V originále
Poválečné Maďarsko přelomu let 1919 a 1920 stále ještě nedisponovalo pro neexistenci mírové smlouvy se spojeneckými a přidruženými mocnostmi mezinárodněpolitickým uznáním své existence v nové a zcela přetvořené střední Evropě. Budapešť tak nemohla navazovat diplomatické styky a plně rozvinout samostatnou zahraniční politiku. Maďarsko mohlo řešit své zahraničněpolitické otázky oficiálně pouze skrze dohodové zástupce na Nejvyšší radě pařížské mírové konference, což byl jediný nástroj pro zemi bez mírové smlouvy, jak se oficiálně zapojit do diplomatické komunikace na mezinárodněpolitickém poli. I přesto se však v důsledku překotného vývoje událostí v Maďarsku objevily v Budapešti úvahy o navázání možné spojenecké spolupráci v regionu ještě před vlastním podpisem mírové smlouvy, resp. ještě před samotným otevřením mírových jednání s Maďarskem na pařížské mírové konferenci. Sumarizací spojeneckých možností země na sklonku roku 1919 se zabývala prosincová ministerská rada koncentračního kabinetu Károlye Huszára, a to v důsledku obav před případným vojenským incidentem ohledně otázky západního Maďarska potažmo k plánovanému československo-jugoslávskému koridoru. I přes návrhy některých ministrů ohledně aktivní samostatné zahraniční politiky Budapešti neodklonil se nakonec maďarský vládní kabinet od dosavadní praxe a Maďarsko nadále jednalo na zahraničněpolitické úrovni s Dohodou jako celkem.
In English
The after-war Hungary could not fully develop its independent foreign policy since there was no peace treaty. The problems of foreign policy could be solved only through Entente members in the Highest Council at Paris peace conference. Nevertheless, ideas on alliance co-operation in the region even before signing of the peace treaty, or even before the opening of peace negotiations emerged in Hungary. The alliance possibilities were summarised by Huszár's concentration government in December 1919 because a military incident was feared.