feat featuring fr. francouzský, francouzština IDF Ile-de-France kap. kapitola/y kol. kolem (roku) SaS Slovo a slovesnost SI sociolingvistika inovací s. strana/y Zkratky slovníků AFP Grand dictionnaire: argot &francais populaire (Colin a kol.) ASSC Akademický slovník současné češtiny CTT Comment tu tchatches ! (Goudaillier) DA Dictionnaire de Vargot (Colin a kol.) DAF Le Dictionnaire de ľAcademie francaise DAFO Dictionnaire de ľ argotfrancais et de ses origines (Colin a kol.) DAFP Le dictionnaire de Vargot et du francais populaire (Colin a kol.) DFNC Dictionnaire dufrancais non conventionnel (Cellard a Rey) DGLF Dictionnaire general de la langue francaise (Hatzfeld a kol.) DH Dictionnaire Hachette DLF Dictionnaire de la languefrancaise (Littré) DZ Dictionnaire de la zone (Cobra le cynique, viz také Tengour) CDU Grand Dictionnaire universel du XIXe siěcle (Larousse) GR Le Grand Robert de la languefrancaise PL Petit Larousse PR Petit Robert TLFi Tresor de la languefrancaise informatisé Poznámka: Reference jsou zde uvedeny pouze pro rychlou orientaci (pokud je slovník v bibliografickém přehledu řazen pod autora, uvádíme ho v závorce). Rok vydání slovníku bývá v případě reedic uváděn po zkratce. Pro slovníky Francouzské akademie, DAF, je uváděno vydání (DAF1 z roku 1694, DAF2 z roku 1718 atd.). S E Z N A M G R A F U , D I A G R A M U , M A P , O B R Á Z K Ů A S C H É M A T Diagram č. 1: Pejorativa a vulgarismy ve slovnících PR a PL ve třech sledovaných obdobích 128 Diagram č. 2: Proměny forem a frekvencí zkratek mezi 60. a 90. lety 20. století 135 Graf č. 1: Difúze inovací v čase a ve společnosti podle Rogerse 37 Graf č. 2: Rozložení zkratek „s/d příznaků" u 218 nových hesel ve slovnících PR1997-PR2012 140 Graf č. 3: Počet analyzovaných písní v korpusu RapCor podle roku vydání alb (stav na přelomu let 2012-2013) 153 Graf č. 4: Rozložení výskytu identitárního slova bol(l)os(se) v různých rapových písních (celkem 113 textů) podle jejich roku vydání 163 Graf č. 5: Deklarované užívání lexému si si mezi dotazovanými 170 Graf č. 6: Užívání slova bicrave deklarované respondenty 178 Graf č. 7: Užívání slova werss deklarované respondenty 180 Graf č. 8: Deklarovaná znalost werss v meziročním pozorování (2010-2011) 201 Graf č. 9: Prostorová a časová variabilita v deklaracích znalosti lexému werss u studentů na univerzitách v Créteil, Nice a Paříž 5 v letech 2010-2015 202 Graf č. 10: Deklarace znalosti lexému bol(l)os(s/se) podle věku dotazovaných 222 Graf č. 11: Deklarace znalosti lexému bol(l)os(s/se) podle pohlaví a věku - muži 224 Graf č. 12: Deklarace znalosti lexému bol(l)os(s/se) podle pohlaví a věku - ženy 224 Graf č. 13: Odraz mediálního třesku v nárůstu pasivní znalosti lexému na jižní periferii mezi šetřeními 2009 a 2010 v procentuálním vyjádření 227 Mapa č. 1: Rozšíření slova bol(l)os(s/se) v regionech Francie 220 Mapa č. 2: Rozšíření lexému v pařížské aglomeraci 221 Seznam grafů, diagramů, map, obrázků a schémat Obrázek č. 1: Homonymie a polysémie hesla argot v DGLF 46 Obrázek č. 2: Poznámky Vaugelase a dalších Komentátorů k okazionalismu debrutaliser 66 Obrázek č. 3: Satirický komentář na adresu Moderních u hesel aviser, bucher (mortuaire) a suspecter aneb satirou k neografii 68 Obrázek č. 4: Ambivalentní postoj k neologii v heslech neologie, neologický, neologismus a neolog ve 4. vydání slovníku Akademie 71 Obrázek č. 5: Slovotvorba podle Férauda 73 Obrázek č. 6: Reformovaný žargon Argotu v pařížské nedatované verzi „Žargonu" 97 Obrázek č. 7: „Multietnické" logo rapového korpusu RapCor 161 Obrázek č. 8: Konkordance slova bicrave v korpusu RapCor542 zobrazená v programu TXM 176 Obrázek č. 9: Obálka kompilace rapových skladeb z „devět-čtyřky" v rámci projektu Departementy 191 Obrázek č. 10: Reklama na rapova alba v sérii projektu Departementy (2008-2009) 192 Obrázek č. 11: Heslo bolos(s) v prvním všeobecném slovníku GR2014 229 Obrázek č. 12: Slovníkové heslo bolos na portálu vydavatelství Larousse 230 Schéma č. 1: Strukturalistickoiognitivní rámec komputační lexikografie 24 Schéma č. 2: Hledání kompromisu mezi kvantitativním přístupem empirické lingvistiky a kvalitativním přístupem psycho-sociolingvistickým 26 Schéma č. 3: