V originále
The study summarizes findings by Michaela Hashemi (Horáková) on homiletic texts of the early modern age, specifically the 17th century and the first half of the 18th century, with respect to the research context of the Czech environment. The article emphasizes the use of modern methods provided by literary theory which lead to relevant results. In the first part, the author presents a description of the history and the present of domestic homiletic research; the second part defines the key terms — Baroque homiletic texts and the exemplum (conceived as a homiletic intertext). The third part concentrates on other individual research tasks and issues relating to them, first in research of homiletic text production in a single historically conceived area (specifically texts with the Cyril and Methodius theme) and then territories of several different areas of the given period (from the end of the 17thto mid-18th century) in cultural contact (the Nepomucene theme). The following sections discuss the so-called topos of the dimension of Baroque mysticism (across Baroque literature genres, in texts of both higher and lower styles). The conclusion summarizes the finding that the study of homiletic texts employs classic methods (historical and philological) alongside modern ones, primarily the concept of everyday life and intertextuality.h
Česky
Studie shrnuje zjištění Michaely Hashemi (Horákové) na homiletických textech raného moderního věku, konkrétně 17. století a první poloviny 18. století vzhledem k výzkumnému kontextu českého prostředí. V článku se zdůrazňuje použití moderních metod poskytovaných literární teorií, které vedou k relevantním výsledkům. V první části autorka představuje popis historie a přítomnosti domácího homiletického výzkumu, Druhá část definuje klíčové pojmy, a to barokní homiletické texty na příkladech (koncipovaných jako homiletický intertext).Třetí část se zaměřuje na další individuální výzkumné úkoly a problémy, které se jich týkají, nejprve ve výzkumu produkce homiletického textu v jednom historicky vymezeném teritoriu (konkrétně texty s tématem Cyrila a Metoděje) a poté v rámci jednoho území na několika různých oblastech zkoumání homiletických textů (od konce 17. do poloviny 18. století) v kulturním kontaktu (nepomucenské téma). Následující pasáže jsou diskusními, a to o vzhledem k termínu tzv. toposu barokní mystiky (napříč žánry barokní literatury v textech vyšších i nižších stylů). V závěru se shrnuje zjištění, že studium homiletických textů využívá klasické metody (historické a filologické) spolu s moderními, především koncept každodenního života a intertextuality.