V originále
Trestní právo zastává v právním řádu tradičně postavení „zbraně nejtěžšího kalibru“, často označované za poslední řešení či poslední prostředek nápravy, akcentující jeho subsidiární charakter, vyjadřovaný zpravidla tak, že trestní právo chrání jen zcela fundamentální hodnoty, na nichž moderní demokratický a právní stát stojí, proti jen těm typově nejzávažnějším útokům. Nevysloveným předpokladem tohoto postavení tedy je, že hodnoty chráněné trestní právem představují poměrně jasně vymezitelnou a obecně přijímanou množinu. Postmodernismus (a jeho cynický bratr postfaktismus) však i v našem geografickém, politickém i kulturním prostoru odkrývá, že při ryze racionálním uvažování, jímž doufáme, že se v konečném důsledku řídí veřejný život, neexistuje jediná spolehlivá a objektivní interpretace reality, na jejímž základě by bylo možno vytvořit jeden absolutně platný soubor fundamentálních hodnot (nota bene jejich hierarchii). Tato sekce je určena pro příspěvky zabývající se právě těmito uvedenými či kterýmikoliv mnohými dalšími jevy vyplývajícími z oslabování tradičního kánonu chráněných hodnot, s nimiž se trestní právo potýká a s různou mírou úspěšnosti i vypořádává.
Anglicky
Criminal law has traditionally been seen as the "weapon of the heaviest calibre" in the legal order, often referred to as the last resort or the last remedy, emphasising its subsidiary character, usually expressed in such a way that criminal law protects only the most fundamental values on which a modern democratic and legal state is based against only the most serious attacks. The unspoken premise of this position is therefore that the values protected by criminal law represent a relatively clearly definable and generally accepted set. However, postmodernism (and its cynical brother, post-factualism) reveals, even in our geographical, political and cultural space, that within the purely rational reasoning which we hope ultimately governs public life, there is no single reliable and objective interpretation of reality on the basis of which a single, absolutely valid set of fundamental values (nota bene their hierarchy) can be constructed. This section is intended for papers dealing with these or any of the many other phenomena resulting from the weakening of the traditional canon of protected values with which the criminal law is grappling and, with varying degrees of success, coping with.