D 2007

Do we concentrate ourselves sufficiently on language? (Language as a drug as well as medicine, but first of all as a gift for the development of humanity)

DOKULIL, Miloš

Basic information

Original name

Do we concentrate ourselves sufficiently on language? (Language as a drug as well as medicine, but first of all as a gift for the development of humanity)

Name in Czech

Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako droga i lék, ale především dar k rozvíjení lidství)

Authors

DOKULIL, Miloš (203 Czech Republic, guarantor)

Edition

1. vyd. Brno, School and Health 21 - Škola a zdraví 21; Volume 1 - 1. díl, p. 55-70, 16 pp. 2007

Publisher

Paido + MU

Other information

Language

English

Type of outcome

Stať ve sborníku

Field of Study

50300 5.3 Education

Country of publisher

Czech Republic

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

RIV identification code

RIV/00216224:14330/07:00032060

Organization unit

Faculty of Informatics

ISBN

978-80-7315-119-5

UT WoS

000264731000004

Keywords in English

language/articulate language; meaning; interpretation; social role; health

Tags

Tags

International impact, Reviewed
Změněno: 29/3/2010 10:07, prof. PhDr. Ing. Miloslav Dokulil, DrSc.

Abstract

ORIG CZ

V originále

Current reflections force us to educate not only through a word, but especially through a personal example. This responsibility for life, the important critical attitude at overcoming the settled clichés to be included, enters our conscience most often in a language array. And as teachers, we cannot flesh out our good behaviour by anything else but, paradoxically, by our sincere and open-hearted "word". The inspirational role of the teacher as a personality, passing out not only knowledge but also her/his cordial (can we still say "affectionate"?) attention to the pupils, has been well known to all of us from our own experience.

In Czech

Úvaha se orientuje na výchovu nejen slovem, ale zvláště osobním příkladem. Zodpovědnost za život, včetně potřebné kritičnosti při překonávání ustálených klišé, vstupuje do našeho vědomí přitom většinou v jazykovém hávu. Učitelovo příkladné chování nemůžeme dotvořit už skoro ničím jiným než (paradoxně) upřímně míněným slovem. O inspirující roli osobnosti učitelek a učitelů rozdávajících s poznatky také svůj vřelý vztah k žactvu snad všichni něco víme z vlastní zkušenosti.