Náčrt „synchronního dvorce" 29 Schéma č. 4: Vizualizace „blízkých stavů jazyka" 29 @ S E Z N A M T A B U L E K Tabulka č. 1: Vývoj značkování příznakových slov v PR a PL od 60. let 20. století 115-117 Tabulka č. 2: Sumární přehled změn zkratek označujících „s/d příznaky" mezi třemi zkoumanými obdobími v PL a PR 120 Tabulka č. 3: Lexémy z minikorpusu se zkratkou injur. / péj. 124 Tabulka č. 4: Lexémy z minikorpusu se zkratkou vulg. 125-126 Tabulka č. 5: Depopularizace zkratky pop. 131 Tabulka č. 6: Proměny zkratky arg. 134 Tabulka č. 7: Nová hesla s příznaky s/d (zařazená do PL nebo PR mezi lety 1997 a 2012 a nová hesla z 9. edice DAF po písmeno F včetně) 141 Tabulka č. 8: Argotismy nově začleněné do DAF9 (1992-2000, písmena A až F) 144 Tabulka č. 9: Nově začleněné argotismy do PL a do PR mezi lety 1997 a 2012 145 Tabulka č. 10: Vztah mezi argotismy nově začleněnými do PR a jejich výskyt a datace v DFNC (1980 al991) 154 Tabulka č. 11: Výskyt a datace 14 argotismů nově začleněných do PR 1997-2012 v sérii DA1990-DAFP2010, CTT2001 a v korpusu RapCor 150-151 Tabulka č. 12: Pravopisné a významové varianty argotismů nově zařazených do PL podle frekvence v RapCoru roku 2013 154 Tabulka č. 13: Tucet nejfrekventovanějších plně substandardních lemmat v RapCor750 (750 textů = 468,5 tisíce slov) 155 Tabulka č. 14: Postoj k rapu v závislosti na pohlaví dotazovaných 166 Tabulka č. 15: Výsledky dotazníkového šetření pro fatém si si 170 Tabulka č. 16: Výsledky dotazníkového šetření pro lexém bicrave 174 Tabulka č. 17: Výsledky dotazníkového šetření pro lexém werss 181 Tabulka č. 18: Výsledky časosběrného výzkumu rozšíření lexému werss 202 Tabulka č. 19: Souhrnné schéma SWOT analýzy metody elektronického dotazníku 212 Seznam tabulek Tabulka č. 20: Průběh a souhrnné výsledky kvantitativního výzkumu 217 Tabulka č. 21: Výsledky dotazníku podle bydliště respondentů 218-219 Tabulka č. 22: Výsledky dotazníku podle bydliště respondentů z Ile-de-France 221 Tabulka č. 23: Výsledky kvantitativního výzkumu dle věku dotazovaných 223 Tabulka č. 24: Meziroční srovnání vývoje difúze lexému bol(l)os(s/se) v dotazníkových šetřeních na univerzitách pro roky 2008 a 2009 226 ® REJSTŘÍK J M E N N Ý 0-9 113 (hudební skupina) 188, 189, 196, 198, 199, 200 A Aarsleff 40, 42 Abecassis 130 Aitchison 31 Alletz 74 Alpha 5.20 173, 174 Androutsopoulos 158 Armogathe 74 Auer 31 Auzanneau 158, 185 AyresJiennett 65 B Bachmann 158 Baider 109 Bally 13, 17, 110 Balzac (de) 89, 95 Bar 66 Barg-Walkow 21 Barrio 185, 186, 187, 194 Basier 158 Bastian 184 Baudelaire 193 Bauman 29 Bauvois 222 Bazin 158, 186 Beauzée 75 Benešová 22 Bentolila 193, 194 Benveniste 59 Benzitoun 23 Bergounioux 45 Bergson 28 Berruto 32 Biard 79 Billiez 158, 160 Bisconti 47, 48 Blanchet 27 Blatná 110 Bloomfield 31 Blythe 37 Boas 36 Boiste 80 Bonnet 78, 79 Booba 168, 169, 171, 175, 198 Bordet 184 Rejstřík j m e n n ý Bouchet 93, 94, 95 Boukous 215 Bourdieu 51 Boursault 67 Bréal 39, 40, 41, 42, 43, 47, 48, 50, 52, 58, 233 Brňákova 62 Brožová 176 Brunet 60 Brunot 60 Buée 77 Bulot 27, 184, 186, 193, 194 Burr 184 C Cachin 185 Calvet, G. 176 Calvet, L.-J. 17, 25, 52, 158, 164, 195, 206, 212 Caradec 151 Carinos 194 Carrěre 176 Cartier 19 Cellard 106, 112, 140, 147 Cerquiglini 82 Chambers 19 Chantreau 75, 76 Chereau 86, 88, 90, 95, 96, 97, 98, 99 Chomsky 15, 110, 111 Ciceron 65 Ciureanu 40 Clarke 40 Cobra le cynique viz Tengour Cohen 52, 55 Colin 112, 147, 150, 176 Comte 40 Conein 130 Corbin 107, 108, 109, 137, 140 Coseriu 31, 32, 33, 34, 233 Cougnon 20 Croft 31, 37 Cvrček 25 Č Cechová 109 Čermák 12, 13, 14, 15, 16, 17, 24 Černá 189 Černý 34 Červenková 133 D d'Alembert 64 D'Hautel 85, 86 D'Olivet 69 D'Orneval 69 Daddy Mory 187 Danes 82, 84 Dard 62 Darmesteter, A. 39, 40, 41, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 50, 213, 233 Darmesteter, J. 45 Dauzat 48, 49, 50, 52 De Calliěres 67 De Condillac 42, 75 De Grandval 86, 150 De Gubernatis 40 Des Fontaines viz Desfontaines Debaisieux 23 Déchelette 53 De la Grasserie 51, 53 Delaplace 86, 90, 91, 92, 93, 95, 96, 98, 99 Delesalle 53 De Mauro 42 De Muralt 81 De Saussure 12, 13, 42 Desfontaines 68, 79, 85 De Singly 215, 223 Desmet 76, 77, 78 Detey 27 Deulofeu 23 