Vzdělávací systém je transmiterem kultury, může posilovat status quo, ale i podporovat změnu. V případě genderových nerovností se v České republice setkáváme spíše s druhým modelem, neboť i přes priority vlády a principy demokratické společnosti, které propagují rovnost, jsou některé skupiny dětí zvýhodňovány a některé znevýhodňovány. Genderové nerovnosti, které se později projevují v segregovaném pracovnímu trh, se formují již na prvních stupních vzdělávacího systému, tedy v mateřských a na základních školách. Na vyšších stupních základních škol jsou dále utužovány a na středních školách a učilištích je rozdělení do mužských a ženských profesí již téměř dokončeno. To je důsledkem genderově nesenzitivního přístupu k žactvu a studentstvu. Chybí také zahrnutí genderové tématiky do probíraného učiva, potažmo uplatnění genderové perspektivy při výuce relevantních témat. České školství potřebuje z tohoto hlediska zásadní reformu. Ta však musí proběhnout citlivě, s ohledem na stávající kontext české společnosti a především musí brát v potaz potřeby a specifika dívčích i chlapeckých subkultur.