V originále
Článek se snaží interpretovat změny v charakteru komunikačních strategií (v rámci volebních kampaní) politických aktérů, ke kterým docházelo v průběhu 20. století. Nejvýznamnější změnou se zdá být posun od komunikace založené na konfliktních liniích ke komunikaci založené na parciálních tématech. Posun je možné interpretovat jako důsledek modernizačního procesu (individualizace) a rostoucí racionalitu obou stran: Voliči podporují určitou stranu v očekávání určitých benefitů, strany svou programovou nabídku skládají tak, aby oslovily co nejvíce voličů a uspokojily jejich poptávku. Komunikovaná témata mohou časem přejít "do vlastnictví" strany, která v daném tématu získá kredit a v případě, že jsou tato témata společensky naléhavá, přinášejí "vlastníkům" výhodu v předvolebním boji. Objevuje se tak další dimenze stranické soutěže: Strany musí soupeřit nejen s dalšími stranami ale i dalšími aktéry o dominanci ve veřejné, mediální a politické sféře.
In English
The article attempts to interpret changes in the character of communication strategies applied in election competitions during the 20th century. The most important change seems to be the shift from cleavage-based to issue-based communication in election campaigns. Such shift can be interpreted as the result of modernization process (individualizing) and growing rationality of both factions: voters tend to support specific political parties expecting certain benefits, whereas political parties tend to emphasize those issues which can satisfy voters` demand. Over time, particular issues can, on the basis of successfully executed policies, be "transferred" into the ownership of specific political parties. When the communicated issue is salient, the issue ownership can bring advantages in polling. This brings a new dimension to the party competition: Now the parties have to compete with other agenda setters about the (issue) dominance in public, media and political sphere.