MORAVSKÉ
ZEMSKÉ
MUZEUM
Studie Centra kulturní antropologie 7, ZOZZ
Study Series of the Centre for Cultural Anthropology 7, ZOZZ
Pravěk očima vědců a umělců
Prehistory Through the Eyes
of Scientists and Artists
Petr Krjstrhun - Petr Vachůt - Barbora Půtcvá Václav
Soukup - Oldřich Neužil
Moravské zemské muzeum / Moravian Museum, ZttZZ
Předložená práce vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování
na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace Moravské zemské muzeum (DKRVO, MK000094862).
This work has been prepared with the financial support of the Ministry of Culture through institutional
funding for the long-term conceptual development of the Moravian Museum research organisation
(DKRVO, MK000094862).
Zobrazení na obálce / Cover picture: Akvarel dokumentující nález z lokality Žuráň z roku 1853. Archiv Archeologického
ústavu M Z M , Kopřiva 1889. / A watercolour documenting a find from the site Žuraň from
1853. Archives of the Archaeological Institute of the M M , Kopřiva 1889.
Akvarel dokumentující nalez z Olomouce - Nové Ulice z roku 1841. Archiv Archeologického ústavu M Z M ,
Kopřiva 1889. / A watercolour documenting a find from Olomouc - Nová Street from 1841. Archives of the
Archaeological Institute of the M M , Kopřiva 1889.
Recenzovali / Reviewed by: PhDr. Karel Sklenár, DrSc.
Mgr. Martin Novák, Ph.D.
© Autorský tým / Authorial team: Petr Kostrhun, Oldřich Neužil, Barbora Půtová, Václav Soukup, Petr Vachůt
© Fotografie / Photography: Archiv Města Brna / Brno City Archive, Moravské zemské muzeum / The
Moravian museum, František Brabač, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě / Gallery of Fine Arts
Havlíčkův Brod, Ondřej Krchňák, Marek Smejkal a jednotliví autoři / and Individual authors
© Přeložili / Translated by: Sean Mark-Miller (The Earliest Depiction Of The Moravian Archaeological Sites
Of The Custodian Of The Františkovo Museum Moric Trapp), Vít Prosek (Prehistoric Symbols on the Move:
Mobile Art), Barbora Půtová (Artistic Reconstruction of the Palaeolithic in Works by Czech Artists:
Development from the 19th
Century to the Present)
© Ilustrace / Illustrations: Libor Balák, Pavel Dvorský, Petr Modlitba
© Korektura / Proofreading: Margaret Supik
© Jazyková úprava / Editing: Dagmar Hartmannová, Eva Kaličinská, Barbora Půtová
© Layout: Silvie Straková
© Návrh obálky / On the Cover: Milan Mačinec
© Moravské zemské muzeum / Moravian Museum, 2022
ISBN: 978-80-7028-573-2
Obsah / Content
Úvodem (Petr Kostrhun) 6
Introduction (Petr Kostrhun) 8
I. Nejstarší vyobrazení moravských archeologických nalezišť kustoda
Františkova musea Morice Trappa (Petr Kostrhun - Petr Vachůt) /
The Earliest Depiction of the Moravian Archaeological Sites of The Custodian
of the Františkovo Museum Moric Trapp (Petr Kostrhun - Petr Vachůt) 10
II. Výtvarná rekonstrukce paleolitu v tvorbě českých umělců: Vývoj od 19. století
do současnosti (Barbora Půtová) / Artistic Reconstruction of the Palaeolithic
in Works by Czech Artists: Development from the 19th Century to the Present
(Barbora Půtová) 85
III. Pravěké symboly v pohybu: Mobilní umění (Václav Soukup) /
Prehistorie Symbols on the Move: Mobile Art (Václav Soukup) 169
IV. Vzpomínky múzejníka II. (Oldřich Neužil)
Výběrová bibliografie / Selected bibliography
Souhrn
Summary
225
250
251
252
5
Ú v o d e m
Čtenář dostává do rukou další kolektivní publikaci, v pořadí již sedmé pokračování Studií
Centra kulturní antropologie, které také tentokrát svým obsahem navazují na minulý i současný
potenciál sbírek a archivních materiálů, uchovávaných v depozitářích Moravského
zemského muzea. V rámci budování Ústavu a posléze expoziční budovy Pavilonu
Anthropos vzniklo v Brně výjimečné pracoviště, které jako jediné na Moravě dlouhodobě
systematicky propojuje archeologická, historická, antropologická a etnologická témata,
typická pro zastřešující obor kulturní antropologie.
Jedním z dlouhodobých odborných projektů Centra kulturní antropologie je soustavné
mapování a zpracování historie moravské archeologie s těžištěm zájmu o období od poloviny
19. století do poloviny 20. století. Při studiu materiálů z oblasti dějin archeologie je
stále překvapivé, jaké množství dosud nepublikovaných a pozapomenutých informací lze
v množství postupně nalézaných archivních materiálů vyhledat. S tím souvisí první text
autora tohoto úvodu, vytvořený ve spolupráci s archeologem z Muzea města Brna Petrem
Vachůtem. Zaměřil se na zhodnocení zakladatelské osobnosti moravské archeologie,
kustoda Františkova musea, Morice Trappa, který z různých důvodů zůstával v rámci historie
oboru dosud neprávem upozaděn. Impulsem k tomu však bylo publikování
a zhodnocení sedmi jedinečných velkoformátových akvarelových vyobrazení moravských
archeologických lokalit. Ta visela jako součást první samostatné archeologické expozice
ve Františkově museu vybudované Trappem v roce 1889. Tento typ zobrazování v kontextu
archeologické praxe v rámci středoevropského prostoru byl výjimečný a ve sbírkách Moravského
zemského muzea se jedná o svého druhu unikát.
Také v případě aktuálních Studií jsme opět rozvinuli dlouhodobou spolupráci s kulturními
antropology z Ústavu etnológie Filozofické fakulty UK. Barbora Půtová z pohledu
nejen antropoložky, ale také historičky umění, zhodnotila vývoj výtvarné rekonstrukce
života v paleolitu v tvorbě českých umělců od 19. století do současnosti.
V souvislosti s dalšími plány rozvoje a výstavního programu Pavilonu Anthropos je autorčina
studie podstatná především v podrobném zhodnocení díla Zdeňka Buriana, jehož
největší kolekce olejomaleb je právě součástí sbírek Ústavu Anthropos naší instituce.
V roce 2023 se připravuje reinstalace „Galerie Zdeňka Buriana" v prostorách Pavilonu
Anthropos. Autorka také vytýčila směr, kterým se chce v následujícím období naše instituce
ubírat, především s ohledem na rozšiřování tohoto souboru o další autory, věnující
se obrazové antropologické rekonstrukci. Taje také zcela komplementární k úspěšnému
rozvoji Laboratoře antropologické rekonstrukce, která je součástí Centra kulturní antropologie.
V rámci pozornosti našich odborných pracovníků je také již více jak 100 let
problematika nejstaršího umění, spojená s bohatými moravskými paleolitickými lokalitami.
Osobitý a syntetizující pohled na paleolitické mobilní umění pro tento svazek připravil
antropolog Václav Soukup.
6 I
V minulém čísle Studií jsme věnovali prostor nevšednímu prameni k poválečným dějinám
Moravského zemského muzea, zaměřených především na Pavilon Anthropos. Text
připravil Oldřich Neužil, jenž byl po více jak čtyřicet let vedoucím Pavilonu Anthropos,
pro který vytvořil jako kurátor nebo autor desítky výstav. Autor byl požádán, aby své
profesní vzpomínky rozšířil ještě o další témata, publikovaná v závěrečné části této
knihy.
Poděkování patří všem kolegům, kteří nám při přípravě knihy byli nápomocni: Kataríne
Bučové, Janě Čižmářové, Janu Obrovskému, Milanu Salašovi, Denise Sedlák Čevelové,
Pavle Seitlové a Marku Smejkalovi.
Za trpělivost při přípravě sazby a tisku vděčíme Milanu Mačincovi a Silvii Strakové
z Edičního oddělení M Z M .
Petr Kostrhun
7
ntmduction
The reader succeeds in procuring another collective publication, already the seventh
instalment of The Studies of the Centre for Cultural Anthropology, which this time also
builds on the past and present potential of the collections and archival materials kept in
the depositories of the Moravian Museum. As part of the construction of the Institute and
later the exhibition building of the Anthropos Pavilion, an exceptional workplace was
created in Brno, which, as the only one in Moravia, systematically connects archaeological,
historical, anthropological and ethnological topics, typical of the overarching field of
cultural anthropology.
One of the long-term professional projects of the Centre for Cultural Anthropology is
the systematic mapping and treatment of the history of Moravian archaeology with a focus
of its interest on the period from the mid-19t h
century to the mid-20t h
century. When
studying the materials from the field of the history of archaeology, it is still surprising
how much unpublished and forgotten information can be found in the numbers of
archival materials gradually found. The first text of the author of this introduction, created
in collaboration with the archaeologist from the Museum of the City of Brno, Petr Vachút,
is related to this. He focused on the evaluation of the founding personality of Moravian
archaeology, the curator of the Františkovo Museum, Moric Trapp, who for various
reasons has so far been unfairly neglected in the history of the field. However, the impetus
for this was the publication and evaluation of seven unique large-format watercolour
depictions of Moravian archaeological sites. It hung as part of the first independent
archaeological exhibition in the Františkovo Museum built by Trapp in 1889. This type
of display in the context of archaeological practice within the Central European area was
very exceptional and it is unique in its kind in the collections of the Moravian Regional
Museum.
In the case of the current Studies, we have once again developed long-term cooperation
with cultural anthropologists from the Institute of Ethnology of the Faculty of Arts of the
Charles University. From the point of view of not only an anthropologist, but also an art
historian, Barbora Pútová evaluated the development of the artistic reconstruction of life
in the Palaeolithic in the work of Czech artists from the 19th
century to the present day
not only from the perspective of an anthropologist but also an art historian. In connection
with other plans for the development and exhibition programme of the Anthropos
Pavilion, the authors study is essential especially in the detailed evaluation of the work of
Zdenék Burian, whose largest collection of oil paintings is currently part of the collections
of the Anthropos Institute of the M M . In 2023, the reinstallation of the "Gallery of Zdenék
Burian" is being prepared on the premises of the Anthropos Pavilion. The author also
outlined the direction in which our institution wants to go in the following period,
especially with regard to the expansion of this collection by other authors dedicated to
pictorial anthropological reconstruction. This is also completely complementary to the
8 I
successful development of the Laboratory of Anthropological Reconstruction, which is
part of the Centre for Cultural Anthropology. For more than 100 years, our experts have
also been focusing on the issue of the earliest art, connected to the rich Moravian
Palaeolithic sites. The anthropologist Václav Soukup prepared a unique and synthesizing
view of Palaeolithic mobile art for this volume.
In the last volume of The Studies, we devoted space to an unusual source for the postwar
history of the Moravian Museum, focusing primarily on the Anthropos Pavilion. The
text was prepared by Oldřich Neužil, who for more than forty years was the head of the
Anthropos Pavilion, for which he created dozens of exhibitions as a curator or author.
The author was asked to expand his professional memories on other topics, which are
thus published in the final part of this publication.
Thanks are owed to all of our colleagues who have helped us in preparing the book:
Katarína Bučová, Jana Čižmářová, Jan Obrovský, Milan Salaš, Denise Sedlák Čevelová,
Pavla Seitlová and Marek Smejkal.
We are indebted to Milan Mačinec a Silvie Straková from the MM's Publishing
Department for their patience during the preparation of the typesetting and printing.
Petr Kostrhun
9
Moric Vilém Trapp, fotografie z ateliéru Cjuida Trappa. Archiv města Brna [dále AMB], food
T 43 Rodiooý archiv Trappů.
Moric Vilém Trapp, photograph from the studio of Quido Trapp. Brno City Archives [hereinafter
AMB per the Czech], fond T 43 Family Archíve of the Trapps.
10
Nejstarší vyobrazení moravských archeologických
nalezišť kustoda Františkova musea Morice Trappa1
The Earliest Depiction of the Moravian Archaeological Sites
of The Custodian of the Františkovo Museum Moric Trapp
Petr Kostrhun - Petr Vachůt
Úvodem
Osobnosti a dílu Mauritia/Morice/Mořice
Wilhelma/Viléma Trappa (24. 1. 1825-27. 5.
1895), který byl v pořadí pátým kustodem
Františkova musea v Brně po dobu takřka
30 let, nebylo dosud věnováno dostatek pozornosti.
Přestože byl vedle známého „otce
moravské prehistorie" Jindřicha Wankela
(1821-1897) prvním prehistoricky zaměřeným
archeologem na Moravě, nebyla jeho
biografie ani z pohledu historie archeologie
dostatečně zpracována a zhodnocena. V přehledových
pracích o vzniku a historii Františkova
musea v Brně je Moric Trapp vždy
vzpomínám a jeho zásluhy ve stručných medailoncích
opakovaně uváděny, ale skutečné
zhodnocení této humanitním vědám oddané
osobnosti dosud naše historiografie zůstává
Introduction
The figure, Mauritius/Moritz/Moŕic Wilhelm
Trapp (24 June 1825-27 May 1895),
who was the fifth custodian in order of the
Františkovo Museum in Brno for a period
of almost 30 years, has not yet been devoted
enough attention. Although he is the first
prehistorically focused archaeologist in
Moravia other than the famous "father
of Moravian prehistory" Jindrich Wankel
(1821-1897), neither his biography nor
archaeology from the perspective of history
has not been sufficiently treated and evaluated.
I always think of Moric Trapp and
his merits in the brief profiles repeatedly
presented in the synoptic works on the origin
and history of the Františkovo Museum
in Brno, but our historiography still lacks
a real evaluation of this humanities-devoted
personality (Adámek 1983; Brečka Text
vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování na dlouhodobý
koncepční rozvoj výzkumné organizace Moravské zemské muzeum (DKRVO, MK000094862). Za
překlady archivních dokumentů z německého kurentu do češtiny děkujeme Bc. Denise Sedlák Čevelové.
Za poskytnuté fotografie z fondů Archivu města Brna děkujeme Mgr. Radaně Červené, Ph.D. / The text
was written with the financial support of the Ministry of Culture within the institutional funding for
the long-term conceptual development of the research organization Moravian Museum (DKRVO,
MK000094862). For translations of archive documents from German Kurrent into Czech, we thank
Bc. Denise Sedlák Čevelová.
11
Kvapilová 1995; Brodesser 1999; Fišer 2000;
Brodesser - Břečka - Mikulka 2002; Halama
1980; Halama 1982; Janák 1983;
Nekuda 1969, 21-33; Pernes 1992; Podhorský
1995; Podhorský 2005; Šujan 1928;
Vanáček 1967; Vignatiová 1975, 102).
A material-rich and well-arranged text,
based on a detailed study of extensive preserved
archival materials, was provided by
Radana Červená in 2006 in her dissertation
work Rodina Trappů v Brně: V kontextu
doby a současníků [The Trapp Family in
Brno: In the context of the time and contemporaries],
which has not yet been published
in the section devoted to Moric
Trapp (Červená 2002; 2006).
Moric Trapp2
was the only archaeologist
at his time in Moravia who worked intensively
with Vienna's Royal Imperial Central
Commission for Research and Preservation
of Artistic and Historical Monuments, to
which in 1875 he was appointed as the only
official conservator for the territory of
Moravia. The underestimation of the contribution
to our nascent archaeology is perhaps
due to its long-standing connection with the
Františkovo Museum. In the second half of
the 19th century, this institution was nationally
closed for German speakers and conservative
with limited resources. Thus, it was far
from able to fulfil the function of Czech science,
which for archaeology from the middle
of the 19th century was also represented by
the National Museum in Prague (Sklenář
2014). Despite all that, Trapp, however, managed
significantly to expand and constitute
the humanities collection of the Františkovo
Museum, both qualitatively and quantitatively.
Contrary to the official policy of the
management of the Moravian-Silesian Society
for the Improvement of the Economy,
dlužna (Adámek 1983; Brodesser 1999; Brodesser
- Břečka - Mikulka 2002; Břečka Kvapilová
1995; Fišer 2000; Halama 1982; Janák
1983; Nekuda 1969, 21-33; Pernes 1992;
Podhorský 1995; 2005; Šujan 1928; Vaňáček
1967; Vignatiová 1975,102). Materiálově bohatý
a do širších souvislostí kvalitně rozvedený
text, založený na podrobném studiu rozsáhlých
dochovaných archivních materiálů,
přinesla až v roce 2006 Radana Červená v disertační
práci Rodina Trappů v Brně. V kontextu
doby a současníků, která však dosud
v části věnované Morici Trappovi nebyla publikována
(Červená 2002; 2006).
Moric Trapp2
byl ve své době na Moravě
jediný intenzivně spolupracující archeolog s vídeňskou
c. k. Centrální komisí pro výzkum
a zachování uměleckých a historických památek,
jíž byl v roce 1875 jmenován pro území
Moravy jediným oficiálním konzervátorem.
Nedocenění přínosu pro naši rodící se archeologii,
je snad dáno právě jeho dlouholetým
spojením s Františkovým museem. Tato instituce
byla v druhé polovině 19. století německy
nacionálne uzavřená a konzervativní s omezenými
prostředky. Pro českou vědu tedy ani
zdaleka nemohla plnit funkce, kterou také pro
archeologii od poloviny 19. století představovalo
Národní muzeum v Praze (Sklenář 2014).
Trapp však přesto vše dokázal humanitní
sbírky Františkova musea kvalitativně i kvantitativně
výrazně rozvinout a konstituovat.
Oproti oficiální politice vedení Moravskoslezské
společnosti pro zvelebení hospodářství,
přírodoznalství a vlastivědy (tzv. Hospodářské
společnosti), do roku 1900 zřizovatele Františkova
musea, Trapp rozvíjel odborné i přáPro
tuto práci jsme zvolili variantu Trappova křestního jména jako Moric, podobně jako on sám jej používal
například na titulních stranách průvodců po Františkově museu, které sestavil (Trapp 1882a; 1882b; 1891;
1890; 1891). / For this work, we chose a variant of Trapp's first name as Moric, just as he himself used it,
for example, on the title pages of guides to the Františkovo Museum, which he compiled (Trapp 1882a;
1882b; 1891:1890; 1891).
12
telské vztahy s českými kolegy. Zajímavé snad
v této souvislosti může být, že i když jeho rodným
jazykem byla němčina, neměl problém
s publikováním některých svých prací v češtině,
kterou (na rozdíl od svého vrstevníka
Wankela) plynně ovládal.
Cílem předkládaného textu není uvedenou
mezeru v historii moravské archeologie
zacelit. Morice Trappa však přesto chceme
připomenout jako jednoho ze skutečných zakladatelů
naší archeologie v dobách, kdy se
tato vědní disciplína teprve rodila. Prostředkem
k tomu je autorům historicky první
kompletní publikování sedmi působivých velkoformátových
vyobrazení vybraných moravských
archeologických nalezišť, které nechal
Moric Trapp také na základě vlastních
pozorování a skic vytvořit pro jím chystanou
reinstalaci sbírek Františkova musea v roce
1889. Zmíněné níže analyzované akvarelové
malby ze sbírek Archeologického ústavu Moravského
zemského muzea představují unikátní
soubor nejstarších archeologických vyobrazení
svého druhu nejen v kontextu
moravské či české archeologie.
Moric Trapp a moravská archeologie
Rodina Trappů přišla do českých zemí z Hesenska-Darmstadtu
na přelomu 18./19. století,
genealogický značně rozvětvená a můžeme
konstatovat, že úspěšná v řadě společenských
a profesních rolí. Příslušníci rodiny našli jeden
ze svých domovů v Sušici, kde se narodil také
otec Morice Trappa - Václav Trapp (1793-1863),
který se zde stal lékárníkem. Oženil se s Josefinou
rozenou Tischerovou (1803-1870), původem
z Vodňan. Manželům se narodilo devět
dětí, z nichž byl Moric Vilém nejstarší,
narozen 24. ledna 1825 ještě v domě matčiných
rodičů ve Vodňanech. V roce 1828 se
Natural Science and National Studies (the
so-called Economic Society), the establisher
of the Františkovo Museum until 1900,
Trapp developed professional and friendly
relations with his Czech colleagues. It might
be interesting in this context that even
though his native language was German, he
had no problem publishing some of his
works in Czech, which he (unlike his peer
Wankel) fluently mastered.
The aim of the presented text is not to
close this gap in the history of Moravian archaeology.
Nevertheless, we want to remember
Moric Trapp as one of the real founders
of our archaeology at a time when this scientific
discipline was just being born. The
means for the authors is the historically first
complete publication of seven impressive
large-format depictions of selected Moravian
archaeological sites, which Moric Trapp also
had based on his own observations and
sketches created for his reinstallation of
the Františkovo Museum collections in
1889-1890. The aforementioned watercolour
paintings from the collections of the Archaeological
Institute of the Moravian Museum
represents a unique set of the earliest archaeological
depictions of its kind not only in the
context of Moravian or Czech archaeology.
Moric Trapp and Moravian archaeology
The Trapp family came to the Czech lands
from Hesse-Darmstadt at the turn of the
19t h
century, genealogically highly branched
and we can say that they were successful
in a number of social and professional
roles. Members of the family found
one of their homes in Sušice, where the father
of Morice Trapp was born - Václav
Trapp (1793-1863) and became a master of
pharmacy there. He married Josefina née
Tischerová (1803-1870), originally from
Vodňany. The couple had nine children, of
whom Moric Vilém was the eldest, born on
13
24 January 1825, still in the home of his
mothers parents in Vodnany. In 1828, Trapp
family moved to Kašperské Hory, where
Václav Trapp operated a chemists shop. The
relatively good financial situation of the family
received a significant blow after the fire,
which destroyed both the city pharmacy and
the adjacent warehouse of medicines, which
caused Václav Trapp to lose all his property.
Due to the need to provide for his family,
Václav Trapp was forced to take a temporary
position in one of Prague's pharmacies.
The Trapps thus moved before 1840 to
Prague - New Town, where despite their
unfortunate providence all of the children
(5 siblings reached adulthood) had the opportunity
to study and later devote themselves
to the fields they had chosen and in
which they successfully stood out. The siblings
did not have any problems with education,
so they could start to contribute financially
to the running of the family.
Moric Vilém and his younger brother
Quido did so through various occasional
jobs - either in the form of tutoring or, for
example, as room painters. In 1842-1843,
Moric devoted himself to the study of music
first at the Žofia Academy in Prague, then
at the University of Prague. In 1848-1849,
however, he turned his attention to the history
of artistic monuments - "church archaeology"
and generally to Czech history.
He learned to master a number of languages
well, including Oriental. Like his
siblings, he was universally talented, he devoted
himself to studies of the natural
sciences, and mastered drawing excellently.
In addition, he broadened his horizons
through study trips to Germany, Italy and
France. During this time, he also began
publishing various works.
As an educator, Trapp was able to move
in higher society, which in many cases also
entitled him to access the family archives
he studied (for example, he belonged to
the circle of friends of the patriotic family
of the Nostitzes). At that time, he also
Trappova rodina přestěhovala do Kašperských
Hor, kde Václav Trapp provozoval lékárnu.
Relativně dobré situační zajištění rodiny
dostalo citelnou ránu po požáru, kterému
podlehla jak městská lékárna, tak přilehlý
sklad léčiv, čímž Václav Trapp ztratil veškerý
svůj majetek. Z důvodu potřeby zajištění rodiny
byl nucen přijmout místo provizora
v jedné z pražských lékáren.
Trappovi se tedy přestěhovali před rokem
1840 do Prahy - Nového Města, kde přes
nepřízně osudu měly všechny děti (dospělosti
se dožilo 5 sourozenců) možnost vystudovat
a později se věnovat oborům, které
si zvolili a v nichž úspěšně vynikali. Vzdělání
sourozencům nečinilo potíže, a mohli se
tedy začít finančně podílet na chodu rodiny.
Moric Vilém a mladší bratr Quido tak činili
prostřednictvím různých příležitostných výdělků
- ať již formou doučování, nebo i například
jako malíři pokojů. Moric se v letech
1842-1843 věnoval hudbě nejdříve v rámci
pěveckého spolku - Žofiine (Žofínské) akademie,
poté i na univerzitě v Praze. V letech
1848-1849 však svoji pozornost upřel k dějinám
uměleckých památek - „církevní archeologii"
a obecně k českým dějinám. Naučil
se na dobré úrovni ovládat řadu jazyků i orientálních.
Jako jeho sourozenci byl všestranně
nadaný, věnoval se studiu přírodních věd,
výborně ovládal kresbu. Své obzory si navíc
rozšiřoval studijními cestami po Německu,
Itálii a Francii. V této době začal také publikovat
různé práce.
Jako vychovatel se Trapp mohl pohybovat
ve vyšší společnosti, což ho v mnoha případech
také opravňovalo k přístupu k rodinným archivům,
které studoval (patřil například do
okruhu přátel vlastenecké rodiny Nostitzů).
V této době také začal plně uplatňovat svůj
výtvarný talent, který je patrný z řady kreseb
a kvašů z Prahy, šlechtických sídel, středověkých
památek i zaniklých hradů, nejdříve
14
z okolí hlavního města, posléze z řady dalších
regionů, které navštěvoval3
.
Po dvouletém působení v pražských kruzích
bylo Trappovi v roce 1852 nabídnuto místo vychovatele
v rodině Kristenů, nových majitelů
hradu Svojanova na českomoravském pomezí.
S prostředím se velmi rychle sžil a Svojanovu
a širšímu okolí věnoval řadu vlastivědných, historických
a umeleckohistorických textů. Na Svojanově
v letech 1853-1854 důkladně prostudoval
archiv, obecní a farní archivy, zaznamenal i svědectví
pamětníků a místní lidové pověsti a své
poznatky vtělil do rozsáhlé dvojdílné práce Burg
Swojanow samt Umgebung in historisch, chronologisch
und topographischer Beziehung která
zůstala pouze v rukopise.4
Dílo bylo vzápětí přeloženo
do češtiny a nákladem Musea království
Českého v roce 1855 vydáno hned v prvním
ročníku Památek archeologických a místopisných,
pod redaktorstvím Karla Vladislava Zapa a náležitě
oceněno historickou i laickou veřejností5
.
Trapp při svých podrobných pozorováních nevynechává
rovněž popis místní flóry, geologie
či výskyt vzácných minerálů. Po obsahové
stránce totiž Trappovy texty přesně odpovídaly
tehdejšímu zaměření časopisu, který redaktor
Karel Vladislav Zap, s novinářskými zkušenostmi,
pojal pestře, populárně a spíše historicko-vlastivědně
(cf. Sklenář 2014a, 65-70).
began to fully exercise his artistic talent,
which is evident from a number of drawings
and gouaches from Prague, aristocratic
residences, medieval monuments
and defunct castles, first from around the
capital, then from many other regions he
visited3
.
After two years in Prague circles, Trapp
was offered a position as an educator in the
Kristen family in 1852, the new owners of
Castle Svojanov on the Bohemian-Moravian
border. He became accustomed to the
environment very quickly and devoted
a number of ethnographic, historical and
art-historical texts to Svojanov and its wider
surroundings. In 1853-1854, he thoroughly
studied the archive, the municipal and
parish archives and even recorded the testimonies
of eyewitnesses and the local folk
tales at Svojanov and incorporated his
knowledge into an extensive two-volume
work Burg Swojanow samt Umgebungin historisch,
chronologisch una topographischer
Beziehung, which remained only in a manuscript
form.4
The work was immediately
translated into Czech and published in an
edition of Matice česká publishing house in
1855 in the very first Yearbook of Památek
archeologických a místopisných [Archaeological
and Topographical Monuments],
under the editorship of Karel Vladislav Zap
and duly appreciated by the historical and
Kresby Morice Trappa jsou uchovány především ve sbírkách Moravské galerie - sbírka kreseb M . V.
Trappa, ale rovněž v archivních fondech Archivu města Brna, Moravského zemského muzea či ve sbírce
vedut Muzea města Brna. / Moric Trapps drawings are preserved mainly in the collections of the Moravian
Gallery - a collection of drawings by M . V. Trapp, but also in the archival fonds of the Brno City Archive,
the Moravian Museum or the veduta collection of the Brno City Museum.
Moravské zemské muzeum, fond A 1 Muzejní pozůstalost Mořice Viléma Trappa, kustoda Františkova
musea, 1864-1895, inv. Č. 23, kart 263. / Moravian Museum, fonds A 1 Museum scholarly estate of Mořic
Vilém Trapp, custodian of the Františkovo Museum, 1864-1895, inv. no. 23, carton 263.
