Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako "droga" i lék, ale především dar k rozvíjení lidství)

DOKULIL, Miloš. Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako "droga" i lék, ale především dar k rozvíjení lidství) (Do we concentrate ourselves sufficiently on language? (Language as a "drug" as well as medicine, but first of all as a gift for the development of humanity)). In School and Health 21 - Škola a zdraví 21; Volume 1 - 1. díl. 1st ed. Brno: Paido, MU, 2006, p. 71-83. ISBN 80-7315-119-7.

Basic information

• Original name: Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako "droga" i lék, ale především dar k rozvíjení lidství)
• Name in Czech: Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako "droga" i lék, ale především dar k rozvíjení lidství)
• Name (in English): Do we concentrate ourselves sufficiently on language? (Language as a "drug" as well as medicine, but first of all as a gift for the development of humanity)
• Authors: DOKULIL, Miloš (203 Czech Republic, guarantor).
• Edition: 1. vyd. Brno, School and Health 21 - Škola a zdraví 21; Volume 1 - 1. díl, p. 71-83, 13 pp. 2006.
• Publisher: Paido, MU

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Proceedings paper
• Field of Study: 50300 5.3 Education
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• Organization unit: Faculty of Informatics
• ISBN: 80-7315-119-7
• UT WoS: 000264731000004
• Keywords in English: language/articulate language; meaning; interpretation; social role; health
• Tags: health, interpretation, language/articulate language, Meaning, social role
• Tags: International impact, Reviewed

Abstract

Úvaha se orientuje na výchovu nejen slovem, ale zvláště osobním příkladem. Zodpovědnost za život, včetně potřebné kritičnosti při překonávání ustálených klišé, vstupuje do našeho vědomí přitom většinou v jazykovém hávu. Učitelovo příkladné chování nemůžeme dotvořit už skoro ničím jiným než (paradoxně) upřímně míněným "slovem". O inspirující roli osobnosti učitelek a učitelů rozdávajících s poznatky také svůj vřelý vztah k žactvu snad všichni něco víme z vlastní zkušenosti.

Abstract (in English)

Current reflections force us to educate not only through a word, but especially through a personal example. This responsibility for life, the important critical attitude at overcoming the settled clichés to be included, enters our conscience most often in a language array. And as teachers, we cannot flesh out our, should be, good behaviour by anything else but, paradoxically, by our sincere and open-hearted "word". The inspirational role of the teacher as a personality, passing out not only knowledge but also her/his cordial (can we still say "affectionate"?) attention to the pupils, has been well known to all of us from our own experience.