Příspěvek upozorňuje na některé formy řízení málotřídních škol, které jsou rozšířené v zahraničí, a to zejména na území Velké Británie. Jde o formy řízení, které jsou založené na vzájemné spolupráci několika škol. Společný postup při řízení málotřídek umožňuje těmto školám odolávat řadě problémů, které je ohrožují (např. izolaci, nedostatku materiální, finančních a ekonomických zdrojů nebo profesionální stagnaci učitelů). Existuje několik stupňů těsnosti spolupráce těchto škol. Mezi nejvolnější uskupení lze počítat ta, která spolupracují v oblasti extrakurikulárních aktivit. Málotřídky společně pořádají pro své žáky sportovní setkání, přírodovědné, výtvarné a další soutěže, organizují společné výlety atd. Tato seskupení nebývají formalizovaná, své aktivity realizují podle potřeby. Sdružení této úrovně můžeme najít i v naší republice. Těsnější míru spolupráce můžeme najít u tzv. clustrů. Tato seskupení, rozšířená ve Velké Británii, vznikají buď z popudu místních školských úřadů (LEA) nebo z vlastní iniciativy. Zaměřují se na spolupráci při zavádění inovací, předávání zkušeností, zpracování kurikulárních materiálů, společném získávání zdrojů atd. Školy participující na činnosti clustrů zůstávají i nadále samostatné. Nejtěsnější spojení málotřídek se nazývá asociace. Jde o skupinu škol sloučených do jedné právnické osoby při zachování provozu jednotlivých členských škol. Ty si mezi sebou volí jednoho ředitele, jemuž je podstatně krácen učitelský pracovní úvazek ve prospěch času na řízení a administrativu. Školy mezi sebou koordinují využívání finančních, materiálních a personálních zdrojů. Společně je sestavován i rozvrh hodin, učitelé mohou mezi školami rotovat atd. Příspěvek diskutuje přínosy a omezení těchto sdružení, a to zejména na pedagogické rovině. Inspirující jsou však i ekonomické aspekty těchto uskupení. Z pohledu další existence málotřídek ve venkovských oblastech může jít o nosné modely jejich uspořádání.