V originále
Linguistic mediation appears to be a feasible test task in the fight to combat online cheating in tests for B2 students. It can be especially relevant in different areas of ESP where students need to be able to explain terms to lay people because when mediating, language needs to be adjusted; definitions cannot be copied and pasted. The difficulty, however, comes when the task is to be evaluated. As mediation affords a considerable freedom to the test-taker, some of the answers may be unexpected, inappropriate or simply incorrect. Can CEFR help us to assess these answers fairly? Where do we draw the line between what is still acceptable and what is not?
In Czech
Použití lingvistická mediace se jeví jako vhodná strategie při tvorbě jazykových testů, především pro studenty na úrovni B2 a vyšší, pokud chceme zamezit podvádění v online prostředí. Může být obzvláště relevantní v různých oblastech LSP (Languages for Specific Purposes), kde studenti potřebují umět vysvětlit pojmy laikům. Při mediaci je totiž třeba jazyk přizpůsobit a není možné pouze zkopírovat a vložit odborné definice vyhledané online. Problém pro hodnotitele nastává při vyhodnocování tohoto úkolu. Protože mediace poskytuje testovaným značnou volnost při tvorbě odpovědí, některá řešení mohou být neočekávaná, nevhodná v daném kontextu nebo obsahově nesprávná. Může nám Společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR) pomoci tyto odpovědi spravedlivě ohodnotit? Kde stanovíme hranici mezi tím, co je ještě přijatelné a co už ne?