Devolder 120, 122, 135 Diam's 169, 179, 198 ® Rejstřík j m e n n ý Diderot 75 Different Teep 189 Dirven 18 Dokulil 75 Dolník 25 Domergue 74 Dop-Miller 90 Dougnac 80 Drouon 65 DuBellay 65 Dubois 20, 146 Dubuc 39 Ducháček 107 Duchařme 62 Du Marsais 44 Dupré 80, 81 Durand 27 Durkheim 33, 40, 50, 51 Dyru 163 E Eco 18, 99 Ernotte 124, 216 Esnault 52, 87, 149, 150, 151 Espinas 33 Étiemble 82 Exs 172 F Fairon 20, 21 Féraud 73, 74, 81 Fiala 88, 89 Fiévet 11, 19, 25, 36, 99, 100, 106, 155, 163, 164, 165, 166, 168, 181, 183, 190, 194, 195, 198, 204, 206, 207, 208, 213, 222, 228, 236 Filiačová 19 Filipec 111 Fishman 14 Flynt 189 Fónagy 111 Fonky Family 192 Fou Allies 163 Fougeret de Monbron 81 Francard 25, 26, 51 Francois viz Frangois-Geiger Francois-Geiger 34, 101 Freron 73 Furetiere 99 G Gadamer 20 Gadet 14, 34, 106, 108, 129, 130 Gaglio 16, 34 Gallais 76, 77 Gambier 15 Gardin 195 Gamier 87, 89, 90 Gasquet-Cyrus 158, 159, 185 Gaudin 15, 63 Gebhart 81 Geffroy 76, 80 Genestal 152 Geremek 87 Gess 27 Ghetto Fabulous Gang 173 Ghio 193 Giacomo 20 Gillieron 54 Girault 173 Glatigny 47 Glevarec 165 Gohin 74, 78 Golänovä 19 Gordon 34 Goudaillier 93, 147, 150, 151, 159, 160, 176, 185 Grieve 19 Guenier 25 Guespin 20, 63 Guieysse 52, 95, 96 Guilbert 146 Rejstřík j m e n n ý Guillard 194 Guiraud 90, 124 Gumperz 187 Guo 19 H Hagěge 81, 82 Hägerstrand 16 Hajič 22 Hammou 158, 192, 194 Haroun 190 Hatzfeld 45, 46, 47 Haugen 17 Havránek 110 Hermans 36 Herzog 56 Hildenbrand 19 Hinskens 31 Hjelmslev 110, 111 Hladká 21 Hockett 31 Holes 32 Homoláč 106 Horálek 32 Horatius viz Horatius Flaccus Horatius Flaccus 9, 73, 236 Houdar de la Motte 69 Houdebine viz Houdebine-Gravaud Houdebine-Gravaud 25 Hronek 113, 130 Hubáček 101 Hugo 87, 88, 89, 95, 98 Humboldt 41 Husserl 28 Ch Chloupek 106 Chodákova 159 Chovancová 22 Chromý 18, 25 I Imbs 64 J Jaklová 108 Jakobson 110 Jakovenko 28 James 27 Jandová 22 Jaroš viz Obrátil Jeay 21 Jelínek 106 Jespersen 56 K Kamini 185 Karlíkova 34 Kavka 159 Keller 31 Kennedy 19 Kerbrat-Orrecchioni 107, 123, 125 Kery James 162, 191, 192, 193 Klein 20 Kokoreff 184, 215 Kolaříková 83 Komrsková 22, 23 Kopřivová 22, 23 Kortum 21 Kosmicki 158, 185 Krasová 59 Kraus 14 Krčmová 106, 110 Krief 158, 160 Křen 22, 30 Kyloušek 84 L Labov 18, 19, 25, 37, 56, 211, 228 La Fouine 174, 176 La Rumeur 194 Laffitte 230 e Rejstřík j m e n n ý Laks 27 Lambert 158, 160 Lamprou 109 Lapassade 158 Larchey 90 Larousse 46, 47 Latour 33 Lazar 22 Lazarsfeld 37 Lazega 211 Lebon-Eyquem 27 Leclair 84, 86 Leclěre 112, 147, 150, 176 Ledegen 20, 27, 55, 226 Lefěvre 195 Lehmann 44 Leon 110 Lepoutre 184, 186 Le Roux 85, 99 Leroux, R. 36 Les Affranchis 198 Lesage 69 Levet 90 Linguet 73 Liotard 94 Lišková 39, 106 Littré 45, 46, 47, 58 Locke 75,81 Lukeš 22,23 Lyche 27 M MacTyer 169 Madani 188 Mafia KT fry 176, 188, 196, 198, 200 Macháčková 59 Machálek 21 Machek 110 Malekal Mořte 169 MalikBledoss 173 Manessy 106 Manu Key 187 Marcellesi, Ch. 20, 195 Marcellesi, J.-B. 20 Marek 161 Marot 90 Martin 36 Martin-Berthet 44 Martincová 13 Martinet 17, 110, 111, 143 Martinez 11, 104, 105, 108, 118, 136, 138, 139, 147, 156, 157 Marzys 65, 67 Mathesius 17 Matoré 60, 61 Mayaffre 60 Mc Solaar 162, 175 Médine 194 Meillet 33, 39, 40, 50, 51, 52, 53, 58, 110, 233 Meisenburg 27 Melliani 158 Mercier 78, 79, 80, 81 Mével 20, 112, 147, 150, 176 Michel 52, 86, 90 Mikulova 22 Milon 193 Milroy, J. 21 Milroy, L. 21, 34 Mister You 173, 174, 177 Mistrik 109 Mitterand 146 Mokobé 188, 196, 198, 199, 200 Moliěre 67 Molinero 159 Monville-Burston 109 Morsay 172 Mortureux 14, 15, 195 Morvan 64 Mrázková 106 Mucchielli 152 Mudrochova 83 Rejstřík j m e n n ý N Nádvorníková 13 Napieralski 192 Nebeská 109 Nekvapil 34 Nerlich 39, 40 Newton 81 Niceforo 53 Nini 19 Niševa 13 Nováček 89 NTM 162, 189, 194 Nyrop 57 Nysay 172 O Oberpfalcer 53 Obrátil 94 Odaloš 231 Ondrejovič 25 Orelsan 194 Otradovcová 22 Oudin 98, 99 P Pagnier 102 Pajas 22 Pala 20 Panckhurst 20 Paris 54 Paryzek 62 Pasquier 92, 93 Paul 39 Paumier 20 Paveau 34, 101, 106 Pecqueux 159, 187, 193, 203, 204 Pechon de Ruby 89, 90, 91, 92, 93, 94, 95 Perret 149, 151 Philippot 91 Pierce 99 Pignon 146 Podhorná viz Podhorná-Polická Podhorná-Polická 9, 19, 25, 36, 84, 99, 