V originále
Cílem této přednášky je sémantická analýza dvou druhů odvozených kolektivních substantiv napříč slovanskými jazyky. Kolektiva typu `listí' (< `list') označují množiny neživotných entit, jež jsou primárně konceptualizovány coby specificky uspořádané prostorové konfigurace objektů. Na druhou stranu kolektiva typu `duchovenstvo' (< `duchovní') prototypicky denotují plurality individuí, jež plní podobné funkce v rámci komplexní sociální instituce. Argumentuji, že na abstraktní rovině oba druhy kolektiv kódují stejný typ strukturace množiny, přičemž typ `listí' vyjadřuje fyzikální uspořádání, zatímco typ `duchovenstvo' zachyje uspořádání ve společenském prostoru. Slovanský empirický materiál ukazuje, že pro oba typy strukturace mohou v přirozeném jazyce existovat specializované derivační procesy. Analýza pracuje se základními pojmy mereotopologie, což je teorie vztahu část-celek, jež umožňuje zachytit netriviální aspekty významu analyzovaných typů kolektiv.
Anglicky
The aim of this talk is a semantic analysis of two types of derived collective nouns across Slavic languages. Collectives such as `listí' (< `list') designate sets of inanimate entities that are primarily conceptualized as specifically structured spatial configurations of objects. On the other hand, collectives such as `duchovenstvo' (< `duchovní') prototypically denote pluralities of individuals that play similar functions within a complex social institution. I argue that on an abstract level both types of collectives encode the same type of ordering of a set, but the `listí' type expresses physical ordering, whereas the `duchovenstvo' type captures ordering in social space. Slavic data show that for both types of ordering there can be dedicated derivational processes in natural language. The analysis employs basic notions of mereotopology, i.e., a theory of parthood that allows for capturing non-trivial aspects of the meaning of the analyzed types of collectives.