Studie k dějinám bohemistiky. Linguistica Online

ŠEFČÍK, Ondřej. Studie k dějinám bohemistiky. Linguistica Online (Studies to the history of bohemistics. Linguistica Online). Brno: Masarykova univerzita, 2024, 64 pp. 27. ISSN 1801-5336.

Basic information

• Original name: Studie k dějinám bohemistiky. Linguistica Online
• Name in Czech: Studie k dějinám bohemistiky. Linguistica Online
• Name (in English): Studies to the history of bohemistics. Linguistica Online
• Authors: ŠEFČÍK, Ondřej.
• Edition: Brno, 64 pp. 27, 2024.
• Publisher: Masarykova univerzita

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Textbook
• Field of Study: 60203 Linguistics
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• WWW: Plný text
• Organization unit: Faculty of Arts
• ISSN: 1801-5336
• Keywords (in Czech): dějiny bohemistiky
• Keywords in English: history of bohemistics
• Tags: Reviewed

Abstract

Před čtenářem nyní leží zde znovu vydaná čtveřice studií, publikovaných v různých dobách a na různých místech, které se mi osvědčily nejen ve svém původním záměru, totiž jako vědecké studie k dějinám české jazykovědy, ale i v druhém plánu, ve kterém jsem je původně nezamýšlel, přesto jsem je s úspěchem využil, totiž jako učební pomůcky a doporučené literatura pro studenty mého kursu Kapitoly z dějin české lingvistiky. Primárně pro účely výuky tohoto kursu tedy znovu publikuji ještě jednou přehlédnuté a v případě anglickojazyčných článků i do češtiny přeložené své čtyři články s nadějí, že i nadále budou pro mé studenty (a snad i jiné zájemce) praktickou pomůckou ke studiu a zdrojem informací o dějinách české lingvistiky. Ne náhodou je ve všech čtyřech studiích je velká pozornost věnována době národního obrození, zvláště pak jungmannovské generaci, nejen samotnému Josefu Jungmannovi, ale výrazně Václavu Hankovi. Ten je již po staletí znám jako nálezce a editor (a neprokázaný padělatel či spolupadělatel) tzv. Rukopisů (královédvorského a zelenohorského, plus menších památek), zato jeho vliv na podobu českého pravopisu je opomíjen a podceňován. Byl to Hanka, kdo si doslova odpracoval (a vyhádal) všechny tři pravopisné reformy, které proměnily starší tzv. bratrský pravopis na dodnes užívaný obrozenecký. Ano, vyšel z myšlenek druhých, ale ano, byl to on, kdo nesl, zejména v případě tzv. analogické reformy hlavní tíhu reforem, kdo se pouštěl do často značně osobních sporů a kdo v tom vedl i jinak váhavějšího Jungmanna. Zrovna osoba Václava Hanky by si zasloužila zvláštní monografické zpracování, což zůstává desideratem dějin české lingvistiky. K Jungmannovi samotnému je nutné dodat, že jeho příspěvek o klasičnosti je více, než jen pouhým popisem, je to manifest (ač ne z velké části myšlenkově původní), aplikace jeho principů na spisovný jazyk a vposled ovlivňující uspořádání a společenskou posici spisovného jazyka jak v první polovině devatenáctého století, tak i později. Pokud obrátíme svou pozornost k dějinám hláskového plánu, je vlastně zajímavé, jak relativně málo je fonologie, ač geograficky vznikající v prostředí československého strukturalismu, až do nedávna českými učenci praktikována, jejich pozornost, či jen velmi omezená (až do 21. století se věci věnovali monograficky jen dva fonologové: Henry Kučera a Josef Vachek, ostatní spíše příležitostně, v posledních letech se situace výrazně zlepšila. K jednotlivým textům můžeme dodat následující poznámky: zachovávají původní strukturu i formu, pouze oba původně anglickojazyčné texty byly přeloženy do češtiny. Zejména Úvodem 2 oba starší texty o dějinách pravopisu a dějinách české fonetiky a fonologie by si patrně zasloužily hlubší přepracování, ale jejich základní struktura i obsah jsou vlastně stále platné, proto jsme od toho upustili (s jedinou výjimkou: přepracovali a doplnili jsme text o dějinách fonetiky a fonologie o několik jmen z doby již vlastně současné ‒ tento dodatek je jako takový označen na konci vlastní kapitoly, aby odlišen od původní verze). Jinak naším záměrem bylo, aby otištěné texty k dějinám českého pravopisu a hláskosloví mohly sloužit jako alternativní zdroje citování původních textů těm, kteří starší vydání nemají k disposici, ve stejném záměru jsou ostatně otištěny i oba překlady: jako pohodlnější texty pro českojazyčné čtenáře, kteří by obtížněji sháněli oba texty v původním vydání.

Abstract (in English)

Before the reader now lies a reprint of four studies, published at different times and in different places, which have proved to be successful not only in their original purpose, namely as scholarly studies on the history of Czech linguistics but also in a second purpose, in which I did not originally intend them, yet I have used them with some success, namely as teaching aids and recommended reading for students of my course Chapters in the History of Czech Linguistics. Primarily to teach this course, I am therefore republishing my four articles, once again overlooked and, in the case of the English-language articles, translated into Czech, in the hope that they will continue to be a practical study aid and source of information on the history of Czech linguistics for my students (and perhaps other interested parties). In all four studies, much attention is paid to the period of the Czech national revival, especially to the persons of the Jungmannian generation, not only to Josef Jungmann himself but significantly to Václav Hanka. He has been known for centuries as the finder and editor (and an unproven forger or a co-creator) of the so-called Manuscripts (the Kralovédvorský and Zelenohorský, plus smaller forgery-supporting monuments); however, his influence on the shape of Czech orthography is generally neglected and underestimated. It was Hanka who worked for (and won) all three orthographic reforms that transformed the older so-called Orthography of the (Bohemian/Moravian) Brethen into the revivalist orthography still in use today. Yes, often he came with the ideas of others, but yes, it was he who bore, especially in the case of the so-called analogical reform, the brunt of the reforms, who engaged in often highly personal disputes and who led the otherwise more hesitant into the heat of the orthographic battle. The person of Václav Hanka, in particular, would deserve a special monographic treatment, which remains a desideratum in the history of Czech linguistics. As for Jungmann himself, it must be added that his contribution on classicality is more than a mere description; it is a manifesto (though not largely original in thought), an application of his principles to the written language, and consequently influencing the organization and social position of the written language both in the first half of the nineteenth century and afterwards. Turning our attention to the history of the phonetic/phonemic plan, it is interesting to note how relatively little phonology, although geographically emerging in the milieu of Czechoslovak structuralism, has been practised by Czech scholars until recently (the situation improved remarkably in 21st century).

Links

• MUNI/A/1399/2023, interní kód MU: Name: Podpora výzkumu studentů oborů obecná jazykověda (mgr., ph.d.), indoevropeistika (ph.d.), narratologie (ph.d.) a baltistika (mgr.) 2024

Investor: Masaryk University