V originále
Trvalým úkolem lingvistiky je práce na gramatickém popisu současného jazyka. Pokud jde o nejnižší jazykovou rovinu, rovinu foneticko-fonologickou, je nepochybně nutno v rámci gramatiky vycházet od složky fonologické. Začlenění artikulačně-akustických poznatků však nelze opomíjet. Jejich výběr není snadný, protože exaktní fonetické poznatky se stále rozšiřují. Navíc je zvuk řeči v rámci národního jazyka výrazně variabilní a spisovná varieta, již v gramatice popisujeme, může mít sice formulovány zásady ortoepie, ty však nebývají ani dobře osvojeny, ani striktně dodržovány. A navíc - vymezení inventáře fonémů bývá v jazyku s hláskovým písmem poplatné grafémům, jimiž se fonémy označují. Úskalím je i skutečnost, že tato část popisu jazyka je často podceňována a příjemci chybí znalost aktuální terminologie oboru, bez níž je takřka nemožné výklad vést. Na kapitoly o zvukové podobě jazyka navazují pak výklady rovin vyšších, vedené vesměs na základě textů psaných, takže se sama vstupní kapitola jeví jako samoúčelná. V současnosti, kdy roste význam mluveného slova ve společnosti, je to názor mylný. Obáváme se, že tradici mluvnictví se ve vztahu ke zvukové podobě jazyka nepodaří změnit jednorázovou změnou výkladů. Bude nutno začít obecněji - od budování vědomí odlišnosti empirické znalosti a schopnosti užívání jazyka od jeho popisu; zejména u mateřštiny to totiž splývá.
Anglicky
One of the permanent tasks of linguistics is a grammatical description of the present day language. As far as the elementary level, ie the level of phonetics and phonology, is concerned, it is necessary to start from the phonological point of view. However, the articulation and acoustics should not be neglected, either. The selection of phenomena included in the explanations is rather difficult, as the amount of exact knowledge from the field of phonetics keeps growing. Moreover, the sound form of speech is considerably variable within the range of a language and the standard variety, described in grammar books, may have orthoepic rules, but these rules often are neither properly learnt, nor strictly followed. Moreover, the limitation of the inventory of phonemes (in languages in which the sounds correspond with the particular letters) often follows the letters representing the particular sounds. This part of description of language is often underestimated. The recipients lack the knowledge of the present-day terminoogy of the discipline; and it is almost impossible to present explanations in such a situation. In grammars, the chapters concerning explanations of the sound structure are followed by explanations concerning the higher levels of the language, usually carried out on the basis of written texts - the initial chapter thus may to some recipients appear as an "end in itself". However, at present - as the importance of spoken communication within the society grows - this view is erroneous. The conclusion is as follows: a single change of explanations is not likely to change the traditional approach of grammars to the sound form of the language. It will be necessary to start in a more general way: namely to create an awareness of the distinction between the description of the language on the one hand and empirical knowledge of the language and the ability to use it on the other hand; these two aspects of language are - especially in the case of a mother tongue - sometimes regarded as identical.