Práce Svojanov ajeho okolí, vyšla na pokračování v Památkách archeologických a místopisných 1/1854-55,
sešit VI., s. 275-282, sešit VIL, s. 321-324, sešit VIII. s. 343-358. K tématu se ještě vrátil dodatky v Památkách
archeologických 11/1857, sešit VIII., s. 367. Trappův text jako vzorový ocenil například August
Sedláček a zařadil jej do svého monumentálního díla Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl 1, Praha
1993, Svojanov hrad, s. 115-134, Bystré tvrz, s. 240-243.
15
lay publics5
. In his detailed observations,
Trapp also does not omit a description of
the local flora, geology or occurrence of
rare minerals, because, in terms of content,
Trapp's texts corresponded exactly to the
focus of the magazine at the time, which the
editor Karel Vladislav Zap, with his journalistic
experience, conceived in a varied,
popular and rather historical-ethnographic
way (cf. Sklenář 2014b, 65-70).
The first historiographer Svojanov left
the castle in 1854 and in December of that
year started working as an educator in the
family of the progressive businessman, industrialist
and national revivalist Emanuel
Leopold, Count Dubský of Trebomyslice,
alternately in Lysice and Brno. Here, Trapp
had at his disposal, among other things,
a richly equipped library, notable especially
for a number of books devoted to travels in
continental and eastern Asia, supplemented
by a collection of Japanese weapons (cf. Suchomel
- Suchomelová 2006). He was soon
entrusted with another task to find historical
material on the history of the aristocratic
family, which had previously been
started by Christian Friederich, Knight
d'Elvert. From 1859, in addition to being an
educator, he has also become the chateau
archivist and librarian. Although he built
a friendly relationship with the owners of
the manorial estate (for example, he completed
a longer study trip to the Austrian
lands, Germany and France with the young
Dubskýs), he did not finish the work on the
history of the family. Given the focus of our
První historiograf Svojanova z hradu odešel
v roce 1854 a v prosinci tohoto roku nastoupil
jako vychovatel v rodině pokrokářského podnikatele,
průmyslníka a obrozence Emanuela
Leopolda hraběte Dubského z Třebomyslic pobývající
střídavě v Lysicích a v Brně. Zde byla
Trappovi k dispozici mimo jiné bohatě vybavená
knihovna, pozoruhodná především
řadou knih věnovaných cestám po střední
a východní Asii, doplněná rovněž sbírkou japonských
zbraní (cf. Suchomel - Suchomelová
2006). Záhy mu byl svěřen další úkol,
aby dohledal historický materiál k dějinám
šlechtického rodu, kterou před tím započal
Christian Friederich rytíř ďElvert. Od roku
1859 se tak stal vedle vychovatele také zámeckým
archivářem a knihovníkem. Přestože
si s majiteli panství vybudoval přátelský vztah
(s mladými pány Dubskými například absolvoval
i delší studijní cestu po rakouských zemích,
Německu a Francii), práci o dějinách
rodu nakonec nedokončil. Vzhledem k zaměření
našeho textu lze na okraj uvést, že se
během Trappova pobytu na Lysicích mělo
s oblibou hrávat loutkové divadlo, k němuž
některé kulisy kreslil a maloval sám (Červená
2006, 57). V této době doplnil historickou
práci o Svojanově pokračováním bádání ze
svých cest po západní Moravě (Trapp 1856).
V roce 1857 pokračoval v publikování v Památkách
archeologických, v nichž se věnoval
středověkým památkám města Třebíče a především
románské třebíčské basilice NaneThe
work Svojanov a jeho okolí [Svojanov and its Surroundings], came out in instalments in Památky
archeologické a místopisné I [Archaeological and Topographical Monuments I]/1854-55, instalment
VI., pp. 275-282, instalment VIL, pp. 321-324, instalment VIII. pp. 343-358. He returned to the topic
in the supplementss in Památkách archeologických II [Archaeological Monuments II]/1857, instalment
VIII., pp. 367. Trapp's text was appreciated as a model for instance by August Sedláček and included
it in his monumental work Hrady, zámky a tvrze království Českého [Castles, Chateaux and Fortresses
of the Kingdom of Bohemia], Volume 1, Praha 1993, Svojanov castle, pp. 115-134, bright fortress,
pp. 24-243.
16
bevzetí Panny Marie. V tomto periodiku pak
česky průběžně publikoval archeologické
(v dnešním smyslu slova uměnovědné) studie
dále v 60. letech 19. století.
Obecně lze konstatovat, že Moric Trapp
byl jak svými povinnostmi, tak vášní k historickým
památkám časově značně vytížen.
Volné chvíle věnoval cestování do blízkých
i vzdálenějších míst, vlakem, poštovními povozy
a nejčastěji zřejmě pěšky. Ze svých cest
si vedl deníky, z nichž je mimo jiné opět
patrný jeho výtvarný talent, neboť navštívená
místa často doprovázel zdařilými kresbami,
plánky, ornamenty, náčrty atd. Při svém putování
neopomenul ani Blanensko a blízkou
Macochu, kam jej měl doprovázet Jindřich
Wankel. Ve fondech M Z M jsou materiály týkající
se Moravského krasu uchovány pod názvem
Sloup und Umgebung. Kleine Bilder von
Mauritz Trapp (1858-1877).6
Do tohoto období
zřejmě spadají i Trappova první skutečná
v dnešním smyslu slova archeologická
pozorování.
V roce 1858, se totiž třiatřicetiletý Trapp stal
realizátorem jednoho z prvních dokumentovaných
archeologických výzkumů na Moravě. Při
svých vlastivědných toulkách zavítal do Borotic
na Znojemsku, kde ve svahu obráceném k severu
rozpoznal 17 mohyl - pozdější významnou
lokalitu středodunajské mohylové kultury. Jednu
z mohyl nechal prověřit výkopem a v mohyle
nalezl dva kostrové pohřby s výbavou, která však
pravděpodobně náležela spíše období stěhování
národů. V dalším výzkumu nemohl již pokračovat,
neboť neměl povolení majitelky pozemku.
Nálezy se ještě v 19. století ztratily (Brandl 1863,
270; Palliardi 1899; Stuchlík 2006,9-11; 2020a;
2020b; Trapp 1891,74).
text, it can be stated on the side that during
Trapp's stay in Lysice, a puppet theatre was
to have been played and enjoyed popularity,
for which he drew and painted some of the
scenery himself (Červená 2006,57). At this
time, he supplemented the historical work
on Svojanov by continuing his research
from his travels in western Moravia (Trapp
1856). In 1857, he continued to publish in
Památky archeologické [Archaeological Monuments],
in which he devoted himself to
the medieval monuments of the town of
Třebíč and mainly then the basilica of the
Assumption of Our Lady in Třebíč. He continually
published archaeological (in todays
sense of the science of art) studies in this
periodical then in Czech in the 1860s.
It can generally be stated that Moric
Trapp was considerably busy with both his
duties and his passion for historical monuments.
He devoted his free time to traveling
to nearby and more distant places, by train,
postal carriages and most often probably on
foot. He kept diaries from his travels, which
again show his artistic talent, as he often supplemented
the places visited with wellcrafted
drawings, plans, ornaments, sketches,
etc. During his journeys, he did not forget
the Blansko region and nearby Macocha,
where Jindřich Wankel was to accompany
him. Materials related to the Moravian Karst
are stored in the M M fonds under the name
Sloup und Umgebung. Kleine Bilder von Mauritz
Trapp (1858-1877).6
Trapp's first real archaeological
observations in today's sense
probably also belong to this period.
In 1858, the 33-year-old Trapp became
the implementer of one of the first documented
archaeological excavations in
Moravia. During his ethnographic wanderings,
he visited Borotice in the Znojmo
region, where he recognized 17 mounds on
Fond M Z M , A I , Muzejní pozůstalost M . V. Trappa, inv. Č. 14, kart. 265. / Fond M Z M , A l , Museum
scholarly estate of Mořic Vilém Trapp, inv. no. 14, carton 265.
17
a north-facing slope - a later important locality
of the Middle Danube mound (Urnfield)
culture. He had one of the mounds inspected
by excavation and found two skeletal
funerals with grave goods in the mound,
which, however, probably belonged more to
the Migration Period. He could not continue
further research because the landowner did
not allow further digging. The finds were
then lost still in the 19th
century (Brandl
1863, 270; Palliardi 1899; Stuchlík 2006,
9-11; 2020a; 2020b; Trapp 1891, 74;).
In the same year, Trapp also returned to
Bohemia - Kutná Hora during his research
trips, where his parents and sister Růžena
lived and where he was declared to have
permanent residence to the police. He also
documented architectural monuments here
and elsewhere. In the 1850s, he also devoted
himself to the typical passion of similarly
oriented intellectuals - collecting activities
of various kinds. He focused on collecting
archival documents and antique items
(books, deeds, weapons, coins, seals) or
minerals, as well as period documents graphic
arts, satirical drawings, advertising
or theatrical posters and playbills, but also,
for example, Austrian lottery tickets.7
Good relations in scientific circles and,
above all, probably with the custodian of the
Františkovo Museum, Albín Heinrich, led to
an offer to take part in an audition for a custodial
adjunct in the Františkovo Museum.
At this point, due to our theme related to the
earliest history of the Archaeological Collection
of the Františkovo Museum, it is appropriate
to pause at the custodian Albín Heinrich
(Bohatý 2015, 17-19; Holemá 2004;
Nekuda 1969,12-21; Sklenář 2005,212). He
was the most prominent figure in the field of
collecting, mineralogy, geology and museology
in Moravia and Silesia in the first half
Ve stejném roce se Trapp při svých badatelských
cestách vrací také do Čech - Kutné Hory,
kde žili jeho rodiče a sestra Růžena a kde byl
policejně hlášený k trvalému pobytu. Také zde
a na dalších místech dokumentoval architektonické
památky. V 50. letech 19. století se rovněž
věnoval typické vášni podobně zaměřených intelektuálů
- sběratelské činnosti různého druhu.
Zaměřil se jak na sběr archivních dokumentů
Moric Vilém Trapp, vizitka zhotovená v ateliéru Adolfa Hubnera
CJuidem Trappern. AMB, fond T A3 Rodinný archiv Trappů.
Moric Vilém Trapp, business card made in the studio of Adolf Hübner
by Quido Trapp. AMB, fond T 43 Family Archive of the Trapps.
The results of his collecting activities are now part of the collections of the Historical Department of
the M M - Scholarly Estate of Mořic Vilém Trapp, carton SF K 13.
18
a starožitných předmětů (knihy, listiny, zbraně,
mince, pečeti) či minerálů, tak i dobových dokumentů
- grafik, satirických kreseb, reklamních
či divadelních plakátů a programů, ale také
například losů rakouské loterie.7
Dobré vztahy ve vědeckých kruzích a především
zřejmě s kustodem Františkova musea
Albínem Heinrichem jej přivedly k nabídce
účastnit se konkurzu na místo kustodiálního
adjunkta ve Františkově museu. Na tomto
místě, vzhledem k našemu tématu vztahujícímu
se k nejstarší historii archeologické sbírky
Františkova musea, je na místě se u kustoda
Albína Heinricha pozastavit (Bohatý 2015,
17-19; Holemá 2004; Hucke 1943; Nekuda
1969,12-21; Sklenář 2005,212). Představoval
totiž nej výraznější osobnost v oblasti sběratelství,
mineralogie, geologie a muzejnictví na
Moravě a ve Slezsku první poloviny 19. století.
Albín Heinrich se narodil 1. března 1785 ve
Frýdlantu nad Moravicí (dnes Břidličná), filozofii,
přírodní vědy a klasickou filologii studoval
ve Vídni, v roce 1804 také v Bratislavě.
Životní osudy jej přivedly v roce 1813 do (dnes
polského) Těšína, kde působil do roku 1831
jako ředitel katolického gymnázia, zde spravoval
také knihovnu a sbírku Gymnaziálního
(Šeršnikova) muzea. Zajímal se hlavně o mineralogickou
sbírku, ale pro muzeum prováděl
archeologické výzkumy na Opavsku (Holasovice
1824), Krnovsku (Úvalno 1824) a Těšínsku
a stal se tak prvním archeologem české
části Slezska.
V lednu 1831 byl jmenován profesorem
na akademickém gymnáziu v Brně, kde učil
do roku 1850. Od roku 1832 byl také konzervátorem
a knihovníkem Františkova musea
a o čtyři roky později zde byl jmenován kusof
the 19th
century. Albín Heinrich was born
on 1 March 1785 in Frýdlant nad Moravicí
(todays Břidličná), he studied philosophy,
natural sciences and classical philology in
Vienna, and in 1804 also in Bratislava. His
life path brought him to Těšín in (now
Cieszyn in Poland) in 1813, where he
worked until 1831 as the headmaster of the
Catholic grammar school and where he also
administered the library and collection of the
Gymnasium (Šeršnik/Szersznik) Museum
(todays Museum of Cieszyn Silesia). He was
mainly interested in the mineralogical collection,
but for the museum he conducted
archaeological research in the Opava (Holasovice
1824), Krnov (Úvalno 1824) and
Těšín regions and thus became the first archaeologist
in the Czech part of Silesia.
In January 1831, he was appointed a professor
at the academic grammar school in
Brno, where he taught until 1850. From
1832, he was also the conservator and librarian
of the Františkovo Museum and four
years later was appointed the custodian
there, already the fourth in order, but clearly
the first to expand and devote care systemically
to the collections. From May 1837, he
became a member of the Economic Society.
Heinrich focused on the revision and professional
records of existing collections and, as
a natural scientist, later devoted himself to
the organization of geological, paleontological
and mineralogical collections. He significantly
contributed to the overall increase
of the level of the museum, promoted major
building modifications, the collections were
reorganized according to the scientific system
under his leadership and also published
the first history and catalogue of the collections
(Heinrich 1853). During Heinrich's
service, the natural-science collections increased
substantially to a number of 38,805
Výsledky jeho sběratelské činnosti jsou dnes součástí sbírek Historického odd. M Z M - Pozůstalost
Mořice Viléma Trappa, kart. SF K 13.
19
registered items. It was then 7,723 items in
the area of art history and numismatics. At
his time, Heinrich was respected figure,
a member of a number of learned societies
and a leading expert on the mineralogical
and geological conditions of Moravia and
Silesia. He died in his flat in the courtyard of
the Františkovo Museum on 5 April 1864.
At the time of the service of Albín Heinrich,
in 1859, Moric Trapp successfully
passed the audition to be his co-worker,
with a provisional annual wage of 600
gulden. He greatly respected the person of
his superior8
and in many ways followed
him, but he especially drew new attention
to the treatment of the historical and artistic
collections. The organization of the library
and, above all, its extensive expansion was
significant (in 1864 to 26,000 volumes of
books and 13,000 maps, in 1882 it was
45,000 volumes and in 1891 in his guide
Trapp listed already 60,000 books, maps
and early printed books; Trapp 1882,46-48;
Trapp 1891, 94-98). After his arrival in
Brno, Trapp also turned his attention to historical
monuments, so that he then focused
his interest on the Znojmo region and Znojmo
itself (for example, he was the first to
document Romanesque paintings of the
Znojmo rotunda). The background materials
have been preserved in the archival
fonds for all of his observations collectively
called Archäologische Skizzen von Mauritz
Trapp9
, with a number of drawings and
plans of monuments. He again published
a number of findings in 1860-1865 in Památky
archeologické, apparently always with
a positive response. The development of
Bohemian-Moravian relations is also evidenced
by his acceptance as a member of
the Archaeological Board of the Museum of
todem, v pořadí již čtvrtým, ale jednoznačně
prvním, který se rozšiřování a péči o sbírky
věnoval systematicky. Od května 1837 se stal
členem Hospodářské společnosti. Heinrich
se soustředil na revizi a odbornou evidenci
dosavadních sbírek a jako přírodovědec se
posléze věnoval uspořádání geologických, paleontologických
a mineralogických kolekcí.
Výrazně se zasloužil o celkové zvýšení úrovně
muzea, prosazoval zásadní stavební úpravy,
sbírky byly za jeho vedení nově uspořádány
podle vědeckého systému a vydal k nim také
první dějiny a katalog (Heinrich 1853). Za
Heinrichova působení narostly podstatně přírodovědné
sbírky na počet 38 805 registrovaných
položek. V oblasti umeleckohistorické
a numismatické to pak bylo 7723 položek. Ve
své době byl Heinrich uznávanou osobností,
členem řady učených společností a předním
znalcem mineralogických a geologických poměrů
Moravy a Slezska. Zemřel ve svém bytě,
v nádvoří Františkova musea, 5. dubna 1864.
V době působení Albína Heinricha, v roce
1859, tedy úspěšně absolvoval konkurz na jeho
spolupracovníka Moric Trapp, s prozatímním
ročním platem 600 zlatých. Osobnosti svého
nadřízeného si velmi vážil8
a v mnohém ho následoval,
především však upřel novou pozornost
ke zpracování historických a uměleckých sbírek.
Významné bylo uspořádání knihovny a především
její rozsáhlé rozšíření (v roce 1864 na 26
000 svazků knih a 13 000 map, roku 1882 to
bylo 45 000 svazků a v roce 1891 ve svém průvodci
Trapp uvádí již na 60 000 knih, map a starých
tisků; Trapp 1882b, 46-48; 1891, 94-98).
Rovněž po příchodu do Brna také zde upřel
pozornost na historické památky, aby svůj zájem
Trapp věnoval Albínu Heinrichovi po jeho smrti rozsáhlou samostatnou biografii: Zum Andenken an
Albin Heinrich, edd. Brünn 1864. Anonym 1859: b. titi. Lumír 9,166 (Zpráva: M . Trapp zvolen adjunktem
kustoda Františkova musea v Brně). / After his death, Trapp dedicated to Albin Heinrich an extensive
independent biography: Zum Andenken an Albin Heinrich, edd. Brünn 1864.
M Z M fonds A l Museum scholarly estate of Mořic Vilém Trapp, inv. no. 2, 3, carton 265.
20
poté zaměřil na oblast Znojemska a Znojmo
samotné (jako první například dokumentoval
románské malby znojemské rotundy). V archivním
fondu se dochovaly podklady ke všem jeho
pozorováním souborně nazvané Archäologische
Skizzen von Mauritz Trapp9
, s množstvím nákresů
a plánků památek. Řadu poznatků opět
publikoval vletech 1860-1865 v Památkách
archeologických, zjevně vždy s kladným ohlasem.
O rozvoji česko-moravských vztahů svědčí
i jeho přijetí za člena Archeologického sboru
Musea království Českého v Praze v roce 1862,
kam byl zvolen „údem dopisujícím" při schůzi
Sboru 25. 1. 1862. V dubnu téhož roku mu byl
zaslán členský diplom za přínos při objevování
archeologických památek na Moravě a spolupráci
s českým muzejním časopisem1 0
. Směrování
zájmu Františkova musea od přírodních
k společenským vědám Trapp podpořil v letech
1863-1868 pozicí sekretáře historicko-statistické
sekce Hospodářské společnosti. Byl členem
i řady dalších spolků, z těch pro prehistorii
podstatných je mimo Prahu třeba ještě zmínit
Antropologickou společnost ve Vídni, založenou
však až v roce 1870.
Po smrti Albína Heinricha v roce 1864 byl
Trapp jmenován kustodem (od roku 1867 definitivním).
S tím souviselo i přidělení prostorného
služebního bytu se zahrádkou v prostoru
nádvoří muzea. Tento byt se posléze stal nejen
útočištěm jeho matky a sestry, ale také Trappem
nashromážděných soukromých sbírek. Jednalo
se především o velký soubor zbraní, z kterého
si vytvořil „rytířský sál", soukromou knihovnu
a vlastní sbírky archeologické. Moric Trapp
the Bohemian Kingdom in Prague in 1862.
He was elected a "corresponding member"
at the meeting of the Board on 25 January
1862; in April of the same year he was sent
a membership diploma for contribution in
the discovery of archaeological monuments
in Moravia and cooperation with the Bohemian
Museum Magazine10
. In 1863-1868,
Trapp supported the direction of the inKustod
Moric Vilém Trapp ve stylizované pracovné.
AMB, fond T A3 Rodinný archiv Trappů.
The custodian Moric Vilém Trapp in his stylised study.
AMB, fond T 43 Family Archive of the Trapps.
9
M Z M fond AI Muzejní pozůstalost M . V. Trappa, inv. č. 2, 3, kart 263.
0
Zprávy o schůzkách archaeologického sboru Musea kr. Českého, Památky archeologické, Ročník IX/1862,
Díl V, sešit 1,45; Ročník IX/1862, Díl V, sešit 3,142. Ke komunikaci M . Trappa s Archeologickým sborem
N M a J. E. Vocelem: Archív Univerzity Karlovy, osobní fond J. E. Vocel - agenda konzervátora Ústř. komise
za r. 1854, č. 33. / Reports on meetings of the Archaeological Group of the Museum of the Bohemian
Kingdom, Památky archeologické, Yearbook IX/1862, Volume V, instalment 1, 45; Yearbook IX/1862,
Volume V, instalment 3, 142;
21
terest of the Františkovo Museum from the
natural to the social sciences from his position
as the secretary of the historical-statistical
section of the Economic Society. He
was also a member of a number of other associations,
of which outside of Prague the
Anthropological Society in Vienna, which
was founded in 1870, should be mentioned
among those important for prehistory.
After the death of Albín Heinrich in
1864, Trapp was appointed custodian (definitively
from 1867). This was also related
to the allocation of a spacious service flat
with a garden in the area of the episcopal
court. This flat eventually became not only
a refuge for his mother and sister, but also
a Trapp's amassed private collections. It was
mainly a large set of weapons, from which
he created a "knights hall", a private library
and his own archaeological collections.
Moric Trapp never started his own family,
and after his mothers death in 1870, he lived
in the apartment with his unmarried sister,
who took care of the household. In addition
to working for the museum, he also found
time for social gatherings, which regularly
took place in the nearby café and restaurant
of the famous Hotel Neuhauser on the corner
of today's Masarykova and Františkánská
Streets. A selected regulars' company
(Stammtisch) met here every week on Sunday
and Thursday evenings (Altman 1993,
101-102). In relation to the Františkovo
Museum, it can be states that besides a number
of others Trapp met here with the Brno
traveller and collector Jan Jindřich Vávra
(1831-1887), who became one of the leading
donors to the Františkovo Museum and
whose exotic collections that Trapp installed
at the museum were a very valued collection
of hundreds of exhibits from 1873 (Dvořáková
- Kostrhun - Scheufler 2020).
As for the archaeological collection,
originally created as a collection of individual
curiosities, it numbered only about 50
pieces at the time of the arrival of Moric
Trapp, all placed in one cabinet. This was
vlastní rodinu nikdy nezaložil a po smrti matky
v roce 1870 v bytě žili spolu s neprovdanou sestrou,
která se starala o domácnost. Vedle práce
pro muzeum tak zbýval čas i na společenská
setkání, která se pravidelně odehrávala v nedaleké
kavárně a restauraci vyhlášeného hotelu
Neuhauser na rohu dnešních ulic Masarykovy
a Františkánské. Zde se každý týden v neděli
a čtvrtek večer scházela vybraná stolní společnost
(Altman 1993,101-102). Vzhledem k Františkovu
museu lze zmínit, že Trapp se zde vedle
řady dalších setkával i s brněnským cestovatelem
a sběratelem Janem Jindřichem Vávrou
(1831 -1887), který se staljedním z předních donátorů
Františkova musea ajehož exotické sbírky,
které Trapp v muzeu instaloval, od roku 1873
představovaly velmi ceněný soubor stovek exponátů
(Dvořáková - Kostrhun - Scheufler 2020).
Co se týče sbírky archeologické, původně
vznikající jako kolekce jednotlivých kuriozit,
tak v době nástupu Morice Trappa čítala pouhých
přibližně 50 kusů, umístěna v jedné
skříni. Nebylo to nic překvapivého, protože
v původním návrhu na zřízení Františkova
musea z roku 1817, vytvořeného přesně dle
struktury a vzoru Štýrského národního muzea
ve Štýrském Hradci, zvaného Joanneum,
v rámci sekce dějin, archeologické památky
vůbec nefigurovaly (Pernes 1992, 6). Nečetné
archeologické nálezy získané do 50. let 19. století
byly smíchány se sbírkou antickou s kolekcí
gem, spon, římských/etruských lamp,
cihel z Pompejí, římských předmětů z Banátu,
atd. Z moravských nálezů zde byly vystaveny
nánožníky z dutých polokoulí, které
byly nalezeny v (laténských) hrobech narušených
při stavbě železnice u Rajhradu v roce
1838, darovány muzeu byly Albínem Heinrichem.
Typicky ani v této skromné sbírce
nechyběly urny z hrobů kultury popelnicových
polí ze Slezska a další nalezené v roce
1839 v Holasicích/Židlochovicích (Heinrich
1853, 73-74).
22
Pro rozvoj archeologické sbírky muzea byl
v následujících letech přínos Morice Trappa zásadní.
Sledoval zprávy o archeologických nálezech
objevovaných při stavbě železnice11
, apeloval
na soukromé sběratele, aby muzeu své
sbírky věnovali, soustředil se při tom také na
sběr památek historických, středověkého umění
a etnografik. Podporoval (byť neúspěšně) zakoupení
rozsáhlé prehistorické sbírky Jindřicha
Wankela, která však nakonec skončila ve vídeňském
Dvorním přírodovědném muzeu. Nejen
pro Morice Trappa byla jistě zásadní návštěva
pařížské Světové výstavy (Exposition universelle),
jejíž součástí byla i expozice Dějiny práce,
kde byly systematicky vůbec poprvé vystaveny
archeologické nálezy, především z okolí Paříže,
vč. rozsáhlého souboru paleolitických nálezů.
Pro první archeology, kteří tuto výstavu navštívili,
to vesměs bylo hlavním popudem k budoucímu
bádání (cf. Oliva 2020; Wankel 1868).
Velmi důležité bylo také již zmíněné Trappovo
působení coby konzervátora vídeňské
c. k. Centrální komise pro výzkum a zachování
uměleckých a historických památek. Jeho jmenování
za konzervátora pro celé území Moravy
proběhlo v druhé polovině roku 1875 po
aktuální reorganizaci činnosti Centrální komise
(Poliak 2013; Sklenář 2011, 26-27). Přitom
je pozoruhodné, že dostal jednoznačnou
not surprising, because in the original proposal
for the establishment of the Františkovo
Museum from 1817, created exactly
according to the structure and model of the
Styrian National Museum in Graz, called
the Johanneum, archaeological monuments
did not figure at all within the history section
(Pernes 1992, 6). Innumerable archaeological
finds obtained up to the 1850s were
mixed with an ancient collection with a collection
of gems, clasps, Roman/Etruscan
lamps, bricks from Pompeii, Roman objects
from the Banat, etc. Of the Moravian finds,
hemispherical bronze bracelets were exhibited
here, which had been found in graves
disturbed during the construction of the
railway near Rajhrad in 1838, donated to the
museum were by Albín Heinrich. Typically,
this modest collection also included Urnfield
culture urns from Silesia and others
found in Holasice/Židlochovice in 1839
(Heinrich 1853, 73-74).
The contribution of Moric Trapp was
crucial for the development of the museums
archaeological collection in the following
years. He followed reports of archaeological
finds discovered during the construction of
the railway11
, appealed to private collectors
to donate their collections to the museum,
and also focused on collecting historical,
medieval art and ethnographic monuments.
He supported (albeit unsuccessfully) the
1 1
Výstavba železnic byla vůbec jedním z nejzásadnějších pro rozvoj české i moravské archeologie, neboť
se jednalo o stavby, které vlastně poprvé představovaly významný liniový zásah do terénu. Na Moravě
takové stavební úpravy přišly nejdříve v souvislosti se stavbou Severní dráhy císaře Ferdinanda mezi
Vídní a Bochnia s vedlejšími drahami do Brna, Olomouce, Opavy a Bělé, pak ke skladům soli v Dworoch,
Wieliczce a u Bochni. Výstavba započala roku 1837, první vlak do Brna, Přerova a Olomouce pak
přijel roku 1841 (cf. Sklenář 2020, 85-88). / The construction of railways was one of the most fundamental
for the development of Czech and Moravian archaeology, as these were constructions which,
for the first time, represented a significant line intervention in the terrain. In Moravia, such building
modifications first came in connection with the construction of Emperor Ferdinand's Northern Railway
between Vienna and Bochyně with side railways to Brno, Olomouc, Opava and Bělá, then to salt warehouses
in Dwory, Wieliczka and Bochnia. Construction began in 1837, the first train to Brno, Přerov
and Olomouc then arrived in 1841 (cf. Sklenář 2020, 85-88).