100, 102, 103, 106, 107, 108, 136, 142, 153, 155, 160, 166, 179, 182, 190, 194, 195, 197, 198, 205, 207, 208, 213, 222, 236 Podveský 22 Polička viz Podhorná-Polická Popovičová Sedláčková 102 Pořízka 24 Poukarová 22, 23 Prévost 81 Prochasson 54 Pruvost 46, 80 Public Enemy 162 Q Quemada 46, 76, 80 Quirion 36 R Rabelais 86 Radimský 19 Radkova 27, 101, 108, 121 Rahmati 21 Rasse des Neux 91 Rastier 111 Rausová 27, 121 Reinhard 78, 80 Rey 106, 112, 139, 140, 147, 148 Rey-Debove 46 Rheinheimer 93 Ricken 75 Richelet 99 Richterová 21 Rim'K 188, 192, 196, 198, 199, 200 Rogers 16, 36, 37, 38, 39, 99, 180, 194, 211, 233 Rohff 174, 176, 178, 179, 180, 196, 197, 198, 200, 202, 203 Rolland-Lozachmeur 77 Rejstřík j m e n n ý Romano 158, 160 Rooryck 76, 77, 78 Rosier 124, 216 Rousseau, J.-B. 73 Rousseau, J.-J. 75 Rousselot 158 Roybet 94 Rychlý 20 S Sabatier de Castres 81 Sablayrolles 13, 77, 105, 137, 138, 139, 168, 194, 195, 235 Sainéan 54, 86, 90, 92, 94 Saint-Edme 87, 96 Salif 172 San-Antonio viz Dard Sandry 176 Sapir 36 Saurin 81 Saussure viz De Saussure Sauval 87 Scred Connexion 189 Sefyu 171 Seguin 162, 163, 230, 231 Sechehaye 13 Sekaninová 159, 186 Sexion D'Assaut 194 Sgall 113, 130 Shepard 21 Shone 173 Schleicher 41 Schmid 152 Schmidt 34 Scholz 158 Schweitzer 69 Schwöb 52, 90, 95, 96 Sinik 163, 169 Siouffi 36 Sláma 19 Smolík 158 Snetlage 77, 78, 79, 80, 81 Sniper 162, 190, 194 Sokol 28 Sonnette 194 Soprano 162, 171 Sourdot 19, 39, 137, 138, 148, 156, 160, 204 Srpová 80 Stavinohová 55 Stehlík 161 Stein 152 Sté Strausz 162 Steuckardt 36 Stich 113 Strouhal 50 Sue 89, 95 Svobodová, Dana 9, 73 Svobodová, Diana 80, 82, 83 Swiggers 76, 77, 78 Szabó 208 Š Sabršula 55 Šimandl 82 Škrabal 159 Stichauer 79 Šulc 19 T Tabouret-Keller 55 Tandem 169 Tarde 33, 34, 35, 36, 233 Teillard 230 Tengour 159, 203 Tesniěre 59 Thibault 18 Thomas 45,46,47 Tomášková 88, 89 Tomek 37, 38 Tossell 21 Toureille 89 279 Rejstřík j m e n n ý Trimaille 158, 159, 160, 183, 185, 196, 222 Trnka 82 Trošt 53 Trubeckoj 110 TSRcrew 189 U Ullmann 56 Urešová 22 Uvírová 62 V Vadé 86 Vanacker 81 Van den Avenne 158, 185 Vašková 84 Vaugelas viz De Vaugelas Vávra-Haštalský 88, 89 Vávrová 37, 38 Vavřín 13 Vendryes 58, 110 Vidocq 87, 88, 96, 151 Vicherat 185, 188 Villon 86, 90 Vitu 90 Voltaire 42, 73, 75, 81 Vurm 62 W Waclawicovä 22 Walter 13, 81, 83 Wegener 39 Weinreich 56 Whitney 39 Winters 18 Wionet 36 Wundt 40 Y Younsi 230 Youssoupha 194 Yve-Plessis 52, 86 Z Zhong 21 Zima 111 280 REJSTŘÍK T E R M I N O L O G I C K O - V Ě C N Ý A adaptace 34, 82, 83, 171 adoptace 34, 37-39 adopce 32, 33, 37-39, 59, 99, 225 aetalekt 18 aktualizace 81, 104, 105, 110, 111, 124 akulturace 35 analýza - diskurzu (analyse de discours) 107 - SWOT 207, 209, 212 anglomanie 81-83 argotismus 36, 93, 117, 119, 134, 135, 138, 142-144, 146, 148-154, 156, 157, 231 argotizace 113, 121, 122 argot (argot) 34, 36, 46, 49-54, 59, 69, 70, 84, 86-99, 101, 103, 104, 107, 108, 112-114, 119, 122, 123, 127, 129, 132, 133, 140, 142, 143, 147, 148, 150-152, 157, 214, 231 argotologie (sociolektologie) 35, 52-55, 91, 94, 97, 101, 102, 112, 129, 139, 142, 143, 157, 185, 231 ASR 22 automatizace 110 autority (authorities) 21, 34, 64, 77, 87, 91, 194, 204, 205 B blending (mot-valise) 82 blesquien 91 Bohe'miens 92, 93 C centrum (centrum-periferie) 12, 18, 25, 27, 34, 36, 50, 82, 95, 109, 147, 215, 216, 218, 220, 225-227 clash 192 Coquillards 86-92, 94 Č čas 27, 28, 30-32, 37, 38, 72, 107, 130, 136, 137, 139, 147, 148, 163, 181, 200-202, 205, 206, 212, 216, 225, 227, 231 - filozofický/funkční 27-29 - fyzikálni 27-29 - zprostorovélý 27-29 (g) Rejstřík t e r m i n o l o g i c k o - v ě c n ý D datace (datations) 46, 61, 83, 113, 148-151, 154, 155, 157, 168, 189, 207 depopularizace 129, 131-133 devulgarizace 127, 131 dezapropriace 204 dezargotizace 113, 122, 127, 131, 133, 134, 186, 216 dialekt 53, 93, 94, 143, 176 dialektologie 54 - sociální 54 difundace 15, 39, 53, 58, 63, 93, 95, 99, 113, 136, 180, 181, 200, 203, 228 difúze (diffusion) 32, 36-39, 41, 49, 70, 99, 137, 162, 164, 165, 178, 181, 190, 196, 197, 204, 205, 212, 215, 220, 226-228, 231 difuzionismus 16, 31, 33, 34, 36, 39 diskriminant 62 diskurz 25, 33, 43, 64, 67, 75, 91, 