V originále
Poznatky posledních desetiletí kontinuálně poukazují, nakolik je potřebné studovat jednotlivé umělecké artefakty nejen v souvislostech jejich stylového zařazení, významu či autorství, ale rovněž v kontextu sociálních interakcí a manipulací, navázaných na historickou stopu individuálních předmětů hmotné kultury. Objednavatelé, donátoři, sběratelé či majitelé, případně další institucionální život, jenž zkoumané a spravované předměty podstupují, tvoří významnou, přesto v našem prostředí opakovaně upozaďovanou vrstvu historické paměti. Dějiny uměleckého sběratelství a provenienční výzkum takto mohou být – napříč metodologickými přístupy i historickými periodami – nejen účinným interpretačním klíčem k uchopení komplexních historických fenoménů, otázek dobového vkusu či na kritickém diskursu postavených muzejních expozic. Mohou však být i platformou, v jejímž rámci se aktivně protnou cesty akademických pracovišť, muzeí umění a památkových ústavů, či uměleckého trhu. Takto vedený dialog pak může být i branou k jeho intenzifikaci v rovině trans-disciplinární a především mezinárodní.
Anglicky
Findings from the past decades evidence the importance of studying artistic artefacts not only in terms of their style characteristics, meaning or authorship, but also in the context of social interactions and manipulations linked to the historical traces left by the individual “objects of material culture”. Patrons, donors, collectors, together with further institutional life that researched objects undergo create an important layer of historical memory arguably still underestimated in our historiography. Therefore, this panel suggests that history of art collecting, and provenance research performed in dialogue offers an effective interpretation tool to examine complex historical phenomena across the methodological approaches and/or historical periods. Such historical phenomena range from questions of period taste to museum expositions built on critical discourse. The proposed way forward could ideally provide a platform where the paths of academic institutions, art museums, heritage institutes and art markets cross in an active way. Hence, the dialogue represents a pathway to its intensification on transdisciplinary and transnational level.