Poznámky k dedikacím raně novověkých kázání

SOLEIMAN POUR HASHEMI, Michaela. Poznámky k dedikacím raně novověkých kázání (Notes on the Dedications of Early Modern Sermons). In Erika Brtáňová, Katarína Žeňuchová, Marián Kamenčík. KAZATEĽSKÁ TVORBA, JEJ RECEPCIA A STIMULY. 1st ed. Prešov: Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Filozofická fakulta Ústav slovenskej literatúry SAV, v. v. i., 2024, p. 60-69. ISBN 978-80-572-0447-3.

Basic information

• Original name: Poznámky k dedikacím raně novověkých kázání
• Name in Czech: Poznámky k dedikacím raně novověkých kázání
• Name (in English): Notes on the Dedications of Early Modern Sermons
• Authors: SOLEIMAN POUR HASHEMI, Michaela.
• Edition: 1. vyd. Prešov, KAZATEĽSKÁ TVORBA, JEJ RECEPCIA A STIMULY, p. 60-69, 10 pp. 2024.
• Publisher: Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Filozofická fakulta Ústav slovenskej literatúry SAV, v. v. i.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Proceedings paper
• Country of publisher: Slovakia
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• Publication form: printed version "print"
• Organization unit: Faculty of Arts
• ISBN: 978-80-572-0447-3
• Keywords (in Czech): Raně-novověká homiletika českého prostředí; příklady typů dedikace a dedikanta; tzv. žďárská nepomucká kázání; Chválořeč (1709), Vexillum Salutis (1709), Berla královská Jezukrista (1709), Duchovní zasnoubení (1696).
• Keywords in English: Early-modern homiletics of the Czech environment; examples of types of dedication and dedicant; the so-called Saar sermons; Eulogist (1709), Vexillum Salutis (1709), Crucifixion of Christ the King (1709), Spiritual Betrothal (1696).

Abstract

Dedikace je realizována vyjádřením stylizovaného vztahu autora a dedikanta. Autorem je v případě homiletiky zpravidla duchovní. Adresátem, to jest dedikantem, je osoba jak duchovního, tak světského stavu. Znamená současně často i mecenáše autora, či jeho oblíbenou autoritu, případně i autoritu, která mohla vydání kázání svou prestižní společenskou pozici tzv. zaštítit. Z hlediska typů dedikanta tzv. žďárských nepomuckých kázání (1722–1736) ilustrujeme jako pozoruhodný příklad kolektivního dedikanta Václava Vejmluvu. Dále evidujeme příklady adresátů ve vybraných dílech tří homiletiků, hodnocených jako umělecky nejvýznamnější, za něž jsou v badatelské linii (Vašica, Kopecký, Sládek) pokládáni D. Nitsch a uvádíme dedikaci z jeho nejznámějšího díla Berla královská Jezukrista (1709); B. H. J. Bilovský, přičemž se pracuje s dedikací z jeho díla Vexillum Salutis (1709), a O. de Waldt s příkladem z postily Chválořeč (1736). V závěru pojednáváme o dedikaci v díle Duchovní zasnoubení (1696) K. Račína. Ukazujeme na propojení osobností v procesu vzniku a vydávání díla (autor – mecenáš – dedikant – cenzor; v soukromí současně osoby sobě si blízké, pravděpodobně nejen konfesijně).

Abstract (in English)

The dedication is realized by expressing the stylized relationship between the author and the dedicator. In the case of homiletics, the author is usually a clergyman. The addressee, i.e. dedicator, is a person of both spiritual and secular status. At the same time, it often also means the patron of the author, or his favorite authority, or even an authority that could protect the publication of the sermon with its prestigious position. From the point of view of the types of dedicator, we illustrate Václav Vejmluva as a remarkable example of the collective dedicator of Nepomucena Saar sermons (1722–1736). Furthermore, we record examples of addressees in selected works of three homiletics, assessed as the most artistically significant, for whom researchers (Vašica, Kopecký, Sládek) consider D. Nitsch, and we add a dedication from his most famous work Berla královská Jezukrista (1709); B. H. J. Bilovský, we quote the dedication from Vexillum Salutis (1709) and O. de Waldt with an example from the work Chválořeč (1736). In the end, we complete the dedications in K. Račín's work Spiritual Engagement (1696). We point to the connection of personalities in the process of creation and publication of the work (author – patron – dedicator – censor; in private, at the same time, people close to each other, probably not only confessionally).