V originále
Výuka polštiny pro Čechy má svá specifika, jež vyplývají z faktu, že rodným jazykem posluchačů je jiný západoslovanský jazyk. Čím jsou si mateřský a cizí jazyk více podobné, tím silnější je tendence nahrazovat skutečnou znalost jazyka pouhou intuicí a tím větší je prostor pro vznik mezijazykových interferencí. Získávání komunikační kompetence musí být i v případě blízce příbuzného jazyka procesem postupného osvojování lexikální zásoby a gramatických pravidel. V případě metod připadá důležitá role jazykové typologii a především srovnávací metodě. Komparační (kontrastivní) přístup umožňuje zaměřit pozornost na jevy, jež oba jazyky odlišují. Z glottodidaktické praxe je známo, že právě tyto jevy činí Čechům v polštině největší potíže.
In English
Teaching Polish for Czechs has its particularities that ensue from the fact the native language of students is another west Slavonic language. The more the mother and foreign languages similar are, the stronger the tendency to replace the real knowledge of language by an only intuition is and the greater the space for rising the interlingual interferences is. Gaining the communication competence must be also in the case of closely related languages a process of increasing acquiring the vocabulary and the grammatical rules. In the case of methods there falls an important role on the language typology and above all on the comparison method. The comparative (contrastive) approach makes possible to focus on the phenomena distinguishing both the languages. From the glottodidactic practice it is known that just these phenomena make Czechs the most significant difficulties at Polish.