23
purchase of Jindřich Wankel's extensive
prehistoric collection, which eventually
ended up in Vienna's Museum of Natural
History. Not only for Moric Trapp was the
visit to Paris's World's Fair (Exposition
universelle) was certainly crucial, which
also included the History of Work exhibition,
where archaeological finds were
systematically exhibited for the first time,
especially from around Paris, including an
extensive set of Palaeolithic finds. For the
first archaeologists to visit this exhibition,
it was mostly an initiation experience for
future research in the field (cf. Oliva 2020;
Wankel 1868).
Trapp's already mentioned work as the
conservator of Vienna's Imperial and Royal
Central Commission for Research and
Preservation of Artistic and Historical
Monuments was also very important. His
appointment as a conservator for the entire
territory of Moravia took place in the second
half of 1875 after the current reorganization
of the activities of the Central Commission
(Pollak 2013; Sklenář 2011,26-27)). It is remarkable
at this point that he was given
a clear advantage over the already deserving
Henry Wankel at this time, although it
should be added that he began to devote
himself to prehistory only from 1867-1868,
at least 10 years later than Moric Trapp.
Trapp's position as custodian of the central
Moravian museum probably also played
a role, because Wankel was essentially a private
researcher without an institutional
background at that time (Hlava 2021; Kalábková
- Kostrhun - Hlava 2021). This
situation persisted for another ten years,
when Moravia was divided into three conservation
districts in 1885. The first district
with the political districts of Moskovice,
Brno, Hodonín, Hustopeče Kroměříž, Kyjov,
přednost proti již v této době také zasloužilému
Jindřichu Wankelovi, i když je třeba dodat, že
ten se prehistorií začal věnovat až od roku
1867-1868, tedy nejméně o 10 let později než
Moric Trapp. Svoji roli pravděpodobně hrálo
i Trappovo postavení kustoda ústředního moravského
muzea, neboť Wankel byl v podstatě
v této době soukromý badatel bez institucionálního
zázemí (Hlava 2021; Kalábková - Kostrhun
- Hlava 2021). Tento stav setrvával dalších
deset let, kdy byla v roce 1885 Morava rozdělena
na tři konzervátorské obvody. První obvod s politickými
okresy Boskovice, Brno, Hodonín,
Hustopeče, Kroměříž, Kyjov, Mikulov, Moravský
Krumlov, Nové Město na Moravě, Uherské Hradiště,
Uherský Brod, Velké Meziříčí, Vyškov připadl
opět Morici Trappovi. Druhý obvod na
střední a severní Moravě připadl Jindřichu Wankelovi,
nejmenší obvod na Znojemsku a Jihlavsku
měl připadnout Adolfu Sterzovi. Podle dochovaných
dokumentů lze soudit, že Trapp tuto
svou činnost vykonával velmi svědomitě a s maximální
snahou o záchranu množících se
archeologických nálezů, které hodlal soustředit
ve Františkově museu. V porovnání s Jindřichem
Wankelem v jejich konzervátorské činnosti je
patrné, že Wankel svoji aktivitu v úřadu aktivizoval
především vždy, když hodlal získat nálezy
a vliv pro jím budované Vlastivědné muzeum
v Olomouci. Moric Trapp oproti tomu jako konzervátor
vystupuje do jisté míry obecněji, resp.
profesionálněji a systematičtěji (cf. Hlava 2021;
Sklenář 2011,26-27).
K dokreslení vztahu dvou nej významnějších
aktérů moravské prehistorie v 70. a 80. letech
19. století - Morici Trappovi a Jindřichu Wankelovi
dodejme, že byl nejen korektní, ale soudě
dle dochované korespondence i zjevně přátelský.12
Vlastivědné muzeum v Olomouci, Historický archiv, Písemná pozůstalost dr. Jindřicha Wankela, karton
1, II. Korespondence, dopisy M . Trappa adresované J. Wankelovi z let 1874, 1876, 1878 a 1892.
24
Zprávy o Wanklových nálezech například
v roce 1874 Trapp předával do německých deníků
a Wankelovi se pak velmi omlouval za
chyby, způsobené jejich redaktory Byl také obeznámen
s rodinnými poměry u Wankelů. Při
příležitosti statistického průzkumu archeologických
sbírek na základě rozesílaných dotazníků,
organizovaného Centrální komisí (a na Moravě
zajišťovaného Trappem) konstatuje, že Wankelova
sbírka je „velká, jedinečná a výsostné zajímavá
a je v naší vlasti jistým skvostem, ostatní
sbírky, které se v zemi nacházejí, jsou všechny
malé.. ,"1 3
Osobně prosazoval a také napsal rozsáhlý
Wankelův medailon, který vyšel s podporou
dvorního rady d'Elverta v muzejním
Notizen-Blatt (Trapp 1878a). Tento text je dodnes
základním pramenem všech Wankelovských
životopisců. Po Wankelově odchodu do
Olomouce Trapp se zájmem sledoval výrazně
slovansky orientovaný Časopis Vlasteneckého
spolku musejního v Olomouci.
Při tom ve stejném období Trapp neustával
ve své vydavatelské a publikační činnosti, zaměřené
především na různé historické otázky
(Baron Trenek, velící generálové na Moravě,
historie Špilberku a dalších významných brněnských
objektů atd.). V archivu M Z M jsou
dále uloženy jeho zprávy o činnosti Františkova
musea, revize sbírek a podobně. Jeho
jednoznačná kulturně-historická orientace
mu však postupně přinesla i jisté potíže. Od
poloviny 80. let sílila kritika jeho činnosti
od mladší zaangažované generace, v roce
1889 se otevřeně proti Trappovi postavil
i první předseda Hospodářské společnosti
a hybatel společenského i vědeckého dění na
Mikulov, Moravský Krumlov, Nové Město na
Moravě, Uherské Hradiště, Uherský Brod,
Velké Meziříčí, Vyškov again belonged to
Morica Trapp. The second district in Central
and Northern Moravia belonged to Jindřich
Wankel, the smallest district in the Znojmo
and Jihlava regions was to belong to Adolf
Sterz. According to the preserved documents,
it can be judged that Trapp carried
out this activity very conscientiously and
with maximum effort to save the proliferating
archaeological finds, which he intended
to concentrate in the Františkovo Museum.
In comparison with Jindřich Wankl
in their conservation activities, it is clear that
Wankel stimulated his activity in the office
especially whenever he intended to obtain
finds and influence for the Museum of National
History (Regional Museum) in Olomouc
he was building. Moric Trapp, on the
other hand, acts as a conservator to a certain
extent more generally, or more professionally
and systematically (cf. Hlava 2021; Sklenář
2011,26-27).
To illustrate the relationship between
the two most important actors in Moravian
prehistory in the 1870s and 1880s - Moric
Trapp and Jindřich Wankel, let us add that
it was not only correct, but judging by the
preserved correspondence also apparently
friendly.12
For example, Trapp passed reports
of Wankel s finds to German dailies in
1874, and then apologized to Wankl for the
mistakes made by their editors. He was also
familiar with the Wankel family situation.
On the occasion of a statistical survey of
archaeological collections on the basis of
questionnaires sent out, organized by the
Central Commission and guaranteed by
Trapp in Moravia, he states that Wankel's
Museum of National History, Historical archive, Written legacy of Dr. Jindřich Wankel, carton 1, II.
Correspondence, letters of M . Trapp addressed to J. Wankel from 1874, 1876, 1878 and 1892.
Dopis M . Trappa a dresovaný J. Wankelovi ze dne 28. 4. 1876. Vlastivědné muzeum v Olomouci, Historický
archiv, Písemná pozůstalost dr. Jindřicha Wankela, karton 1, II. Korespondence.
25
collection is "large, unique and extremely
interesting and is a gem in our country, the
other collections found in our country are
all small.. ."13
He personally promoted and
also wrote Wankel's extensive profile, which
was published with the support of the
d'Elvert court council in the museumoriented
Notizen-Blatt (Trapp 1878a). This
text is still the basic source of all of Wankel's
biographers. After Wankel's departure
to Olomouc, Trapp watched with interest
the strongly Slavic-oriented Časopis Vlasteneckého
spolku musejního v Olomouci [Journal
of the Patriotic Museum Society in
Olomouc].
At the same time, Trapp did not stop his
dissemination and publication activities, focusing
mainly on various historical issues
(Baron Trenck, commanding generals in
Moravia, the history of Špilberk and other
important Brno buildings, etc.). The M M
archive also contains his reports on the activities
of the Františkovo Museum, revisions
of collections and the like. However,
Moric Trapp's clear cultural and historical
orientation gradually brought him some
difficulties. From the mid-1880s, criticism
of his activities intensified from the younger
generation involved, in 1899 the first
chairman of the Economic Society and the
mover of social and scientific events in
Moravia, Old Count (starohrabé) Hugo
Salm, openly opposed Trapp, stating the
complete neglect of the original naturalscientific
character of the institute. There
was evidently a good reason for such an attitude,
because under Trapp's leadership all
the natural history collections, which his
predecessor Heinrich had divided by museum
science (there were almost 40,000
pieces of collection items), had been put
back into one collection. The expansion of
Morave starohrabě Hugo Salm s konstatováním
naprostého zanedbání původního přírodovědného
rázu ústavu. K takovému postoji
byl zřejmě pádný důvod, protože za Trappova
vedení došlo k opětovnému sjednocení všech
přírodovědných sbírek, které jeho předchůdce
Heinrich muzeologicky rozdělil (jednalo se
o bezmála 40 000 kusů sbírkových předmětů).
K rozšiřování geologické, mineralogické, paleontologické,
zoologické či botanické sbírky
dlouho prakticky nedocházelo, nebo jen minimálně
náhodnými dary. Salm tak v dopise
adresovaném předsedovi Hospodářské společnosti
ďElvertovi navrhuje osamostatnění
přírodovědné sekce a především uvedení druhého
kustoda, určeného právě pro přírodovědné
sbírky, což se však nakonec nestalo
(Musil 1967; Nekuda 1969, 28-33). Tato kritika
možná vedla k tomu, že v roce 1886 získalo
muzeum koupí za 8000 zlatých rozsáhlou
zoologickou sbírku lékárníka Adolfa
Achwaba a především pak v roce 1889 Trapp
zajistil zakoupení paleontologické sbírky lékaře
Ferdinanda Katholitzkého, obsahující
zkameněliny i z různých evropských lokalit,
které daly základ první expozici. Celkem se
jednalo o 4000 kusů fosílií, zakoupených za
1300 zlatých. Trapp také korespondoval s významnými
evropskými přírodovědci, mezi
nimi i s Joachimem Barrandem, který muzeu
věnoval svá klíčová díla (Gregorová 2015;
Trapp 1891).
Do této doby spadá také dlouho očekávaná
zásadní změna - plánovaná přístavba
muzea v Biskupském dvoře - tzv. ďElvertova
křídla, ukončená v letech 1888-1889. Pro
Morice Trappa to znamenalo ztrátu jeho bytu
a nutnost hledání dočasného bydliště na ZelLetter
of M . Trapp addressed to J. Wankel from 28 April 1876. Museum of National History in Olomouc,
Historical archive, Written legacy of Dr. Jindřich Wankel, carton 1, II. Correspondence.
26
ném trhu. Po dostavbě nové budovy se sice mohl
vrátit do nového přiděleného bytu, ovšem menšího.
Jistě pro něj proto bylo těžké, že své soukromé
sbírky musel zanechat v muzeu, kde byly
částečně rozprodány a částečně nevhodně uloženy.
Otázkou je, do jaké míry mu bylo útěchou
propůjčení rytířského řádu císaře Františka Josefa
za dlouholeté zásluhy na poli archeologie, heraldiky,
numismatiky, kaligrafie, genealogie a jiných
oborů, ke kterému došlo 8. června 1889.14
J . L O V V Y , lt. 1. Hofphomgrmph W1JCN law.
Kustod Moric Vilém Trapp. Fotografie z roku 1889, zhotovená
ve Vídni u fotografa J. Lowyho. AMB, fond T 49 Rodinný
archiv Trappů.
The custodian Moric Vilém Trapp. Photograph from 1889,
taken in Vienna at the photographer J. Lowy. AMB, fond T 49
Family Archive of the Trapps.
the geological, mineralogical, paleontological,
zoological or botanical collection had
long been practically non-existent, or only
minimally by random donations. Hence,
in a letter addressed to the President of the
Economic Society d'Elvert, Salm proposed
the independence of the natural science
section and, above all, the introduction of
a second custodian dedicated to science
collections, which in the end did not happen
in the end (Musil 1967; Nekuda 1969,
28-33). This criticism may have led to the
museum acquiring an extensive zoological
collection by pharmacist Adolf Achwab in
1886 for 8,000 gulden, and in 1889 Trapp
purchased the paleontological collection
of Ferdinand Katholitzky, containing fossils
from various European sites, which
provided the basis for the first exhibition.
In total, it was 4,000 pieces of fossils,
purchased for 1,300 gulden (Trapp 1891).
Trapp also carried on correspondence
with prominent European naturalists, including
Joachim Barrand, who dedicated
his key works to the museum (Gregorova
2015).
This period also includes a long-awaited
fundamental change - the planned annex
of the museum in the Bishops Courtyard the
so-called d'Elvert Wing in 1888-1889.
For Moric Trapp, it meant the loss of his flat
and the necessity to seek temporary accommodation
at Zelny trh (Vegetable Market).
After the completion of the new building,
he could return to the new allocated apartment,
but a smaller one. Therefore, it was
certainly difficult for him that he had to
leave his private collections in the museum,
where they were partly sold and partly inappropriately
stored. The question is to
what extent he was comforted by the bestowal
of the knightly Order of Emperor
Blahopřání v novinách - cf. Mährisch-Schlesischer Correspondent, 19. 6. 1889.
27
Francis Joseph for long-term services in the
field of archaeology, heraldry, numismatics,
calligraphy, genealogy and other disciplines,
which took place on 8 June 1889.14
In this context, we remind the reader
that in the same years, the Museum Society
in Brno was created in Brno as a counterweight
to the German Františkovo Museum,
but also a certain competition in the form of
Wankeľs Regional Museum in Olomouc.
The inaugural meeting of the association,
chaired by archaeologist Karel Jaroslav
Maška, took place in Brno's Besední dům on
4 March 1888, where it also found its first
headquarters (founders: Director of the
Moravian Stock Printing House in Brno
František Slovák and his brother - an amateur
archaeologist - Jindřich, a journalist
and archaeologist Benjamin Popelka, Vincenc
Brandl and others; Šujan 1928, Fukal
1952).15
At the inaugural meeting, the first
committee was elected, which had 12 members,
10 of whom were amateur archaeologists,
which of course significantly affected
the direction of the association in the first
ten years. The main activity of the association
initially became archaeological research
(members surveyed 50 sites in the Brno region,
southern and southwestern Moravia)
and the associated creation of a significant
archaeological collection, soon numbering
several thousand pieces, significantly surpassing
the current collection of the Františkovo
Museum, and thus attracting legitimate
attention among important foreign
researchers. An integral part of the society
was the historical and ethnographic library,
which was constantly expanding. Also important
was educational-lecturing activities
in Moravia and amassing a professional library.
The collections were first stored in the
Připomeňme v této souvislosti, že ve stejných
letech v Brně vzniká jako protiváha německému
Františkovu museu, ale také jako jistá
konkurence Wankelovu Vlastivědnému museu
v Olomouci, Musejní spolek v Brně. Ustavující
schůze spolku, jíž předsedal středoškolský
profesor a známý archeolog Karel Jaroslav
Maška, proběhla v brněnském Besedním domě
4. března 1888, kde našel i své první sídlo (zakladatelé:
ředitel Moravské akciové tiskárny
v Brně František Slovák ajeho bratr - amatérský
archeolog - Jindřich, žurnalista a archeolog
Benjamin Popelka, Vincenc Brandl a další; Fukal
1952; Šujan 1928)15
. Na ustavující schůzi byl
zvolen první výbor, který čítal 12 členů, z nichž
plných 10 bylo amatérských archeologů. Směřování
spolku v prvních deseti letech tím bylo
samozřejmě výrazně ovlivněno. Hlavní aktivitou
spolku se z počátku staly archeologické výzkumy
(na Brněnsku, jižní a jihozápadní Moravě
členové prozkoumali na 50 lokalit) a s tím
spojené vytvoření nezanedbatelné archeologické
sbírky, brzy čítající několik tisíc kusů, výrazně
tak překonávající dosavadní sbírku Františkova
musea, a záhy budící oprávněnou pozornost
i mezi významnými cizími badateli. Nedílnou
součástí spolku byla i historická a vlastivědná
knihovna, která se neustále rozšiřovala. Důležitá
byla také osvětová - přednášková činnost na
Moravě. Sbírky byly uloženy nejdříve v Besedním
domě, v roce 1889 byly přestěhovány
do minoritského kláštera, v roce 1892 pak byly
přesunuty do kláštera augustiniánského, aby
v roce 1901 (po zřízení Moravské musejní
společnosti, která nahradila Hospodářskou
společnost) přešly natrvalo do Františkova
musea.
Congratulations in the newspaper - cf. Máhrisch-Schlesischer Correspondent, 19 June 1889.
Zápisy o schůzích výboru Musejního spolku v Brně, 8. III. 1888 - 17. IV. 1905. Moravský zemský archiv,
Fond Muzejní a vlastivědná společnost Brno, zn. G 622.
28
Z řady zakladatelů Musejního spolku na
poli archeologie popularizační a organizátorskou
aktivitou vynikal Josef Hladík (Skutil
1937), který shromáždil a spolku daroval i svoji
rozsáhlou sbírku. Této sbírky byl od roku 1890
také kustodem. S osobností Hladíka, od roku
1874 profesora na českém učitelském ústavu
v Brně, je spojeno rovněž vytvoření okruhu
mladých amatérských badatelů, kteří vycházeli
jako absolventi učitelského ústavu a obsazovali
různá místa ve školách na Moravě, kde
se pak podle vzoru svého učitele věnovali
archeologii. Patří mezi ně později proslulí badatelé
jako Jan Knies, Václav Čapek, Jan Fila,
František Vildomec, Hugo V. Sáňka, Alois
Stehlík a řada dalších. Jestliže v roce 1882
kustod Františkova musea Moric Trapp z Moravy
uváděl na 45 známých archeologických
lokalit, pak Josef Hladík o 14 let později ve
svém soupisu zmiňuje již na 250 nalezišť.
Úspěchy spolku dokonce vedly od roku 1890
k návrhům na zřízení Zemského archeologického
muzea v Brně1 6
, které však byly neúspěšné.
Na rozdíl od Františkova musea byl
spolek otevřenou organizací a v roce jeho
vzniku měl 340 členů, postupně se stával centrem
českého vědeckého dění v Brně a přebíral
aktivity do té doby příslušné muzeu.
Vrchol rozkvětu spolek zažíval v roce 1892,
kdy měl 582 členů. Do konce století spolek
stále realizoval řadu archeologických výzkumů,
přednášek, podílel se na Národopisné
výstavě v Praze roku 1895 a navazoval styky
s českými archeology. Postupně byla ale
archeologická činnost spolku utlumována ve
prospěch vlastivědy, respektive náročného
projektu vydávání jednotlivých dílů Vlastivědy
moravské. Klíčovou roli v tomto posunu
Besedni House, in 1889 they were moved to
a Minorite monastery, in 1892 they were
moved to the Augustinian monastery, so
that in 1901 (after the establishment of the
Moravian Museum Society, which replaced
the Economic Society) they moved permanently
to the Františkovo Museum.
From the ranks of the founders of the
Museum Association, Josef Hladik excelled
in the field of the popularisation of archaeology
and organisation activity (Skutil
1937), who collected and donated his extensive
collection to the society (his research
on the fortified settlement from the
time of the Urnfield Culture in BrnoObrany).
He was also the custodian of this
collection from 1890. Hladik, a professor at
the Czech Teacher Training Institute in
Brno from 1874, is also associated with the
creation of a group of young amateur researchers
who graduated from the Teacher
Training Institute and occupied various positions
in schools in Moravia, where they
devoted themselves to archaeology after
their teacher. These include later famous researchers
such as Jan Knies, Václav Čapek,
Jan Fila, František Vildomec, Hugo V. Sáňka,
Alois Stehlík and a number of others.
If in 1882 the custodian of the Františkovo
Museum Moric Trapp listed 45 wellknown
archaeological sites from Moravia,
then Josef Hladik 14 years later mentioned
250 sites in his inventory. The success of
the association even led to proposals for
the establishment of a Land Archaeological
Museum in Brno from 1890,16
which
were unsuccessful. Unlike the Františkovo
Museum, the association was an open organization
and in the year of its establishment
it had 340 members, it gradually became
the centre of Czech scientific events
in Moravia and took over activities that
Výroční zpráva o činnosti Musejního spolku v Brně. Brno, 1891, s. 7. / Annual Report on the activities
of the Museum Association in Brno. Brno, 1891, p. 7.
29
had belonged to the museum until then.
The society experienced its peak in 1892,
when it had 582 members. By the end of the
century, the association still carried out
a number of archaeological researches, lectures,
participated in the Ethnographic Exhibition
in Prague in 1895 and established
contacts with Bohemian archaeologists.
Gradually, however, the archaeological activities
of the association were curtailed in
favour of homeland studies, or rather a demanding
project of publishing individual
parts of Moravian Homeland Studies. The
departure of Josef Hladík in 1900, who accepted
the position of headmaster of the
Teacher Training Institute in Příbor, played
a key role in this shift, with the Museum Society
losing its most active archaeologist and
organizer of the archaeological events so
that it practically ceased to exist in the association
that year (Šujan 1928; Kostrhun in
press).
The Museum Society, which in the
meantime had found its headquarters in
several rooms of the Františkovo Museum,
even considered taking over administration
of this institution. Criticism related to the
inactivity of the Františkovo Museum led to
the latest rise in the activities of Moric
Trapp, who sought reorganization within
the institute. In 1890, he was responsible for
the Františkovo Museum purchasing the
archaeological collections of Jindřich Slovák
and Florian Koudelka. The outward
side of these efforts in 1890 was the reinstallation
of most collections and their reorganization
and opening to the public. The
transformation of the expositions is clearly
evidenced above all by the original and
Trapp's new guide to the Františkovo Museum
(Trapp 1882a; 1882b; 1890; 1891).
The first mention of a separate prehistoric
department appears in the second guide
(Trapp 1890, 73; 1891, 72). The new exhibition
is related to the depiction of seven
important archaeological discoveries from
Brno and its surroundings, which Trapp
sehrál v roce 1900 odchod Josefa Hladíka, který
přijal místo ředitele učitelského ústavu v Příbore,
čímž Musejní spolek ztratil nejaktivnějšího
archeologa a organizátora archeologického
dění, které tímto rokem ve spolku prakticky
ustalo (Šujan 1928; Kostrhun v tisku).
Musejní spolek, který mezi tím našel své
sídlo v několika místnostech Františkova
musea, dokonce uvažoval o převzetí této
instituce do své správy. Kritika s tím související
o nečinnosti Františkova musea vedla
k poslednímu vzepětí činnosti Morice Trappa,
který usiloval o reorganizaci uvnitř ústavu.
V roce 1890 se zasloužil o to, aby Františkovo
museum zakoupilo archeologické
sbírky Jindřicha Slováka a Floriána Koudelky.
Což bylo ale naopak vnímáno Musejním
spolkem jako svého druhu zrada. Vnější
stránkou těchto snah se v roce 1889 stala
reinstalace většiny sbírek a jejich nové uspořádání
a otevření veřejnosti. O proměně
expozic názorně svědčí především původní
a nový Trappův průvodce po Františkově
museu (Trapp 1882a; 1882b; 1890; 1891).
V druhém průvodci se také objevuje první
zmínka o samostatném oddělení předhistorickém
- Die vorgeschichtliche Abtheilung
(Trapp 1890, 73; 1891, 72).
Vytvoření nové expozice bylo pro Trappa
posledním velkým počinem na poli archeologie
v muzeu. Na počátku 90. letech 19. století
byl totiž vedle uznávaného odborníka,
oddaného práci v muzeu, také nemocným
mužem, na kterého doléhaly existenční obavy,
plynoucí ze záměrů změn v organizační
struktuře v ústavu (v roce 1899 stanul v čele
nově instalované a osamostatněné knihovny
v ďElvertově křídle, dosud budované Trappern,
Wilhelm Schräm). Byla to také doba,
kdy žádný z jeho bratrů již nežil, Moric Vilém
nadále bydlel v muzejním bytě se svou sestrou
Růženou, na kterou přenesl práva k publikaci
svých spisů. Sestra se stala také jeho opatro-
30
vatelkou v dobách přicházejících nemocí.
Osudem se mu nakonec stalo příznačně jeho
poslání, když onemocněl při provádění hostů
prochladlými, v zimě nevytápěnými, místnostmi
muzea. Nemoc se rozvinula v prudký
zápal plic doprovázený zánětem pohrudnice,
kterým podlehl 27. května 1895. Pochován
byl 29. května na ústředním hřbitově
v Brně.
I
R.ROTTER FREUDEHTHAL.
Moric Vilém Trapp. AMB, fond T 4B Rodinný archiv Trappů.
Moric Vilém Trapp. AMB, fond T 43 Family Archive of the
Trapps.
had created in order to hang them as paintings
in the newly prepared exhibition spaces.
Another part of the text is devoted to them.
The creation of a new exhibition was
Trapps last major achievement in the field of
archaeology in the museum, because in the
1890s, in addition to being a respected museum
professional dedicated to work in the
museum, he was also a sick man, who had
existential worries arising from the intentions
of the changes in the organisational
structure of the institute (in 1899 he stood at
the head of the newly installed and independent
library in d'Elvert s Wing, still built
by Trapp, Vilém Schram). It was also a time
when all his brothers were no longer alive,
and Moric Vilém continued to live in the
museum apartment with his sister Růžena,
to whom he transferred the rights to the
publications of his treatises. His sister also
became his caregiver in the days of his progressing
illness. In the end, his mission characteristically
marked his fate, when he fell ill
while taking guests through the cold rooms
of the museum, which were not heated in the
winter. The disease developed into severe
pneumonia accompanied by pleurisy, which
he succumbed to on 27 May 1895. He was
buried on 29 May in the Central Cemetery.
After Trapp's death, the post of the custodian
as the chief official of the museum
remained vacant. The custodians deputy,
Vilém Schram, applied for recognition of
the title of librarian. The posts of museum
adjunct (of the reference library) and secretary
were newly systematized. In 1897, the
collections were divided into individual departments,
managed by curators and conservators
who were not employees of the
museum. However, this resulted in greater
contact between the museum and other experts
from high schools and universities.
After more than four years of organisational
ambiguity, the museum had undergone
a fundamental institutional change, which
took place at the turn of 1899/1900, when
the Františkovo museum was made a land
31
institution. Thus, the existence of the museum
as a private institute ended, albeit
substantially subsidized from public funds.
The current administration of the museum
was transferred from the Economic Society
to the Moravian Margraviate, which also
led to fundamental changes in the position
of its officials and other staff. The administration
of the museum was entrusted to
the newly established Moravian Museum
Society, established from the previous museum
section of the Economic Society.
The Františkovo Museum entered the twentieth
century as a land institution, scientifically
generationally changed, strengthened
and also ethnically transformed in favour of
the Czechs. This also further increased the
influence of experts on the activities of the
institution. The museum was administered
by a 16-member board of trustees, in which
the geologist and archaeologist Anton Rzehak,
associate professor of the German technical
university in Brno, sat as president.
František Kameníček, a Moravian historian
and professor at the First Imperial and Royal
Slavic Grammar School in Brno, became the
vice-president for the Czech side. Already
under this management, the archaeological
collection grew significantly in 1901, when
the Františkovo Museum took over the extensive
archaeological collections of the Museum
Society with the library (Brodesser
1999; Brodesser - Brečka - Mikulka 2002;
Fišer 2000; Humpolová 2015; Mitáček 2021;
Nekuda 1969; Rzehak 1898).
As if symbolically, one important stage
of the Brno museum institution left with
Moric Trapp. If we limit ourselves to Trapps
contribution to strengthening the archaeological
component of the museum, we can
assess it mainly on the basis of the description
of the archaeological collection in
Trapp's guide from 1891 (which indicates
the number of pieces in the collection of
ethnography and archaeology at 9000 pieces).
Trapp also prepared the first catalogue
of the resulting archaeological collection,
Po Trappově smrti zůstalo místo kustoda
jako vedoucího úředníka muzea již neobsazeno.
Kustodův zástupce Wilhelm Schram
požádal o přiznání titulu knihovníka. Nově
byla systematizovaná místa muzejního adjunkta
(příručího knihovny) a sekretáře.
