V originále
Východiska: Radiologické onkologické intervenční výkony patří mezi důležité metody terapie hepatocelulárního karcinomu. V časných stadiích lze vedle chirurgických postupů využít termální ablační metody. Při středně pokročilém onemocnění hrají významnou roli metody založené na transarteriálním přístupu, zejména transarteriální chemoembolizace. Úspěšnost intervenčních zákroků závisí nejen na biologické povaze a velikosti nádoru, na technickém provedení a reakci organizmu na léčbu, ale také na molekulárních změnách spojených s těmito procedurami. Kromě klasických prediktivních a prognostických faktorů, mezi které se řadí věk, komorbidity pacienta, Child-Pugh skóre, vlastnosti tumoru, přítomnost velkých cév v okolí a trombóza portální žíly, se ve studiích stále častěji zmiňují prognostické a prediktivní faktory molekulární a také sérové biomarkery. Rutinně užívaným prognostickým biomarkerem je v současnosti pouze a-fetoprotein. Přesto se objevují studie poukazující na nové sérové biomarkery, které mají potenciál v budoucnu pomoci ke stanovení prognózy onemocnění a predikci úspěšnosti terapie klasickým markerům a zobrazovacím metodám. Mezi tyto biomarkery se nejčastěji řadí g-glutamyltranspeptidáza, des- g-karboxyprotrombin, některé typy mikroRNA, zánětlivé a hypoxické látky, jejichž sérové hladiny jsou ovlivněny samotnými intervenčními výkony. Hodnocení těchto molekul by mohlo vést k optimalizaci lékařské intervence (volby metody terapie, načasování léčby) nebo změně managementu sledování pacientů po intervenčních výkonech. Ačkoli několik biomarkerů ukázalo slibné výsledky, většina sérových biomarkerů stále vyžaduje ověření ve velkých studiích fáze III. Cíl: Cílem této práce je podat ucelený přehled klasických a molekulárních biomarkerů, které by potenciálně mohly pomoci v prognostické stratifikaci pacienta a umožnit tak lépe predikovat úspěšnost a efekt radiologických intervenčních metod.
Anglicky
Background: Hepatocellular carcinoma is the most common malignant liver tumor in adults and thermal ablation and transarterial embolization are important methods of therapy. Thermal ablation can be used in early stages. Methods based on the transarterial approach, especially transarterial chemoembolization, play an important role in intermediate stage diseases. The success of procedures depends not only on the bio logical nature and the size of the tumor, on the technical design of the procedure and on the patient‘s response to treatment, but also on the molecular changes associated with these procedures. In addition to classic predictive and prognostic factors including age, patient comorbidities, Child-Pugh score, tumor characteristics, presence of large surrounding vessels, and portal vein thrombosis, molecular prognostic and predictive factors (serum bio markers) are often mentioned in studies. Currently, only a-fetoprotein is routinely used as a prognostic bio marker; however, there are studies referring to new serum bio markers that can potentially help to classical markers and imaging methods to determine the cancer prognosis and predict the success of therapy. These bio markers most often include g-glutamyltranspeptidase, des- g-carboxyprothrombin, some types of microRNAs, inflammatory and hypoxic substances, whose serum levels are changed by the intervention therapies. Evaluation of these molecules could lead to the optimization of the medical intervention (choice of therapy method, timing of treatment) or change the management of patient follow-up after interventions. Although several bio markers have shown promising results, most serum bio markers still require validation in phase III studies. Purpose: The aim of this work is to present a comprehensive overview of classical and molecular bio markers that could potentially help in the prognostic stratification of patients and better predict the success and effect of radiological intervention methods.