Až nezůstane kámen na kameni: kulturní dědictví království středověké Arménie

ACHVERDJANOVÁ, Gajane and Ivan FOLETTI. Až nezůstane kámen na kameni: kulturní dědictví království středověké Arménie (Till no stone is left unturned: the cultural heritage of the kingdoms of medieval Armenia). 2023.

Basic information

• Original name: Až nezůstane kámen na kameni: kulturní dědictví království středověké Arménie
• Name (in English): Till no stone is left unturned: the cultural heritage of the kingdoms of medieval Armenia
• Authors: ACHVERDJANOVÁ, Gajane and Ivan FOLETTI.
• Edition: 2023.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Holding (organization of) an exhibition (with or w/o a crit. cat.)
• Field of Study: 60401 Arts, Art history
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• WWW: URL
• Organization unit: Faculty of Arts
• Keywords in English: Armenian Heritage; Cultural Genocide; Kars Region; Orientalism; European hypocrisy

Abstract

Z pohledu běžného turisty jsou dnes památky středověké Arménie dechberoucí zkušeností: často se nachází v pohádkové krajině, uprostřed luk a hor. Pro našince, který byl vychováván čtením romantických autorů, a zároveň formován krajinomalbou posledních dvou století, je neméně svůdný fakt, že většina staveb je v ruinách. Ruiny, které jsou pro nás Čechy a Moravany spojeny s nostalgií, kterou krásně ztělesňují malby Josefa Lady. Příběh, který však za těmito stavbami stojí má jen velmi málo společného s dějinami střední Evropy. Na většině památek se totiž nepodepsal zub času, ale jde o výsledky stále ještě relativně nedávných destrukcí vojenskou technikou. Chrámy a kláštery, které se dnes nachází na Tureckém území totiž nebyli ničeny omylem. Podle všech indicií se jednalo o chladnokrevné rozhodnutí turecké armády, která si z těchto dechberoucích památek – které vznikly v období od 7. do 13. století – udělala terče na vojenský výcvik. Bohužel nešlo o rozhodnutí náhodné: potom co osmanská říše vyvraždila v regionu asi 1‘500‘000 civilistů v roce 1915, se Turecká republika rozhodla tyto zločiny proti lidskosti negovat. Ničit umělecké památky se tak stal způsob, jak vymazávat paměť na to, že v regionu kdysi žili Arméni. Ani ruiny dochované v arménské republice však bohužel nesvědčí o pomalém toku času, který opotřebovává památky minulosti. Mnoho staveb bylo totiž poničeno během tragického zemětřesení, které tehdejší Arménskou sovětskou republiku zasáhlo v roce 1988. Příběhy arménských chrámů jsou tak často pamětí na utrpení a smutek. Z mého pohledu je však tyto památky možné také považovat za znamení naděje. Především proto, že jejich kvalita a krása jsou vidět nehledě na všechny útrapy, které jim poslední století způsobilo. Druhým silným argumentem je fakt, že tyto stavby jsou svědectvím o neuvěřitelné otevřenosti Arménské kultury: jsou důkazem o tom, jak intenzivně pojila tato kultura Asii a Evropu po staletí, jak silně recipovala různé kulturní trendy. Je možné říct, že arménská středověká kultura byl doslova mostem mezi kontinenty. V poslední řadě je zásadní připomenout, že právě umění a literatura jsou je to co dovolilo arménské kultuře přežít až do našich dnů. I v dobách, kdy arménský stát neexistoval, bylo právě umění a literatura, kteří udržovali arménskou identitu. V dnešní těžké době, to ukazuje na význam a důležitost kultury pro náš svět.

Abstract (in English)

From the point of view of the average tourist, the sights of medieval Armenia today are a breathtaking experience: they are often located in fairy-tale landscapes, amidst meadows and mountains. For our countryman, who was brought up reading romantic authors while being shaped by the landscape paintings of the last two centuries, the fact that most of the buildings are in ruins is no less seductive. Ruins, which for us Bohemians and Moravians are associated with nostalgia, which is beautifully embodied in the paintings of Josef Lada. However, the story behind these buildings has very little to do with the history of Central Europe. Most of the monuments have not been affected by the ravages of time, but are the results of still relatively recent destruction by military technology. In fact, the temples and monasteries that are located on Turkish territory today were not destroyed by mistake. By all indications, it was a cold-blooded decision by the Turkish army to make these breathtaking monuments - which were built between the 7th and 13th centuries - targets for military training. Unfortunately, it was not an accidental decision: after the Ottoman Empire massacred some 1'500'000 civilians in the region in 1915, the Turkish Republic decided to negate these crimes against humanity. Destroying artistic monuments thus became a way of erasing the memory that Armenians had once lived in the region. Unfortunately, even the ruins preserved in the Armenian Republic do not testify to the slow passage of time, which wears out the monuments of the past. Indeed, many buildings were damaged during the tragic earthquake that struck the then Soviet Republic of Armenia in 1988. The stories of Armenian temples are thus often a memory of suffering and sorrow. From my perspective, however, these monuments can also be seen as signs of hope. Above all, because their quality and beauty are visible despite all the hardships that the last century has caused them. The second strong argument is that these buildings are testimony to the incredible openness of Armenian culture: they are proof of how intensely this culture has linked Asia and Europe over the centuries, how strongly it has reciprocated different cultural trends. It can be said that Armenian medieval culture was literally a bridge between continents. Lastly, it is essential to remember that it is art and literature that have allowed Armenian culture to survive to our days. Even in times when the Armenian state did not exist, it was art and literature that sustained Armenian identity. In today's difficult times, it shows the importance and relevance of culture to our world.

Links

• GF21-01706L, research and development project: Name: Kulturní dialogy v Jihokavkazském regionu ve středověku: historiografická a historicko-umělecká perspektiva (Acronym: CIMS)

Investor: Czech Science Foundation, Partner Agency