Pouze v ČR po roce 1918 lze najít nejméně 18 právních norem nejrůznějšího zaměření a právní síly, které však vždy po relativně krátké době své aplikace přestávaly do důsledků plnit svou úlohu a byly nahrazovány jinými s analogickým osudem. Přestože poslední novela zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, je datována rokem 2004, tak říkajíc morálně zastarala již po několika měsících přijetím věcného záměru zákona o sdílení dat při výkonu veřejné správy. Jeho smyslem je vytvořit tzv. základní registry veřejné správy a v této souvislosti zcela koncepčně změnit chování jak orgánů veřejné správy, tak osob v evidenci evidovaných, za účelem dosažení optimálního poměru správnosti a aktuálnosti údajů, legality a ochrany jejich zpracovávání, pohodlnosti a efektivity při práci s nimi i ceny, kterou za to bude třeba zaplatit. V tomto smyslu se pak příspěvek dotýká obsahu jmenovaného zákona i norem souvisejících, které v komplexu směřují k zásadně novému řešení problému na úrovni odpovídající 21. století.