V originále
We have formalized extracellular and intracellular volume interaction with each other and the influence of these processes on the type of cell growth. The linearized model was verified by stereo metric solution and the results were compared with experimental data. Two theoretical solutions were found: Solution 1, extracellular volume (ECV) was calculated to be about 23% of total body volume (TV). Stereo metric solution suggested the cubic cell cluster formed by 8-cells. This hypothesis (Solution l) explains the ECV to be compatible with the widely accepted value (about 23% of TV). In addition, the 8-cell cluster hypothesis explains the existence of ECV oscillation with the period of about seven days. This hypothesis probably describes the dominant type of growth in humans. Solution 2, in this type of growth, ECV fills about 77% per cent of TV. Instead of the 8-cell cube, in this type of proliferation 4-cells could form a tetrahedron. This type of growth could be beneficial in processes where free space in tissue or organ must be filled for example in peptic ulcer healing and namely in repopulating of free space in a bone after high dose chemotherapy.
In Czech
Vytvořli jsme model interakce mezi intra a extracelulárním objemem při růstu buněk. Linearizovaný model byl verifikován stereometrickým řešením a výsledky srovnány s experimentálními daty. Byla nalezena dvě teoretická řešení: řešení 1, extracelulární objem (ECV) byl spočítán jako 23% celkového tělesného objemu (TV). Ze stereometrického řešení vyplynulkrychlový klástr tvořený osmi buňkami. Tato hypotéza ( řešení 1) je kompatibilní s běžně předpokládanou hdnotou extracelulárního objemu (23% z TV). Navíc hypotéza osmibuněčného klástru vysvětluje asi sedmidenní periodu oscilace ECV. Tato hypotéza pravděpodobně vysvětluje převažující typ růstu u člověka. Řešení 2, v tomto případě růstu ECV tvoří asi 77% TV. Místo osmibuněčné krychle by mohly čtyři buňky tvořit čtyřstěn. Tento typ růstu by mohl mít význam u procesů, kdy musí být vyplněn volný prostor v orgánech, například při hojení peptického vředu a obzvláště při znovuobnovení buněk kostní dřeně po vysokodávkované chemoterapii.