V roce 1897 byly sbírky rozděleny na jednotlivá
oddělení, jejichž správu vykonávali kurátoři
a konzervátoři, kteří však nebyli zaměstnanci
muzea. Nicméně bylo tím dosaženo
většího styku instituce s dalšími odborníky ze
středních a vysokých škol. Po více jak 4 letech
organizačních nejasností muzeum dospělo
k zásadní institucionální proměně, ke které
došlo na přelomu let 1899/1900, kdy bylo
Františkovo museum pozemštěno. Skončila
tak vlastně existence muzea jako soukromého
ústavu, i když podstatně dotovaného z veřejných
prostředků. Dosavadní správa muzea
přešla z Hospodářské společnosti na markrabství
Moravské, čímž došlo i zásadním
změnám v postavení jeho úředníků a dalšího
personálu. Správa muzea byla svěřena nově
vzniklé Moravské musejní společnosti, ustavené
z předchozí muzejní sekce Hospodářské
společnosti. Do dvacátého století pak Františkovo
museum vkročilo jako instituce zemská,
vědecky generačně pozměněná, posílená
a také národnostně proměněná ve prospěch
Čechů. Došlo tím také k dalšímu zvýšení
vlivu odborníků na činnost instituce. Správu
muzea vykonávalo šestnáctičlenné kuratorium,
v němž zasedl jako předseda geolog
a archeolog Anton Rzehak, docent německé
techniky v Brně. Místopředsedou za českou
stranu se stal František Kameníček, moravský
historik a profesor 1. c. k. slovanského
gymnázia v Brně. Již za tohoto vedení se archeologická
sbírka výrazně rozrostla v roce
1901, kdy Františkovo museum převzalo rozsáhlé
archeologické sbírky Musejního spolku
s knihovnou (Brodesser 1999; Brodesser Brečka
- Mikulka 2002; Fišer 2000; Humpo-
32
lová 2015; Mitáček 2021; Nekuda 1969; Rzehak
1898).
S Moricem Trappem jakoby symbolicky odcházela
jedna významná etapa brněnské muzejní
instituce. Omezíme-li se na Trappův podíl
na posílení archeologické složky muzea, můžeme
ji posoudit především na základě popisu
archeologické sbírky v Trappově průvodci z roku
1891 (který udává počet kusů ve sbírce národopisu
a archeologie na 9000 kusů). Trapp
také připravil první katalog vzniklé archeologické
kolekce, kterou po jeho smrti převzal již
zmíněný Anton Rzehak. Ten sbírku chronologicky
uspořádal do osmi úseků a především
publikoval její soupis (Rzehak 1898). V tomto
přehledu bychom nalezli 189 souborů nálezů
ze 128 lokalit (dle obcí). V době pozemštění na
přelomu století je rozsah etnografické a archeologické
sbírky dohromady udáván již přes
10.000 (Nekuda 1969,33). Kladně zde zapůsobil
zejména pokrok učiněný ve vlastním archeologickém
terénním bádání, kdy zkušený praktik
Rzehak realizoval na konci 19. století celou řadu
poměrně zásadních výzkumů. Co se týče dalších
osudů archeologických sbírek, jejich konservátorem
se od roku 1903 stal Jaroslav Palliardi,
který ale do vlastního uložení, inventarizace
a prezentace nově získaného materiálu příliš
nezasáhl. Funkci kustoda humanitních, a tedy
i archeologických sbírek zastával od přelomu
století jeho vzdálený příbuzný Alfréd Palliardi,
aniž by se však do historie muzea či oboru nějak
výrazněji zapsal. Další kvalitativní posun v rozšíření,
třídění a zpracování sbírky provedl tak
až o téměř čtvrt století později I. L. Červinka
(Kirsch 2014; Podhorský - Kovárník 2012;
Schirmeisen 1925; Sklenář 2013).
Moric Trapp byl nepochybně jednou z nejvýraznějších
osobností, které stály u počátků
archeologie na Moravě tak, jakji z historického
pohledu chápeme dnes. Oproti jeho profesně
mladšímu kolegovi Jindřichu Wankelovi neměl
takové štěstí na spektakulární archeologické
which was taken over after his death by the
already mentioned Anton Rzehak. He arranged
the collection chronologically into
eight sections and, above all, published its
inventory (Rzehak 1898). In this overview,
we would find 189 find wholes from 128 localities
(by municipalities). At the turn of
the century, the extent of the ethnographic
and archaeological collections together is already
stated at over 10,000 (Nekuda 1969,
33). The progress made in his own archaeological
field research, when the experienced
practitioner Rzehak carried out a number of
relatively fundamental researches at the end
of the 19th
century, had a positive effect here.
As for the fate of other archaeological collections,
Jaroslav Palliardi became their conservator
from 1903, but he did not interfere
much in the actual storage, inventory and
presentation of the newly acquired material.
From the turn of the century, his distant relative
Alfred Palliardi held the position of
custodian of the humanities, and therefore
also of archaeological collections, without,
however, making a significant contribution
to the history of the museum or the field.
Another qualitative shift in the expansion,
sorting and treatment of the collection was
made almost a quarter of a century later by
I. L. Červinka (Kirsch 2014; Podhorský - Kovárník
2012; Schirmeisen 1925; Sklenář 2013).
Moric Trapp was undoubtedly one of the
most prominent figures who stood at the beginnings
of archaeology in Moravia, as we
understand it from a historical point of view
today. Unlike his professionally younger colleague,
Jindřich Wankel, he was not as fortunate
with spectacular archaeological finds, as
was the case with Bulls Rock, which Wankel
was also able to present appropriately. However,
in an effort to constitute archaeology
within the possibilities of a system of difficult-to-birth
monument care in the Austrian
monarchy, he was more constructive, although,
unlike Jindřich Wankel, his activities
did not remain rooted in the general awareness
of the history of the field. Although
33
Móric Trapp's merits were not denied, his
contemporaries also stated that his arrival
at the Františkovo Museum meant the first
systematic interest in domestic prehistory,
the merits of Jindrich Wankel and his followers
certainly dominate immediately in
the first texts on the history of Moravian
archaeology for reasons of nationality
(Černý 1907, 151; Červinka 1897, 17; Červinka
1902, 12; Červinka 1927, 6). Unsurprisingly,
Trapp's significance was especially
emphasized in the very first large-scale
text on the history of Czech and Moravian
archaeology by the first historian of the
Economic Society, Christian d'Elvert, a supporter
of Trapp, who has been unfairly forgotten
later (d'Elvert 1893). Undoubtedly,
Trapp's attempt to systematize the fragmented
first finds from Moravia since the
1840s and 1850s was somehow systematic.
The result was not only the watercolours
described below for the new exhibitions
and, of course, Trapp's guide to the archaeological
part of the exhibition space. The
effort for an inventory of the pagan and
early Christian monuments is also obvious
from the eleven-page, unpublished manuscript,
Notizen zur mährischen Alterthumskunde
heidnische Tumuli betreffend und
Gräberfund aus der ersten Perióde der
Christianisierung Mährens from 1876, deposited
in the archive of the Moravian Museum.1
7
It basically follows the very first
comprehensive inventory of pagan cemeteries
in Moravia by B. Dudik (1854; 1875).
Trapp was also the last of the custodians
of the Františkovo Museum, i.e., the sole
administrator of all collections, which at the
end of the 19th
century consisted of 56,000
pieces of natural science materials, 10,000
pieces of historical, archaeological and
nálezy, jak tomu bylo v případě Býčí skály, které
Wankel dokázal rovněž patřičně prezentovat.
V rámci snahy konstituovat archeologii v možnostech
systému obtížně se rodící památkové
péče v rakouské monarchii byl však konstruktivnější,
byť na rozdíl od Jindřicha Wankela jeho
činnost nezůstala zakotvena v obecném povědomí
dějin oboru. Zásluhy Morice Trappa sice
nebyly popírány a také jeho současníky bylo
konstatováno, že teprve jeho příchod do Františkova
musea znamenal první systematický zájem
o domácí prehistorii, nicméně jistě i z důvodů
národnostních hned vzápětí v prvních
textech o historii moravské archeologie dominují
zásluhy Jindřicha Wankela a jeho následovníků
(Černý 1907,151; Červinka 1897,17; 1902,
12; 1927, 6). Nepřekvapí naopak, že Trappův
význam byl obzvláště vyzdvihnut ve vůbec
prvním rozsáhlém textu zaměřeném na dějiny
české a moravské archeologie od prvního historika
Hospodářské společnosti Christiana d'Elverta,
Trappova podporovatele (d'Elvert 1893).
Nepopiratelná je Trappova snaha dosud roztříštěné
první nálezy z Moravy počínaje 40. a 50.
lety 19. století nějakým způsobem systematizovat.
Důsledkem toho byly nejen námi dále popisované
akvarely určené do nových expozic
a samozřejmě Trappovi průvodci po archeologické
části výstavních prostor. Snaha o soupis
pohanských a raně křesťanských památek je
patrná také z jedenáctistránkového nepublikovaného
rukopisu Notizen zur mährischen Alterthumskunde
heidnische Tumuli betreffend und
Gräberfund aus der ersten Periode der Christianisierung
Mährens z roku 1876, uložený v archivu
Moravského zemského muzea, popisující
na 50 lokalit17
. Rukopis v podstatě navazuje na
M Z M fond AI Muzejní pozůstalost M . V. Trappa, kart 263. / M Z M fonds AI Museum scholarly estate
of Mořic Vilém Trapp, carton 265.
34
vůbec první souhrnný soupis pohanských pohřebišť
na Moravě od B. Dudíka (1854).
Trapp byl rovněž posledním z kustodů
Františkova musea, tedy vlastně jediným
správcem všech sbírek, které na konci 19. století
obnášely na 56 000 kusů přírodnin, na
10 000 kusů sbírek historických, archeologických
a etnografických, 13 000 map, 1200 rukopisů
a na 70 000 svazků knih (Fišer 2000, 7).
Trapp byl samozřejmě úředníkem instituce
. . . . ' . — f
f ŕ . . 3 ' - j r . t * f . . v y i
-ví" t
Titulní list Trappova rukopisu „Poznámky k moravským starověkým
nálezům z pohanských mohyl a hrobů z prvního období
christianizace na Moravě", uloženého v Archivu MZM.
Fond AI Muzejní pozůstalost M. V. Trappa, kart. 263.
Title page of Trapp's manuscript "Notes on the Moravian ancient
finds from the pagan mounds and graves from the hrst
period of Christianisation in Moravia", deposited in the Archives
of the MM. Fonds A l Museum legacy of M. V. Trapp, cart. 2G3.
ethnographic collections, 13,000 maps,
1,200 manuscripts and nearly 70,000 volumes
of books (Fišer 2000, 7). Trapp was, of
course, an official of an institution that
clearly preferred German national interests
with Germanization tendencies, which was
also reflected in the collection of material,
in which, of course, the German cultural
milieu was preferred. However, as mentioned,
we can also say about Moric Trapp
that he did not ignore Czech researchers in
any way, on the contrary, he maintained
friendly relations with many of them (J. Wankel,
J. Vavra, J. Knies) and judging by the
preserved materials, he tried to actually
support his Czech colleagues. The active
communication with a number of reports
of Moravian finds is also evidenced by
26 letters in 1878-1896 addressed to the
significant Moravian prehistorian Karel
Jaroslav Mašek (1851-1916)18
. Similarly,
Trapp's obituary by Jaroslav Palliardi describes
the friendly relations with the Olomouc
Archaeological Circuit, who even
states that he did so against the official
opinion of the Františkovo Museum, which
perceived the activities of the Museum of
National History in Olomouc as harmful
(which was also the reason why Trapp did
not publish in their journal, Časopis Vlasteneckého
spolku muzejního v Olomouci;
Palliardi 1895). Let us also remind you that
Trapp was one of the few in his time who,
surprisingly to a large extent, also published
in Bohemian and Brno journals, which is
certainly not the case with Jindrich Wankel,
who sent his work exclusively to Viennese
magazines before leaving for Olomouc in
1883. As a historian, he sought to gather
historical and prehistoric monuments, and
was one of the first to consider a collection
of archaeological finds and antiques to create
Scholarly legacy of K. J. Maska P027, Archive of the Institute of Archaeology of the CAS Brno.
35
an organic collection. He supported his collection
activities in the field of archaeology
with his activities in the Imperial and Royal
Central Commission for Research and
Preservation of Artistic and Historical Monuments,
by monitoring the construction
of railways and constantly contacting collectors
from substantial parts of Moravia,
from which a number of new finds reached
the museum. In any case, he laid important
foundations for the study of the humanities
in the central land museum institution,
which from today's point of view he was
probably not entirely rightly blamed for at
the end of his life. Perhaps most eloquently,
however, Trapp's attitude to the usual national
frictions is illustrated in an excerpt
from a letter addressed in 1888 to K. J.
Maska, in which he responds to the current
proposal for the establishment of the Museum
Association, implemented later that
year: "The matter offounding the Archaeological
Brno Association and subsequently
the museum would be a mutual waste of
time and did not find an appropriate response.
If the historical-statistical section had
not been declared purely German years ago,
and if science had been preserved as the common
property of all nations, the currentformation
ofthe Czech association would never
have taken place. I have never dealt with political
matters and I want to live in peace
with every nation"19
.
The earliest depiction of the moravian
archaeological sites of the custodian
of the Františkovo museum
For almost all of his time as the custodian
of the Františkovo Museum, Moric Trapp
jednoznačne preferující německé nacionálni
zájmy s germanizačními tendencemi, což se
projevovalo i při sběru materiálu, při němž
bylo samozřejmě preferováno německé kulturní
prostředí. Jak bylo však uvedeno, o Morici
Trappovi můžeme ale současně říci, že národnostně
české badatele nijak neignoroval,
naopak, udržoval s řadou z nich přátelské
vztahy (J. Wankel, J. Vávra, J. Knies) a soudě
dle dochovaných materiálů, snažil se své české
kolegy i fakticky podporovat. O aktivní komunikaci
s množstvím zpráv o moravských
nálezech také svědčí 26 dopisů, adresovaných
v letech 1878-1894 významnému moravskému
prehistorikovi Karlu Jaroslavu Maškovi
(1851-1916)18
. Podobně tak popisuje přátelské
vztahy s olomouckým archeologickým okruhem
v Trappově nekrologu Jaroslav Palliardi,
který dokonce konstatuje, že tak činil proti
oficiálnímu stanovisku Františkova musea,
které vnímalo aktivity Vlastivědného muzea
v Olomouci jako škodlivé (což mělo být též
důvodem, proč Trapp nepublikoval v Časopise
Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci;
Palliardi 1895). Připomeňme také, že Trapp
byl ve své době jedním z mála, kteří v překvapivě
velké míře publikovali také česky a také
v brněnských časopisech, což rozhodně nelze
říci o Jindřichu Wankelovi, který před odchodem
do Olomouce v roce 1883 své práce zasílal
výhradně do vídeňských časopisů. Snad nejvýmluvněji
ale Trappův postoj k obvyklým národnostním
třenicím vystihuje úryvek z jednoho
dopisu, adresovaného v roce 1888 K. J.
Maškovi, v kterém mimo jiné reaguje na aktuální
návrh na vznik Musejního spolku, realizovaný
později téhož roku: „Věc založení
Archeologického brněnského spolku a následně
Archiv Archeologického ústavu AV Brno, pozůstalost K. J. Mašky, P027.
Letter of M . Trapp addressed to K. J. Maška dated 15 January 1888. Archive of the Archaeological Institute
of the AS Brno, scholarly legacy of K. J. Maška, P027.
36
Musea by byla vzájemnou ztrátou času a nenalezla
patřičnou odezvu. Kdyby nebyla před
lety historicko-statistická sekce prohlášena za
čistě německou, a pokud by byla věda zachována
jako společné vlastnictví všech národů,
nikdy by nedošlo ani k současnému vytváření
spolku českého. Politickými záležitostmi jsem se
nikdy nezaobíral a s každým národem chci žít
v míru. "1 9
(Kostrhun - Sedlák - Čevelová 2022)
Jako dějepisec Trapp usiloval o shromáždění
památek historických i prehistorických
was forced to struggle with a lack of rooms,
because the growth of the collections greatly
outpaced the possibilities of their deposition.
This situation led the Economic Society
to consider erecting a new building for
the library and exhibition space from the
early 1860s, which, however, was not completed
until twenty years later, mainly
thanks to Christian d'Elvert, Deputy Director
of the Economic Society, or his tireless
efforts to acquire necessary financial
subsidies through official channels. As a re/a~M^Mf/sti-^~+r*
- • / » * ' / / „ ~y —
•íÄäŕ—.j.V-? Á«ÄwfjvŠ£JS M.»/í~/'~s '
Ä . /••JJgř •f'4
*'1
rut* ^
J a Ir
cT*™' •—^ jrv^S
^6 7^
Závěr dopisu M. Trappa adresovaný K. J. Maškovi z e dne 15. 1. 1888, v němž vyjadřuje svoji nacionálni neutralitu
a pochybnosti o smyslu založení Musejního spolku v Brně. Archiv Archeologického ústavu AV Brno, pozůstalost
K.J.Mašky, PQZ7, SKM HZZ4eZZDZZ3D 8330.
Conclusion of a letter from M. Trapp addressed to K. J. Maška dated 15 January 1BBB, in which he expressed his national
neutrality and doubts about the purpose of founding the Museum Association in Brno. Archives of the Institute of Archaeology
of the AS Brno, scholarly legacy of K. J. Maška, PDZ7, SKM CZZ4eZZDZZ3D 833D.
Dopis M . Trappa adresovaný K. J. Maškovi ze dne 15. 1. 1888. Archiv Archeologického ústavu AV Brno,
pozůstalost K. J. Mašky, P027.
37
suit, a new two-storey building, built in two
stages, was erected in a vacant position in
the so-called Bishops Court. The first floor
was built in 1883 and was intended mainly
for the purposes of the library, which was
open to the public. The custodian was also
located here. The second storey was completed
in 1888-1889 and was intended for
a new arrangement and the exhibition of
collections (the premises were generously
designed exclusively for the humanities,
which the representatives of the natural
sciences reluctantly accepted). The individual
collections were organised in a total
of 20 halls and adjacent corridors, both in
the newly constructed building and in the
original premises of the Bishops Court. The
collections were open from the beginning of
May to the end of September, always on Wednesdays
and Saturdays from 11 am to 5 pm,
but always with a break from 1 pm to 3 pm.
The prehistoric finds were concentrated
in only one room, designated number XV.
This small hall (cca 35 m2
), situated in the
eastern part of the second floor of the new
building, served to exhibit archaeological
material until 1923/1924, when the archaeological
collections were moved to Dietrichstein
Palace (Helfert 1924; Nekuda 1969,
37-40). Concentrated finds from Moravia
and Silesia were placed in six glazed cabinets
(two of which were in the middle of the
room). Visitors admired several hundred
pieces of skulls and bones (including animals),
ceramic vessels, bronze ornaments,
weapons, stone tools and gold and silver
items were also not missing. The archaeological
collection entailed the original individual
finds from the beginning of the 19th
century, which precisely Moric Trapp expanded
significantly by his gift in 1880. In
1887-1888, the collection was further increased
by the finds from the construction
of the railway line on the route Brno-Kyjov,
then in 1890 from the localities around
Židlochovice and Hrušovany, Ždánice and
Slavkov. Jindřich Slovák (1856-1931), the diajako
jeden z prvních uvažoval o sbírce archeologických
nálezů a starožitností, aby z ní
vytvořil organickou kolekci. Sbírkovou činnost
na poli archeologie podporoval jednak svou
činností v c. k. Centrální komisi pro výzkum
a zachování uměleckých a historických památek,
sledováním stavby železnic a neustávajícím
kontaktováním sběratelů z podstatných částí
Moravy, odkud se do muzea dostávala řada
nových nálezů. V každém případě položil významné
základy studia humanitních oborů
v centrální zemské muzejní instituci, což mu
bylo z dnešního pohledu zřejmě ne zcela právem
v závěru života vyčítáno.
Po téměř celou dobu svého působení jako kustoda
Františkova musea byl Moric Trapp nucen
zápasit s nedostatkem místností, neboť růst sbírek
značně předháněl možnosti jejich uložení.
Tento stav Hospodářskou společnost vedl již
od počátku 60. let k úvahám o výstavbě nového
objektu pro knihovnu a výstavní prostory, který
byl však realizován až po dvaceti letech, a to
především zásluhou náměstka ředitele Hospodářské
společnosti Christiana ďElverta, respektive
díky jeho neúnavné snaze získávat úřední
cestou potřebné finanční subvence. Tím se také
stalo, že na volném místě v tzv. Biskupském
dvoře vznikla nová dvoupatrová budova, postavená
na dvě etapy. První patro bylo postaveno
v roce 1883 a bylo určeno především pro účely
knihovny, která byla otevřena veřejnosti. Byl
zde umístěn i byt kustoda. Druhé patro bylo
dostavěno v letech 1888-1889 a bylo určeno
pro nové uspořádání a vystavení sbírek (prostory
byly velkoryse určeny výhradně pro huNejstarší
vyobrazení moravských
nalezišť v archeologické expozici
Františkova musea
38
manitní obory, což zástupci těch přírodovědných
nesli s nelibostí). Jednotlivé sbírky byly
uspořádány celkem do 20 sálů a přilehlých chodeb
jak nově postavené budovy tak také v původních
prostorách Biskupského dvora. Sbírky
byly přístupné od počátku května do konce září,
vždy ve středu a v sobotu od 11 do 17 hodiny,
ovšem vždy s přestávkou od 13 do 15 hodiny.
Předhistorické nálezy byly soustředěny pouze
v jedné místnosti, označované číslem XV.
Tento nevelký sál (o rozloze přibližně 35 m2
),
situovaný do východní části druhého patra novostavby,
sloužil vystavování archeologického
materiálu až do let 1923/1924, kdy byly archeorector
of the book printing shop in Kroměříž,
sold over 800 items to the museum,
mainly from the Brno region, and several
hundred more came from the purchased collection
of veterinarian Florian Koudelka
(1862-1921), who researched the Ivančice
and Vyškov regions and the fortified settlement,
in Brno-Obřany (Trapp 1891,72-74).
On the walls of the room, there was also
a map of Moravia hanging with the names
of settlements known in the 12th
century
and an archaeological topographical map
with marked, until then known, prehistoric
sites, which was prepared in 1888 by Anton
Rzehak. An important innovative part of
Plán musejních expozic instalovaných v letech 1888-1889 ve staré i nové budově Františkova musea. Prehistorické
sbírce byla vyčlenená nevelká místnost s označením XV. Plánek byl součástí k této příležitosti vydaného průvodce
po sbírkách Františkova musea od Morice Trappa, vydaného česky v roce 1891 a v nemecké mutaci o rok dříve.
Plan of museum exhibitions installed in 1888-1889 in the old and new buildings of the Františkovo Museum. A small
room marked XV was set aside for the prehistoric collection. The plan was part of a guide to the collections of the
Františkovo Museum by Morice Trapp, issued on this occasion, published in Czech in 1891 and in the German version
in 1894.
39
this installation, however, were the vivid
watercolours made for this purpose, painted
by the water-colourist Kopřiva on paper
cartons measuring 95 x 67 cm. The background
materials for the mentioned paintings
were prepared by Moric Trapp in the
form of sketches, which are still preserved
in the collections of the Moravian Gallery20
.
The decision to complement the museum
installation in this way was certainly thanks
to Trapp, whose artistic talent has been
mentioned several times. During his time
at the museum, Trapp also made a significant
contribution to expanding the collection
of paintings, thus laying the foundations
for the future picture gallery. By the
end of the 1880s, he had enriched his collection
with several dozen oil paintings, engravings,
watercolours and sketches, mostly
from local masters or with a Moravian
theme (Nekuda 1969, 25-26). His relationship
to the visualisation of historical and
later archaeological monuments was clearly
evident in his activity, but also unusual. According
to the ideas of the time, Trapp
chose localities that were to depict "different
ways of burying corpses in pagans in cauldron,
oval, bell, cistern, table, coffin graves
and urns, then row graves" (Trapp 1891,74).
To date, seven watercolours from this cycle
have been preserved in the collections of
the Institute of Archaeology of the Moravian
Museum, depicting the following localities:
Olomouc - Nová Street (1841),
Měnín (1849), Žuráň (1853), Borotice
(1858), Brno-Špilberk/Husova Street (1854),
Brno - Poštovní Street (1876) and Bořitov
near Rájec (1886). Although the individual
images are never all listed in any of the
available materials, it is likely that the collection
is not preserved in its entirety. In the
scholarly estate of Moric Trapp in the
logické sbírky přesunuty do Dietrichsteinského
paláce (Helfert 1924; Nekuda 1969,37-40). Soustředěné
nálezy z Moravy a Slezska byly umístěny
v šesti zasklených skříních (z nichž byly
dvě uprostřed místnosti). Návštěvníci zde obdivovali
několik set kusů lebek a kostí (i zvířecích),
keramické nádoby, bronzové ozdoby,
zbraně, kamenné nástroje a nechyběly ani zlaté
a stříbrné předměty. Archeologický soubor
v sobě obsahoval původní jednotlivé nálezy
z počátku 19. století, které podstatně v roce 1880
rozšířil svým darem právě Moric Trapp. V letech
1887-1888 se kolekce dále rozšířila o nálezy ze
stavby železniční dráhy na trase Brno-Kyjov,
roku 1890 pak z lokalit v okolí Židlochovic
a Hrušovan, Ždánic a Slavkova. Přes 800 předmětů
prodal muzeu ředitel knihtiskárny v Kroměříži
Jindřich Slovák (1856-1931) především
z oblasti Brněnska a několik dalších set kusů
pak pocházelo z koupené sbírky zvěrolékaře Floriána
Koudelky (1862- 1921), který badatelsky
působil na Ivančicku a Vyškovsku a také na hradisku
v Brně-Obřanech (Trapp 1891,72-74).
Na stěnách místnosti také visela mapa Moravy
se jmény sídel známých ve 12. století a dále
archeologicko-místopisná mapa s označenými,
do té doby známými, prehistorickými nalezišti,
kterou v roce 1888 připravil Anton Rzehak. Důležitou
inovativní součástí této instalace byly
ovšem pro tento účel vyhotovené kolorované
akvarely, namalované malířem Kopřivou na papírové
kartony o rozměrech 95 x 67 cm. Podklady
pro zmiňované obrazy připravil Moric
Trapp formou skic, které jsou dodnes uchovávány
ve sbírkách Moravské galerie2 0
. Rozhodnutí
o takovém doplnění muzejní instalace
bylo jistě Trappovou zásluhou, o jehož výtvarném
nadání byla již několikrát řeč. Trapp za
Moravské galerie - sbírka kreseb M . V. Trappa, inv. č. B000286 - B000296. / Moravian Gallery - collection
of the drawings of M . V. Trapp, inv. Nr. B000286 - B000296.
40
svého působení v muzeu také významně zasáhl
do rozšíření sbírky obrazů a dal tím základ
budoucí obrazárny Do konce osmdesátých let
obohatil sbírku několika desítkami olejů, rytin,
akvarelů a skic převážně od mistrů domácích
nebo s moravskou tématikou (Nekuda 1969,
25-26). Jeho vztah k vizualizaci historických,
potažmo archeologických památek byla v jeho
činnosti jednoznačně patrná, ale také neobvyklá.
Podle dobových představ Trapp vybral
lokality, které měly znázorňovat „rozdílný způsob
pohřbívání mrtvol u pohanů do kotlových,
oválných, zvonových, cisternových, štolových,
truhlových hrobů a popelnic, pak hrobů řadových"
(Trapp 1891, 74). Do současnosti se
z tohoto cyklu ve sbírkách Archeologického
ústavu M Z M dochovalo sedm akvarelů, zachycující
tyto lokality: Olomouc - Nová ulice
(1841), Měnín (1849), Žuráň (1853), Borotice
(1858), Brno-Špilberk/Husova ulice (1854),
Brno - Poštovní ulice (1876) a Bořitov u Rajce
(1886). Ačkoli v žádném z dostupných materiálů
nejsou jednotlivé obrazy nikdy všechny
vyjmenovány, je pravděpodobné, že soubor
není dochován celý. V pozůstalosti Morice
Trappa v Moravské galerii jsou dochovány ještě
podklady ke dvěma lokalitám - Luka u Malenovic
a Mohelnice (Sklenář 2021, 30-33),
které však ve formě dochovaných akvarelů
chybí. Zajímavou poznámku k celé věci ještě
nalezneme v Rzehakově soupisu prehistorické
sbírky Františkova musea, v němž zmiňuje, že
je mu již jasné, že zobrazené nálezy určitě nelze
všechny považovat za hroby, zvláště ty z Brna
(Rzehak 1898, 87-89). Zda byly poté kartony
z archeologické expozice odstraněny jako neaktuální
či nikoli však z textu jasné není. Bližšímu
rozboru dochovaných obrazů a moderní
interpretaci se věnuje následující část textu.
Akvarely byly v roce 2010 digitalizovány
zásluhou Miloše Čižmáře a použité reprodukce
tedy zachycují jejich stav z této doby. Za poskytnutí
fotografií děkujeme Janě Čižmářové.
