V originále
Diabetes mellitus vede během svého trvání k rozvoji cévního a mimocévního poškození, které je podkladem tzv. pozdních komplikací. Míra postižení je určena zejména délkou trvání metabolické poruchy a terapeutickou kompenzací, nicméně kromě těchto hlavních determinant se zřejmě uplatnují i další, modulující individuální projev u každého diabetika. Vzhledem k rostoucí incidenci a posunu do mladších věkových katgorií reprezentuje zejm. diabetes 2. typu v současnosti vážný zdravotnický problém. T2DM představuje klasický příklad dysadaptace genomu člověka na rychle se měnící zevní podmínky a tomu odpovídající životní styl. Možnosti preventivního ovlivnění samotného primárního onemocnění jsou zatím velmi omezené, prakticky realizovatelný je sekundárně preventivní přístup - prevence či alespon minimalizace pozdních následků. Důkladná znalost jejich patogeneze a identifikace nejrizikovejěích skupin diabetiků mohou významně obohatit terapeutické možnosti a zlepšit prognózu diabetiků. Náš příspěvek věnovaný problematice pozdních komplikací diabetu shrnuje současné poznatky o patofyziologii proximálních změn iniciovaných hyperglykemií vedoucích ke společným patogenetickým efektům - inhibici glykolýzy na úrovni GAPDH v důsledku zvýšeného poměru NADH/NAD+, tvorbě superoxidu a intracelulární kumulaci dikarbonylů. Aktivovaná exprese celé řady genů vede k remodelaci tkání zodpovědné za orgánové projevy. Ve volně navazující druhé části se budeme věnovat problematice genetické dispozice k rozvoji diabetických komplikací.
In English
Late diabetic complications due to vascular and extravascular impairments develop as a consequence of chronic diabetes mellitus. Extent of affection reflects disease duration and therapeutic compensation; however, other modulating factors are involved. Due to growing incidence and permanent shift to younger age diabetes represents serious health problem. T2DM develops in consequence of dysadaptation of human genome to rapidly changing environment and life style. Primary prevention of diabetes is rather limited at present, secondary prevention or minimalization of late consequences is practically achievable. Full understanding of pathogenesis and identification of high-risk diabetic subjects will help to upgrade therapeutical options and improve patients prognosis. This review devoted to late diabetic complications will summarize recent findings about proximal hyperglycaemia-induced alterations leading to common pathogenic action - inhibition of glycolysis on the level of GAPDH due to increased ratio NADH/NAD+, generation of superoxide and intracellular accumulation of dicarbonyls. Activated expression of series of genes leads to tissue remodelation responsible for organ manifestation. Subsequent article will deal with putative genetic susceptibility to their development.