Příspěvek analyzuje diskutovaná národní opatření usilující o omezení důsledků energetické krize, která členské státy EU přijaly nebo diskutují. Autor následně vymezuje mezinárodněprávní limity potenciálních národních řešení, která by měl mít zákonodárce na paměti, zejména lidskoprávní závazky, závazky plynoucí z členství ve WTO, ze smluv na ochranu zahraničních investic a z energetického práva EU.