99, 108, 109, 130, 160, 184, 193, 194 - akademický/vědecký 40, 41, 48 - dominantní 126, 142, 193 - dvojí (též projev pro i proti, double discours) 48 - metalingvistický 25, 42, 183 dispozice - psychologické 57 diss viz clash dotazník 19, 27, 102, 103, 114, 134, 161, 162, 164-174, 177, 179-183, 195- 198, 200, 202-204, 207-209, 213, 215-218, 220-221, 225, 226, 228 drift 36 - interpretační 18, 182 dvorec 28 - časový (Zeithoj) 28 - synchronní 28, 29 Dvůr zázraků (Cour des Miracles) 87, 89 dynamika 18, 20-23, 27, 36, 55, 60, 67, 72, 102-104, 106, 114, 120, 131, 136, 139, 159, 160, 162, 167, 177, 183, 205, 206, 207, 212, 217 - sémantická 75, 82, 182 - synchronní 17, 30, 31, 39, 102, 135, 164, 183, 207 dysfemismus 111, 123, 126 E efemerum 9, 18, 62, 73, 80, 232 ekologie 17, 27, 212 emodži 21 emotikon 21 etnotyp 124, 216 etymologie 45, 46, 52, 54, 78, 82, 89, 90, 99, 112, 147, 162, 166, 167, 177, 178, 197-199, 206, 207, 213, 214-216 - lidová 52, 57, 87, 113, 182 expektace 109 expresivita 56, 59, 63, 82, 99, 100, 102, 103, 108-115, 119, 124, 127, 135, 147, 162, 165, 168, 171-173, 175, 180, 182-184, 188, 190, 196, 206, 207, 214, 222, 225 - inherentní 111, 112, 114, 123 - záporná 111, 115, 123, 125, 129 F familier 85, 104, 107, 108, 111, 113, 126, 127, 129, 133, 135, 140 fatém (phatěme) 168-172, 182 fikce 25, 26, 91, 93, 95 fosilie - lexikografická 108, 132, 134 francouzština - nekonvenční 106, 112, 113, 139 - lidová (populaire) 50, 53, 92, 95, 107, 119, 129-132,140 - referenční 106 - substandardní 15, 18, 101, 106, 164 franglais 82 fraška 92 Rejstřík t e r m i n o l o g i c k o - v ě c n ý G glosátor (chroniqueur) 65,66 glosář 62, 86, 87, 89-92, 94-96, 112, 150, 151, 159, 213 glosolálie 193, 194 H hantýrka [argot) 25, 88, 89, 97, 98 hantýrka {jargon) 35, 97, 98 hapax (legomenon) 15, 62, 63, 136, 137, 149, 167, 196, 204, 228, 231 heterofilie - homofilie 36 hip hop 158, 161, 174 hostování {featuring) 158, 169, 173, 187, 190, 192,198 hypotéza 30, 55, 56, 99, 112, 134, 137, 148, 160, 162, 165, 168, 179, 182, 190, 196-199, 211, 214-216, 220, 223, 225, 231 - difuzního potenciálu 204, 207, 217, 218 - dobového zakotvení 18 - inferiorizační 14 - neologismu autorit 159 I idiolekt 24-26, 58, 102, 136 imaginaire - argotique (mentální obraz sociolektů) 25, 101 - linguistique (jazyková představivost, názorovost, mentální konceptualizace) 25 imitace 33-36, 49 - horizontální 34 - módní 34 inovace (innovation) 12-16, 18, 31-34, 36-39, 42, 43, 46, 63, 104, 160, 190, 220, 226 - idiolektální 195 - lexikální (innovation lexicale) 27, 32, 41, 43, 50, 57, 58, 62, 66, 69, 74, 99, 102, 136, 139, 146, 157, 159, 164, 179, 183, 194, 195, 197, 200, 225, 228, 231 - rezolektální 195 inovátoři (innovators) 34, 37, 99, 180, 196, 200 intenzifikátor 118, 127, 141 interslang (argot commun) 101 interslangismus 142, 144 invence 33, 34, 38, 45, 68 ironie 56-58, 62, 69, 71, 92, 97, 111, 140, 167 J jev - sociální (fait social) 50, 51, 158, 200 jobelin 90, 91 K kandidát 146, 156 - neologický 105, 118, 136, 137, 148, 157, 165, 166, 196, 200, 205, 206, 213, 214 Komentátoři (Remarqueurs) 65-67, 69 komise - terminologická 15, 83 komunikace - mluvená 22 - počítačem zprostředkovaná (CMO) 21 konivence (connivence) 100, 167 kontextualizace 127, 159, 168, 171, 180, 182, 194, 214, 229 konvergence 86, 103, 117, 161, 188 - digitální (convergence numérique) 21 koprolalikum 125-128, 132, 142 korpus - dynamický/monitorovací 19 - metalexikografický 118, 127-130, 132-135, 138 - mluvený 22, 23, 103 - paralelní 13 Rejstřík t e r m i n o l o g i c k o - v ě c n ý - textový 60, 65, 152-153, 156, 160, 164, 183, 185, 187, 205, 228 království Argotu 86, 88 kritéria 4B 137, 156, 230 kruh - hermeneutický 20 křivka S (S-curve) 38 L lekt(y) 18, 24-27, 53, 93, 100, 102, 136, 179 - generační 18 largonji 95 lexikalizace 70, 111, 136, 204 lexikum - argotické 96 - drogové 177 - expresivní 159 - generačně příznakové, mládeže 18, 155 - identitárně konotované 102 - neologické 77, 157, 159, 196 - příznakové 106, 111, 114, 122, 125, 130, 132, 133, 135, 156 - rapu 164 - substandardní, nespisovné 102-104, 108, 112, 114, 115, 117, 120-122, 129, 132, 135, 136, 139-141, 152, 155, 157 lexikometrie 60, 77, 152, 153, 