V originále
Zkušenosti se supervizí v praxi přinášejí autoři publicistické části. Andrea Lásková se ve svém textu věnuje distanční supervizi, kam řadí supervizi prostřednictvím e-mailové komunikace, chatu a video konference. Uvádí i různé možnosti kombinace. Na přínos supervize pro podporu dobrovolníků se zaměřují autorky Veronika Mikulčická a Kateřina Zaplatilová a píšou o nutnosti jasní představy dobrovolníků o tom, co jim může supervize nabídnout a kde jsou její limity. Na toto téma příhodně navazuje text Jana Kostečky, který charakterizuje čtyři časté mýty o supervizi a uvádí je na pravou míru. Supervize jako prostředek zaškolování poradkyň rané péče je téma příspěvku Martiny Papouškové. Poradkyně jsou v průběhu prvního roku cíleně podporovány v aktivní účasti na supervizi a dalších akcích, které se zaměřují na reflexi práce poradkyň a získávání potřebných kompetencí a vzájemné sdílení. Na téma zaškolování nových pracovníků navazuje Petra Chudobová, z pohledu začínající supervizorky, svojí reflexí procesu stávání se supervizorem v textu nazvaném Na prahu supervize. Pro porozumění tomuto procesu využívá koncepty přechodových rituálů a kulturního, ekonomického, sociálního a symbolického kapitálu (Bourdieu). V příspěvku Supervize jako prohlubování respektu se Mirka Nečasová a Ladislav Ptáček ohlížejí za supervizním výcvikem organizovaným ve spolupráci Asociace vzdělavatelů v sociální práci a Občanské poradny Brno a to prostřednictvím reflexí procesu postupného získávání supervizních způsobilostí účastníky tohoto výcviku. Mezi nimi rezonovala témata: přijímání a poskytování supervize v praxi, supervizní dokumentace (supervizní kontrakt, zápisy) a zakázka, respekt k supervidovaným i sobě samotnému v roli začínajícího supervizora vyjádřený především ve formě podpory, sebepéče a zajištění bezpečí. Další příspěvky pak spojuje společné téma - implementace supervize do škol. Autorky Romana Kubů, Andrea Medunová, Karla Malá, Šárka Kosinová seznamují se zkušenostmi učitelek – účastnic supervizních sezení a svoji sondu uzavírají poznatkem, že překážkou zavedení supervize do škol nemusí být jen nedostatek potřebných zdrojů, ale i obavy supervidovaných z prezentace vlastních selhání před kolegy a nedostatek zkušeností se supervizí. Tento závěr se shoduje s poznatky školní supervizorky Martiny Přibylové, která v rozhovoru řadí mezi specifika supervize ve školství obavu pedagogů z podpory, kterou však primárně vnímají jako kontrolu, a jejich snahu za každou cenu uspět, což se s filozofií supervize míjí. Nedůvěru učitelů k supervizi, kterou chápou jako nástroj kontroly, zmiňuje ve svém textu i Petr Šmíd. V rámci projektu Superučitel seznamuje se záměrem implementovat supervizi do škol s cílem pomoci učitelům reflektovat negativní chování spojené s masovým šířením neověřených informací. Naším záměrem bylo přinést pestrou paletu náhledů na supervizi jako významného nástroje pro kvalitní výkon sociální práce a celkově pomáhajících profesí. Věříme, že se nám tento záměr podařilo alespoň částečně naplnit a přejeme našim čtenářům obohacující čtení.
In English
Experience with supervision in practice is provided by the authors of the journalistic section. In her text, Andrea Lásková deals with distance supervision, where she classifies supervision through e-mail communication, chat and video conference. It also lists various combination options. Authors Veronika Mikulčická and Kateřina Zaplatilová focus on the benefit of supervision for supporting volunteers and write about the need for volunteers to have a clear idea of what supervision can offer them and where its limits are. This topic is appropriately followed by Jan Kostečka's text, which characterizes four frequent myths about supervision and sets them straight. Supervision as a means of training early care counselors is the topic of Martina Papoušková's contribution. During the first year, counselors are specifically supported in active participation in supervision and other events that focus on reflection on the work of counselors and the acquisition of the necessary competencies and mutual sharing. Petra Chudobová, from the point of view of a novice supervisor, follows up on the topic of training new employees with her reflection on the process of becoming a supervisor in a text entitled On the threshold of supervision. To understand this process, he uses the concepts of rites of passage and cultural, economic, social and symbolic capital (Bourdieu). In the contribution Supervision as a deepening of respect, Mirka Nečasová and Ladislav Ptáček look back on the supervision training organized in cooperation with the Association of Educators in Social Work and Civic Counseling Brno, through reflections on the process of gradual acquisition of supervisory skills by the participants of this training. The themes resonated among them: receiving and providing supervision in practice, supervision documentation (supervision contract, records) and order, respect for supervisees and oneself in the role of a novice supervisor expressed mainly in the form of support, self-care and ensuring safety. Other contributions are connected by a common theme - the implementation of supervision in schools. Authors Romana Kubů, Andrea Medunová, Karla Malá, Šárka Kosinová introduce the experiences of female teachers - participants in supervision sessions and close their probe with the knowledge that the obstacle to the introduction of supervision in schools may not only be the lack of necessary resources, but also the fears of the supervisees about presenting their own failures in front of colleagues and lack of supervisory experience. This conclusion coincides with the findings of the school supervisor Martina Přibylová, who in the interview lists among the specifics of supervision in education the pedagogues' fear of support, which, however, they primarily perceive as control, and their effort to succeed at all costs, which goes against the philosophy of supervision. Petr Šmíd also mentions teachers' mistrust of supervision, which they see as a tool of control. As part of the Superteacher project, he introduces the intention to implement supervision in schools with the aim of helping teachers reflect on negative behavior associated with the mass dissemination of unverified information. Our intention was to bring a varied palette of insights into supervision as an important tool for quality performance of social work and helping professions in general. We believe that we have succeeded in at least partially fulfilling this intention and we wish our readers an enriching reading.