V originále
Fenomén vzpomínání považujeme za sociologicky zajímavý z toho důvodu, že v našem středoevropském prostředí (a nejenom tam) můžeme pozorovat případy existenciálně a hluboce prožívaného splynutí biografie jednotlivců s historií společenství k němuž přináležejí sounáležitosti. Sledováním splývání různých horizontů vzpomínání, tj. splývání zakoušených a představovaných událostí v našich vzpomínkách, lze zviditelnit mechanismy symbolické moci – tedy moci, jež konstruuje realitu prostřednictvím slov a výroků. V našem textu se zaměříme na teoretickou reflexi a analýzu propojení biografie a historie, jež jsou založeny na sdílení traumatu a utváření identit oběti. V první části textu nastíníme sociologii kulturní paměti a možnost jejího konceptuálního propojení s teorií kulturní pragmatiky sociálních představení (performances) Jeffreyho Alexandera. Na základě tohoto teoretického rámce představíme v druhé části textu dva případy kultur vzpomínání, které krystalizují kolem konceptu kulturního traumatu a z hlediska sociální inkluze představují dva různé typy vzpomínání. První případ vycházející z prostředí maďarského společenství na Slovensku tematizuje kulturní trauma Trianonu, tj. trauma z rozdělení Maďarska a následného rozdělení maďarské populace do pěti zemí po první světové válce jako důsledku dohody vítězných velmocí. Druhý případ tematizuje kulturní trauma holocaustu, tak jak je prožíváno a vnímáno v současném Maďarsku. Tyto případy ukazují možnosti a meze sociální inkluze kultur vzpomínání jednotlivých nedominantních společenstev: zatímco kultura vzpomínání holocaustu byla do dominantní, národní a státní reprezentativní kultury víceméně úspěšně začleněna, kultura vzpomínání maďarského společenství na Slovensku od ní zůstává segregována.
In English
We approach the dynamics of social inclusion and the constitution of solidarity with the concept of commemoration. Through commemorative acts cultures/communities of memory establish and re-interpret their shared memories and identities. Our text focuses on the relationship between (a) commemorative acts which constitute minority identities based on victimhood and (b) core cultures of memory which are grounded by the state. In the first part we outline a general sociology of memory with a special attention to the theory of cultural pragmatics as it was developed by Jeffrey C. Alexander. In the second part we analyse two acts of commemoration. The first is related to the cultural trauma of the Trianon treaty displacing Hungarians after the First World War, while the second is related to the cultural trauma of the Holocaust. These acts of commemoration represent two distinct types of relationship between minority and core cultures of memory. The text concludes with a theoretical scheme which enable us to conceive the relationship between social inclusion and commemoration from three perspectives: (i) from the shared background of commemorative acts in the sense of cultural codes and narratives; (ii) from the reception of commemorative acts by various audiences and its social effects; (iii) from the institutional preconditions and resources of commemorative act.