Studie ukazuje, že používání prostředků kategorie osoby v diskursu není prostou aktualizací základního systému gramatických forem. Ten doznává v konkrétních komunikačních aktech řady modifikací, jež jsou dány komunikačními konvencemi i pragmatickými a expresivními cíli, jež jsou součástí komunikační strategie mluvčího. Osobní zájmena tedy neoznačují v diskursu pouze účastníky interakce, ale současně i jejich společenskou pozici. Odsud pramení snaha vyhýbat se základní opozici já - ty a nahrazovat ji opozicemi jinými, jimiž se manifestuje různý stupeň zdvořilosti, intimnosti nebo oficiálnosti jazykového kontaktu. V analytické části studie přináší konfrontační pohled na takto motivované jazykové formy v češtině a polštině.