Vladimír Kubeš (1908–1988) byl profesorem občanského práva a právní filozofie na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a patřil k nejvýznamnějším představitelům druhé generace brněnské normativní právní školy. Vladimíra Kubeše zasáhly všechny politické události dvacátého století a jeho rozsáhlé dílo zůstává dodnes nedoceněné. Řadu svých knih a odborných článků totiž publikoval většinou v němčině a v zahraničí, protože v socialistickém Československu vyjít nemohly. Kubešovy paměti s názvem „… a chtěl bych to všechno znovu“ vycházejí po dlouhých třiceti letech v druhém doplněném vydání. Čtenář dostává možnost nahlédnout nejen do Kubešova rodinného a soukromého života a do poměrů a vztahů panujících v meziválečném období na brněnské právnické fakultě, ale i do způsobu fungování komise pro přípravu nové poválečné ústavy a do událostí, které výrazným způsobem zasáhly do Kubešova života. Jednalo se především o jeho „vyakčnění“ z právnické fakulty v únoru 1948, pozdější zatčení a odsouzení v politickém procesu a dlouholeté věznění v jáchymovských uranových dolech. Konec šedesátých let pro Kubeše znamenal možnost vrátit se do akademické sféry a dokonce opět pedagogicky a vědecky působit na brněnské právnické fakultě. O její znovuobnovení se Kubeš v roce 1969 také významně zasloužil. Nastupující normalizace však Kubeše opět uvrhla do nemilosti a znemožnila mu jakoukoli vědeckou či pedagogickou práci. I přesto se Kubeš dokázal prosadit na vídeňské právnické fakultě, kde působil po dobu pěti let jako profesor právní filozofie. Kubeš ve svých pamětech popisuje i svůj profesní a osobní vztah k česko-rakouskému právnímu filozofovi Otovi Weinbergerovi. Ačkoliv do Kubešova života zasáhly nepříznivé životní události a peripetie osudu, nikdy si na ně nestěžoval a v souladu se svým životním optimistickým postojem dal svým pamětem podtitul „filozofické vypořádání s pesimistickým světovým názorem“.