Článek se zaměřuje na pojetí náboženství v legislativě, která upravuje přístup náboženských společností do vzdělávacího systému v České republice. Analýza zákonných norem ukazuje, že se zde uplatňuje tzv. paradigma světových náboženství. Náboženské společnosti a církve, které reprezentují "významná světová náboženství" jsou v přístupu do vzdělávacího systému zvýhodněny. Přístup do vzdělávacího systému, související s konceptem "zvláštních práv" udělovaných stání mocí, mají zejména církve vycházející z křesťanství. Článek obsahuje zevrubný přehled kritiky paradigmatu světových náboženství. Toto paradigma je kritizováno jako etnocentrické, teologizující, formované v souvislosti s kolonialismem, v praxi obtížně vymezitelné, vysoce abstraktní, esencialistické a ahistorické. Historické formování paradigmatu světových náboženství souvisí s procesem reifikace, jak jej vymezuje W. C. Smith. Závěrečná část článku uvádí do vztahu kritiku paradigmatu světových náboženství a pojetí náboženství v legislativě upravující přístup náboženských společností do školství v České republice. Uplatnění paradigmatu světových náboženství vede k omezení náboženské plurality.