Rostoucí etnokulturní rozmanitost pozdně-moderních společností je obvykle nahlížena jako zdroj problémů souvisejících s integrací etnokulturních menšin a přistěhovalců do hlavního proudu společnosti. Rostoucí etnokulturní rozmanitost však nevytváří problém ani tak z hlediska integrace menšin a přistěhovalců, nýbrž z hlediska integrace společnosti. Cílem tohoto textu je prozkoumat normativní způsob legitimizace menšinových práv, který je založen na diferenciaci mezi právy příslušníků etnokulturních menšin a právy přistěhovalců. První část zkoumá, jak diskurs týkající se práv menšin je založen na předpokladu, že nároky na určitá práva jsou ospravedlnitelné na základě přináležitost subjektů k vlastní, svébytné místní kultuře. Následující části textu pojedná o tom, jak se koncipuje kulturní příslušnost subjektů z hlediska liberálního kulturalismu. Poslední část se věnuje kritice konceptu societální kultury jako pomyslného místa přináležitosti subjektů.