Abrakadabra, iudicium duplex! Aneb o náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
Název anglicky
Abracadabra, iudicium duplex! On the Costs of the Proceedings for the Dissolution and Division of Co-ownership
Autoři
LAVICKÝ, Petr (203 Česká republika, garant, domácí), Eva DOBROVOLNÁ (203 Česká republika, domácí), Bohumil DVOŘÁK (203 Česká republika, domácí) a Zdeněk PULKRÁBEK (203 Česká republika, domácí)
Vydání
Časopis pro pravní vědu a praxi, Brno, Masaryk University Press, 2024, 1210-9126
Ústavní soud se ve stanovisku Pl. ÚS-st. 59/23 zabýval rozhodováním o náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Dospěl k závěru, že zásada úspěchu ve věci se uplatní jenom v případě zamítnutí žaloby. Jinak se má procesní úspěch účastníků považovat za stejný a náhrada nákladů řízení nemá být přiznána žádnému z nich, a to podle § 142 odst. 2 OSŘ. Výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení by mohlo být odůvodněno konkrétními okolnostmi věci; pak by mohla být náhrada nákladů řízení přiznána podle § 142 odst. 3 OSŘ. Ze stanoviska rovněž vyplývá, že tento závěr má platit také pro řízení o oddělení ze spoluvlastnictví a pro řízení o vypořádání společného jmění manželů. Učiněné závěry a argumenty k nim vedoucí – z nichž ten stěžejní a mnohokrát ve stanovisku opakovaný poukazuje na to, že řízení má povahu iudicii duplicis – jsou hrubě nesprávné až matoucí a spočívají na nepochopení některých pojmů či institutů procesního práva, popř. na vztahu práva procesního a hmotného.
Anglicky
In its opinion Pl. 59/23 the Constitutional Court dealt with the decision on the compensation of the costs of the proceedings on the dissolution and settlement of co-ownership. It concluded that the principle of success in the case (so called “loser pays” rule) applies only in the event of dismissal of the action. Otherwise, the procedural success of the parties is to be considered equal and no costs are to be awarded to any of them, pursuant to Section 142(2) of the Civil Procedure Code. An exceptional award of costs could be justified by the particular circumstances of the case; costs could then be awarded under Article 142(3) of the Civil Procedure Code. It is also clear from the opinion that this conclusion is also to apply to proceedings for the separation of the community of property and to proceedings for the division of the matrimonial property. The conclusions reached and the arguments leading up to them – the central one of which, repeated many times in the opinion, points out that the proceedings are in the nature of iudicii duplicis – are grossly incorrect or even confusing and are based on a misunderstanding of certain concepts or institutes of procedural law or of the relationship between procedural and substantive law.