Jednou ze základních snah států v průřezu jejich historie vždy bylo vytvořit evidenci vlastnictví nemovitého majetku na svém teritoriu. A důsledkem dost strategického významu těchto evidencí byly také investice práce i financí do jejich vytvoření, to vše na úrovni technických prostředků dané doby. Moderní katastr nemovitostí je tak dle definice zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů. V případě České republiky je veden jako informační systém o území ČR, a to převážně počítačovými prostředky, kde základní územní jednotkou je katastrální území a jeho operát mimo jiné tvoří: - soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu a - soubor popisných informací, který zahrnuje údaje o katastrálních územích, o parcelách, o stavbách, o bytech a nebytových prostorech, o vlastnících a jiných oprávněných, o právních vztazích a právech a skutečnostech, stanovených zákonem, přičemž jednou ze základních metod chování k těmto systémům je svého druhu neomezený veřejný přístup. Příspěvek se dotýká obsahu relevantních zákonů i norem souvisejících, které v komplexu směřují k zásadně novému řešení problému na úrovni odpovídající 21. století.