ZOUHAR, Jan. Jan Patočka a Masarykovo pojetí dějin. Filosofický časopis, Praha: Filosofický ústav AV ČR, 2007, roč. 55, č. 3, s. 457-472. ISSN 0015-1831.
Další formáty:   BibTeX LaTeX RIS
Základní údaje
Originální název Jan Patočka a Masarykovo pojetí dějin
Název česky Jan Patočka a Masarykovo pojetí dějin
Název anglicky Jan Patočka and Masaryks Conception of History
Autoři ZOUHAR, Jan (203 Česká republika, garant, domácí).
Vydání Filosofický časopis, Praha, Filosofický ústav AV ČR, 2007, 0015-1831.
Další údaje
Originální jazyk čeština
Typ výsledku Článek v odborném periodiku
Obor 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
Stát vydavatele Česká republika
Utajení není předmětem státního či obchodního tajemství
Impakt faktor Impact factor: 0.011 v roce 2001
Kód RIV RIV/00216224:14210/07:00020391
Organizační jednotka Filozofická fakulta
Klíčová slova anglicky Czech Philosophy; Philosophy of History; Masaryk; Patočka
Štítky Czech Philosophy, Masaryk, Patocka, Philosophy of History
Příznaky Mezinárodní význam, Recenzováno
Změnil Změnila: Ing. Mgr. Zdeňka Jastrzembská, Ph.D., učo 11408. Změněno: 5. 4. 2011 23:00.
Anotace
Patočkův přístup k Masarykově filosofii dějin vycházel z jeho vlastního pojetí této filosofické disciplíny. Patočka pokládá filosofii dějin za vážný filosofický problém, na jedné straně za problém dějinnosti člověka po stránce objektivní, na straně druhé za problém kategoriálního uchopení dějin po stránce myšlenkové, subjektivní. Ke klasickým koncepcím, které pracovaly s metafyzikou dějin, založenou na linearitě časového dějinného kontinua, na racionalitě a objektivní smysluplnosti dějinného vývoje, na chápání jednotného lidstva jako subjektu dějin, na myšlence dějinného pokroku, je třeba přistoupit kriticky, což nemusí znamenat jejich úplné opuštění, ale spíše vymezení a omezení jejich platnosti. Patočkovy úvahy o dějinách souvisejí s jeho přístupem k problému přirozeného světa. Navazuje zde na Heideggerův pojem otevřenosti, která podle Patočky zakládá dějinný život a bez které nemohou dějiny trvat. Právě otevřenost ovšem přináší problematičnost lidského dějinného bytí, neustálou možnost zhroucení dosavadního smyslu života. Za vrchol Patočkových úvah o dějinách a dějinnosti jsou pokládány Kacířské eseje o filosofii dějin. Jeho kritické výhrady k Masarykově pojetí dějin jsou obsaženy především ve studii Pokus o českou národní filosofii a jeho nezdar. Masarykovo pojetí kontinuity českých dějin mělo podle Patočky instrumentální nacionalistický ráz. Patočka zdůrazňuje empirickou diskontinuitu českých dějin. Ale tam, kde měl Masaryk učinit filosofický krok ke skutečné národní filosofii a ke skutečně radikální revizi dosavadní filosofické tradice, tam podle Patočky podlehl objektivistické, naturalisticky orientované comtovské filosofii dějin, dovolal se objektivního zákona vývoje jako něčeho věčného, co vlastně nemá se svobodou a odpovědností nic společného, dokonce je s nimi v rozporu. Proto musel Masarykův pokus o českou národní filosofii jako součást obecné filosofie dějin ztroskotat.
Anotace anglicky
Patočkas approach to Masaryks philosophy of history grew out of his own conception of that philosophical discipline. Patočka took the philosophy of history to be a serious philosophical problem. It was for him, on the one hand, the problem of the historicity of man from the objective point of view, while on the other hand it was the problem of the categorical understanding of history from the point of view of subjectivity and thought. It is necessary, he thought, to take a critical approach to classical conceptions which worked with a metaphysics of history based on the linearity of the temporal, historical continuum; based on the rationality and objectivity of the meaningfulness of historical development; based on an understanding of mankind as the subject of history; and based on the idea of historical progress. This does not necessarily mean we must completely discard these conceptions, but it does indicate a defining and restricting of their validity. Patočkas reflections on history are connected with his approach to the problem of the natural world. He is in debt here to Heideggers concept of openness which, in Patočkas view, founds the life of history and without which history could not persist. It is precisely this openness, however, that brings with it the problematicity of human historical being: the permanent possibility of the collapse of the existing meaning of life. The culmination of Patočkas reflections on history and historicity are considered to be his Heretical Essays on the Philosophy of History. His critical objections to Masaryks conception of history are contained, above all, in the study The Attempt at a Czech National Philosophy and its Lack of Success. Masaryks conception of the continuity of Czech history had, for Patočka, an instrumental, nationalistic character. Patočka emphasises the empirical discontinuity of Czech history. But it is where Masaryk meant to make a step towards a real national philosophy and to a truly radical revision of the existing philosophical tradition that, according to Patočka, he succumbed to an objectivistically and naturalistically orientated Comtian philosophy of history. He arrived at an objective law of development as something eternal, as something which actually has nothing in common with freedom and responsibility, but which is even in contradiction to them. It is for this reason that Masaryks attempt at a Czech national philosophy, as part of a general philosophy of history, was doomed to failure.
Návaznosti
GA401/07/0076, projekt VaVNázev: České filozofické myšlení v 60. letech 20. století
Investor: Grantová agentura ČR, Standardní projekty
VytisknoutZobrazeno: 20. 5. 2019 15:06