V originále
Opírajíce se o argumentaci Offeho (1984, 1985) a Habermase (1973, česky 2000) poukazující na prvky krize racionality v pozdně kapitalistickém sociálním a politicko-ekonomickém systému západoevropských zemí uvazuji, ze často protiřečící si způsoby jeho fungování mají jistou obdobu v rozporuplném charakteru transformačních procesů v České republice. Jestlize normativní zásady charakterizují sektor socializace a legitimizace v Offeho a Habermasove modelu budou pro nás cíle a zásady transformace, třeba ve formě transformačního plánu principielně spočívajícího v okopírování a re-animaci sociálních, ekonomických a v neposlední řadě politických struktur tak jak je známe ze západu, zjistíme, ze stabilita předeslého desetiletého transformačního rezimu byla udrzována na úkor cílů a zásad transformačního plánu (oddalování a pokřivování západních struktur a praktik obvykle pod záminkou autonomního samo-vývoje volně trzních pravidel). Stát, tedy politický a administrativní sektor, je obdobně jako v Habermasově a Offeho modelu v rozporuplné pozici, ačkoli deformující tlaky jsou obráceny. V transformaci cílem státu je komercionalizace - zavádění volného trhu - ne odtrznění jako v případě klasického historicky etablovaného sociálního státu. Přesto transformační ekonomika zazívá určitou dvojakost, významný tlak v jejím rámci jde v opačném směru - k znárodnění investičních risků a získávání kapitálu prostřednictvím často korupčně koupených kreditů od managementu státem kontrolovaných bank, bankrotujících malých bank a druzstevních zálozen a kampeliček, tunelováním investičních fondů a podniků a prostřednictvím dalsích neetických a zákon narusujících praktik bězných v celých sektorech české ekonomiky, s tím ze tento kapitál je vlastně získán od státu. Nejjednodussí únik odpovědné politické reprezentace z této evidentně rozporuplné a obecně kontraproduktivní situace spočívá v manipulování, zanedbání a přecházení transformačních cílů. Obzvlástě, jestlize k tomuto můze dojít poměrně snadno, s tím jak normativní cíle transformace mohou být veřejnosti prezentovány nekonečně dlouho v nekompromisním stylu a zároveň na expertní a technické úrovni realizovány úplně jinak, často v souladu s konkrétními lobbistyckými zájmy.
In English
Following the logic of the systemic crisis argument [as highlighted by Offe (1984, 1985) and Habermas (1976)] I suggest that the essentially ambiguous way in which Western European governments has been functioning has a parallel in the dubious nature of contemporary transformative processes in Central Europe. This parallel becomes a unique tool for analyzing the present stage and prospects of transformation. In the context of systemic crisis account of western socio-economic-political system and its functioning, it becomes clear that the rationality of the transitory order is distorted in somehow similar manner. If normative roles attached to the legitimation subsystem in Offe's explanatory frame are to be for us associated with the normative ends of transition (transition plan = copying and reanimation of the western socio-economic-political structures) we discover that the stability of transitory order is maintained on the expanse of normative constants of the transition plan (delaying and distorting western like structures and practices under the pretext of the need for autonomous self-development of free-market rules). The state in transition context is in ambiguous position as in Offe's frame, although, the distortion presses are reversed - state's mission is comodification; but the economic subsystem experiences dubious momentum and crucial push goes in reversed direction - towards nationalization of investment risks and capital attainment through illicitly gained credits from the management of state dominated banks, small bankrupting banks, cooperative banks, tunneling privatization investment funds and enterprises and through other unethical and law breaking practices common in the whole sectors of Czech economy. The easiest "escape" from the inconsistencies resulting from this principal arrangement represents an alteration and distortion of normative ends of the transition, particularly, as this is easy to be done since the normative ends delineating the transition agenda can be presented on the level of general statements for public in an uncompromised form and, simultaneously, at the level of expert and technical discourse may turn-out to be entirely different story satisfying more the particular political-economical arrangements and reflecting the concrete interest set up.