161, 175 lingvistika efemer 236 literatura 43, 45, 62, 63, 67, 75, 81, 107, 159, 193 - kolportážní (littérature de colportage) 91 - modrá {littérature bleue) 91 loucherběme 95 M metafora 44, 48, 52, 104, 111, 184 - haugenovská 17 - neviditelné ruky 31 - organická (biologická) 41, 58, 82, 213 metalexikografie 46, 63, 102, 104, 106, 120, 122, 132, 136, 156, 157 metasociolexikografie 136, 152, 156 metoda - časosběrná 19-21, 23, 102, 163, 181, 200, 202, 205, 207, 211, 214, 225, 227, 228 millésime 104, 105, 138 míra přijetí inovace 39, 99, 102, 168, 169, 182, 198 mixtape 173 mluva - spodiny (bas langage) 52, 68, 142 mluvenost - psaná (parlécrit) 21 morfologie viz slovotvorba N nadávka 123, 124, 127, 140, 211 násilí - verbální (violence verbale) 126, 142, 187 následovníci (followers) 34, 37, 52, 57 nejistota -jazyková (linguistic insecurity) 25, 26, 109 neografie 39, 63, 64, 68, 69, 75, 77-79, 81, 84, 85, 102, 160 neolog 46, 47, 62, 68, 69-73, 78-80 neologicita 47, 72, 94, 102, 137, 165, 168, 182, 195 neologie 40, 41, 43-45, 47, 49, 54, 61, 65, 68, 70-74, 78-80, 83, 86, 96, 97, 102, 136, 137, 182, 195 - identitami 37, 159, 160, 208, 211-213, 231 - kvalitní 48, 71, 80 neologismus 13, 15, 19, 25, 33, 34, 38-45, 47-49, 53, 56, 58, 61-63, 65, 68-75, 79, 80, 82-84, 86, 107, 118, 137, 162-164, 167, 178, 181, 194, 198, 200, 202, 205, 223, 228 284 Rejstřík t e r m i n o l o g i c k o - v ě c n ý - autorský 62, 63, 73, 98, 100 - difundovaný 53, 58, 63, 93, 99, 105, 113, 216 - identitami 15, 148, 155, 157, 159, 168, 174, 182, 183, 196, 203, 204, 207, 208, 213, 214, 218, 225, 231 - idiolektální 79, 100, 179, 195, 204 - nekvalitní 80, 85 - potenciální 19, 79 neologizace 62, 66, 67, 69, 70, 195 neosémantismus 19, 39, 40, 44, 75, 76, 99, 105, 154, 173, 182, 195 neprůhlednost viz opacita neukotvenost 99, 167, 206, 214, 216 - grafická 153, 182, 216 niveau de langue 106, 130, 132 norma 25, 26, 31, 32, 51, 62, 65, 66, 106, 142, 195, 206, 207, 213, 222, 223 - identitami 25 O observatoř - neologická 19, 72 odmítající 38, 67 okazionalismus 15, 39, 63, 66, 79, 159 old school 162 ontotyp 124, 216 opacita 99, 162, 167, 173, 177, 182, 197, 204, 213, 215, 216 opozdilci (laggards) 37, 38 osvojitelé - časní (early adopters) 37, 99 P paleologismus 77, 157 paradox 15, 110 -neologický 137, 138 - pozorovatele 211, 212, 228 - saussurovský 14 pejorativum 70, 107, 111, 117, 123-125, 127-129, 135, 140, 198 periferie 12, 15, 18, 34, 36, 90, 95, 104, 114, 121, 135, 136, 147, 215, 216, 220,225-228 pocit - neologický (sentiment néologique) 74, 78, 81-83, 102, 106, 165, 168, 169, 195, 205, 206, 228 pojetíjazyka - marxistické 54 pornolalikum 125-127, 132, 142 postoje viz representations potenciál - difuzní 16, 62, 155, 204, 214, 215 - identitami 165, 199, 206, 207, 213 - informační 36 - neologický 206, 207 potvrzení (confirmation) 38 pragmatika 63, 109-112, 114, 115, 122, 124, 127, 129, 189, 198 pratiques 25-27, 184, 196, 212 preciozita (preciositě) 66, 67, 69, 70 princip - bottom-up 34, 36 - top-down 34 proces - inovační 13, 15, 18, 38, 43, 99 - inovačně-rozhodovací (innovationdecision process) 38 projev viz diskurz prožívání jazyka 82, 83, 142, 196, 205, 212 předminulost 29 předpřítomnost 29 přesvědčování (persuasion) 38 přítomnost - tekutá 29 - zdánlivá (specious present) 27 přivlastňování - teritoriální (appropriation territoriale) 184 příznak - s/d (stylisticko-diastratický, marque Rejstřík t e r m i n o l o g i c k o - v ě c n ý s/d) 107-109, 114, 117, 118, 122, 134, 135,137, 139-143 - kladný pragmatický 111 - neutrální pragmatický 106, 111, 113, 115, 133 - sociálního původu 32, 107, 108, 126 - stylový (situačně4iontextový) 32, 107, 109 - záporný pragmatický 111 purismus 42, 43, 47-49, 63, 65, 72, 80, 82, 118 - selektivní 127 R rámec - metodologicko-terminologický 14, 18, 54 - psychologicko-sociologický 40 rap 22, 102, 118, 121, 138, 147, 150-158, 161-169, 171-180, 182-201, 203-205, 227, 230, 231 - gangsta / hardcore 155, 156, 169, 173, 186, 187, 193 - rurální 185 - sebepochvalný (egotrip) 155, 186, 192 - uvědomělý (conscient / revendicatij) 185, 186 rap business 184, 192 rap game 192 reedice 65, 67, 69, 77, 78, 80, 82, 90-96, 99, 112, 113, 135, 152, 176 registr -jazykový (registre de langue) 15, 106, 129, 132, 222 reinterpretace - kreativní 34 representations 25-27, 103, 160, 177, 186, 196, 212 reprezentování (reprezent) 18, 184, 186-190 resémantizace 105, 132, 168, 172, 182 revoluce -jazyková 35, 72 - neologická 70, 80 - Velká francouzská 67, 72, 74-80, 83-85 rezolekt (résolecte) 102, 165, 179, 182, 200, 204, 206 román - pikareskní (roman picaresque) 91 Romové 88, 92, 93 romismus 157, 172-174, 176 romština 93, 173, 175-177 rozhodnutí (decision) 38 S segregace - spaciální (segregation spatiale) 186 sémantika (sémantique) 40-42, 50, 55, 57, 70, 75, 83, 93, 99, 105, 108, 111, 155, 157, 159, 161, 166, 168, 172, 173, 175, 177, 180, 182, 199, 205, 206, 213-216, 218, 225 sémantizace 168 semióza - neomezená 99 site - sociální 16, 21, 34, 36, 100, 208, 209, 211, 212, 216, 225 skatologie 94, 114, 118, 125, 155 slang (argot) 49, 50, 53, 69, 86, 101, 107, 113, 114, 123, 127, 147, 150, 152, 156, 157, 161, 167, 172, 176, 177, 179, 185-189, 196, 208, 210, 231 - obecný (argot commun) 89, 101, 103, 112, 114, 133, 139, 143, 147, 163, 169 - obecný mládeže (argot commun des jeunes) 102, 139, 161, 163, 169, 171, 177, 182, 195, 204, 205, 208, 211, 222, 223 - obecný předměstský ~ mládeže (argot commun des jeunes des cites) 93, 143, 144, 148, 151, 162, 163, 169, 171, 176-178, Rejstřík t e r m i n o l o g i c k o - v ě c n ý 182, 197, 200, 204, 214, 215, 225, 230, 231 - profesní 95, 101 - školní/žákovský (argot scolaire) 101, 143-146, 151, 211 - vojenský (argot militairé) 49, 52, 53, 143, 144, 146 slangismus 138, 142, 143, 156, 199, 205, 213, 222 slovník - referenční 98, 99, 112, 114, 115, 117, 118, 136-138, 142, 206, 229-231 - socio-politický 76 slovo - identitami 156, 162-165, 182, 184, 190, 191, 195, 199, 204, 211, 213, 224, 229 - idiolektální 100 - kryptické 84, 86, 94, 96, 142, 186, 213, 214, 216 - rezolektální 100, 136, 178 - svědecké (mot-témoin) 60, 61 slovotvorba 14, 15, 44, 62, 65, 69, 70, 72, 73, 79, 82, 123, 167, 175, 179 sociolekt (sociolecte) 16, 19, 24-27, 35, 48, 50, 52-54, 63, 84, 86, 88-91, 93, 95, 96, 101, 102, 109, 114, 115, 119, 121, 133, 136, 138, 139, 148, 155, 156, 159, 231 sociolexikologie 35, 50, 52-55, 93, 101, 102, 112, 129, 139, 142, 157, 185, 231 sociolektismus 16, 63, 70, 86, 96, 100, 102, 103, 105, 123, 137, 142, 143, 168, 229 sociolektografie 50, 53, 63, 64, 84, 86, 88, 91, 93, 97, 102, 106, 112, 114, 120, 206 sociolingvistika 14-18, 20, 21, 24-27, 31, 34, 36, 50-52, 54, 55, 57, 63, 76, 106, 109, 129, 130, 132, 135, 157-161, 164, 184, 185, 193, 205, 206, 212, 213, 222, 225, 231 - inovací (sociolinguistique des innovations) 16, 102 - intervenční/prioritní 27 - urbánní (sociolinguistique urbaine) 55, 159, 160, 184 sociologie 15, 16, 31, 33, 34, 36, 37, 40, 50, 51, 54, 60, 130, 157-159, 165-167, 185, 187, 192-194, 203, 209, 211, 215 -jazykovedná (sociologie linguistique) 51 - mluvy (sociologie du langage) 52 sociosémantika 57, 58 socioterminologie 15 socioterminometrie 36 sociotyp 124, 205, 216 solidarita (solidární vztah) 184, 188, 192 spisovnost 51, 106, 111, 112, 121, 122, 130, 136, 142, 189, 211 spor Starých a Moderních (querelle des Anciens et des Modernes) 67, 69, 79 stádnost (grégarite) 35, 222 stav - blízké ~yjazyka 18, 29, 30 stigma / stigmatizace 129, 130, 159, 183, 186, 194, 203, 204 stírání - expresivity 123, 124, 162, 180, 196, 206 - neologicity 72 styl 85, 87, 106, 107, 109, 111, 113, 115, 126, 132, 135 stylistika 102, 106, 107, 109-111, 114, 125, 159, 185 stylizace 54, 74, 99, 136, 158, 159 subjektivita 22, 25, 29, 30, 48, 62, 64, 72, 74, 80, 102, 107, 108, 114, 137, 156, 165, 195, 205, 206 (287) Rejstřík t e r m i n o l o g i c k o - v ě c n ý T tabu / tabuizace 76, 77, 124-128, 135, 142 téma - slangotvorné (thématique argotogěné) 103 tendence - inovační 13, 15, 18, 206 - vývojové 30, 112, 114, 207, 225 teorie - akomodační 31 - evoluční 31 - nápodoby 33-36 - šíření inovací 34, 36, 194, 211 - třesků 100, 213 - vln 34, 36 teritorium - sociosymbolické 183, 185-188, 193 terminologie 14-16, 39, 42-44, 56, 65, 77, 82-84, 95, 99, 101-103, 107, 108, 111, 114, 121, 180, 205, 231 textometrie viz lexikometrie tmelení skupiny 161, 172 totemizace 63, 100, 159, 182, 213 