J 2022

Lidová kultura Haliče v dílech českých národopisců a publicistů 19. století. Příspěvek k česko-ukrajinským kulturním kontaktům

VÁLKA, Miroslav

Basic information

Original name

Lidová kultura Haliče v dílech českých národopisců a publicistů 19. století. Příspěvek k česko-ukrajinským kulturním kontaktům

Name (in English)

Folk Culture of Galicia in the Works of Czech Ethnographers and Publicists of the 19th Centrury. A Contribution to Czech-Ukrainian Cultural Contacts

Authors

VÁLKA, Miroslav (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution)

Edition

Narodopisny vestnik, Czechia, Czech Ethnological Society, 2022, 1211-8117

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Článek v odborném periodiku

Field of Study

50404 Antropology, ethnology

Country of publisher

Czech Republic

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

References:

RIV identification code

RIV/00216224:14210/22:00128934

Organization unit

Faculty of Arts

Keywords (in Czech)

Lidová kultura; Halič; 19. století; etnologie; česko-ukrajinské kontakty

Keywords in English

Folk culture; Galicia; 19th century; ethnology; CzechUkrainian relations

Tags

Reviewed
Změněno: 30/3/2023 10:14, Mgr. et Mgr. Eva Chovancová

Abstract

ORIG EN

V originále

Po prvním dělení Polska 1772 se stává součástí rakouské monarchie další korunní země Halič (něm. Galizien, pol. Galicja, ukr. Halyčyna), která zahrnovala dnešní jihopolská a západoukrajinská teritoria na sever od Karpat v povodí horní Visly až po horní Dněstr a Prut. Kromě etnického složení obyvatelstva (Poláci, Ukrajinci, Židé, Němci, Arméni ad.) další diference vykazovala v Haliči náboženská situace. Uvedené etnické a věroučné rozdíly spolu s přírodními podmínkami se odrazily v kulturní sféře, která pestrostí svých projevů zaujala první sběratele lidových tradic z řad domácích autorů i cizích badatelů. Mezi nimi lze jako prvního uvést Balthasara Hacqueta (1739–1815). Z jiných ideových premis vycházel zájem obrozenecky orientovaných badatelů, kteří v tradiční lidové kultuře spatřovali kořeny národní svébytnosti. Představitelem slovanského národopisu se stal Pavel J. Šafařík (1795–1861), který ve spolupráci v ukrajinskými (maloruskými) vědci Ivanem D. Vahylevyčem a Jakovem Holovackým přinesli poznatky o ukrajinské (rusínské) kultuře ve východní Haliči. Mezi významné české znalce Haliče náležel Karel František Vladislav Zap (1812–1871), jenž jako státní úředník žil ve Lvově na přelomu 30. a 40. let 19. století. Dílo charakterizuje snaha o kritické, ale nestranné stanovisko k etnickým a hospodářským problémům země. Uvolnění společenského života v Rakousku po pádu Bachova absolutismu vedlo k rozvoji publicistiky. Pro oblast Haliče má zásadní význam národopisné dílo Františka Řehoře (1857–1899), který zde prožil několik let. Své příspěvky převážně popularizačního charakteru otiskoval v pražských společenských i odborných časopisech. Jeho devízou bylo shromáždění pramenného materiálu terénním výzkumem a sběratelská práce. Poslední významná kapitola kontaktů mezi Ukrajinci z Haliče a českými zeměmi spadá do 90. let 19. století a je spojena s velkými výstavami, které proběhly v Praze a ve Lvově. Ovšem politická situace Rakouska-Uherska způsobila, že jejich recepce byla diametrálně odlišná. První světová válka, rozpad Rakouska-Uherska a vznik nástupnických států ukončily proud národopisné publicistiky o Haliči určené českému čtenáři, ovšem česko-ukrajinské kontakty pokračovaly už na jiné bázi.

In English

After the First Partition of Poland, another crown land  Galicia (German: Galizien, Polish: Galicja, Ukrainian: Halychyna) was incorporated into the Austrian Empire; it covered current south-Polish and western-Ukrainian territories north of the Carpathians in the basin of the Vistula to Upper Dniester and Prut. Galicia featured not only a variety of ethnic groups living in it (Polish, Ukrainians, Jews, Germans, Armenians, etc.), but also a diversity in religions. The above-mentioned ethnic and religious differences were reflected in the cultural sphere whose richness of expressions drew attention of the first collectors of folk traditions among domestic authors and foreign researchers, whereby Balthasar Hacquet (1739–1815) can be mentioned as the first of them. The interest of researchers whose attention was directed rather to the National Revival and who saw in the folk culture the roots of national self-identity was based on different ideological premises. It was Pavel Josef Šafařík (17951861) who became the representative of Slavic ethnography and who  in cooperation with the Ukrainian (Malorossian) scholars Ivan D. Vahylevych and Jakov Holovacki  offered knowledge about Ukrainian (Ruthenian) culture in eastern Galicia. Karel František Vladislav Zap (1812–1871) was among significant Czech experts in Galicia; as a public servant he lived in Lviv at the turn of the 1830s and 1840s. His work features an effort for a critical but unbiased attitude to ethnical and economic problems of the country. The freer social life in Austria after the fall of Bach’s absolutism lead to the development of journalism. The ethnographic work of František Řehoř (18571899), who spent several year in the region, is of essential importance for Galicia. He published his essays, mostly of a popularizing nature, in Prague social and professional journals. His strengths included gathering of source material through field research, and collecting activities. The last important chapter of contacts between Ukrainians from Galicia and the Czech lands dates back to the 1890s; it is connected with large exhibitions held in Prague and Lviv. However, the political situation in the Austro-Hungarian Empire caused their reception to be diametrically opposed. World War I, the dissolution of Austria-Hungary and the formation of the successor states ended the flow of ethnographic journalism on Galicia for the Czech reader; the Czech-Ukrainian contacts continued, however, on a different basis.