V originále
Ve stylistice je zdrojem poznání vždy jedinený text, který je vnímám (a interpretován) v jedinené komunikaní situaci. Od nho se odvíjí proces zobecnní k pedstav stylových zákonitostí typ text. Otázkou je, podle jakého kritéria zobecnní vést: Jsme zvyklí užívat mítko funkce textu, ale jsme si dobe vdomi toho, že se o funkci mluví velmi obecn jak ve smyslu množin text, tak s ohledem na text jediný vzhledem k tomu, že jeho jednotlivé ásti mohou mít funkci rznou, navíc rzn interpretovanou v rzných dobách. Musíme se pitom vzdát ásti fakt zjištných v konkrétních analýzách a pi jejich explanaci. To vše je možné v ist vdeckém pístupu k realit jazyka a jejím lingvistickém vyjádení. Stylistická práce je však spojena velmi bezprostedn s vyjadovací praxí a ta žádá také nalezení obecn pijatelných mítek pro tvorbu dalších text a jejich hodnocení jako pimených.
In English
In stylistics, the source of knowledge is always a singular text, perceived and interpreted in a unique communicative situation. The text is the starting point of the process of generalization leading to the notion of stylistic norms of individual types of texts. Then there is the question, as to according to which criterion the generalization should be done. It is common to use function of the text as a criterion, but it is very well known that the term function can be used in various ways: both generally, in regard to various groups of texts, and with regard to each individual text taking into consideration the fact that its individual parts can bear various functions (moreover, the functions can be variously interpreted in various periods).Within this process it is necessary to put aside a part of the facts gained as a result of analyses and explanations. All this is possible in a pure scholarly approach to the reality of language and to the linguistic representation of reality. However, stylistics is also very closely linked with practical communication, which requires searching for generally acceptable rules for creating other texts and their evaluation as adequate/inadequate.