V originále
Vegetation classification should reflect the major environmental and phytogeographical gradients that influence species composition. However, the importance of different gradients depends on the geographical scale of particular studies. Locally defined vegetation units usually reflect local gradients, such as disturbance and soil properties, while regionally defined units reflect macroclimatic patterns and different evolutionary and migration histories of large regions. The classification of Central European oak-hornbeam forests (Carpinion alliance) is an example of a widely accepted, broad-scale classification with geographically delimited associations. However, in some cases it fails to describe adequately local vegetation patterns. In the Czech Republic, six associations, based on a broad-scale regional classification, were traditionally distinguished: (1) Melampyro nemorosi- Carpinetum - Hercynian association; (2) Primulo veris-Carpinetum - Pannonian association; (3) Carici pilosae-Carpinetum - Carpathian association; (4) Tilio-Carpinetum - Polonian association; (5) Stellario-Tilietum - local association of southern Bohemia; (6) Tilio-Betuletum - ecologically delimited and local association. The goal of this study was to evaluate, using a cluster analysis of a set of 601 geographically stratified relevés, whether the variation in species composition of oakhornbeam forests in the Czech Republic reflects the traditional geographically based classification. Hercynian, Pannonian and Carpathian types of oak-hornbeam forests were reproduced by cluster analysis. No support was found for the Polonian type and the two local associations, Stellario- Tilietum and Tilio-Betuletum. Instead, a distinct group confined to wet soils emerged. On the basis of this analysis, we suggest a classification that combines ecological and geographical principles and distinguishes four associations: (1) Hercynian (Melampyro nemorosi-Carpinetum or Galio sylvatici-Carpinetum); (2) Pannonian (Primulo veris-Carpinetum); (3) Carpathian (Tilio cordatae- Carpinetum or Carici pilosae-Carpinetum); (4) Stellario holosteae-Carpinetum, which is a geographically delimited association of atlantic northwestern central Europe, defined ecologically by its occurrence on wet soils within the Czech Republic.
Česky
Klasifikace vegetace by měla odrážet hlavní ekologické nebo fytogeografické gradienty, které podmiňují variabilitu v druhovém složení porostů. Význam jednotlivých gradientů je však závislý na geografickém rozsahu studia. Lokálně definované jednotky odrážejí hlavně lokální gradienty, jako jsou disturbance a půdní podmínky, zatímco jednotky definované v širších oblastech odrážejí rozdíly v geografickém rozšíření druhů, které je výsledkem proměnlivosti makroklimatu a evoluční a migrační historie druhů ve větších územích. Příkladem fytocenologické klasifikace vycházející ze širokého geografického pojetí jsou dubohabrové lesy svazu Carpinion, které jsou v České republice tradičně rozdělovány na pět geograficky vikarizujících skupin (např. Neuhäuslová in Moravec et al. 2000): (1) hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), (2) panonské dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum), (3) karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum), (4) polonské dubohabřiny (Tilio-Carpinetum) a (5) jihočeské dubolipové háje (Stellario-Tilietum) s absencí habru. Poněkud nekonzistentně je součástí této jinak geografické klasifikace také šestá asociace, Tilio-Betuletum, která je vymezena ekologicky, specifickými vlastnostmi půd. Cílem naší studie bylo zjistit, na základě numerické analýzy geograficky stratifikovaného souboru 601 fytocenologických snímků, zda variabilita druhového složení dubohabřin České republiky odráží tradiční geograficky pojatou fytocenologickou klasifikaci a jaké jsou hranice, diagnostické druhy a ekologické nároky vymezených typů. Výsledky potvrdily, že variabilita dubohabřin je do značné míry podmíněná geograficky, ale velmi významný je také gradient od mezických po vlhká stanoviště. Tři ze čtyř velkých a tradičně geograficky pojatých skupin, tj. hercynské, panonské a karpatské dubohabřiny, mají opodstatnění pro klasifikaci dubohabrových lesů České republiky. Tradiční jednotka polonských dubohabřin však není příliš dobře vyhraněná jako geografická skupina; spíš jde o klimaticko-edaficky vymezenou jednotku vlhkých dubohabřin, která má centrum rozšíření na severní Moravě, ve Slezsku a ve východních Čechách a floristickým složením je blízká zčásti k lužním lesům, zčásti k vlhkým acidofilním doubravám. Asociace Stellario-Tilietum a Tilio-Betuletum, které byly tradičně považovány za lokální asociace některých částí Českého masívu, nemají na základě numerické analýzy opodstatnění, protože nevybočují z rozsahu variability ostatních hercynských dubohabřin. Na základě výsledků numerické klasifikace navrhujeme rozlišovat následující čtyři asociace: (1) Hercynská asociace, rozšířená v Českém masivu, odpovídající asociaci Melampyro nemorosi-Carpinetum Passarge 1962, případně Galio sylvatici-Carpinetum Oberdorfer 1957. (2) Panonská asociace vázaná na jižní Moravu (Primulo veris-Carpinetum Neuhäusl et Neuhäuslová ex Neuhäuslová-Novotná 1964). (3) Karpatská asociace, hojná na východní a střední Moravě, tradičně označovaná jako Carici pilosae-Carpinetum Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1964, jejíž správné jméno je však možná Tilio cordatae-Carpinetum Traczyk 1962. (4) Asociace vlhkých stanovišť, rozšířená zejména na měkkých sedimentech východních Čech a severní Moravy a Slezska, která je pravděpodobně totožná s atlantskou asociací Stellario holosteae-Carpinetum Oberdorfer 1957.