Moravian Gallery, the background materials
for two localities are still preserved - Luka
near Malenovice and Mohelnice (Sklenář
2021,30-33), which, however, are missing in
the form of preserved watercolours. An interesting
note on the whole thing can be
found in Rzehak's inventory of the prehistoric
collection of the Františkovo Museum,
in which he mentions that it is already clear
to him that the finds depicted certainly
cannot all be considered graves, especially
those from Brno (Rzehak 1898, 87-89). It
is not clear from the text whether the cartons
were then removed from the archaeological
exposition as out of date or not. The
following part of the text deals with a closer
analysis of the preserved paintings and
modern interpretation. The watercolours
were digitized in 2010 thanks to Miloš
Čižmář, and the reproductions used thus
capture their condition from this period.
We thank Jana Čižmářová for providing the
photos.
Dlmutz Tagelberg/OlDrrmur. Nová Street
1841
The archivist and historian Antonín Boček
(1802-1847) is famous for being the
founder of the Moravského diplomatáře Codex
diplomaticus et epistolaris Moraviae
edition, the first five volumes of which he
edited (the 5th volume was published posthumously
by Josef Chytil using the material
collected by Boček). Boček forged part of
the published sources for patriotic reasons
(Šebánek 1936). Antonín Boček was appointed
Moravian land historiographer in
1837, and two years later the estates land
archivist. With the support of the Moravian
nobility, he began archiving activities at domestic
and foreign archives, where he collected
sources on Moravian history. He
undertook his first trip in 1841, the aim
of which was the archives in Olomouc,
41
Kroměříž and Holešov. During his stay in
Haná, he also studied archaeology. The archaeologist
Václav Burian (1960) drew attention
to this fact in his article, and this
chapter of A. Bocek's life was newly supplemented
by precise research by Lukáš Janeček
(2015).
The scientific discipline "on Moravian
antiques" attracted Boček in 1839, when he
asked the land committee for financial support
for archaeological research of the
"pagan" burial ground near Doloplazy
(Olomouc district). However, due to a combination
of circumstances, he failed to carry
out the field work at the site. Antonín Boček
was also involved in documenting the archaeological
find of the grave of the Lusatian
culture of the Urnfield people from
the Late Bronze Age, discovered by construction
workers in 1840 near the village
of Majetin during the construction of the
railway line from Přerov to Olomouc. A.
Boček got to the ceramic material rescued
by Tovacov's chief official Witek and preserved
by Dr. Bohumil Schimek a year later
during his stay in Olomouc.
The last archaeological event, which
Boček supplemented his archival research
in the Central Moravian archives, was field
research in Nová Street near Olomouc. This
time, Boček actively participated in the
work on the site. A very important archaeological
discovery at the time took place
during the mining of clay in the Nová Street
military brickyard. During the field work,
the profile of the grave under the mound
was revealed. The commander of the brickyard
Ing. (Engineer) Baron Stein had the
mining work stopped and reported the find
to his superior, Colonel Zitt. One of the
above-mentioned members of the imperial
and royal army addressed Boček, and together
they took part in "the most cautious
opening of this grave" sometime during the
summer months of 1841. Boček specified
his role in the research with the note "I took
care of its depiction and also the depiction inOlmútz
Tagelberg/Olomouc Nová ulice 1841
Archivář a historik Antonín Boček (1802-
1847) je známý zejména jako zakladatel edice
Moravského diplomatáře - Codex diplomaticus
et epistolaris Moraviae, jehož prvních pěti dílů
byl editorem (5. díl vyšel posmrtně připravený
za použití Bočkem shromážděného materiálu
Josefem Chytilem). Část zveřejněných pramenů
Boček z vlasteneckých důvodů padělal
(Šebánek 1936). Antonín Boček byl v roce
1837 jmenován moravským zemským historiografem,
o dva roky později pak stavovským
zemským archivářem. Za podpory moravské
šlechty započal archivárskou činnost po domácích
i zahraničních archivech, kde shromažďoval
prameny k moravským dějinám.
První jeho cesta se uskutečnila v roce 1841,
jejímž cílem byly archivy v Olomouci, Kroměříži
a Holešově. Během svého pobytu na
Hané se věnoval mimo jiné i archeologii. Na
tento fakt upozornil ve své stati archeolog Václav
Burian (1960), nově byla tato kapitola Bočkova
života doplněna precizním badatelským
výzkumem Lukáše Janečka (2015).
Vědecká disciplína „o starožitnostech moravských"
zaujala Bočka v roce 1839, kdy žádal
zemský výbor o finanční podporu archeologického
výzkumu „pohanského" pohřebiště u Doloplaz
(okr. Olomouc). Terénní práce se mu ale
souhrou okolností nepodařilo na lokalitě realizovat.
Antonín Boček se angažoval dále u dokumentace
archeologického nálezu hrobu kultury
lužických popelnicových polí z mladší
doby bronzové, odkrytého stavebními dělníky
v roce 1840 poblíž vsi Majetín během výstavby
železniční tratě z Přerova do Olomouce. Ke keramickému
materiálu zachráněnému tovačovským
vrchním úředníkem Witekem a uchovanému
u doktora Bohumila Schimka se Boček
dostal o rok později během pobytu v Olomouci.
Poslední archeologická akce, kterou Boček
doplnil své archivní bádání ve středomoravských
42
archivech, byl terénní výzkum v Nové Ulici
u Olomouce. Tentokrát se Boček aktivně zapojil
do práce přímo na lokalitě. Na svou dobu velmi
důležitý archeologický objev se odehrál při těžbě
hlíny v novoulické vojenské cihelně. Pří terénních
pracích zde byl odhalen profil hrobu pod
mohylou. Velitel cihelny inženýr baron Stein nechal
těžební práce zastavit a nález oznámil
svému představenému plukovníkovi panu Zittovi.
Jeden z výše jmenovaných příslušníků c. k.
armády oslovil Bočka a společně se někdy během
letních měsíců roku 1841 zúčastnili „nejobezřetnějšího
otevření tohoto hrobu". Boček specifikoval
svoji úlohu na výzkumu poznámkou
„postaraljsem se o jeho vyobrazení a také o vyobrazení
uvnitř nalezených podivuhodných starožitností",
i když z dalších indicií vyplývá, že
plánek hrobu měl na starosti fakticky hejtman
Stein (Janeček 2015,49-56). Hrobová jáma obsahovala
kostru v natažené poloze, několik keramických
nádob, štípané a broušené nástroje
(sekera), bronzový (spíše měděný) spirálový náramek.
Antonín Boček hrob datoval na základě
absence bronzových a železných nástrojů a naopak
přítomnosti kostí a hrubě opracovaných
kamenných nástrojů do staršího pravěku, tedy
do doby "předkeltské a předslovanské". Na základě
dnešních znalostí soudíme, že šlo o pohřeb
pod mohylou pozdního eneolitu, konkrétně kultury
se šňůrovou keramikou (Peška 2009, 42).
Nálezy předal Boček olomouckému kreslíři
a grafiku Františku Domkovi, který měl pořídit
kolorované kresby artefaktů a na základě dodaných
údajů i nákres terénní situace. Z korespondence
Antonína Bočka a Františka Domka
vyplývá, že původním záměrem mělo být
vydání výsledných litografií v publikaci pro
veřejnost. Nicméně vyhotovení kreseb se protahovalo,
protože hejtman Stein nedodal podklady
k náčrtu hrobu a mohyly. Domek se tedy
společně se svým přítelem Ulrichem osobně
vydal do cihelny a nechal si na místě popsat
okolnosti nálezu - kresbu tak prováděl na záside
the wonderful antiquesfound", although
other indications show that Captain Stein
was actually in charge of the grave plan
(Janeček 2015, 49-56). The grave pit contained
a skeleton in a stretched-out position,
several ceramic vessels, chipped and
ground tools (an axe), and a bronze (rather
copper) spiral bracelet. Antonín Boček
dated the tomb on the basis of the absence
of bronze and iron tools and, conversely, the
presence of bones and roughly worked
stone tools into early prehistory, i.e., the
"pre-Celtic and pre-Slavic" period. Based
on todays knowledge, we believe that it was
a burial under the mound of the Late Eneolithic
Period, specifically the Corded Ware
culture (Peška 2009,42).
Boček handed over the findings to the
Olomouc artist and graphic artist František
Domek, who was to obtain coloured drawings
of artefacts and, based on the supplied
data, also a drawing of the terrain situation.
The correspondence of Antonín Boček and
František Domek shows that the original
intention was to publish the resulting lithographs
in a publication for the public.
However, the preparation of the drawings
was delayed because Captain Stein did not
provide the background materials for the
sketch of the grave and the mound. So
Domek and his friend Ulrich went to the
brickyard in person and had the circumstances
of the find described on the spot he
did the drawing on the basis of the testimony
of the actors of the swing with a delay
of several months. In any case, it is not
a technical drawing of a detailed find situation,
but rather its artistic representation.
In the end, Domek sent the final five
drawings (floor plan, section of the
mound's grave and three drawings of finds)
to the land committee, which financed
Bocek's activities, including his archaeological
activities. The pictorial documents
served as an appendix to Bocek's final report
on the Olomouc archaeological find.
The report was not published separately for
43
the public, the drawings were later published
in black and white in the treatise by
the leading historian and archaeologist
Beda Dudik on pagan burial grounds in
Moravia (Dudik 1854, Vol. I., Fig. 1-9).
This is one of the first terrain depictions of
the archaeological situation in Moravia.
The original sheets of František Domek,
measuring 27 x 21 cm are deposited today
in the Moravian Archive2 1
, the archaeological
finds from Nová Street have not been
preserved.
Moric Trapp undoubtedly knew the pictorial
documentation of the mound from
Nová Street near Olomouc from the publication
by Beda Dudik; he might have also
had access to the originals attached to Antonín
Bočeks final report. He had the terrain
situation redrawn, with the section of
the mound remaining practically identical.
The grave is thus drawn in supposed completeness.
The ceramic vessels are very stylized
in the painting; it is clear that the artist
who painted the cardboard for Morice
Trappa had no idea what prehistoric ceramics
looked like. Their final appearance is
therefore closer to the vessels from the 19th
century production, which he knew from
his own household (jugs, vases, etc.).
Mrjnitz/Měnín 1849
The beginnings of archaeology in the region
south of Brno (former judicial district
of Židlochovice and Pohořelice) are associated
with the name of Johann Eder (1786-
1858). In addition to an intensive historical
study, this retired chief clerk (Oberamtmann)
also began to deal with prehistoric
monuments in the 1840s. He later sumkladě
výpovědi aktérů odkryvu s několikaměsíčním
zpožděním. V žádném případě tedy
nejde o technickou kresbu detailní nálezové
situace, ale spíše o její umělecké ztvárnění. Konečných
pět kreseb (půdorys, řez mohylového
hrobu a tři kresby nálezů) nakonec Domek
odeslal zemskému výboru, který činnost Bočka
včetně jeho archeologických aktivit financoval.
Obrazové dokumenty sloužily jako příloha
k závěrečné zprávě Bočka o olomouckém archeologickém
nálezu. K samostatnému vydání
zprávy pro veřejnost nedošlo, kresby byly publikovány
později v černobílé podobě ve stati
předního historika a archeologa Bedy Dudíka
o pohanských pohřebištích na Moravě (Dudík
1854, Taf. L, Fig. 1-9). Jedná se jedno z prvních
terénních zobrazení archeologické situace na
Moravě. Originální archy Františka Domka
0 rozměrech 27 x 21 cm jsou dnes uloženy
v Moravském zemském archivu2 1
, archeologické
nálezy z Nové ulice se nedochovaly.
Obrazovou dokumentaci mohyly z Nové
ulice u Olomouce znal Moric Trapp nepochybně
z publikace Bedy Dudíka, možná měl
1 přístup k originálům přiložených k závěrečné
zprávě Antonína Bočka. Terénní situaci nechal
překreslit s tím, že řez mohylou zůstal prakticky
totožný, u půdorysu je opominuto zakreslení
narušení hrobu při výkopových pracích
v cihelně, které část hrobu zničilo. Hrob
je tak zakreslen v domnělé úplnosti. Keramické
nádoby jsou na obraze velmi stylizovány, je
zřejmé, že umělec, který maloval kartony pro
Morice Trappa vůbec netušil, jak vypadá pravěká
keramika. Jejich výsledná podoba se
proto blíží spíše nádobám z produkce 19. století,
které znal ze své domácnosti (džbány, vázy
aj.)M
Z A Brno, fond A 8 Zemská registratura, kart. 472, sign. G 37, čj. 2139/41, f. 6-10. / M Z A Brno, fonds
A 8 Zemská registratura (Land registratuře), cart. 472, sign. G 37, čj. 2139/41, f. 6-10.
44
Akvarel dokumentující nález z Olomouce - Nové ulice z roku 1841. Archiv Archeologického ústavu MZM.
A watercolour documenting a find from Olomouc - Nová Street from 1841. Archives of the Archaeological Institute of the MM.
45
I tunifl Jujtit-i^. It'll Trappova
kresebná předloha k akvarelu nálezu
z Olomouce - Nové ulice. Moravská galerie sbírka
kreseb M. V. Trappa, inv. č. BQQQ29G.
Trapp's drawn model for the watercolour documenting
a find from Olomouc - Nová Street.
Moravian Gallery - collection of drawings by M. V.
Trapp, inv. Nr. B00023G.
J J m l i l i . I i'Iji-i Hi ľ altPii tlmili n i.si-ii en Jír^ľ.ihiiiKspläl^ m MäJucn.
.Dli**
/fy. í
1
l i
Černobílé provedení dokumentace mohyly z Nové ulice u Olomouce z publikace B. Dudíka [1854].
Black and white execution of the documentation of the mound from Nová Street in Olomouc from the publication by
B.Dudik [1854],
46
Monitz/Měnín 1843
Počátky archeologie v regionu jižně od Brna
(bývalý soudní okres Židlochovice a Pohořelice)
jsou spojeny se jménem Johanna Edera
(1786-1858). Tento penzionovaný vrchní
úředník (Oberamtmann) se vedle intenzivního
historického studia začal ve 40. letech
19. století zabývat též prehistorickými památkami.
Výsledky svého bádání na poli historie
i archeologie shrnul později v knize Chronik
der Orte Seelowitz undPohrlitz und ihrer Umgebung,
která vyšla až posmrtně v roce 1859.
Johann Eder byl v kontaktu s dalšími zájemci
o moravskou prehistorii, zejména s historiografem
Bědou Dudíkem, kdy se část jejich
korespondence dochovala v Dudíkově pozůstalosti
(Mahel 2013, 51). Eder v jednom
z dopisů Dudíkovi podrobně vylíčil archeologické
poznatky získané návštěvou štěrkovny
v Měníně v roce 1849. Jeho informace
posloužily jako podklad pro důležitou shrnující
Dudíkovu studii Uber die alten heidnischen
Begräbnissplätze in Mahren (Dudík
1854).
O prehistorických nálezech učiněných
v měnínské štěrkovně se Eder dozvěděl na jaře
1849. Jako historik znal fakta dokládající, že
Měnín patří ke starým sídelním lokalitám,
proto se neváhal na místo osobně vydat. V Měníně
posbíral informace od pracovníků štěrkovny,
kteří se s pravěkými nálezy setkávali
již před rokem 1848, a převzal některé ze starších
nálezů. Na místě dobývání štěrku ohledal
terénní situaci. Jeho popis a nákresy nálezů
ukazují na narušení hrobových i sídlištních
objektů několika pravěkých kultur na vícero
nepříliš od sebe vzdálených lokalitách jižně
od Měnína.
V roce 1879 upozornil vrchní učitel
v Měníně pan Zaczek archeologa Antona
Rzehaka, že byla obnovena těžba v místních
štěrkovnách a znovu jsou odkrývány pramarised
the results of his research in the
field of history and archaeology in the book
Chronik der Orte Seelowitz und Pohrlitz und
ihrer Umgebung, which came out posthumously
in 1859. Johann Eder was in contact
with others interested in Moravian prehistory,
especially the historiographer Beda
Dudik, when part of their correspondence
was preserved in Dudik's scholarly estate
(Mahel 2013,51). J. Eder in one of his letters
to B. Dudik described in detail the archaeological
findings obtained by visiting the
gravel pit in Menin in 1849. His information
served as the basis for Dudik's important
summary study Über die alten heidnischen
Begräbnissplätze in Mähren (Dudik
1854).
Eder learned of the prehistoric finds
made in the Menin gravel pit in the spring
of 1849. As a historian, he knew the facts
proving that Menin belonged to the old settlement
sites, so he did not hesitate to go to
the place in person. In Menin, he collected
information from the workers in the gravel
pit who had encountered prehistoric finds
before 1848, and took delivery of some of
the older finds. He looked at the terrain situation
at the gravel mining site. Its description
and drawings of the finds show the disturbance
of graves and settlement buildings
of several prehistoric cultures in several not
very distant localities south of Menin.
In 1879, the head teacher in Menin,
Mr Zaczek, warned the archaeologist Anton
Rzehak that mining in local gravel pits
had resumed and prehistoric graves were
being uncovered again. He visited the gravel
mining site in the spring of the same year
and personally took part in uncovering
graves from the Early Bronze Age. He also
obtained finds from previous excavations in
the gravel pit, which were saved in 1876 by
Mr. F. C. Stohandl. Rzehak described and
evaluated his findings from Menin in detail
(Rzehak 1879). Part of his treatise is also the
situation plan of the surroundings of the
township of Menin with a drawing of the
47
location of archaeological sites, which was
definitely a non-standard and very progressive
element of documentation at that time.
Unfortunately, he only described the actual
terrain situation in words, and no other terrain
sketches are preserved apart from the
documentation of the ceramic and bronze
finds. Antonín Rzehak later proposed to
name the relevant horizon of grave monuments
as "Mónitzer Grábertypus", but this
concept was suppressed in the 1890s by the
new archaeological nomenclature name
Únětice Culture.
Rzehak at the grave pits confirmed Johann
Eder s observation from 1849 that the
trenches for burials were not rectangular
with sharp edges, but rounded in profile. It
was not possible to maintain a regular
(straight) shape when digging burial pits in
the unstable gravel bed. Moritz Trapp also
followed Eder s description in the preparation
of the drawing background materials
for the watercolour "Monitz 1849", which
was to represent a cross-section of one of
the graves. The rounded profile of the burial
pit is more reminiscent of a residential
building, the actual burial is identifiable in
the drawing mainly by the presence of
a skull and other human bones. The objects
depicted in the pit do not in any case form
a find whole; they are artefacts from various
time periods, as they were recorded and
published by Beda Dudik and again by Johann
Eder.
Zuran bei Bellowitz/Zuran near
BedrichovicE, 1853
The Žuráň mound located in the cadastre
of the village of Podolí near Brno is one of
the largest and most important funeral
monuments in the Czech Republic. The
monumentality of the mound (diameter:
65m and height: 10m) has certainly been
the cause of interest in the locality since the
věké hroby. Ten místo těžby štěrku na jaře
téhož roku navštívil a osobně se zúčastnil
odkrývání hrobů ze starší doby bronzové.
Získal též nálezy z předchozích výkopů ve
štěrkovně, které v roce 1876 zachránil pan
F. C. Stohandl. Rzehak své nálezy z Měnína
zevrubně popsal a vyhodnotil (Rzehak
1879). Součástí jeho statě je i situační plánek
okolí městečka Měnín se zakreslením polohy
archeologických lokalit, což byl v té
době rozhodně nestandardní a velmi pokrokový
prvek dokumentace. Bohužel vlastní
terénní situaci pouze slovně popisoval a mimo
dokumentaci keramických a bronzových
nálezů nejsou zachovány žádné další
terénní náčrty. Antonín Rzehak později navrhl
pojmenovat příslušný horizont hrobových
památek jako „Mónitzer Grábertypus",
tento pojem byl však v 90. letech
19. století potlačen novým archeologickým
nomenklaturním pojmenováním únětická
kultura.
Rzehak u hrobových jam potvrdil pozorování
Johanna Edera z roku 1849, že výkopy
pro pohřby nebyly pravoúhlé s ostrými hranami,
ale v profilu zaoblené. V nestabilním
štěrkovém podloží nebylo možno při hloubení
hrobové jámy udržet pravidelný (rovný)
tvar. Tohoto Ederova popisu se držel i Moric
Trapp při přípravě kresebných podkladů pro
akvarel "Mônitz 1849", který měl představovat
řez jedním z hrobů. Zaoblený profil hrobové
jámy připomíná spíše sídlištní objekt,
vlastní pohřeb je na kresbě identifikovatelný
zejména přítomností lebky a dalších lidských
kostí. Předměty zobrazené v jámě netvoří
v žádném případě nálezový celek, jde o artefakty
z různých časových období, tak jak
byly kresebně zaznamenány a publikovány
Bědou Dudíkem a znovu pak Johannem Ede-
rem.
48
M O N I T Z im.
Akvarel dokumentující nález z Měnína z roku 1849. Archív Archeologického ústavu MZM.
A watercolour documenting a find from Měnín from 1849. Archives of the Archaeological Institute of the MM.
49
Trappava kresebná předloha k akvarelu nálezu z Měnína.
Moravská galerie - sbírka kreseb M. V. Trappa, inv. č.
BDDDZBB.
Trapp's drawn model for the watereolour documenting
a find from Měnín. Moravian Gallery - collection of drawings
by M. V. Trapp, inv. Nr. BDDD285.
beginning of the formation of the "sciences
of antiquities" in Moravia. The earliest surviving
record of the unveiling of the secrets
of the Zuran hill describes the excavation
work from 1850-1853, which was carried
out here by Vaclav (Wenzel) Pestic, the
leaseholder of the nearby Pindulka inn.
While ploughing at the site, he came across
the stones forming the structure of the
mound in 1850, and after an initial survey,
he came to the conclusion that the hill in
question was not of natural origin, but was
the work of human hands. Driven probably
by the desire to discover "treasures", he organized
an extensive and expensive mining
of the site, during which he managed to uncover
one of the wooden grave chambers of
the mound. The news of the "excavations"
near Podoli also reached the members of
the association of the Economic Society,
when the historian knight Petr Chlumecky
(1825-1863), accompanied by the engineer
Zuran bei Bellowitz/
Žurán u B edri ch ovi c, 1853
Mohyla Žuráň nacházející se na katastru obce
Podolí u Brna patří mezi největší a nejvýznamnější
funerální památky v České republice.
Monumentalita mohyly (průměr 65 m
a výška 10 m) byla zajisté příčinou zájmu o lokalitu
již od počátku formování „vědy o starožitnostech"
na Moravě. Nejstarší dochovaný
záznam o odkrývání tajemství žuráňského návrší
popisuje výkopové práce z let 1850-1853,
které zde prováděl Václav (Wenzel) Pestic, nájemce
nedalekého zájezdního hostince Pindulka.
Při orbě na lokalitě narazil v roce 1850
na kameny tvořící konstrukci mohyly a po
prvotním průzkumu došel k závěru, že dotčený
pahorek není přírodního původu, ale
jedná se o dílo lidských rukou. Veden pravděpodobně
touhou objevit „poklady" zorga-
50
nizoval rozsáhlou a nákladnou těžbu lokality,
při které se mu podařilo odkrýt jednu z vydřevených
hrobových komor mohyly. Zpráva
o "vykopávkách" u Podolí doputovala i mezi
členy spolku Hospodářské společnosti, kdy se
historik rytíř Petr Chlumecký (1825-1863)
doprovázený inženýrem Ederem vydali v sobotu
22. ledna 1853 na obhlídku místa. Oba
badatelé si nechali od hostinského Pestice popsat
historii objevu, sestoupili na dno hrobové
komory a dokonce přispěli i k samotnému
odkryvu kulturních vrstev. Seznámili se s nálezy
z hrobky, které byly zajisté k velké nelibosti
pana Pestice jen skrovné. Mohyla byla
totiž již v době předhistorické vykradena.
Mezi objevené artefakty tak patřily pouze lidské
a koňské kosti, železné svícnovité předměty
nejasného účelu a zlomky trámů s vyřezávanými
ornamenty (pletencová výzdoba).
Kromě Petra Chlumeckého navštěvuje na
počátku února lokalitu i jeho další kolega
z Hospodářské společnosti rytíř Adolf von
Wolfskron (1808-1863). Tento úředník rakouské
státní správy působil do roku 1855
v Brně. Kromě historie dlouhodobě inklinoval
i k archeologii, výrazný byl též jeho výtvarný
talent, který uplatnil při dokumentaci
historických památek. Adolf Wolfskron se
pravděpodobně hodlal v průzkumu Žuráně
dále angažovat, nicméně v jeho bibliografii
nenacházíme žádný další záznam, který
bysvědčil o pokračování archeologického
výzkumu mohyly. Každopádně své poznatky
o návštěvě otevřené hrobky na Žuráni s Petrem
Chlumeckým konzultoval a je autorem
jedné z kreseb archeologických nálezů z lo­
kality.
Rytíř Chlumecký velmi rychle připravil
stať popisující situaci na Žuráni a prezentující
jeho pohled na časové a kulturní zařazení
mohyly. Příspěvek nazvaný „Bericht uber die
Ausgrabungen bei Bellowitz" (Chlumetzky
1853) je datován k 31. lednu 1853. Je ale
Eder, went on a tour of the place on Saturday,
22 January 1853. Both researchers had
the history of the discovery described by
the innkeeper Pestic, descended to the bottom
of the tomb chamber and even contributed
to the very discovery of cultural
layers. They became acquainted with the
findings from the tomb, which were certainly
only modest to Mr. Pestic s great displeasure,
because the mound had already
been robbed in prehistoric times. The discovered
artefacts included only human and
horse bones, iron candlestick-like items of
unclear purpose and fragments of beams
with carved ornaments (plait decoration).
In addition to Petr Chlumecky, another colleague
from the Economic Society, the
knight Adolf von Wolfskron (1808-1863),
also visited the site at the beginning of February.
This civil servant of the Austrian civil
service worked in Brno until 1855. In addition
to history, he had also inclined towards
archaeology for a long time, and his artistic
talent, which he used in the documentation
of historical monuments, was also significant.
Adolf Wolfskron probably intended to
continue engaging in the research of Zuran,
however, we do not find any other record in
his bibliography that would indicate the
continuation of the archaeological research
of the mound. In any case, he consulted
with Petr Chlumecky on his knowledge of
the visit to the open tomb in Zuran and is
the author of one of the drawings of archaeological
finds from the locality.
The knight Chlumecky very quickly
prepared a treatise describing the situation
in Zuran and presenting his view of the
time and cultural classification of the
mound. The article entitled "Bericht tiber
die Ausgrabungen bei Bellowitz" (Chlumetzky
1853) is dated 31 January 1853, but it is
clear that the author had returned to it as it
mentions other excavations supervised by
Adolf von Wolfskron in early February. In
the mentioned paper, Chlumecky demonstrated
a solid knowledge of the archaeolo-
51
gical research conducted and published in
Moravia, Bohemia and prehistoric literature
in Central Europe up to that time. When
describing the terrain situation, he registered
a number of interesting technical and
scientific observations, for example, he did
not forget to pay attention to the provenance
of the stones forming the construction
of the structure and recorded a number
of metric data about the examined places in
the mound. However, no terrain sketches of
the excavated situation were made or have
not been preserved. On the issue of dating,
Chlumecký gradually ruled out Celtic, Germanic
and Slavic mounds, denied the
Christian origin of the tomb, and finally
came to the conclusion that it was the tomb
of a Tatar chief from the 13t h
century. Today's
knowledge can rely on the extensive
archaeological research of Žurán carried
out in 1948-1950 under the direction of
Josef Poulik (1949; 1995). The complex situation
of the original three prehistoric
mounds was revealed, overlaid with an embankment
of unprecedented proportions
with two grave chambers built sometime
during the second half of the 5t h
or the first
half of the 6t h
century. However, it is necessary
to mention that Moravian archaeology
still owes the site a comprehensive elaboration
and placement of the mound in the
context of the time of migration of nations,
which has still not been done despite partial
modern work.
In addition to the written contribution,
the knight Chlumecký planned to supply illustrations
of the finds from the mound,
which he had obtained from Václav Pestic's
research, to the collections of the then Františkovo
Museum. He had the iron candlestick-like
items, a collet and a fragment of
the wooden carved beam drawn by Johan
Swoboda and the already mentioned knight
Adolf von Wolfskron. Petr Chlumecký handed
over the resulting paintings to lithographic
workshop of Johann Rauh (1803-
1863) in Vienna. This printer had stayed
zřejmé, že se k němu autor ještě vrátil, protože
jsou zde zmiňovány další výkopy dozorované
Adolfem von Wolfskron z počátku února.
