Změní-li se společenská situace, změní se i jazyk. Zatímco obrozenci snící o slovenském bratrství obohacují uměleckou a vědeckou literaturu početnými rusismy, polistopadová čeština aktivně vytlačuje soudružské přejímky a komunistické reálie do sféry vědomě karikujících až pejorativních označení. A právě z této periferie slovní zásoby se stává zdroj narážek a urážek, se kterými se setkáváme ve slovníku české politiky i třicet let po pádu režimu. Příspěvek je věnovaný analýze frekvence a způsobům užití vybraných společensko-politických rusismů a zakládá se na datech získaných z Českého národního korpusu.