V originále
Když někdo nesvede sám hrát divadlo, tak vystuduje divadelní vědu, přizdobí se vědeckými tituly a píše o divadle pomstychtivé články. Podobně je tomu s hudbou a hudební vědou. Nebo s výtvarným uměním a studiemi kunsthistorickými. Autor této knihy to aktivně zkoušel ve všech možných oborech kumštu, včetně baletu, avšak nikde neuspěl. Z trucu se tedy stal docentem přes literaturu a smolí dehonestující recenze o dílech velikánů soudobé české prózy. Snad jen Jaromír Slomek může být ještě o stupínek potměšilejší. Jestli i přes tohle úvodní varování chcete riskovat atentát na svůj zdravý selský rozum, čeká vás úvodní Čtení o umění krásně číst. Následně pak třiatřicet recenzí na třiatřicet prozaických publikací. Dále tři autorovy studie: jedna literární, zaměřená na dětský aspekt v české próze ze šedesátých let minulého století, druhá muzikologická, pojednávající o poetice písní Karla Kryla, třetí pak teatrologická o čtvrtstoletí studentského ProFIdivadla na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Závěrečný Apendix už jen přidává do košíku tři švestky z áleje autorova dětství. Ludvík Němec – Hana Roguljič – Simona Bohatá – Michal Vrba – Božena Správcová – Lenka Horňáková-Civade – Lukáš Berný – Jan Novák – Sylva Fischerová – Kristina Májová – Radim Kopáč – Jakub Šofar – Iva Hadj Moussa – Zdeněk Kožmín – Petra Soukupová – Markéta Hejkalová – Pavel Šmíd – Cyril Podolský – Radim Bártů – Petr Šesták – Michal Vrba – Simona Bohatá – Matěj Dadák – Jan Zízler – Viktor Špaček – Ondřej Hübl – Jiří Trávníček – Hana Lundiaková – Patrik Banga – Tomáš Kozák – Radek Stavěl – Marek Hnila – Karel Kryl
In English
If someone can not do theatre himself, he studies theatre science, decorates himself with scientific titles and writes vindictive articles about theatre. Similarly with music and musicology. Or with art and art historical studies. The author of this book has actively tried in every possible field of art, including ballet, but has not succeeded anywhere. Out of spite, he became an associate professor of literature and writes disparaging reviews of the works of the great contemporary Czech prose writers. Perhaps only Jaromír Slomek can be a degree more shy. If, despite this initial warning, you want to risk assassinating your common sense, you are in for an introductory Reading on the Art of Reading Beautifully. Followed by thirty reviews of thirty-three prose books. Next, three studies by the author: one literary, focusing on the children’s aspect in Czech prose from the 1960s, the second musicological, dealing with the poetics of Karel Kryl’s songs, and the third theatrological, on the quarter-century of the student ProFItheatre at the Faculty of Informatics of Masaryk University. The final appendix only adds three plums to the basket from the author’s childhood. Ludvík Němec – Hana Roguljič – Simona Bohatá – Michal Vrba – Božena Správcová – Lenka Horňáková-Civade – Lukáš Berný – Jan Novák – Sylva Fischerová – Kristina Májová – Radim Kopáč – Jakub Šofar – Iva Hadj Moussa – Zdeněk Kožmín – Petra Soukupová – Markéta Hejkalová – Pavel Šmíd – Cyril Podolský – Radim Bártů – Petr Šesták – Michal Vrba – Simona Bohatá – Matěj Dadák – Jan Zízler – Viktor Špaček – Ondřej Hübl – Jiří Trávníček – Hana Lundiaková – Patrik Banga – Tomáš Kozák – Radek Stavěl – Marek Hnila – Karel Kryl