Chlumetzky ve jmenovaném příspěvku prokázal
solidní znalost dosud provedených
a publikovaných archeologických výzkumů
na Moravě, v Čechách a obecně prehistorické
literatury střední Evropy. Při popisu terénní
situace registroval řadu zajímavých technických
a vědeckých postřehů, neopomenul se
například věnovat provenienci kamenů tvořících
konstrukci stavby a zaznamenal řadu
metrických údajů o prozkoumaných místech
v mohyle. Žádné terénní náčrty odkryté situace
nebyly ovšem pořizovány nebo se
nedochovaly. V otázce datování Chlumecký
postupně vyloučil keltské, germánské a slovanské
stáří mohyly, popřel křesťanský původ
hrobu, aby nakonec došel k závěru, že jde
o hrobku tatarského náčelníka ze 13. století.
Dnešní znalosti se mohou opřít o rozsáhlý
archeologický výzkum Žuráně prováděný
v letech 1948-1950 pod vedením Josefa Poulíka
(1949; 1995). Odhalena byla složitá situace
původních tří pravěkých mohyl, převrstvených
náspem nebývalých rozměrů
s dvěma hrobovými komorami vybudovanými
někdy v průběhu druhé poloviny 5. či
první poloviny 6. století. Je nutné ale zmínit,
že dluhem moravské archeologie stále zůstává
souhrnné zpracování a zasazení mohyly
do kontextu doby stěhování národů, které
nebylo přes dílčí moderní práce dosud pro­
vedeno.
K sepsanému příspěvku plánoval rytíř
Chlumecký dodat ilustrace nálezů z mohyly,
které z výzkumu Václava Pestice získal do
sbírek tehdejšího Františkova musea. Železné
svícnové předměty, objímku a zlomek
dřevěného vyřezávaného trámu nechal nakreslit
Johanem Swobodou a již zmiňovaným
rytířem Adolfem von Wolfskron. Výsledné
malby předal Petr Chlumecký do
52
vídeňské litografické dílny Johanna Rauha
(1803-1863). Tento tiskař měl za sebou pobyt
v Praze, kde získal řadu kontaktů a později
realizoval běžně české a moravské zakázky.
Spolupracoval například s malířem
a archeologem Josefem Vojtěchem Hellichem
(1807-1880). Malby do litografie převedl
Franz Kollarž (1829-1894), nicméně
nebylo tak učiněno do uzávěrky čísla „Schriften
der historisch-statistischen Sektion..."za
rok 1853, a proto obrázek vyšel s omluvou
až v následujícím ročníku 1854. Originální
malby se dochovaly v konvolutu pozůstalosti
Morice Trappa, který nechal vyhotovit i poměrně
amatérskou malbu mohyly Žuráň na
karton do plánované archeologické expozice.
Situace na obrázku je velmi schematizovaná,
vykresleno je těleso mohyly zcela bez reálných
proporcí, na povrchu náspu jsou chaoticky
rozmístěny kameny z konstrukce mohyly
a na jejím vrchu větší kamenná stéla,
ve shodě s popisem Chlumetzkého. Naznačena
je dále vydřevená hrobová komora, kdy
stropní trám je ozdoben pletencem překresleným
z malby rytíře Wolfskrona. V komoře
jsou znázorněny koňské či lidské kosti a dva
záhadné svícnové předměty. Ty jsou dnes
interpretované nejčastěji jako součásti koňských
povozů. Nicméně jiná možná interpretace,
která se objevila již v průběhu
19. století, poukazuje na podobnost s rituálními
předměty z oblasti germánské/severské
mytologie. Konkrétně by se mohlo
jednat o bájný strom Yggrasil, znázorňující
osu světa - axis mundi.
earlier in Prague, where he had acquired
a number of contacts and later realized normal
Czech and Moravian commissions. For
instance, he collaborated with the painter
and archaeologist Josef Vojtech Hellich
(1807-1880). The paintings were turned
into lithographs by Franz Kollarz (1829-
1894), however, this was not done until the
closing of the issue "Schriften der historischstatistischen
Sektion..."for 1853, and therefore
the picture was published with an apology
only in the following year, 1854. The
original paintings have been preserved in
a convolute of the scholarly legacy of Moric
Trapp, who also had a relatively amateur
painting of the Zuran mound on cardboard
made for the planned archaeological exposition.
The situation in the picture is very
schematic; the body of the mound is drawn
completely without real proportions, on the
surface of the embankment there are chaotically
placed stones from the mound structure
and on its top a larger stone stela, in
accordance with Chlumecky s description.
The wooden grave chamber is also indicated,
where the ceiling beam is decorated
with a plait redrawn from a painting by the
knight Wolfskron. Horse or human bones
and two mysterious candlestick-like items
are depicted in the chamber. These are now
most often interpreted as part of horsedrawn
wagons. A n equally probable interpretation,
which appeared as early as the
course of the 19th
century, points to similarities
with ritual objects from the field of
Germanic/Nordic mythology. Specifically, it
could be the mythical tree Yggrasil, depicting
the axis of the world - axis mundi.
53
ZURAN hei BĽLLOWITZisa
Akvarel dokumentující nález z lokality Žuráň z roku 1853. Archiv Archeologického ústavu MZM.
A watercolour documenting a find from the site Žuráň from 1853. Archives of the Archaeological Institute of the MM.
54
Trappova kresebná předloha k akvarelu nálezu z lokality
Žuráň. Moravská galerie - sbírka kreseb M. V. Trappa, inv
Ě. B000287.
Trapp's drawn model for the watercolour documenting a find
from the site Žuráň. Moravian Gallery - collection of drawings
by M. V. Trapp, inv. Nr. BDDD2B7.
Detailní kresba nálezu železných předmětů ze Žuráně od
Joh. Svobody. Moravská galerie - sbírka kreseb M. V.
Trappa, inv. č. B000Z88.
Detailed drawing of the find of iron objects from Žuráň by
Joh. Svoboda. Moravian Gallery - collection of drawings by
M. V. Trapp, inv. Nr. BDDDZBB.
55
Detailní kresba nálezu železných předmětů ze Žuráně od
Joh. Svobody. Moravská galerie - sbírka kreseb M. V.
Trappa, inv. č. BQQQ289.
Detailed drawing of the find of iron objects from Žuráň od
Joh. Svobody. Moravian Gallery - collection of drawings by
M. V. Trapp, inv. Nr. BDDDZB9.
Detailní kresba nálezu části dřevěné
konstrukce vnitřku mohyly ze Žuráně
s patrnou ozdobnou řezbou od
Adolfa von Wolfskron. Moravská galerie
- sbírka kreseb M. V. Trappa,
inv. č. BQQQZ8Q.
Black and white execution of the
documentation of the mound from
Nová Street in Dlomouc from the
publication by B. Dudik [1854],
Borotitz Ziegelschlag/Borotice cihelna
1858
V létě roku 1858 podnikl Moric Trapp jednu
ze svých četných archeologických a vlastivědných
expedic, tentokráte badatelskou návštěvou
obce Lechovice a Borotice. V té době
působil stále jako vychovatel v rodině hraběte
Dubského a střídavě pobýval v Lysicích a v Brně.
Výlohy na cestu po Znojemsku měl hrazeny
moravským stavovským Zemským výborem,
kdy podmínkou vyúčtování nákladů
bylo podání zprávy o expedici, kterou Moric
Trapp pečlivě sepsal a v listopadu 1858 odevzdal
(viz příloha).2 2
Ze zprávy se dozvídáme, že Moric Trapp
navštívil v Boroticích pravěký mohylník, kde
napočítal celkem 17 mohylových náspů. S podporou
lechovického hospodářského ředitele
Aloise Steikera jednu mohylu prozkoumal
a nalezl zde dva hroby. Jelikož měl omezené
časové možnosti a chyběl mu souhlas majitelky
pozemku baronky Kúbeck von Kúbau, ve výzkumu
mohylníku dále nepokračoval. Přesunul
se o několik set metrů západněji a zde obhlédnul
místo těžebního prostoru jedné z borotických
cihelen. V narušeném souvrství zde rozpoznal
kulturní vrstvy, které interpretoval jako
pozůstatek pohřebiště. Prozkoumal dvě jámy
lichoběžníkového průřezu, kdy první z nich
obsahovala dvojhrob jedinců uložených v antipodické
poloze a keramické nádoby, druhá
pak zlomky kostí a keramiky. Moric Trapp vyzpovídal
místního panského cihláře, který mu
na lokalitě potvrdil starší bohaté nálezy keramiky
a kovových předmětů, např. "olověných
kleštiček", jejichž tvar Trappovi načrtl. Všechny
tyto nálezy byly ztraceny nebo prodány židovBorotitz
Ziegelschlag/Brjrntice brickworks
1858
In the summer of 1858, Moric Trapp undertook
one of his numerous archaeological
and national history expeditions, this time
a research visit of the villages Lechovice and
Borotice. At that time, he still worked as an
educator in the family of Count Dubsky
and alternately stayed in Lysice and Brno.
Expenses for the trip around the Znojmo
district were to be reimbursed by the Moravian
estates' Land Committee, where the
condition for accounting for costs was the
submission of a report on the expedition,
which Moric Trapp carefully wrote and submitted
in November 1858 (see appendix).22
We learn from the report that Moric
Trapp visited a prehistoric mound in Borotice,
where he counted a total of 17 mound
embankments. With the support of Lechovices
economic director Alois Steiker, he
researched one mound and found two graves
there. As he had limited time and lacked the
consent of the landowner, Baroness Kubeck
von Kubau, he did not continue his research
on the mound. He moved a few hundred meters
to the west and looked around the mining
area of one of the Borotic brickyards. In
the disturbed geological formation, he recognized
cultural layers here, which he interpreted
as the remains of a burial ground. He
examined two pits of trapezoidal cross-section,
the first of which contained a double
tomb of individuals placed in an antipodal
position and a ceramic vessel, the second
fragments of bones and ceramics. Moric
Trapp interviewed a local lordly bricklayer,
who confirmed to him the older rich finds of
pottery and metal objects, such as "lead
pliers", the shape of which he sketched to
Trapp. All of these finds were lost or sold to
M Z M fond A I , Muzejní pozůstalost M . V. Trappa, inv. č. 4, kart. 263. / M Z M fonds A l , Museum legacy
of M . V. Trapp, inv. Nr. 4, cart. 263.
57
BOROTITZ.ZIEGELSCHLAGIÄ
Akvarel dokumentující nález cihelny z Borotic z roku 1858. Archiv Archeologického ústavu MZM.
A watercolour documenting a find of a brickyard from Borotice from 1858. Archives of the Institute of Archaeology of the MM.
58
skému obchodníkovi. Nálezovou situaci z borotické
cihelny z roku 1858 použil Moric Trapp
později jako námět jednoho z kartonů nové
archeologické expozice. Trapp vyhodnotil celou
situaci z cihelny jako nález dvou hrobů,
ovšem díky poměrně názorné kresbě nálezové
situace, kterou autor neměl zprostředkovanou,
ale znal ji z autopsie, můžeme oba objekty dnes
interpretovat jako sídlištní jámy s druhotnými
pohřby. Podle současného stavu poznání představuje
kresba typ objektů s kruhovým půdorysem,
kónickým rozšířením a rovným dnem.
Jde o charakteristické sídlištní jámy starší
doby bronzové, a to včetně jejich sekundárního
využití jako místa nerituálních i rituálních
pohřbů (např. Podhorský a kol. 1993,
248-249, 264-265).
Další nálezy z cihelny v Boroticích učinil
roku 1882 Jaroslav Palliardi (1899), který z lokality
získal keramiku únětické kultury. Větší
pozornost byla ale archeology věnována sousednímu
mohylníku ze střední doby bronzové.
Na průzkum jednoho mohylového náspu
Morice Trappa z roku 1858 navázal archeologickým
výzkumem v letech 1961-1963 Vladimír
Podhorský a následně pak Stanislav
Stuchlík, který odkryl mezi lety 1976-2001
prakticky celé mohylového pohřebiště (Stuchlík
2006).
Brünn Spielberg/Brno Špilberk 1864
a Brünn KK. Postgebäude/Brno
pošta 1876
Moric Trapp jako jeden z prvních odborníků
inicioval vědecký zájem o nálezy středověké
keramiky v Brně. V literatuře z pera Morice
Trappa máme zaregistrovanou první městskou
archeologickou akci v roce 1855. Při přestavbě
domu řezníka Morice Wielanda na Pekařské
a Jewish merchant. The find situation from
the Borotice brickworks from 1858 was later
used by Moric Trapp as the subject of one of
the cartons of the new archaeological exposition.
Trapp evaluated the whole situation
from the brickworks as the find of two graves,
but thanks to a relatively graphic drawing of
the find situation, which the author did not
have from someone else, but knew from his
own experience, we can now interpret both
structures as residential pits with secondary
burials. According to the current state of
knowledge, the drawing represents a type of
objects with a circular floor plan, a conical
extension and a flat bottom. These are characteristic
residential pits of the Early Bronze
Age, including their secondary use as places
of non-ritual and ritual burials (e.g., Podborskýa
kol. 1993, 248-9, 264-265).
Other finds from the brickworks in
Borotice were made in 1882 by Jaroslav Palliardi
(1899), who obtained pottery from the
Únětice Culture from the locality. However,
archaeologists paid more attention to the
neighbouring mound from the Middle
Bronze Age. Archaeological research in
1961-1963 by Vladimír Podhorský and subsequently
by Stanislav Stuchlík built on the
research of the one mound embankment by
Moric Trapp. Stanislav Stuchlík uncovered
practically an entire mound burial ground
between 1976 and 2001 (Stuchlík 2006).
Brúnn Spielberg/Brno Špilberk 18B4
and Brúnn KK. Postgebáude/Brno post
office 187B
As one of the first experts, Moric Trapp initiated
the scientific interest in the finds of
medieval ceramics in Brno. In the literature
from the quill of Moric Trapp, we have the
first municipal archaeological event registered
in 1855. During the reconstruction of
the house of the butcher Moric Wieland on
Pekařská Street Nr. 7, an indefinite number
59
of vessels were discovered during deepening
of the foundations (Trapp 1878b, XLV).
Unfortunately, no details are known about
this find and the pottery has not been preserved.
In 1855, Trapp was still in the services
of Count Dubský, however, he was in
Brno and knew the then custodian of the
Františkovo Museum Albín Heinrich. It is
therefore a question whether Trapp personally
took part in the discovery or obtained
the archaeological material from the site
after his entry into the museum as an adjunct
custodian (1859) or later as the fullfledged
custodian (1864). In any case, from
the time when he "professionalised" as a rauseologist,
the number of archaeological
events he organized in Brno and elsewhere
in Moravia increased rapidly. Two discoveries
from the 1860s and 1870s are documented
on the cartons in question at the
then permanent exhibition. These are the
finds made during landscaping on Husova
Street in 1864 (Trapp 1864) and the construction
of the building of the Directorate
of the Post Offices and Telegraphs at Poštovská
3/5 in 1876 (Trapp 1876; 1878b).
Anton Rzehak (1897b) later commented
on these discoveries, building on Trapps observations,
among other things the archaeological
excavations during the modifications
of Husova Street in 1896. While Moric
Trapp described the findings in the spirit of
romanticizing archaeology as "sacrifices
from the first centuries AD", his successor in
the Františkovo Museum Rzehak already
correctly classified the pottery found and
the fragments of glass vessels in the High
Middle Ages. In his published conclusions,
however, he did not relinquish his interpretation
of the pits found as sacrificial with
alms-giving (construction sacrifices) and
acknowledges this "ritual" even for the late
Middle Ages (Rzehak 1897a, 115).
The researchers Trapp, and especially the
technically based Rzehak, tried to describe
and clarify the find situation quite extensively
in the literature, but their information
ulici č. p. 7 byl během hloubení základů objeven
neurčitý počet nádob (Trapp 1878b, XLV).
K tomuto nálezu nejsou bohužel známy žádné
podrobnosti a keramika se nezachovala. V roce
1855 byl Trapp ještě ve službách hraběte
Dubského, nicméně se v Brně pohyboval
a znal tehdejšího kustoda Františkova musea
Albína Heinricha. Je tedy otázkou, jestli se
Trapp objevu osobně zúčastnil nebo se k archeologickému
materiálu z lokality dostal po
svém nástupu do muzea jako adjunkt kustoda
(1859) či později plnohodnotného kustoda
(1864). Každopádně od doby, kdy se jako múzejník
„profesionalizoval" rapidně stoupl počet
archeologických akcí, které v Brně i jinde
na Moravě organizoval. Dva objevy z 60.
a 70. let 19. století jsou zdokumentovány na
předmětných kartonech vystavených v tehdejší
stálé expozici. Jde o nálezy učiněné při
úpravách terénů na ulici Husově v roce 1864
(Trapp 1864) a stavbě budovy Ředitelství pošt
a telegrafů na Poštovské 3/5 v roce 1876
(Trapp 1876; 1878b).
K těmto objevům se později vyjádřil Anton
Rzehak (1897b), který na Trappova pozorování
navázal mimo jiné dalšími archeologickými
výzkumy při úpravách Husovy ulice v roce
1896. Zatímco Moric Trapp nálezy označil ještě
v duchu romantizující archeologie za „obětiny
z prvých staletí našeho letopočtu", jeho nástupce
ve Františkově museu Rzehak nalezenou
keramiku a zlomky skleněných nádob již
správně zařadil do vrcholného středověku. Ve
svých publikovaných závěrech se ale neoprostil
od interpretace nalézaných jam jako obětních
s vhazovanými milodary (stavební oběti) a připouští
tento „rituál" i pro období pozdního
středověku (Rzehak 1897a, 115).
Badatelé Trapp a zejména technicky založený
Rzehak se v literatuře snažili nálezové
situace poměrně obsáhle popsat a objasnit,
nicméně jejich informace je dnes velmi problematické
interpretovat. Původní středověký
60
terén s příkopem a parkánem před městskou
hradbou byl na ulici Husově ve zcela jiné konfiguraci
než dnes. V 2. polovině 17. a 1. polovině
18. století byl i se středověkou fortifikací
zakomponován do brněnské bastionové
pevnosti. Ta byla oficiálně zrušena v roce
1852. Následovaly terénní úpravy, které měly
za úkol srovnat místo pro budoucí Eliščinu
třídu (Husovu ulici) a svah špilberského kopce
přeměnit na rozsáhlý park se systémem promenádních
okružních alejí. Na místech parkánu
a zasypaného příkopu středověkých hradeb
se začaly budovat nové veřejné stavby
(Kroupa 2015, 56-62). Při těchto akcích byly
v roce 1864 a 1896 přítomni jmenovaní průkopníci
brněnské archeologie Moric Trapp
a Anton Rzehak. Konkrétní místo nálezů se
dá lokalizovat do širšího okolí tehdejšího
Městského vyššího reálného gymnázia (Communal
Oberrealschule in Brünn, Elisabethstrasse),
dnešní Střední školy umění a designu
a Vyšší odborné školy Brno, Husova
č. 10. Archeologové Trapp i Rzehak zde
svorně uvádějí přítomnost početných poměrně
hlubokých objektů s nálezy celých keramických
tvarů. Z dnešních znalostí víme,
že kompletní nádoby se dochovávají v městském
prostředí zejména v odpadních jímkách
jako primární či sekundární odpad. V ostatních
objektech a sídlištních vrstvách je keramika
přítomna jako terciální odpad ve zpravidla
silně fragmentarizovaném stavu. Kresba
nálezové situace dochovaná v Moravské galerii
(inv.č. B 293) i na kartonu pro expozici
ve Františkově museu nám k potvrzení interpretace
objektů jako fekálních jímek bohužel
nikterak nepomůže. Vidíme zde pouze schematizované
pásy místní horniny a trojúhelnou
dutinou vyplněnou vrstvou obsahující kosti
a celé keramické nádoby (čtvercové ústí má
pravděpodobně kamnový kachel). Každopádně
keramické nálezy Rzehaka z roku 1896
jsou poměrně kvalitně kresebně zdokumenis
very difficult to interpret today. The original
medieval terrain with a moat and
a Zwinger in front of the city wall was on
Husova Street in a completely different configuration
than today. In the second half of
the 17th
and the first half of the 18th
centuries,
even with a medieval fortification, it was incorporated
into the Brno bastion fortress.
That was officially abolished in 1852. The
subsequent terrain modifications, which had
the task of levelling the place for the future
Eliščina třída (Eliškás Avenue, now Husova
Street) and transforming the slope of Špilberk
Hill into a large park with a system of
promenade ring alleys. New public buildings
began to be built on the site of the Zwinger
and the backfilled moat of the medieval walls
(Kroupa 2015, 56-62). The named pioneers
of Brno archaeology, Moric Trapp and Anton
Rzehak, were present at these events in
1864 and 1896. The specific location of the
finds can be localised in the wider vicinity
of the then Municipal Higher Realschule
(Communal Oberrealschule in Brünn, Elisabethstrasse),
todays Secondary School of
Art and Design and the Brno Higher Vocational
School, Husova Nr. 10. The archaeologists
M . Trapp and A. Rzehak concisely
state the presence of numerous relatively
sunken objects with finds of entire ceramic
shapes here. We know from todays knowledge
that complete containers are stored in
the urban environment, especially in waste
pits as primary or secondary waste. In other
buildings and settlement layers, ceramics are
present as tertiary waste in a usually highly
fragmented state. Unfortunately, the drawing
of the find situation preserved in the Moravian
Gallery (inv. Nr. B 293) and on the cardboard
for the exposition in the Františkovo
Museum must not help us to confirm the interpretation
of the objects as faecal pits. We
see here only schematized strips of local rock
and a triangular cavity filled with a layer containing
bones and entire ceramic vessels (the
square mouth probably has a stove tile). In
any case, Rzehaks ceramic finds from 1896
61
are relatively well documented in the publication
(Rzehak 1897b), dating the artifacts
to the horizon of the advanced 14th
and 15th
centuries. The findings of sumps/waste sites
from earlier research by M . Trapp were probably
of the same age.
However, the idea of a built-up area of
houses with numerous waste pits on the
slope below Brno Castle found by archaeologists
does not correspond to the historical reports.
The precise reconstruction of the topography
of Brno and its suburbs, carried out
mainly by Oldřich Vičar and his followers,
mentions several houses in front of the Brno
Gate, at the mouth of Pekařská Street and the
incompletely documented settlement "pod
Puhlikem" (/under the hill called Puhlik/
Vičar 1966, 234). In the places of the future
Husova Street, only the local road along the
Špilberk slope was expected. In addition to
Trapp and Rzehak, modern archaeological
research carried out on Husova Street at the
beginning of the 21st century also confirmed
that this was not the case in the past (especially
Unger - Kos 2001; Holub a kol. 2009,
354). These captured (albeit not numerable)
relicts of a medieval suburban settlement and
thus confirmed the legitimacy of considerations
about the use of the place for settlement
activities in the High Middle Ages. However,
due to the later landscaping of the researched
area, we will probably never know what the
development of the site looked like.
On the contrary, the interpretation of
the find situation is entirely clear with the
cardboard labelled "Brunn, KK. Postgebáude,
1876". This is just one of the abovementioned
typical numerous waste pits,
which were used primarily to store faeces
and secondarily to other household waste
in Brno from the 13th
century. (Procházka
2013,382-390) The buildings were circular
or square in layout, mostly up to 2 m in diameter
and 2 to a maximum depth of 10 m.
The sump in question was discovered during
the construction of the building of the
directorate of the post office and main post
tované v publikaci (Rzehak 1897b), datují artefakty
do horizontu pokročilého 14. a 15. století.
Stejného stáří byly pravděpodobně i nálezy
jímek/odpadních míst ze staršího výzkumu
Morice Trappa.
Představa o zástavbě domů s početnými odpadními
jímkami na svahu pod brněnským
hradem zjištěná archeology ovšem nekoresponduje
s historickými zprávami. Precizní rekonstrukce
místopisu Brna a jeho předměstí
provedená zejména Oldřichem Vičarem a jeho
následovníky zmiňuje několik domů před
Brněnskou branou, při ústí ulici Pekařské a neúplně
zdokumentované osídlení „pod Puhlíkem"
(Vičar 1966, 234). V místech budoucí
Husovy ulice se předpokládala pouze místní
komunikace podél špilberského svahu. Že
tomu tak v minulosti nakonec nebylo, potvrdily
kromě Trappa a Rzehaka i moderní archeologické
výzkumy prováděné na ulici Husově na
počátku 21. století (zejména Unger - Kos 2001;
Holub a kol. 2009,354). Tyto zachytily (byť nečetné)
relikty středověkého předměstského
osídlení a potvrdily tak oprávněnost úvah o využití
místa k sídelním aktivitám v období
vrcholného středověku. Jak ale zástavba na lokalitě
vypadala, se vzhledem k pozdějším terénním
úpravám zkoumaného prostoru pravděpodobně
již nikdy nedozvíme.
Interpretace nálezové situace je naopak
zcela jasná u kartonu označeného „Brúnn,
KK. Postgebáude, 1876". Jedná se právě
o jednu z výše jmenovaných typických četných
odpadních jímek, které v Brně od 13. století
sloužily primárně k uložení fekálií a sekundárně
i dalšího odpadu z domácností.
(Procházka 2013, 382-390). Šlo objekty kruhového
či čtvercového půdorysu s průměrem
většinou do 2 m a hloubky 2 až maximálně
10 m. Předmětná jímka byla odkryta při
stavbě budovy poštovního ředitelství a hlavní
pošty z let 1874-1877 na Poštovské ulici č. 3
a 5, kterou vyprojektoval vrchní inženýr
62
BRUNN SPIELBERG IHM
Akvarel dokumentující nález z Brna - Špilberku z roku 1864. Archiv Archeologického ústavu MZM.
A watercolour documenting a find from Brno - Špilberk from 18G4. Archives of the Institute of Archaeology of the
63
BRUNN KK POSTCEBAUDE lľ„<i.
Akvarel dokumentující nález z Brna - Poštovské ulice z roku 1876. Archiv Archeologického ústavu MZM.
A watercolour documenting a find from Brno - Poštovská Street from 1876. Archives of the Institute of Archaeology of the MM.
64 I
Trappova kresebná předloha k akvarelu nálezu z Brna - Špilberku.
Moravská galerie - sbírka kreseb M. V. Trappa, inv. č. BDDD293.
Trapp's drawn model for the watereolour documenting a find from
Brno - Špilberk. Moravian Gallery - collection of drawings by M. V.
Trapp, inv. Nr. B000233.
Trappova kresebná předloha k akvarelu nálezu z Brna - Poštovské
ulice. Moravská galerie - sbírka kreseb M. V. Trappa, inv. č.
BQQQZ9G.
Trapp's drawn model for the watereolour documenting a find from
Brno - Poštovská Street. Moravian Gallery - collection of drawings
by M. V. Trapp, inv. Nr. B00023G.
office from 1874-1877 in Poštovská Street
Nrs. 3 and 5, designed by Franz Kraus,
Chief Engineer of the Land Building Authority.
The actual uncovering of several
pits at the construction of the post office
took place on 23 March and 13 April 1876.
Trapp first described the situation in the
daily paper (Trapp 1876) and later in more
detail in the specialised literature of the
time (Trapp 1878b). The treatise mentioned
second in the renowned Austrian paeriodical
Mitteilungen der K K Zentral-Kommission
zur Erforschung und Erhaltung der
Kunst- und Historischen Denkmale is the
very first publication of a medieval find situation
and drawing of medieval ceramic
vessels from Brno. According to Trapp's
notes, the drawing of the pit published in
the article was done directly in the field by
the construction draughtsman (Bauzeichner)
A. Kiesel. The colour version of the
cross-section of the pit is preserved in the
scholarly estate of Moric Trapp in the Moravian
Gallery - inv. Nr. B296.
Zemského stavebního úřadu v Brně Franz
Kraus. Vlastní odkrytí několika jímek na
stavbě pošty proběhlo ve dnech 23. března
a 13. dubna 1876. Trapp situaci popsal nejprve
v denním tisku (Trapp 1876) a posléze
podrobněji v tehdejší odborné literatuře
(Trapp 1878b). Druhá zmiňovaná stať v uznávaném
rakouském periodiku Mitteilungen
der K. K. Zentral-Kommission zur Erforschung
und Erhaltung der Kunst- und Historischen
Denkmale je vůbec první publikací
středověké nálezové situace a kreseb středověkých
keramických nádob z Brna. Podle poznámek
Trappa kresbu jímky zveřejněnou
v příspěvku prováděl přímo v terénu stavební
kreslič (Bauzeichner) A. Kiesel. Barevné provedení
řezu jímky je dochované v pozůstalosti
Morice Trappa v Moravské Galerii inv.
č. B296.
Nil . -/.
Kresby řezu jímky a keramických nálezů ze stavby budovy pošty na ulici Poštovské č.p. B/5 z roku 1B75 v dobové
publikaci [Trapp 1878b].
