V originále
Jednota umělců hudebních ku podpoře vdov a sirotků, známá také pod názvem Tonkünstler Wittwen-und-Waisen Societät, hrála důležitou roli v etablování pražského veřejného koncertního života devatenáctého století. Pozornost badatelů vzbudila dlouhodobým uváděním oratorií Georga Friedricha Händela. Pražská Jednota vznikla po vzoru Tonkünstler-Sozietät (1771), jež se soustavně věnovala provozování oratorií a je považována za nejstarší veřejnou koncertní instituci ve Vídni. Obě společnosti byly založeny se stejným cílem: výtěžky benefičních koncertů saturovaly fond, který sloužil k zabezpečení nemohoucích hudebníků nebo pozůstalých vdov a sirotků. Cílem studie je nastínit vývoj pražského spolku v souvislosti s obdobnými filantropickými organizacemi, zejména vídeňské Tonküstler- Sozietät, a hledat, do jaké míry docházelo k vzájemným vlivům.
Anglicky
Jednota umělců hudebních ku podpoře vdov a sirotků [Prague's Society of Musicians] (1803–1903) played a key role in establishing the concert life of Prague of the nineteenth century. Jednota drew the interest of researchers with its extensive presentations of George Friedrich Händel's oratorio works. It was founded on the model of the Tonkünstler-Sozietät (1771), which regularly performed oratorios and is considered to be one of the earliest public concert institutions in Vienna. Both societies were established with the same goal: the proceeds of the benefit concerts went into a fund, which was used to secure disabled musicians or surviving widows and orphans. The aim of the study is to outline the development of the Prague Society in connection with similar philanthropic organizations, especially the Vienna Tonküstler-Sozietät, and to reveal to what extent they may have influenced each other.