Úvod: Ortodontická léčba je spojena s řadou komplikací. Jde o diskolorace skloviny, eroze, demineralizace a vznik zubního kazu. Přítomnost mikrotrhlin mezi adhezivem a sklovinou či mezi adhezivem a bázi ortodontického zámku vede k penetraci iontů, molekul a bakterií ke sklovině. Cílem studie je zjistit a porovnat vznik mikrotrhlin v pěti adhezivech, které jsou užívány k lepení ortodontických zámků. Materiál a metodika: Do studie bylo zahrnuto 100 extrahovaných premolárů, byly rozděleny do 5 skupin po 20 zubech. Kovové ortodontické zámky byly pomocí kompozitních materiálů Light Bond (LB), Transbond XT (TB), GC Ortho Connect (GCO), Trulock Light Activated Adhesive (TL) a pryskyřicí modifikovaného skloionomerního cementu CG Fuji Ortho LC (GCF) nalepeny na premoláry. Vzorky byly podrobeny termocyklaci a nabarveny v roztoku methylenové modře. Byly zhotoveny podélné řezy pomocí přístroje Isomet. Rozsah mikrotrhlin byl měřen jako vzdálenost penetrovaného barviva od obou okrajů zámků z gingivální a okluzální plochy. Proměnlivost v penetraci barviva byla analyzována pomocí generalizovaných lineárních smíšených modelů s využitím Akaikeho informačního kritéria, chyba se řídí beta distribucí. Výsledky: Mikrotrhliny byly zjištěny u všech materiálů. Největší množství mikrotrhlin bylo nalezeno u pryskyřicí modifi kovaného skloionomerního cementu GCF. Nejnižší množství vykazovaly materiály GCO, TB a LB, které se mezi sebou statisticky významně nelišily. U materiálu TL byl zjištěn větší výskyt mikrotrhlin v porovnání s ostatními kompozity. Materiály GCO, TB, LB a TL vykazovaly více mikrotrhlin mezi adhezivem a sklovinou (p <0,001). U všech adheziv byl zjištěn větší výskyt mikrotrhlin ze strany gingivální. Závěr: Kompozitní materiály vykazovaly lepší adhezivní vlastnosti než pryskyřicí modifi kovaný skloionomerní cement. Větší výskyt mikrotrhlin mezi materiálem a sklovinou vede k riziku průniku molekul, iontů, bakterií ke sklovině, což může způsobit její ireverzibilní poškození.