Drawings of a cross-section of the cistern and ceramic finds from the construction of the post office building in Poštovská
Street Nr. 3/5 from 1878 in a period publication [Trapp 1878b],
66
Borstendorf bei Raitz/Boritov u Rajce
1886
Poslední z akvarelů malíře Kopřivy, vzniklých
z podkladů a náčrtů připravených Moricem
Trappem zachycuje jeden z hrobů
kultury lužických popelnicových polí (1250-
400 př. n. 1.) z poměrně rozsáhlého pohřebiště
v Bořitově - „Druhý díl" („Na panských").
Ve druhé polovině 19. století byly
právě popelnicová pohřebiště z mladší doby
bronzové vyhledávaným cílem archeologů
pro poměrně bohatou výbavu hrobů
(s atraktivní četnou keramikou), koncentrující
se na nevelké ploše. Soubory získaných
„popelnic" se stávaly žádanou součástí
všech vznikajících sbírek a ne jinak tomu
bylo i ve Františkově museu. Tyto nálezy
byly jako lužická popelnicová pole známy
již od roku 1880, kdy je takto označil německý
antropolog Rudolf Virchow. V průběhu
let se bořitovské pohřebiště stalo největším
odhaleným v Boskovické brázdě
(celkový počet vykopaných hrobů se odhaduje
na 200; Jarůšková - Strof 2014,152-154,
157-159, 345).
Pohřebiště mezi říšskou silnicí a částí obce
označené na „Druhém dílu" panského pole
(napravo od toku Lysického potoka) bylo
objeveno a poprvé zkoumáno v roce 1886
profesorem klasické archeologie a správcem
archeologické sbírky univerzity ve Štýrském
Hradci Wilhelmem Gurlittem (1844-1905),
který o svém výzkumu zanechal jen stručnou
zprávu (Gurlitt 1888). Pohřebiště bylo objeveno,
když do konstrukcí kamenných mohyl
narazily při hluboké orbě parní oračky. Vyvaleny
byly velké vápencové balvany, které
měly spočívat na popelu a rozbitých nádobách.
Gurlitt z prvního výzkumu popisuje
z hloubky asi 90 cm první popelnici, přikrytou
miskou, vedle níž se nalézalo několik
menších nádobek uložených ve vrstvě popela
Bnrstendnrf bei Raitz/Brjritnv near
RájEC 188B
The last of the watercolours by the painter
Kopřiva, created from documents and
sketches prepared by Moric Trapp, depicts
one of the graves of the Lusatian urnfield culture
(1250-400 B.C.E.) from a relatively large
burial ground in Bořitov - "Second Part"
("Na panských" /At the mens'/). In the second
half of the 19th
century, precisely the urn burial
grounds of the Late Bronze Age were
a sought-after aim of archaeologists for the
relative rich grave goods (with attractive numerous
ceramics), concentrated on a small
area. The sets of the acquired "urns" became
a demanded component of all of the emerging
collections and it was no different at the
Františkovo Museum. Like the Lusatian urnfield
culture, these finds were famous already
from 1880, when they were named as such by
the German anthropologist Rudolf Virchow.
Over the years, the Bořitov burial ground has
become the largest one revealed in the
Boskovice Furrow (the total number ofgraves
excavated is estimated at 200; Jarůšková Strof
2014,152-154,157-159, 345).
The burial ground between the imperial
road and the part of the village marked on
the "Second Part" of the lord's field (right of
the flow of the Brook Lysický) was found
and first examined in 1886 by the professor
of classical archaeology and administrator
of the archaeological collection of the university
in Gratz Wilhelm Gurlitt (1844-
1905), who left only a brief report on his research
(Gurlitt 1888). The burial ground
was discovered when steam ploughs hit the
structures of the stone mounds during deep
ploughing. Large limestone boulders were
rolled out, which were to rest on the urns
and broken vessels. From the first research,
Gurlitt describes from a depth of about
90 cm the first urn, covered by a bowl, next
to which several smaller vessels were found,
deposited in a layer of ash and lined and
covered with stones. One of the vessels was
67
to be lined with a flat stone. The main vessel
was to have contained burnt and calcified
human bones, a bronze arrow, a fragment
of a needle, two fragments of a flat ring, and
a small decoration. Another excavation revealed
an extensive layer of stones (14.70 x
5.90 m) and another four graves.
Later, in the 1890s, M . Helf from
Naturhistorisches Museum in Vienna built
on the research (Helf 1895). A total of 105
cremation graves were examined by both
researchers in the area. It arises from the
description of the find situation that the
original stone structures of the mounds
were discovered here, which, however, the
mentioned researchers interpreted as stone
paving. The find wholes from individual
graves were not preserved and most of
the broken vessels were not even picked up.
A minority of whole vessels and found
bronze objects were depicted in a more extensive
study by M . Helf (1895), from whom
I. L. Červinka took over the depiction in his
synthesis of Moravian prehistory (Červinka
1902, 215, Fig. 91,92, tab XXXIII, XXXIV).
The find site was later visited by Jan Knies,
who, on the basis of other later finds, already
established a larger area of the burial ground
in the built-up part of the village (Knies
1892, 8-11). Josef Skutil then included the
locality, including a depiction of Kopřivás
watercolour, in his synthesis of the Prehistory
of the Boskov District (1931,45-47). In
this work, the author states that some of the
finds from the old excavations are stored in
the museum in Boskovice, which is proved
by the published photograph (however, the
findings may be related to the later more
closely undocumented excavations by František
Lipka; Jarůšková - Strof 2014, 157).
Unspecified Lusatian finds from the locality
are also reported from the exhibited collections
of the Moravian Museum, which is
also evidenced in the place by photographs
of preserved amphorae from the depositories
of the Archaeological Institute of M M .
a obložených a přikrytých kameny. Jedna
z nádob měla být podložena plochým kamenem.
Hlavní nádoba měla obsahovat spálené
a zvápenatělé lidské kosti, bronzovou šipku,
fragment jehlice, dva zlomky plochého kroužku
a malou ozdobu. Dalším kopáním byla odkryta
rozsáhlá vrstva kamení (14,70 x 5,90 m)
a další čtyři hroby.
Později, v devadesátých letech 19. století,
na výzkum navázal M . Helf z Naturhistorisches
Museum ve Vídni (Helf 1895). Na ploše
bylo oběma badateli celkem prozkoumáno
na 105 žárových hrobů. Z popisu nálezové
situace plyne, že zde byly odhaleny původní
kamenné konstrukce mohyl, které však zmínění
badatelé interpretovali jako kamennou
dlažbu. Nálezové celky z jednotlivých hrobů
nebyly uchovány a většina rozbitých nádob
ani nebyla vyzvednuta. Menšinu celých
nádob a nalezené bronzové předměty vyobrazil
v rozsáhlejší studii M . Helf (1895), od
něhož vyobrazení převzal i I. L. Červinka ve
své syntéze moravského pravěku (Červinka
1902, 215, obr. 91, 92, tab XXXIII, XXXIV).
Naleziště později navštívil také Jan Knies,
který na základě dalších pozdějších nálezů
již v zastavěné části obce konstatoval větší
plochu pohřebiště (Knies 1892, 8-11). Lokalitu
i s vyobrazením Kopřivová akvarelu
poté zahrnul do své syntézy Pravěku Boskovska
Josef Skutil (1931, 45-47). V této práci
autor uvádí, že část nálezů ze starých výkopů
je uložena v muzeu v Boskovicích, což dokládá
i publikovanou fotografií (nálezy však
mohou souviset i s blíže nedokumentovanými
pozdějšími výkopy Františka Lipky; Jarůšková
- Strof 2014, 157). Nespecifikované
lužické nálezy z lokality pak uvádí i z vystavených
sbírek Moravského zemského muzea,
což dokládá i na tomto místě fotografie
dochované amfory z depozitářů Archeologického
ústavu M Z M .
68
BORSTENDORFbľi RAITZiaso.
Akvarel dokumentující nález z Boritova z roku 1BBB. Archív Archeologického ústavu MZM.
A watercolour documenting a find from Bořitov in 188B. Archives of the Institute of Archaeology of the
69
Trappova kresebná předloha k akvarelu nálezu
z Bořitova. Moravské galerie - sbírka kreseb M. V.
Trappa, inv. č. BDDD292.
Trapp's drawn model for the watereolour documenting
a find from Bořitov. Moravian Gallery - collection
of drawings by M. V. Trapp, inv. Nr. BBBB292.
V depozitářích Archeologického ústavu MZM je dochována bezuchá amfora kultury lužických popelnicových
polí, pocházející z archeologického výzkumu v Bořitové v roce 1BBB. Jedná se o pěkný příklad
dobových konzervačních a restauračních praktik. Amfora byla tímto způsobem kompletována
a vystavena v archeologické expozici Františkova musea v roce 1889.
In the depositories of the Institute of Archaeology of the MM, an earless amphora of the culture of the
Lusatian urnfield culture has been preserved, coming from the archaeological research in Bořitov in
188B. This is a nice example of the period conservation and restoration practices. The amphora was
completed in this way and exhibited in the archaeological exposition of the Františkovo Museum in 1BB9.
70
Ze současného pohledu je zřejmé, že
W. Gurlitt a M . Helf v Bořitově odkryli část
pohřebiště se zahloubenými hroby i hroby
na úrovni terénu, takřka vždy s kamennou
úpravou. Lokalitu lze srovnat s nedalekým
pohřebištěm v Lysicích, kde byl rovněž zachycen
okrsek pohřebiště s kamennými
konstrukcemi mohyl, do nichž a mezi ně
byly ukládány další hroby. Kameny byly používány
v menší míře i v dalších hrobech,
kdy sloužily jako podstava pro popelnici,
nebo jimi byl hrob symbolicky přikryt, snad
jako doklad symbolického doznívání dřívějších
velkých kamenných konstrukcí mohyl.
Na obou lokalitách jsou mohylové
pohřby datovány do lužické fáze a část většinou
již skromnějších hrobů bez náspů pak
do pozdější slezské fáze kultury lidu popelnicových
polí mladší a pozdní doby bronzové.
Pohřebiště bylo tedy používáno dlouhodobě.
Tuto interpretaci potvrdily i menší
archeologické výkopy v souvislosti s budováním
plynovodu v letech 1972 a 1983,
který protnul původní lokalitu prozkoumanou
na konci 19. století (Jarůšková - Strof
2014, 157-159).
Závěrem
Dochovaná kolekce akvarelů znázorňující
jedny z prvních archeologických nálezů na
území Moravy, umístěné zásluhou Morice
Trappa v roce 1889 v nové instalaci archeologických
sbírek ve Františkově museu, je do
značné míry jedinečná. Jedná se o doklad
dobové dokumentace archeologických lokalit
včetně jejich historicky podmíněné interpretace.
V tomto případě cyklus sedmi akvarelů
spojuje téma zobrazení různých typů pohřbívání
u pohanů (bez ohledu na výše uvedené
současné interpretce nálezových celků). JeFrom
the current point of view, it is clear
that in Bofitov W. Gurlitt and M . Helf excavated
a part of the burial ground with sunken
graves and graves at ground level, almost always
with a stone arrangement. The location
can be compared with the nearby burial
ground in Lysice, where a district of the burial
ground with stone structures of mounds was
also captured, into which other graves were
placed and between them. The stones were
also used to a lesser extent in other graves,
when they served as a base for the urn, or the
grave was symbolically covered with them,
perhaps as evidence of the symbolic echoing
of the earlier large stone structures of the
mounds. In both localities, mound burials are
dated to the Lusatian phase and some of the
mostly more modest graves without embankments
to the later Silesian phase of the culture
of the people of the urnfields of the Late and
Early Bronze Ages. The burial ground was
therefore used for a long time. This interpretation
was also confirmed by smaller archaeological
excavations in connection with the
construction of the gas pipeline in 1972 and
1983, which intersected the original site investigated
at the end of the 19th
century
(Jaruskova - Strof 2014,157-159).
Conclusion
The preserved collection of watercolours
depicting one of the first archaeological
finds in Moravia, placed in a new installation
of archaeological collections in the
Františkovo Museum in 1889 thanks to
Moric Trapp, is largely unique. It is proof of
period documentation of archaeological
sites, including their historically conditioned
interpretation. In this case, the cycle
of seven watercolours combines the theme
of depicting different types of burial in pagans
(regardless of the current interpretation
of the find wholes above). Their significance
stems, for example, in comparison
71
with the documentation preserved in the
National Museum in Prague, which represented
the most scientifically innovative
part of the monarchy in archaeology
(Sklenár 2014; 2020). The depiction of archaeological
reality has evolved smoothly
since the 18th
century. Initially, it focused
mainly on movable archaeological finds,
which were most often processed in the
form of tabular illustrations for the first
monographs with archaeological content. In
this case, Czech archaeology had a shortterm
advantage when in 1842-1847 the academic
painter Josef Vojtěch Hellich (1807-
1880) became the first administrator of the
independent archaeological collection of
Prague's National Museum. He created
high-level illustrations of collection objects,
which were published exemplarily in 1845
in the form of tables in the first archaeological
synthesis of the leading figure of Prague
archaeology at the National Museum, Jan
Erazim Vocel (1802-1871; Vocel 1845). Of
the other illustrations, a drawing of a La
Těne buckle from a grave near Želenice in
the Slánsko region, again at the hands of
Hellich from 1844, became iconic and in the
following years it was repeatedly reproduced
by a number of other authors. Various drawings
often began to appear also in journals
in a simplified form. However, in the only
and central archaeological periodical Památky
archeologických [Archaeological
Monuments] - illustrations of objects were
still rare and rather appeared only from the
1870s. The situation was not better (rather
worse) even in the surrounding countries
(Sklenář 2017, 146-149; 2020, 178-182).
Immovable items were displayed even
more rarely. In Western countries, the profiles
and plans of depots have appeared in
individual cases mostly since the beginning
of the 19th
century. In this area, the perfect
watercolours by Isidor Engel are legendary,
depicting the excavations of the burial
ground in Hallstatt, which was started here
in 1846 by Johann Georg Ramsauer (howjich
význam vyplyne například ve srovnání
s dokumentací dochovanou v Národním muzeu
v Praze, které představovalo v rámci archeologie
vědecky nejinovativnější část monarchie
(Sklenář 2014; 2020). Zobrazování
archeologické reality se vyvíjelo plynule od
18. století. Zpočátku bylo soustředěno především
na movité archeologické nálezy, které
byly nejčastěji zpracovány v podobě tabulkových
ilustrací k prvním monografiím s archeologickým
obsahem. V tomto případě
měla česká archeologie krátkodobou výhodu,
když se v letech 1842-1847 stal prvním
správcem samostatné archeologické sbírky
pražského Národního muzea akademický
malíř Josef Vojtěch Hellich (1807-1880). Ten
vytvořil na vysoké úrovni ilustrace sbírkových
předmětů, které byly v roce 1845 ukázkově
publikovány formou tabulek v první
archeologické syntéze vůdčí osobnosti pražské
archeologie v Národním muzeu Jana Erazima
Vocela (1802-1871; Vocel 1845). Z dalších
ilustrací se ikonickou stala kresba
laténské spony z hrobu u Zelenie na Slánsku,
opět z rukou Hellicha z roku 1844, v následujících
letech pak opakovaně reprodukovaná
u řady dalších autorů. Různé kresby se
mnohdy ve zjednodušené podobě začaly objevovat
i v časopisech. Nicméně v jediném
a ústředním archeologickém periodiku - Památkách
archeologických - byly ilustrace
předmětů stále vzácné a objevovaly se spíše
až od 70. let 19. století. Situace nebyla lepší
(spíše horší) ani v okolních zemích (Sklenář
2017, 146-149; 2020, 178-182).
Nemovité předměty byly zobrazovány nad
to ještě mnohem vzácněji. V západních zemích
se profily a plány nalezišť objevují v jednotlivých
případech vesměs od počátku
19. století. Legendární jsou v této oblasti dokonalé
akvarely Isidora Engela zobrazující
vykopávky pohřebiště v Hallstattu, které zde
zahájil v roce 1846 Johann Georg Ramsauer
72
(barevně byly publikovány však až v moderní
době). V Čechách hned na počátku profesionalizace
archeologie v Národním muzeu vedle
movitých nálezů, dokumentoval poprvé důkladně
nálezové situace v terénu opět Josef
Vojtěch Hellich. Jednalo se o kresby hrobů
z roku 1843 únětické kultury ze Skalska (první
oficiální záchranné archeologické akce v našich
zemích), Poběžovic či z cihelny v Praze
Střešovicích (zde vůbec poprvé v české archeologii
i s vyobrazeným profilem; Sklenář 2014,
22-31). Plány a průřezy hrobů či mohyl, často
již s jistou interpretací či rekonstrukcí domnělé
situace podle nálezových záznamů, nalezneme
výjimečně rovněž v Památkách archeologických,
jako například v případě průřezu mohylou
u Plava či u Kamýka-Těšnice (Jičínský
1858). V 60. letech 19. století byla rozvíjena
kresebná dokumentace hradišť, výjimečně mohyl,
avšak běžná terénní dokumentace zaostávala.
Tato situace byla dána především tím, že
přední osobností terénního výzkumu v Čechách
této doby byl Václav Krolmus (1790-1861),
který výtvarným nadáním neoplýval a vytvářel
jen velmi schematizované náčrty (Sklenář
2012). Tzv. "žárové hroby", většinou sídlištní
jámy, nedokumentoval v této době nikdo. Obvyklé
v tisku bylo černobílé zobrazení, barevné
se v tisku kvůli nákladnosti používalo zcela
mimořádně. Náklady na přepracování případné
kresby do dřevorytu či litografie byly
také zřejmě důvodem, proč se obecně v Památkách
archeologických objevovaly jen výjimečně
a časopis dával stále přednost zobrazování
tabulek nálezů (Sklenář 2014b; 2020,
95-98; 178-182).
Rozvoj dokumentačních technik nálezových
situací pokročil v druhé polovině 19. století,
v období nastupující pozitivistické analýzy
po epoše romantismu. Tedy v době, kdy
již bylo obecně zjevné, že archeologický výzkum
naleziště ničí a je nutné nějakým způsobem
situace dokumentovat, aby je bylo
ever, they were published in colour only in
modern times). In Bohemia, right at the beginning
of the professionalization of archaeology
in the National Museum, Josef Vojtěch
Hellich again thoroughly documented in addition
to movable finds the situation for the
first time in the field. These were drawings
from 1843 of the graves of the Únětice culture
from Skalsko (the first official rescue archaeological
event in our country), Poběžovice or
the brickworks in Prague's Střešovice (here
for the first time in Czech archaeology
and with a profile depicted; Sklenář 2014,
22-31). Plans and cross-sections of graves
or mounds, often with a certain interpretation
or reconstruction of the supposed situation
according to find records, can be discovered
exceptionally in Památky archeologické
[Archaeological Monuments], such as in the
case of a cross-section of a mound near Plav
or Kamýk-Těšnice (Jičínský 1858). In the
1860s, the drawing documentation of the
fortifications was developed, exceptionally
mounds, but the usual field documentation
lagged behind. This situation was mainly due
to the fact that the leading figure in field research
in Bohemia at the time was Václav
Krolmus (1790-1861), who was not bursting
with artistic talent and created only very
schematic sketches (Sklenář 2012). The socalled
"cremation graves", mostly residential
pits, were not documented by anyone at that
time. Black-and-white imaging was common
in print, and colour was used very rarely in
the press due to its cost. The costs of reworking
any drawings into woodcuts or lithographs
were also probably the reason why
they appeared only exceptionally in Památky
archeologické in general and the journal still
preferred to display tables of finds (Sklenář
2014b; 2020, 95-98; 178-182).
The development of documentary techniques
of find situations progressed in the
second half of the 19th
century, in the period
of the emerging positivist analysis after the
Romantic era. Thus, at a time when it was already
generally clear that archaeological re-
73
search was destroying the find site and it was
necessary to document the situation in some
way so that it could be reconstructed in the
researchers study. In an international comparison,
the English researcher A. H . PittRivers
became famous in this area, who even
realized expensive three-dimensional layered
models of excavated objects carved
from wood. In Bohemia František Xaver
Franc (1838-1910) excelled in similar care,
who in 1878 carefully documented the prehistoric
mounds around the Kozel chateau
in the Plzeň region at a very high level in the
form of two-dimensional plans, profiles and
tables of finds in large formats (but they were
not published, or were much later, see Franc
- Šaldová 1988). Otherwise, even in this period,
written documentation prevailed. In
the case of drawing documentation, the situation
in our countries was generally still
weak, mainly depending on whether the author
of the research was a good draftsman
and surveyor, or whether he had someone
like that at his disposal, which was usually
not the case. Therefore, the basics of drawing
documentation, laid in the 1840s by J. V. Hellich
in the National Museum, were followed
only exceptionally, and in a largely simplified
way. A larger number of illustrations, again
in the form of tables of finds, only appeared
in Památky archeologické from the 1880s,
under the editorship of Josef Smolik (1832-
1915; Sklenár 2017,119-121,146-149).
In Czech environment, Trapp's aquarelles
require another important comparison.
In nearly the same time, the historian,
museologist and archaeologist Bretislav
Jelinek (1843-1926; in 1896-1913 museum
director) started to build, from 1883, a significant
archaeological collection and later
a permanent exhibition in the just founded
Municipal Museum in Prague. Since the
early 1880s he created pictorial accompaniment
of the exhibition part of which were
also reconstruction sketches of archaeological
sections, plans, reconstructions, as well
as finds themselves - so called diagrams, remožné
v badatelově pracovně rekonstruovat.
V mezinárodním srovnání se v této oblasti
stal proslulým anglický badatel A. H .
Pitt-Rivers, který dokonce realizoval nákladné
trojrozměrné vrstvené modely vykopaných
objektů, vyřezávaných ze dřeva.
V Čechách podobnou pečlivostí vynikal
František Xaver Franc (1838-1910), který
v roce 1878 pečlivě formou dvojrozměrných
plánů, profilů a tabulek nálezů ve velkých
formátech, dokumentoval jím vykopané
pravěké mohyly v okolí zámku Kozel na
Plzeňsku na velmi vysoké úrovni (publikovány
však nebyly, respektive byly až mnohem
později, viz Franc - Šaldová 1988). Jinak
i v tomto období převažovala především
dokumentace písemná. V případě dokumentace
kresebné byla situace v našich zemích
obecně stále slabá, především závislá
na tom, zda autor výzkumu byl dobrý kreslíř
a měřič, nebo zda někoho takového měl
k dispozici. Proto byly základy kresebné dokumentace,
položené ve 40. letech 19. století
J. V. Hellichem v Národním muzeu, následovány
jen výjimečně, a když tak vesměs
zjednodušeně. Větší počet ilustrací opět
v podobě tabulek nálezů se v Památkách archeologických
objevuje až od 80. let 19. století
pod redakcí Josefa Smolíka (1832-1915;
Sklenář 2017, 119-121, 146-149).
Trappovy akvarely v českém prostředí ovšem
vyžadují ještě jedno důležité srovnání.
V téměř shodné době počal v nově založeném
Městském muzeu v Praze od roku 1883 budovat
významnou archeologickou sbírku
a posléze expozici historik, múzejník a archeolog
Břetislav Jelínek (1843-1926; v letech
1896-1913 ředitel této instituce). Již od počátku
80. let přímo jako autor vytvářel obrazový
doprovod k expozici, jehož součástí byly
i rekonstrukční nákresy archeologických profilů,
půdorysů, rekonstrukcí a také samotných
nálezů - tzv. diagramy, reprodukované Karlem
74
Sklenářem (2014a, 101-1017). Tematicky tedy
shodné se záměrem Morice Trappa, esteticky
i faktograficky v kvalitnějším provedení. Jednalo
se také o objekty a lokality jím archeologicky
prozkoumané, tedy nikoli dodatečně
a mnohdy volně interpretované jak bylo
v Trappově případě. Jelínkova vyobrazení však
byla menších formátů, určené jako doprovodný
obrazový materiál do vitrín. Trapp ve
svých vyobrazeních neusiloval o věrnou přesnost,
ale jeho cílem byla především názornost,
v tomto případě, byť mylné, představení různých
typů nalézaných pohřbů. Trappovy velkoformátové
akvarely tedy v našem muzejním
prostředí představovaly dobově inovativní popularizační
medium2 3
.
Z uvedeného plyne, že dochované kresby
Morice Trappa představují na počátku 80. let
19. století stále spíše výjimku, a to v dobovém
srovnání na vysoké úrovni. Platí to pro
všechny dochované kresby, ať již ty, které rekonstruovaly
starší nálezy jiných badatelů,
tak samozřejmě ty, které zachycují vlastní
Trappův výzkum v Boroticích. O to více to
platí pro Trappovo rozhodnutí, vytvořit z těchto
podkladů akvarely určené do nové expozice
Františkova musea. Pokud se autorům
podařilo zjistit, podobný soubor v českých
zemích znám není a rovněž z okolních zemí
z této doby se podobný nepodařilo nalézt.
Výjimečnost sedmi reprodukovaných vyobrazení
byla tedy hlavním důvodem obrátit na
ně a na jejich zadavatele Morice Trappa více
pozornosti.
produced by Karel Sklenár (2014a, 101—
1017). Thematically they were identical with
the intent of Moritz Trapp, aesthetically and
factually however of better quality. He dealt
also with features and sites that he excavated
himself, thus not later and sometimes loosely
interpreted as it was the case with Trapp.
Jelineks pictures were of smaller format and
were destined to accompany the exhibits in
the showcases. Trapp didn't strive for the
exactness of his pictures, his aim was first of
all the illustration, in this case the presentation
- even if erroneous - of various types of
discovered burials. In the museum environment,
Trapp's large-format aquarelles represented
thus a period innovative vulgarisation
medium.
It follows from the above that the surviving
drawings of Moric Trapp are still an
exception in the early 1880s, at a high level
in terms of the time. This applies to all preserved
drawings, both those that reconstructed
earlier finds of other researchers
and, of course, those that capture Trapp's
own research in Borotice. This is all the
truer for Trapp's decision to create watercolours
from these background materials
intended for the new exposition of the
Františkovo Museum. As far as the authors
managed to find out, no similar ensemble
is known in the Czech lands, and it was not
possible to find a similar one from the surrounding
countries from this period. The
uniqueness of the seven reproduced depictions
was therefore the main reason to draw
more attention to them and to their commissioner,
Moric Trapp.
Za konzultace k tématu vyobrazení Břetislava lelínka děkujeme Karlu Sklenářovi.
75
Literatura / References
Adámek, J. 1983: Rodopisný význam pozůstalosti Bruna Mořice Trappa uložené v Archivu města Brna. Genealogické
a heraldické informace II, 81-86.
Altman, K. 1993: Krčemné Brno. O hostincích, kavárnách a hotelech, ale také hospodách, výčepech a putykách
v moravské metropoli. Brno: Doplněk.
Bohatý, M . 2015: Stručná historie sběratelství minerálů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
Brandl, V. 1863: Kniha pro každého Moravana. Brno: Matice moravská.
Brodesser, SI. 1999: Moravské muzeum před sto lety. Vlastivědný věstník moravský 51, 380-384.
Brodesser, SI. - Břečka, J. - Mikulka, J. 2002: K poznaní a slávě země... Dějiny moravského zemského muzea.
Brno: Moravské zemské muzeum.
Břečka, J. - Kvapilová, I. 1995: Portréty zakladatelia Moravského zemského muzea. Acta Musei Moraviae,
Sei. soc. LXXX - 1, 243-245.
Burian, V. 1960: Bočkovy zprávy o prehistorických nálezech na Olomouckú. Zprávy Krajského vlastivědného
střediska v Olomouci 81,1-3.
Černý Fr. 1907: Vývoj archeologického bádání na Moravě. Pravěk roč. III, číslo 5 a 6, 151-155.
Červená, R. 2002: Znovuobjevený brněnský fotograf Quido Trapp. Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků
k dějinám a výstavbě Brna, 16/2022, 241-270.
Červená, R. 2006: Rodina Trappů v Brně. V kontextu doby a současníků. Brno: Disertační práce, Masarykova
univerzita.
Červinka, I. L. 1897: Dějiny Moravy a praehistorická archeologie. Kroměříž: knihtiskárna Jindřicha Slo­
váka.
Červinka, I. L. 1902: Morava za pravěku. Vlastivěda Moravská. I. Země a lid. Brno: Musejní spolek.
Červinka, I. L. 1927: Pravěk zemí českých. Úvod do archeologie pravěké, předvěké a historické. Brno: nákladem
Pravěku.
Dudík, B. 1854: Über die alten heidnischen Begräbnissplätze in Mähren. Sitzungsberichte der kaiserlichen
Akademie der Wissenschaften, Philosophisch-historische Classe, 12,467-492.
