V originále
Twenty two schizophrenic patients on stable antipsychotic medication with prominent negative symptoms were included into the trial. They were divided into two groups: eleven of them were treated with effective rTMS and eleven with ineffective sham rTMS. The inefficacy of sham rTMS was achieved through stimulation coil position. Stimulation was applied to the left dorsolateral prefrontal cortex. Stimulation frequency was 10Hz. Stimulation intensity was 110% of the motor threshold intensity. Each patient received 15 rTMS sessions on 15 consecutive working days. Each daily session consisted of 15 trains of 10 seconds duration and 30 seconds intertrains intervals. It means 1500 stimuli per session. During real rTMS treatment the statistical significant decrease of negative symptoms was found (about 29% in negative subscale PANSS and 50% in SANS). No adverse events occured during therapy except of mild headache. In sham rTMS treatment the decrease of negative symptoms was found too, but was lesser than in real rTMS (about 7% in negative subscale PANSS and 13% in SANS). The change in SANS reached statistical significance. Mutual comparison revealed the greater decrease of negative symptoms in favour of real rTMS in contrast to sham rTMS. The augmentation of rTMS meant for patients decrease of the significance of the negative symptoms. The explanation of this state can be seen in the posibility of the rTMS to influence patophysiologic basis of negative symptoms in different way then it was by antipsychotics. Our result supports the therapeutic potential of rTMS at higher frequency for negative symptoms of schizophrenia.
Česky
Do jednoduše zaslepené, randomizované studie bylo celkově zařazeno 22 nemocných se schizofrenií, u kterých v klinickém obraze dominovaly zejména negativní příznaky. Všichni nemocní byli léčeni antipsychotiky druhé generace na stabilizované denní dávce po dobu minimálně šesti týdnů před zařazením do studie. Generací náhodných čísel byli nemocní zařazeni do dvou stejných skupin po jedenácti nemocných, kteří byli léčeni buď skutečnou nebo placebovou rTMS. Neúčinnost stimulace v placebové skupině byla zajištěna polohou stimulační cívky, která v úhlu devadesáti stupňů k povrchu hlavy neumožňovala stimulaci mozkové kůry. Během léčby skutečnou rTMS došlo k výraznému snížení závažnosti negativních schizofrenních příznaků a to o 29% v případě negativní subškály PANSS a o 50% ve škále SANS. Obě tyto změny dosáhly statistické významnosti. Všichni zařazení nemocní absolvovali celou léčbu bez komplikací s výjimkou mírné bolesti hlavy u dvou nemocných. Také u nemocných léčených placebovou stimulací došlo ke snížení závažnosti negativních příznaků, ale pokles byl výrazně nižší než v případě skutečné rTMS. Intenzita negativních příznaků se snížila o 7% v případě negativní subškály PANSS a o 13% v případě škály SANS. Statistické významnosti potom dosáhla pouze změna ve škále SANS. Vzájemným srovnáním efektu skutečné a placebové stimulace vychází najevo, že skutečná rTMS statisticky významněji snižuje závažnost negativních příznaků oproti němé stimulaci. Závěrem lze konstatovat, že augmentace antipsychotik vysokofrekvenční stimulací levého prefrontálního kortexu o celkovém počtu 15 stimulačních sekcí byla účinná ve snížení závažnosti negativních příznaků u pacientů se schizofrenií.