trh -jazykový (marchélinguistique) 12, 51 trvání (durée) 28 třesk - mediální (boom médiatique) 99, 100, 137, 145, 155, 157, 162, 200, 205, 213, 216, 227, 231 - neologický (boom néologique) 99, 100, 162, 163, 205, 213, 214, 222, 227, 231 třída - sociální 26, 34, 51, 54, 126, 129 U umění (art) 47, 71 - ulice (art de rue) 192 úzus 14, 36, 45, 47, 51, 58, 63, 64, 65, 67, 70, 72, 77, 80, 85, 86, 99, 105, 112, 114, 129, 137, 148, 159, 167, 183, 190, 198, 203, 205, 213, 214 - dobrý (bon usage) 51, 65, 67 V veledata (big data) 20, 27, 228 verlan / verlanizace 159, 162, 164, 182, 185, 186, 188, 204 většina - časná (early majority) 37 - pozdní (late majority) 37 villonománie 90 vindikace (revendication) 185, 189, 200 vůdce - názorový (opinion leader) 37 vulgarismus 111, 118, 125, 127, 128, 135, 140, 155, 156 výpůjčka (emprunť) 19, 33, 36, 42, 52, 58, 59, 68, 80, 82-84, 93, 156, 159, 173, 176, 199 výzkum - akční (recherche-action) 27 Z záchyt dodatečný (rattrapage) 138, 139, 157, 230 zavádění do praxe (implementation) 14, 15, 38 změna - jazyková (changement linguistique) 17, 18, 20, 28, 31, 32, 37, 39, 40, 47, 48, 50-52, 57, 60, 77, 117 - onomaziologicky projevovaná 19, 39, 43 - probíhající (ongoing change) 28 - sémaziologicky projevovaná 39, 43 značka - kombinovaná 131, 133, 135, 141 - metalingvistická 106 - příznaková 47, 103, 107, 111, 115, 132, 140-143, 146 288 Rejstřík t e r m i n o l o g i c k o - v ě c n ý znalost (knowledge, awarness) 38 zneužívání jazyka (též nešvar, abus de langue) 42, 43, 47, 71, 75-77, 85 Z žánr - hudební 152, 157-159, 161-163, 165, 166, 174, 184, 186, 187, 203 - urbánní 185 žargon (jargon) 35, 50, 70, 86, 88, 90, 91, 94-99, 101, 196, 231 žert / žertovný 57, 58, 98, 111, 140 Cizojazyčné termíny jsou uvedeny v kurzivě. EDIČNÍ RADA MASARYKOVY UNIVERZITY prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. doc. Ing. Pavel Bobál', CSc. prof. JUDr. Marek Fryšták, Ph.D. Mgr. Michaela Hanousková doc. RNDr. Petr Holub, Ph.D. doc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D. prof. MUDr. Lydie Izakovičová Hollá, Ph.D. prof. PhDr. Mgr. Tomáš Janík, Ph.D. prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D. EDIČNÍ RADA FILOZOFICKÉ FAKULTY prof. PhDr. Marek Blatný, DrSc. doc. PhDr. Daniel Drápala, Ph.D. prof. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D. prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. doc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D. doc. PhDr. Jana Chamonikolasová, Ph.D. prof. Mgr. Libor Jan, Ph.D. prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. prof. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr. rer. nat. doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D. Ing. Zuzana Sajdlová, Ph.D. Mgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D. prof. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D. doc. Ing. Rostislav Staněk, Ph.D. prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A. doc. PhDr. Martin Vaculík, Ph.D. MASARYKOVY UNIVERZITY prof. PhDr. Petr Kyloušek, CSc. prof. Mgr. Jiří Macháček, Ph.D. PhDr. Dalibor Papoušek, Ph.D. doc. Mgr. Katarina Petrovičová, Ph.D. prof. PhDr. Ivo Pospíšil, DrSc. doc. PhDr. Daniel Špelda, Ph.D. Mgr. Roman Švaříček, Ph.D. Dynamika šíření lexikálních inovací Identitami neologie a sociolektologie ve francouzském jazykovém kontextu A l e n a Polička Vydala MASARYKOVA UNIVERZITA, Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno v edici Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity / číslo 517 Odpovědná redaktorka / doc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D. Výkonná redaktorka / doc. Mgr. Katarína Petrovičová, Ph.D. Editorka / Mgr. Kateřina Najbrtová, Ph.D. Ediční referentka / Mgr. Vendula Hromádková Redakce a jazyková korektura / PhDr. Milena Gillová Grafická koncepce edice a návrh obálky / Mgr. Pavel Křepela Ilustrace na obálce / Tom Gauld Sazba / Dan Šlosar Vydání první / 2022 Náklad / 300 výtisků Tisk a knihařské zpracování / MORAVAPRESS s.r.o., Cihelní 3356/72, 702 00 Ostrava-Přívoz ISBN 978-80-280-0031-8 ISBN 978-80-280-0032-5 (online ; pdf) ISSN 1211-3034 (print) ISSN 2787-9291 (online) https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M280-0032-2022