Buďte šťastní, buďte zdraví, tak zní jedno z hesel dneška. Individuální štěstí a zdraví (tělesné, psychické i duchovní) se během posledních desetiletí staly hodnotami, ze kterých vychází řada sociálních hnutí, včetně hnutí náboženských. Není divu, protože ideály štěstí i zdraví (byť různě vykládány) byly vždy součástí různých náboženských systémů. Oproti minulosti však tyto ideály nabývají dnes jiných významů - především se snížila jejich sociální a kosmická rovina a naopak na byla posílena rovina ryze individuální. Náboženství vždy nabízelo silný integrativní náboj a bylo často prvkem, který spojoval jedince se životem širšího společenství, ať již to bylo společenství úzce lokální, etnické nebo široce globální až kosmické. Příslušnost k náboženství byla součástí skupinové identity a umožňovala jedinci i skupině zřetelně vůči ostatním vymezit příbuznost či cizost. Dnes je v důsledku oslabení tradice a posílení pluralizace možností jedinec stále více tlačen do nutnosti volby a tím se dále prohlubuje individualizace, jejíž důsledkem je pak také tendence interpretovat již zmíněné hodnoty štěstí a zdraví výhradně v kontextu individuální autobiografie. Ilustrativním příkladem tohoto procesu může být hnutí New Age, včetně hnutí lidských potencí, neboť právě v těchto hnutí dochází k radikální detradicionalizaci a individualizaci. Tento příspěvek se pokusí poukázat na některé konkrétní podoby detradionalizované a individualizované religiozity v České republice.