Vzpomínky začal Karel Engliš psát v roce 1925, kdy mu bylo 45 let, a s přestávkami na nich pracoval až do konce svého života v roce 1961. Vzniklo tak několik ucelených tematických souborů. Nejde tedy o klasický životopis. Tím je však kniha osobitá a zvláštní. Dovoluje nám nahlédnout, jakými tématy se Engliš v příslušné době zabýval, co považoval za nutné komentovat, zaznamenat. Poskytuje čtenáři možnost poznat Englišův bystrý pozorovací talent a neobyčejnou paměť. S odstupem desetiletí dokáže Karel Engliš líčit události a popisovat osobnosti tak detailně, jako by je prožil či viděl včera. Z textů psaných téměř čtyřicet let na čtenáře zapůsobí Englišovy typické povahové vlastnosti: přímost, pravdomluvnost. Sám v textu uvádí: „Mluvím pravdivě, co si myslím, ať uvalím na sebe číkoli hněv. Tak jsem to dělal po celých 80 let.“ Zaujme jeho laskavost, tolerance, nesmírná pracovitost, uspořádanost myšlenek i smysl pro humor.