V originále
V dubnu 1941, v období křehkého klidu mezi finskou zimní a pokračovací válkou, spatřila světlo světa nenápadná kniha podepsaná pseudonymem Nauticus. Finskojazyčné dílo publikované nejprve ve Švédsku bylo krátce po válce přidáno na seznam zakázaných knih a na pulty obchodů a knihoven se vrátilo až po téměř 70 letech, tentokrát již pod autorovým skutečným jménem. Mika Waltari ve své obsáhlé, otevřeně protisovětské reportáži popisuje podmínky panující v baltských zemích v období mezi podzimem 1939 a létem 1940, kdy se Litva, Lotyšsko a Estonsko potýkaly se stále sílícím vlivem Sovětského svazu, a následný pád všech tří zemí do jeho područí. Autor plně využívá své novinářské zkušenosti a mimořádného literárního talentu, schopnosti vyprávět poutavé příběhy. Knihu doplňují nejen výňatky z propagandistických materiálů či projevů státních činitelů, ale například i dobové politické anekdoty, které podtrhují ironizující a někdy téměř hořkosladký ráz jinak přímočarého textu. Kniha je cenným svědectvím o situaci baltských států z dob, kdy byly tyto země pro zbytek světa zahaleny temnotou. Waltariho pochmurné svědectví se tak stává dalším střípkem v mozaice evropské válečné historie.
In English
In April 1941, during the fragile lull between the Finnish Winter War and the Continuation War, an inconspicuous book signed with the pseudonym Nauticus saw the light of day. This Finnish-language work, first published in Sweden, was added to the list of banned books shortly after the war and returned to the shelves of shops and libraries almost 70 years later, this time under the author’s real name. In his comprehensive, openly anti-Soviet reportage, Mika Waltari describes the conditions prevailing in the Baltic countries in the period between the autumn of 1939 and the summer of 1940, when Lithuania, Latvia and Estonia were struggling with the ever-increasing influence of the Soviet Union, and the subsequent fall of all three countries into its vassalage. The author makes full use of his journalistic experience and extraordinary literary talent, and his ability to tell compelling stories. The book is complemented not only by excerpts from propaganda materials and speeches by state officials, but also by contemporary political anecdotes, which underline the ironic and sometimes almost bittersweet character of the otherwise straightforward text. The book is a valuable testimony of the situation in the Baltic states when these countries were shrouded in darkness and isolated from the rest of the world. Waltari’s gloomy testimony thus becomes another piece in the mosaic of European war history.