Dudík, B. 1875: Dějiny Moravy, Díl I. Od nejstarších dob až do r. 906. Praha: B. Tempský.
Dvořáková, H. - Kostrhun, P. - Scheufler, P. (Eds.) 2020: Jindřich Vávra. Sběratel a mecenáš. Brno: Moravské
zemské muzeum.
D'Elvert 1893: Zur Alterthumskunde Mährens und Oesterr. Schlesiens. Notizen-Blatt der historisch- statistischen
Section der k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde,
1892, Nr. 11, 95-114, Nr. 12, 115-124, 1893, Nr. 1, 1-11.
Fišer, Z. 2000: Františkovo muzeum. První rok ve správě Markrabství moravského (1900). Acta Musei Moraviae,
Sei. soc. LXXXV, 3-11.
Franc, F. X. - Šaldová-Štefánová, V. (ed.) 1988: Šťáhlauer ausgrabungen 1890: přehled nalezišť v oblasti Mže,
Radbuzy, Úhlavy a Klabavy 1906. II. Praha: Archeologický ústav ČSAV v Praze.
Fukal, R. 1952: Dějiny Muzejního spolku v Brně 1888-1952. Vlastivědný věstník moravský VIL, 206-230.
Gregorová, R. 2015: Geologicko-paleontologické oddělení. In. Moravské zemské muzeum. S úctou k práci průkopníků,
s díky jejich pokračovatelům, 15-42. Brno: Moravské zemské muzeum.
Gurlitt, W. 1888: Das Urnenfeld von Borstendorf (Mähren). Mitteilungen der anthropologischen Gesellschaft
in Wien XVIII, 201-202.
Halama, V. 1982: Pozůstalost kustoda Františkova muzea Mořice Viléma Trappa v archivu Moravského muzea.
Vlastivědný věstník moravský 34,1982.
Heinrich, A. 1853: Franzensmuseum. Brünn.
Helf, M . 1895: Das Urnenfeld bei Borstendorf in Mähren. Mitteilungen der anthropologischen Gesellschaft in
Wien XXV, 194-205.
76
Helfert, J. 1924: Průvodce po sbírkách Moravského zemského musea v Brné. Brno: Akciová moravská knihtiskárna
v Brně.
Hlava, M . 2021: Jindřich Wankel a vídeňská c. k. Centrální komise pro výzkum a zachování uměleckých a historických
památek. K výročí 200 let od narození otce moravské archeologie. Přehled výzkumů 62/2,
159-175. Brno: Archeologický ústav AV ČR, Brno.
Holemá, M . 2004: Albín Heinrich (1785-1864). Pravěk NŘ 14, 439-440.
Holub, P. - Kolařík, V. - Merta, D. - Peška, M . - Sedláčková, L. - Zapletalová, D. - Zůbek, A. 2009: Brno (okr.
Brno-město). Přehled výzkumů 50, 345-376. Brno: Archeologický ústav AV ČR, Brno.
Hucke, K. 1943: Wie das Mährische Landesmuseum entstand. Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums.
Festschrift zum 125 Jährigen bestehen des Mährischen Landesmuseums, Neue Folge, III. Band, 5-13.
Brünn: Kommissionsverlag Karl Kroh in Leipzig.
Humpolová, A. 2015: Archeologický ústav. In. Moravské zemské muzeum. S úctou k práci průkopníků, s díky
jejich pokračovatelům, 145-168. Brno: Moravské zemské muzeum.
Chlumetzky, P. 1853: Bericht über die Ausgrabungen bei Bellowitz. Schriften der historisch-statistischen Sektion
der k. k. Mährisch-schlesischen Gesellschaft Brünn 5. Brünn. 218-234.
Janák, J. 1983: Moritz Wilhelm Trapp (23.1.1825-27.5.1895). Státní vědecká knihovna v Brně. Jubilejní sborník,
239- 241. Brno: Státní vědecká knihovna.
Janeček, L. 2015: Dějiny archeologického bádání v Olomouci do roku 1883. Archeologické bádání Antonína Bočka.
Bakalářská diplomová práce, Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Jičínský, K. 1858: Otevření mohyly u vsi Kamýka blíž Chudenic. Památky archeologické 3, 45-46.
Jarůšková, Z. - Strof, A. (Eds.) 2014: Pravěk Boskovická. Vlastivěda Boskovická, svazek 3. Boskovice: Muzeum
Boskovická.
Kalábková, P. - Kostrhun, P. - Hlava, M . 2021: Heinrich/Jindřich Wankel - 200 let od narození otce moravské
archeologie. Acta Musei Moraviae, Sei. Soc. CVI: 2, 325-330.
Kirsch, O. 2014: (Po)zapomenutí nositelé paměti. Německé muzejnictví na Moravě. Brno: Paido.
Knies, J. 1892: Předhistorické nálezy bořitovské. Časopis Vlasteneckého muzejního spolku olomouckého IX,
8-16.
Kostrhun, P. v tisku: Archeologická činnost Musejního spolku v Brně v letech 1888 - 1906. Archaeologica Olomucensia,
Tomus xxx/2023. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Kostrhun, P. - Sedláková-Čevelová, D. 2022: Dopisy Morice Viléma Trappa zaslané Karlu Jaroslavu Maškovi.
Acta Musei Moraviae, Sei. Soc. CVII: 2, 323-339.
Kroupa, J. 2015: Obraz města. In: Kroupa, Jiří (ed.): Dějiny Brna 7, 2015, 19-75.
Mahel, R. 2013: Beda Dudík a počátky moravské archeologie. In: Heilandová, L.: Posledních dvě stě let v historii
rajhradského kláštera. Brno, s. 49-67.
Mitáček, J. (Ed.) 2021: Muzeum včera, dnes a zítra. Brno: Moravské zemské muzeum.
Musil, R. 1967: Historie geologicko-paleontologického oddělení Moravského musea. Vlastivědný věstník moravský
XIX, 96-107.
Nedvěd, A. 2010: Fond archeologických konfiškátu. Inventář k fondu. Rkp. Bakalářské práce, Brno: Masarykova
univerzita.
Nekuda, VI. 1969:150 let Moravského musea v Brně. Brno: Moravské museum.
Oliva, M . 2020: 150 let od objevu paleolitu na Moravě - Wankelův článek o pařížské výstavě a počátek vykopávek
v Býčí skále. Acta Musei Moraviae, Sei. soc. CV: 1,143-153.
Palliardi, J. 1895: Mořic Trapp. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci XII, 123.
Palliardi, J. 1899: Nálezy z doby bronzů u Borotic na Znojemsku. Časopis Vlasteneckého spolku musejního
v Olomouci XVI, 33-39.
Pernes, J. 1992: Počátky existence Moravského zemského muzea v Brně. Acta Musei Moraviae, Sei. soc.
LXXVII, 3-17.
77
Peška, J. 2009: Mladší a pozdní eneolit, starší a střední doba bronzová. In: Schulz, J. a kol.: Dějiny Olomouce 1,
41-56. Olomouc: Univerzita Palackého.
Peška, J. 2013: Morava na konci eneolitu. Olomouc: Akademické nakladatelství CERM.
Podhorský, VI. 1993 (Ed.): Pravěké dějiny Moravy. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost.
Podhorský, VI. 1995: Vzpomínka na Moritze Wilhelma Trappa. Pravěk NŘ 5, 284.
Podhorský, VI. 2005: Zapomínaný Moritz/Mauritius Wilhelm Trapp. Pravěk NŘ 15, 467-468.
Podhorský, V. - Kovárník, J. 2012: Jaroslav Palliardi (20. 2. 1861-12. 3. 1922) Pokrokový kulturní činitel jihozápadní
moravy a věhlasný archeolog evropského jména (studie k dějinám archeologie). Brno: Masarykova
Univerzita.
Poliak, M . 2013: Počátky archeologické památkové péče v habsburské monarchii. Archeologické rozhledy
LXV/1, 133-162.
Poulík, J. 1949: Záhadná mohyla Žuráň. Archeologické rozhledy 1,10-15.
Poulík, J. 1995: Žuráň in der Geschichte Mitteleuropas. Slovenská archeológia 43, 27-109.
Procházka, R. 2013: Zásobování vodou a hospodaření s odpady. In: lan, L. (red.): Dějiny Brna 2, 2013,
376-390. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna.
Rzehak, A. 1879: Neu entdecke prähistorische Begräbnissstätten bei Mönitz in Mähren. Mittheilungen der
anthropologischen Gesellschaft in Wien IX, 202-214, taf. I—II, Wien.
Rzehak, A. 1897a: Keramische Studien in der Sammlung des Franzens Museums. Museum Francisceum Annales,
1896, 98-125.
Rzehak, A. 1897b: Massenfunde alterthümlicher Gefäße im Weichbilde der Stadt Brünn. Zeitschrift des Vereinesfür
die Geschichte Mährens und Schlesiens. Brünn 1/3, 23-40.
Rzehak, A. 1898: Die prähistorische Sammlung des Franzens-Museums. Museum Francisceum Annales, 53-90.
Schirmeisen, K. 1925: Anton Rzehak t. Sudeta 1, č. 1-4, 147-152.
Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha: Libri.
Sklenář, K. 2011: Vývoj péče o archeologické památky v českých zemích do roku 1989.1.—II. Sborník Národního
muzea v Praze, řada A-Historie, 65,2011, č. 1-2 a 3-4,1-106.
Sklenář, K. 2012: Václav Krolmus: život a dílo archeologa - romantika. Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum;
Mladá Boleslav: Muzeum Mladoboleslavska.
Sklenář, K. 2013: O rodu a rodině archeologa laroslava Palliardiho. Studia archaeologica Brunensia 18/2,79-83.
Sklenář, K. 2014a: Břetislav lelínek - „poslední romantik" české archeologie. Archaeologica Pragensia 22,9-166.
Sklenář, K. 2014b: Pravěká a raně středověká archeologie v dějinách Národního muzea. Fontes Archaeologici
Pragenses, vol. 40. Praha: Národní muzeum.
Sklenář, K. 2017: Archeologie v Čechách v období analytického pozitivismu (1868-1892). Od Vocelova
„Pravěku" po střetnutí muzejní a univerzitní školy. Fontes Archaeologici Pragenses, vol. 44. Praha:
Národní muzeum.
Sklenář, K. 2020: Archeologie v Čechách v období romantismu (1802-1868). Od posefa Dobrovského po lana
Erazima Vocela. Fontes Archaeologici Pragenses, vol. 47. Praha: Národní muzeum.
Sklenář, K. (ed.) 2021: Kronika nálezů v rakouské monarchii 1840-1866. Zprávy České archeologické společnosti,
Supplement 120, Praha.
Skutil, J. 1931: Pravěk Boskovska. Vlastivěda Boskovska VIL Boskovice.
Skutil, J. 1937: JosefHladík (1845-1910) ajeho starožitnická činnost. Brno: nákl. M . Hladíkové.
Stuchlík, S. 2006: Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové. Brno: Archeologický ústav AV ČR Brno.
Stuchlík, S. 2020a: Přehled bádání o mohylové kultuře na Moravě v 19. a 20. století. Acta Musei Moraviae,
Sei. Soc. CV: 2, 181-230.
Stuchlík, S. 2020b: Počátky výzkumu starší doby bronzové v českých zemích. In: Neumann, M . - MellnerováŠuteková,
J. (Eds.), Dejiny Archeologie. Archeológia v Československu v rokoch 1918-1948, 592-617. Bratislava:
Univerzita Komenského v Bratislave.
78
Suchomel, F. - Suchomelová, M . 2006: Námořní deník Erwina Dubského. Sbírka albuminových fotografií ze
70. let 19. století z Japonska. Brno: Národní památkový ústav.
Šebánek, J. 1936: Moderní padělky v moravském diplomatáři Bočkově do r. 1306. Časopis Matice moravské 60,
27-84, 455-499.
Spět, J. 2004: Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita.
Šujan, Fr. 1928: Musejní spolek v Brné 1888-1928. Brno: Musejní spolek.
Trapp, M . 1856: Archäologische Reisesskizzen aus Mähren. Von der mährisch-böhmischen Gebirgsgrenze. Notizen-Blatt
der historisch - statistischen Section der k.k. mährisch-schlesischen Gesellschaft 11,81-84.
Trapp, M . 1864: Eine heidnische Gräberstätte am Fuße des Spielberges. Brünner Zeitung. 24.12.1864, Abendblatt
(večerní vydání), č. 593, s. 2.
Trapp, M . 1876: Eine heidnische Gräberstätte im Innern der Stadt Brünn, Brünner Morgenpost (příloha Brünner
Zeitung), 16. 5. 1876, Č. 112, s.l.
Trapp, M . 1878a: Med. dr. Heinrich Wankel. Eine biographische und literar.-historische Skizze. Selbstverlag,
Brünn (přetisk z Notizen-Blatt der hist.-stat. Section der k. k. mähr.-schles. Ges. zur Beförderung des
Ackerbaues, Natur- und Landeskunde 1878, Nr. 5).
Trapp, M . 1878b: Eine heidnische Grabstätte im Innern der Stadt Brünn. Mitteilungen der k. k. Central-Commission
zur Erforschung und Erhaltung der kunst- und historischen Denkmale. Neue Folge. Wien, XLV-
XLVII.
Trapp, M . 1882a: Das Frazens Museum in Brünn. Brünn: R. M . Rohrer.
Trapp, M . 1882b: Františkovo museum v Brně. Brno: R. M . Rohrer.
Trapp, M . 1890: Führer durch das Franzens - Museum in Brünn. Brünn: R. M . Rohrer.
Trapp, M . 1891: Průvodce Františkovým museem v Brně. Brno: R. M . Rohrer.
Unger, J. - Kos, P. 2001: Brno (okr. Brno - město), Husova ulice č. 14, Přehled výzkumů 42 (2000), 199-200.
Brno: Archeologický ústav AV ČR, Brno.
Vaňáček, M . 1967: Česká Morava a Františkovo muzeum v Brně v rámci Hospodářské společnosti. Vlastivědný
věstník moravský XIX, 201-216.
Vignatiová, J. 1975: Přehled vývoje archeologického bádání na Moravě do začátku XX. Století. Zprávy čs. společnosti
archeologické XVII/'3, 93-125.
Vičar, O. 1966: Místopis Brna v polovici 14. století. Předměstí. Brno v minulosti a dnes 8,226-273. Brno.
Vocel, J. E. 1845: Grundzüge der böhmischen Alterthumskunde. Prag, Kronberger & Ržiwnatz: Archeologický
sbor Vlasteneckého muzea v Čechách.
Wankel, H. (J.) 1868: Der Mensch der postpliocänen Periode und die Pariser Ausstellung. Lotos XVIII, 18-23,
37-46.
79
Príloha
V Archivu Moravského zemského muzea (fond A I Muzejní pozůstalost M . V. Trappa,
kart 263) je celkem na čtrnácti volných listech uchován rukopis Morice Trappa psaný
v kurentu, pojednávající o jeho archeologickém výzkumu v Boroticích. Rukopis nebyl
dosud přeložen a jedná se o nejpodrobnější informace o průběhu Trappových výkopů
v roce 1858, z nichž některé nebyly v publikovaných zprávách využity. Zkrácený český
překlad tohoto materiálu zde publikujeme jako doplněk k předešlému textu. Text
bychom dnešními slovy mohli označit za oficiální zprávu ze služební cesty, kterou
Moric Trapp předkládal k vyúčtování moravskému stavovskému Zemskému výboru.
Odkazy na vyobrazení, mapku a nákresy v rukopise jsou v přepisu ponechány. V Archivu
M Z M však součástí rukopisu tyto materiály dochovány nejsou. Za přepis a překlad děkujeme
Denise Sedlák Čevelové.
Pohanské hroby u Borotic, znojemský kraj na Moravě, objeveno v létě 1858
Mořicem Trappem
Během mé archeologické výzkumné cesty do Lechovic, uskutečněné na základě rozhodnutí
ctihodného moravského stavovského Zemského výboru, jsem se dostal rovněž do Borotic.
Díky přátelskosti lechovického pana hospodářského direktora Aloise Steikera jsem pro
můj výzkum získal podporu a byl upozorněn i na mnohé přírodní krásy, když jsme vystoupali
na kopec u Borotic u panského statku, užívaného jako huť, který dominuje celé
krajině a skýtá překrásný výhled, který panoramaticky dosahuje až k Pálavě. Tato hora je
výběžkem řetězce vyvýšeniu, které v raných dobách vytvářely přirozenou přehradu významné
řeky či krajinu, která v současnosti ukrývá velkolepá údolí, jež se táhnou až
k Mikulovu.
Na tomto kopci leží 17 zemních vyvýšeniu menších rozměrů, a to v téměř pravidelném
tvaru tak, že nejvyšší kopecje centrálním bodem v trojitém kruhu. Na celém prostoru mi
byly hned nápadné vyvýšeniny, ve kterých jsem s jistotou rozpoznal pohanské pohřebiště.
Poté co jsem shledal dva mělké hroby, nechal jsem se svolením pana ředitele Steikera
rozkrýt nejbližší malý kopec. Po několika hodinách jsem dosáhl následujícího výsledku.
Kopec, který měl průměr 5 stop 2 palce, byl se vší opatrností obnažen ve tvaru pravoúhlého
výřezu kružnice. Byla zde slepená černozem, která byla natolik tuhá, že ji šlo jen
stěží uvolnit a vyházet. V hloubce 2' od značky kopce ležela lidská lebka a kosti, rozpadající
se vlivem působení deště. Úžasným způsobem byl ještě v dutině lebeční zaschlý celý mozek
smíšený s prachem, takže zaschl do formy dřevěné houby. Vedle trčely zcela tenoučké bílé
nožičky, které patrně náležely žábě, které zde při rozkladu (nebožtíků) hledala potravu
a zašla také. V malé vzdálenosti odsud se nacházel vcelku poškozený bronzový artefakt
prstencového tvaru s kloboučkem, zcela pokrytý patinou, který mohl sloužit jako náušnice
nebo ozdoba oděvu, a má průměr 1 Vi palce. O něco hlouběji, tedy ve středu kopce ležel
celý kostlivec s hlavou na západ a pod ním, o stupeň níže druhý, s hlavou na východ.
80 i
Titulní list rukopisu Morice Trappa popisující průběh jeho archeologického výzkumu u Borotic v roce 1858. MZM
fond AI, Muzejní pozůstalost M. V. Trappa, inv. č. 4, kart. 2E3.
Title page of a manuscript by Moric Trapp describing the course of his archaeological research near Borotice in 1858.
MZM fonds A l , Museum legacy of M. V. Trapp, inv. Nr. 4, cart. Z53.
81
U paže prvního hrot železného házecího kopí, dlouhého 8 *A palců a širokého lpalec, infikované
rzí. Oba skelety mely pokrčené nohy. Kostlivci jsou ješté zachovalí, celt jsou
zhnedli, vykazují silnou stavbu téla a páteře jsou neobvykle dlouhé. Oční jamky jsou hluboce
položené, výrazné jsou i lícní kosti, zcela zachovalý skus se zuby. Na spodních čelistech
jsou dobře rozmístěny, jsou velké a na korunkách obroušené. Obě části dutiny lebeční
jsou natolik pevné, že je nelze oddělit a mozkovna je neobvykle dlouhá. Většina kostí
těchto kostlivců je vcelku dobře zachována, přičemž bederní kosti poukazují na spíše
mužská individua.
Při dalším kopání jsem nalezl další, s prvním srovnatelný kus bronzové spony a kousek
dále kus vrhacího kopí, rovněž srovnatelný s prvním. Některé střepy uren byly natolik
rozpadlé, že nešlo vytvořit kresbu.
Poté, co jsem získal jistotu, že se zde nachází významné pohanské pohřebiště, mi již
chyběl čas, abych dále ve výzkumu pokračoval a rovněž mi chybělo svolení vážené majitelky
pozemku, její Excelence paní baronky von Kubek, abych směl její pozemek prohledávat.
Průzkum se týká i povrchu všech mohyl. Proto jsem svůj průzkum uzavřel a začal se věnovat
kreslení situačního plánu a opatřil jsem každou vyvýšeninu dřevěným trámem,
aby se napříště prováděný průzkum nezdržoval. Od ctěného hospodářského ředitele jsem
získal ujištění, že se s těmito vyvýšeninami nic nestane a že přátelsky nad celou věcí převezme
dozor.
Geometrické rozměry (viz situační plán) začínají od středové mohyly hrobů. Tumulus
nejblíže centrální mohyle NI má průměr 8 Vi °, ostatní mají povětšinou 5 Vi °.
Jejich vzdálenost od centrální mohyly je následující.
Od I. k II. Je to šíře 2 sáhy. (Další rozpis viz text originálu.)
Fig.IL počátky výzkumu. Při další prohlídce teritoria jsem se dostal z centrálního kopce
120 sáhů západně k panskému hliníku (zbytky borotické cihelny) na parcele 2369 o rozměrech
3J 359 quadrat K (viz situační mapa), která byla využívána jako pole a při orbě
se po obnažení jílového podkladu započaly nacházet ve vrstvách formované krusty. Díky
jejich barvě, tedy žlutému jílu míšenému s šedí jsem ihned rozpoznal účel místa - tedy
pohřebiště. Obě mají výšku 5'6"a shora jsou 18" široké, nachází se uvnitř kopce o šířce
5 stop a výšce 2'9", který je pod zemí. Jsou vyplněny dobrou černozemí, lze se domnívat
o přídavku popela a uhlí. V ní jsou zbytky zdiva. Nad jednou z těchto zvoncovitých jam
je popel s lidskými/koňskými kostmi. Ve druhé jsme nalezli pár nebožtíků v poloze od
severu k jihu, se skrčenýma nohama a to tak, že kde byla hlava jednoho, byli končetiny
druhého. Nalezena zde byla rovněž drobná urna a malý hrníček s ouškem, vše z dobře vypáleného
grafitu. Urna má nízký, baňatý tvar, sestávající z devíti vzestupných pásů, mezi
kterými se táhnou provazcovité pruhy. Kolem hrdla se vine přesný ornament. Její výška je
3Vi ", průměr jejího středu je 4"a horní 3''. Tloušťka materiálu činí Vé'' (viz tabulka
éfig.b).
Jelikož chyběl čas nutný k provedení průzkumu tohoto pozoruhodného nálezu, odsunul
jsem své práce na pozdější dobu a nechal si vyprávět od panského cihláře to, co bylo pro
mé záznamy k podstatnému užitku. Jeho výpověď spočívala v tom, že již dříve takové
hroby nalezl při získávání jílu a to kostlivce ve výše uvedené poloze, množství hrníčků,
uren a malé bronzové hůlky, které dělníci v domnění, že by se mohlo jednat o zlato,
82 I
prodali jednomu Židovi, který jim však nedal nic, snadjen krejcar. Posledním nalezeným
předmětem měli být jakési olověné kleštičky, které rovněž skončili v rukou dělníků. Cihlář
mi načrtl jejich tvar (Viz tabAfig. C) jak jen dokázal, domnívám se však, že šlo o již používaný
nástroj. Nalezené urny, misky a hrníčky prý byly naplněny kompaktní hmotou,
některé popelem. Některé nádoby si dělníci vzali domů a jejich děti je časem rozbily. Krom
toho našli i podstatné množství koňských kostí, což podporuje domněnku, že se na konci
vesnice nacházela jatka, která přispěla k obnažení nálezů (vyvýšenine se proto říká Jateční
vrch). Nejstarší pamětníci z vesnice Borotice mi vyprávěli, že jim o jatkách na konci
vesnice nic není známo a ani oni od svých předchůdců nikdy nic takového neslyšeli. Je nesmírná
škoda, že o tomto rozlehlém pohanském pohřebišti, kde se mohlo najít mnohé
k historii Moravy, nebylo informováno dříve, protože si cihláři mysleli, že se jedná snad
o hroby z válečných let minulého století, které nemají žádnou hodnotu, a proto je ani
v dalších letech neohlásili. Celá rozloha jílového vrchu v panství: cihlář na má přes 3 jitra,
z toho 1 jitro je zpracováno a nacházela se zde množství hrobů těsně u sebe. Zde vcelku
nízko lze najít lidské lebky, střepy uren a koňské kosti tak, jak je dělníci z jílu vyhodili.
Lebky jsou zářivě bílé a dutina mozková neobyčejně tenká.
S největší ochotou mi pan hospodářský ředitel Alois Steiker přislíbil, že veškeré vyhrabané
objekty nechá sesbírat, jelikož cihelna bude opět v provozu až zjara. Nejpokorněji
tedy žádám nejvyšší zemský výbor, aby tento nález zařadil ke svým nejvyšším zájmům.
Závěrem podotýkám, že doposud nelze vyhotovit pojednání o národu, který si tento
kopec zvolil za místo svého odpočinku, protože je k plnému odkrytí tohoto celku zapotřebí
povolení. Lze se domnívat, že: Situace hory u Meierhofu, jeho pozice dominující v krajině,
poukazuje na svébytné rituály pohanských nomádských národů, které si obdobné body
s obětišti vybírali a zvláštní uložení mrtvých, které na území Čech ani Moravy nebylo doposud
zaznamenáno - to vše vede k domněnce, že zde snad mohl bojovatjistý předkeltský
slovanský pranárod?!
Nynější oblast obce Borotice včetně kolonie Filipovice má od východu k západu délku
1404 sáhů a od severu k jihu šířku 3500 sáhů. Ohraničena je severně od obce obcemi
Oleksovice a Schakonitz, východně obcí Rastinec, české Křídlovice a Petrovice, jižně obcí
Noskovice a západně obcemi Hodonice a Lechovice. Zda jméno Borotiz pochází z pohanského
bose, borowit, či od slovanského borše, přenechávám některému zfilologů. Věrohodný
původ názvu může vycházet i z BOR-BOŘI. Dle listin jsou Borotice poprvé uváděny roku
1225 a roku 1356 zde měl mít sídlo rod pánů z Borotic.
Zámek Lysice v listopadu 1858
Mořic Trapp
Veřejné listy, ve kterých byla o nálezu uvedena zmínka:
Brúnner Zeitung, ?.září 1858, č. 213
Brúnner Neuigkeiten, 19. září 1858
Prager Zeitung, 19. září 1858, č. 222
Wiener Fremdenblatt, 20. září
Augsburger Allgemeine Zeitung, 24. září 1859, č. 267
I 83
Illustrierte Leipziger Zeitung, 2. říjen 1858, č. 796
Anzeigefür Kunde der Deutschen Vorzeit in Nürnberg, říjen 1858, č. 10
Znaimer Wochenblatt 1858, č. 36,37 a 45.
Další zprávy obsáhlejšího rázu uvedeny v:
Brünner Zeitung, 9. listopad 1858, c.256
Wiener Fremdenblatt, 2. listopad 1858, c. 259
Wiener Zeitung, c. 245
s. 9
Slovutný moravský stavovský Zemský výbore!
V souvislosti s rozhodnutím a schválením výnosu váženého Zemského výboru z 19. 6.
1858 č. 2195 a 28. 7. 1858 c.2596 jsem poslušné vyhotovil zprávu o zadaném průzkumu
podzemních stanovišť u hrobů Lechwitz, znojemský kraj na Moravé a rovnéž podávám
likvidaci výloh z tohoto průzkumu.
Současné podávám ctenému Zemskému výboru i poslušné vyhotovenou zprávu o objevu
pohanských hrobů u Borotiz, znojemský kraj a předkládám podnet k jeho dalšímu prů­
zkumu.
S nejvyšší úctou se znamená
Níže podepsaný služebník
M. Trapp
Lysice, 28. listopad 1858
s.lO,s. 11
Položkový rozpis cestovních nákladů Mořice Trappa za cestu a pobyt v Boroticích v září
1858, které byly podniknuty z výnosu Zemského výboru ze dne 28. července 1858, c. 2596.
Dokument obsahuje rozpis a ceny cest béhem pobytu v Lechovicích a Boroticích ve dnech
8.-11. 9. 1858.
s. 12
Úvodní list: Zpráva o pohanských hrobech u Borotic, znojemský kraj na Moravé, objeveno
v lété 1838 Mořicem Trappern.
84
Pravek očima
vědců a umělců
Prehistory Through the Eyes
of Scientists and Artists
Texty: Petr Kostrhun, Petr Vachůt, Barbora Půtová,
Václav Soukup, Oldřich Neužil
Foto: Archiv Města Brna, Moravské zemské muzeum,
František Brabač, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě,
Ondřej Krchňák, Marek Smejkal a jednotliví autoři
Ilustrace: Libor Balák, Pavel Dvorský, Petr Modlitba
Překlady: Sean Mark-Miller, Vít Prosek, Barbora Půtová
Grafická úprava a sazba: Silvie Straková
Návrh obálky: Milan Mačinec
Vydavatel: Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno
Tisk: Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno
Brno 2022
ISBN 978-80-7028-573-2