School in the Czech Republic: Three decades after the fall of communism

JANÍK, Tomáš and Eva MINAŘÍKOVÁ. School in the Czech Republic: Three decades after the fall of communism. In Marius Harring, Carsten Rohlfs, Michaela Gläser-Zikuda. Handbuch Schulpädagogik. 2nd ed. Münster: Waxmann, 2022, p. 271-281. ohne Reihe. ISBN 978-3-8252-8796-2. Available from: https://dx.doi.org/10.36198/9783838587967.

Basic information

• Original name: School in the Czech Republic: Three decades after the fall of communism
• Name in Czech: Škola v České republice: tři dekády po pádu komunismu
• Authors: JANÍK, Tomáš (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution) and Eva MINAŘÍKOVÁ (203 Czech Republic, belonging to the institution).
• Edition: 2. vyd. Münster, Handbuch Schulpädagogik, p. 271-281, 11 pp. ohne Reihe, 2022.
• Publisher: Waxmann

Other information

• Original language: English
• Type of outcome: Chapter(s) of a specialized book
• Field of Study: 50301 Education, general; including training, pedagogy, didactics [and education systems]
• Country of publisher: Germany
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• Publication form: printed version "print"
• WWW: URL
• RIV identification code: RIV/00216224:14410/22:00128127
• Organization unit: Faculty of Education
• ISBN: 978-3-8252-8796-2
• Doi: http://dx.doi.org/10.36198/9783838587967
• Keywords (in Czech): škola; školský systém; Česká republika
• Keywords in English: school; school system; Czech Republic
• Tags: International impact, Reviewed

Abstract

In this chapter, we introduce the development of the education and curricular changes in the Czech Republic after the so-called Velvet Revolution (1989), with special focus on the recent curriculum reform. It has been shown that countries of Central and Eastern Europe went through similar phases after the fall of Communism. In our chapter we draw on these and describe four relatively distinct periods in the history of education in the Czech Republic after 1989. First, we look at the 1990s as a period of deconstruction and partial stabilization when the country needed to turn away old principles and establish new ones on all levels of education. The second period dates approximately from the turn of the millennium till 2005. In this period, also called reconstruction phase, a strategic paper was prepared and authorized that described the visions for the development of education in the Czech Republic (White Paper, 2001) and a curriculum reform was designed and piloted. The third period – years 2005 to 2013 – is marked by implementation of the reform. From 2014–2020 (fourth period) we can see signs (Education Strategy 2020 published in 2014) that the idea of the curriculum reform is being re-framed and steps are being taken that seem to go against its principles. We label this period as gradual differentiation. By the end of the chapter we to discuss these tendencies in connection with the new strategic plans for Czech education system (e.g. Education Strategy 2030+).

Abstract (in Czech)

V této kapitole představíme vývoj vzdělávání a kurikulárních změn v České republice po tzv. sametové revoluci (1989) se zvláštním zaměřením na nedávnou kurikulární reformu. Ukazuje se, že země střední a východní Evropy prošly po pádu komunismu podobnými fázemi. V naší kapitole z nich vycházíme a popisujeme čtyři relativně odlišná období v historii vzdělávání v České republice po roce 1989. Nejprve nahlížíme na devadesátá léta jako na období dekonstrukce a částečné stabilizace, kdy bylo třeba odvrátit staré principy a nastolit nové na všech úrovních vzdělávání. Druhé období se datuje přibližně od přelomu tisíciletí do roku 2005. V tomto období, nazývaném také fází rekonstrukce, byl připraven a autorizován strategický dokument, který popisoval vize rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha, 2001), a byla navržena a pilotována kurikulární reforma. Třetí období - roky 2005 až 2013 - je ve znamení realizace reformy. V období 2014-2020 (čtvrté období) můžeme pozorovat náznaky (Strategie vzdělávání 2020 zveřejněná v roce 2014), že se myšlenka kurikulární reformy přeformulovává a jsou činěny kroky, které jako by šly proti jejím principům. Toto období označujeme jako postupnou diferenciaci. Do konce kapitoly se k těmto tendencím vyjádříme v souvislosti s novými strategickými plány českého vzdělávacího systému (např. Strategie vzdělávání 2030+).