Záhuba i záchrana: kontrastní rámování v Ciceronových projevech

PETROVIĆOVÁ, Katarina. Záhuba i záchrana: kontrastní rámování v Ciceronových projevech (Ruin and rescue: contrasting framing in Cicero's speeches). In ROMA AVREA MMXXII: COLLOQVIVM CICERONIANVM Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 21.-22. 6. 2022. 2022.

Basic information

• Original name: Záhuba i záchrana: kontrastní rámování v Ciceronových projevech
• Name (in English): Ruin and rescue: contrasting framing in Cicero's speeches
• Authors: PETROVIĆOVÁ, Katarina.
• Edition: ROMA AVREA MMXXII: COLLOQVIVM CICERONIANVM Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 21.-22. 6. 2022, 2022.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Presentations at conferences
• Field of Study: 60206 Specific literatures
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• Organization unit: Faculty of Arts
• Keywords (in Czech): Cicero; rámování; metafora zkázy; metafora záchrany
• Keywords in English: Cicero; framing; metapher of ruin; metapher of salvation
• Tags: Reviewed

Abstract

Teorie rámování, neboli cíleného přenášení důrazů zasazováním konkrétních slovních obratů do kontextů s cílem nenápadně ovlivnit, jakým způsobem o dané věci přemýšlíme, byla formulována v 80. letech 20. století. Praktické využívání rámců, nejčastěji v podobě kontrastních metafor, je ovšem mnohem starší a sahá až k jedné z nejvýznamnějších osobností antické rétoriky, M. Tulliu Ciceronovi. Cílem příspěvku je ukázat, jaké rámce Cicero používá, jak je řetězí, umocňuje i staví do kontrastu, a také, jak je propojuje s tzv. nálepkami. Analýza sleduje jednotlivé strategie zapojování rámců: jak pozvolna gradující (základní navození obrazného rámce, jeho nenápadné rozvíjení až k explicitnímu, často velmi razantnímu pojmenování), tak také expresivní ohromení doplněné zpětným rozklíčováním rámce). Konkrétně se zaměřuje na rámce divokého zvířete a krotitele, zhouby a zachránce, choroby a lékaře, agresora a oběti, vyhnance a triumfátora či vraha a soudce.

Abstract (in English)

The theory of framing, or the purposeful transfer of emphasis by placing specific figures of speech into contexts in order to subtly influence the way we think about a given subject, was formulated in the 1980s. However, the practical use of frames, most often in the form of contrastive metaphors, is much older and dates back to one of the most important figures of ancient rhetoric, M. Tullius Cicero. The aim of this presentation is to show what frames Cicero uses, how he chains, enhances and contrasts them, and also how he links them with so-called vignettes. In the presentation, the different strategies of engaging frames are followed: both gradual gradualism (the basic evocation of a figurative frame, its subtle development to explicit, often very forceful naming) and expressive overwhelm supplemented by the backward deciphering of the frame). Specifically, the presentation focuses on the frames of wild animal and tamer, bane and saviour, disease and doctor, aggressor and victim, exile and triumphant, or murderer and judge.

Links

• MUNI/A/1463/2021, interní kód MU: Name: Od antiky po současnost: prameny, analýza, interpretace (Acronym: OTIOSE)

Investor: Masaryk University